62 Af 13/2016

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Dopravní společnost Zlín-Otrokovice, s.r.o. sídlem Zlín, Podvesná XVII/3833, zastoupený JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, sídlem Brno, Bubeníčkova 502/42 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Brno, Masarykova 31 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.11.2015, č.j. 40854/15/5000-10470-711175, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává Odůvodnění:

1. Žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.11.2015, č.j. 40854/15/5000-10470-711175, kterým žalovaný změnil platební výměr Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 26.1.2012, č. 23/2012, č.j. 18258/12/303982704090, kterým byl žalobci vyměřen odvod podle § 44a odst. 3 písm. a), § 44a odst. 4 písm. c) a § 44a odst. 9 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), ve výši 60 295 000 Kč, tak, že žalobci byl vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 4 721 099 Kč. Ve zbytku žalovaný odvoláním napadené rozhodnutí správce daně potvrdil.

I. Podstata věci

2. Žalobci byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 60 295 000 Kč na financování projektu žalobce „Modernizace a rozvoj MHD ve Zlíně a Otrokovicích využitím specifického vozového parku“ (ev. č. projektu 21711A6015, dále jen „projekt“), v jehož rámci žalobce zakoupil 8 specifických dopravních prostředků. Závazné projektové parametry (monitorovací ukazatele) byly stanoveny jako rozdíl mezi cílovou hodnotou a počátečním stavem, přičemž pokud jde o monitorovací ukazatel „zvýšení osob přepravených veřejnou dopravou“, ten byl stanoven ve výši 0,01% (rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj o účasti státního rozpočtu a strukturálních fondů EU na financování akce účastníka /žalobce/ programu 21711A Společný regionální operační program ze dne 1.2.2005, č.j. 500/2005-34 /dále jen „rozhodnutí“/, Smlouva ze dne 15.4.2005 o financování projektu Společného regionálního operačního programu uzavřená mezi Českou republikou a žalobcem /dále jen „smlouva“/, která vychází z rozhodnutí a je jeho přílohou a nedílnou součástí, a dodatek č. 1 a dodatek č. 2 ke smlouvě). Datum ukončení realizace projektu bylo 30.4.2006. Na základě rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 15.9.2009, č.j. 29 012/2009-26, byl projekt vyňat ze spolufinancování z prostředků z rozpočtu EU s tím, že dofinancování vyjmutých projektů bude provedeno z národních zdrojů.

3. Kontrolou bylo zjištěno, že nedošlo k naplnění jednoho z projektových parametrů, konkrétně závazného ukazatele počtu přepravovaných osob po dobu udržitelnosti projektu (tj. do 30.4.2010); naopak počet přepravovaných osob se ve sledovaném období snížil. Žalobce dále pozdě odevzdal (o 10 dnů) poslední monitorovací zprávu o zajištění udržitelnosti projektu.

4. V průběhu kontroly (dne 27.12.2010) bylo správci daně a poskytovateli dotace doručeno podání žalobce, ve kterém byly opraveny čtyři monitorovací zprávy, včetně závěrečné. Nesplněný monitorovací ukazatel by zpracován žalobcem dle jiného způsobu výpočtu.

5. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí, kterým potvrdil odvod za porušení dotační kázně vyměřený ve výši celkově poskytnutých dotačních prostředků, zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15.5.2014, č.j. 62 Af 106/2012-134.

6. Po zhodnocení závažnosti a důsledků nesplnění monitorovacího ukazatele „zvýšení osob přepravených veřejnou hromadnou dopravou“ žalovaný stanovil dílčí odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 4,83% z poskytnuté dotace, tedy ve výši 2 912 248,50 Kč. Za nepředložení závěrečné monitorovací zprávy včas pak žalovaný stanovil dílčí odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3% z poskytnuté dotace, tedy ve výši 1 808 850 Kč. Celkový odvod za porušení rozpočtové kázně žalobcem činí 4 721 099 Kč, což je podle žalovaného částka zcela přiměřená zjištěným porušením podmínek čerpání dotace.

II. Shrnutí žalobní argumentace

7. Žalobce především namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí; odůvodnění otázek, s nimiž se měl žalovaný vypořádat, má žalobce za nedostatečné. Žalovaný podle žalobce nezohlednil míru zavinění poskytovatele dotace v případě porušení monitorovacího ukazatele a také tu skutečnost, že poskytovatel dotace sám v průběhu řízení písemně sdělil, že zavinění žalobce považuje za marginální, a navrhl sankci neuložit. Žalovaný tak měl s ohledem na vymezení míry společenské škodlivosti podrobně odůvodnit, proč dané pochybení posuzuje jinak než poskytovatel dotace.

8. Podle žalobce žalovaný rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a paušálně odmítl provést důkazy podle návrhů žalobce.

9. Žalobce též namítá porušení zásady proporcionality, neboť má uložený odvod za nepřiměřeně vysoký, a poukazuje na to, že žalovaný ignoroval základní zásady trestního řízení, jež je nutné v řízení o sankčním odvodu zohlednit.

10. Žalobce uvádí, že se dopustil pouze druhého z vytýkaných pochybení, tedy opožděně předložil monitorovací zprávu. Pokud jde o nesplnění minimální hodnoty monitorovacího ukazatele nárůstu počtu cestujících o 0,01%, tu má žalobce za to, že jej splnil. Žalobce poukazuje na to, že u tohoto monitorovacího ukazatele nárůstu počtu cestujících uváděl žalobce záporné hodnoty z důvodu nesprávného matematického výpočtu. Uvádí, že mu poskytovatel dotace nikdy nesdělil metodiku výpočtu indikátoru 0,01% zvýšení počtu přepravovaných cestujících. Tvrzení žalovaného, že žalobce daný ukazatel nesplnil, nemá podle žalobce oporu v provedeném dokazování. Z předmětného ukazatele není vůbec zřejmé, jakých druhů dopravy se mát týkat ani termín, v jakém má být jeho splnění dosaženo. Žalobce neznal žádný návod ani způsob, jak má k číslu 0,01% vlastně dojít. Žalobce proto vyšel z metodiky Sdružení dopravních podniků a ukazatel vztáhl k počtu všech přepravovaných osob všemi dopravními prostředky žalobce ve Zlíně, Otrokovicích a přilehlé obci, a to na všech linkách. Navíc v kontextu nepřípustné státní podpory soukromých motorových vozidel a železniční dopravy má počet přepravovaných osob klesající trend.

11. Pokud není podle žalobce kogentním ustanovením či smlouvou stanovena povinnost zahrnující v sobě příkaz, nelze dovozovat porušení s následným uložením sankce. Touto námitkou, kterou žalobce opakovaně vznášel, se žalovaný nezabýval.

12. Proto žalobce následně předmětný ukazatel vyložil tak, že se týká pouze počtu přepravovaných osob trolejbusy, na jejichž zakoupení byla předmětná dotace určena, a na linkách, kde byly tyto trolejbusy nasazeny. Důvody odvodu za údajné porušení rozpočtové kázně jsou tedy v diametrálním rozporu se zásadami „hmotněprávní logiky“. To žalobce dokládal i „dopravně inženýrským“ posudkem Czech Consult spol. s r.o. Tento důkaz však v řízení nebyl proveden. Po zjištění chyby ve vlastní metodice výpočtu daného monitorovacího ukazatele nechal žalobce zpracovat novou metodiku a následně opravit monitorovací zprávy. Novou metodikou výpočtu předmětného ukazatele bylo zjištěno, že ve sledovaném období let 2003 až 2008 došlo k nárůstu přepravovaných osob o 0,38 %.

13. Za této situace je nepřiměřeně tvrdé žalobce sankcionovat částkou skoro 3 mil. Kč pouze za to, že v monitorovací zprávě uvedl nesprávné číslo, a aniž by bylo zohledněno spoluzavinění poskytovatele. Žalovaný nadto nikde neuvedl, jaký veřejný zájem žalobce svým jednáním porušil, ani neprovedl kvantifikaci následku vytýkaného jednání.

14. Žalobce dále poukazuje na to, že poskytovatel dotace o nenaplnění monitorovacího ukazatele a o jeho nesprávném nastavení věděl, a přesto žalobci proplatil i druhou část dotace. Při kontrolách ze strany Centra pro regionální rozvoj České republiky, které proběhly dne 9.4.2008 a dne 9.3.2010, nebylo žalobci vytknuto, že ukazatel počtu přepravených cestujících neplní. Žalovaný též nepřihlédl k tomu, že při vývoji hodnocení projektů z programu SROP v oblasti, do které spadá i projekt žalobce, došlo ke stanovení monitorovacího ukazatele počtu přepravených osob v prvních kolech jako hlavního, tedy závazného, a v následujících vyhlášených kolech jako nepovinného, tedy nezávazného, čímž došlo k situaci, kdy byly stanoveny nerovné podmínky posuzování jednotlivých účastníků v různých kolech. Ministerstvo pro místní rozvoj nadto ve svém vyjádření správci daně sdělilo, že daný ukazatel v případě jiných žadatelů o srovnatelný typ dotace nepožadovalo.

15. K pozdnímu předložení závěrečné monitorovací zprávy žalobce uvádí, že k tomu došlo vlivem administrativního a lidského pochybení. Odvod, který byl za toto bagatelní pochybení žalobci stanoven, je zcela nepřiměřený ve vztahu k závažnosti tohoto jednání.

16. Žalobce dále zpochybňuje stanovení výše odvodu pomocí procentuální části poskytnuté dotace; takový postup podle žalobce porušuje princip rovnosti příjemců dotací a zásadu individualizace trestu, kdy za stejné pochybení budou příjemci různých výší dotací sankcionováni různě.

17. Rozhodnutí žalovaného je dále nepřezkoumatelné i z toho důvodu, že nejenže žalovaný nedokazoval, ale ani nevysvětlil, proč rozhodl namísto prvostupňového správce daně a proč věc nevrátil k řízení prvostupňovému orgánu. Žalobce má za to, že žalovaný pouze „kosmeticky upravil“ své původní rozhodnutí s cílem vyhnout se náhradě škody. V důsledku tohoto postupu žalovaného též dochází k opakovanému prodloužení řízení jdoucí na hranici ústavní přípustnosti.

18. Žalobce dále odkazuje na žalobní body obsažené v původní žalobě, s nimiž se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal.

19. Žalobce setrval na své argumentaci i v podané replice. Z uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správce daně vydaného v prvním stupni, nebo, pro případ, že soud dospěje k závěru o nezákonnosti pouze samotné výše odvodu, žalobce navrhuje, aby soud využil moderačního oprávnění a od uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně upustil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání, jež ve věci proběhlo.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

20. Žalovaný setrval na svých závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. Žalovaný s uplatněnými žalobními námitkami nesouhlasí, podle žalovaného nejsou námitky žalobce důvodné. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. I žalovaný na svém procesním postoji setrval během celého řízení před zdejším soudem, a to i při jednání, které ve věci proběhlo.

IV. Posouzení věci

21. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

22. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích řádně uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. V předchozím rozhodnutí, které zdejší soud rozsudkem ze dne 15.5.2014, č.j. 62 Af 106/2012-134, zrušil, správce daně ani žalovaný nezjišťovali rozsah a závažnost porušení rozpočtové kázně. V návaznosti na kontrolní zjištění žalobci původně vyměřili odvod za porušení rozpočtové kázně v celkové výši čerpané dotace (60 295 000 Kč) bez zohlednění principu proporcionality. Nyní napadeným rozhodnutím žalovaný žalobci vyměřil odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 4 721 099 Kč.

24. Odkazuje-li nyní žalobce obecně na ty žalobní důvody obsažené v předchozí žalobě, s nimiž se žalovaný podle žalobce v nyní napadeném rozhodnutí nevypořádal, tak takto obecně provedený odkaz na předchozí žalobu není řádně uplatněným žalobním bodem. Žalovaný nadto nebyl povinen opakovat svoji předchozí argumentaci, kterou shledal zdejší soud v rozsudku ze dne 15.5.2014, č.j. 62 Af 106/2012-134, přezkoumatelnou a věcně správnou a která reagovala na dílčí námitky v předchozím řízení před žalovaným, stejně tak v této fázi řízení žalovaný nemusel zrušit prvostupňové rozhodnutí správce daně podle § 116 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), a řízení zastavit. Bylo na žalovaném, aby dostál své povinnosti stanovit odvod ve správné výši v návaznosti na zjištěná pochybení. Změna rozhodnutí správce daně v odvolacím řízení přitom není porušením zásady dvojinstančnosti daňového řízení a ani jiným nezákonným způsobem nezasahuje procesní práva daňového subjektu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14.4.2009, č.j. 8 Afs 15/2007-75).

25. Kontrolou bylo zjištěno, že žalobce poskytovateli podal monitorovací zprávu nikoli v řádném termínu do dne 17.5.2010, nýbrž dne 27.5.2010, a dále že ke dni 30.4.2006 (ukončení realizace) vykázal u monitorovacího ukazatele „zvýšení osob přepravených veřejnou dopravou“ mínusovou hodnotu, ač hodnota monitorovacího ukazatele byla rozhodnutím stanovena na „0,01%“ (počet cestujících se tedy měl zvýšit). U tohoto ukazatele byla od počátku stanovena hodnota 0,01% s upřesněním ze dne 19.4.2006, že se jedná o minimální hranici. Ze správního spisu dále vyplynulo, že v průběhu řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně žalobce argumentoval shodně jako v nyní podané žalobě, tedy že monitorovací ukazatel byl žalobcem původně mylně chápán z důvodu jeho nejasnosti. Od špatného pochopení ukazatele „zvýšení osob přepravených veřejnou dopravou“ se podle žalobce odvíjela i použitá metodika výpočtu naplnění předmětného ukazatele. Po přepočítání monitorovacího ukazatele na hodnotu zvýšení přepravovaných osob prostřednictvím trolejbusů, na jejichž zakoupení byla dotace určena, žalobce dospěl k jinému výsledku, který zanesl do opravených monitorovacích zpráv, doplněných listinou vypracovanou zástupcem žalobce označenou jako „odborný posudek“ ze dne 23.12.2010, č.j. A 297/2007. Tyto opravené monitorovací zprávy zaslal žalobce správci daně dne 21.1.2011.

26. Podstatou sporu je otázka výkladu a aplikace § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech, podle něhož činí odvod za porušení rozpočtové kázně v ostatních případech částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.

27. Ve svém předchozím rozsudku v této věci zdejší soud vymezil hlediska soudního přezkumu ve vztahu k dané problematice, na nichž i nyní setrvává s tím, že je doplňuje o východiska obsažená jednak v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2015, č.j. 5 As 95/2014-46, týkajícím se nyní posuzované věci, i v judikatuře týkající se porušení rozpočtové kázně nejnověji sjednocené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 291/2017-33 ze dne 30.10.2018.

28. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je poskytování dotací z veřejných rozpočtů činností spadající do oblasti veřejné správy, konkrétně do oblasti veřejných financí. Právní vztah vzniklý poskytnutím dotace je veřejnoprávním vztahem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2005, č.j. 2 Afs 58/2005-90). Pokud jde o požadavek žalobce na aplikaci zásad trestního práva v případě řízení a rozhodování o odvodu za porušení dotační kázně jako důsledku nevyužití poskytnutých finančních prostředků v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí o poskytnutí dotace, ten byl správními soudy opakovaně odmítnut. V rozsudku ze dne 31.3.2015, č.j. 5 As 95/2014- 46, Nejvyšší správní soud v souvislosti s nepřípadným požadavkem žalobce na využití moderačního práva soudu zdůraznil, že „Porušení rozpočtové kázně však správním deliktem není a stejně tak uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně není trestní sankcí. Byť se v souvislosti s odvodem za porušení rozpočtové kázně běžně hovoří o jeho sankčním charakteru, neznamená tento přívlastek bez dalšího, že jde o sankci trestní povahy, na kterou by bylo možné aplikovat zákonné instituty určené pro oblast správního trestání … či snad jiné zásady, které pro oblast správních deliktů dovodily správní soudy a Ústavní soud především analogií z oblasti trestního práva. V širším slova smyslu je totiž sankcí ve smyslu konstrukce právních norem jakýkoli negativní následek spojený s porušením primární povinnosti právní normy. Sankci v tomto širším slova smyslu pak od sankce v užším slova smyslu (tj. sankce trestní) odlišuje mj. cíl sankce. Přitom především cíl odvodu za porušení rozpočtové kázně, který je peněžitým plněním, jenž je příjmem státního rozpočtu [§ 2 odst. 1 a § 2 odst. 3 písm. b) daňového řádu], je jiný, než jaký je cíl trestní sankce. Tímto hlavním cílem je navrátit zpět do státního rozpočtu prostředky, které nebyly využity za účelem a v souladu s podmínkami, které stát (či Evropská unie) pro čerpání těchto prostředků stanovil. Jestliže totiž dotace, v rámci níž jsou soukromým subjektům poskytovány veřejné finanční prostředky, nebyla zcela nebo z části využita ve prospěch stanovené priority, není důvodu, aby tyto prostředky zůstávaly v rukou soukromého subjektu. Proto následkem nevyužití dotace pro stanovený účel či její použití v rozporu s předem určenými podmínkami je povinnost tuto dotaci (i třeba jen z části) vrátit tak, aby tyto prostředky mohly opět sloužit svému původnímu účelu.“.

29. Při porušení rozpočtové kázně je nutné odvést do státního rozpočtu odvod ve výši, jež odpovídá rozsahu porušení. Správné stanovení výše odvodu proto musí obsahovat posouzení rozsahu porušení rozpočtové kázně. „Každé porušení dotačních podmínek, které nejsou v rozhodnutí o poskytnutí dotace vymezeny jako méně závažné, zakládá porušení rozpočtové kázně [§ 3 písm. e) ve spojení s § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (rozpočtová pravidla), ve znění do 29. 12. 2011]…Při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je třeba vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného vztahu mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Správce daně musí zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti (§ 44a odst. 4 rozpočtových pravidel, ve znění do 29. 12. 2011) a své rozhodnutí náležitě odůvodnit.“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 291/2017-33 ze dne 30.10.2018).

30. Je proto třeba v každém konkrétním případě vážit jednotlivá dílčí pochybení a závažnost porušení podmínek dotace. „Žalovaný pochybil, neboť nezhodnotil v rámci úvahy o sankčním odvodu zejména tu část peněžních prostředků, jež byla čerpána v souladu s dohodnutými či stanovenými podmínkami, nezohlednil ani závažnost konkrétních porušení podmínek. Dále neposoudil závažnost jednotlivých pochybení stěžovatelky ve vztahu k čerpané částce, nezabýval se posouzením, jaké byly dopady zjištěných pochybení, přičemž nevymezil, jaká část dotace byla čerpána bezchybně, a tuto bezchybnou část nezhodnotil v rámci proporcionality výše odvodu.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.12.2014, č.j. 4 As 215/2014-40).

31. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že žalovaný nemohl odmítnout správně stanovit odvod za porušení dotační kázně pouze z toho důvodu, že v oznámení ze dne 8.10.2010 o podezření z porušení rozpočtové kázně Ministerstvo pro místní rozvoj uvedlo, že doporučuje porušení rozhodnutí a smlouvy nesankcionovat, jak namítá žalobce. Žalovaný nebyl vázán zdůvodněním podnětu poskytovatele. Určení rozsahu a závažnosti porušení rozpočtové kázně provádí na základě vlastního posouzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.9.2017, č.j. 6 Afs 281/2016-86). Nadto z judikatury správních soudů vyplývá, že pokud poskytovatel dotace do svého rozhodnutí vtělí podmínky poskytnutí dotace, jde nepochybně o podmínky závazné, což znamená, že příjemce je musí splnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 4/2010-68 ze dne 11.5.2010). Zdejší soud k tomu doplňuje, že pokud jde o závazné ukazatele, ty představují cíle projektu, tedy účel, pro nějž vůbec byly žalobci finanční prostředky (původně se spoluúčastí prostředků z unijního rozpočtu) vůbec poskytnuty; dodržení závazných ukazatelů při čerpání veřejných prostředky má tedy klíčový význam a jejich stanovení a posléze dodržení je třeba věnovat na obou stranách (u poskytovatele i u příjemce) pečlivou pozornost.

32. Pokud jde o opakovaně uplatňovanou argumentaci žalobce ohledně změny výkladu monitorovacího ukazatele „zvýšení počtu přepravovaných osob“ a nové metodiky jeho výpočtu, žalovaný v návaznosti na předchozí rozsudek zdejšího soudu v této věci správně odmítl ve vztahu k závěru o porušení dotační kázně zohlednit opravenou monitorovací zprávu s přepočítaným monitorovacím ukazatelem, kterou žalobce vypracoval až po zahájení daňové kontroly.

33. Ve zprávě o daňové kontrole, která představuje ve smyslu § 147 odst. 4 daňového řádu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, správce daně mimo jiné uvedl, že již v žádosti o dotaci byly žalobcem navrženy monitorovací ukazatele. Podle správce daně mělo být pochopení výpočtu ukazatele počtu přepravovaných osob již ve fázi žádosti jednoznačně prodiskutováno, aby nedošlo k pochybnostem při plnění. V případě nejasného a neurčitého výkladu výpočtu tohoto ukazatele měl žalobce možnost konzultovat tuto otázku s poskytovatelem dotace a případně žádat v průběhu realizace projektu o změnu, zejména pokud při vyplňování tohoto ukazatele v každé ze čtyř monitorovacích zpráv uváděl, že předmětný ukazatel neplní. Správce daně uvedl, že v konečné fázi po ukončení projektu již není možné výpočet ukazatele změnit, jak dodatečně žalobce učinil ve svém vyjádření.

34. Správce daně v souvislosti s argumentací žalobce vyzval poskytovatele dotace o stanovisko k dodržení předmětného monitorovacího ukazatele.

35. Poskytovatel dotace v odpovědi na výzvu č.j. 5437/11-26 ze dne 24.2.2011 uvedl, že končený příjemce sám v původní neopravené závěrečné monitorovací zprávě o realizaci projektu uvádí, že „monitorovací ukazatel počtu přepravených osob se v souladu s metodikou Ministerstva dopravy a sdružení dopravních podniků určuje z počtu prodaných jízdních dokladů, údajů o počtu obyvatel a dopravními průzkumy…“ Poskytovatel (resp. jeho řídící orgán, pozn. soudu) při kontrole naplnění a udržení monitorovacích ukazatelů vychází z podané žádosti o poskytnutí dotace, ve které žadatel o dotaci uvádí i stav před realizací projektu a předpokládané výsledky projektu. Realizací projektu mělo být dosaženo výsledků, které byly popsány v příloze č. 4 (podklady pro ekonomické hodnocení projektu, studie proveditelnosti) k podané žádosti o dotaci z července roku 2004. Žalobce zde mimo jiné uvedl, že dojde v rámci projektu k rozšíření stávající linky tak, aby byla dopravně obsloužena vystavěná průmyslová zóna Zlín – východ a okrajová čtvrť města Lůžkovice, a zároveň zakoupením nízkopodlažních dopravních prostředků dojde k lepší dopravní obslužnosti pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, osoby poproduktivního věku, matky s kočárky a dětmi. Žalobce jako příjemce dotace popsal vývoj počtu přepravených osob zejména na základě počtu prodaných jízdních dokladů a údajů o počtu obyvatel v celé aglomeraci. Dále uvedl předpokládaný nárůst počtu přepravených osob u jednotlivých skupin např. handicapovaných, seniorů, matek s kočárky apod. Poskytovatel dotace uvedl, že se neztotožňuje s novým způsobem výpočtu tohoto ukazatele, který byl vytvořen dodatečně. Nový způsob výpočtu monitorovacího ukazatele konečným příjemcem je založený na obsaditelnosti (kapacitě) vozu a počtu ujetých kilometrů jednotlivých vozů, bez ohledu na skutečnost kolik cestujících je v těchto vozech skutečně přepraveno. Jednoznačně není ani popsáno, s čím je porovnán počet přepravených osob novými trolejbusy, ani zda nové trolejbusy nahradily na některých linkách původní vozy nebo byly využity pouze pro zcela nové trasy nebo navýšení spojů na stávajících linkách. Z doložených podkladů k novému upravenému způsobu výpočtu není poskytovatel schopen ověřit výsledné dodatečně upravené hodnoty. Dle poskytovatele zahrnuje tento ukazatel veškeré cestující přepravované ve veřejném provozu vozidly městské hromadné dopravy žalobce. Obecně slouží stanovené monitorovací ukazatele mj. k měření pokroku a výsledků projektu. V tomto konkrétním případě je tedy monitorovací ukazatel zvýšení počtu přepravených osob prostřednictvím veřejné dopravy prostředkem k ověření, do jaké míry došlo zakoupením trolejbusů k nárůstu využívání MHD. Postup, kdy je při výpočtu monitorovacího ukazatele brán v potaz jen počet ujetých kilometrů a plná obsaditelnost vozů bez ohledu na počet prodaných jízdních dokladů, nemá žádnou vypovídací hodnotu a nevyjadřuje počet skutečně přepravených osob.

36. Správce daně k tomu ve zprávě o daňové kontrole uvedl, že z této odpovědi je zcela zřejmé, že poskytovatel nesouhlasí s novým výpočtem plnění tohoto monitorovacího ukazatele. Není tedy možné potvrdit splnění tohoto monitorovacího ukazatele. Správce daně tak setrval na stanovisku, že nebyl naplněn závazný projektový parametr – zvýšení osob přepravených veřejnou dopravou.

37. Namítal-li v této souvislosti žalobce, že žalovaný neprovedl jako důkaz dopravně inženýrský posudek společnosti Czech Consult spol. s.r.o., k tomu ze správního spisu vyplynulo, že žalobce správci daně zaslal vyjádření ze dne 10.7.2011, k němuž připojil zmiňovaný posudek. Správce daně se pak s argumenty uvedenými ve vyjádření ze dne 10.7.2011 vypořádal na str. 28 až 32 zprávy o daňové kontrole a mimo jiné uvedl, že daný posudek je jako důkaz irelevantní a správce daně jej nemůže vzít v úvahu, neboť od počátku byl žalobcem používán jeden určitý způsob výpočtu tohoto ukazatele dopravní obslužnosti. Výpočet počtu přepravovaných osob vycházel z počtu měsíčních časových jízdenek, jednotlivých jízdenek, zaměstnanců a rodinných příslušníků + ostatních volných jízdenek a z bezplatné přepravy některých kategorií cestujících a z těchto údajů je vypočítán údaj o celkově přepravených osobách. Takto bylo vypočítáno množství přepravovaných osob i za období 2000 – 2003, což je uvedeno v žádosti (studii proveditelnosti) i ve všech monitorovacích zprávách. Výhrady k tomuto svému způsobu výpočtu uplatnil žalobce až po datu 2.12.2010, tj. po prvním seznámení s výsledky kontroly, která byla zahájena dne 15.11.2010. Správce daně dále k novému pojetí způsobu výpočtu ukazatele odkázal na nesouhlasné stanovisko poskytovatele ze dne 24.2.2011, přičemž zdůraznil, že po ukončení projektu není správce daně oprávněn měnit způsoby výpočtu a pojetí vyhodnocení tohoto ukazatele. Správce daně tak odmítnutí žalobcem navrženého důkazního prostředku řádně odůvodnil. Námitka neodůvodněného odmítnutí důkazního návrhu žalobce tak není důvodná.

38. Pokud jde o odmítnutí ostatních návrhů žalobce na dokazování, k těm se vyjádřil zdejší soud již v předchozím rozsudku a na svých závěrech setrvává. V odvolacím řízení, v němž byl žalovaný vázán právním názorem předchozího rozsudku zdejšího soudu v této věci, tedy nebylo třeba dokazovat ani Příručkou MF pro příjemce dotace pro I. kolo, Metodikou finančních toků a kontroly strukturálních fondů a Fondu soudržnosti pro programovací období 2004-2006 ve znění jednotlivých novel, neboť po celou dobu nedošlo ke změně monitorovacího ukazatele počtu přepravených osob, ani výslechem paní L. K. k dodatkům č. 1 a 2 smlouvy, které se předmětného ukazatele netýkaly.

39. Zdejší soud má další dokazování ke skutkovým otázkám za nadbytečné; sporu je pouze o otázku právní, kterou je správnost posouzení rozsahu a závažnosti porušení rozpočtové kázně žalobcem a v návaznosti na to stanovení proporcionální výše odvodu. Správce daně ani žalovaný nepochybili, pokud i ve světle vyjádření poskytovatele neakceptovali postup, kdy žalobce jako příjemce dotace sám až po dokončení projektu a zahájení daňové kontroly změnil svůj pohled na monitorovací ukazatel, který si sám stanovil, včetně metodiky výpočtu tohoto ukazatele, již v podané žádosti, a o němž bylo žalobci po celou dobu projektu známo, že jej neplní. Nebylo tedy možné k nové metodice výpočtu předmětného ukazatele a jeho nové přepočítané hodnotě přihlížet tak, jak požaduje žalobce. Již v předchozím rozsudku soud zdejší uvedl, že nemůže přisvědčit námitce, že správce daně a žalovaný měli vzít v úvahu i opravenou monitorovací zprávu s přepočítaným ukazatelem, a že v době daňové kontroly, která byla zahájena dne 15.11.2010, již nebyl žalobce v „rozpočtové nekázni“. Z předchozího rozsudku zdejšího soudu vyplývalo pouze to, že žalovaný má argumentaci žalobce vzít v úvahu v návaznosti na zjištění nedodržení podmínek dotace a stanovení proporcionální výše odvodu, což žalovaný učinil.

40. Žalovaný v návaznosti na předchozí rozsudek zdejšího soudu stanovil rozsah porušení rozpočtové kázně a určil tomu adekvátní výši odvodu. Přitom k oběma případům porušení podmínek projektu uvedl, že v daném případě nebyl ohrožen účel dotace a že peněžní prostředky nebyly zneužity, s tím, že stanovené částky odvodu za porušení rozpočtové kázně plní i preventivní účel.

41. Výši odvodu za nedodržení monitorovacího ukazatele počtu přepravených cestujících žalovaný stanovil tak, že vyšel z toho, že za všechna sledovaná období se jedná o aritmetický průměr - 4,82 %. Do stanoveného limitu žalobci zbývalo v průměru 4,83 % (součet absolutní hodnoty čísla - 4,82 a čísla 0,01 %). S ohledem na výše uvedené žalovaný stanovil dílčí odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 4,83 % z poskytnuté částky (tedy ve výši 2 912 248,50 Kč). Pokud jde o určení výše odvodu v souvislosti s pozdním předložením smlouvy, žalovaný po posouzení závažnosti tohoto porušení rozpočtové kázně stanovil dílčí odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3,00 % z poskytnuté částky (tedy ve výši 1 808 850 Kč).

42. Zdejší soud k tomu uvádí, že určení odvodu za porušení rozpočtové kázně procentem je způsob, který nejlépe reflektuje význam porušení rozpočtové kázně ve vztahu k výši poskytnuté dotace. Namítanou nepřiměřenost sankce je proto nutné posuzovat ve vztahu k procentu, na základě kterého je následně výše odvodu za porušení rozpočtové kázně vypočtena. Částku odpovídající porušení určité podmínky (tu závazného ukazatele) je nutné vždy poměřovat s celkovou výší dotace – tedy vyměřenou částku odvodu ve výši 2 912 248,50 Kč posuzovat z hlediska přiměřenosti ve vztahu k žalobci poskytnutým finančním prostředkům ve výši 60 295 000 Kč. V posuzované věci odvod za porušení závazného ukazatele odpovídá necelým 5% poskytnutých prostředků, což lze označit za odvod ve výši, jež odráží individuální okolnosti daného případu související s předmětným ukazatelem, které nastínil zdejší soud již ve svém předchozím rozsudku. Zdejší soud nespatřuje pochybení ani v určení výše odvodu za pozdní odevzdání monitorovací zprávy, byl-li vyměřen ve výši 3% z celkové částky dotace (tedy v řádu jednotek procent z celkově poskytnuté částky veřejných prostředků); to odpovídá velmi malé závažnosti tohoto porušení.

43. Posouzení závažnosti porušení jednotlivých podmínek ve vztahu k určení výše odvodu žalovaný také dostatečně a řádně odůvodnil. K porušení rozpočtové kázně, pokud jde o nesplnění minimální hodnoty ukazatele plánovaného zvýšení počtu přepravovaných osob veřejnou dopravou, žalovaný uvedl, že žalobce prokazatelně porušil podmínku smlouvy uvedenou v článku II bodu 2 písm. i) „Monitorovací ukazatele“, která stanoví ukazatel „zvýšení osob přepravených veřejnou dopravou“ v plánované minimální hodnotě 0,01%, a podmínku smlouvy uvedenou v článku IV bodu 11, která stanoví povinnost naplnit monitorovací ukazatele uvedené v článku II odst. 2 písm. i) smlouvy a uchovat je po dobu 5 let ode dne podpisu smlouvy oběma smluvními stranami. Uvedená porušení ve své podstatě neovlivnila závažným způsobem naplnění účelu dotace, kterým byla modernizace a rozvoj městské hromadné dopravy mezi městy Zlín a Otrokovice, a to prostřednictvím dodávky osmi kusu specifických trolejbusových vozů. Žalovaný dále zohlednil, že monitorovací ukazatel „zvýšení osob přepravených veřejnou dopravou“ je zjevně závislý na vnějších faktorech, jako je například regulace ze strany státu, přičemž trh veřejné dopravy mezi městy Zlínem, Otrokovicemi a přilehlými obcemi netvoří pouze trolejbusová doprava, nýbrž další možné segmenty dopravy, jako je například doprava železniční. Žalobce ovšem jiný segment dopravy nežli trolejbusovou dopravu nemohl v souvislosti s rozhodnutím a smlouvou ovlivnit. Takto stanovený monitorovací ukazatel se tedy jeví jako obecný a nepříliš vhodný. Naproti tomu musí podle žalovaného jít k tíži žalobce skutečnost, že předmětný monitorovací ukazatel si vybral a nastavil sám, a to již ve studii proveditelnosti z července 2004, a stejně tak si sám nastavil i metodiku jeho výpočtu. Obdobně musí být k tíži žalobce přičtena i skutečnost, že nedostatečně a včas neupozornil poskytovatele na takto stanovený monitorovací ukazatel, o jehož změnu mohl požádat. Již v závěrečné monitorovací zprávě ze dne 5.6.2006 je uvedena hodnota předmětného monitorovacího ukazatele v záporných číslech - 0,52%. V následujících čtyřech monitorovacích zprávách, tedy za celou dobu udržitelnosti dotačního projektu, tj. do 30.4.2010, žalobce vykázal hodnotu tohoto ukazatele opět v záporných číslech - 2,85%, - 4,32%, - 6,48% a - 9,91%.

44. Podle zdejšího soudu žalovaný správně zohlednil závislost nesplněného monitorovacího ukazatele i na vnějších faktorech, stejně jako skutečnost, že žalobce de facto jiný segment dopravy než trolejbusové mezi městem Zlín a přilehlými obcemi nemohl ovlivnit. To je ostatně podstatou argumentace žalobce, když předestírá kapacitu nakoupených trolejbusů na jím zavedených nových linkách. Jinými slovy, je zřejmé, že žalobce si v rámci cílů projektu, v jehož rámci posílil stávající hromadnou dopravu o nové linky a speciální trolejbusy, mimo jiné vytyčil pro něj těžko splnitelný cíl, závislý i na faktorech s projektem zcela nesouvisejících, které nezvládl, kupříkladu ve spolupráci s městem Zlín, ošetřit. Nelze však akceptovat, že by nově zvoleným výkladem a metodikou byl de facto zpětně změněn samotný monitorovací ukazatel, to ostatně s ohledem na znění rozhodnutí a smlouvy finanční orgány učinit nemohou. Žalovaný taktéž správně přihlédl k tomu, že žalobce na nemožnost plnění ukazatele poskytovatele neupozornil, ačkoli si ho byl vědom.

45. Pokud jde o nepředložení poslední (čtvrté) monitorovací zprávy o zajištění udržitelnosti projektu v řádném termínu, který vyplývá z obsahu článku VII bodu 2 písm. d) smlouvy, tj. do 15.5.2014, tak i to žalovaný řádně vyhodnotil. Uvedl, že uvedené porušení lze specifikovat jako méně závažné, které ve své podstatě neovlivnilo závažným způsobem naplnění účelu dotace. Zohlednil administrativní charakter pochybení a dobu zpoždění s předložením požadované monitorovací zprávy, která činila 10 dní (časové rozmezí mezi 17.5.2010 a 27.5.2010). Zároveň žalovaný přihlédl k nedůslednosti žalobce, přestože svým podpisem smlouvy stvrdil, že byl před jejím podpisem řádně seznámen s podmínkami smlouvy, vyslovil s nimi souhlas a zavázal se k jejich plnění. Uvedenému pochybení bylo podle žalovaného navíc možné snadno předejít.

46. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, proč byl odvod žalovaným vyměřen v konkrétní výši a jakou míru závažnosti žalovaný pochybení žalobce přikládá; pokud jde o nedodržení závazného ukazatele, považuje je žalovaný za spíše méně závažné, a pozdní předložení monitorovací zprávy hodnotí jako spíše bagatelní pochybení administrativního charakteru. Pokud ve svém souhrnu za méně závažné porušení rozpočtové kázně a za bagatelní porušení rozpočtové kázně administrativního charakteru žalovaný žalobci vyměřil odvod ve výši necelých 8 % (konkrétně 7,8 %) z poskytnuté částky dotace, nelze úspěšně argumentovat nepřiměřeností výše odvodu.

47. Pokud jde o návrh na moderaci, který žalobce uplatnil již v předchozí žalobě v této věci, tento institut nelze využít. Následkem nevyužití dotace pro stanovený účel či její použití v rozporu s předem určenými podmínkami je povinnost tuto dotaci (i třeba jen z části) vrátit tak, aby tyto prostředky mohly opět sloužit svému původnímu účelu; moderační právo soudu proto nelze použít již z podstaty rozhodované věci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2015, č.j. 5 As 95/2014-46).

48. Zdejší soud s ohledem na výše uvedené neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

V. Náklady řízení

49. O nákladech účastníků řízení zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení; to by náleželo procesně úspěšnému účastníkovi, kterým byl žalovaný. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 4. ledna 2019 David Raus v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.