62 Af 27/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana ve věci žalobce: VYSSPA Sports Technology s. r. o. sídlem Skladová 2438/6, Plzeň zastoupený Mgr. Jiřím Čížkem, advokátem sídlem Dvořákova 44/38, Plzeň proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno za účasti: POHL cz, a.s. sídlem Na Pomezí 2483, Roztoky o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. 8. 2025, č. j. ÚOHS-31535/2025/163, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Předmětem projednávané věci je zákonnost výkladu zadávacích podmínek zastávaného žalovaným, resp. správnost posouzení splnění kritéria technické kvalifikace vybraným dodavatelem.

2. Město Rokycany (zadavatel) zahájilo dne 29. 1. 2025 zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Rekonstrukce sportovního areálu ZŠ Předměstí Rokycany“ uveřejněním výzvy k podání nabídek na profilu zadavatele pod č. P25V00000839. Dne 7. 3. 2025 zadavatel oznámil výběr nabídky vybraného dodavatele – „Sdružení dodavatelů sportovního areálu Rokycany“, jehož společníky jsou POHL cz, a. s., odštěpný závod Plzeň (dále též „POHL“), a TSP Plus s. r. o. s tím, že za sdružení je oprávněn jednat POHL. Proti oznámení o výběru podal žalobce námitky, které zadavatel rozhodnutím ze dne 1. 4. 2025 odmítl.

3. Dne 11. 4. 2025 podal žalobce u žalovaného návrh na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, konkrétně proti rozhodnutí o výběru a proti nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách. Namítal, že zadavatel nesprávně posoudil splnění podmínek účasti vybraného dodavatele v otázce technické kvalifikace. Podle žalobce vybraný dodavatel neprokázal kvalifikaci v rozsahu zadávacích podmínek a měl být ze zadávacího řízení vyloučen. Pokud tak zadavatel neučinil, porušil zásadu transparentnosti a zásadu rovnosti. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 6. 2025, č. j. ÚOHS- 2998/2025/500, návrh zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.

4. Rozklad žalobce předseda žalovaného napadeným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

II. Žaloba

5. Žalobce v žalobě namítá nezákonnost, nepřezkoumatelnost a nesprávnost rozhodnutí předsedy žalovaného. Zadavatel v zadávací dokumentaci vymezil podmínky kvalifikace, které byl vybraný dodavatel povinen splnit. Konkrétně požadoval předložení seznamu stavebních prací poskytnutých za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení, přičemž dodavatelé měli doložit zkušenosti „s min. 2 stavební prací, jejíž předmětem byla rekonstrukce či výstavba sportovních areálů v hodnotě alespoň 20.000.000 Kč bez DPH za jednu zakázku“. Vybraný dodavatel k prokázání kvalifikace doložil dvě referenční stavby: Sportovně rekreační areál – park Kamenná 1. etapa (referenční stavba 1) a Výstavba sportovní haly města Plzně Krašovská (referenční stavba 2).

6. Z nepřesného znění zadávací podmínky je zřejmé, že původním záměrem zadavatele bylo požadovat doložení zkušenosti s minimálně jednou stavební prací, jejímž předmětem byla výstavba sportovních areálů v hodnotě alespoň 20 milionů Kč. Následně se zadavatel tento požadavek rozhodl rozšířit na dvě stavební práce, proto do zadávací podmínky uvedl „2“ a „za jednu zakázku“. Ze zadávací podmínky tak vyplývá požadavek na zkušenost u dvou stavebních prací, z nichž každá musí splnit požadavek, že jejím předmětem byla rekonstrukce nebo výstavba sportovních areálů (více než jednoho) ve stanovené hodnotě. Předseda žalovaného nesprávně vyhodnotil, že kvůli nejasnému znění zadávací podmínky postačovala reference jen na jednu stavební práci a že reference se měla vztahovat pouze k jednomu sportovnímu areálu, neboť užití množného čísla v rámci zadávací podmínky nemusí vždy znamenat nutnost prokázat více než jednu výstavbu.

7. Výklad pojmu „sportovní areály“ užitý předsedou žalovaného v napadeném rozhodnutí je omezující a zužuje počet možných uchazečů o veřejnou zakázku. Je tak nutno vycházet z toho, že zadavatel požadoval rekonstrukci či výstavbu sportovišť (to ostatně připouští žalovaný v bodě 87 prvostupňového rozhodnutí). Takto definovaná zadávací podmínka by umožnila účast více dodavatelů. Pojem „sportovní“ definuje § 2 odst. 6 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu. Sportovní areál by tak měl výhradně nebo převážně sloužit pro provozování sportu. Ostatně i v zadávací dokumentaci zadavatel při vymezení předmětu veřejné zakázky hovoří o modernizaci sportovišť a přilehlých pěších komunikací. Hlavním předmětem zakázky jsou samotná sportoviště (obnova fotbalového hřiště, atletického oválu atd.), přičemž přilehlé komunikace lze považovat za nezbytné přístupové body ke sportovištím. Rozdílně je pak nutné nahlížet na referenční stavbu 1 vybraného dodavatele, jejímž předmětem byla výstavba rekreačního parku s altány a amfiteátry, nebo na referenční stavbu 2, v jejímž rámci byla vybudována restaurace. Tyto objekty se výhradně ani převážně k provozování sportu nepojí, přesto představují hlavní předmět poskytnutých referencí.

8. K referenční stavbě 1 shrnul, že je součástí stavebního záměru „Sportovně rekreační areál“ ve městě Jílové, který je rozdělen do čtyř etap. Předmětná referenční stavba se váže k první etapě, v jejímž rámci měly být provedeny hlavní zemní práce a terénní úpravy, výstavba altánu a zpevněné plochy pro mládež, altánu a zpevněné plochy pro seniory, otevřený amfiteátr, piknik zóna, in-line dráha, výběh pro psy, cesty, chodníky, vyhlídky, veřejné osvětlení, inženýrské sítě, zeleň. Ve druhé etapě dojde k výstavbě parkovišť, ve třetí ke kompletaci stavebních prvků dětského hřiště, výsadbě zeleně a instalaci městského mobiliáře a ve čtvrté etapě k výstavbě sportovišť. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že předmětem referenční stavby nejsou sportovní areály, ale pouze objekty sloužící rekreačnímu účelu. Výstavba sportovišť je předmětem až následných etap. Nelze tak souhlasit se závěrem předsedy žalovaného, že uchazeč měl z hlediska předmětného kvalifikačního požadavku prokázat zkušenost s realizací staveb obdobné technické složitosti. Neobstojí ani úvaha, že instalací cvičebních prvků pro seniory v hodnotě 400 tisíc Kč do altánu vybaveného lavičkami a stoly vznikne sportoviště. Pár cvičebních prvků z rekreačního objektu nečiní sportoviště, ani v případě, že jsou označeny jako workoutové vybavení. Chybná je rovněž úvaha, že o výstavbě sportovního areálu svědčí také terénní úpravy ploch pod budoucími sportovišti. Jde o zemní práce, které neprokazují odbornost potřebnou k vybudování sportovního areálu. In-line dráha v hodnotě 3,7 milionu Kč představuje běžnou živičnou komunikaci v parku, která primárně slouží jako obslužná cesta pro chodce. Nebyly na ni kladeny žádné specifické požadavky odpovídající požadavkům na sportoviště. Asfaltovou komunikaci nelze považovat za sportoviště jen proto, že na ní lze běhat a jezdit na kole; v takovém případě by kvalifikaci splnil jakýkoli dodavatel realizující asfaltové komunikace v objemu min. 20 milionů Kč. I pokud by předmětná činnost mohla být chápána jako výstavba sportovních areálů, není naplněn požadavek minimální potřebné hodnoty. Zadavatel výslovně požadoval, aby rekonstrukce či výstavba sportovních areálů byla předmětem stavební práce, nikoli jen její součástí. K prokázání kvalifikace tedy bylo nutné doložit stavební práci, jejímž předmětem byla výstavba (rekonstrukce) sportovního areálu v hodnotě min. 20 milionů Kč. Tento požadavek referenční stavba 1 nesplňuje.

9. Hlavním účelem kvalifikace je výběr dodavatelů způsobilých a schopných plnit veřejnou zakázku, tj. dodavatelů majících požadované zkušenosti. Referenční stavba 1 je první etapou výstavby parku, nikoliv sportovním areálem dle zadávacích podmínek. Nelze souhlasit s názorem žalovaného, že referenci je nutno vnímat ve spojení s ostatními etapami výstavby, tj. i v souvislosti s etapou 4, jejímž předmětem je výstavba sportovišť. Nepřípadný je rovněž závěr předsedy žalovaného v bodě 76 napadeného rozhodnutí o nemožnosti předkládat důkaz výpisem z katastru nemovitostí, z něhož má vyplývat, že pozemky, na nichž je referenční stavba 1 zhotovena, jsou dosud v katastru nemovitostí evidovány jako ostatní plocha, nikoliv jako sportoviště (pozemky p. č. 634/45 a 622/14, v k. ú. Martiněves u Děčína).

10. U referenční stavby 2 žalobce poukazuje na nepřezkoumatelnost závěru předsedy žalovaného ohledně rozsahu prací realizovaných vybraným dodavatelem v rámci předložené reference. Předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí zmiňoval rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2024, č. j. ÚOHS-37501/2024/163, v němž bylo rovněž posuzováno naplnění kritéria kvalifikace dle § 79 odst. 4 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“), nicméně dospěl k závěru, že se nynější případ od zmiňovaného případu zásadně odlišuje. Naopak žalobce zdůrazňuje podobnosti obou případů a namítá, že v řízení nebylo zjišťováno ani doloženo, jaké práce POHL v rámci sdružení podílejícího se na realizaci předmětné zakázky realizoval, resp. zda šlo o sportovní areály; zjištěn byl toliko podíl 50 % z celkového finančního objemu. Nelze tedy tvrdit, že referenční stavbou 2 realizovanou ve sdružení vybraný dodavatel prokázal svou kvalifikaci. Žalovaný odlišný pohled na věc nijak nevysvětlil, přestože je zřejmé, že např. vybudování restaurace nebo parkoviště nemůže prokázat odbornost k vybudování sportovního areálu. Závěr žalovaného tedy odporuje § 79 odst. 4 ZZVZ. Navíc referenční stavba 2 není stavbou se dvěma sportovními areály, ani výstavbou sportovního areálu dle čl. 3.1.3. zadávací dokumentace, nýbrž pouze realizací objektů nesouvisejících se sportovišti v hale.

11. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V replice setrval na argumentaci uplatněné v žalobě.

III. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. Zpochybňuje tvrzení žalobce, že je mu výklad zadávací podmínky výstavby sportovních areálů od počátku jasný a jde mu jen o to, zda se v zadávací podmínce objevuje číslovka 2 namísto 1. V rozkladu totiž žalobce namítal, že chyba zadavatele v textaci podmínky narušila transparentnost zadávací dokumentace a že úmysl zadavatele je nejasný.

13. Nesouhlasí se žalobcem, že by se v bodě 32 napadeného rozhodnutí mýlil v poukazu na gramaticky správné užití přivlastňovacího zájmena „jejímž“ místo „jejíž“ užitého zadavatelem, a odkazuje na internetové stránky Ústavu pro jazyk český. Doplňuje, že byť je obecně záměr zadavatele důležitý (a i žalovaný má za to, že zadavatel skutečně požadoval zkušenost se dvěma stavebními pracemi), nelze po dodavatelích rozumně požadovat, aby prováděli rozbor zadávacích podmínek na úrovni větných členů či větné vazby a výkladem odstraňovali gramatické a logické chyby zadavatele. Zadávací podmínka připouštěla více výkladů, tudíž bylo nutné aplikovat pravidlo contra proferentem (k tíži zadavatele), tj. že postačovalo předložení jedné referenční stavby.

14. Odmítá výklad žalobce, že by předmětem jedné stavební práce měla být výstavba více sportovních areálů. Jedná se o obecné označení předmětu referenčních staveb, které se v praxi běžně užívá. Na základě logické interpretace předmětné zadávací podmínky je zřejmé, že zadavatel měl zájem na doložení dvou zkušeností se stavebními pracemi, přičemž předmětem každé z nich měl být jeden sportovní areál. Akceptování výkladu žalobce by vedlo k nepřiměřenosti kvalifikačního požadavku vzhledem ke skutečné povaze, rozsahu a složitosti předmětu nynější veřejné zakázky ve smyslu § 73 odst. 6 ZZVZ. Je nutné zohlednit rovněž fakt, že žalobce na daný výkladový problém upozornil až po výběru dodavatele a před uplynutím lhůty pro podání nabídek jej nenamítal. K výkladu zadávacích podmínek je nutno přistupovat s určitou mírou racionality. Striktně jazykový výklad, jehož se žalobce dovolává, k řádné interpretaci nepostačuje.

15. Nesprávný je rovněž pohled žalobce, že by se pojem sportovní areál měl vykládat ve smyslu sportovišť. Pokud měla hodnota jedné referenční zakázky činit 20 milionů Kč, představovalo to pro dodavatele podstatně obtížnější splnění podmínky technické kvalifikace, než pokud je hodnota vztahována k celému sportovnímu areálu včetně jeho zázemí a přilehlých komunikací. Výklad žalobce by mohl vést k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže, neboť by znevýhodňoval dodavatele realizující zakázky obdobného charakteru, jejichž předmět zahrnoval navazující stavební či technologické části, které jsou funkčně užitečné pro provoz sportovního areálu jako celku. Pojem sportovní areál nebyl v požadavku na technickou kvalifikaci definován a nevyžadoval výlučně realizaci sportovišť. Při výkladu předmětného pojmu bylo nutno přihlédnout i k vymezení předmětu veřejné zakázky, která zahrnovala komplexní úpravu celého areálu, včetně rekonstrukce chodníků, přístupových cest a dalších souvisejících prvků.

16. K referenční stavbě 1 poznamenává, že v rámci zadávacích podmínek předmětné veřejné zakázky byly přesně stanoveny parametry pro vybudování in-line dráhy. Tato dráha nepochybně představuje sportoviště, neboť slouží k provozování jízdy na kolečkových bruslích a je určena pro veřejné či organizované sportovní využití. Nejednalo se tedy o běžnou asfaltovou komunikaci. Navíc již ze samotného názvu projektu je zřejmé, že šlo o komplexní areál pro sportovní a volnočasové aktivity. Prvky vybudované v první etapě lze chápat jako sportovní areál, navíc tvoří funkční celek s prvky vybudovanými v dalších etapách. Pojem sportovní areál není možné vykládat příliš restriktivně a formalisticky, jak činí žalobce. Předložením referenční stavby 1 tak vybraný dodavatel technickou kvalifikaci podle žalovaného prokázal.

17. Referenční stavba 2 se týkala výstavby sportovní haly města Plzně s podílem vybraného dodavatele ve výši 50 %, přičemž celková hodnota činila přes 165 milionů Kč bez DPH. Jednalo se o funkční komplex zahrnující jak sportoviště, tak prvky spojené s provozem předmětného areálu. Referenční zakázka jako celek tedy naplňovala všechny znaky sportovního areálu. Proto je irelevantní, jaké konkrétní stavební práce provedl vybraný dodavatel. Ať již se činnost vybraného dodavatele týkala jakékoli části stavebních prací, vždy se jednalo o práce odpovídající charakteru zadávací podmínky. I touto referenční stavbou tak byla technická kvalifikace prokázána.

18. Navrhl proto žalobu zamítnout.

IV. Osoba zúčastněná na řízení

19. Do řízení dne 30. 10. 2025 jako osoba zúčastněná na řízení vstoupil vybraný dodavatel (POHL cz, a. s.). K věci samé se nevyjádřil.

V. Posouzení věci soudem

20. Žaloba není důvodná.

21. Žalobce napadá rozhodnutí o výběru vybraného dodavatele a je přesvědčen, že vybraný dodavatel nesplnil podmínky technické kvalifikace, proto měl být ze zadávacího řízení vyloučen.

22. V nynějším případě zadavatel zahájil zjednodušené podlimitní řízení, v němž není nutné vyžadovat splnění podmínek technické kvalifikace. Podle § 53 odst. 4 ZZVZ nicméně zadavatel v podlimitním zadávacím řízení může použít jednotlivá pravidla pro zadávací řízení pro nadlimitní režim. To zadavatel učinil a včlenil do bodu 3.1.3. zadávacích podmínek požadavek na prokázání kritérií technické kvalifikace. Byl tedy povinen splnění těchto kritérií od dodavatelů požadovat.

23. V nynější věci je sporné splnění podmínek technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ vybraným uchazečem.

24. Z § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ plyne, že k prokázání kritérií technické kvalifikace zadavatel může požadovat seznam stavebních prací poskytnutých za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení včetně osvědčení objednatele o řádném poskytnutí a dokončení nejvýznamnějších z těchto prací; zadavatel může stanovit, že budou zohledněny doklady i za dobu delší než posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení, pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

25. Podle bodu 3.1.3. zadávací dokumentace splní podmínky technické kvalifikace účastník, který předloží seznam stavebních prací poskytnutých za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení včetně osvědčení objednatele o řádném poskytnutí a dokončení nejvýznamnějších z těchto prací. Zadavatel požadoval předložení seznamu stavebních prací poskytnutých za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení včetně konkrétního osvědčení s uvedením ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele. Dodavatel byl povinen doložit zkušenosti „s min. 2 stavební prací, jejíž předmětem byla rekonstrukce či výstavba sportovních areálů v hodnotě alespoň 20.000.000 Kč bez DPH za jednu zakázku.“ 26. Není pochyb o tom, že formulace předmětné zadávací podmínky je gramaticky nesprávná. Buďto zadavatel požadoval zkušenost s minimálně 2 stavebními pracemi, jejichž předmětem byla rekonstrukce či výstavba sportovních areálů, nebo s 1 stavební prací, jejímž předmětem byla taková výstavba či rekonstrukce. Žalovaný v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí správně uvedl, že použití číslovky 2 a výrazu „stavební prací“ ve spojení se zájmenem „jejíž“ je gramaticky nesprávné. Polemizuje-li žalobce s gramatickým výkladem žalovaného, lze pouze stručně vysvětlit, že se přivlastňovací zájmeno vztažné „jejíž“ váže k podstatnému jménu rodu ženského „prací“, a pokud by zadavatel požadoval zkušenost s 1 stavební prací, správný tvar přivlastňovacího zájmena by skutečně zněl „jejímž“ (více viz žalovaným přiléhavě zmiňovaná Příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd dostupná na https://prirucka.ujc.cas.cz).

27. Podle žalobce výše uvedená zadávací podmínka znamená, že zadavatel vyžadoval minimálně dvě reference, přičemž předmětem každé z nich měla být výstavba min. 2 sportovních areálů v hodnotě přesahující 20 milionů Kč s tím, že hodnota reference se měla vztahovat pouze k výstavbě sportovních areálů nikoli souvisejícím stavebním pracem.

28. Zadavatel s výkladem žalobce nesouhlasil a v rozhodnutí o námitkách vysvětlil, že požadoval min. 2 reference, nicméně předmětem každé z nich měla být výstavba jednoho sportovního areálu v požadované hodnotě, přičemž tato hodnota se nutně nemusela vztahovat toliko k výstavbě sportovního areálu.

29. Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí vycházel z toho, že zadavatel požadoval doložení referencí na 2 stavební práce. Měl za to, že daná nepřesnost zadávací podmínky nemohla narušit transparentnost zadávací dokumentace (bod 83 prvostupňového rozhodnutí) a vnímal ji pouze jako chybu v psaní. Tento závěr však korigoval předseda žalovaného a v bodech 33-36 napadeného rozhodnutí dovodil, že předmětnou podmínku lze vyložit dvěma způsoby. V takovém případě bylo na místě použít výklad contra proferentem (v neprospěch zadavatele) a požadovat doložení zkušeností pouze s jednou referenční stavbou.

30. Podle soudu ze znění zadávací podmínky lze dovodit, že požadavkem zadavatele bylo doložení zkušeností se dvěma stavebními pracemi týkajícími se výstavby sportovních areálů. Tomu odpovídá jednak užití číslovky „2“ a jednak užití dovětku „za jednu zakázku“. Výklad předsedy žalovaného založený na počtu gramatických chyb v každé z možných výkladových variant, podle něhož vedle sebe obstojí dva srovnatelné výklady, se soudu jeví jako nepřesvědčivý. Je bez významu, jak daná nepřesnost či chyba v psaní vznikla (žalobce v podané žalobě dovozuje, že formulační nepřesnost mohla být způsobena pozdějším doplněním číslovky 2 do zadávací podmínky). Důležité je, že použití číslovky 2 v zadávací podmínce jednoznačně svědčí o nutnosti doložení dvou stavebních prací, přičemž hodnota každé z nich měla činit minimálně 20 milionů Kč (což plyne z dovětku „za jednu zakázku“). Soud se tak ztotožňuje se závěry prvostupňového rozhodnutí obsaženými v bodě 83, s nímž ostatně souhlasí i žalobce v podané žalobě, že dodavatelé byli povinni předložit zkušenosti se dvěma referenčními stavbami týkajícími se výstavby sportovních areálů. Úmysl zadavatele ohledně požadovaného počtu referenčních staveb soud vnímá jako jasný a nepochybný, ostatně svědčí o něm rovněž fakt, že účastníci ke svým nabídkám přikládali dvě referenční stavby a zadavatel v rámci rozhodnutí o výběru posuzoval obě referenční stavby doložené vybraným dodavatelem. Zmíněná gramatická nepřesnost tak podle soudu interpretační nejistotu způsobit nemohla a nebylo namístě přistupovat k výkladu contra proferentem. Ostatně jak sám uvádí předseda žalovaného, výklad této otázky nemůže mít žádný vliv na zákonnost rozhodnutí o výběru vybraného dodavatele, tudíž ani na zákonnost napadeného rozhodnutí.

31. Žalobci nelze přisvědčit v tom, že předmětem každé z referenčních staveb měla být výstavba více než jednoho sportovních areálů, přestože je množné číslo „sportovních areálů“ uvedeno v podmínce technické kvalifikace. Jak přiléhavě vysvětlil žalovaný v bodech 54-62 napadeného rozhodnutí, množné číslo se běžně užívá u obecného označení předmětu referenčních staveb, aniž by to nutně muselo znamenat požadavek na doložení plurality takového druhu staveb v rámci jedné reference. Zohlednit je nutno i skutečnost, že předmětem veřejné zakázky je výstavba jednoho sportovního areálu. Doložení referenční zakázky vyžadující realizaci více sportovních areálů, jak požaduje žalobce, by mohlo být vnímáno jako nepřiměřené vzhledem ke složitosti a rozsahu veřejné zakázky (§ 73 odst. 6 ZZVZ). Přestože je tedy čistě jazykový výklad žalobce možný, je soud ve shodě se žalovaným přesvědčen, že neodpovídá logickému významu předmětné zadávací podmínky, ani povaze a účelu zadávacího řízení (shodně i body 84-86 prvostupňového rozhodnutí).

32. Soud nedává žalobci za pravdu ani v tom, že hodnota plnění požadované referenční stavby se musí vztahovat pouze k rekonstrukci nebo výstavbě sportovišť v rámci sportovního areálu. Ze zadávací podmínky plyne, že minimální hodnota se musí vztahovat k jedné stavební práci a k jedné zakázce. K naplnění finančního limitu referenční stavby tedy postačí předložit zakázku na stavební práce, jejichž předmětem byla rekonstrukce či výstavba sportovního areálu, pokud hodnota takové zakázky činila 20 000 000 Kč. Žalovaný tedy správně odmítl omezující výklad zastávaný žalobcem, že se limit vztahuje pouze na sportoviště vybudované v rámci daného sportovního areálu (viz body 88-90 prvostupňového rozhodnutí nebo bod 51 napadeného rozhodnutí). Podle bodu 1.2 zadávací dokumentace je předmětem veřejné zakázky „Rekonstrukce sportovního areálu Základní školy Jižní Předměstí“ v Rokycanech. Projekt zahrnuje modernizaci sportovišť a přilehlých pěších komunikací. Stavební práce zahrnují obnovu fotbalového hřiště s umělým povrchem, atletického oválu, multifunkčních hřišť, doskočišť pro skok do dálky a výšky, tenisových kurtů včetně odrazové stěny, zpevněných ploch a zavlažovacích systémů. Žalobcem zmiňované omezení hodnoty požadované reference toliko na výstavbu sportovišť neodpovídá vymezení předmětu veřejné zakázky, jímž je komplexní úprava sportovního areálu (tj. hřišť, sportovišť i přilehlých komunikací), ani formulaci předmětné zadávací podmínky. Měl-li zadavatel v úmyslu omezit hodnotu reference toliko na hodnotu sportovišť realizovaných v rámci dané stavební práce, nepochybně tak učinit mohl odlišným způsobem nastavení podmínek technické kvalifikace. Znění zadávací podmínky obsažené v bodě 3.1.3. zadávací dokumentace však o takovémto striktním výkladu nesvědčí. Soud tak souhlasí se žalovaným, že hodnotu reference nelze omezit pouze na hodnotu sportovišť realizovaných v dané referenční zakázce. Odkaz žalobce na údajné shodné pochybení žalovaného v jiném případě, který se týkal veřejné zakázky Modernizace atletické dráhy a hřiště na kopanou ve sportovním areálu SOKOLÁK, ul. Tyršova 235, Kutná Hora, je nerelevantní. Při výkladu zadávacích podmínek je stěžejní znění zadávacích podmínek přezkoumávaného zadávacího řízení, resp. předmět v něm zadávané veřejné zakázky. Nadto soud akceptoval výklad žalovaného, který měl být obdobný jako výklad zaujatý žalovaným v žalobcem zmiňované věci.

33. Námitky proti nejasnosti či nejednoznačnosti zadávací dokumentace tak soud shledal nedůvodné s mírnou korekcí závěru předsedy žalovaného o nejednoznačnosti požadavku na počet požadovaných referenčních staveb.

34. Dále soud hodnotil, zda zadavatel (a následně i žalovaný) správně vyhodnotil dostatečnost referencí předložených vybraným dodavatelem. S tím souvisí zejména otázka výkladu pojmu „sportovní areál“ obsaženého v bodě 3.1.3. zadávací dokumentace.

35. Ke způsobu výkladu zadávacích podmínek soud obecně připomíná, že ze zásady rovného zacházení a zásady transparentnosti (§ 6 odst. 1 a 2 ZZVZ) plyne, že veškeré podmínky účasti soutěže o veřejnou zakázku musí být předem jasně vymezeny a zveřejněny, aby uchazeči mohli přesně pochopit případná omezení a ujistit se, že stejné požadavky platí pro všechny soutěžitele (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. 6. 2016, C-27/15, Pizzo, bod 37). Podmínky, které jasně nevyplývají ze zadávací dokumentace nebo které nejsou dostatečně předvídatelné, nelze použít v neprospěch uchazečů o veřejnou zakázku (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 6. 2025, C-82/24, Miejskie Przedsiębiorstwo Wodociągów i Kanalizacji).

36. Při výkladu kvalifikačních kritérií je tak potřeba zpravidla zvolit takový výklad, který poskytne možnost účastnit se zadávacího řízení co nejširšímu okruhu uchazečů při respektování oprávněného zájmu zadavatele na zajištění plnění veřejné zakázky k tomu přiměřeně schopným dodavatelem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2022, č. j. 4 As 165/2022-29). Použije-li zadavatel v zadávací dokumentaci neurčitý pojem, aniž by k jeho výkladu poskytl dostatečné vodítko, je s ohledem na pravidlo vymezené v 36 odst. 3 ZZVZ povinen zvolit takový výklad zadávacích podmínek, který umožní účast v zadávacím řízení co nejširšímu okruhu uchazečů o veřejnou zakázku (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2022, č. j. 6 As 242/2020-47). Zadávací podmínky je nutno vykládat s ohledem na předmět veřejné zakázky a s přihlédnutím k zásadě, že pojmům užitým v zadávací dokumentaci je třeba přisuzovat jejich obecně přijímaný význam (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2010, č. j. 8 Afs 12/2010-268).

37. Jak správně uvedl žalovaný, legální definice pojmu sportovní areál neexistuje. Ani odkazy žalovaného na § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, podávající definici veřejné infrastruktury, nebo na vyhlášku č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, zabývající se speciálními požadavky na stavby pro sport, žádné smysluplné výkladové vodítko nepřináší. Žalobcem zmiňovaný § 2 odst. 6 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, poskytuje definici sportovního zařízení jako objektu, pozemku, vodní plochy, budovy nebo jejich souboru sloužících výhradně nebo převážně pro provozování sportu. Sportovní zařízení (tj. objekt určený ke sportu) však nelze zaměňovat s pojmem sportovní areál, který má nepochybně širší význam. Při výkladu pojmu sportovní areál lze podpůrně vyjít z judikatury soudů, podle níž je sportovní areál tvořen nejen sportovišti a hřišti (sportovními zařízeními), ale i dalšími stavbami sloužícími k danému sportovně rekreačnímu účelu. Např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. II. ÚS 78/98, plyne, že Tyršovo hřiště je uzavřený a samostatný areál výhradně pro sportovně rekreační aktivity, který z hlediska fungování a provozu tvoří jeden celek a jeho části od sebe nelze smysluplně oddělit. Obdobný princip vyplývá rovněž z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 7. 2024, č. j. 11 Co 6/2024-724, podle něhož začlenění určitých půdních celků do ploch určených k rekreaci a sportu v územním plánu neznamená pouze zbudování hřišť, ale i vybudování rekreačních a sportovních areálů jako specifických staveb, které v sobě nezahrnují jen úpravu pozemků na hřiště, ale také realizaci souvisejících staveb se zemí pevně spojených (tribuny, šatny, přípojky, komunikace, oplocení apod.), které jsou nedílnou součástí sportovního areálu. Odhlédnout nelze ani od definice sportu obsažené v § 2 odst. 1 zákona o podpoře sportu, podle níž je sportem pro účely tohoto zákona každá forma tělesné činnosti, která si prostřednictvím organizované i neorganizované účasti klade za cíl harmonický rozvoj tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů rekreačně nebo v soutěžích všech úrovní, a to individuálně nebo společně. Sportovní areál tak bude představovat soubor různých staveb určených k provozování rozmanitých forem tělesné činnosti sloužících k rozvoji tělesné i psychické kondice na rekreační nebo soutěžní úrovni.

38. Pro posouzení dostatečnosti referencí předložených vybraným dodavatelem je nutné zohlednit i předmět zadávané veřejné zakázky. Ze správního spisu plyne, že referenční stavba 1 se vztahovala k první etapě výstavby Sportovně rekreačního areálu ve městě Jílové. Součástí předmětné etapy bylo provedení hlavních zemních prací a terénních úprav pod budoucími hřišti, výstavba altánu a zpevněné plochy pro mládež, altánu a zpevněné plochy pro seniory, otevřeného amfiteátru, piknik zóny, in-line dráhy, výběhu pro psy, cest, chodníků, vyhlídek, veřejného osvětlení, inženýrských sítí a zeleně. Hlavní sportoviště měla být realizována až ve čtvrté etapě výstavby. Žalovaný v bodech 91-95 prvostupňového rozhodnutí akcentoval to, že součástí první etapy bylo i vybudování určitých sportovišť (in-line dráhy nebo zpevněných ploch se zabudovanými cvičebními prvky), že zadávací podmínky neobsahovaly bližší vymezení pojmu sportovní areál ani požadavek na nutnost převažujícího poměru sportovních prvků na hodnotě reference. Předseda žalovaného pak v bodě 67 napadeného rozhodnutí shrnul, že se předmětná referenční stavba týkala 1. etapy sportovně rekreačního areálu, jejíž součástí bylo dokončené sportoviště ve smyslu in-line dráhy, příprava na další realizace sportovišť a rekonstrukce či výstavba zázemí souvisejícího se sportovně rekreačním areálem. Předmětnou referenční stavbu tak podle žalovaného bylo možné podřadit pod pojem sportovní areál vymezený v zadávací dokumentaci.

39. Není pravdou, že by žalovaný v bodě 87 prvostupňového rozhodnutí uváděl, že sportovní areál je nutno vnímat jako sportoviště. Naopak, výslovně uváděl, že „sportovním areálem je určité území obsahující sportovní prvky či přímo sportoviště (…) a další prvky jako jsou příslušenství sportovišť, chodníky zpevněné plochy atd.“ I žalovaný tedy zvolil širší definici sportovního areálu než žalobce, která zahrnovala jak sportoviště, tak další objekty se sportovními prvky související.

40. Soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že referenční stavba 1 vyhovuje podmínce technické kvalifikace stanovené zadavatelem. Do jisté míry lze chápat pochybnosti žalobce o dostatečnosti předložené referenční stavby 1 vybraného dodavatele, neboť ta nepochybně neprokazuje výstavbu klasického sportovního areálu. Vyvstanou-li však určité pochybnosti o dostatečnosti předložené reference, je nutné zkoumat, jak pregnantně byla zadávací podmínka v zadávací dokumentaci vymezena, jakož i to, co přesně bylo předmětem zadávané veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že zadavatel pojem sportovní areál v zadávací dokumentaci blíže nedefinoval (ač tak jistě učinit mohl, pokud by trval na nutnosti předložení referencí týkajících se toliko např. výstavby hřišť či sportovišť), bylo nutné pojem sportovní areál vykládat ve prospěch co nejširší účasti dodavatelů (viz judikatura zmiňovaná v bodě 36 rozsudku) a zohlednit charakter zadávané veřejné zakázky. Předmětem zadávané veřejné zakázky byla výstavba hřišť a sportovišť u základní školy. Daný sportovní areál nepochybně má být budován zejména k rekreačnímu (nikoliv vrcholovému) sportovnímu využití. Referenční stavbu 1, jejímž předmětem byly mj. terénní úpravy pod budoucími sportovišti, vybudování in-line dráhy a objektů pro workoutové aktivity, tak podle soudu bylo možné podřadit pod definici sportovního areálu obsaženou v bodě 37 výše. Žalobce se mýlí, že by v souladu s výkladem žalovaného mohla podmínku technické kvalifikace splnit v podstatě jakákoliv asfaltová silnice dosahující potřebné finanční hodnoty. Opomíjí totiž účel, k jakému měla „asfaltová“ dráha vybudovaná v rámci referenční stavby 1 sloužit (k in-line bruslení), jakož i to, že byla součástí souboru staveb sloužících k rekreačním a sportovním aktivitám (tj. součástí sportovního areálu).

41. Žalobce dále namítá, že žalovaný neoprávněně přihlížel k obsahu dalších etap předložené referenční stavby. Soud souhlasí s tím, že je-li předložena reference na určitou etapu stavby jako celku, je nutné zkoumat, jaké konkrétní stavební práce byly předmětem dané etapy; obsah dalších etap předmětné stavby nemůže být pro posouzení splnění podmínek technické kvalifikace relevantní. Žalovaný sice tuto skutečnost skutečně v rámci prvostupňového rozhodnutí neoprávněně zohlednil (bod 92), předseda žalovaného však v napadeném rozhodnutí vycházel již čistě z obsahu prací budovaných v rámci 1. etapy (viz bod 67 napadeného rozhodnutí) a obsah dalších etap zmínil toliko okrajově, při posuzování, jaký typ areálu má být v konečném důsledku vybudován (bod 66).

42. Pokud jde o žalobcem namítané pochybení žalovaného, který nezohlednil nové důkazy připojené k rozkladu (zejm. výpis z katastru nemovitostí svědčící o způsobu evidence pozemků pod referenční stavbou 1), pak s ohledem na § 251 odst. 4 ZZVZ upravující koncentraci řízení o návrhu nebyly tyto důkazy žalovaným správně připuštěny, neboť byly uplatněny opožděně (to ostatně žalovaný přesvědčivě vyložil v bodě 76 napadeného rozhodnutí). Lze nicméně dodat, že ani způsob evidence pozemků v katastru nemovitostí dotčených referenční stavbou 1 by na posouzení soudu, zda se jedná o sportovní areál ve smyslu předmětné zadávací podmínky, nemohl mít vliv, neboť při výkladu předmětného pojmu žalovaný i soud vycházeli ze skutečné povahy předložené referenční stavby, nikoliv ze způsobu evidence pozemků stavbou zasažených v katastru nemovitostí. Ostatně ani zadavatel výklad pojmu sportovní areál nijak nespojoval se způsobem evidování pozemků v katastru nemovitostí (shodně viz bod 77 napadeného rozhodnutí). Obdobně nepodstatné je i to, jakými CPV kódy byla předmětná referenční zakázka označena. Soud odkazuje na body 71-73 napadeného rozhodnutí a tam vyjádřený závěr žalovaného, že slovní popis předmětu veřejné zakázky je důležitější než CPV kód; s tímto závěrem se soud plně ztotožnil.

43. Ve vztahu k referenční stavbě 2 žalobce upozorňoval na nepřezkoumatelnost závěrů žalovaného ohledně dostatečnosti požadovaného rozsahu technické kvalifikace realizovaného vybraným dodavatelem, resp. na pochybení spočívající v tom, že žalovaný nezjišťoval, jaké konkrétní práce vykonal vybraný dodavatel v rámci předložené reference.

44. Referenční stavba 2 se týkala výstavby sportovní haly města Plzně Krašovská, přičemž podle technické zprávy šlo o novostavbu sportovní haly se zázemím a restaurací a příjezdovou komunikací s parkováním. Hodnota předložené reference činila 165 330 418 Kč bez DPH a vybraný dodavatel se jí účastnil s podílem 50 %. Žalovaný předloženou referenci považoval za dostatečnou, neboť měl za to, že veškeré stavební práce na daném projektu lze považovat za výstavbu sportovního areálu. Podle žalovaného bylo irelevantní blíže zkoumat, jaké konkrétní stavební práce vykonal vybraný dodavatel. I případná výstavba restaurace je spjata s provozem sportovní haly, a je proto součástí sporovního areálu. Zásadní je neoddělitelná souvislost těchto staveb s plněním účelu sportovního areálu v rámci výstavby (body 102-103 prvostupňového rozhodnutí). Rovněž předseda žalovaného uvedl, že celá referenční stavba naplnila znaky sportovního areálu, jak byl vymezen v zadávací podmínce. Bylo tak irelevantní zjišťovat, jaké konkrétní práce vykonal vybraný dodavatel. Následně se vyjádřil k žalobcem zmiňovanému případu řešenému v rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2024, č. j. ÚOHS-37501/2024/163, ve věci Budimex S.A.

45. Námitka nepřezkoumatelnosti spočívající v nevypořádání rozdílného postupu žalovaného v nynější věci oproti postupu ve věci Budimex S.A. není důvodná. Předseda žalovaného se k této otázce vyjádřil v bodech 83-84 napadeného rozhodnutí a vysvětlil, v čem se nynější případ liší od případu posuzovaného žalovaným ve věci Budimex.

46. Obstojí i vysvětlení, které předseda žalovaného k odlišnému náhledu na zmiňované případy poskytl. Stěžejní je způsob, jakým zadavatel vymezil podmínku technické kvalifikace v zadávací dokumentaci. V případu Budimex S.A. požadoval doložit „1 stavební práci, jejímž předmětem byla novostavba raženého silničního tunelu v délce minimálně 100 m (předmětem požadavku na referenční stavební práci není pokládka asfaltové vozovky)“, zatímco v nynějším případě stavební práci týkající se rekonstrukce či výstavby sportovních areálů. Jak bylo vyloženo výše, sportovní areál je souborem staveb zahrnujících jak samotná sportoviště, tak stavby s nimi úzce související. Doložil-li vybraný dodavatel referenci na výstavbu sportovní haly o celkové hodnotě 165 330 418 Kč, nebylo nutné vyjasňovat, jaké konkrétní práce vybraný dodavatel v rámci sdružení vykonal, neboť veškeré činnosti na dané stavební práci jsou podřaditelné pod pojem sportovní areál. Podle soudu i sportovní halu lze vnímat jako sportovní areál, neboť obsahuje jak sportoviště, tak tomu odpovídající zázemí. Zjišťování konkrétního rozsahu vykonaných prací mohlo být relevantní, pokud by zadavatel požadoval prokázání zkušeností např. pouze s výstavbou sportovišť či hřišť. V nynějším případě však podmínky technické kvalifikace byly nastaveny volněji a zadavatel požadoval prokázání zkušenosti s výstavbou nebo rekonstrukcí sportovních areálů obecně. Jak přiléhavě vysvětlil předseda žalovaného: „Ať už vybraný dodavatel realizoval jakýchkoliv 50 % stavebních prací (…), jednalo se vždy o stavební práce splňující zadávací podmínku, konkrétně naplňující definici sportovního areálu” (bod 82 napadeného rozhodnutí). S tím soud plně souhlasí. K porušení § 79 odst. 4 ZZVZ tedy nedošlo.

47. Námitky žalobce ohledně nesplnění podmínky technické kvalifikace dle bodu 3.1.3. zadávací dokumentace vybraným dodavatelem nejsou důvodné.

VI. Závěr a náklady řízení

48. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 s. ř. s. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Soud proto rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

49. Pokud jde o osobu zúčastněnou na řízení, ta nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jí náklady řízení vznikly. Soud ani neshledal žádný vážný důvod, pro který by měl osobě na řízení zúčastněné přiznat právo na náhradu jiných nákladů řízení (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 22. července 2026 David Raus v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.