62 Af 40/2016

Rubrum

62Af 40/2016-43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Montpur montážní společnost s.r.o. se sídlem Praha, Na Zámecké 1518/9, zastoupený Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, LL.M., advokátem se sídlem Kolín, Kutnohorská 43, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 29.12.2015, č.j. 45228/15/5100-41451-711055, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. pokračování -2- 62Af 40/2016

Odůvodnění

Žalobce se žalobou adresovanou zdejšímu soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29.12.2015, č.j. 45228/15/5100-41451-711055. I. Podstata věci Dne 29.12.2015 vydal žalovaný dle § 18 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti k výkonu správy daní žalobce s výjimkou daně z nemovitých věcí a daně z nabytí nemovitých věcí, a to z Finančního úřadu pro hlavní město Prahu na Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správci daně“). Vyhověl tak podnětu Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kolíně, ze dne 2.10.2015, který byl odůvodněn zejména tím, že sídlo žalobce je umístěno na tzv. hromadné virtuální adrese, na které žalobce nevykonává žádnou podnikatelskou činnost. Správce daně v rámci své úřední činnosti zjistil, že žalobce vykonává podnikatelskou činnost na adresách provozoven, a to na adrese Polní Chrčice 90, a na adrese 9. května 16, Sány. II. Shrnutí argumentace žalobce Žalobce rozhodnutí žalovaného napadá, neboť zasahuje do jeho práva na svobodné podnikání a práva na to, aby byl kontrolován místně příslušným kontrolním orgánem dle § 13 daňového řádu. Napadeným rozhodnutím je negativně ovlivňována i samotná podstata podnikání žalobce, protože napadeným rozhodnutím utrpěla jeho prestiž v očích obchodních partnerů. Žalobce je přesvědčen, že správní orgán obešel zákon a zcela nedůvodně přistoupil k delegaci místní příslušnosti v situaci, kdy není prokázána účelnost takové změny, resp. splnění zákonných předpokladů k takovému postupu. Žalobce v replice jako reakci na vyjádření žalovaného k žalobě kromě zopakování argumentů uvedených v žalobě nově označuje jako listinné důkazy zápisy z jednání žalobce s několika obchodními partnery, z nichž má plynout, že tato obchodní jednání byla realizována v sídle žalobce, nikoli v jeho provozovně. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje žalobce napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí argumentace žalovaného pokračování -3- 62Af 40/2016 Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí, vypořádává se se všemi žalobními námitkami a odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí a argumenty v něm uvedené. Žalobu navrhuje zamítnout jako nedůvodnou a na svém procesním stanovisku setrval během celého řízení před soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). Soud rozhodoval bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s. Přestože žalobce v žalobě označil jako žalovaného Ministerstvo financí, je žalovaným Odvolací finanční ředitelství. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je totiž žalovaný určen § 69 s.ř.s., podle něhož je žalovaným ten správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. V daném případě to bylo Odvolací finanční ředitelství, jehož rozhodnutí žalobce žalobou napadá. V nyní posuzované věci se jedná o otázku místní příslušnosti ke správě daní. Platí, že místní příslušnost správce daně je odvozena od bydliště, sídla, provozovny, adresy nemovitosti apod. daňového subjektu tak, jak je upraveno zejména v § 13 až 15 daňového řádu. V jednotlivých případech, kde to specifické požadavky řádné a efektivní správy daní vyžadují, však lze tato pravidla prolomit a určit, že správu konkrétní daně konkrétního daňového subjektu vykoná jiný správce daně než ten, kterého označil zákon. Tuto výjimku z obecné příslušnosti ke správě daní však lze uplatnit pouze zákonem stanoveným způsobem a v zákonem stanovených případech. Podle § 18 odst. 1 daňového řádu na žádost daňového subjektu nebo z podnětu správce daně může nejbližší společně nadřízený správce daně delegovat místní příslušnost k výkonu správy daní na jiného věcně příslušného správce daně, jestliže je to účelné nebo jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti; proti rozhodnutí ve věci delegace nelze uplatnit opravné prostředky. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2017, sp. zn. 4 Afs 32/2017, „[p]ro případy delegace dle § 18 odst. 1 daňového řádu je rozhodná účelnost nebo potřeba mimořádných odborných znalostí. Jedná se o alternativní kritéria, kdy jedno z nich může v žádosti, resp. podnětu k delegaci, uvádět jak daňový subjekt, tak i správce daně. Jak vyplývá z rozhodnutí žalovaného, při posuzování pokračování -4- 62Af 40/2016 účelnosti delegace místní příslušnosti je potřeba brát v úvahu základní zásady správy daní, vyjádřené v části první, hlavě II daňového řádu, zejména zásadu přiměřenosti, zákazu zneužití pravomoci, předvídatelnosti, klientského přístupu, hospodárnosti a efektivity, a to právě tehdy, je-li řízení zahájeno ex officio. Delegace ve vztahu k účelnosti správy daní představuje kombinaci důvodů a zjištění, ze kterých je patrno, že realizace správy daní bude účelnější a efektivnější u správce daně, na kterého má být výkon správy daní delegován. Je třeba zkoumat nejen formální zápis v obchodním rejstříku, ale primárně i skutečný obsah činnosti vykonávané daňovým subjektem“. Žalobce v žalobě předně namítá, že na základě jediného místního šetření v jeho sídle nelze činit závěry o tom, že se jedná pouze o tzv. virtuální sídlo. Kontrola nezjistila, zda má žalobce na místě pronajaté kancelářské prostory, ani nezjistila přítomnost zaměstnanců nebo členů statutárního orgánu žalobce. Žalobce v replice k této námitce dále uvádí, že místní šetření bylo provedeno velmi „banálním“ způsobem. Totéž žalobce uvádí i ve vztahu k místnímu šetření provedenému v místě provozovny žalobce. Ze správního spisu k tomu vyplývá, že dne 18.6.2015 správce daně provedl místní šetření ve skladu žalobce na adrese 9. května 16, Sány a v provozovně na adrese Polní Chrčice č.p. 90, o kterém byl pořízen úřední záznam č.j. 3073917/15-2119- 00540-203201, ve kterém správce daně uvádí, že dle tvrzení tamního starosty má žalobce v současné době v Sánech pronajatý objekt, který slouží jako sklad, přičemž objekt v Polních Chrčicích slouží jako provozovna. V provozně byla zastižena asistentka jednatelů žalobce, která zároveň působí jako účetní žalobce, která uvedla, že nikdo z jednatelů žalobce není v provozovně přítomen. Dále uvedla, že v Sánech mají sklad materiálu a veškerá výroba izolací pro chladírenské výrobky se děje v provozovně v Polních Chrčicích. K sídlu na pražské adrese se „nechtěla vyjadřovat“. Dne 25.6.2015 bylo správcem daně provedeno další místní šetření v provozovně žalobce v Polních Chrčicích, o kterém byl pořízen úřední záznam č.j. 3019201/15/2111-00510-201265. Z úředního záznamu se podává, že se jedná o oplocený objekt s vraty označenými tabulí, kde je uveden název společnosti, sídlo společnosti (malým písmem), provozovna, telefon, pracovní doba, IČO a DIČ. V areálu se nachází kanceláře, sklady materiálu a vozový park. Přítomná zaměstnankyně žalobce uvedla, že v sídle má žalobce kancelář, kam chodí pošta a občas se sejde vedení. Jako příloha k tomuto úřednímu záznamu byly správcem daně pořízeny fotografie objektu a vozového parku. Dne 4.8.2015 byl pod č.j. 5495312/15/2004-52524-110442 pořízen úřední záznam o místním šetření správcem daně na adrese sídla žalobce v Praze, Na Zámecké 1518/9. V úředním záznamu je uvedeno, že na předmětné adrese se nachází pětipodlažní dům. U vchodových dveří do domu se označení žalobce nenachází. Žalobce není uveden ani na vývěsní desce ve vstupní místnosti domu, kde se nachází poštovní schránky a zvonky. Na vývěsní desce je ale uvedena společnost Central office, která je označena i na jedné z poštovních schránek, na které je vylepen seznam přibližně devadesáti pokračování -5- 62Af 40/2016 společností, mezi nimiž se nachází i žalobce. Žalobce nebyl označen ani na žádném ze zvonků. Správce daně dohledal pouze zvonek s označením Central office, na který opakovaně zvonil, avšak bez odezvy. Jako důkazní prostředky byly k úřednímu záznamu přiloženy na místě pořízené fotografie předmětného domu, vývěsní desky, poštovních schránek a zvonků. Správce daně provedl tři šetření na místě, a to na pražské adrese sídla žalobce, v žalobcově provozovně i v jeho skladu. O těchto místních šetřeních vyhotovil v souladu s § 63 daňového řádu úřední záznamy. Dle názoru zdejšího soudu správce daně při místních šetřeních postupoval v souladu se zákonem, o výsledcích místních šetření vyhotovil úřední záznamy a k nim přiložil i fotografie potvrzující skutečnosti v těchto záznamech uvedené. Žalobce nadto ponechává tuto žalobní námitku toliko v obecné rovině a blíže neuvádí, z jakých důvodů považuje provedená místní šetření za „banální“. Z těchto důvodů zdejší soud nepovažuje tuto žalobní námitku za důvodnou. Žalobce dále namítá, že k delegaci místní příslušnosti z důvodu účelnosti může dojít pouze za situace, kdy je skutečně celá činnost daňového subjektu vykonávána jinde než na adrese sídla. V posuzované věci však dle názoru žalobce správce daně zjistil, že část činnosti je vykonávána mimo sídlo žalobce. Žalobce nezastírá, že část jeho majetku a několik zaměstnanců se nachází na adrese provozovny, avšak ekonomické a obchodní centrum společnosti je v Praze. Správce daně v rámci dvou místních šetření zjistil jen to, že v provozovně jsou sklady s materiálem, vozový park a základní kanceláře pro chod provozovny. Dle názoru žalobce však nebylo zjištěno, že by zde skutečně bylo umístěno vedení společnosti a správa účetnictví. Dále uvádí, že z jeho účetnictví vyplývá, že k převážné většině obchodních případů dochází na území Prahy, kde dochází nejen k uzavírání „kontraktů“, ale zejména k obchodním jednáním a realizaci předmětů jednotlivých obchodních případů. S výše uvedenými argumenty se však zdejší soud neztotožňuje. V souladu se závěry, ke kterým zdejší soud dospěl v rámci své předchozí rozhodovací činnosti (srov. rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 17.8.2106, sp. zn. 62 Af 60/2015, ze dne 1.2.2017, sp. zn. 62 Af 69/2015, ze dne 11.7.2016, sp. zn. 30 Af 44/2014, a ze dne 7.10.2016, sp. zn. 30 Af 32/2015, všechny dostupné na www.nssoud.cz), je při rozhodování o delegaci místní příslušnosti k výkonu správy daní dle § 18 odst. 1 daňového řádu podstatné místo reálného každodenního chodu daňového subjektu (nikoli to, aby se v tomto místě uskutečňovala veškerá činnost, nýbrž činnost stěžejní). Pojem „účelnost“ ve smyslu § 18 odst. 1 daňového řádu je neurčitým právním pojmem, jenž správní orgán interpretuje a aplikuje na konkrétní věc. Je proto nutné, aby dostatečně zjistil skutkový stav a v jeho kontextu si následně vyložil tento pojem. Účelnost delegace přitom nemusí nutně spočívat pouze ve snížení nákladů souvisejících se správou daní, nýbrž např. i v uspořeném čase v důsledku zkrácení vzdálenosti mezi delegovaným správcem daně a žalobcem či možnostem efektivnější pokračování -6- 62Af 40/2016 kontroly žalobce ze strany správce daně (srovnej k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.10.2016, sp.zn. 1 As 230/2016). V posuzované věci žalovaný zjistil, že hlavním předmětem činnosti žalobce je výrobní a montážní činnost, která se uskutečňuje v provozovně v Polních Chrčicích, kde se nachází sklady i kanceláře a byla tam také zastižena žalobcova zaměstnankyně. Provozovna je řádně označena identifikačními údaji žalobce a jsou zde uvedeny i otvírací hodiny žalobce; je tak zřejmé, že se v provozovně uskutečňuje i kontakt s veřejností (zákazníky žalobce). Soud je tedy toho názoru, že v této provozovně probíhá podstatná část faktického výkonu podnikatelské činnosti a v tomto místě je situováno nosné zázemí pro reálné podnikatelské aktivity žalobce. Také pořízená fotodokumentace z provozovny odpovídá podle zdejšího soudu obecnému vnímání představy o místu vlastního reálného výkonu podnikatelské činnosti z pohledu věcného. Naopak na adrese sídla žalobce v Praze se jeho označení nachází toliko na poštovní schránce patřící společnosti Central office, a to společně s dalšími přibližně 90 společnostmi. Na místě sídla nebyl nikdo ze zaměstnanců ani členů statutárního orgánu žalobce zastižen a nebyly správcem daně nalezeny ani prostory, kde by se jakákoli podnikatelská činnost žalobce mohla uskutečňovat. Ostatně i zaměstnankyně žalobce, působící jako asistentka jednatelů a účetní, při místním šetření uskutečněném dne 18.6.2015 mimo jiné uvedla, že veškerá výroba se uskutečňuje v provozovně na adrese Polní Chrčice 90 a že v sídle v Praze má žalobce kancelář, kam chodí pošta a občas se sejde vedení. Na základě výše uvedeného má zdejší soud za to, že se skutečný každodenní chod žalobce neodehrává na adrese sídla v Praze, nýbrž v jeho provozovně v Polních Chrčicích. Smyslem institutu delegace příslušnosti k výkonu správy daní na jiného věcně příslušného správce daně je zajištění efektivity a hospodárnosti správy daní tam, kde existuje předpoklad, že jiný věcně příslušný správce daně bude schopen zajišťovat správu daní daňového subjektu s menšími náklady a efektivněji. Tak je tomu v případě správy zajišťované nejblíž každodenního výkonu reálné podnikatelské činnosti takového subjektu. Zdejší soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že faktický každodenní výkon reálné podnikatelské činnosti ve vztahu k podnikatelské činnosti žalobce probíhá v Polních Chrčicích; na tom by nic nemohlo změnit ani to, pokud by se prokázalo, že se některá obchodní jednání a řízení žalobce mohou uskutečňovat v Praze (stejně jako by mohla být uskutečňována jinde či odjinud). Proto bylo nadbytečné provádět dokazování zápisy z jednání s obchodními partnery ze dne 17.7.2012, 1.8.2012 a 8.11.2012. Delegací místní příslušnosti není zároveň nikterak omezen stávající způsob využívání pražského sídla žalobce, nejsou dotčeny aktivity žalobce co do výběru místa pro organizování schůzek s obchodními partnery, případný obchodní význam „pražské pokračování -7- 62Af 40/2016 adresy“ pro žalobce není rovněž delegací nikterak devalvován. Žalobci tak nic nebrání v tom, aby si ponechal sídlo zapsané v obchodním rejstříku, a zachoval si tak před obchodními partnery prestiž, kterou zmiňuje v žalobě. Jeho právo na svobodné podnikání tedy nebylo nijak dotčeno. Z hlediska hospodárného fungování a výkonu daňové správy je však zásadní, aby „daňové sídlo“ žalobce představovalo místo, kde se uskutečňuje stěžejní ekonomická činnost žalobce, a kde tak může docházet k bezprostřednímu kontaktu správce daně s daňovým subjektem a k ověřování skutečností při výkonu podnikatelské činnosti žalobce. Je totiž pravděpodobné, že místní šetření či daňovou kontrolu, které mohou vést ke správnému vyměření daňové povinnosti, nebude možné účelně provést v místě sídla žalobce, kde se nenacházejí žádní jeho zaměstnanci, provoz ani listiny. Zdejší soud tak ze shora uvedených důvodů nepovažuje ani tyto žalobní námitky za důvodné. Vzhledem k zákonnosti rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti nedošlo v daném případě ani k porušení § 13 daňového řádu. Žalobce dále uvádí, že mu není jasné, jaké závěry ve vztahu k delegaci místní příslušnosti správce daně učinil ze skutečnosti, že žalobce má širokou škálu podnikatelských zájmů, a ze skutečnosti, že členové statutárního orgánu a společníci žalobce mají trvalé bydliště v obcích Kolín a Lišice. Jak vyplynulo z napadeného rozhodnutí, ze skutečnosti, že má žalobce širokou škálu podnikatelských zájmů, nečinil žalovaný žádné závěry, pouze v odůvodnění napadeného rozhodnutí zde předměty podnikání žalobce vyjmenoval. Místa trvalých bydlišť jednatelů žalobce pak byla v napadeném rozhodnutí žalovaným použita toliko jako argument podpůrný (jedná se o adresy geograficky bližší k adrese provozovny než sídla v Praze. Nic z uvedeného není nosným argumentem napadeného rozhodnutí. Ani těmto žalobním námitkám tedy soud nepřisvědčil. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným. Nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou další vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu soud žalobu je nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. V. Náklady řízení Soud rozhodl o nákladech řízení účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to by náleželo procesně úspěšnému – žalovanému. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, proto mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. pokračování -8- 62Af 40/2016

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 3. ledna 2018 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. R. L. předseda senátu