62 Af 47/2014

Rubrum

62Af 47/2014 - 60 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Dopravní společnost Zlín-Otrokovice, s.r.o., se sídlem Zlín, Podvesná XVII/3833, zastoupený JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem Brno, Bubeníčkova 502/42, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.4.2014, č.j. 9808/14/5000-24700-710142, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 11.4.2014, č.j. 9808/14/5000-24700-710142, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám JUDr. Radka Ondruše, advokáta, se sídlem Brno, Bubeníčkova 502/42, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. pokračování -2- 62Af 47/2014

Odůvodnění

Žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.4.2014, č.j. 9808/14/5000-24700-710142, jakož i proti jemu předcházejícímu rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 26.10.2012, č.j. 367894/12/303982704090. I. Podstata věci Napadeným rozhodnutím ze dne 11.4.2014 žalovaný změnil v části týkající platebních podmínek a bankovního spojení rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 26.10.2012, č.j. 367894/12/303982704090, kterým bylo žalobci podle § 44a odst. 8 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), a podle § 252 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, vyměřeno penále ve výši 60 295 000 Kč za prodlení s odvodem v téže výši uloženým platebním výměrem Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 26.1.2012, č.j. 18258/12/303982704090, podle § 44a odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) a odst. 9 zákona o rozpočtových pravidlech. Rozhodnutím ze dne 10.10.2012, č.j. 9126/12-1700-702696, Finanční ředitelství v Brně (jehož působnost s účinností zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění zákonů č. 458/2011 Sb. a č. 407/2012 Sb., tj. od 1. 1. 2013 přešla na žalovaného) zamítlo odvolání žalobce proti naposled citovanému platebnímu výměru a tento platební výměr potvrdilo. II. Shrnutí žalobní argumentace Žalobce v podané žalobě předně poukazuje na to, že platební výměr Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 26.1.2012, kterým byl žalobci vyměřen odvod, pozbyl vykonatelnosti, neboť bylo rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně o odvolání proti tomuto platebnímu výměru zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15.5.2014, č.j. 62 Af 106/2012 – 134. Dále žalobce upozorňuje na porušení zásady proporcionality, kterou je podle jeho názoru třeba zohledňovat i v případě rozhodování o penále. Žalobce rovněž shledává protiústavním postup žalovaného, který penále vyměřoval zpětně od okamžiku, kdy k porušení rozpočtové kázně došlo. Z uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správce daně vydaného v prvním stupni. Na svém procesním postoji žalobce setrval v podané replice i po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem. pokračování -3- 62Af 47/2014 IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (žalovaného), v souladu s § 75 odst. 1 s.ř.s. Rozhodl přitom bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. Žalobu shledal soud důvodnou. Žalobce předně namítal, že platební výměr Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 26.1.2012, č.j. 18258/12/303982704090, kterým byl žalobci vyměřen odvod, pozbyl vykonatelnosti, neboť bylo rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně o odvolání proti tomuto platebnímu výměru zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15.5.2014, č.j. 62 Af 106/2012 – 134. Tato skutečnost je soudu z úřední činnosti též známa. Soudu je z úřední činnosti přitom známo i to, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2015, č.j. 5 As 95/2014 – 46, byla kasační stížnost žalovaného proti citovanému rozsudku zdejšího soudu zamítnuta. To ostatně potvrdil i žalovaný, který k dotazu soudu uvedl, že s ohledem na zrušovací rozsudek zdejšího soudu potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu hodlá v nejbližší době rozhodnout znovu o odvolání ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně (ten prý bude nově vyměřen v souladu se zásadou přiměřenosti). Podle žalovaného s ohledem na to, že penále sleduje osud odvodu, bude nezbytné uložené penále snížit. Žalovaný proto prý následně podá podnět k přezkoumání napadeného rozhodnutí Generálnímu finančnímu ředitelství. Předmětem daného řízení o žalobě je tedy rozhodnutí o předepsání penále za nesplnění povinnosti provést včas odvod za porušení rozpočtové kázně. Jedná se o příslušenství daně, které sleduje osud daně samotné (§ 2 odst. 5 daňového řádu; ve smyslu § 2 odst. 3 písm. b/ daňového řádu se rozumí daní i odvod za porušení rozpočtové kázně). Rozsah přezkumu platebního výměru na penále odvolacím orgánem je limitován, což ostatně platí i pro přezkum soudní – viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.5.2005, č. j. 1 Afs 137/2004 – 62. V tomto rozsudku vymezený rozsah přezkumu platebního výměru, kterým se sděluje penále, se aplikuje i v případě daní (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2007, č. j. 5 Afs 136/2006 – 60). Uvedené podmínky se samozřejmě zkoumají na podkladě příslušného právního předpisu. V tomto případě se jedná o § 44a odst. 8 rozpočtových pravidlech, podle něhož se penále počítá ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny, a činí 1 promile z částky odvodu za každý den, nejvýše však do výše samotného odvodu. Žalovaný ani soud se tak v řízení o opravném prostředku nezabývají námitkami směřujícími proti pokračování -4- 62Af 47/2014 samotnému uložení odvodu. Lze však uplatnit námitky, že penále nemělo být předepsáno vůbec nebo že mělo být předepsáno v jiné výši (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.5.2007, č.j. 2 Afs 30/2007 – 68). Jak je uvedeno shora, Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15.5.2014, č.j. 62 Af 106/2012 – 134, zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 10.10.2012, č.j. 9126/12-1700-702696, o odvolání žalobce proti platebnímu výměru, kterým mu byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně (tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2015, č.j. 5 As 95/2014 – 46). V době, kdy zdejší soud rozhoduje o žalobě ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, již tedy neexistuje základ pro výpočet penále; rozhodnutí původního žalovaného o odvolání žalobce proti platebnímu výměru o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně bylo totiž zrušeno. Penále, jakožto příslušenství daně, sleduje osud daně samotné (odvodu za porušení rozpočtové kázně). Neexistuje-li tedy samotná daňová povinnost, nemůže existovat ani penále, které je s ní spojeno a sleduje její osud. V rozsudku ze dne 16.5.2007, č.j. 2 Afs 30/2007 – 68, se Nejvyšší správní soud vyslovil k otázce, zda může soud s ohledem na § 75 odst. 1 s.ř.s. vzít v úvahu skutečnosti, ke kterým došlo až po vydání rozhodnutí žalovaného: „Může-li totiž soud v řízení dokazovat (§ 77 s.ř.s.), pak ve svém rozhodnutí vychází z původních i nových zjištění. Důkazem v řízení o přezkumu penalizačních rozhodnutí jistě je platební výměr, od něhož je penále odvozeno. Dokazovat přitom není třeba skutečnosti, které jsou soudu známé z jeho činnosti (§ 121 o.s.ř. /pozn. soudu: zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád/, § 64 s.ř.s.). Pokud soud v řízení, jehož předmětem byla zákonnost rozhodnutí na penále, zjistil (a v daném případě o tom není pochyb), že rozhodnutí žalovaného o odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň byla pravomocně zrušena, mohl z toho vycházet“. Pokud tedy bylo zrušeno rozhodnutí o odvolání žalobce proti platebnímu výměru, kterým mu byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně, nemůže obstát ani penále, které je matematicky odvozeno právě z částky (stanoveného) povinného odvodu a počtu dnů jeho opožděného vrácení. Protože penále jako příslušenství daně sleduje osud daně samotné, bylo nezbytné zrušit napadené rozhodnutí ve věci penále. To totiž samostatně, nezávisle na rozhodnutí o dani samotné, neobstojí. K rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 15.5.2014, č.j. 62 Af 106/2012 – 134, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2015, č.j. 5 As 95/2014 – 46, zdejší soud přihlédl, aniž by bylo nutno provádět dokazování, neboť se jedná o skutečnost známou soudu z jeho úřední činnosti (viz shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 30/2007 – 68), která je současně známa též oběma účastníkům řízení. Ke shodnému závěru ve skutkově obdobné věci ostatně dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22.1.2015, č.j. 1 As 221/2014-35. pokračování -5- 62Af 47/2014 V. Závěr Soud proto, aniž by se zabýval dalšími žalobními body, neboť to by bylo v daném případě nadbytečné, žalobou napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. V něm je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), a bude se tedy znovu zabývat výší vyměřeného penále. Na žalovaném pak bude, aby posoudil nezbytnost zrušení i prvostupňové rozhodnutí správce daně. VI. Náklady řízení Výrok o nákladech řízení o žalobě se opírá o § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný úspěšný nebyl, právo na náhradu nákladů řízení nemá. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu přísluší náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady ve výši 3000 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 3100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a replika) a tři režijní paušály po 300 Kč; podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, byla tato částka (vyjma soudního poplatku) navýšena o částku odpovídající dani. Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce 15 342 Kč. K zaplacení byla neúspěšnému žalovanému stanovena přiměřená lhůta. Pokud se žalobce domáhal přiznání náhrady i za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, tak její konání nijak nedoložil. Soud tedy, aniž by musel vážit nezbytnost takovéto porady, nemohl náhradu nákladů za její konání přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. pokračování -6- 62Af 47/2014 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 1. února 2016 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu