62 Af 69/2015

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: sanitsystem s.r.o. se sídlem Praha, Kubelíkova 42, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 12.6.2015, č.j. 18478/15/5100- 41459-711438, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Žalobce se žalobou adresovanou zdejšímu soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12.6.2015, č.j. 18478/15/5100-41459-711438.

I. Podstata věci Dne 12.6.2015 vydal žalovaný dle § 18 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti k výkonu správy daní žalobce s výjimkou daně z nemovitosti a daně z nabytí nemovitosti, a to z Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 3 na Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Otrokovicích. Vyhověl tak podnětu Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 16.3.2015, který byl odůvodněn zejména tím, že sídlo žalobce je umístěno na tzv. virtuální adrese, na které žalobce nevykonává žádnou ekonomickou činnost. Správce daně naopak v rámci své úřední činnosti zjistil, že žalobce vykonává ekonomickou činnost na adrese Otrokovice, Havlíčkova 1832. Finanční úřad pro hlavní město Prahu s delegací souhlasil.

II. Shrnutí argumentace žalobce Žalobce nesouhlasí s tím, že je jeho sídlo umístěno na tzv. virtuální adrese. Uvádí, že není pravdou, že na adrese zapsané v obchodním rejstříku nevyužívá žádnou kancelář. Naopak statutární orgán do kanceláře na uvedené adrese pravidelně dochází, z tohoto sídla vede obchodní jednání, realizuje obchodní schůzky a vykonává klasickou manažerskou činnost. Žalobce si předmětné prostory pronajímá, a to včetně technického vybavení a nábytku. Skutečnost, že obchodní jméno žalobce není napsáno na zvoncích, nezakládá závěr, že zde nevykonává žádnou činnost. Žalobce v této souvislosti upozorňuje, že u vchodu do budovy se nachází reklamní poutač žalobce. K osobě jednatelky B. B. žalobce uvádí, že z titulu své funkce pobývá minimálně dva až tři dny v týdnu v Praze, není-li mimo sídlo společnosti na služebních jednáních. Pokud jde o vzorkovnu v Otrokovicích a s ní spojenou reklamní činnost, žalobce uvádí, že jejím účelem není směrovat zákazníky do Prahy. Faktická obchodní a ekonomická činnost je však uskutečňována v sídle společnosti v Praze. K otázce vedení účetnictví účetní kanceláří ve Slušovicích (okres Zlín) žalobce uvádí, že tato kancelář provádí pouze ekonomické operace jednou za měsíc nebo čtvrtletně, neboť každodenní účetnictví si vede žalobce sám. S ohledem na uvedené je žalobce toho názoru, že v jeho případě neexistuje žádný „právní ani ekonomicko hospodárný důvod k tomu, aby byla provedena delegace výkonu správy daní, neboť sídlo společnosti koresponduje s faktickým výkonem obchodní, manažerské a ekonomické činnosti daňového subjektu“. Žalobce je toho názoru, že napadené rozhodnutí je nesprávné, odporuje příslušným právním předpisům a je ovlivněno snahou zamezit svobodnému rozhodování v otázce místní příslušnosti správy daní. Žalobce uvádí, že žalovaný je v důkazní nouzi, neboť nedostál své povinnosti jednoznačně a jasně doložit důkazy pro svůj postup při delegaci. Žalobce je přesvědčen, že byl zkrácen na svých právech, neboť došlo k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a § 2 odst. 1 a § 3 daňového řádu. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje žalobce předmětné rozhodnutí zrušit. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

III. Shrnutí argumentace žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí, podrobně se vypořádává se všemi žalobními námitkami a odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí a argumenty v něm uvedené. Žalobu navrhuje zamítnout jako nedůvodnou a na svém procesním stanovisku setrval během celého řízení před soudem.

IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). Soud rozhodoval bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s. V nyní posuzované věci se jedná o otázku příslušnosti ke správě daní. Platí, že místní příslušnost správce daně je odvozena od bydliště, sídla, provozovny, adresy nemovitosti apod. daňového subjektu tak, jak je upraveno zejména v § 13 až 15 daňového řádu. V jednotlivých případech, kde to specifické požadavky řádné a efektivní správy daní vyžadují, však lze tato pravidla prolomit a určit, že správu konkrétní daně konkrétního daňového subjektu vykoná jiný správce daně než ten, kterého označil zákon. Tuto výjimku z obecné příslušnosti ke správě daní však lze uplatnit pouze zákonem stanoveným způsobem a v zákonem stanovených případech. Podle § 18 odst. 1 daňového řádu na žádost daňového subjektu nebo z podnětu správce daně může nejbližší společně nadřízený správce daně delegovat místní příslušnost k výkonu správy daní na jiného věcně příslušného správce daně, jestliže je to účelné nebo jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti; proti rozhodnutí ve věci delegace nelze uplatnit opravné prostředky. Z dikce uvedeného ustanovení je patrné, že o skutečnosti, zda dojde ke změně místní příslušnosti či nikoli, vždy rozhoduje nadřízený správce daně. Platí přitom, že z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být zřejmé, z jakých podkladů nadřízený správce daně při svém rozhodování vycházel a jakými úvahami se řídil. S ohledem na skutečnost, že institut delegace místní příslušnosti ke správě daní představuje zásah do práv a povinností daňových subjektů, podléhá takové rozhodnutí soudnímu přezkumu, jak ostatně ve své rozhodovací praxi opakovaně judikoval Nejvyšší správní soud (srov. např. rozsudek ze dne 28.9.2008, č.j. 7 Afs 13/2007 – 66, www.nssoud.cz). Smyslem institutu delegace místní příslušnosti k výkonu správy daní na jiného věcně příslušného správce daně je zajištění efektivity a hospodárnosti správy daní tam, kde existuje předpoklad, že jiný věcně příslušný správce daně bude schopen zajišťovat správu daní daňovému subjektu s menšími náklady a efektivněji; není podmínkou, aby správce daně přistoupil k delegaci, resp. k podání podnětu k delegaci, až poté, co v rámci správy daní budou nedostatky či jiné obtíže zjištěny. Účelnost delegace lze přitom spatřovat především v těch případech, kdy by jinak správa daní daňových subjektů byla neefektivní a nehospodárná, mimo jiné v případech, kdy se skutečné sídlo právnické osoby liší od sídla zapsaného do veřejného rejstříku. V této souvislosti nelze pojem účelnost vykládat pouze ve vztahu k daňovému subjektu, ale především ke správci daně. Z předloženého správního spisu se podává, že žalovaný při rozhodování o delegaci správce daně vycházel zejména z úředních záznamů vyhotovených v rámci místních šetření na adrese sídla žalobce a jeho vzorkovny v Otrokovicích. Na základě těchto šetření bylo správními orgány zjištěno, že na adrese žalobce zapsané v obchodním rejstříku se nachází tzv. hromadná administrativní adresa bez přítomnosti statutárních či jiných zástupců společností, které tuto adresu využívají k zápisu sídla do obchodního rejstříku. Tuto skutečnost žalobce v průběhu správního řízení nijak nerozporoval. Zdejší soud souhlasí se žalobcem potud, že skutečnost, že na zvoncích na uvedené adrese nefiguruje název žalobce, sama o sobě nepředstavuje důkaz o umístění (resp. neumístění) jeho sídla. Nelze však pominout skutečnost, že se na žalobce vztahují rovněž ustanovení zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, konkrétně § 32 odst. 2, podle kterého je podnikatel povinen viditelně označit obchodní firmou, popřípadě názvem, nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem osoby, bylo-li přiděleno, objekt, v němž má sídlo. Takovéto označení nemusí být nutně ve formě nápisu na zvonku. Na druhou stranu nepostačí označení „reklamním poutačem“, jak na něj žalobce upozorňuje. Jak sám žalobce uvádí, má na uvedené adrese v pronájmu místnost, kterou nárazově (dva až tři dny v týdnu) využívá k obchodním schůzkám a jiné obchodní činnosti společnosti. Toto tvrzení (aniž by bylo třeba zjišťovat jeho pravdivost) však bez dalšího rovněž neobstojí jako důkaz o umístění sídla společnosti. Naopak, jak vyplynulo ze správního spisu, z internetových stránek žalobce je patrné, že těžiště ekonomické činnosti žalobce se nachází ve Zlínském kraji, neboť jako kontaktní adresa je uvedena adresa vzorkovny na ulici Havlíčkova v Otrokovicích. Na předmětných internetových stránkách dále chybí údaj o jiné provozovně společnosti žalobce, jakož i jeho údajného sídla, na kterém mají probíhat obchodní schůzky. V záložce „Naše realizace“ je pak dostupný soubor fotografií realizovaných stavebních prací a rekonstrukcí, které byly provedeny výhradně ve Zlínském kraji. S ohledem na shora se lze ztotožnit s názorem žalovaného, že pražská adresa je v případě žalobce skutečně adresou formální, resp. virtuální. Uvedenému závěru svědčí rovněž obsah nájemní smlouvy ze dne 22.10.2012, uzavřené mezi M. H. jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem, o nájmu nebytové jednotky č.

106. Dle čl. 3.2. této smlouvy „nájemce, jeho pracovníci či obchodní partneři mají právo na časově omezený vstup do pronajatých prostor pouze v termínu a za podmínek předem dohodnutých s pronajímatelem“. Ve smlouvě přitom absentuje bližší specifikace pronajímaných prostor z hlediska jejich rozměrů či umístění v domě. Je tedy zřejmé, že žalobce nemá pronajaty žádné konkrétní prostory, které by mohl trvale užívat a kde by mohl mít uloženy jakékoli svoje věci. Naopak hodlal-li by žalobce jakýkoli prostor na adrese Praha, Kubelíkova 42 využít, musel by se předem dohodnout s pronajímatelem na konkrétní době i místnosti. Zdejší soud se neztotožnil ani s argumentem žalobce ohledně otázky vedení účetnictví. Ze správního spisu vyplynulo, že při místním šetření dne 22.1.2015 na adrese Havlíčkova 1832, Otrokovice, sám žalobce připustil, že účetnictví žalobce je vedeno externí společností - účetní kanceláří Sudinero s.r.o, se sídlem Padělky 542, Slušovice, kde jsou rovněž uloženy účetní doklady žalobce. Argumentaci žalobce, že účetní kancelář vykonává pouze měsíční, případně čtvrtletní operace, přičemž každodenní účetní činnosti vykonává sama jednatelka žalobce, považuje zdejší soud za účelovou a nijak nevyvracející závěry žalovaného. Pokud jde o argument žalobce, že napadené rozhodnutí je vedeno snahou zamezit svobodnému rozhodování o tom, kde budou mít daňové subjekty sídlo a k jakému finančnímu úřadu budou dle podmínek v daňovém řádu zařazeny, tak tento názor zdejší soud odmítá. Napadené rozhodnutí nijak nebrání žalobci adresu sídla změnit. Musí se však jednat o sídlo skutečné a nikoli pouze virtuální, jehož jediným cílem je snížit pravděpodobnost daňových kontrol u žalobce. Z ničeho, čím by žalobce argumentoval, neplyne, že by kdekoli jinde než v Otrokovicích probíhal reálný každodenní chod žalobce. Právě místo reálného každodenního chodu daňového subjektu je při rozhodování o delegaci místní příslušnosti k výkonu správy daní podstatné. Zdejší soud se neztotožňuje ani s názorem žalobce, že se žalovaný nachází v důkazní nouzi. Delegace podle § 18 odst. 1 daňového řádu představuje výjimku z jinak stanoveného pravidla a je pouze výjimečným řešením, které musí být odůvodněno (tento názor má ostatně oporu v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2008, č. j. 7 Afs 13/2007-54). Nejblíže společně nadřízený správce daně může přistoupit k delegaci pouze tehdy, pokud jsou pro ni dány zákonné důvody založené na skutkových zjištěních majících oporu v řádně (zákonně) pořízených důkazech. Správce daně tedy rozhodne o delegaci pouze tehdy, má-li všechny rozhodné okolnosti za prokázané a doložené ve spisu; opačný výklad by nutně vedl k libovůli v rozhodování správce daně a tím i k nezákonnosti takového postupu. V daném případě je však žalovaným opatřený podklad rozhodnutí zcela dostatečný. Žalovaný při svém rozhodování vycházel zejména z podnětu Finančního úřadu pro Zlínský kraj, z úředních záznamů vyhotovených v rámci místních šetření u žalobce, z internetových stránek žalobce i z nájemních smluv. Žalovaný tak shromáždil dostatek podkladů pro závěr o existenci virtuálního sídla žalobce. Žalobce tedy nebyl zkrácen na svých právech, neboť nedošlo k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ani čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a § 2 odst. 1 a § 3 daňového řádu. Nad rámec výše uvedeného zdejší soud poznamenává, že z obsahu správního spisu je patrné, že se žalobce nijak nevyjádřil k podnětu na delegaci ani k podkladům pro rozhodnutí v rámci řízení o delegaci. Své argumenty tak prvně uplatnil až v podané žalobě. V. Závěr Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným. Nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou další vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu soud žalobu je nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. VI. Náklady řízení Soud rozhodl o nákladech řízení účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to by náleželo procesně úspěšnému – žalovanému. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, proto mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 1. února 2017 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu