63 A 14/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše ve věci navrhovatelů: a) Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Bosonohách z. s., IČO 266 60 407 sídlem Pražská 469/29, 642 00 Brno b) Občané za D43 jako obchvat celého Brna, z. s., IČO 750 53 446 sídlem Kuršova 994/28, 635 00 Brno c) Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, z.s., IČO 266 53 486 sídlem U luhu 246/18, 635 00 Brno d) Ing. L. D. bytem X zastoupených Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou sídlem Kopečná 241/20, 602 00 Brno proti odpůrci: statutární město Brno sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno zastoupeným Mgr. Ing. Jánem Bahýľem, advokátem sídlem Hoppova 880/18, 602 00 Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Ochránci Brněnské přehrady a okolí, z.s., IČO 643 31 199 sídlem Laštůvkova 729/25, 635 00 Brno II. Naše Kníničky, z. s., IČO 229 08 731 sídlem Dolní louky 249/13, 635 00 Brno III. Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, IČO 670 10 041 sídlem Körnerova 219/2, 602 00 Brno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, in eventum na zrušení částí Územního plánu města Brna, vymezujících koridor CPZ.DS40 (povrchová část včetně začátků tunelů) na území městské části Brno-Bystrc a městské části Brno-Kníničky, koridor CPZ.DZ13 (pro VRT Praha – Brno), koridor CPZ.DZ11 (pro VRT Brno – směr Břeclav), rozvojovou lokalitu Ky-1, rozvojovou lokalitu Kn-4 a protipovodňová opatření v rámci městské části Brno-Bystrc a městské části Brno-Kníničky, takto:

Výrok

I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, se zamítá.

II. Opatření obecné povahy č. 1/2025 – Územní plán města Brna, schválené Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v rozsahu vymezení plochy K.094 ve výrokové textové části v Příloze č. 3 Plochy změn.

III. Ve zbytku se eventuální návrh zamítá.

IV. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení.

V. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

VI. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, argumentace navrhovatelů a osob zúčastněných na řízení

1. Navrhovatelé požadují, aby soud zrušil celé opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územní plán města Brna, schválený Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024 (dále „ÚP“). Eventuálně požadují, aby soud zrušil části ÚP vymezující: - koridor CPZ.DS40 (povrchová část včetně začátků tunelů) na území městské části Brno-Bystrc a městské části Brno-Kníničky, - koridor CPZ.DZ13 (pro VRT Praha – Brno), - koridor CPZ.DZ11 (pro VRT Brno – směr Břeclav), - rozvojovou lokalitu Ky-1, - rozvojovou lokalitu Kn-4, - protipovodňová opatření v rámci městské části Brno-Bystrc a městské části Brno- Kníničky.

2. Ke své aktivní legitimaci navrhovatelé a) a c) uvádějí, že podle stanov je jejich posláním ochrana přírody a krajiny, včetně kvality bydlení na Brněnsku, resp. na Moravě. Účelem navrhovatele b) je podle stanov rovněž ochrana přírody a krajiny, také úsilí o to, aby trasování dálnice D43 neprotínalo západní část města Brna, městskou část Brno-Bystrc a rekreační oblast v okolí Brněnské přehrady, aby tato dálnice byla vedena jako obchvat celého Brna. Navrhovatel d) ke své aktivní legitimaci uvádí, že je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Bosonohy. Cítí se být dotčen ve svých vlastnických právech a v právu na příznivé životní prostředí plánovaným uskutečněním záměru vysokorychlostní tratě (dále „VRT“) dle Aktualizace č. 3b Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje, a to v kumulativním působení se stávající dálnicí D1, stávající silnicí II/602, plánovaným obchvatem Bosonoh, záměrem DS40 – transevropskou silnicí I/43 Troubsko (D1) – Kuřim, mimoúrovňovou křižovatkou I/73 s dálnicí D1 a obchvatem Bosonoh, vše dle Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje. Kumulativním působením těchto zdrojů hlučnosti by došlo ke zhoršení životního prostředí navrhovatele. Jeho rodinný dům se nachází v oblasti s nadlimitní hlukovou zátěží a byl by přímo ovlivněn hlučností z VRT.

3. Ve svém návrhu rozčleněném do 14 okruhů navrhovatelé popisují, jak jsou dotčeni záměry silniční a železniční dopravní infrastruktury v rámci celého města Brna a dílčími záměry v městských částech Bosonohy, Bystrc a Kníničky (včetně problematiky protipovodňových opatření) a v jejich sousedství (např. záměry pro ZOO Brno a pro oblast pod Mniší horou – Palcary). Územní plán města Brna je zásahem do jejich veřejných subjektivních práv, neboť má významný negativní vliv na životní prostředí a kvalitu bydlení, a to nejen v nejbližším okolí uvedených záměrů, ale v celém Brně. V procesu přijímání ÚP byli navrhovatelé aktivní a uplatnili námitky, resp. připomínky. Řadu nezákonností shledávají jak v procesu přijímání ÚP, tak v jeho věcné stránce a ve způsobu, jakým reaguje na jejich námitky, resp. připomínky.

4. Do řízení se dále přihlásily tři osoby zúčastněné na řízení (dále „OZNŘ“). Všechny ke své aktivní legitimaci odkazují na své stanovy, podle nichž je jejich posláním ochrana přírody a krajiny, kvality bydlení a životního prostředí. OZNŘ I. se v obecné rovině soustředěné do stručných bodů připojila k argumentaci navrhovatelů. OZNŘ II. předestřela podrobnou argumentaci, soustřeďující se na proces pořizování ÚP a na dopady ÚP na dopravní zátěž města. OZNŘ III. se písemně nevyjádřila, na ústním jednání však sdělila, že se ztotožňuje s podaným návrhem. Z obsahu podání OZNŘ I. a II. je zřejmé, že rovněž sdílí náhled navrhovatelů a doplňují ho o vlastní argumentační linie.

II. Vyjádření odpůrce a navazující vyjádření stran

5. Odpůrce svým značně obecným vyjádřením reagoval na podaný návrh, nesouhlasí s výhradami namířenými vůči pořizování ÚP ani vůči jeho obsahu. Návrh podle něho neobsahuje relevantní tvrzení, která by mohla vést k vyhovění požadavku na zrušení ÚP jako celku. Důvodné by nebylo ani vyhovění eventuálnímu petitu. Navrhovatelé podle odpůrce nepřinášejí žádnou argumentaci, se kterou by se ÚP nebyl vypořádal.

6. Navrhovatelé dne 15. 4. 2026 zaslali soudu repliku, v níž setrvali na svých původních tvrzeních a reagovali na argumentaci odpůrce, uplatněnou v jeho vyjádření. Dne 17. 4. 2026 ještě navrhovatelé upozornili soud v navazujícím vyjádření na aktuální judikaturu k hlukové situaci v městské části Brno-Bosonohy správních soudů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2023, č. j. 9 As 90/2023-36, rozsudek Krajského soudu ze dne 15. 8. 2024, č. j. 29 A 28/2022-492; ze dne 15. 4. 2026, č. j. 29 A 28/2022-633, dále „věc Bosonohy III.“) a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 818/24 ze dne 23. 1. 2025.

III. Podmínky řízení

7. Než krajský soud přistoupil k meritornímu posouzení návrhu, zabýval se naplněním podmínek řízení. Těmi jsou v řízení vedeném podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), existence předmětu řízení (tj. opatření obecné povahy), aktivní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu, to vše v souladu s podmínkami plynoucími z § 101a a § 101b s. ř. s. Splnění podmínek řízení nebylo mezi stranami sporné.

8. ÚP je co do formy opatřením obecné povahy [§ 43 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále „stavební zákon 2006“], které bylo schváleno Zastupitelstvem města Brna na zasedání č. Z9/22 dne 10. 12. 2024. Nabyl účinnosti dne 31. 1. 2025. Návrh je včasný, neboť byl podán ve lhůtě dle § 101b odst. 1 s. ř. s. od účinnosti ÚP.

9. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy zkrácen. Aktivní procesní legitimace navrhovatele se zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, dále „usnesení RS ve věci POLABÍ“). Věcná aktivní legitimace je odvozena od hmotněprávního postavení navrhovatele ve vztahu k napadené regulaci poměrů v území.

10. Navrhovateli a) – c) jsou spolky. Spolek musí tvrdit, že byl dotčen na svých subjektivních právech, musí mít vztah k dotčené lokalitě a musí být zaměřen na aktivitu, která má lokální opodstatnění (např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2017, č. j. 65 A 3/2017-931; ze dne 17. 9. 2020, č. j. 67 A 3/2020-250).

11. Soud předesílá, že aktivní legitimace žádného z navrhovatelů nebyla odpůrcem činěna spornou. Proto soud v obecné rovině ověřil z dostupných výpisů ze spolkového rejstříku, že cílem navrhovatelů a), b) a c) je mj. ochrana přírody, krajiny a kvality bydlení mj. v brněnském regionu. Co se týče skutečného fungování těchto tří navrhovatelů, soudu je ze své činnosti známo, že se zapojují do správních i soudních řízení se vztahem ke zdraví a životnímu prostředí v jejich okolí. Tyto skutečnosti postačují k založení aktivní procesní legitimace navrhovatelů a), b), c) k podání návrhu dle judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu. Po formální stránce jsou tyto tři spolky zaměřené na aktivitu a po materiální stránce i vykonávají aktivitu, která má lokální opodstatnění s dostačující vazbou na napadené opatření obecné povahy.

12. Navrhovatel d) ke své aktivní legitimaci uvádí, že má ve spoluvlastnictví pozemek p. č. X v k. ú. X (obec X), což soud ověřil nahlédnutím do katastru nemovitostí. Cítí se dotčen na svých vlastnických právech a právu na životní prostředí plánovaným uskutečněním záměru VRT dle Aktualizace 3b Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje; plánovaným obchvatem Bosonoh, záměrem DS40 – transevropskou silnicí I/43 Troubsko (D1) – Kuřim, mimoúrovňovou křižovatkou I/73 s dálnicí D1 a obchvatem Bosonoh, vše dle Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje. K tomu uvádí, že kumulativním působením těchto zdrojů hlučnosti by došlo ke zhoršení jeho životního prostředí. Jeho nemovitost se nachází v oblasti s nadlimitní hlukovou zátěží a byl by přímo ovlivněn hlučností z VRT. Protože odpůrce nevznesl námitky proti aktivní legitimaci navrhovatele d), uvedené skutečnosti postačují soudu k založení jeho aktivní procesní legitimace.

13. Pasivně legitimovaným je ten, kdo napadené opatření obecné povahy vydal, tedy obec, jejíž zastupitelstvo opatření obecné povahy vydalo (usnesení RS ve věci POLABÍ). V nynější věci je proto odpůrcem statutární město Brno. IV. Ústní jednání konané dne 22. 4. 2026 14. Ve věci proběhlo na návrh odpůrce dne 22. 4. 2026 ústní jednání podle § 49 s. ř. s. Navrhovatelé včetně jejich právní zástupkyně se z jednání předem omluvili. Jednání byl přítomen člen výboru OZNŘ III. Soudu sdělil, že sdílí náhled navrhovatelů na věc. Zástupci OZNŘ I. a II. se jednání nezúčastnili.

15. Soud provedl důkaz dokumentem Hluková a rozptylová studie pro účely Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území k návrhu Územního plánu města Brna, červen 2024 (dále „Hluková studie“). Objednatelem byl odpůrce, zpracovatelem Ing. V. V. a Ing. P. C., autorizovaná osoba pro výpočet rozptylových studií, č. autorizace 3151/740/03. Soud stručně konstatoval obsah Hlukové studie. Odpůrce k listině sdělil, že potvrzuje závěry učiněné Vyhodnocením vlivů na udržitelný rozvoj území (dále „VVURÚ“) z června 2024. Byla zadána, neboť odpůrce usiloval mít více relevantních podkladů, protože očekával snahu o soudní přezkum ÚP.

16. Následně soud provedl důkaz listinou Směrový průzkum tranzitní jízdy vozidel městem Brnem (abstrakt), Vysoké učení technické v Brně, Fakulta informačních technologií, prosinec 2022 (dále „Směrový průzkum“) tím, že stručně konstatoval jeho obsah. Odpůrce k němu soudu sdělil, že vycházel z potřeb celého kraje, klíčová pro něj však současně byla zdrojová a cílová doprava z Brna a do Brna. I kdyby soud nějakým způsobem zasáhl do koridoru DS40, tak z pohledu Ředitelství silnic a dálnic s. p., pro nějž je ten koridor držen, by se prakticky nic nestalo, protože mohou umísťovat záměr do území na základě Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále „ZÚR JMK“). Pro město Brno by to však znamenalo značnou ztrátu v podobě mnoha upřesnění poměrně širokého koridoru ze ZÚR JMK.

17. Soud nepovažoval za nezbytné si vyžádat spisovou dokumentaci k ZÚR JMK, byť z této územně plánovací dokumentace v projednávané věci vycházel. ZÚR JMK byly vydány ve formě opatření obecné povahy, jimiž za daných okolností není třeba dokazovat (rozsudek zdejšího soudu ze dne 3. 12. 2025, č. j. 65 A 5/2023-292, dále „věc Perná II.“, bod 33). V projednávané věci byli zjevně navrhovatelé s obsahem ZÚR JMK obeznámeni, neboť na pasáže tohoto opatření obecné povahy opakovaně odkazují ve svém návrhu.

18. Soud uzavřel dokazování s tím, že se nedokazuje listinami obsaženými ve správním spise k pořizování ÚP, jímž disponuje jak ve fyzické, tak v elektronické podobě. Návrhy nad rámec výše uvedeného už neprováděl, neboť už nyní disponuje dostatečným penzem podkladů pro rozhodnutí. Při ústním jednání nebyly navrženy žádné další důkazní prostředky k provedení.

19. Současně se soud dotázal na reakci odpůrce k poslednímu vyjádření navrhovatelů, které bylo zasláno soudu jen několik dní před ústním jednáním ohledně aktuální judikatury správních soudů k hlukové situaci v Brně. Odpůrce k tomu sdělil, že si je vědom rozsudku ve věci Bosonohy III. Vnímá ho tak, že zdejší soud zavázal krajskou hygienickou stanici, aby pracovala s komunikací 2. třídy II/602, přičemž ÚP k tomu přistupuje velmi podobně. Není možné rozptýlit dopravu, která vytváří hluk, aniž by byla realizována další komunikace, která by mohla část zátěže, část dopravního toku odvést. ÚP umožní realizovat opatření, jež mohou přispět k tomu, aby nadlimitní zátěž byla odstraněna. Současně se ÚP pohybuje v měřítku 1:10 000, pracuje s plochami a koridory, bude to spíše otázka skutečného provedení konkrétních opatření, jež budou předmětem navazujících řízení. Odpůrce k tomu vytváří pouze podmínky. Další komunikace bude moci odvést dopravu, jež se nachází pod okny navrhovatele d).

V. Posouzení věci samé

20. Soud přezkoumal ÚP v rozsahu uplatněných návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že návrh je částečně důvodný. Tyto důvody se však týkají jen dílčí otázky vztahující se k rozvojové lokalitě Ky-1. Soud však neshledal důvody pro zrušení ÚP jako celku. Pouze na okraj soud poznamenává, že zrušení ÚP jako celku požadovali také odlišní navrhovatelé ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 64 A 1/2025.

21. Před vypořádáním jednotlivých námitek soud považuje za vhodné předeslat, že nebylo jeho povinností reagovat na každou dílčí námitku navrhovatelů. Jeho povinností naopak bylo vypořádat se s podstatou a smyslem uplatněné návrhové argumentace. Tento postup podle judikatury může konzumovat i vypořádání dílčích a souvisejících námitek, vytvoří-li ve svém souhrnu ucelenou argumentaci, z níž alespoň implicitně vyplývá, jak soud o těchto námitkách uvážil. Takto judikoval Nejvyšší správní soud v kontextu územního plánování např. v rozsudku ze dne 28. 8. 2025, č. j. 9 As 33/2025-186 (dále „věc Parkoviště u ZOO“), body 8-9.

22. Takový postup je vhodný zejména u velmi obsáhlých podání, jakým návrh podaný v nyní projednávané věci bezpochyby je, neboť čítá 120 stran, byl doplněn více než třemi desítkami příloh o několika stovkách stran (srov. obdobné situace v rozsudcích NSS ze dne 4. 8. 2023, č. j. 10 Afs 12/2021-75, bod 50; či ze dne 11. 6. 2015, č. j. 10 Afs 18/2015-48, bod 34). Pojem nezákonnost se v různých variantách objevuje na více než 100 místech návrhu. Z kombinace takto objemného textu a mnoha desítek příloh nebylo vždy zřejmé, jak spolu souvisejí. Navrhovatelé se navíc nedostavili na ústní jednání, proto nemohli tyto souvislosti adekvátně soudu osvětlit. Ten přitom nemá povinnost domýšlet argumentaci za ně. Ve spojení s krátkou zákonnou lhůtou pro projednání návrhu a rozhodnutí o něm se proto soud držel principu popsaného výše a vypořádal podstatu a smysl návrhové argumentace. V. 1 Územní plán města Brna a Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje 23. Protože podstatná část argumentace navrhovatelů odkazuje na průběh pořizování ÚP, soud na tomto místě pro lepší orientaci stručně shrne historický vývoj. Vychází přitom z odůvodnění ÚP a dílčím způsobem i z odůvodnění ZÚR JMK.

24. Co se týče nadřazené územně plánovací dokumentace, první zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje byly vydané usnesením Zastupitelstva Jihomoravského kraje (dále „ZJMK“) s účinností 21. 10. 2011. Zrušil je Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526 (dále „věc ZÚR JMK 2011“), neboť v nich nebyly zejména zohledněny synergické a kumulativní vlivy stávajících dopravních staveb a připravovaných dopravních záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví.

25. Další zásady, jež jsou dodnes platné, vydalo ZJMK s účinností ke dni 3. 11. 2016 (dále „ZÚR JMK 2016“). Podstatné pro projednávanou věc je - zpřesnění koridoru VRT mezi Prahou a Brnem vymezením územní rezervy RDZ01 a RDZ02 (ve variantě A – „Řeka“, variantě B – „Petrov“) s tím, že je potřeba je dále prověřit, - vymezením ploch POP01 – POP11 přírodě blízkých protipovodňových opatření.

26. Toto opatření obecné povahy přitom obstálo v soudním přezkumu (rozsudek zdejšího soudu ve věci ZÚR JMK 2016; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019, č. j. 2 As 122/2018-512; usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2682/19; rozsudek zdejšího soudu ze dne 2. 8. 2022, č. j. 65 A 3/2017-2056; rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2023, č. j. 2 As 224/2022-105; usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. I. ÚS 279/24.

27. Aktualizaci č. 1 (dále „A1 ZÚR JMK“) a Aktualizaci č. 2 (dále „A2 ZÚR JMK“) vydalo ZJMK s účinností ke dni 31. 10. 2020. Podstatné pro projednávanou věc je, že A1 ZÚR JMK vymezila koridor VRT DZ11 Brno – Šakvice. Jako úkol pro územní plánování stanovila – zpřesnit a vymezit koridor DZ11.

28. Návrh na zrušení A1 ZÚR JMK, podaný mj. navrhovatelem a), zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 67 A 6/2021-133 (dále „rozsudek KS ve věci A1 ZÚR JMK“). Kasační stížnost proti němu zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2025, č. j. 5 As 382/2021-208 (dále „rozsudek NSS ve věci A1 ZÚR JMK“). Jinému návrhu, podanému navrhovatelem c), ale zdejší soud vyhověl a část A1 ZÚR JMK zrušil rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 63 A 6/2021-159. Kasační stížnost poté Nejvyšší správní soud z části odmítl a z části zamítl rozsudkem ze dne 4. 4. 2023, č. j. 7 As 98/2022-64.

29. Návrh aktualizace č. 3 (dále „A3 ZÚR JMK“) vymezoval návrhové koridory pro VRT od západní hranice Jihomoravského kraje s Krajem Vysočina po Brno, a dále kolem Brna na jih – DZ11 a DZ13. V tomto rozsahu také bylo zpracováno strategické hodnocení vlivů koncepce na životní prostředí SEA. Protože u „západní větve“ se objevil možný střet s elektrickým vedením vysokého napětí, který bylo potřeba vyřešit, rozdělil nakonec pořizovatel návrh na dvě části.

30. Aktualizace č. 3a (dále „A3a ZÚR JMK“) pokrývala jižní větev VRT od Brna směrem na Vídeň (koridor DZ11 a územní rezerva RDZ05). Vydalo ji ZJMK dne 25. 4. 2024 a nabyla účinnost dne 15. 6. 2024. Návrh na její zrušení podal mj. navrhovatel a). Zdejší soud ho zamítl rozsudkem ze dne 11. 6. 2025, č. j. 63 A 3/2025-274. Kasační řízení před Nejvyšším správním soudem vedené pod sp. zn. 6 As 94/2025 dosud probíhá.

31. Aktualizace č. 3b (dále „A3b ZÚR JMK“) pokrývala západní větev VRT od Brna směrem na Prahu po hranici s Krajem Vysočina (koridor DZ13). Nakonec se ukázalo, že střet s elektrickým vedením nevyžaduje změnu trasy navrženého koridoru VRT. Proto byla A3b ZÚR JMK schválena sice později, ale v původně navržené podobě obsažené již v A3 ZÚR JMK. Vydalo ji ZJMK dne 5. 9. 2024 a nabyla účinnost dne 26. 10. 2024. Vymezila koridor VRT DZ13 a jako úkol pro územní plánování stanovila zpřesnit a vymezit tento koridor. Návrh na její zrušení podal mj. navrhovatel a). Zdejší soud ho zamítl rozsudkem ze dne 5. 3. 2026, č. j. 64 A 9/2025-262. Kasační řízení před Nejvyšším správním soudem vedené pod sp. zn. 9 As 39/2026 dosud probíhá.

32. Ač navrhovatelé na řadě míst označují postup kraje při pořizování výše citované nadřazené územně plánovací dokumentace i její obsah za nezákonný, soud ponechává tyto námitky stranou, neboť se míjejí s petitem a podstatou projednávaného návrhu a nejsou pro jejich zkoumání splněny podmínky řízení. Navíc je z výše uvedeného textu patrné, že různé časové verze ZÚR JMK již byly podrobeny soudnímu přezkumu.

33. Prvním územním plánem města Brna přijatým po roce 1989 byl Územní plán města Brna, schválený Zastupitelstvem města Brna (dále „ZMB“) vyhláškou města Brna č. 16/1994 dne 3. 11. 1994 (dále „ÚP 1994“). Byl následně doplňován prostřednictvím obecně závazných vyhlášek a opatření obecné povahy.

34. Záměr pořídit nový územní plán schválilo ZMB v červnu 2002. Zadání územního plánu schválilo ZMB v dubnu 2006 a jeho upravené znění v polovině roku 2007. Koncept řešení byl veřejně projednán v únoru 2011 (dále „Koncept 2011“). Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále „KÚ JMK“) však ve svém stanovisku ke Konceptu 2011 sdělil, že rozhodnout o výsledné variantě lze až po vydání ZÚR JMK. Vzhledem k chybějící nadřazené územně plánovací dokumentaci vzalo ZMB návrh pokynů dne 11. 12. 2012 pouze na vědomí a schválilo pozastavení procesu pořizování územního plánu.

35. Po vydání ZÚR JMK 2016 byl obnoven proces pořizování územního plánu. Výběr z variant konceptu a pokyny pro zpracování (invariantního) návrhu schválilo ZMB v roce 2018 (Pokyny pro zpracování návrhu Územního plánu města Brna, usnesení č. ZM7/3871, příloha č. 135, ze zasedání dne 19. 6. 2018, dále „Pokyny 2018“). Následně Kancelář architekta města Brna, p. o., připravila návrh nového územního plánu, jehož veřejné projednání bylo zahájeno v březnu 2020. Kvůli epidemii covid-19 bylo však několikrát odsunuto, uskutečnilo se až v červnu 2021 a prosinci 2021. V červnu 2022 však ZMB vyjádřilo nesouhlas s předloženým návrhem a vrátilo ho pořizovateli s pokyny k úpravám a novému projednání (usnesení ze dne 21. 6. 2022, dále „Pokyny 2022“). V březnu 2024 proběhlo společné projednání upraveného návrhu územního plánu. Nynější navrhovatelé vůči němu uplatnili řadu připomínek. Veřejné projednání návrhu územního plánu proběhlo dne 31. 7. 2024, k němuž navrhovatelé rovněž uplatnili námitky.

36. ZMB vydalo na zasedání č. Z9/22 konaném dne 10. 12. 2024 usnesení č. 7, kterým schválilo rozhodnutí o námitkách uplatněných k územnímu plánu, a současně vydalo územní plán formou opatření obecné povahy. ÚP byl následně zveřejněn a nabyl účinnosti dne 31. 1. 2025. V. 2 Právní rámec 37. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, stanoví. § 14 Vyloučení z projednávání a rozhodování věci (1) Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. (2) Úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku.

38. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), stanoví: § 18 Cíle územního plánování (1) Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. (3) Orgány územního plánování postupem podle tohoto zákona koordinují veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizují ochranu veřejných zájmů vyplývajících z tohoto zákona a zvláštních právních předpisů. (4) Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území. § 47 Zadání územního plánu (1) Na základě rozhodnutí zastupitelstva obce o pořízení územního plánu, na základě územně analytických podkladů a s využitím doplňujících průzkumů a rozborů pořizovatel ve spolupráci s určeným členem zastupitelstva (dále jen „určený zastupitel“) zpracuje návrh zadání územního plánu. V návrhu zadání stanoví hlavní cíle a požadavky na zpracování návrhu územního plánu, případně vymezí řešené území u územního plánu pro vymezenou část území hlavního města Prahy. (4) Na základě výsledků projednání pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem upraví návrh zadání a předloží jej ke schválení. § 52 (1) Upravený a posouzený návrh územního plánu, vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, pokud se zpracovává, a oznámení o konání veřejného projednání pořizovatel doručí veřejnou vyhláškou. Veřejné projednání21) návrhu a vyhodnocení se koná nejdříve 15 dnů ode dne doručení. K veřejnému projednání pořizovatel přizve jednotlivě obec, pro kterou je územní plán pořizován, dotčené orgány, krajský úřad, újezdní úřad sousedícího vojenského újezdu a sousední obce, a to nejméně 30 dnů předem.

39. Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále „nový stavební zákon“), stanoví: § 323 Pořizování územně plánovací dokumentace (1) Činnosti při pořizování územně plánovací dokumentace ukončené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních právních předpisů. (9) Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno veřejné projednání nebo opakované veřejné projednání návrhu územního plánu nebo jeho změny nebo regulačního plánu nebo jeho změny, dokončí se podle dosavadních právních předpisů. § 334a (2) Ve věcech týkajících se územního plánování se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou územního řízení týkajícího se vyhrazené stavby uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo stavby s ní související, které v přechodném období nelze zahájit. Pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 2 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024.

40. Navrhovatelé odkazují také na unijní předpisy: - směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále „směrnice SEA“), - směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (dále „směrnice o hodnocení hlučnosti ve venkovním prostředí“), - směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (dále „směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší“), - směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (dále „směrnice EIA“), - směrnice Komise (EU) 2015/996 ze dne 19. května 2015 o stanovení společných metod hodnocení hluku podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES (dále „směrnice Komise o hodnocení hluku“) - směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2881 ze dne 23. 10. 2024 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (přepracované znění).

41. Dovolávají se také Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, dále „Aarhuská úmluva“. V. 3 Proces pořizování ÚP 42. Soud na tomto místě rozebere argumentaci navrhovatelů a osob zúčastněných na řízení ohledně formálního procesu pořizování ÚP. Návrhové body týkající se obsahu ÚP budou posouzeny následně. V. 3 a) Aplikovatelná právní úprava a veřejné projednání 43. Navrhovatelé předesílají, že ÚP byl pořizován na základě upraveného zadání, které bylo schváleno ZMB dne 26. 6. 2007, tedy již v době stavebního zákona 2006. Poslední veřejné projednání však neproběhlo za účinnosti stavebního zákona 2006, ale až ve středu 31. 7. 2024 od 13:00 hod., tj. v době účinnosti nového stavebního zákona. Obdobnými argumenty brojí proti způsobu projednání i OZNŘ II.

44. Jádrem sporu je výklad § 323 odst. 9 nového stavebního zákona, který stanoví, že pokud bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno veřejné projednání, dokončí se proces podle dosavadních předpisů. Navrhovatelé tvrdí, že právě tato podmínka nebyla splněna. Rozporují okamžik, kdy se veřejné projednání považuje za zahájené. Poukazují na veřejnou vyhlášku ze dne 24. 6. 2024, č. j. MMB/0338694/2024 (dále „Veřejná vyhláška“), vyvěšenou dne 26. 6. 2024 na úřední desce Magistrátu města Brna, kterou bylo oznámeno veřejné projednání návrhu územního plánu. K doručení Veřejné vyhlášky podle navrhovatelů došlo až v červenci 2024 dle § 52 odst. 1 stavebního zákona 2006. Účinek Veřejné vyhlášky, tedy okamžik zahájení veřejného projednávání nemohl nastat přede dnem, kdy došlo k jejímu doručení, což nastává po 15 dnech zveřejnění na úřední desce. Z toho důvodu také neměla veřejnost adekvátní čas na seznámení se s podklady. Navrhovatelé a OZNŘ II. dále zpochybňují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, č. j. 73 A 2/2025-84, který se k této otázce vyjadřoval.

45. Podle soudu je však rozhodnou právní úpravou, podle níž byl ÚP vydán, stavební zákon 2006. Nový stavební zákon na základě své novelizace provedené zákonem č. 195/2022 Sb. zavedl tzv. zvláštní ustanovení o použitelnosti zákona v přechodném období, jímž se rozumí pro účely územního plánování období od 1. 7. 2023 do 30. 6. 2024. Na základě fikce konstruované § 334a odst. 2 nového stavebního zákona bylo možné až do dne 30. 6. 2024 postupovat podle stavebního zákona 2006.

46. K tomu je třeba dále vztáhnout klíčové ustanovení § 323 odst. 9 nového stavebního zákona, které obsahuje intertemporální pravidlo pro situace postupu při pořizování územního plánu nebo jeho změny, kdy před 30. 6. 2024 dojde k zahájení veřejného projednání či opakovaného veřejného projednání. Explicitně zákon stanoví: „Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno veřejné projednání nebo opakované veřejné projednání návrhu územního plánu nebo jeho změny nebo regulačního plánu nebo jeho změny, dokončí se podle dosavadních právních předpisů.“ Rozhodnou otázkou tedy je, zda veřejné projednání nebo opakované (nové) veřejné projednání návrhu územního plánu bylo zahájeno před 1. 7. 2024.

47. Ustanovení § 323 odst. 9 nového stavebního zákona bylo do textu tohoto zákona doplněno zákonem č. 152/2023 Sb. Důvodová zpráva k uvedenému zákonu k dotčenému ustanovení uvádí (zdůraznění soudem): „Došlo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona k zahájení veřejného projednání (tj. bylo vyhlášeno datum a místo konání veřejného projednání), dokončí se proces projednání zcela podle dosavadních právních předpisů. To se obdobně vztahuje také na případy, kdy došlo k zahájení opakovaného veřejného projednání.“ Jak k tomu vysvětlil Nejvyšší správní soud, § 323 odst. 9 nového stavebního zákona není navázán na zahájení řízení o územním plánu, ale na zahájení veřejného projednání. Užitím tohoto odlišného pojmu dal zákonodárce najevo, že rozhodným okamžikem pro použití stavebního zákona 2006 nemá být formální doručení návrhu územního plánu a oznámení o konání veřejného projednání, nýbrž dřívější okamžik, jímž je zahájena celá fáze veřejného projednání návrhu podle § 52 stavebního zákona 2006 (rozsudek ze dne 26. 2. 2026, č. j. 21 As 226/2025-78, body 44- 48). Rozhodným okamžikem je proto podle soudu okamžik vyvěšení návrhu územního plánu a oznámení o konání veřejného projednání na úřední desce. Právě vyvěšení tak má větší význam než následné formální doručení, s nímž zákon výslovně spojuje jen to, že veřejné projednání se může konat nejdříve 15 dnů poté.

48. Soud tedy nemůže dát navrhovatelům za pravdu v tom, že odpůrce, resp. pořizovatel územního plánu, měl při veřejném projednání územního plánu postupovat podle nového stavebního zákona. Veřejná vyhláška, jakož i upravený návrh územního plánu s oznámením o konání veřejného projednání, byly zveřejněny na úřední desce odpůrce dne 26. 6. 2024. Veřejná vyhláška byla taktéž vyvěšena i na úředních deskách všech městských částí odpůrce nejpozději dne 26. 6. 2024, o čemž není mezi účastníky sporu. Zdejší soud neshledává důvod nyní se odchýlit od výše uvedených závěrů. Ty ostatně nebyly formulovány pouze v rozsudku zdejšího soudu č. j. 73 A 2/2025-84, vůči němuž se navrhovatelé vymezují. Obdobné závěry byly vysloveny také v rozsudcích zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2025, č. j. 64 A 1/2025-290, body 42-49; ze dne 9. 9. 2025, č. j. 73 A 4/2025–175; ze dne 10. 9. 2025, č. j. 63 A 5/2025-167.

49. Následně byly potvrzeny v již citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 21 As 226/2025-78, v němž ostatně vystupoval navrhovatel a) jako osoba zúčastněná na řízení a měl možnost tuto svou argumentaci předestřít. Uvedený rozsudek poukázal i na souladný doktrinální náhled na danou otázku. Dále byl uvedený závěr potvrzen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2026, č. j. 5 As 187/2025–102. Krajský soud proto uzavírá, že zahájením veřejného projednání podle § 323 odst. 9 nového stavebního zákona se rozumí vyvěšení návrhu územního plánu a oznámení o konání veřejného projednání na úřední desce. K tomu došlo dne 26. 6. 2024, bylo proto třeba postupovat při veřejném projednání návrhu jakož i při vydání napadeného opatření obecné povahy podle stavebního zákona 2006.

50. Toto hodnocení má rovněž dopad na námitku navrhovatelů a OZNŘ II. ohledně nedostatečného času k seznámení se s podklady pro návrh územního plánu. Tento svůj časový prostor však odvíjejí od úvahy, že k doručení Veřejné vyhlášky došlo až o 15 dní později od jejího zveřejnění. Proto se nijak nevyjadřují k tomu, zda doba mezi 26. 6. 2024 a 31. 7. 2024 poskytovala dostatečný prostor pro seznámení se s podklady, a soud ji ani prima facie za neadekvátní nepovažuje.

51. Navrhovatelé sice poukazují na četnou starší judikaturu správních soudů k zahajování projednávání územních plánů, nyní projednávaná věc však vychází z formulací nového stavebního zákona, vykládaných ve světle důvodové zprávy, aktuální doktríny a judikatury. Navrhovateli předkládaná starší judikatura proto za aktuálních okolností postrádá patřičnou relevanci. Stejně tak poukaz OZNŘ II. na situaci ohledně územního plánu Břeclavi neodpovídá dnešnímu právnímu stavu.

52. Soud se ještě musí zastavit u námitky OZNŘ I., která v obecné rovině tvrdí, že významné změny mezi jednotlivými verzemi návrhu nebyly transparentně zdůvodněny ani projednány s veřejností. Nedostatečná dokumentace rozhodovacích kroků přitom podle OZNŘ I. znemožňuje přezkoumatelnost ÚP z hlediska zákonnosti. Tato tvrzení však dle soudu zůstávají ve velmi vágní rovině, OZNŘ I. nepoukazuje na žádná ustanovení příslušné právní úpravy, která by měla být porušena. Navíc ani nijak nekonkretizuje, jaké významné změny má přesně na mysli, nevyplývá to ani z kontextu jejího stručného podání. Soud proto už na tomto místě (aplikovatelné to však bude i později) odkazuje na ustálenou judikaturu sdělující, že kvalita a preciznost ve formulaci obsahu žalobních, resp. stížnostních bodů a jejich odůvodnění předurčuje obsah rozhodnutí soudu. Soudy nejsou povinny ani oprávněny nahrazovat projev vůle žalobce (stěžovatele), domýšlet za něj argumenty a vyhledávat na jeho místě možné vady napadeného správního či soudního rozhodnutí (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2025, č. j. 3 As 274/2023-153).

53. Odůvodnění ÚP přitom ve své textové části (svazek 1, kapitoly 1-2) podrobně mapuje průběh pořizování územního plánu včetně četných projednání s dotčenými orgány, městskými částmi i veřejností. Dle judikatury správních soudů je proces pořizování územního plánu dynamický a jeho obsah se v jednotlivých fázích může vyvíjet. Nejvyšší správní soud opakovaně zdůraznil, že návrh územního plánu nemusí být identický s předchozími verzemi či podklady, ale musí z nich vycházet (např. rozsudek ze dne 30. 4. 2015, č. j. 1 As 241/2014-100). Požadavek kontinuity územního plánování není absolutní; vedle něj působí i princip dynamiky územního plánování, tedy možnost reagovat na aktuální podněty a potřeby, nejsou-li překročeny zákonné meze a nejde-li o svévoli (např. rozsudek ze dne 10. 1. 2023, č. j. 1 As 120/2022-66, dále „věc Nová Ves“). V. 3 b) Systémová podjatost Argumentace účastníků řízení 54. Navrhovatelé namítají napříč celým svým návrhem, že proces pořizování územního plánu byl zatížen nadkritickou mírou rizika podjatosti úředních osob. K těmto tvrzením se přidala se svou argumentací i OZNŘ II. Obě tyto strany odkazují na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž k pochybám o nepodjatosti má stačit poměrně nízká míra podezření. Dostačuje již, jestliže o nepodjatosti lze pochybovat. Stejně tak je dle jimi citovaných východisek nutno hodnotit i vliv prohlášení politiků či představitelů moci zákonodárné, resp. výkonné na ne/podjatost úředníků.

55. Dle odpůrce však navrhovatelé neprokázali existenci konkrétních skutečností nasvědčujících podjatosti pořizovatele při pořizování územního plánu. Z judikatury NSS i Ústavního soudu jednoznačně plyne, že podjatost — a tím spíše podjatost systémová — nemůže být dovozována abstraktně, ale pouze z konkrétních, individualizovaných a racionálně identifikovatelných skutečností ve vztahu k projednávané věci. Navrhovatelé však nic takového nepředložili. Ani tvrzení navrhovatelů o „nezákonných úkonech pořizování“ nic nedokládá. Navrhovatelé nepředložili jedinou konkrétní skutečnost, která by naplňovala zákonný test podjatosti – tedy existenci osobního, majetkového či jiného závažného vztahu konkrétní úřední osoby k věci, účastníkům či jejich zástupcům (§ 14 odst. 1 správního řádu). Jejich argumentace stojí především na pouhých subjektivních domněnkách, které judikatura výslovně odmítá jako nedostatečné. Kromě toho pořizování územního plánu je víceúrovňový proces, do něhož vstupují další orgány veřejné správy (dotčené orgány, rada obce a zastupitelstvo obce). Princip systémové podjatosti tak v této agendě běžně nenachází uplatnění.

56. Ve své replice navrhovatelé vysvětlili, že neargumentovali výhradně tím, že by samotný služební či pracovní poměr ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku sám o sobě zakládal vyloučení úřední osoby (§ 14 odst. 2 správního řádu). Hodnocení soudu 57. Soud k této námitce uvádí, že nepřehlíží, že rozhodování nepodjatou a nestrannou osobou je podstatnou zárukou spravedlivosti správního procesu a že již poměrně nízká míra podezření může založit pochybnosti o nepodjatosti. Platí, že při posouzení podjatosti je významné i objektivní „zdání nestrannosti“ a že na úrovni územních samosprávných celků nelze riziko prosazení partikulárních zájmů podcenit (např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010-119; rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2013, č. j. 1 As 89/2010-152; či ze dne 29. 1. 2025, č. j. 1 As 146/2024-93). Z uvedené judikatury však současně plyne, že systémovou podjatost nelze presumovat již ze samotné skutečnosti, že úřední osoby jsou zaměstnanci územního samosprávného celku, ani z pouhé obecné politické či veřejné citlivosti projednávané věci. I v těchto případech musí být z povahy věci nebo z dalších konkrétních okolností patrné podezření, že postoj rozhodujících osob mohl být ovlivněn jinými než zákonnými hledisky. K závěru o systémové podjatosti je proto třeba konkrétních a věcně podložených indicií vztahujících se k projednávané věci.

58. Navrhovatelé v nynější věci obsáhle citují judikaturu k systémové podjatosti a zdůrazňují závažnost tohoto institutu, avšak sami nepředkládají takové konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit překročení kritické, natož nadkritické míry systémového rizika podjatosti při pořizování ÚP. Neoznačují konkrétní úřední osoby, u nichž by bylo možno usuzovat, že zákonem svěřený proces pořizování územního plánu byl skutečně veden jinými než zákonnými hledisky. Samotné tvrzení, že k nezákonným úkonům při pořizování územního plánu „mohlo dojít“ za existence nadkritického rizika systémové podjatosti, je pak v tomto směru nedostačující.

59. Samotný nesouhlas navrhovatelů s postupem pořizování či s výslednou podobou ÚP není bez dalších konkrétních indicií způsobilý prokázat systémovou podjatost úředních osob. Soud proto uzavírá, že navrhovatelé neunesli břemeno tvrzení stran existence takových konkrétních okolností, jež by v podmínkách projednávané věci zakládaly důvodné pochybnosti o nestrannosti pořizovatele z titulu systémové podjatosti. Obecný odkaz na judikaturu, byť správně vystihující význam požadavku nestrannosti, nemůže bez konkrétního skutkového podkladu vést ke zrušení napadeného územního plánu jako celku.

60. Konkrétně například navrhovatelé poukazují na politický tlak, aby byla schválena komunikace 43 jako průtah Brna. Upozorňují i na časový tlak, pod nímž byla vydávána Veřejná vyhláška. Tato tvrzení však postrádají nezbytnou míru konkretizace. U politického tlaku uvádí navrhovatelé pouze, že byl „zjevný z médií“. Navíc průtah Brna „komunikací 43“ byl dán především A1 ZÚR JMK (viz níže). Samotné tvrzení o blíže neurčeném časovém tlaku opět nemůže být indicií systémové podjatosti. Ostatně celková délka přípravy ÚP o nepřípadném časovém tlaku, pod nímž by snad měl být ÚP pořizován a vydáván, skutečně nevypovídá.

61. Dále navrhovatelé odkazují na roli RNDr. F. Ch., Ph.D., který podle odůvodnění ÚP v lednu 2021 uplatnil doporučení úprav pro řešení sporných otázek k tehdejší podobě návrhu územního plánu. K tomu uvádějí, že dispoziční právo k obsahu mimo fáze společného jednání má pouze zastupitelstvo. Jakékoli pokyny či jiné typy ovlivňování vydané jinými subjekty nemají oporu ve stavebním zákoně. Má se tedy jednat o další důkaz nadkritického rizika systémové podjatosti a mocenského tlaku. Soud však poukazuje na odůvodnění ÚP (Textová část, svazek 1, str. 15), v němž je v pasáži o pořizování ÚP otevřeně uvedeno, že RNDr. F. Ch., Ph.D. byl ve volebním období 2018-2022 zastupitelem města Brna určeným ke spolupráci dle § 47 stavebního zákona 2006. S rolí určeného zastupitele při pořizování územního plánu počítá právě § 47 stavebního zákona 2006 a mnoho dalších ustanovení tohoto předpisu. RNDr. F. Ch., Ph.D., byl tedy jako určený zastupitel oprávněn uplatňovat u pořizovatele doporučení úprav k návrhu územního plánu (např. § 51 odst. 1 stavebního zákona 2006). Podle odůvodnění ÚP tak učinil dvakrát – doporučení v lednu 2021 (Textová část, svazek 1, str. 19), poté v září 2021 podnět k zohlednění požadavků místních samospráv (Textová část, svazek 1, str. 20). Protože tento postup předpokládá stavební zákon 2006 a protože z výše uvedeného textu ÚP vyplývá, že určený zastupitel nedával závazné pokyny, ale doporučení či podnět, samotnou tuto skutečnost nelze považovat za indicii o nadkritické míře rizika podjatosti úředních osob podílejících se na přípravě územního plánu.

62. K obdobným závěrům dospěl již zdejší soud v rozsudku ze dne 23. 1. 2025, č. j. 66 A 6/2024- 687 (dále „rozsudek KS ve věci Parkoviště u ZOO“) v bodech 170-173, což následně aproboval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ve věci Parkoviště u ZOO, bod 52. Nejvyšší správní soud označil tvrzení o hrozbě rizika systémové podjatosti jako absurdní. Určený zastupitel žádná rozhodnutí nečiní za sebe. Je pouze tím, kdo – poté, co otázky projedná s volenými orgány samosprávy – předává stanoviska samosprávy pořizovateli. Ani v nyní projednávané věci krajský soud neshledal důvod se od tohoto závěru odchýlit.

63. V této souvislosti také navrhovatelé soud navrhují, aby položil předběžnou otázku Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR. Odkazují přitom na § 51 odst. 4 stavebního zákona 2006, podle něhož platí, že v rozsahu, v jakém se pokyny odchylují od zadání územního plánu, jsou jeho změnou. Ten je podle navrhovatelů „často nesprávně pomíjen“, což má přímý dopad do jejich ústavních práv. Soud však v projednávané věci nespatřuje prostor pro využití oprávnění podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR. Ten stanoví, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Nicméně ani navrhovatelé nevysvětlují, v čem má spočívat rozpornost daného ustanovení s ústavním pořádkem. Ústavní soud přitom není nadán pravomocí obecného výkladu právních norem.

64. Co se týče podání OZNŘ II., soud nejdříve nemůže neupozornit na procesně nestandardní postup osoby zúčastněné na řízení, jež předložila svůj starší „podnět“, připravený pro původně jinou procesní situaci a adresovaný různým správním orgánům, aby se s ním nyní vypořádal soud. Navzdory nedbalosti tohoto přístupu se soud musí podstatou obsahu daného podnětu zabývat. OZNŘ II. především obsáhle cituje judikaturu správních soudů k riziku systémové podjatosti. Následně označuje za indicii nadkritického rizika systémové podjatosti zejména šest pokynů, které ZMB uložilo pořizovateli k dalšímu postupu poté, co vyjádřilo nesouhlas s tehdejší verzí předloženého návrhu územního plánu dne 21. 6. 2022 (kapitola V. 1 výše). OZNŘ II. spatřuje v těchto pokynech nepřípustný zásah do výkonu státní správy. Zejména poukázala na pokyn č. 6 a související odůvodnění pod bodem F), problematickou vidí nekonkrétnost a neodůvodněnost pokynu ve znění: „Důkladné opakované posouzení připomínek městských částí z veřejného projednání“.

65. Soud se s tímto náhledem neztotožňuje. Z pouhého požadavku, aby pořizovatel znovu posoudil připomínky městských částí, nelze bez dalšího dovozovat systémovou podjatost úředních osob. Podle § 14 správního řádu je rozhodné, zda existují konkrétní okolnosti, z nichž lze důvodně pochybovat o nepodjatosti. Pokyn ke „znovuposouzení“ (obsažený ve správním spise) sám o sobě neurčoval ani obsah výsledku, ani konkrétní způsob vypořádání, ani neukládal, které připomínky mají být posouzeny kladně či záporně. Jinými slovy, z takto obecné formulace nelze dovodit, že by úředním osobám byl nadiktován závěr nebo že by byly nuceny změnit svůj odborný úsudek určitým směrem. Nanejvýše šlo o požadavek na opětovné přezkoumání, nikoli o pokyn, jak mají konkrétně věcně rozhodnout.

66. Ani judikatura Nejvyššího správního soudu nechápe systémovou podjatost jako následek každého zásahu nadřízeného či politického vedení do průběhu řízení. Služební či pracovní vztah úřední osoby k územnímu samosprávnému celku bez dalšího nezakládá podjatost; rozhodné jsou okolnosti, ze kterých lze dovodit, že postoj úřední osoby mohl být ovlivněn jinými než zákonnými hledisky (viz výše citované usnesení rozšířeného senátu NSS, č. j. 1 As 89/2010-119). V nyní posuzované věci však takové konkrétní okolnosti tvrzeny ani doloženy nebyly. Samotný požadavek na opětovné posouzení připomínek bez určení výsledku jejich vypořádání, bez předjímání obsahu odborného úsudku a bez zásahu do zákonem stanoveného procesního postupu proto sám o sobě důvodné pochybnosti o nepodjatosti úředních osob nezakládá.

67. OZNŘ II. jako další indicii existence nadlimitního rizika systémové podjatosti spatřuje v procesu dohodovacího řízení a „diktátu k uposlechnutí“ ze strany Rady města vůči státní správě. Ta byla nucena rozhodovat pod tímto „diktátem“. Rada města nemá podle OZNŘ II. žádnou roli podle stavebního zákona v rozhodování o územně plánovací dokumentaci. Diktát je proto postupem ultra vires. Nabízí se podle OZNŘ II. také varianta konání „ve spolčení“, což by mohlo mít trestněprávní rozměr. Celý proces brněnského dohodovacího řízení má být v rozporu s principy právního státu. Vládnoucí koalice není nestranným soudcem, dle OZNŘ II. je obecně podjatá.

68. Soud předesílá, že není oprávněn v abstraktní rovině hodnotit soulad dohodovacího řízení s principy právního státu. Jeho rolí je posoudit, zda na základě konkrétních indicií bylo přijímání ÚP provázeno (systémovou) podjatostí. Navíc podání OZNŘ II., kopírující obsah jejího staršího podání, bez účasti na ústním jednání, kde by mohla objasnit své úvahy, zůstává samo o sobě v nekonkrétní rovině včetně otázky, kterého přesně dohodovacího řízení se má týkat.

69. K dohodovacímu řízení ve vztahu k územnímu plánu města Brna (dřívějšímu) už měl příležitost se okrajově vyjádřit Nejvyšší správní soud ve věci Parkoviště u ZOO (body 47-53). V nyní projednávané věci je pro soud klíčové, jak je formulováno usnesení Rady města Brna přijaté na schůzi R8/196, konané dne 2. 2. 2022. Je z něho patrné, že bere na vědomí připomínky městských částí, s nimiž bylo dohodovací řízení vedeno. Dále se rada města shoduje s Návrhem způsobu a výsledku zohlednění zájmů městských částí zpracovaným pořizovatelem. Závěrem rada města ukládá určenému zastupiteli, aby odsouhlasený návrh zaslal tomuto odboru. Z této formulace usnesení nic nenasvědčuje tomu, že by měla být státní správa pod „diktátem“ rady města.

70. Z uvedených důvodů ani nelze aplikovat judikaturu předkládanou OZNŘ II. k ekonomické závislosti úředních osob na hejtmanovi, radě kraje či zastupitelstvu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2015, č. j. 7 As 57/2015-80). Jednak tento rozsudek vychází ze skutkově značně odlišné situace vydání konkrétního stavebního povolení při smluvním závazku kraje k výstavbě daného záměru. V případu figuroval ředitel KÚ JMK, který byl současně jmenovaný hejtmanem kraje a současně disponoval širokými organizačními pravomocemi vůči zaměstnancům kraje. Takto není projednávaný případ skutkově postavený. Navíc účastníci řízení podle soudu ani adekvátně nedoložili indicie toho, že by existoval někdo „kdo má zájem na určitém výsledku řízení, v němž se má rozhodovat, a přitom má či může mít schopnost působit na příslušnou úřední osobu prostřednictvím jejího zaměstnaneckého vztahu k územnímu samosprávnému celku“.

71. Soud proto uzavírá, že neshledal v žádném z výše uvedených tvrzení indicii nepřípustné podjatosti. V. 3 c) Souběh pořizování ÚP s pořizováním ZÚR JMK 72. Byť to navrhovatelé neformulují jako ucelený a samostatný návrhový bod, v obecné historické pasáži návrhu (II. Skutkové okolnosti, relevantní judikatura a identifikace nezákonností prezentovaná v časové ose) vznášejí řadu výhrad vůči pořizování územního plánu paralelně vedle ZÚR JMK. Vrací se přitom až ke Konceptu 2011. Ten podle nich vymezoval nadmístní koridory bez opory v nadřazené územně plánovací dokumentaci. Soud však připomíná, že smyslem konceptu územního plánu podle § 47 – 49 stavebního zákona 2006 (ve znění do 31. 12. 2012) je z podnětu zastupitelstva obce ověření variant řešení návrhu územního plánu. Zpracování konceptu pak zajistí pořizovatel.

73. Z toho vyplývá, že koncept územního plánu žádnou regulaci nestanovuje, žádná řešení nevymezuje. Je pouze veřejně projednán a různá řešení nastiňuje pro přípravu pokynů pro zpracování návrhu územního plánu. Proto ani není přiléhavá judikatura, o kterou se navrhovatelé opírají, jež se věnuje „hotovým“ územním plánům (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185, č. 1971/2010 Sb. NSS, dále „věc Vysoká nad Labem“; ze dne 27. 10. 2010, č. j. 9 Ao 1/2010-84). To platí o to spíš, že následně přijatý návrh územního plánu ani nebyl schválen ZMB v červnu 2022.

74. Soud také nesouhlasí s tvrzením navrhovatelů, že jakmile Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ve věci ZÚR JMK 2011 předchozí zásady územního rozvoje, nebylo možno zákonně pokračovat v pořizování napadeného územního plánu a celý proces byl zablokovaný. Podle soudu proces pořizování územního plánu jako takový není podmíněn existencí zásad územního rozvoje. Územní plán sice zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje, s politikou územního rozvoje a s územním rozvojovým plánem (§ 43 odst. 3 stavebního zákona 2006), ale to je jenom jeden z celé řady jeho účelů. Součástí územního plánu mohou být i záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v zásadách územního rozvoje (§ 43 odst. 1 stavebního zákona 2006). Čili neexistence zásad územního rozvoje určitě neblokuje vlastní proces pořizování územního plánu jako takový.

75. Navrhovatelé kritizují také Pokyny 2018, jimž vytýkají, že byly přijaté v době, kdy ZÚR JMK 2016 obsahovaly pouze vymezení územních rezerv pro různé varianty koridorů. Pokyny 2018 byly podle navrhovatelů také natolik komplexní, že je nebylo možné pro přechod od konceptu k návrhu pro veřejné jednání použít.

76. Soud si v této souvislosti všímá, že Pokyny 2018 výslovně uvádějí (II. Rozhodnutí o výběru výsledné varianty řešení, str. 133): Návrh Územního plánu města Brna pro veřejné projednání bude zpracován na základě řešení vycházejícího z varianty II. konceptu ÚpmB, která bude uvedena do souladu s PÚR ČR (ve znění Aktualizace č. 1) a ZÚR JMK 2016. Na základě variantního prověření vlivů polohy dálnice D43 (dříve R43) na územní rozvoj města Brna v Konceptu (umístění D43 na území města Brna – var. I. a II Konceptu a mimo území města Brna – var. III) bude navržena dopravní síť města a územní rozvoj odpovídající stavu, kdy není na úrovni ZÚR JMK o vedení trasy koridoru D43 zatím rozhodnuto. Současně s variantním řešením D43 v územních rezervách bude navržen v územních rezervách s D43 související územní rozvoj, o kterém může být rozhodnuto až s výběrem výsledné varianty řešení D43 v Aktualizaci ZÚR JMK tak, aby byl naplněn soulad s ÚP a ZÚR JMK 77. Z textu Pokynů 2018 je zřejmé, že na jednu stranu předpokládají řešení vycházející z varianty II. Konceptu 2011, na druhou stranu si jsou vědomy, že definitivní rozhodnutí o vedení koridoru ještě nebylo na krajské úrovni přijato. Pořizovatel a odpůrce tedy na sebe vzal riziko, že se vydává cestou, která se může později ukázat jako slepá ulička. Nicméně ani v tomto postupu neshledává zdejší soud nezákonnost, která by měla vést ke zrušení ÚP. Problematické by pochopitelně bylo, pokud by vydaný ÚP byl rozporný s nadřazenou územně plánovací dokumentací. Pokyny 2018 nicméně s definitivní platností nestanovují žádnou regulaci území. Podstatná je finální podoba napadeného ÚP a její soulad s aktuálně platnou nadřazenou územně plánovací dokumentací.

78. Totiž na Pokyny 2018 navazující návrh územního plánu nebyl nakonec v červnu 2022 vůbec přijat. Naopak ZMB schválilo další, nové pokyny. Po nich ještě následovalo projednávání návrhu územního plánu v březnu 2024 a poté veřejné projednání dalšího návrhu v srpnu 2024. Pokyny 2018 tedy byly dílčím mezičlánkem, který reagoval na vývoj aktuální faktické a právní situace v podobě vydání ZÚR JMK 2016. Ty však byly později výrazným způsobem doplněny dvěma aktualizacemi, na něž muselo pořizování územního plánu rovněž nevyhnutelně reagovat. Výše řečené pouze odráží skutečnost, že proces pořizování územního plánu je dynamický a jeho obsah se v jednotlivých fázích může vyvíjet. Nejvyšší správní soud opakovaně zdůraznil, že návrh územního plánu nemusí být identický s předchozími verzemi či podklady, ale musí z nich vycházet (např. rozsudek ze dne 30. 4. 2015, č. j. 1 As 241/2014-100). Navrhovatelé v této souvislosti odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 9 Ao 2/2008-62, č. 1766/2009 Sb. NSS, který však řeší odchylné zpracování grafické a textové části územního plánu a nedostatečné vypořádání námitek, není proto na tento návrhový okruh přiléhavý.

79. Dále navrhovatelé namítají, že Pokyny 2018 neobsahují vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Pokyny 2018 však tuto pasáž obsahují v kapitole III.2 včetně doporučení pořízení doplňku vyhodnocení vlivů. Podle navrhovatelů další zásadní nezákonnost, resp. nepřezkoumatelnost zakládá skutečnost, že odůvodnění ÚP neobsahuje jmenovité vypořádání jednotlivých pokynů. Soud však neshledává, že by tato okolnost měla mít dopad na zákonnost ÚP, neboť žádné zákonné ustanovení ani pravidlo judikatury takovýto postup nepředpokládá. Navrhovatelé toto své tvrzení o nic neopírají. Další procesní vadu spatřují navrhovatelé v tom, že v roce 2020 probíhalo souběžně veřejné projednání návrhu územního plánu i ZÚR JMK. Ani na tom nespatřuje soud nic nezákonného. O to spíš, že takto projednaný návrh územního plánu nebyl v roce 2022 přijat.

80. Navrhovatelé rovněž protestují proti tomu, jakým způsobem byl návrh z roku 2020 a 2021 projednán. Soudu nezbývá než zopakovat, že tento návrh územního plánu nakonec nebyl v roce 2022 přijat. Rozhodující je pro nyní vedené řízení, jakým způsobem byla projednaná poslední verze návrhu územního plánu, která se od verzí z roku 2020 a 2021 odlišovala na základě nového skutkového a právního vývoje.

81. Soud proto uzavírá, že tento argumentační okruh neshledal důvodným. Obdobně vystavěnou argumentaci předestřeli navrhovatelé k vymezení koridorů VRT. Této otázce se bude soud věnovat po vzoru samostatného návrhového bodu v samostatné podkapitole níže. V. 4 Obsah ÚP V. 4 a) Rozpor ÚP se ZÚR JMK Argumentace účastníků řízení 82. Navrhovatelé namítají, že hodnocení SEA na krajské úrovni nebylo provedeno tak dostatečně, že by se zabývalo konkrétními vlivy na území a obyvatelstvo. Odpůrce byl proto povinen v rámci územního plánování naplnit úkoly, které z platných ZÚR JMK vyplývají. Navrhovatelé namítají, že odpůrce požadavkům ZÚR JMK nedostál. Konkrétně tvrdí, že odpůrce zkrátil podpovrchové řešení oproti ZÚR JMK. Dále bylo nutno v SEA hodnotit prokázání optimalizace a minimalizace, což se nestalo. Pro posouzení splnění hlukových limitů nebylo provedeno přezkoumatelné posouzení hlučnosti z důvodu nezveřejnění obou studií a pro absenci zveřejnění vstupních dat (intenzit dopravy), pro než byly výpočty provedeny. Dále pro každou lokalitu (PP Skalky u Přehrady a PP Pekárna) měl být úkol plněn odděleně a přezkoumatelně, čemuž odpůrce též nedostál.

83. OZNŘ I. k tomu jednou větou uvádí, že některé navržené změny mohou být v rozporu s územně-plánovacími zásadami kraje a republikovými prioritami, zejména v oblasti dopravní infrastruktury.

84. Odpůrce se s tvrzením navrhovatelů neztotožňuje. Soulad návrhu územního plánu s aktuálními ZÚR JMK byl odpůrci potvrzen stanoviskem KÚ JMK. Koridory dopravní infrastruktury nadmístního významu byly určeny nadřazenou územně plánovací dokumentací. ÚP v jejich rámci vymezil návrhové plochy dopravy všeobecné a zpřesnil trasy rozvoje silniční sítě určené zejména pro tranzitní dopravu. Současně uspořádal navazující území tak, aby byly minimalizovány negativní dopady tranzitní dopravy na zastavěné území. K tvrzení, že nebyla prokázána optimalizace a minimalizace dopadů v rámci řešení komunikace I/73 odpůrce uvedl, že VVURÚ posuzuje celý dotčený úsek koridoru DS40, resp. I/73, obsažený v návrhu územního plánu, a to včetně souvisejících koridorů a vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů. Odkázal v této souvislosti zejména na příslušné hodnotící karty pro katastrální území X. Všechny navržené podmínky týkající se funkčního využití, kapacit, etapizace a návaznosti na dopravní infrastrukturu byly následně promítnuty do výsledného znění ÚP (viz též Odůvodnění, textová část, svazek 4 kap. A.11, str. 58-59). Co se týče podpovrchového řešení, zapracované úpravy byly projednány s dotčeným orgánem – Ministerstvem dopravy, s nímž proběhlo dohodovací jednání. Textová i grafická část dokumentace byly upraveny v souladu s výsledky dohody podepsané dne 24. 6. 2024. Odpůrce proto nesouhlasí s tvrzením navrhovatelů, že zapracování záměru ze ZÚR JMK je nedostatečné. Detailní technické řešení je úkolem navazujících stavebních řízení.

85. V replice navrhovatelé vysvětlují, že prokázání optimalizace a minimalizace bylo nutno vyhodnotit v SEA. To se nestalo. Odkaz na projednání s Ministerstvem dopravy je mimoběžný s obsahem návrhového bodu. Nezdokumentovaný obsah jednání s ministerstvem a pouhý odkaz na to, že jednání proběhlo, nepřináší nic konkrétního ve vztahu k obsahu návrhového bodu. Odkaz na výrokovou část ÚP je na tomto místě nepřiléhavý. K jakékoliv změně řešení oproti dikci výroku ZÚR JMK o nadstandardních opatřeních bylo nutno věc doložit přezkoumatelně v hodnocení SEA. To se nestalo. Úkol c), jak bylo uvedeno v návrhovém bodě, zní: „Obsahuje celou řadu oddělených úkolů pro různé lokality. Pro každou lokalitu měl být úkol plněn odděleně. Toto mělo být provedeno konkrétně a přezkoumatelně, což se nestalo“. Vzhledem k tomu, že se jedná o problematiku životního prostředí, mělo o tom být pojednáno v hodnocení SEA. Tam však úkol nebyl plněn. Hodnocení soudu 86. Soud pro přehlednost odkazuje na úvodní rekapitulaci historie pořizování zásad územního rozvoje výše (kapitola V.1). Pro posouzení tohoto návrhového bodu je podstatné, že v roce 2011 bylo provedeno hodnocení vlivů prvních zásad územního rozvoje na veřejné zdraví, v němž byly posuzovány varianty vedení koridoru komunikace R43. Nejvyšší správní soud se však s tímto hodnocením vlivů v roce 2012 nespokojil a uvedené zásady zrušil. V ZÚR JMK 2016 byly vymezeny územní rezervy za účelem prověření změn v území. Podkladem pro pořízení A1 ZÚR JMK se stala „Územní studie nadřazené dálniční a silniční sítě v jádrovém území OB3 metropolitní rozvojové oblasti Brno“. Územní rezervy vymezené ZÚR JMK 2016 zpřesnila A1 ZÚR JMK vymezením koridoru DS40. Zmíněná územní studie závěrem doporučila tři varianty návrhového koridoru v „bystrcké stopě“, které se liší počtem MÚK a kategorizací (str. 218 Odůvodnění A1 ZÚR JMK). ZJMK schválilo variantu č. 2 (tj. silniční I/43 bez jihozápadní tangenty, sestávající z koridorů DS40-B, DS41-B). Podle A1 ZÚR JMK je tak komunikace I/43 vedena v trase Troubsko/Brno-Bosonohy – Moravské Knínice – Drásov/Malhostovice – Brno – Boskovice – severní hranice JMK u Velkých Opatovic. Na krajské úrovni byl tedy vymezen koridor DS40 pro komunikaci 43 v trase Německé/Bystrcké.

87. Na krajské úrovni bylo k A1 ZÚR JMK zpracováno Vyhodnocení vlivů Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje na udržitelný rozvoj území. V hodnocení SEA jsou popsány a vyhodnoceny zjištěné a předpokládané vlivy zvoleného řešení (Bystrcká/Německá varianta) na životní prostředí. Vyplynulo z něho, že převažují pozitivní dopady nad negativními. Z hlediska vlivů na ovzduší a klima převažují pozitivní vlivy, protože většina navržených silničních staveb odvádí dopravu z center obcí, čímž přispěje ke snížení imisní zátěže v obcích a vyvedení těžké dopravy z center. Zároveň krajské hodnocení SEA připouští, že potenciální mírné negativní vlivy jsou spojeny s realizací těch silničních záměrů, které sice odvádí část silniční dopravy ze zastavěných území, svojí trasou se však samy přibližují k obytné zástavbě. U těchto záměrů bylo v hodnocení SEA doporučeno, aby se realizovala opatření směřující k minimalizaci dopadu na obytnou zástavbu. Přirozeně je posouzení vlivů na životní prostředí z krajské úrovně ze své podstaty obecnější a ve větší míře koncepční. ZÚR JMK pracují s nadmístními souvislostmi a s koridory vymezenými v krajském měřítku, a nemohou proto samy o sobě vyčerpat všechny otázky, které se projeví až na úrovni obce. Krajská dokumentace přitom neřeší konkrétní a specifické dopady záměru na území a obyvatelstvo města Brna a nestanoví konkrétní opatření [srov. též obdobně závěry rozsudku zdejšího soudu, citovaného opakovaně i navrhovateli, ze dne 26. 11. 2024, č. j. 66 A 1/2023-224, dále „věc Moravské Knínice II.“, bod 89: „Soud v této souvislosti souhlasí s navrhovateli, že se posouzení SEA na krajské úrovni vůbec nezabývá konkrétními a specifickými vlivy komunikace 43 na území a obyvatelstvo odpůrkyně. Příloha č. 2a vyhodnocení SEA, které se zaměřuje na jednotlivé záměry (DS40-B, DS41-B a DS45) tzv. „Německé“ varianty komunikace 43, o Moravských Knínicích hovoří, jen pokud zmiňuje tamější aktuální překročení hlukových limitů (str. 61, 90 a 133)“].

88. A1 ZÚR JMK tedy především identifikovala koridor, naznačila možné okruhy rizik a stanovila další úkoly pro územní plánování obcí. Výslovně přitom počítá s tím, že zpřesnění a vymezení koridoru bude naplněno v podrobnější dokumentaci s ohledem na posouzení z hlediska budoucího fungování, koordinace s jinými záměry, řešení střetů s limity využití území, z hlediska zachování hodnot dotčeného území; některé požadavky jsou více obecné, jiné vyplývají z konkrétní situace v daném území (Odůvodnění, textová část, kapitola G, str. 159). Dále hodnocení SEA uvádí: Realizace koridoru DS40-A je možná pouze při realizaci protihlukových opatření zajišťujících splnění hlukových limitů. Vzhledem k předpokládané hlukové zátěži v oblasti obytné zástavby nejbližších obcí je v některých úsecích koridoru DS40-A nutné kromě vybudování protihlukových stěn uvažovat i s nadstandardními povrchovými anebo podpovrchovými technickými opatření znamenající zásadní snížení akustické zátěže z dopravy (např. kompletní zakrytování komunikace či realizace tunelu). Takováto forma řešení je nutná zejména v úsecích úrovňově odpovídajících zastavěnému území obcí Troubsko a Bosonohy (úsek mezi lokalitami Troubsko – Za kostelem a Bosonohy – severní část zastavěného území obce / Padělky) a městských částí Brno – Bystrc a Brno – Kníničky (úsek mezi oblastí vyústění ulice Černého až po přiblížení se hranici katastrálních území K. a R.). Konkrétní technické řešení těchto opatření bude navrhnuté v projektové dokumentaci záměru. Kromě uvedených úseků je u koridoru DS40-A dále nutné uvažovat s realizací protihlukových opatření např. ve formě protihlukových stěn, zemních valů aj. To se týká zejména úseků úrovňově odpovídajícím zastavěnému území obcí Rozdrojovice a Jinačovice. U městské části Brno – Kníničky je dále vhodné zvážit protihlukové opatření ve formě protihlukové stěny, valu příp. jiné běžně navrhované opatření, které by navazovalo na nadstandardní protihlukové opatření v úseku odpovídajícímu východní části zastavěného území městské části. Konkrétní technické řešení těchto opatření bude navrhnuté v projektové dokumentaci záměru.

89. V této souvislosti proto A1 ZÚR JMK stanovila úkoly pro územní plánování obcí následovně: a) Vymezit koridor silnice I/43 v úseku Troubsko (D1) – Kuřim – Lysice v součinnosti s dotčenými orgány státní správy, s ohledem na přepravní funkci a požadované technické parametry. b) Vymezit koridor silnice I/43 s ohledem na zajištění optimalizace trasy v rámci koridoru s cílem minimalizace dopadů na obytnou zástavbu, splnění hlukových limitů, zachování prostupnosti krajiny. c) Zpřesnit a vymezit koridor DS40 s ohledem na minimalizaci případně vyloučení vlivů na PP Skalky u Přehrady a jejího ochranného pásma (např. formou přemostění) a ochranného pásma PP Pekárna, lokalitu zvláště chráněného druhu s národním významem (kavyl Smirnovův), zachování skladebných funkcí prvků ÚSES, minimalizaci rozsahu záboru ZPF a PUPFL, minimalizaci vlivů na ochranné pásmo vodních zdrojů II. stupně, odtokové poměry a čistotu povrchových vod a zachování průchodnosti krajiny. […] e) Zajistit územní koordinaci a ochranu koridoru silnice I/43 v ÚPD dotčených obcí včetně umístění protipovodňových opatření na Kuřimce – poldr. f) Zpřesnit a vymezit koridor DS40 s cílem minimalizace dopadů na obytnou zástavbu, s ohledem na potřebu protihlukových opatření (např. protihlukové stěny, zemní valy) a na snížení imisních příspěvků komunikace (např. vegetační bariéry, ozelenění), s ohledem na zmírnění pohledového působení komunikace (např. vegetační bariéry, překrytí, ozelenění). Zajistit územní podmínky pro zachování či nahrazení stávající průchodnosti územím. g) V rámci koridoru DS40 zajistit územní podmínky pro nadstandardní protihluková opatření (překrytí, tunel, tubus) při průchodu komunikace v úseku Bystrc – Kníničky (cca od jižní části ulice Černého po cca severní hranici k.ú. X) a v oblasti MÚK Troubsko.

90. Nejvyšší správní soud několikrát potvrdil, že obec nemá při pořizování územního plánu bezbřehou volnost. Pokud nadřazená dokumentace vymezí koridor a k tomu stanoví další úkoly pro územní plánování, obec jej musí ve svém územním plánu respektovat. Odpůrce byl tedy při vymezení podmínek pro umístění komunikace značně omezen ve svých možnostech nadřazenou územně plánovací dokumentací. Též je třeba přihlédnout k tomu, že omezení v podobě územního plánu má v principu legitimní důvody - územní plánování je prostředkem k harmonizaci poměrů na území jím regulovaném a umožňuje sladit veřejný zájem (včetně veřejného zájmu přesahujícího dimenze regulovaného území) s individuálními zájmy týkajícími se daného území. Nepřesáhne-li přijaté řešení určitou míru s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, v rámci níž lze taková omezení po subjektu, jehož práv se návrh dotýká, je rozhodnutí o územním řešení akceptovatelné (rozsudek NSS ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009-76).

91. Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci Vysoká nad Labem, bod 65, dovodil: „Vymezení těchto ploch nadmístního významu je pro pořizování územních plánů obcí závazné ve dvojím smyslu: pozitivním a negativním. V pozitivním smyslu jsou nadřazenou územně plánovací dokumentací vymezené rozvojové plochy nadmístního významu pro územní plány obcí závazné tak, že obec je povinna tyto rozvojové plochy vymezené v nadřazené dokumentaci respektovat a vymezit je i ve svém územním plánu. V negativním smyslu jsou závazné tak, že obec ve svém územním plánu nemůže vymezit rozvojové plochy nadmístního významu, které v nadřazené územně plánovací dokumentaci obsaženy nejsou.“ Tento závěr, ačkoliv vyslovený pouze tzv. obiter dictum, se stal obecně uznávaným judikaturou Nejvyššího správního soudu v okamžiku, kdy jej převzal zdejší soud mj. v rozsudku z 27. 10. 2010, č. j. 9 Ao 1/2010-84 (např. rozsudek NSS ze dne 20. 4. 2011, č. j. 6 Ao 1/2011-74, bod 33).

92. K hodnocení SEA lze obecně uvést, že je rámováno § 10g zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Podle § 19 odst. 2 stavebního zákona 2006 pak platí, že úkolem územního plánování je také posouzení vlivů politiky územního rozvoje, územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje nebo územního plánu na udržitelný rozvoj území (§ 18 odst. 1 stavebního zákona 2006). Pro účely tohoto posouzení se zpracovává vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí, v němž se určí, popíšou a posoudí možné významné vlivy na životní prostředí vyplývající z politiky územního rozvoje, územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje nebo územního plánu a rozumná náhradní řešení s přihlédnutím k cílům posuzovaných dokumentů.

93. Ve vztahu k této námitce krajský soud konstatuje na základě výše vytčených východisek, že hodnocení SEA nebylo provedeno v rozporu s krajskou dokumentací. Rozpracovává totiž v zákonem požadované míře otázky, které ZÚR JMK řešily pouze rámcově. Hodnocení SEA pro ÚP zahrnuje řešení otázek dopadu na životní prostředí, vymezení koridoru DS40, a optimalizace trasy v rámci koridoru s cílem minimalizace dopadů na obytnou zástavbu, splnění hlukových limitů a průchodnosti krajiny.

94. V ÚP odpůrce konkrétně vysvětluje (Odůvodnění, textová část, svazek 1, str. 74): Navržená trasa, dopravní plochy i koridor jsou vymezeny tak, aby umožnily umístění a realizaci dopravní stavby v optimální trase s odpovídajícími technickými parametry. K minimalizaci dopadů na obytnou zástavbu a zachování prostupnosti je ve výkrese 2.3 Souhrnný výkres dopravy vymezen tunelový (případně „tubusový“) úsek komunikace v územním plánu označené Bc/1, a to v délce odpovídající ZÚR (cca od hranice města v Kníničkách po cca jižní okraj ulice Černého v Bystrci). Zevrubné odůvodnění navrženého dopravního řešení je zpracováno v kap. 5.8.1 Dopravní infrastruktura. Komplexní posouzení je zpracováno ve Vyhodnocení vlivů návrhu Územního plánu města Brna na udržitelný rozvoj území. […] Negativní vliv na maloplošná chráněná území je v možné míře (odpovídající účelu a podrobnosti územního plánu) minimalizován či vyloučen: Vliv na PP Skalky u Přehrady (na obou březích Svratky, pod hrází brněnské přehrady) je eliminován návrhem tunelového úseku (v místě přemostění řeky vedení v tubusu). Na území PP Pekárna záměr nezasahuje, využívá pozemky stávající silnice III/3844. […] Územní systém ekologické stability v ÚPmB je determinován vymezením ploch ÚSES v ZÚR JMK. Zpřesnění v ÚPmB vychází z plánů ÚSES, které jsou pro k.ú. X i X aktuálně zpracovány. Navržené dopravní řešení je s vymezením ÚSES koordinováno. Vymezení ÚSES je primárně řešeno jako prostorově spojité. Úplné zajištění spojitosti není ale reálně možné (především z důvodu vysoké míry urbanizace). Dílčí přerušení a oddělení jsou řešena tak, aby byly zajištěny funkční vazby. Zásady a metodiky vymezení ÚSES (včetně objasnění koordinace se stavebními záměry) jsou objasněny v kap. 5.9.14 Územní systém ekologické stability.

95. Hodnocení SEA je řešeno podrobně ve vztahu k této komunikaci v příloze č. 1 Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území - Hodnotící karty rozvojových lokalit – svazek 1, str. 106 an. Hodnocení SEA popisuje koridor Bc/1 jako součást záměru silnice I/73, který má zásadní dopravní význam. Koridor má převést významnou část dopravy v relaci sever-jih, současně zajistit napojení západní části města na D1 a přispět k odlehčení vnitroměstské dopravní sítě, zejména velkého městského okruhu a centrální oblasti města. Z hlediska ZÚR JMK je koridor v ÚP zpřesněn s důrazem na optimalizaci trasy v rámci vymezeného prostoru a minimalizaci dopadů na okolní území. K zamezení hluku je navrženo překrytí koridoru I/73 tunelem, přičemž odůvodnění dále konstatuje, že splnění hygienických limitů hluku a posouzení vlivů na ovzduší bude nutné prokázat v navazujících řízeních, neboť jde o otázky přesahující podrobnost územního plánu.

96. Navrhovatelé tuto svou námitku konkretizují tvrzením, že odpůrce v rozporu se ZÚR JMK navrhl tunelové překrytí na komunikaci Bc/1. V úkolech pro územní plánování pro koridory DS40 a DS41 je kromě jiných uveden v ZÚR JMK požadavek na nadstandardní protihluková opatření (překrytí, tunel, tubus) pro lokality Bystrc–Kníničky, MÚK Troubsko a Malhostovice/Drásov. Tento požadavek směřuje k zajištění splnění hlukových limitů prostřednictvím nadstandardního architektonicko-urbanistického řešení, které kromě splnění hygienických limitů zabezpečí také co nejlepší zapojení dopravní stavby do daného území (viz A. Vyhodnocení vlivů Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje na životní prostředí, str. 223). A1 ZÚR JMK ovšem rozděluje úkoly v této oblasti mezi krajskou a obecní úroveň. Formuluje požadavek na protihluková opatření tak, aby obce zajistily územní podmínky pro nadstandardní protihluková opatření (cca od jižní části ulice Černého po cca severní hranici k.ú. X) – bod 81d. Navrhovatelé se domnívají, že tomuto požadavku územní plán Brna nevyhovuje.

97. Zdejší soud je opačného názoru, neboť v ÚP odpůrce vymezil pro komunikaci Bc/1 tunelový/tubusový úsek v délce, jež zadání ZÚR JMK neodporuje. Soud na tomto místě přikládá dva výřezy grafického zobrazení konce a začátku tunelové části (Výrok, Grafická část, 2.3 Souhrnný výkres dopravy) a nakonec výřez z návrhu územního plánu z roku 2022, který byl později změněn do podoby „zkráceného“ řešení tunelového úseku tak, jak je vymezen v účinném znění ÚP:

98. V odůvodnění ÚP odpůrce uvádí, že jako protihlukové opatření je navržen tunelový úsek cca od hranice města v Kníničkách po cca jižní okraj ulice Černého v Bystrci. Toto řešení lze chápat jako optimalizaci trasy v rámci koridoru, k čemuž odpůrce ve vyhodnocení vlivů uvádí, že tunel představuje významné opatření pro minimalizaci negativních zásahů na obyvatele, krajinu, prostupnost aj. Umístění tunelového úseku je tak navrženo zcela v souladu se ZÚR JMK.

99. Navrhovatelé dále namítají, že ÚP je v rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací, neboť oproti dřívější verzi návrhu již nepočítá se souvislým tunelovým, resp. tubusovým či zakrytým řešením komunikace v celé délce, která se objevila v původním návrhu územního plánu z roku 2022. Podle jejich názoru bylo v dřívější verzi návrhu územního plánu počítáno s delším podpovrchovým vedením, které bylo následně bez dostatečného důvodu zkráceno, čímž mělo dojít k nedostatečnému promítnutí požadavků ZÚR JMK.

100. Soud tuto námitku neshledal důvodnou. V nadřazené dokumentaci je v úkolech pro územní plánování stanoveno toliko (bod 81d): „V rámci koridoru DS40 [je třeba] zajistit územní podmínky pro nadstandardní protihluková opatření (překrytí, tunel, tubus) při průchodu komunikace v úseku Bystrc-Kníničky (cca od jižní části ulice Černého po cca severní hranici k. ú. Kníničky) a v oblasti MÚK Troubsko“. Odpůrce správně zdůraznil, že nadřazená dokumentace nehovoří o vedení podpovrchového úseku napříč celým správním územím městské části, nýbrž pracuje s orientačním vymezením. Současně odpůrce uvedl, že návrh územního plánu byl po společném jednání upraven na základě aktuálních podkladů a po jednání s dotčeným orgánem došlo k dohodě o úpravě rozsahu podpovrchového úseku záměru Bc/1, která byla promítnuta do návrhu pro veřejné projednání. Poté se podoba podpovrchového řešení stala součástí ÚP.

101. Zapracování požadavku Ministerstva dopravy nepředstavuje nezákonnost. Zásady územního rozvoje jsou dokumentem koncepčním (§ 36 stavebního zákona 2006); vymezují koridory a stanoví základní podmínky jejich využití, nikoliv přesné technické řešení budoucí stavby. Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci A1 ZÚR JMK výslovně uvedl, že požadavek A1 ZÚR JMK na nadstandardní protihluková opatření u komunikace 43/DS40 neznamená povinnost již na úrovni ZÚR JMK určit konkrétní technickou podobu těchto opatření ani přesnou délku tunelu či zakrytí, ani tak ostatně nečiní, jak již bylo výše uvedeno. Požadavek na konkrétní řešení se má promítnout do nižších stupňů územně plánovací dokumentace a následně být dále zpřesněn v navazujících řízeních.

102. Jestliže tedy bod 81d A1 ZÚR JMK ukládá pro koridor DS40 „zajistit územní podmínky pro nadstandardní protihluková opatření“ v úseku Bystrc-Kníničky „cca od jižní části ulice Černého po cca severní hranici k. ú. X“, nelze z této textace dovodit požadavek na jediné možné řešení s přesností na metry. Samotná formulace „cca“ vyjadřuje orientační, rámcové určení dotčeného úseku. Nadřazená dokumentace tedy nepožaduje, aby již územní plán stanovil nepřerušené tunelové či tubusové řešení v přesně vymezené délce, nýbrž aby nevyloučil a územně umožnil použití nadstandardních protihlukových opatření v dotčeném prostoru.

103. Soud proto nepřisvědčil navrhovatelům v tom, že by již pouhé zkrácení podpovrchového úseku oproti dřívější verzi návrhu znamenalo rozpor ÚP se ZÚR JMK. Rozhodující není, zda některá předchozí verze návrhu(!) obsahovala delší tunelový úsek, nýbrž zda výsledná podoba územního plánu stále respektuje závazný požadavek nadřazené dokumentace, tedy zda v dotčeném úseku nadále zajišťuje územní podmínky pro nadstandardní protihluková opatření. Z obsahu uplatněné námitky však neplyne, že by ÚP takovou možnost vylučoval; navrhovatelé v podstatě brojí proti tomu, že výsledné řešení je méně rozsáhlé než řešení dříve zvažované. Takto pojatá námitka však není důvodná.

104. Jak odpůrce uvádí v rozhodnutí o námitkách, proces pořizování územního plánu je svou povahou dynamický a zákon s úpravami návrhu v jeho průběhu výslovně počítá (§ 53 odst. 1 stavebního zákona 2006). Judikatura opakovaně zdůrazňuje, že změny mezi jednotlivými verzemi návrhu územního plánu nejsou samy o sobě vadou (např. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2013, č. j. 5 Aos 1/2012-140). Nezákonnost by se projevila tehdy, pokud by se jednalo o podstatnou úpravu, která by vyžadovala další zákonem předepsaný postup, zejména opakované veřejné projednání podle § 53 odst. 2 stavebního zákona 2006. Z dohody s Ministerstvem dopravy ze dne 5. 6. 2024, č. j. MMB/0271283/2024, která je součástí správního spisu, přitom vyplývá, že nově upravený návrh je připravený k posouzení k veřejnému projednání. Nelze tedy ani tvrdit, že by veřejnosti byla upřena možnost uplatnit k novému návrhu své námitky. Stále však platí, že odpůrce důsledně vycházel z požadavků stanovených nadřazenou územně plánovací dokumentací a nebyl nijak zavázaný svými dřívějšími úvahami.

105. Konečně soud připomíná, že z hlediska přezkumu opatření obecné povahy je rozhodující především zákonnost a přezkoumatelnost výsledného řešení. Rozhodnutí o námitkách je třeba posuzovat ve spojení s odůvodněním celého opatření obecné povahy a soud se musí vyvarovat přehnaného formalismu (rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2018, č. j. 6 As 211/2018-35; srov. též rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2015, č. j. 8 As 47/2015-44). V nynějším případě odpůrce na námitku reagoval srozumitelně, neboť vysvětlil, že ZÚR JMK stanoví pouze rámcový požadavek vymezený orientačně, že návrh byl upraven na základě aktuálních podkladů a po jednání s dotčeným orgánem a že výsledné řešení považuje za odpovídající nadřazené dokumentaci. Takové vypořádání soud pokládá v této otázce za dostačující.

106. Nelze též přisvědčit námitkám navrhovatelů, kterými poukazují na to, že v této souvislosti nebyla správně posouzena hlučnost v rámci hodnocení SEA. K této otázce se soud vyjadřuje v podrobnostech níže. Navrhovatelé konkrétně namítají, že odpůrce nebyl schopen prokázat, že se jedná o řešení, nepřekračující hygienické limity. V rámci hodnocení SEA odpůrce posuzoval hlukovou zátěž daného koridoru s tím, že zajistil rovněž Hlukovou studii. V hodnocení SEA pak hodnotí otázku dopadu hluku v jednotlivých kartách rozvojových lokalit (viz Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území Příloha č. 1 Hodnotící karty rozvojových lokalit – svazek 1., str. 105 an). Z této přílohy k hodnocení SEA plyne, že hlukovou zátěž odpůrce řeší u úseků blízko obytné a rekreační zástavby ve vztahu k silnici Bc/1, kdy zásadně trvá na tunelu, překrytém úseku nebo tubusu, který dle jeho náhledu plní požadavek splnění hlukových limitů ze ZÚR JMK. Nelze tedy dospět k závěru, že by požadavky ZÚR JMK nebyly územním plánem naplněny. Navíc Hluková studie vypočítává hladiny hluku pro stabilizované oblasti a definuje oblasti s možným zvýšením hlukového zatížení, přičemž soud nepřisvědčil námitce, že nemůže být podkladem pro hodnocení hlukové zátěže, a to z důvodu nezveřejnění obou studií a absence vstupních dat o intenzitách dopravy. Hluková studie, která není územně plánovacím podkladem ani součástí hodnocení SEA, pouze jedním z použitých zdrojů, mezi nimiž je i uvedena, nepodléhá samostatné zákonné povinnosti zveřejnění. Takový požadavek na odborné studie zákon neklade. Navrhovatelé přitom sami upozorňují, že i Hluková studie poukazuje na tíživé hlukové výsledky, nicméně právě za účelem eliminace hlukové zátěže odpůrce zavádí jako koncepční řešení opatření tunelového úseku.

107. Soud nepřisvědčil též námitce, že by se hodnocení SEA dostatečně nevěnovalo úkolům pro územní plánování uvedeným v podbodě c) bodu 81d A1 ZÚR JMK. Hodnocení SEA se podrobně zabývá ochranou přírody a krajiny, a to konkrétně ve vztahu k PP Skalky u Přehrady a PP Pekárna. Skutečnost, že se tak nestalo „odděleně pro každou lokalitu“, jak požadují navrhovatelé, nezpůsobuje nezákonnost hodnocení. V případě PP Skalky u Přehrady odpůrce zdůrazňuje, že vedení koridoru v prostoru Brněnské přehrady bylo navrženo tak, aby byl střet s tímto chráněným územím co nejvíce omezen, přičemž zmírňujícím opatřením má být právě vedení komunikace v tubusu. Ve vztahu k PP Pekárna hodnocení SEA uvádí, že koridor v dotčeném úseku využívá v zásadě koridor stávající komunikace a nepředpokládá tak negativní vlivy, které by nemohly být řešeny v následné projektové přípravě a v procesu EIA technickým řešením stavby a vhodným postupem prací. To považuje soud za zcela dostačující a logické hodnocení pro účely územního plánování jako koncepčního řešení. Zpřesňující technické požadavky na výstavbu dopravní infrastruktury patří do navazujících stavebních řízení (např. rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2021, č. j. 3 As 62/2019-101, bod 30).

108. Hodnocení SEA zohledňuje i další limity území, zejména územní systém ekologické stability, zemědělský půdní fond (dále „ZPF“), pozemky určené k plnění funkcí lesa, vodní režim, retenční schopnost krajiny, krajinný ráz a prostupnost krajiny. Připouští mírně negativní vlivy na některé složky životního prostředí, avšak zdůrazňuje, že trasa využívá území s již existující pozemní komunikací a že negativní účinky jsou zmírňovány právě technickými opatřeními, zejména tunelovým či překrytým vedením koridoru. Soud přitom považuje za zcela stěžejní, že odpůrce při vymezování koridoru kopíruje stávající dopravní tepnu, současně pak byl koridor, co se týče prostorového umístění, již v konkrétních obrysech v ZÚR JMK vymezen. Hodnocení SEA pak též řeší synergické spolupůsobení s dalšími stavbami dopravní a technické infrastruktury, což hodnotí jako přijatelné, přičemž vzhledem k převážně podpovrchovému vedení koridoru považuje spolupůsobení z hlediska hluku a imisí spíše za marginální.

109. Hodnocení SEA v kartách lokalit potom zpřesňuje požadavek výstavby mostu překonávajícího Svratecké údolí, a to z důvodu přímého průchodu této komunikace obydleným a rekreačním územím. Tunelový koridor též bude mít za cíl soustředit hodnoty a limity využití území – VKP Skalky u přehrady, rekreační oblast, přemostění údolí Svratky pod přehradou a zástavba Bystrce. S tématem prostupnosti krajiny hodnocení SEA výslovně pracuje (kromě karet lokalit i str. 215, 216 hodnocení SEA). Celkově hodnocení SEA uzavírá, že koridor Bc/1 je v posuzovaném úseku akceptovatelný. Zdůrazňuje přitom, že tunelové, překryté či tubusové řešení v prostoru Bystrce, Kníniček, Bosonoh a Brněnské přehrady představuje klíčové opatření k minimalizaci negativních vlivů na obyvatele, chráněná území, rekreační funkce území i krajinné hodnoty.

110. K samostatné výhradě OZNŘ I., že některé navržené změny mohou být v rozporu i s republikovými prioritami, soud dodává, že zůstává ve velmi obecné rovině („některé navržené změny… mohou být v rozporu“). Jak již bylo výše uvedeno, soud nemůže za účastníka domýšlet a konkretizovat jeho argumentaci (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2025, č. j. 3 As 274/2023-153). Z úvahy OZNŘ I. není jasné, které změny má vůbec na mysli. Není ani jasné, s jakými republikovými prioritami by mohly být rozporné. Tato výhrada jde navíc nad rámec výchozích návrhových bodů a jejich důvodů předložených navrhovateli.

111. Soud proto uzavírá, že odpůrce splnil úkol optimalizovat trasu v rámci koridoru DS40 v ÚP. Učinil tak za dodržení zásad subsidiarity a minimalizace zásahu a zároveň respektoval požadavky ZÚR JMK. Soud neshledal důvodnou námitku navrhovatelů, že by úkoly pro územní plánování podle ZÚR JMK odpůrce nenaplnil a nevěnoval se jim v hodnocení SEA. V. 4 b) Nezákonný postup z hledisek životního prostředí a veřejného zdraví Argumentace účastníků řízení 112.Navrhovatelé namítají, že při pořizování napadeného územního plánu bylo nezákonně postupováno z hlediska vnitrostátní i unijní právní úpravy, a to zejména proto, že v rozhodné fázi pořizování nebyly řádně posouzeny kumulativní a synergické vlivy a dále že nebylo zákonným způsobem provedeno hodnocení hlučnosti, znečištění ovzduší a navazující hodnocení vlivů na veřejné zdraví. Nápravu absence zákonného vyhodnocení hlučnosti a znečištění ovzduší odpůrce nezveřejnil a jeho postup je tak nepřezkoumatelný a nezákonný. Z těchto důvodů navrhovatelé dovozují nezákonnost ÚP jako celku. Svou argumentaci opírají především o rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci ZÚR JMK 2011, bod 708.

113. OZNŘ I. rovněž podotýká, že nebyly dostatečně vyhodnoceny kumulativní vlivy, hluková zátěž a emise ovzduší. Nebyly zvažovány varianty s menšími negativními dopady, čímž nebyla zajištěna plná alternativa řešení.

114. OZNŘ II. dodává, že hodnocení SEA předložené ke společnému jednání bylo neúplné, tím bylo zmařeno a mělo být opakováno. Rada města Brna schválila zakázku na Hlukovou studii, byla proto informována o právně vadné situaci. Stanovisko SEA je nezákonné, neboť se vyjadřovalo k návrhu VVURÚ bez Hlukové studie.

115. Odpůrce zdůrazňuje, že VVURÚ obsahuje vyhodnocení z hlediska hluku i znečištění ovzduší. Dále byla z procesní opatrnosti navíc pořízena samostatná Hluková studie. Její závěry potvrdily správnost provedeného hodnocení a nepřinesly žádné nové skutečnosti, jež by vyžadovaly úpravu VVURÚ nebo zásadní změnu návrhu územního plánu. Hodnocení soudu 116.Soud uvádí, že navrhovatelé správně poukazují na význam řádného vyhodnocení vlivů územně plánovací dokumentace na životní prostředí a veřejné zdraví, včetně posouzení kumulativních a synergických vlivů. Judikatura Nejvyššího správního soudu přitom dovodila, že posouzení těchto vlivů je povinnou součástí SEA a že závažné nedostatky v tomto směru mohou představovat podstatnou vadu podkladů územně plánovací dokumentace (např. rozsudek NSS ve věci ZÚR JMK 2011 či ze dne 9. 5. 2016, č. j. 8 As 125/2015-75). Z toho však bez dalšího neplyne, že každé tvrzené pochybení hodnocení SEA má nutně za následek nezákonnost územního plánu jako celku. Rozhodující je povaha konkrétní vady, její intenzita a zejména to, zda zasahuje dokumentaci v celém jejím rozsahu, anebo zda se týká jen určité části či určité skupiny záměrů. Závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci ZÚR JMK 2011, odkazované navrhovateli, jenž se týkal prvních jihomoravských zásad územního rozvoje, proto nelze na nyní projednávanou věc přenášet zcela mechanicky.

117. Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se v případě návrhu územního plánu povinně nezpracovává. Návrhy územních plánů musí být vyhodnoceny z hlediska vlivů na životní prostředí jen tehdy, pokud to příslušný orgán (krajský úřad) požaduje (§ 47 odst. 3 stavebního zákona 2006). Obecnou úpravu náležitostí vyhodnocení vlivů koncepce na životní prostředí obsahuje příloha č. 9 k zákonu o posuzování vlivů. Stavební zákon 2006 však v § 19 odst. 2 a ve své příloze obsahuje zvláštní úpravu náležitostí posouzení vlivů územně plánovací dokumentace (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci Vysoká nad Labem, bod 49). Podrobnější obsah vyhodnocení stanoví vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve své příloze č.

5. Případná pochybení v procesu posuzování vlivů na životní prostředí podléhají přezkoumání soudem v rámci soudního přezkumu následného rozhodnutí správního orgánu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, č. j. 1 As 13/2007-63, či ve věci Vysoká nad Labem, bod 54).

118. V nyní posuzované věci uplatnil Odbor životního prostředí KÚ JMK (dále „OŽP KÚ JMK“), požadavek na vyhodnocení vlivu ÚP na životní prostředí několikrát, naposledy dne 9. 3. 2021, č. j. JMK 66081/2021. Dne 4. 4. 2024 vydal OŽP KÚ JMK stanovisko podle § 50 odst. 2 stavebního zákona 2006 k návrhu územního plánu pro společné jednání (2024). Stanovisko k Návrhu Územního plánu města Brna podle § 10g a 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí potom vydal OŽP KÚ JMK dne 29. 5. 2024, č. j. JMK 71205/2024 (dále „stanovisko SEA“). K aktualizaci hodnocení SEA se souhlasně vyjádřil KÚ JMK v koordinovaném stanovisku ze dne 6. 8. 2024, č. j. JMK 112856/2024 (dále „koordinované stanovisko 2024“).

119. Hodnocení a vydání stanoviska SEA k ÚP tedy proběhlo, tyto dokumenty byly také zveřejněny (viz následující kapitola). Hodnocení SEA obsahuje kromě posouzení výchozího stavu, také podrobné hodnocení jednotlivých vlivů a následně také návrh požadavků na rozhodování ve vymezených plochách a koridorech z hlediska zajištění územních podmínek udržitelného rozvoje území.

120. Stran nedostatků hodnocení vlivů soud předesílá, že navrhovatelé sice tvrdí procesní a obsahové vady, avšak nekonkretizují dostatečně, jaká konkrétní část zákonem či unijní legislativou požadovaného hodnocení v ÚP chybí v takové intenzitě, že by to činilo nezákonným celý ÚP, a proč by tuto vadu nebylo možno vztáhnout toliko k určitému okruhu řešených záměrů či koridorů.

121. Co se týče procesu přijímání VVURÚ (nad rámec výhrad řešených v jiných kapitolách rozsudku), navrhovatelé poukazují na vadné přijetí stanoviska SEA. Je podle nich nezákonné, neboť odpůrce buď neinformoval OŽP KÚ JMK o probíhající přípravě aktualizace VVURÚ, nebo tuto aktualizaci sám OŽP KÚ JMK pominul. Toto tvrzení se však soudu jeví jako spekulativní. Pořizovatel neměl zákonnou povinnost informovat OŽP KÚ JMK, že shromažďuje další podklady pro aktualizaci VVURÚ. OZNŘ II. také dovozuje nezákonnost stanoviska SEA, neboť nevycházelo z Hlukové studie předložené až později. Rada města Brna věděla o právně vadné situaci před zpracováním této studie. Ani s tímto hodnocením se zdejší soud neztotožňuje. Důvodem pro pořízení studie byly Pokyny 2022 ve znění: Doplnění „Vyhodnocení vlivů ÚPmB na udržitelný rozvoj území“ o posouzení zvýšené intenzity zátěže ve stabilizovaných plochách; případně doplnění dokumentace o řádné odůvodnění, které dostatečně zdůvodní proč není toto zvýšení v Návrhu ÚPmB posouzeno“. Skutečnost, že Hluková studie nebyla předložena ke společnému jednání, ještě nečiní tehdejší návrh územního plánu či návrh VVURU nezákonným. Nečiní to také nezákonným stanovisko SEA. Už v tehdejší podobě (únor 2024) se totiž hodnocení SEA na mnoha místech vyjadřovalo k hlukové zátěži vyplývající z návrhu ÚP, a to jak v textové, tabulkové či grafické části (viz řada strategických hlukových map). Jenom tento důvod pro prohlášení stanoviska SEA za nezákonné nepostačuje. V této souvislosti soud připomíná, že není rolí soudů hodnotit odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší. Odborné posouzení a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012-105, č. 2848/2013 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud také v souvislosti se stanoviskem SEA zdůraznil, že ve světle zásady minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace soud toliko přezkoumává, zda vyhodnocení má zákonem požadované náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní, soudy mají proto postupovat obzvláště obezřetně (rozsudek ze dne 27. 6. 2018, č. j. 4 As 93/2018-56).

122. Navíc na základě oznámení o konání veřejného projednání upraveného a posouzeného návrhu územního plánu vydal OŽP KÚ JMK koordinované souhlasné stanovisko k částem řešení, které byly od společného jednání měněny dle § 50 ve spojení s § 52 odst. 3 stavebního zákona 2006. V něm uvedl, že nedoplňuje další požadavky. Aktualizace VVURÚ otevřeně popisuje, jaké části a z jakých důvodů doplňuje oproti předchozí verzi VVURÚ. Takto aktualizované VVURÚ bylo poté předloženo k veřejnému projednání. Veřejnost se se s ním mohla seznámit a uplatňovat k němu námitky. Ze strany dotčených orgánů k němu zase bylo vydáno koordinované stanovisko 2024.

123. Co se týče obsahu hodnocení SEA, samotná námitka nedostatečného posouzení hluku, znečištění ovzduší či kumulativních a synergických vlivů ještě bez dalšího nemusí nutně vést k závěru o nezákonnosti opatření obecné povahy jako celku. Jak bylo uvedeno výše, ne každý obsahový nedostatek hodnocení SEA má automaticky za následek zrušení územního plánu a některé dílčí informační deficity mohou být za určitých podmínek zhojeny v dalších zveřejněných podkladech, k nimž se veřejnost mohla vyjádřit (např. rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 253/2016-45); stejně tak ani stručné či obecné posouzení kumulativních a synergických vlivů nemusí samo o sobě znamenat nezákonnost územního plánu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 4 As 93/2018-56).

124. V posledně jmenovaném rozsudku Nejvyšší správní soud také připomenul, že při přezkumu vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů je třeba dbát zásady minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace. Podle této zásady soud toliko přezkoumává, zda vyhodnocení má zákonem požadované náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní a zda bylo zohledněno v navazujících rozhodovacích procesech. Správní soudy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší; odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří. Je proto namístě, aby správní soudy při přezkumu opatření obecné povahy tohoto typu postupovaly obzvlášť obezřetně. V nyní projednávané věci zdejší soud dospěl k závěru, že takto vymezeným východiskům nyní projednávané hodnocení SEA odpovídá. Kumulativním a synergickým vlivům se věnuje na řadě míst, a to jak v rovině obecné, tak ve vztahu ke konkrétním vlivům. Činí tak v textové, ale i tabulkové, resp. grafické části. Navrhovatelé však žádné specifické výtky vůči konkrétním pasážím hodnocení nevznesli, byť obsáhle rekapitulují mnohaletý proces přípravy ÚP a citují četnou judikaturu správních soudů. Tento obsáhlý popis však následně nevztahují k textu hodnocení SEA. Pouze opakují, že hodnocení kumulativních a synergických vlivů neodpovídá zákonným či unijním požadavkům.

125. V jedné části návrhu je uvedeno: „v kritické fázi pořizování Napadeného ÚP a jeho vyhodnocování z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví před výběrem výsledné varianty nebyly posouzeny kumulativní a synergické vlivy.“ Kritika absence hodnocení vlivů pro více variant se objevuje na více místech návrhu a také v podání OZNŘ. K tomu však musí soud dodat, že výběr výsledné varianty (mají-li navrhovatelé na mysli trasování komunikace I/43) vychází ze ZÚR JMK. Návrh na zrušení A1 ZÚR JMK včetně argumentace směřující vůči hodnocení SEA však již zamítl zdejší soud rozsudkem ve věci A1 ZÚR JMK, následně aprobovaným rozsudkem NSS. Oba tyto rozsudky se věnovaly rovněž kumulativním a synergickým vlivům i posuzování variantního řešení. Nebyl proto důvod, aby VVURÚ k ÚP hodnotil více variant, pokud již ZÚR JMK směřovaly k jedné zvolené variantě.

126. K tvrzeným dalším nedostatkům soud uvádí, že ochrana ovzduší bylo řádně posouzena v rámci hodnocení SEA, které bylo odpůrcem zveřejněno v průběhu projednávání územního plánu (např. podkapitoly A.3.7, A.5.1, A.7.1, obr. 42-52). Tvrzení navrhovatelů, že zásadní nezákonností hodnocení SEA je absence vyhodnocení znečištění ovzduší, se tedy míjí s realitou. Soud proto v tomto ohledu neshledal důvodné námitky stran nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti.

127. Navrhovatelé dále namítají, že měla být vyhodnocena „predikce pro časový horizont realizace návrhu územního plánu“. Obdobný argument vznáší i OZNŘ II – predikce měla být vztažena pro horizont realizace ÚP i A1 ZÚR JMK. Soud však připomíná, že hodnocení SEA se opírá o demografické prognózy Českého statistického úřadu a s časovými predikcemi pracuje ve více pasážích. Navrhovatelé a OZNŘ II. neuvádějí, v čem konkrétně má spočívat nezákonnost ÚP ohledně hodnocení predikce pro časový horizont realizace návrhu územního plánu a co vlastně tím mají na mysli. Nekonkretizují, jaký přesně časový horizont měl být použit a jak se tento tvrzený nedostatek promítá do konkrétní výrokové části ÚP. Územní plán je koncepčním nástrojem regulace pro futuro a jeho realizace tedy logicky probíhá postupně v delším časovém horizontu. Stejně tak není zřejmé, o co OZNŘ II. opírá svůj požadavek na predikci pro časový horizont A1 ZÚR JMK.

128. Hodnocení vlivů na veřejné zdraví mělo dále být dle navrhovatelů provedeno „výlučně kvantitativně“. Bez předchozího kvantitativního hodnocení hluku a ovzduší nebylo dle navrhovatelů možno takové hodnocení řádně zpracovat. K tomu soud uvádí, že předmětem hodnocení SEA jsou i vlivy na veřejné zdraví, to však samo o sobě ještě neznamená, že na úrovni každého územního plánu musí být všechny tyto vlivy vždy uvedeny v podrobnosti srovnatelné s následnými dokumentacemi pro konkrétní nemovité věci (viz blíže část E hodnocení SEA). Navrhovatelé nekonkretizují tvrzení, že vyhodnocení vlivů na veřejné zdraví muselo mít výlučně kvantitativní (numerickou) podobu a že bez takového číselného vyjádření je ÚP nezákonný jako celek. Neuvádí, z jakého právního pramene má takový požadavek vyplývat. Soud proto nesdílí závěr, že bez navrhovateli očekávané úrovně kvantifikace je nutno považovat ÚP bez dalšího za nezákonný jako celek.

129. Ve vztahu k navrhovateli poukazované směrnici o kvalitě vnějšího ovzduší soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci ZÚR JMK 2011, v jehož bodě 108 vyslovil: „navrhovateli zmiňovaný článek 7 odst. 1 ve spojení s článkem 2 odst. 5 směrnice 96/62/ES obdobně jako články 13 odst. 1 a 22 odst. 2 směrnice 2008/50/ES požadují po členských státech dodržování stanovených mezních hodnot určitých znečišťujících látek. Tato úprava byla plně transponována do zákona o ochraně ovzduší a jeho prováděcích předpisů. Z těchto směrnic neplyne nic ve vztahu k územnímu plánování a vymezování záměrů v územně plánovací dokumentaci na úrovni zásad územního rozvoje. Evropská legislativa zde zjevně plně spoléhá na postupy chránící životní prostředí včetně ovzduší při přijímání územně plánovací dokumentace, jež jsou obsažené ve směrnici SEA.“ Obdobně judikoval zdejší soud v rozsudku ve věci Perná II. (bod 161).

130. O to spíše nelze nic dovozovat z přepracovaného znění této směrnice, které má být uvedeno v účinnost teprve v prosinci 2026 (Kapitola VIII). V tomto směru již judikoval Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 5. 2025, č. j. 15 A 25/2025-81. Připomenul v něm, že tato směrnice ponechává na členských státech volbu formy a prostředků k dosažení stanovených cílů. Lhůta pro implementaci do právního řádu České republiky přitom v současnosti běží a uplyne až 11. 12. 2026. K limitům v ní obsaženým tedy nemuselo být správními orgány přihlíženo.

131. Soud k této množině námitek uzavírá, že navrhovatelé neprokázali, že by v posuzované věci došlo k takové vadě procesu pořizování či obsahu vyhodnocení vlivů, která by měla intenzitu předpokládanou judikaturou pro rušení napadeného územního plánu jako celku. Soud neshledal nezákonný postup z hlediska vnitrostátní ani unijní právní úpravy, ÚP v tomto ohledu neshledal nepřezkoumatelným ani nezákonným. V. 4 c) Posuzování vlivů – informační povinnost 132.Navrhovatelé s odkazem na unijní předpisy dovozují, že odpůrce nedostál svým informačním povinnostem na poli posuzování vlivů na životní prostředí. Informační povinnost, resp. zapojení veřejnosti do procesu hodnocení vlivů člení navrhovatelé podle směrnice SEA do několika oblastí: a) fáze, kdy se určuje, zda plán nebo program vyžaduje vyhodnocení SEA, b1) fáze „konzultace“ – tedy procesu dle čl. 6 odst. 1 směrnice SEA, b2) fáze „konzultace“ – vyjádření stanoviska dle čl. 6 odst. 2 směrnice SEA, c) zpřístupnění plánu, programu a specifických informací dle čl. 9 odst. 1 směrnice SEA.

133. Vedle toho navrhovatelé odkazují na povinnost šířit informace podle Aarhuské úmluvy.

134. Konkrétně navrhovatelé namítají, že OŽP KÚ byl povinen vydat odůvodněné stanovisko o tom, zda hodnocení SEA se bude nebo nebude provádět. To bylo nutné nejen ve vztahu k zadání, ale i v případech, že se předmět (obsah / zadání) ÚP měnil. Každé jednotlivé takové stanovisko, a to i stanoviska uzavírající, že nové hodnocení SEA není žádáno, měly být dle čl. 3 odst. 7 směrnice SEA zveřejněno. To se ve velké většině případů nestalo.

135. Krajský soud k tomu vysvětluje, že článek 3 odst. 7 směrnice SEA vyžaduje, aby závěr o tom, zda plán nebo program, na nějž se tato směrnice vztahuje, může mít významný vliv na životní prostředí, byl zpřístupněn veřejnosti. Tomu odpovídá i povinnost zakotvená v § 16 odst. 1 písm. b) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, dopadající na závěr zjišťovacího řízení. Ustanovení § 16 odst. 2 tohoto zákona pak stanoví pravidla pro vyvěšení zveřejňovaných dokumentů.

136. Soud v této souvislosti odkazuje na podrobný popis geneze ÚP zachycený v Odůvodnění ÚP (Textová část, Odůvodnění, Svazek 1, str. 24). Z něho vyplývá, že veřejné projednání Návrhu zadání Územního plánu Statutárního města Brna se konalo dne 6. 10. 2005 a další jednání s odborným výkladem se konala také 15. 9. 2005 a 22. 9. 2005. OŽP KÚ JMK k němu vydal své stanovisko podle § 20 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dne 27. 9. 2005, č. j. JMK 35617/2005/OŽP/Mar. Jeho součástí je i závěr zjišťovacího řízení. Toto stanovisko je součástí spisového materiálu k ÚP, ale je také zveřejněno na portálu Informační systém SEA -https://portal.cenia.cz/eiasea/view/sea100_upd?lang=cs pod označením JHM188U. Tím byla splněna povinnost trvalého zveřejnění ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí i povinnost zpřístupnění veřejnosti dle čl. 3 odst. 7 směrnice SEA.

137. Navrhovatelé dále tvrdí, že zveřejňovat stanoviska bylo nezbytné i v případech, že se předmět územního plánu měnil. K tomu však podle nich „ve velké většině případů“ nedošlo. Z takto nekonkrétního tvrzení však není jasné, jaké případy mají na mysli. Různá stanoviska OŽP KÚ JMK k úpravám návrhů územního plánu ztratila plynutím času a pokrokem v pořizování územního plánu relevanci. Každopádně textová část Odůvodnění ÚP obsahuje Přílohu č. 5 – Kapitola 14. 2 Vyhodnocení souladu se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů. Zde jsou na více než 800 stranách přehledně zveřejněná stanoviska dotčených orgánů k různým fázím pořizování územního plánu. Některá stanoviska jsou zveřejněna také v textové části Odůvodnění, svazek 1 či jiných částech správního spisu.

138. Soud je proto přesvědčen, že i co se týče dalších fází zapojení veřejnosti dle čl. 6 a 9 směrnice SEA, dostál odpůrce svým povinnostem. Stejně tak dodržel povinnosti vyplývající z čl. 8 Aarhuské úmluvy, byť tvrzení navrhovatelů zůstávají v případě této úmluvy ve velmi obecné rovině.

139. Navrhovatelé obsáhle kritizují předchozí, deset až patnáct let stará hodnocení SEA, aniž by uvedli, jakou mají relevanci pro zákonnost nyní projednávaného ÚP. Na některých místech úvodní pasáže jejich návrhu ani není patrné, ke které historické verzi hodnocení SEA se vlastně vyjadřují. Různé návrhy územního plánu projednávané v průběhu času se přitom dynamicky měnily s ohledem na vývoj faktický i právní. Především pak reagovaly na aktualizované ZÚR JMK.

140. Soud v této souvislosti připomíná, že návrh územního plánu z roku 2022 nebyl schválen usnesením ZMB ze dne 21. 6. 2022. Ze správního spisu dále soud ověřil, že Veřejná vyhláška ze dne 19. 2. 2024, č. j. MMB/0076027/2024, o Návrhu Územního plánu města Brna pro společné jednání (2024) včetně Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj, uvádí, že tento návrh bude spolu s vyhodnocením vlivů vystaven v budově Magistrátu města Brna od 20. 2. 2024 do 8. 4. 2024 a současně na uvedené internetové adrese. Stejně tak finální Veřejná vyhláška uváděla dostupnost návrhu územního plánu včetně vyhodnocení vlivů jak v budově Magistrátu města Brna, tak na specifikované internetové adrese.

141. Závěrem tohoto námitkového okruhu navrhovatelé poukazují na fakt, že odpůrce nechal v březnu 2024 vypracovat Hlukovou studii, což vyplývá ze zápisu schůze Rady města Brna R9/074, konané dne 13. 3. 2024. Hluková studie nebyla předložena pro veřejné projednání konané v červnu 2024. Odpůrce k tomu ve svém vyjádření uvedl, že Hluková studie sloužila jako podklad pro zpracování VVURÚ. K tomu soud dodává, že žádný předpis neomezuje odpůrce, resp. zpracovatele hodnocení SEA v tom, aby podobný typ materiálu využil při přípravě hodnocení SEA. Hluková studie jako jeden z desítek podkladů pro VVURÚ nemusí být ani samostatně zveřejněna.

142. Soud neshledává ani tento návrhový okruh důvodným. V. 4 d) Nespolehlivé zjištění stavu věci Argumentace účastníků řízení 143.Navrhovatelé namítají, že ÚP byl pořizován s nepřípustnou libovůlí. Odpůrce dostatečně nezjistil skutkový stav věci, čímž nenaplnil zákonný požadavek tzv. zásady materiální pravdy. Z hlediska vymezování koridorů pro dopravu absentuje doložení, o jakou dopravu a v jakém rozsahu / intenzitě se v Brně jedná. Odpůrce měl zjistit stav věci z hlediska tranzitní dopravy a přezkoumatelně jej doložit v odůvodnění, aby tak byl k dispozici spolehlivě zjištěný stav věci. Nicméně k otázce tranzitní dopravy nelze z odůvodnění ÚP nic specifického zjistit. Údaje z dokumentu Směrový průzkum, kterým odpůrce disponoval, přitom potvrzují vysoké podíly tranzitní dopravy přes Brno pro směr sever – jih po komunikaci 43. Tyto skutečnosti potvrzují pochybení odpůrce, který v odůvodnění ÚP nezákonně nedoložil zjištěný stav věci, ale též uváděl nepřezkoumatelné formulace.

144. OZNŘ I. namítá, že ÚP nezohledňuje dopravní dopady nově navrhovaných lokalit a ani reálný časový horizont predikce. Nelze tak posoudit budoucí zátěže, bezpečnost dopravy a vlivy na kvalitu života obyvatel.

145. I OZNŘ II. trvá na tom, že nebyla důsledně doložena dopravní zátěž území, a to jak z hlediska zátěže vnitroměstskou dopravou, tak cílovou/zdrojovou a tranzitní silniční dopravou. To mělo být doloženo v predikci pro časově vzdálenější ze dvou časových horizontů - horizontu realizace ÚP a horizontu realizace ZÚR JMK.

146. Odpůrce se s uvedenými tvrzeními neztotožňuje. Dokument Směrový průzkum prezentuje výsledky průjezdu vozidel městem ve vztahu k současnému stavu komunikační sítě bez ohledu na to, že jsou z hlediska dopravní sítě v ÚP navrženy další záměry, které jej plošně doplňují. Tyto doplňované komunikace budou mít vliv na distribuci dopravy po městě. Je rovněž logické, že v porovnání s citovaným dokumentem z roku 2005 došlo k nárůstu intenzit dopravy. Z odborného hlediska bez změny chování uživatelů dopravních prostředků vyvolanými vnějšími vlivy nebo přerozdělením dopravy do jiných směrů ke snížení intenzity dopravy dojít nemůže. Z tohoto hlediska se jedná o dokument, který informuje o průzkumu na stávající síti. V rámci procesu pořízení územního plánu byl pro ověření funkčnosti navrženého systému komunikací a předpokládaného zatížení území města zpracován model dopravy, který neprokázal nefunkčnost navrženého řešení.

147. V replice navrhovatelé upozornili, že není zřejmé, o jakém modelu odpůrce mluví, nic takového nebylo veřejnosti předloženo. Informace o zátěži tranzitní dopravou byly odpůrcem zcela pominuty. Hodnocení soudu 148.Soud předně uvádí, že subsidiární použitelnost správního řádu v procesu územního plánování neznamená, že by na pořizování územního plánu bylo možno bez dalšího přenášet požadavky kladené na individuální správní rozhodování. Územní plán je koncepčním opatřením obecné povahy, jehož úkolem je stanovit základní pravidla uspořádání území a vytvořit rámec pro budoucí rozhodování v území, nikoliv technicky vyřešit jednotlivé dopravní stavby nebo s exaktní přesností konkrétně určit všechny budoucí dopravní vztahy. Současně však dle judikatury platí, že v odůvodnění „nesmí zejména chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvodnění opatření obecné povahy je tak nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2011, č. j. 7 Ao 4/2011-126).

149. Navrhovatelům však nelze přisvědčit, že by odpůrce otázku dopravní koncepce a role tranzitní dopravy zhodnotil bez jakéhokoli podkladu či odůvodnění. Z textové části ÚP plyne, že odpůrce formuloval hierarchizovanou koncepci silniční dopravy, v níž je 1. stupeň určen primárně pro tranzitní dopravní vztahy, zatímco další stupně mají zajišťovat především vztahy vnější a vnitřní. Na tuto koncepci navazují konkrétně vymezené koridory a stavby dopravní infrastruktury. Dopravní zatížení bylo zhodnoceno v rámci aktuálních územně analytických podkladů. Hluková studie vychází z multimodálního dopravního modelu pro rok 2024 a 2050 (intenzity individuální automobilové dopravy a počty spojů veřejné hromadné dopravy. Pro rok 2050 se model opírá o podklad Dopravní model Jihomoravského kraje od společnosti AFRY CZ s. r. o. (IČO 453 06 60) a Rozvoj dopravní infrastruktury do roku 2050, Ministerstvo dopravy.

150. Současně hodnocení SEA počítá s pozitivním účinkem realizace nadřazeného dopravního systému, vedoucího k vyvedení tranzitní a nákladní dopravy mimo hustě obydlená rezidenční území a k souvisejícímu snížení hlukové a emisní zátěže. Navrhovatelé kritizují, že toto tvrzení není založeno na spolehlivě doloženém zjištění skutečného stavu. Nicméně tyto úvahy se opírají o A1 ZÚR JMK, jeho hodnocení SEA a podkladovou studii Územní studie nadřazené dálniční a silniční sítě v jádrovém území OB3 metropolitní rozvojové oblasti Brno (viz kapitola V. 4. a výše). Nelze je proto označit za nepřezkoumatelné jen proto, že neobsahují samostatnou tabulku s přesným procentuálním vyjádřením podílu tranzitní dopravy na každém vstupu do města. Sice navrhovatelé a OZNŘ II. odkazují na Směrový průzkum a Dopravní průzkum „Tranzitní doprava Brno – Kníničky z roku 2017 od společnosti Progresio, s. r. o., odpůrce nemohl odhlédnout od limitů daných A1 ZÚR JMK, které nahlížejí na dopravní řešení v širším kontextu a vycházejí z výše uvedené územní studie, která se rovněž věnuje tranzitní dopravě. Průzkum od společnosti Progresio navíc vychází ze situace před vydáním A1 ZÚR JMK, které významným způsobem proměnily dopravní řešení v městské části Kníničky.

151. Především však při zpracovávání územního plánu nelze přesně a definitivně předjímat, jak se v budoucnu rozloží doprava na jednotlivých vstupech do města, protože jde o výsledek řady proměnných, které se v čase vyvíjejí. Absence detailního procentuálního vyjádření proto sama o sobě nezpůsobuje nepřezkoumatelnost. Navrhovatelé fakticky požadují míru přesnosti, která neodpovídá koncepční povaze územního plánu a nepředpokládá ji ani příslušná legislativa.

152. Navrhovatelé také namítají, že dle odůvodnění ÚP bylo hodnocení SEA v roce 2014 dopracováno na základě dvou studií, které však nebyly zveřejněny a projednány. Soud k tomu opětovně uvádí, že zákon nevyžaduje, aby byly všechny podklady pro hodnocení SEA úplně zveřejněny. Navíc přijaté dopravní řešení se od roku 2014 změnilo do té míry (včetně klíčového dopadu vydání A1 ZÚR JMK), že tyto studie nutně ztratily svou relevanci a jejich tehdejší nezveřejnění může mít stěží dopad do veřejných subjektivních práv navrhovatelů.

153. V procesu pořizování územního plánu bylo nutno samostatně zveřejnit toliko veškeré podkladové materiály, z nichž odpůrce při přípravě návrhu vycházel. Z § 50 odst. 3 a § 52 odst. 1 stavebního zákona 2006 plyne povinnost doručit veřejnou vyhláškou návrh územního plánu a, je-li zpracováno, též vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj území. Zákon však nestanoví obecnou povinnost samostatně zveřejňovat každý jednotlivý odborný podklad. Rozhodující proto není, zda byl samostatně zveřejněn každý jednotlivý podklad, ale zda byla veřejnosti zachována reálná možnost seznámit se se zákonem požadovanými dokumenty a zda se pořizovatel s relevantními podklady transparentně a přezkoumatelně vypořádal v odůvodnění opatření obecné povahy (např. rozsudek NSS ze dne 21. 9. 2017, č. j. 2 As 265/2017-29). S ohledem na uvedené pak nelze shledat námitku navrhovatelů stran odkazovaných dokumentů za důvodnou.

154. Dle navrhovatelů je ÚP také nezákonný, protože údaje uváděné ve studii společnosti Doping z roku 2005 a ve Směrovém průzkumu mají potvrzovat vysoký, resp. narůstající podíl tranzitní dopravy ve směru sever-jih přes Brno, a odpůrce proto v odůvodnění ÚP nedoložil zjištěný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

155. S touto námitkou se soud neztotožňuje. Podle § 3 správního řádu je správní orgán povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro soulad jeho úkonu se zákonem. V podmínkách územního plánování to neznamená povinnost odstranit veškeré odborné nejistoty ani opatřit si všechny myslitelné studie či průběžně reagovat na každý nově formulovaný odborný názor. Judikatura Nejvyššího správního soudu vychází z toho, že potřebné odborné podklady musí být pořízeny tehdy, jestliže je již ve fázi územního plánu třeba kvalifikovaně posoudit konkrétní vlivy zvoleného řešení; soud však nepřezkoumává odbornou vhodnost zvoleného řešení jako takovou, nýbrž toliko, zda jeho pořizovatel postupoval zákonně a měl pro své závěry dostatečný skutkový podklad (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2014, č. j. 4 As 125/2014-66). Soud musí posoudit, zda napadené opatření obecné povahy není výsledkem svévole, zda vychází z relevantních podkladů a zda jeho odůvodnění obstojí z hlediska přezkoumatelnosti.

156. Navrhovatelé polemizují s odborným hodnocením dopravních vztahů v území a dovozují, že odpůrce měl přijmout jiné řešení nebo podrobnější odůvodnění. Taková polemika však bez dalšího neprokazuje nezákonnost ÚP. To, že navrhovatelé považují úvahy odpůrce za věcně nepřesvědčivé a staví proti nim vlastní interpretaci, samo o sobě nepředstavuje vadu intenzity odůvodňující kasační zásah soudu. Odůvodnění ÚP soud shledal v tomto ohledu dostatečným.

157. Navrhovateli tvrzený nárůst tranzitní dopravy (po napojení komunikace 43 do sítě TEN-T) na závěru soudu nic nemění. Jde o prognostickou úvahu o dopravním vývoji v budoucnu, u níž nelze požadovat absolutní jistotu. V územním plánování postačuje, jsou-li prognostické závěry opřeny o rozumný a přezkoumatelný odborný podklad. Soud není oprávněn nahrazovat správní uvážení odpůrce vlastním odborným názorem. Námitka, že závěry vyplývající ze studií potvrzují pochybení odpůrce, čímž mělo dojít k nezákonnosti ÚP a nepřezkoumatelným formulacím, není důvodná.

158. Ani námitka, že odborné studie dokládají nárůst tranzitní dopravy, zatímco odpůrce v odůvodnění ÚP uvádí opak, není důvodná. Z textové části ÚP vyplývá, že odpůrce rozlišuje mezi dopravou převáděnou po komunikacích vyššího řádu a dopravní zátěží rezidenčních území. Není pak rozporné, pokud ÚP na jedné straně počítá s významnou úlohou nadřazených komunikací pro tranzitní vztahy, a současně uvádí, že vyvedením tranzitní a nákladní dopravy mimo hustě obydlené části města dojde k poklesu intenzit dopravy právě v rezidenčních územích. Růst tranzitní dopravy v relaci sever-jih a pokles dopravní zátěže v obytných částech města se tak vzájemně nevylučují. Tyto úvahy opět nacházejí oporu i v A1 ZÚR JMK. Je třeba připomenout, že územní plán nepopisuje stávající stav, ale především koncepci budoucího uspořádání dopravy a očekávané účinky po jeho realizaci.

159. Navrhovatelé toliko polemizují s prognostickými závěry odpůrce o budoucím fungování navržené dopravní koncepce. Takový nesouhlas však sám o sobě nezakládá nezákonnost ÚP. Jak již bylo uvedeno, soudu nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo možné zvolit odborně vhodnější dopravní řešení.

160. Soud dále připomíná, že hodnocení SEA na úrovni územního plánování je koncepčním nástrojem a nenahrazuje podrobnější posouzení konkrétního záměru v navazujících řízeních (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015-79; či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2016, č. j. 63 A 6/2015-371). Po územním plánu proto nelze požadovat, aby již v této fázi s definitivní technickou přesností vyřešil všechny intenzity dopravy, hluku a emisí pro jednotlivé budoucí stavby. Navrhovatelé a OZNŘ navíc ani neuvádějí, o jaká ustanovení právních předpisů opírají svá tvrzení, že by ÚP měl obsahovat důsledné doložení dopravní zátěže v různých časových predikcích. Jejich tvrzení tak zůstávají ve značně vágní rovině. Navíc si lze povšimnout, že hodnocení SEA se otázce dopravní zátěže věnuje na více místech. Zmínit lze např. pasáž Dopravní koncepce na str. 31-33 či pasáž Dopravní infrastruktura na str. 180-188. Dopady dopravy (na hluk či stav ovzduší) jsou poté podrobně rozebírány u jednotlivých lokalit v přílohách k VVURÚ.

161. Soud proto uzavírá, že navrhovatelé neprokázali, že by odpůrce při vymezování dopravních koridorů postupoval libovolně nebo bez dostatečného skutkového základu. Námitka navrhovatelů směřuje spíše proti míře podrobnosti odůvodnění a proti věcné vhodnosti zvolené dopravní koncepce. Takový nesouhlas však sám o sobě důvod nezákonnosti opatření obecné povahy nezakládá. V. 4. d) Nárůst Brna o 170 tis. obyvatel Argumentace účastníků řízení 162.Navrhovatelé spatřují nezákonnost ÚP v tom, že odůvodnění na straně 27 svazku 4 uvádí, že plochy změn mají kapacitu pro téměř 182 tisíc obyvatel, přičemž po odečtení již bydlících osob činí potenciál návrhových ploch zhruba 170 tisíc obyvatel. Podle navrhovatelů jde o nepřijatelnou a nijak nepodloženou představu, která není slučitelná s dopravními, technickými ani občanskými možnostmi města Brna a která nebyla obsažena ani v zadání územního plánu. Takto významný údaj o rozvojové kapacitě města musí mít oporu v odůvodnění územního plánu a v podkladech, z nichž je patrno, jak pořizovatel zohlednil dopravní infrastrukturu, technickou infrastrukturu, veřejnou vybavenost a další aspekty udržitelného rozvoje území. Územní plán musí obsahovat důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se odpůrce řídil. Pokud by tyto úvahy z odůvodnění nebo z řádně projednaných podkladů nevyplývaly, šlo by o vadu přezkoumatelnosti.

163. Odpůrce pro vyvrácení pochybností vysvětluje, jakým způsobem k danému číslu dospěl. V kapitole 9 Odůvodnění ÚP je provedeno Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a je zde vyhodnocena potřeba vymezení zastavitelných ploch. V této kapitole je doložena tabulka 8, srovnávající ukazatele kapacit návrhu územního plánu s variantou II Konceptu 2011. Rezerva pro bydlení a pracovní místa návrhu je oproti variantě II Konceptu 2011 vyšší, avšak důvodem není větší výměra návrhových ploch. Naopak výměra ploch změn určených pro zástavbu (plochy přestavby a plochy zastavitelné) je v návrhu územního plánu celkově o 585 ha menší. Vyšší rezervy vychází z nastavených prostorových a funkčních regulativů návrhu územního plánu, které v části území umožňují intenzivnější (kompaktnější a vyšší) zástavbu, a navíc podporují smíšenost funkcí. Výpočty také reflektují transformaci ekonomické struktury města – proměny na trhu práce a charakter zaměstnání, jež s sebou přináší i nové možnosti polyfunkčního uspořádání města s lokalizací řady ekonomických aktivit do kompaktnějších struktur širšího centra. ÚP tak zachovává procesní návaznost s variantou II Konceptu 2011, vychází z nových zjištění (zejména ÚAP 2020) a současně zdůvodňuje, proč k těmto úpravám dochází, aby veřejná infrastruktura města nebyla podhodnocena.

164. Navrhovatelé ve své replice označují uvedené zdůvodnění za zmatečné. Zdůrazňují, že využití území k „umístění“ dalších 170 tis. obyvatel nebylo východiskem v územním plánování. Nikde nebyl stanoven požadavek město tak masivně zatížit. Argumentace odpůrce sama podporuje závěr, že došlo k úplnému převrácení priorit a nezákonnosti, tj. porušení základních principů a cílů územního plánování, které jsou vyjádřeny v § 18 a § 19 stavebního zákona 2006. Odpůrce místo toho vycházel ze zcela jiných principů, a to zajištění co největší zastavěnosti již dnes přetíženého území Brna. Cíl odpůrce „vytvářet předpoklady pro výstavbu“ musí ale být podřízen přezkoumatelně naplněnému cíli „udržitelného rozvoje území“, jednoznačně stanoveného zákonem. Výrok ÚP musí být přezkoumatelně odůvodněn, ne pouze odkazovat na územní analytické podklady. Ani ty navíc neobsahují požadavek na nárůst obyvatel města, jeho zahuštění dalšími 170 tisíci obyvateli. Tento nárůst nepředstavuje redukci o 59 %, ale nárůst o 89 %. A to bez vyhodnocení potřeb a dostupných kapacit veřejných služeb. Hodnocení soudu 165.Soud rekapituluje, že podle § 18 stavebního zákona 2006 je cílem územního plánování vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, přičemž zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území. Součástí odůvodnění územního plánu musí být i vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch [§ 53 odst. 5 písm. f) stavebního zákona].

166. Judikatura správních soudů vychází z předpokladu, že soudům nepřísluší nahrazovat odborné demografické či urbanistické úsudky pořizovatele vlastním hodnocením. Soud však smí přezkoumat, zda postup, jímž bylo k těmto závěrům dospěno, je přezkoumatelný, opřený o rozumné podklady a zda odůvodnění umožňuje účinnou polemiku (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, č. j. 5 As 37/2014-50). Soud také přezkoumává zákonnost opatření obecné povahy, nikoliv jeho vhodnost či to, zda odpovídá představám navrhovatelů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2019, č. j. 6 As 125/2019-20).

167. V projednávané věci obsahuje ÚP vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch v kapitole 9 (Odůvodnění, textová část, svazek 4). Navrhovatelům proto nelze přisvědčit v tom, že by ÚP žádnou analýzu neobsahoval. Naopak z výše zmíněné kapitoly 9 odůvodnění plyne, že odpůrce, resp. pořizovatel vycházel z vazby na nadřazenou územně plánovací dokumentaci, ze sociodemografických údajů, z hodnocení suburbanizačních procesů, z populační prognózy ve třech variantách do roku 2071, z údajů o fakticky bydlícím obyvatelstvu, ze struktury domácností, z vývoje obložnosti bytů, jakož i z výpočtu kapacit a potenciálu ploch změn. V napadeném ÚP je taktéž uvedeno, že s ohledem na predikci populačního růstu lze konstatovat, že maximální naplnění kapacit ÚP je vysoce nepravděpodobné a prakticky nereálné. Neznamená to tedy, že by se měl počet obyvatel zvýšit o celých 170 tis. Navrhovatelé ztotožňují teoretický potenciál ploch se skutečně prognózovaným růstem, ačkoliv odůvodnění ÚP mezi těmito kategoriemi rozlišuje. Rezervu mezi prognózou a potenciálem návrhových ploch pak odůvodňuje zejména praktickou nevyužitelností části ploch, majetkoprávními záležitostmi a technickými podmínkami.

168. Pokud navrhovatelé namítají, že při takto rozsáhlé rezervě měly být podrobně doloženy kapacity dopravní, technické a občanské infrastruktury, kapacity vodovodního a kanalizačního systému, včetně kapacity čističky, pak ani této námitce soud nepřisvědčil. Územní plán je koncepčním nástrojem, nikoli dokumentem, který by musel v této míře a pro celé město podávat detailní, technicky přesné zhodnocení všech systémů v rozsahu navazujících projektových nebo povolovacích podkladů. Odůvodnění ÚP se otázkou dopravní a technické infrastruktury zabývá v obecné rovině, výslovně akcentuje vazbu rozvoje na infrastrukturu, limity území i potřebu kompaktního města.

169. Samotné tvrzení o „neposouzení otázky ochrany ZPF a lesů“ nepostačuje. Navrhovatelé neuvádějí konkrétní plochy a v čem mělo být posouzení nedostatečné, ani jaký požadavek zákonné úpravy měl být porušen. Bez této konkretizace nelze dovodit nezákonnost napadeného územního plánu. Odpůrce se tímto v obecné rovině dostatečně zabýval. Právní úprava nevyžaduje, aby již na úrovni územního plánu byly v rozsahu podrobné projektové dokumentace doloženy veškeré kapacity jednotlivých složek občanského vybavení. Podstatné je, zda je zřejmá koncepce řešení a zda konkrétní otázky mohou být dále prověřovány v navazujících procesech.

170. Navrhovatelé rovněž poukazovali na problematiku tzv. tichých oblastí podle směrnice o hodnocení hlučnosti ve venkovním prostředí. Z čl. 2 odst. 1 této směrnice plyne její oblast působnosti, tedy že se vztahuje na hluk ve venkovním prostředí, mimo jiné i v tichých oblastech aglomerací. Z čl. 8 odst. 1 písm. b) směrnice dále plyne, že pro aglomerace s více než 250 000 obyvateli mají být vypracovány akční plány, které mají za cíl mimo jiné chránit tiché oblasti proti zvyšování hluku.

171. Soud předesílá, že k posouzení hluku byla jako podklad pro hodnocení SEA vypracována Hluková studie. Z citovaných ustanovení směrnice podle soudu neplyne, že by každý územní plán musel sám o sobě obsahovat samostatné posouzení „tichých oblastí“ v rozsahu tvrzeném navrhovateli. Směrnice pracuje se systémem strategického hlukového mapování a akčních plánů, neuvádí ale, že by otázka ochrany tichých oblastí měla být bez dalšího vždy samostatně řešena přímo v odůvodnění územního plánu. Nadto směrnice v čl. 3 písm. l) vymezuje „tichou oblast v aglomeraci“ jako oblast vymezenou příslušným orgánem. Nelze tak dovozovat, že celá aglomerace Brno automaticky „spadá pod ochranu tichých oblastí“ v tom smyslu, jak tvrdí navrhovatelé. Soud se tak neztotožnil s námitkou, že je ÚP v tomto ohledu nesrozumitelný a netransparentní.

172. Soud považuje za vhodné připomenout, že požadavek přezkoumatelnosti nelze vykládat tak, že by odůvodnění muselo v neomezeném detailu samostatně rozpracovat každou jednotlivou obecnou úvahu navrhovatelů, pokud je z dokumentace jako celku seznatelné, z jakých podkladů pořizovatel a odpůrce vycházeli a proč přijali zvolené řešení.

173. Navrhovatelé dále namítají absenci etapizace. Soud k tomuto uvádí, že etapizace představuje toliko jeden z možných nástrojů územního plánování, jímž lze stanovit pořadí provádění změn v území a časově odložit část plánované výstavby do doby, než budou vytvořeny odpovídající podmínky v území, zejména z hlediska veřejné infrastruktury (např. rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2020, č. j. 5 As 194/2019-32). Z právní úpravy ani z judikatury však neplyne, že by etapizace byla povinnou náležitostí každého územního plánu nebo že její absence sama o sobě zakládá nezákonnost. Judikatura ji naopak chápe jako možný, nikoli automaticky nezbytný prostředek reakce na kapacitní problémy veřejné infrastruktury. Samotné tvrzení navrhovatelů, že ÚP neobsahuje etapizaci, proto bez dalšího neprokazuje rozpor se zákonem ani s § 18 odst. 1 stavebního zákona 2006.

174. Soud proto v nynější věci neshledal nezákonnost či postup v rozporu s § 18 odst. 1 stavebního zákona 2006. Navrhovatelé nekonkretizují, v čem přesně přijaté řešení narušuje vyvážený vztah podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost společenství obyvatel území, ani proč by právě absence etapizace měla sama o sobě způsobovat rozpor s tímto ustanovením.

175. Důvodná není ani argumentace stran rozdílu mezi konceptem a konečným návrhem. Z judikatury plyne, že kontinuita územního plánování není absolutní a z dřívějších fází pořizování nelze dovozovat neměnnost konečného řešení. Územní plánování je dlouhodobý proces, v němž lze na nové skutečnosti reagovat i odlišným řešením, je-li toto řešení v konečné podobě řádně odůvodněno (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015-101).

176. Soud neshledal důvodnou námitku stran zadání z roku 2007. Citovaná část stanovuje hlavní cíle a principy, z nichž má být návrh územního plánu vypracován, zejména soustředění rozvoje do dlouhodobých rozvojových směrů, návaznost na zastavěné území a koridory dopravní a technické infrastruktury a podporu koexistence různých městských funkcí. Z toho však nelze dovozovat absolutní závaznost každého jednotlivého dílčího řešení ani požadavek, aby výsledná podoba územního plánu byla doslovným přepisem zadání. Tvrzení navrhovatelů, že „takto nebylo postupováno“, je velmi obecné. Z tvrzení navrhovatelů nelze dovodit nezákonnost ÚP jen proto, že výsledná kapacita řešení se liší od údajů uváděných v konceptu nebo v jeho veřejných prezentacích.

177. Dále tvrzení navrhovatelů, že jim „není známo“, že by odpůrce vydal pokyn zpracovateli pro změnu pořizování v období od roku 2018 do roku 2022, samo o sobě neprokazuje, že takový podklad neexistoval, ani že postup pořizování byl nezákonný.

178. Z právní úpravy ani z judikatury neplyne požadavek, aby každá změna mezi dřívějším konceptem a výsledným návrhem územního plánu musela být odůvodněna jediným samostatným, výslovně označeným „pokynem“ odpůrce. Proces pořizování územního plánu je dynamický a jeho obsah se v jednotlivých fázích může vyvíjet. Nejvyšší správní soud opakovaně zdůraznil, že návrh územního plánu nemusí být identický s předchozími verzemi či podklady, ale musí z nich vycházet (např. rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2015, č. j. 1 As 241/2014-100). Rozdíl oproti konceptu proto sám o sobě neprokazuje nezákonnost napadeného územního plánu. Požadavek kontinuity územního plánování není absolutní; vedle něj působí i princip dynamiky územního plánování, tedy možnost reagovat na aktuální podněty a potřeby, nejsou-li překročeny zákonné meze a nejde-li o svévoli (např. rozsudek NSS ve věci Nová Ves). Skutečnost, že ve veřejně prezentovaných podkladech ke konceptu byly uváděny nižší hodnoty kapacity pro nové obyvatele než ve výsledném ÚP, sama o sobě tedy neprokazuje nezákonnost napadeného řešení.

179. Ani z navrhovateli odkazované části konceptu Kapacity území města neplyne, že by údaje o kapacitě území města byly závazným limitem pro konečné řešení. Naopak je v něm uvedeno, že zadání územního plánu nestanovilo závazně délku platnosti, očekávaný počet obyvatel ani plošné a kapacitní cíle, a je z něj patrno, že koncept měl nabídkový charakter. Tyto údaje proto nelze bez dalšího považovat za závazný podklad pro posouzení zákonnosti ÚP. Údaj, že varianta II konceptu pracovala s kvantifikovatelným ukazatelem kapacity ploch bydlení ve výši 89 763 obyvatel, sám o sobě neznamená, že ve výsledném ÚP nesměl odpůrce v dalších fázích pořizování dospět k odlišnému řešení.

180. Nelze pak souhlasit ani s tvrzením, že veřejně prezentované údaje původního zpracovatele mohly založit závazné očekávání ohledně konečné kapacity územního plánu. Nejvyšší správní soud dovodil, že ani přísliby či veřejná vyjádření představitelů obce ohledně budoucí podoby územního plánu samy o sobě nezakládají právně chráněné legitimní očekávání; jde zpravidla pouze o politická či informativní vyjádření (např. rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2019, č. j. 4 As 241/2019-33).

181. Námitka není důvodná ani v části, v níž navrhovatelé dovozují, že samotná změna zpracovatele a navýšení kapacitních hodnot po roce 2018 svědčí o porušení kontinuity pořizování, o libovůli či o narušení zákonné dělby rolí mezi zastupitelstvem, pořizovatelem a zpracovatelem. Takový závěr však z výše uvedených skutečností bez dalšího nevyplývá. Samotná změna zpracovatele a změna odůvodnění nečiní proces pořizování nezákonným. Neznamená ani, že by konečný návrh musel beze změn převzít řešení obsažené v dřívější verzi územně plánovací dokumentace. Navrhovatelé neoznačují konkrétní procesní úkon, z něhož by bylo možné dovodit, že by zpracovatel nepřípustně převzal pravomoc pořizovatele či zastupitelstva, ani jaké konkrétní ustanovení zákona mělo být porušeno. Tvrzení, že postup svědčí o libovůli či že by byla narušena zákonná dělba rolí, nejsou ničím podložena a neprokazují nezákonnost ÚP.

182. Navrhovatelé namítají nezákonnost personální změny ve vedení zpracovatele, čímž mělo dojít k významnému přepracování odůvodnění ÚP. Samotná změna osoby zpracovatele, změna vedení zpracovatele ani následné přepracování textu odůvodnění bez dalšího však neprokazují nezákonnost pořizování územního plánu. Navrhovatelé neuvádějí, která konkrétní změna mezi verzemi odůvodnění územního plánu z června 2022 a července 2024 představovala změnu návrhu či regulace, jež by měla zákonné důsledky pro další postup pořizování, ani jaké ustanovení zákona mělo být porušeno. Rozhodující je, zda konečný návrh a jeho odůvodnění byly projednány a vydány zákonným způsobem a zda z finální dokumentace jako celku vyplývají důvody přijatého řešení. Tak tomu v nynějším řízení bylo.

183. Námitka není důvodná ani v části, v níž navrhovatelé dovozují nezákonnost z tvrzeného přerušení „procesní stopy“ mezi odůvodněním konceptu z roku 2018 a návrhu z roku 2020 ani v části „přepsání“ odůvodnění po výměně zpracovatele v roce 2022. Z právní úpravy neplyne požadavek, aby odůvodnění napadeného územního plánu mechanicky a v úplnosti přebíralo obsah všech předchozích pracovních verzí, konceptů či průběžných podkladů, ani aby mezi jednotlivými verzemi dokumentace existovala doslovná textová kontinuita. Za podstatnou úpravu návrhu se považuje taková změna, k níž mohly být uplatněny nové námitky vlastníků dotčených pozemků a staveb či která nově zasahovala veřejné zájmy. Pak je třeba odpovídající další procesní postup.

184. Rozhodující tedy je, zda změny návrhu byly promítnuty zákonným procesem a zda se k nim mohli vyjádřit dotčení vlastníci, veřejnost i dotčené orgány (např. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2013, č. j. 5 Aos 1/2012-140). Jestliže byla k upravenému návrhu dána možnost uplatnit námitky a připomínky (jako tomu bylo v nynějším případě), nelze nezákonnost dovozovat toliko z toho, že po personální či institucionální změně došlo k doplnění nebo přepracování návrhu či jeho odůvodnění. Současně platí, že odůvodnění územního plánu je třeba posuzovat jako celek, včetně rozhodnutí o námitkách, nikoli jako sled neměnných textových verzí, které by musely být v plném rozsahu zachovávány v každé další fázi pořizování (např. rozsudek NSS ve věci Nová Ves). Samotná skutečnost, že se odůvodnění významně změnilo nebo bylo nově systematizováno, bez dalšího neprokazuje nezákonnost.

185. Tento soubor námitek tedy shledal soud nedůvodným. V. 4 e) VRT Argumentace účastníků řízení 186.Navrhovatelé upozorňují, že v průběhu veřejného projednání návrhu územního plánu v červenci 2024 nebyl v ZÚR JMK vymezen návrhový koridor pro VRT Praha – Brno. Proto je jeho vymezení v ÚP nezákonné. Veřejné projednání je posledním možným vstupem veřejnosti do pořizování územního plánu a všechny zvažované záměry musí být v souladu s nadřazenými zásadami územního rozvoje. Avšak do nabytí účinnosti A3b ZÚR JMK byla v ZÚR JMK pro VRT Praha – Brno vymezena pouze územní rezerva. Přitom A3b ZÚR JMK nabyla účinnosti teprve dne 26. 10. 2024. Navíc oba návrhové koridory VRT, tj. VRT Praha – Brno (koridor CPZ.DZ13) a VRT Brno Břeclav (koridor CPZ.DZ11) nebyly v hodnocení SEA posouzeny z hlediska hlučnosti.

187. Odpůrce s těmito tvrzeními nesouhlasí. Návrh územního plánu byl v průběhu celého projednávání průběžně koordinován se ZÚR JMK. Soulad ÚP se ZÚR JMK musí být zajištěn ke dni vydání územního plánu, tedy 10. 12. 2024. Z tohoto důvodu bylo řešení územního plánu průběžně slaďováno s probíhajícími aktualizacemi ZÚR JMK a k projednání bylo předloženo takové řešení, které odpovídalo stavu předpokládanému v době vydání územního plánu, kdy již konkrétní aktualizace byly účinné. Dále odpůrce podotýká, že koridory byly ve VVURÚ řádně vyhodnoceny; u koridoru CPZ.DZ13 navíc z posouzení vyplynula podmínka, která byla následně zapracována do textu výroku v kap. 4.5 ÚP. Koridor CPZ.DZ11 je veden v trase stávajícího železničního koridoru, a proto nebylo nutné stanovovat další podmínky, jež by musely být promítnuty do ÚP.

188. Ve své replice navrhovatelé s argumentací odpůrce nesouhlasí. Nadřazená dokumentace nebyla vydána, vzniklá „spekulace“ nemohla být předložena veřejnosti ani ZMB. Odkazy odpůrce na údajné vyhodnocení koridoru VRT z hlediska hlučnosti nemají podle navrhovatelů oporu ani v hodnocení SEA, ani v zákonných předpisech. Hodnocení soudu 189.Soud si všímá, že návrh územního plánu předložený k veřejnému projednání dne 31. 7. 2024 obsahoval vymezení obou zmiňovaných koridorů VRT. Byť odpůrce na sebe vzal riziko, že toto vymezení nebude muset nakonec odpovídat vymezení v nadřazené územně plánovací dokumentaci, usiloval o jeho minimalizaci prostřednictvím slaďování s probíhajícím pořizováním aktualizací ZÚR JMK.

190. Ty započaly již dne 15. 12. 2022, kdy vzalo ZJMK na vědomí návrh Správy železnic na pořízení A3 ZÚR JMK ve věci vymezení koridorů DZ11 a DZ13. Současně rozhodlo o pořízení zkráceným postupem a o jejím obsahu, který byl upřesněn v příloze č. 3 k materiálu pro ZJMK. Poté byla A3a ZÚR JMK vydána dne 25. 4. 2024 a nabyla účinnosti dne 15. 6. 2024. Stalo se tak tedy před veřejným projednáním návrhu územního plánu dne 31. 7. 2024, i před vyvěšením Veřejné vyhlášky dne 26. 6. 2024. To se následně promítá i do souhlasného koordinovaného stanoviska 2024 KÚ JMK, obsahujícího i posouzení souladu návrhu územního plánu se ZÚR JMK.

191. Ve světle nabytí účinnosti A3b ZÚR JMK dne 26. 10. 2024 se obrátil pořizovatel na Odbor územního plánování KÚ JMK se žádostí o stanovisko k návrhu územního plánu z hlediska jeho vyhodnocení se ZÚR JMK. Stanovisko uzavírá, že předložený návrh územního plánu je v souladu se ZÚR JMK ve znění Aktualizací 1, 2, 3a a 3b.

192. Soud na tomto místě dochází k obdobnému závěru, jaký učinil v podkapitole V. 3. c). Problematické by pochopitelně bylo, pokud by vydaný ÚP byl rozporný s nadřazenou územně plánovací dokumentací. Soulad však potvrdil KÚ JMK a vyjadřuje se k němu i textová část Odůvodnění, svazek 1, kapitola 2.

4. Rovněž by bylo problematické, pokud by návrh předložený k veřejnému projednání neobsahoval vymezení koridorů CPZ.DZ11 a CPZ.DZ13, to se však nestalo. Navrhovatelům spíše vadí, že k veřejnému projednání návrhu územního plánu obsahujícího oba tyto koridory došlo v době, kdy ještě A3b ZÚR nebyla vydána. V tom však soud nespatřuje nezákonnost, která by měla vést ke zrušení (části) ÚP. Podstatné je, že ÚP byl vydán v době účinnosti A3b ZÚR JMK.

193. Dále navrhovatelé tvrdí, že koridory CPZ.DZ13 a CPZ.DZ11 nebyly v hodnocení SEA posouzeny z hlediska hlučnosti. Podle soudu však hodnocení SEA s oběma koridory pracuje a dokonce v souvislosti s CPZ.DZ13 stanovuje pro územní plán konkrétní požadavek, jak také poukázal odpůrce.

194. Soud uzavírá, že neshledal tento návrhový okruh důvodným. V. 4 f) Překročení hlukového limitu (městská části Bosonohy) Argumentace účastníků řízení 195.Navrhovatelé namítají, že v ÚP nebyl posouzen vliv územního plánování z hlediska hlučnosti. Nebyl tak splněn závazný požadavek plynoucí z čl. 81 b, bodu b) A1 ZÚR JMK pro územní plány obcí v kraji. Podle navrhovatelů nelze za splnění těchto požadavků považovat zpracování Hlukové studie, neboť nebyla zveřejněna před veřejným projednáním návrhu územního plánu. Taktéž odpůrce nezveřejnil vstupní data (intenzitu dopravy), z nichž studie vycházela. Z těchto důvodů studie nemohla sloužit jako přezkoumatelná součást návrhu k veřejnému projednání v červenci 2024. Navrhovatelé z Hlukové studie zjistili, že v městské části Bosonohy má být překročen hygienický limit 60 dB v noci. Upozorňuje taktéž, že v „daném území“ je několik zdrojů hluku (silniční doprava, železniční doprava), což je důvodem k tomu, aby byl zrušen ÚP jako celek.

196. Odpůrce k tomu uvedl, že na strategické úrovni hodnocení SEA se posuzuje, zda navrhovaná koncepce může v území zvýšit či snížit hlukovou zátěž, a to jak z hlediska samotného návrhu, tak jeho konkrétního dopadu na území. Hodnocení zohledňuje kapacitu a podmínky využití jednotlivých ploch a koridorů, stávající hlukovou situaci, navržené dopravní řešení i související rizika. Samotné VVURÚ se proto zaměřuje především na stanovení podmínek pro využití a zastavování ploch tak, aby byly případné negativní vlivy co nejvíce omezeny. Veškeré navržené podmínky týkající se funkčního využití, kapacit, etapizace či vazeb na dopravní infrastrukturu byly následně zapracovány do výsledné podoby územního plánu. Plochy a koridory, u nichž dochází ke změně funkčního využití, jsou hodnoceny individuálně ve vztahu ke stávající hlukové zátěži a konkrétnímu územnímu kontextu podle kritérií uvedených v kap. A.

6. Výsledky jsou obsaženy v hodnoticích kartách rozvojových lokalit a koridorů. Vliv ÚP na hlukovou situaci je posuzován kombinovanou multikriteriální metodou podle kritéria 6.1 zaměřeného na snižování expozice hluku prostřednictvím nástrojů územního plánování; metodika je popsána v tabulce 22 VVURÚ a konkrétní závěry jsou uvedeny v jednotlivých kartách. Na základě uvedeného nelze tvrzením navrhovatelů přisvědčit. Co se týče situace v Bosonohách, je nutné zdůraznit, že jednotlivé záměry musí být podrobně posouzeny v navazujících správních řízeních vedených příslušnými správními úřady, a to ve fázi přípravy záměru, kdy jsou již známy konkrétní parametry stavby – například v procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí (EIA) či v řízení o povolení záměru.

197. Navrhovatelé v replice zdůraznili, že odpůrce pomíjí povinnost provádět akustické plánování pro hluk ve venkovním prostředí. V dané lokalitě nebyla hlučnost způsobená předmětnou komunikací v přilehlé obytné zástavbě posouzena. Podle Soudního dvora (rozsudek ze dne 7. 6. 2018 ve věci C-160/17, Thybaut proti Valonskému regionu) posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice EIA nevede ke zproštění povinnosti provést posouzení podle směrnice SEA. Podle Městského soudu v Praze nemůže také vadné provedení hodnocení SEA vést k vydání EIA (rozsudek ze dne 28. 6. 2013, č. j. 7 Ca 311/2009-61) Hodnocení soudu 198.Soud připomíná výše učiněný závěr, že KÚ JMK uplatnil požadavek na vyhodnocení vlivu ÚP na životní prostředí několikrát, naposledy dne 9. 3. 2021, č. j. JMK 66081/2021. Aktualizaci původního vyhodnocení provedla oprávněná osoba – společnost Jacobs Clean Energy s.r.o. K aktualizaci hodnocení SEA se souhlasně vyjádřil KÚ JMK v koordinovaném stanovisku 2024. Hodnocení SEA k ÚP i následné vydání stanoviska SEA tedy proběhlo. Z hlediska vlivu ÚP na hlukovou situaci je pak stěžejní souhlasné stanovisko Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje v Brně ze dne 2. 8. 2024, č. j. KHSJM 44589/2024/BM/HOK (dále „stanovisko hygienické stanice“).

199. Hygienické limity jsou konstruovány jako limity imisní. Znamená to, že pokud na určité referenční místo působí hluk z několika zdrojů stejného druhu, typicky z dopravy (přičemž může jít i o zdroje s odlišně stanovenými hygienickými limity), pak je podstatná pro splnění zákonných požadavků pouze celková výsledná hodnota hluku v referenčním místě. Nelze od ní odečítat hodnoty hluku pocházející z jeho jednotlivých zdrojů, a tímto způsobem jednotlivé zdroje posuzovat izolovaně. Z toho pak plyne, že do území nadlimitně zatíženého hlukem není přípustné umístit stavbu, se kterou by byl spojen další (byť málo významný) nárůst hlukového zatížení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2025, č. j. 6 As 186/2023-104, body 152–162). Krajský soud proto přisvědčuje navrhovatelům v tom, že území městské části Brno-Bosonohy (což navrhovatelé patrně mysleli pod „dotčeným územím“, neboť zmiňovali překročení hlukových limitů v této oblasti) představuje území, které je kumulativním hlukem nadlimitně zatíženo (srov. k tomu rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2024, č. j. 1 As 181/2024-44, zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2026, č. j. 29 A 28/2022-633, a hlavně nález Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 818/24). Krajský soud ještě poznamenává, že skutečnost, že v určité lokalitě je prokázán vliv několika zdrojů hluku, není sama o sobě důvodem pro zrušení ÚP jako celku. Z hodnocení SEA je totiž zřejmé, jaká kompenzační opatření jsou k řešení tohoto vlivu požadována.

200. Krajský soud odkazuje na hodnotící kartu rozvojových lokalit By-1, By-2, By-4 a By-5 (svazek 3 hodnocení SEA), které pro stávající stav hluku v Brně-Bosonohách uvádějí: „Dle Strategického hlukového mapování (SHM) 2022 pro Aglomeraci Brno je řešené území zatíženo hlukem z provozu na dálnici D1 a silnici II/602 Pražská/Jihlavská. Na těchto komunikacích dochází k překračování limitní hodnoty pro hlukové zatížení s překročenými mezními hodnotami hlukových ukazatelů Ldvn a Ln na úrovni 60/70 dB. Na většině území lokalit se hlukový ukazatel Ldvn pohybuje v pásmu 60-65 dB a hlukový ukazatel Ln v pásmu 50-55 dB. Vymezené plochy bydlení převážně nejsou zatíženy z hlediska hluku. Obytnou zástavbu v lokalitách je z pohledu této strategické úrovně (rozsah ploch, orientace vůči světovým stranám a převažujícím zdrojům hluku, dopravní napojení ploch) převážně možné realizovat tak, aby nedošlo k umístění hlukově chráněných prostor do území s překročenými hygienickými limity z hlediska hluku. Stejně tak dopravní napojení lokalit, vzhledem k jejich kapacitě, stávajícímu zatížení dopravně souvisejících ploch a stabilizovaného území a vývoji emisí hluku v kontextu nastupující elektromobility a možností technických řešení protihlukové ochrany negeneruje na této strategické úrovni významné riziko pro překročení hlukových limitů v důsledku implementace posuzované koncepce. Tuto skutečnost je třeba prokázat v navazujících řízeních se znalostí konkrétního technického řešení umisťovaných staveb a aktuálního hlukového pozadí. V této souvislosti stanoveny podmínky ve vazbě na ulici Pražská (silnice II/602) procházející obytnou zástavbou, která je silně zatížená, podmínka posouzení dopadů má obyvatele ochránit před nárůstem negativních vlivů a směřuje k prověření, zda konkrétní záměr nezpůsobí výrazné zvýšení dopravního zatížení ve směru od Veselky (tedy středem Bosonoh). Po zprovoznění obchvatu (komunikace By/2) bude tato podmínka bezpředmětná“.

201. Krajský soud má taktéž za to, že byl naplněn požadavek vyplývající ze ZÚR JMK v čl. 81 písm. b) „Úkolů pro územní plánování“ ohledně hlukových limitů. Požadavek zní: „Vymezit koridor silnice I/73 s ohledem na zajištění optimalizace trasy v rámci koridoru s cílem minimalizace dopadů na obytnou zástavbu, splnění hlukových limitů, zachování prostupnosti krajiny (DS02, DS03)“.

202. ÚP se k vymezení koridoru (CPZ.DS40 a CNZ.DS40) pro silnici I/73 (dříve I/43) a k němu příslušným protihlukovým opatřením věnuje v těchto pasážích:  kapitola 4.5, Doplňující podmínky pro koridory CPZ.DZ13, CPZ.DS10, CPZ.DS40, CPZ.DS36 platí: „Zajistit vytvoření příčných vazeb a zapojení dopravních koridorů do krajiny prostřednictvím krajinotvorných opatření (modelace terénu, souvislá doprovodná zeleň, propustky, lávky atd.) v prostoru územního soustředění koridorů dopravních a technických staveb jižně od Bosonoh, Starého Lískovce a Bohunic“.  kapitola odůvodnění 5.8.1.2, bod Bc/1 (svazek 2, kap. 5): „…Úsek v blízkosti zástavby Kníniček, Bystrce a Bosonoh je tímto územním plánem umožněn pouze formou tunelu či jinak překryté části, a to z důvodu přímého průchodu této komunikace obydleným a rekreačním územím. Vymezená, tj. nejmenší délka tunelové či jinak překryté části cca od hranice města v Kníničkách po cca jižní okraj ulice Černého v Bystrci je stejně jako celý záměr převzata ze ZÚR (DS40); záměr je dále zpřesněn na základě studie I/43 Troubsko/D1 – Bořitov TES, HBH, 2023. Pro komunikaci Bc/1 je v tunelovém/tubusovém úseku s možným jiným funkčním využitím na povrchu vymezen překryvný koridor CNZ.DS40 a v ostatních částech nepřekryvný koridor CPZ.DS40; nepřekryvný koridor je vymezen i v koncových úsecích tunelů/tubusů, kde se kvůli blízkým mimoúrovňovým křižovatkám, technologiím tunelu apod. neuvažuje jiné funkční využití než doprava“.

203. Podle krajského soudu je zřejmé, že ÚP vymezil koridor pro silnici I/73 tak, aby byly splněny hlukové limity, neboť případnou výstavbu silnice I/73 podmiňuje zaprvé vložením silnice do tunelu či překrytím v blízkosti obydlených území, jež mohou být nejcitelněji zasažena imisemi hluku. Zadruhé upravil speciálně pro tyto stavby doplňující podmínky při jejich zapojení do krajiny prostřednictvím modelace terénu či vysazení doprovodné zeleně. Všechny tyto podmínky podle krajského soudu zřejmě sledují jediný účel, a to minimalizaci dopadů nově vymezované dopravní infrastruktury na obyvatelstvo.

204. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 4. 2025, č. j. 2 As 34/2024-64, mimo jiné ve vztahu k hlukové situaci odkázal na svoji judikaturu (rozsudek ve věci ZÚR JMK 2011 a ze dne 21. 2. 2025, č. j. 10 As 39/2024-45), podle níž samo vymezení záměru nemůže mít vliv na hlukovou situaci v určité oblasti. Je nutno rozlišovat mezi vymezením plochy či koridoru a následným umístěním stavby. Není totiž jisté, zda a jak bude takový záměr skutečně v budoucnu realizován, a to například i z důvodu překročení únosného zatížení životního prostředí, které bude zjištěno v rámci územního řízení a procesu EIA. Vymezení koridorů a ploch se tedy nemůže z povahy věci dostat do rozporu s nejvyššími přípustnými hodnotami hluku, na rozdíl od rozhodnutí o umístění stavby, které již míří k bezprostřední realizaci záměru, a tudíž i k případnému zásahu co se týče hlukové situace. Argumentace navrhovatelů, že neposouzením hlučnosti vymezeného koridoru pro silnici I/73 se ÚP dostal do rozporu se ZÚR JMK, je tak nedůvodná. Podle krajského soudu je stěžejní, že ÚP jako koncepční dokument vymezil koridor za současného uložení podmínek, které směřují k minimalizaci hlukové zátěže.

205. Krajská hygienická stanice ve svém stanovisku uvedla, že v dalších fázích umisťování staveb má být v souladu s § 77 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, doloženo dodržení imisních hygienických limitů hluku pro chráněné prostory (včetně případného návrhu účinných protihlukových opatření). Hlukové vyhodnocení je tak třeba doložit v navazujících řízeních dle stavebního zákona či zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Podrobnější hlukové studie u jednotlivých záměrů (včetně koridoru pro silnici I/73) tedy byly odsunuty až do navazujících procesů. V koncepční fázi územního plánování nelze podrobněji reagovat na identifikované negativní vlivy. Nebylo tedy chybou, že ÚP počítá s podrobnější hlukovou studií až v realizační fázi; podrobné posouzení bude provedeno v rámci územního řízení.

206. Z hlediska míry podrobnosti je třeba vždy rozlišovat mezi vymezením koridoru pro zamýšlenou dopravní stavbu a plánováním konkrétního záměru této stavby. Potřeba vyšší míry podrobnosti vyhodnocení vlivů na životní prostředí přichází až ve fázi územního rozhodování. V koncepční fázi, kam spadá i územní plánování na úrovni obcí, nelze řešit, jaká konkrétní opatření by měla být u dopravní stavby přijata, či kde přesně by měla být tato stavba umístěna v rámci vymezeného koridoru dopravní infrastruktury. Z těchto důvodů nemůže na hodnocení soudu nic změnit ani poukaz navrhovatelů na nejnovější judikaturu k hlukové situaci (např. rozsudek ve věci Bosonohy III.). Smyslem územního plánování je toliko nastavit obecná vodítka pro navazující procesy. Až v následných povolovacích řízeních se totiž definitivně stanoví jednotlivé parametry stavby a její vzdálenost od zastavěných částí obce. Proto až v těchto fázích dává smysl spolu s konkrétní podobou záměru podrobněji určit i kompenzační opatření vůči jeho negativním vlivům. I pro tyto navazující fáze platí složkové předpisy (viz stanovisko hygienické stanice), tudíž nejsou namístě obavy navrhovatelů, že by nebyla posouzena hlučnost silnice I/73. Krajský soud přitom znovu opakuje, že ÚP označil lokality, které jsou jak v současné době zatíženy nadlimitním hlukem, tak takové, u nichž k tomu může dojít případným umístěním záměrů (pro něž ÚP vytvořil podmínky).

207. Nyní se krajský soud zaměří na otázku, zda Hluková studie byla řádnou součástí hodnocení SEA. Obdobnou námitkou (ostatně vznesenou navrhovateli zastoupenými stejným právním zástupcem jako v nyní projednávané věci) se zabýval Nejvyšší správní soud v případě územního plánu města Mikulov v rozsudcích ze dne 26. 6. 2024, č. j. 8 As 121/2022-110; a ze dne 28. 1. 2026, č. j. 8 As 223/2024-64. Nejvyšší správní soud námitku zamítl, neboť měl za to, že hluková studie (vypracovaná nad rámec požadavků zákona) byla součástí správního spisu, územní plán na ni opakovaně odkazoval v odůvodnění i ve vypořádání námitek a připomínek, stěžovatelé s ní navíc byli prokazatelně seznámeni. Jako správní spis přitom Nejvyšší správní soud považoval nikoliv webovou verzi územního plánu, ale fyzický (papírový) spis.

208. V nyní projednávané věci je situaci sice mírně odlišná, krajský soud má však přesto za to, že případné vady v postupu odpůrce nedosahují takového významu, aby kvůli nim musel přistoupit ke zrušení ÚP v určité části, či dokonce jako celku. Krajský soud má v projednávané věci za to, že odpůrce Hlukovou studii nezveřejnil ve webové verzi ÚP, ale nebyla ani přílohou fyzického správního spisu. Z toho důvodu ostatně krajský soud tuto studii provedl jako důkaz při ústním jednání. Shodně s Nejvyšším správním soudem v citovaném rozsudku č. j. 8 As 223/2024-64 se přitom krajský soud domnívá, že zveřejnění studie by přispělo k transparentnosti územního plánování, nota bene pokud odpůrce na tuto studii hojně odkazoval při vypořádání námitek a připomínek. Na druhou stranu je zřejmé, že navrhovatelé byli s obsahem Hlukové studie seznámeni, neb na ni ve svých podáních taktéž odkazují. Nezveřejnění Hlukové studie před veřejným projednáním ÚP tedy, zdá se, navrhovatelům neznemožnilo sporovat po věcné stránce její závěry či způsob jejího zohlednění odpůrcem v ÚP.

209. Navrhovatelé této možnosti využili a v soudním řízení namítli, že Hluková studie vyhodnotila, že v lokalitě Brno-Bosonohy mají být při maximální naplněnosti ÚP v roce 2050 překračovány hlukové limity o 6 až 9 dB oproti současné situaci. Hodnocení SEA na tuto skutečnost reaguje v tabulce č. 26 (str. 291), řádku By_1813 poznámkou: „Zvýšení hlukové zátěže vlivem nové komunikace Obchvat Bosonoh, koridoru By/2“. Dle autora hodnocení SEA má být toto řešeno na úrovni procesu EIA. V podrobnostech lze pak k této problematice odkázat na Hodnotící kartu lokalit By-1, By-2, By-4, By-5 ve svazku 3 hodnocení SEA, které změny provedené ÚP v lokalitách By-1 a By-2 akceptuje s „předchozí realizací obchvatu Bosonoh – přeložky silnice II/602, resp. takovým využitím ploch (stanovením etapizace zástavby), aby nedošlo ke zvýšení hlukové zátěže podél ulice Bítešská, Jihlavská a Pražská“. Uvedené zhodnocení našlo odraz v závazném znění ÚP v kartě lokality By-2 Chironova (Příloha č. 1, str. 18), která k rozvoji této lokality stanovila podmínku „přizpůsobit stavebně technické řešení u budov dotčených hlukem z městské třídy Nová Bosonožská a návrhové tramvajové trati By/31 a návrhové komunikace By/3“.

210. Krajský soud neshledává v postupu odpůrce pochybení. Na základě Hlukové studie byla v hodnocení SEA z hlediska vlivu hluku identifikována potenciálně riziková oblast, odpůrce reflektoval negativní vliv ÚP v uložení podmínek pro případnou výstavbu k minimalizaci hlukové zátěže (viz výše).

211. Co se týče provedení akustického plánování, správní soudy se již k této otázce opakovaně vyjadřovaly (např. zdejší soud v rozsudcích ze dne 28. 2. 2022, č. j. 67 A 10/2021-918; ze dne 26. 9. 2022, č. j. 64 A 4/2022-161; ze dne 3. 1. 2024, č. j. 73 A 5/2023-153). V kontextu ÚP se jí zabývá zdejší soud mj. v řízení vedeném pod sp. zn. 73 A 14/2026. Nejvyšší správní soud považoval za nepochybné, že proces pořízení územního plánu lze považovat za akustické plánování ve smyslu čl. 3 písm. u) směrnice o hodnocení hlučnosti ve venkovním prostředí (rozsudek ze dne 12. 3. 2026, č. j. 4 As 164/2025-95, bod 57). Z čl. 5 odst. 3 této směrnice vyplývá, že pro akustické plánování mohou členské státy používat indikátory jiné než Lden a Lnight. Užití těchto indikátorů je předepsáno pro přípravu a revize strategických hlukových map, jak vyplývá z čl. 5 odst. 1 směrnice. Směrnice nijak neupravuje postup při akustickém plánování, pouze tento pojem definuje a umožňuje užití jiných indikátorů než těch, které jsou touto směrnicí zaváděny jako společné indikátory pro strategické hlukové mapování a na něj navazující tvorbu akčních plánů. Tomu odpovídá i skutečnost, že vyhláška o hlukovém mapování, jejímž účelem je transponovat směrnici o hodnocení hlučnosti ve venkovním prostředí do vnitrostátního práva, upravuje v souladu s touto směrnicí hlukové ukazatele a způsob jejich výpočtu, které se užijí pouze při strategickém hlukovém mapování. Pouze na okraj soud dodává, že Hluková studie je modelována podle metodiky uvedené ve směrnici Komise o hodnocení hluku, jíž se navrhovatelé také dovolávají.

212. Vzhledem k závěrům uvedeným v předchozích pasážích je krajský soud přesvědčen, že v procesu pořizování územního plánu a hodnocení SEA byly dostatečným způsobem naplněny povinnosti podle směrnice o hodnocení hlučnosti ve venkovním prostředí.

213. Navrhovatelé taktéž namítli, že odpůrce nezveřejnil vstupní údaje o intenzitě dopravy, z nichž vycházela Hluková studie. Krajský soud z kapitoly 1.2 Hlukové studie ověřil, že objednatel (odpůrce) předal zpracovateli studie mimo jiné podklad o intenzitě dopravy pro rok 2024. Z hodnocení SEA krajský soud zjistil, že mezi použité internetové zdroje informací patří i „Internetový portál Data.Brno, dostupné na: data.brno.cz“. Tento veřejně přístupný web obsahuje právě i datovou sadu k intenzitě dopravy v roce 2024. Další podklady předané zadavatelem jsou vyjmenovány hned v úvodu Hlukové studie na str. 2 a potom na následujících stranách. Z nich se podává, že jedním z podkladů byl taky materiál Ministerstva dopravy „Rozvoj dopravní infrastruktury do roku 2050“, který je rovněž volně dostupný na webových stránkách tohoto ministerstva.

214. Krajský soud proto nemůže souhlasit s navrhovateli, že by odpůrce zdroj vstupních informací nezveřejnil. Krajský soud považuje za dostatečné, že odpůrce v rámci veřejného projednání územního plánu umožnil navrhovatelům se seznámit se zdroji dat, ze kterých vycházel (viz § 172 odst. 1 a § 173 odst. 1 správního řádu a § 20 odst. 1 a § 52 odst. 1 stavebního zákona 2006). Ze spisu vyplývá, že tyto povinnosti byly splněny. Jestliže se navrhovatelé se zveřejněnými podklady neseznámili, nelze tuto skutečnost klást k tíži odpůrce. V této souvislosti nelze nezmínit praktické potíže, které by vyvolávala nutnost doručování všech písemností do vlastních rukou všem dotčeným subjektům (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 7 As 461/2018-23, bod 18). Stejně tak není pravdou, že by Hluková studie neuváděla popis metod hodnocení (viz str. 12 a 22 Hlukové studie).

215. Na základě výše uvedeného soud sérii návrhových bodů ohledně hlukových limitů shledává neopodstatněnou. V. 4 g) Rozvojová lokalita Ky-1 Argumentace účastníků řízení 216.Navrhovatelé zpochybňují zákonnost ÚP ve vztahu k rozvojové lokalitě Ky-1 z řady důvodů. Poukazují na rozpory mezi textovou částí a grafickou částí výroku. Plocha K.094 není součástí vymezené rozvojové lokality, není zřejmé, kde je vymezena zastavitelná lokalita Z.

261. Vznikají tím nejasnosti, odpůrce však byl povinný učinit jednoznačný a nerozporný výrok. Nejasnosti vznikají podle navrhovatelů i ve vztahu k modré linii v grafické části výroku – není jasno, co vyznačuje (povodňové opatření nebo ohrožení) a kudy vede. Má-li lokalita Ky-1 sloužit jako plocha občanské vybavenosti veřejné, pak v kartě lokality (Závazná textová část – Příloha č. 1, str. 113, 1.16 Kníničky) měly být uvedeny bližší specifikace. Navrhovatelé této kartě lokality vytýkají také požadavek na dopravní napojení z ulice Ondrova, to se podle nich příčí charakteru krajské silnice III/3846, na což upozornilo i stanovisko odboru dopravy KÚ JMK dne 11. 1. 2024.

217. Dále navrhovatelé míní, že lokalita Ky-1 nemůže zahrnovat funkční plochu OV.f pro ZOO. Není zřejmé, proč odpůrce pominul jiné řešení, a to souladné s Generelem územního rozvoje ZOO města Brna z roku 2006 (dále „Generel ZOO“). Naopak v lokalitě Ky-1 by mohla být umístěna občanská vybavenost specifická pro městskou část Kníničky.

218. Navrhovatelé také upozorňují na nedostatečnou úvahu o záboru půd I. a II. třídy. Tabulka na str. 28 Přílohy č. 3.3 odůvodnění ÚP jako přípustnost se záborem uvádí pouze text „97 % výměry v souladu s platným ÚPmB.“ To však není přípustné odůvodnění. Stejně tak navrhovatelé poukazují na nedostatečné vyhodnocení znečištění ovzduší. Sice odpovídá vnitrostátní legislativě, ta je však rozporná se závaznou unijní legislativou. Proto také navrhují, aby soud v případě pochybností předložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie. Rovněž nebylo uváženo o nových hygienických limitech a provedeno vyhodnocení prašnosti pro predikční horizont realizace ÚP.

219. Vyhodnocení je nesprávné i z hlediska klimatu. Parkoviště pro stovky osobních vozidel a desítky autobusů, jak podkladové studie využití lokality předpokládají, měla být vyhodnocena jako tepelný ostrov. I proto je hodnocení SEA nezákonné. Nezákonné je i vyhodnocení hluku. Mělo být postupováno podle tzv. akustického plánování s využitím tzv. společných metod dle směrnice Komise o hodnocení hluku. Bylo povinností využít standardní indikátory podle směrnice o posuzování hlučnosti ve venkovním prostředí, protože ČR jiné indikátory nestanovila (viz přiložené sdělení Ministerstva zdravotnictví).

220. I doložená hluková situace pro rok 2022 dokládá podle navrhovatelů překročení hygienických limitů. Bylo proto povinností odpůrce uvážit o územně plánovacích změnách, které by mohly vést k nápravě protiprávní situace. Možnosti pro toto řešení byly odpůrci známy a byly podrobně doloženy i v podaných námitkách a připomínkách navrhovatelů včetně alternativy v souladu s Generelem ZOO.

221. Podle navrhovatelů byl nezákonně vyhodnocen i krajinný ráz, resp. na str. 328 přílohy č. 1 části 1.1 VVURÚ žádné vyhodnocení krajinného rázu provedeno nebylo. Také nebylo uváženo o známém výskytu zvláště chráněných druhů (viz i odpůrcem citovaná dokumentace EIA „Nový vstupní areál ZOO Brno“ č. JHM840). Tvrzení, že tato dokumentace EIA je platná z hlediska svého závěru, je nezákonné. Závěr tohoto procesu byl takový, že stanovisko EIA pozbylo své platnosti uplynutím zákonné lhůty. Nemůže být však ani na něj nahlíženo jako na použitelné, neboť od roku 2011 došlo ke změně metod hodnocení (včetně závazných unijních směrnic), a to podle § 9a odst. 4 zákona o posuzování vlivů. Závěr hodnocení SEA opírající se o neplatné závěry je tedy nezákonný.

222. Co se týče hodnocení SEA, navrhovatelé považují za nezákonný závěr na str. 330, že minimalizační opatření z hlediska záboru ZPF nejsou na této strategické úrovni realizovatelná. V rámci hodnocení SEA mělo také být provedeno posouzení rozumných variant (dle čl. 5 odst. 1 směrnice SEA). V této souvislosti poukazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2025, č. j. 2 As 86/2022-197 (bod 142): „Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že v procesu SEA je třeba posuzovat všechny rozumné varianty“. Identickou formou dal Nejvyšší správní soud za pravdu i jiným navrhovatelům v bodě 107 rozsudku ze dne 22. 4. 2025, č. j. 5 As 382/2021-208. Rozumnou variantou nepochybně je vymezení plochy pro nový vstup do ZOO, tak aby nebyla zatěžována hustě obydlená oblast v lokalitě Dolní Louky městské části Kníničky, tj. umístění nového vstupu do ZOO včetně všech parkovacích ploch de facto dle řešení zahrnutého v Generelu ZOO s napojením po nové komunikaci (resp. dle řešení Ing. J. K.). Tedy bez posouzení více variant nebylo možné dospět k přezkoumatelnému závěru o provedené minimalizaci, protože nebylo možno varianty porovnávat a nalézt požadovanou minimalizaci. Povinnost aplikace čl. 5 odst. 1 směrnice SEA pro rozumná variantní řešení je respektována např. i v rozsudcích Krajského soudu v Brně ve věci A1 ZÚR JMK; ze dne 28. 2. 2022, č. j. 67 A 10/2021-918; a ze dne 26. 9. 2022, č. j. 64 A 4/2022-161. Lze odkázat i na rozsudek Soudního dvora ze dne 10. 9. 2015, Dimos Kropias Attikis, C-473/14 (bod 50), podle něhož musí být ustanovení omezující oblast působnosti této směrnice, a zejména ustanovení definující opatření, která jsou zamýšlena směrnicí, vykládána široce. Jakákoli výjimka z těchto ustanovení, nebo jejich omezení, proto musí být vykládána restriktivně.

223. Odpůrce vysvětlil k namítaným rozporům mezi textovou a grafickou částí ÚP, že způsob zpracování ÚP vychází ze standardizované podoby územních plánů, která přesně určuje obsah výkresů, použití jednotlivých jevů, jejich grafické znázornění i kódové označení. Tyto prvky jsou generovány automaticky a nelze je ručně upravovat například z důvodu čitelnosti. Pokud by dokumentace nebyla zpracována v souladu s touto standardizací, neprošla by povinnou validací nezbytnou pro vložení ÚP do národního geoportálu. Požadavky na přesnost dat v prostředí GIS ovlivňují i generování textové části výroku. I minimální geometrická odchylka může způsobit, že se například plocha změny v krajině K.094 automaticky přiřadí také k rozvojové lokalitě Ky‑1, přestože je dotčení vizuálně téměř nepostřehnutelné. Modrá linie vymezující zastavěné území je rovněž standardizovaným prvkem a je součástí výkresu 1.

0. Uvedení ÚP do standardizované podoby proto nemůže být důvodem pro zrušení plochy Ky‑1. Žádný rozpor mezi textovou a grafickou částí ÚP proto ze strany odpůrce nebyl shledán. Regulativy ploch vymezených podle převažujícího účelu využití jsou uvedeny ve výrokové části v kapitole 6. Vymezení ploch podle významu je obsaženo v kapitole 3.3.2, přičemž toto vymezení slouží výhradně pro účely vyhodnocování ÚP a neobsahuje žádné regulativy. Uživatelé tak nemohou být uvedeni v omyl.

224. K otázce ploch s rozdílným využitím odkázal odpůrce na kapitolu 6 textové části výroku ÚP a na příslušné karty lokalit. Zastavitelná plocha Z.261 slouží pouze pro vyhodnocování ÚP a neukládá žádné regulativy. Současně je zařazena do zóny se shodným charakterem Z4.5 Kníničky (viz výroková část, kap. 3.5), která stanovuje zejména principy prostorové struktury zástavby. Odpůrce současně poukázal na rozpor v návrhových bodech ohledně využití ploch se specifikací OV.2 s preferovaným využitím občanského vybavení. Navrhovatelé však současně požadují zrušit celou plochu Ky-1, tedy obou návrhových ploch. Odpůrce proto z návrhu není schopen zjistit, jaké využití území vlastně sledují, a považuje jejich stanovisko za vnitřně rozporné. Z urbanistického hlediska představuje dané území přirozené doplnění urbanizovaného pásu podél ulice Rekreační, na který navazují plochy zeleně a sportu. Ty jsou v území zastoupeny v dostatečném rozsahu zejména v okolí řeky Svratky a v přilehlé rekreační oblasti Přehrada. Vzhledem k tomu, že nejsou známy konkrétní záměry navrhovatelů ohledně využití tohoto území, nelze se k případným alternativním funkcím podrobněji vyjádřit. Plocha občanského vybavení veřejného (OV), určená k doplnění chybějící vybavenosti městské části, je v rozvojové lokalitě Ky‑1 vymezena v dostatečném rozsahu – například i pro případné přemístění mateřské školy, kterou navrhovatelé považují za nevhodně umístěnou.

225. Nic nebrání tomu, aby bylo v území umožněno rovněž rozšíření jedinečné městské funkce, tedy rozvoje zoologické zahrady, který odpůrce podporuje. Území je již nyní ZOO Brno využíváno. Obě plochy byly pro tento účel vymezeny již v ÚP 1994, což dokládá kontinuitu územního plánování. Navrhovatelé v této části podle odpůrce předjímají konkrétní záměry na jedinečné ploše určené pro ZOO a vyjadřují své představy o vhodnějším umístění vstupu. Současně formulují představy o tom, jak by mělo být zpracováno hodnocení SEA či vyhodnocení záborů ZPF a jaké závěry by z nich měly vyplynout, přičemž v případě odlišného výsledku označují postup za nesprávný či nezákonný. Navrhovatelé rovněž zaměňují jednotlivé pojmy, z čehož následně dovozují nesprávné závěry. Územní plán je však koncepční dokument, který jednotlivé záměry neumísťuje a ani nemůže být zpracován v takové míře podrobnosti – viz § 43 odst. 3 stavebního zákona 2006. Na všechny uplatněné námitky bylo řádně reagováno ve vyhodnocení námitek a připomínek.

226. Navrhovatelé v replice rozporují argumenty odpůrce. Nevychází podle nich ze zákonných předpisů, ale z pohledů jiných, v řízení před soudem irelevantních. Hodnocení soudu 227.Soud sdílí náhled navrhovatelů ohledně nesouladu mezi grafickou a textovou částí výroku ÚP ve vztahu k ploše K.

94. V grafické části ÚP (2.1 Hlavní výkres, list 1) je tato plocha s funkčním využitím ZU vyznačena vně lokality Ky-1. Nicméně v tabulce v závazné textové části, Příloze č. 3, je plocha K.094 uvedena v bodě 3. Plochy změn v krajině s kódem využití plochy ZU jako součást rozvojové lokality Ky-1. Tento nesoulad ostatně připustil ve svém vyjádření i odpůrce. Soud je přesvědčen, že tento rozpor může mezi laickou veřejností vzbuzovat nejistotu ohledně způsobu regulace území a pozemků ležících v ploše K.

94. Z jedné závazné části ÚP vyplývá regulace daná rozvojovou lokalitou Ky-1, z jiné závazné části ÚP vyplývá regulace zcela odlišná. Z toho důvodu soud přistoupil ke zrušení vymezení plochy K.094 v části Výrok ÚP, textová část, Příloha č. 3.

228. Ostatní výhrady navrhovatelů však podle soudu nezpůsobují nezákonnost ÚP. Zastavitelná plocha Z.261 se podle Přílohy č. 3 nachází v rozvojové lokalitě Ky-1 s typem využití OV. Tenká tmavá dělící linie protínající lokalitu Ky-1 ze severu na jih odděluje plochy s kódy využití OV.A2 a OV.f.A2. Odpůrce také neměl (dle zákonné úpravy či judikatury) povinnost uvádět bližší specifikace plochy občanské vybavenosti v kartách lokalit, jak by si přáli navrhovatelé. Protipovodňová opatření jsou jednoznačně vymezena v grafické části ÚP (4.0 Koncepce protipovodňové ochrany). Modrá linie protínající lokalitu Ky-1 v její východní části představuje podle legendy ke grafické části ÚP (1.0 Výkres základního členění území, 2.1 Hlavní výkres) ohraničení zastavěného území vymezené k 1. 3. 2023. Požadavkem na napojení z ulice Ondrova se již zabýval zdejší soud v rozsudku Parkoviště u ZOO v bodech 258-273, což následně aproboval Nejvyšší správní soud ve věci Parkoviště u ZOO v bodech 92-98. Zdejší soud neshledává ani v nyní projednávané věci se od těchto závěrů odchýlit.

229. Navrhovatelé obsáhle polemizují s funkčním využitím této lokality. Na jednu stranu uvádějí, že by bylo vhodné ji využít pro občanské vybavení specifické pro místní část, zároveň upozorňují, že budování mateřské školky je vzhledem k dopravní zahuštěnosti nevhodné. K tomu soud předesílá, že informace o možném umístění mateřské školky nebo parkoviště do ZOO Brno je obsažena pouze v odůvodnění příslušné karty lokality (Textová část, Odůvodnění, Příloha č. 1.1, str. 236). Odůvodnění územního plánu není na rozdíl od výroku územního plánu závazné. I text odůvodnění karty lokality Ky-1 je formulován zjevně nezávazným a předběžným způsobem: „předpokládá se“ vybudování mateřské školy, paracentra, domova pro seniory, nového vstupního areálu ZOO Brno. Takto formulované odůvodnění karty lokality nemůže samo o sobě způsobovat nezákonnost ÚP nebo jeho části. Není vůbec jisté, zda k zhmotnění a realizaci nastíněných úvah nakonec dojde. I kdyby se časem přistoupilo k jejich realizaci, tak přesná podoba těchto záměrů bude řešena v navazujících procesech, v nichž bude prostor pro diskusi nad konkrétními parametry. Stejnou logikou se k hodnocení zamýšlených záměrů vyjadřoval zdejší soud k přezkumu ÚP např. v rozsudku ze dne 18. 3. 2026, č. j. 63 A 10/2025-140 (bod 40). V této fázi tedy nezbývá valný prostor pro zásah soudu do pouhých předpokladů odpůrce o budoucích záměrech. Zdejší soud navíc připomíná, že z ustálené judikatury vyplývá, že proces územního plánování vyjadřuje realizaci práva na samosprávu územního celku, je v jeho politické diskreci, což nutně vede ke zdrženlivosti soudu při hodnocení územních plánů s ohledem na ústavní zásadu o dělbě moci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103).

230. Toto východisko soudního přezkumu územních plánů dopadá i na polemiku navrhovatelů nad vhodností umístění funkční plochy OV.f.A2. Z argumentace navrhovatelů je zřejmé, že jim nevadí vymezení funkční plochy s rozdílným způsobem využití – občanské vybavení veřejné, neboť za tímto účelem by si nakonec sami představovali využití lokality Ky-1. Vyjadřují spíše nesouhlas s tím, že má sloužit vstupu do ZOO Brno, který by si představovali řešený zcela jinak. Odlišné představy navrhovatelů o přístupu do ZOO Brno však nemohou činit nezákonným dílčí funkční vymezení OV.f.A2, přičemž ze závazné textové části ÚP vyplývá pouze to, že má sloužit jedinečnému účelu – ZOO Brno.

231. Navrhovatelé v této souvislosti kritizují, že nedošlo k zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nicméně odůvodnění karty lokality Ky-1 jednoznačně uvádí, že již nyní je daná plocha částečně využívána jako rezervní parkoviště pro ZOO Brno. S tímto konstatováním přicházela přitom už Textová část odůvodnění karty lokality 1.16 (str. 210) Návrhu územního plánu z roku 2020. Přijatý ÚP proto v tomto ohledu navazuje na a) dlouhodobý průběh pořizování územního plánu, b) na stávající dlouhodobé faktické využití dané plochy jako odstavné plochy ZOO Brno, c) na její obdobné vymezení v ÚP 1994 (viz rozsudek KS ve věci Parkoviště u ZOO).

232. Upozornění navrhovatelů na dopravní nevhodnost zvoleného řešení opět představuje otázku k posouzení v navazujících procesech. Nezbývá tedy než zopakovat, že rozhodnutí odpůrce o tom, že část plochy sousedící se ZOO Brno je vymezena pro účely tohoto ZOO, spadá do politické diskrece odpůrce a realizace jeho práva na samosprávu. Geograficky bude funkční vymezení plochy OV.f.A2 navazovat na rozsáhlou plochu OV.f, stejně tak bude funkční využití dané plochy navazovat na dlouhodobé faktické využití této plochy. Konkrétní parametry dalšího využití tohoto prostoru budou řešeny v navazujících procesech.

233. Navrhovatelé v této souvislosti argumentují Generelem ZOO, z něhož vycházel Koncept 2011. Navrhovatelé však nevysvětlili, co má přesně zakládat nezákonnost funkčního vymezení OV.f.A2 v rozvojové lokalitě Ky-1 ve vztahu ke Generelu ZOO. Jednak je nutné zdůraznit, že Generel ZOO vzniknul v roce 2006, stěží tedy mohl odpovídat právní a faktické situaci v době nabytí účinnosti ÚP a aktuálním potřebám ZOO Brno. I Koncept 2011, který se ještě o Generel ZOO opíral, počítal s tím, že „zastavitelné plochy veřejné vybavenosti jsou vymezeny na západním okraji areálu pro nový vstup s parkovištěm a na východním areálu pro výběh safari.“ (Koncept 2011, Textová část, Varianty I, II, III, str. 67). I grafické části všech tří variant Konceptu 2011 vymezují rozvojovou lokalitu Ky-1 se specifikací V/a2/ZOO. Z rozhodnutí o námitkách ke Konceptu 2011 (doplněných v roce 2017) vyplývá, že odpůrce části námitek vyhověl a zúžil plochu „veřejná vybavenost V/A2/ZOO“, zbytek této plochy určil pro funkční využití umožňující doplnění občanské vybavenosti (Textová část, Odůvodnění, Příloha č. 4, kapitola 18, 1668N). Soud tedy uzavírá, že ani Koncept 2011, vycházející z Generelu 2006, nepočítal s tím, že by v rozvojové lokalitě Ky-1 vůbec nebyla plocha určená pro účely ZOO (parkoviště). Úvahy ohledně východního parkoviště pro ZOO Brno je nutno vést ve vztahu k rozvojové lokalitě Kn-6 (viz níže).

234. Zbývající velká množina výhrad navrhovatelů směřuje vůči hodnocení SEA. Zdejší soud se již částečně tímto okruhem problémů zabýval v rozsudku Parkoviště u ZOO, tehdy nicméně se závěrem, že hodnocení SEA nebylo nezbytné provést pro dílčí změnu ÚP 1994 (body 225 an.). Zdejší soud se rovněž opakovaně vyjadřoval k otázce tvrzeného nepřesného překladu směrnice SEA. Naposledy tak činil ve výše citovaném rozsudku č. j. 64 A 9/2025-262, bod 26 an. I v projednávané věci krajský soud neshledává důvod se od opakovaně učiněných závěrů k překladu směrnice SEA odchýlit – stručně řečeno, česká právní úprava neodporuje evropské úpravě a není třeba pokládat v tomto směru ani předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie, neboť o textaci nevznikají pochybnosti.

235. Pokud jde o hodnocení hluku, směrnice hodnocení hlučnosti ve venkovním prostředí se dle svého čl. 2 vztahuje na hluk ve venkovním prostředí, kterému jsou vystaveni lidé zejména v zastavěných oblastech, ve veřejných parcích nebo v tichých oblastech aglomerací, v tichých oblastech ve volné krajině, v blízkosti škol, nemocnic a jiných citlivých budov nebo oblastí. Členské státy podle této směrnice mají povinnost zajistit vypracování a případně i schvalování hlukových map a akčních plánů pro aglomerace, hlavní silnice, hlavní železniční tratě a hlavní letiště a shromažďovat hlukové mapy a akční plány. Směrnice Komise o hodnocení hluku je svého druhu prováděcí směrnicí k výše citované směrnici. Věcně se týká metodologie zpracování hlukových map a akčních plánů.

236. Směrnice o hodnocení hlučnosti ve venkovním prostředí definuje akustické plánování v čl. 3 písm. u) následujícím způsobem: „akustickým plánováním“ se rozumí řízení postupu při vytváření budoucí akustické situace pomocí plánovaných opatření v rámci územního plánování, inženýrských opatření v oblasti dopravních systémů, plánování dopravy, snižování hluku ochrannými protihlukovými opatřeními a řízením oblasti zdrojů hluku; 237.K tomu soud uvádí, že VVURÚ se věnuje hlukové situaci, jejím podkladem byla navíc samostatná Hluková studie. Přímo hodnocení SEA odkazuje na řadu strategických hlukových map a odkazuje i na obě výše uvedené směrnice. ÚP také mluví o protihlukových opatřeních, jako např. tunelový úsek, čímž naplňuje definici „akustického plánování“ dle čl. 3 písm. u) směrnice o hodnocení hlučnosti ve venkovním prostředí.

238. Navrhovatelé poukazovali na nevyužití standardních indikátorů podle směrnic. Do českého právního řádu jsou obě zmiňované směrnice transponovány vyhláškou č. 315/2018 Sb., o strategickém hlukovém mapování. Ta na ně přímo ve svém § 1 odkazuje. Na tuto vyhlášku zase přímo odkazuje hodnocení SEA. Její § 2 odst. 3 výslovně uvádí, že hlukové ukazatele stanovené touto vyhláškou odpovídají ukazatelům definovaným směrnicemi Evropské unie a to tak, že hlukovému ukazateli a) pro den-večer-noc (Ldvn) odpovídá ukazatel Lden podle směrnice, b) pro den (Ld) odpovídá ukazatel Lday podle směrnice, c) pro večer (Lv) odpovídá ukazatel Levening podle směrnice a d) pro noc (Ln) odpovídá ukazatel Lnight podle směrnice.

239. Navrhovatelé v této souvislosti relevantním způsobem nezpochybnili, že by z vyhlášky vyplývající hlukové ukazatele neodpovídaly hlukovým indikátorům dle směrnice Komise. Odkazují v tomto ohledu na sdělení Ministerstva zdravotnictví (poskytnuté soudu jako příloha k návrhu), ono ale samo odkazuje na text zmiňované vyhlášky. Navrhovatelé tedy nepřesvědčili soud, že hlukové ukazatele použité pro potřeby hodnocení SEA neodpovídaly hlukovým indikátorům dle výše citovaných směrnic. K tomu je také nutno dodat, že čl. 5 odst. 1 směrnice o posuzování hlučnosti ve venkovním prostředí uvádí, že členské státy použijí hlukové indikátory Lden a Lnight pro přípravu a revize strategických hlukových map. Podle čl. 5 odst. 3 této směrnice však pro akustické plánování a vymezení hlukových zón mohou členské státy používat indikátory jiné než Lden a Lnight. Toto rozlišení uznává i ustálená judikatura správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2026, č. j. 4 As 164/2025-95).

240. Soud tedy část k hlukové situaci uzavírá s tím, že hodnocení SEA adekvátně pracuje s příslušnými směrnicemi a ukazateli, resp. indikátory podle české vyhlášky i unijní úpravy. Hodnocení SEA i ÚP pojmenovaly problémy s hlukovými limity (strategické hlukové mapy, hodnotící karta rozvojové lokality) a také nezbytná opatření, která mají být přijata. Pro ně vytváří ÚP podmínky ve vztahu k rozvojové lokalitě Ky-1 (i Kn-4) např. odvedením silniční dopravy prostřednictvím koridoru DS40 v tunelu.

241. Co se týče konkrétních výhrad vůči hodnocení SEA, soud předesílá, že dopady do jednotlivých složek životního prostředí jsou rozebrány v kartách rozvojových lokalit, v tomto případě ve Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, Příloha č. 1 Hodnotící karty rozvojových lokalit – svazek 1, str. 309 an). Z této přílohy k hodnocení SEA plyne, že odpůrce se zabýval dopady na ovzduší, klima, hluk, půdu, hydrologické poměry, krajinný ráz, ZPF a další.

242. Pokud jde o znečištění ovzduší, navrhovatelé považují postup hodnocení dle pětiletých průměrů za nepřípustný a rozporný se závaznou unijní legislativou, kvůli čemuž by měl soud položit další předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie. Krajský soud však upozorňuje, že navrhovatelé nijak neupřesnili, jakému konkrétnímu ustanovení jakého unijního předpisu by měl postup dle pětiletých průměrů odporovat. Soud v tomto nemůže za navrhovatele doplňovat jejich argumentaci. Obdobně vágně je formulovaná výhrada i ohledně hodnocení z hlediska klimatu. Navrhovatelé nevysvětlují, jaké závazné právní normy by měly být zvoleným způsobem narušeny a jak se to mělo promítnout do nezákonnosti ÚP. K tvrzené vadě ohledně hodnocení pro nedostatečný predikční horizont se soud již opakovaně vyjadřoval výše, stejně tak se vyjadřoval i k otázce akustického plánování.

243. Podle navrhovatelů nebylo na str. 328 Přílohy č. 1 VVURÚ provedeno žádné vyhodnocení krajinného rázu, což způsobuje nezákonnost. Navrhovatelé však přehlížejí, že ke krajinnému rázu lokality Ky-1 se Příloha č. 1 Hodnotící karty rozvojových lokalit, svazek 1, vyjadřuje na str. 313.

244. Navrhovatelé rovněž upozorňují, že nebylo uváženo o známém výskytu zvláště chráněných druhů, jak vyplývá z hodnocení EIA z roku 2011 (EIA: JHM840). K této námitce soud opakuje, že územní plán je koncepčním dokumentem, jehož cílem je stanovení podmínek rozvoje území pro futuro. Soud v tomto ohledu sdílí náhled odpůrce, že ÚP žádné jednotlivé záměry neumísťuje, proto ani nemůže reagovat na zjištění z hodnocení EIA, zvláště jsou-li více než deset let stará.

245. Další výtka navrhovatelů vůči hodnocení SEA směřuje vůči nezákonnému závěru ohledně ZPF na str.

330. Soud upozorňuje, že tato pasáž se věnuje rozvojovým lokalitám Ky-4, Ky-6 a Ky-7, nikoliv rozvojové lokalitě Ky-1, k níž tuto výtku navrhovatelé směřují. Je pak logické, že závěry ohledně ZPF k lokalitě Ky-1 na tomto místě nenacházejí. To však nečiní hodnocení SEA nezákonným. K ZPF se Příloha č. 1 ve vztahu k rozvojové lokalitě vyjadřuje na str. 311, 313 a 315.

246. Navrhovatelé současně dále tvrdí, že odpůrce neprovedl dostatečnou úvahu o záboru půd I. a II. třídy. Tabulka k záborům uvádí text o 97 % výměry v souladu s platným územním plánem, což však podle nich není přípustné. Soud nicméně poukazuje na skutečnost, že odůvodnění záborů půdy se nachází na více místech ÚP. Předně je nutné si všimnout, že pozemky v rozvojové lokalitě Ky-1 se nacházejí na půdách II. třídy ochrany, což vyplývá i z navrhovateli odkazované tabulky – v rozvojové lokalitě Ky-1 má dojít k záboru 0,67 ha půdy II. třídy ochrany v ploše změn Ky601 (Odůvodnění, Textová část, Příloha č. 3.1, str. 28).

247. Ustanovení § 4 odst. 3 zákona 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, dále „zákon o ZPF“, stanoví: „Zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany lze v územně plánovací dokumentaci určit k jinému než zemědělskému účelu nebo odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu. To neplatí, pokud se při změně územně plánovací dokumentace nemění způsob využití plochy v územně plánovací dokumentaci již vymezené.“ 248.Soud si všímá, že k záborům se opakovaně vyjadřoval orgán ochrany ZPF (např. vypořádání připomínek ke Konceptu 2011 ze dne 10. 4. 2012, dohoda o vypořádání stanoviska MŽP ze dne 22. 6. 2017). Ve svém stanovisku ze dne 15. 3. 2021 (č. j. MZP/2021/560/292) se vyjadřoval k Návrhu územního plánu města Brna (2020), který rovněž vymezoval rozvojovou lokalitu Ky-1. V něm uvedl, že i v případech, kdy jsou dotčeny půdy kategorizované v I. a II. třídě ochrany, lze z odůvodnění dovodit, že veřejný zájem zde převažuje nad zájmy ochrany půdy. Jedná se o lokality, které jsou již současně platným územním plánem zcela nebo v rozhodující části určeny k zastavení, nebo jde o plochy logicky navazující na stávající zástavbu, které nejsou součástí rozsáhlejších, zemědělsky obhospodařovaných pozemků. Rozvojové plochy v návrhu územního plánu jsou navrhovány tak, aby bylo nadále zachováno souvisle zastavěné území v kompaktním tvaru, bez zbytečného rozšiřování území do volné krajiny. Zásady ochrany ZPF stanovené zákonem jsou tak vesměs dodrženy. Dále se toto stanovisko podrobněji vyjadřovalo k rozsáhlejším záborům ZPF. U několika rozvojových, resp. návrhových ploch na jihu města však Ministerstvo životního prostředí (dále „MŽP“) neshledalo odůvodnění za dostatečné.

249. V souhlasném stanovisku ze dne 8. 4. 2024 (č. j. MZP/2024/240/432) MŽP předeslalo, že posoudilo obsah a zdůvodnění navržených zastavitelných ploch, jimiž je dotčen ZPF, zejména ověřilo, zda oproti předchozímu návrhu nedošlo k navýšení výměry dotčených ploch zařazených v I. a II. třídě ochrany, popř. zda nedošlo k úpravám návrhu, které by byly v rozporu se zásadami ochrany ZPF. Uzavřelo, že žádná nová významná rozvojová plocha na půdách zařazených do I. a II. třídy ochrany nebyla navržena. Dále se vyjádřilo k významným záborům nejcennějších půd. MŽP závěrem podotklo, že je také na orgánech ochrany ZPF, které budou řešit konkrétní žádosti o souhlasy s odnětím půdy ze ZPF, aby dohlédly na to, že půda bude odnímána v souladu se zásadami ochrany ZPF, stanovenými regulativy, hospodárně a racionálně. Veškerá dřívější stanoviska dotčeného orgánu uplatňovaná v celém průběhu pořizování ÚP jsou dostupná v Odůvodnění, textová část, Příloha č. 5, kapitola 14. 2.

250. Další odůvodnění k ZPF lze nalézt v odůvodnění karty lokality (Odůvodnění, textová část, Příloha č. 1.1, str. 236). Vyplývá z něho veřejný zájem na hromadné rekreaci – návaznost na protilehlý areál ZOO Brno. Při záboru nedojde ke ztížení obhospodařování půdního fondu, ani ke snížení prostupnosti krajinou, plocha občanského vybavení veřejného bezprostředně navazuje na stávající zástavbu při komunikacích ulic Rekreační a U Zoologické zahrady. Z hlediska ochrany ZPF se jedná o nejvýhodnější řešení, neboť jde o zábory zbytkových ploch ZPF uvnitř zastavěného území nebo na zastavěné území navazující. Takovéto odůvodnění odejmutí půdy v dané lokalitě je podle zdejšího soudu dostatečné. Odůvodnění záboru ZPF se opírá o potřebu uspokojení požadavků na rozvoj sídla, spočívající v hromadném rekreačním využití. Vychází z kontinuity územního plánování, neboť v ÚP 1994 bylo 97 % této plochy vymezeno obdobně (tabulka označena výše). Z grafické části ÚP je patrné, že rozvojová lokalita Ky-1 je ze západní a severní strany obklopená zástavbou, z východní strany silnicí. Nejedná se tedy o zásah do souvislé plochy ZPF, lze proto souhlasit s tvrzením, že se jedná o zábor navazující na zastavěné území. Existuje zde již vybudovaná infrastruktura technických sítí, není tedy třeba zajišťovat její dostupnost, což by kladlo nové nároky na území. Plocha změn Ky601 byla v ÚP vymezena jako plocha stavební – ostatní zvláštní plocha. Nemění se tedy způsob využití v územně plánovací dokumentaci již vymezené ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o ZPF.

251. Tyto konkrétní úvahy dokresluje obecnější vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení územním plánem na zemědělský půdní fond, které je rozebráno v textové části Odůvodnění, svazek 4, kap. 10, str. 34 an. Jako veřejný zájem je zde uvedeno vytváření podmínek pro kvalitní rekreaci obyvatel i vytváření podmínek pro nová pracovní místa a zvyšování zaměstnanosti. V této souvislosti soud připomíná, že uvedené úvahy směřují k naplňování úkolů územního plánování dle § 19 odst. 1 stavebního zákona 2006. Ten předpokládá, že územní plánování zejména i) stanovuje podmínky pro rozvoj rekreace a cestovního ruchu. Soud proto shledává tuto námitku nedůvodnou, a to jak ve světle její obecnosti, tak ve světle odůvodnění stanoviska orgánu ochrany ZPF ve spojení s odůvodněním ÚP. Na okraj soud připomíná, že k podobným závěrům dospěl krajský soud dříve ve věci Parkoviště u ZOO.

252. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že návrhový bod týkající se rozvojové lokality Ky- 1 není důvodný s výjimkou nesouladu grafické a textové části. V. 4 h) Rozvojová lokalita Kn-4 Argumentace účastníků řízení 253.Navrhovatelé předesílají, že rozvojová lokalita Kn-4 je svou velikostí srovnatelná s plochou nové obce či sídla kapacity městyse. Je podle nich „zjevně nepřijatelné“, jak je v ÚP pojata. Vytýkají pak odůvodnění (Textová část, svazek 1, str. 57) vadný popis lokality v tom, že převážně navazuje na koncepci dosavadního územního plánu, což se příčí zásadě materiální pravdy a § 2 a 3 správního řádu. Stejně tak navrhovatelé nesouhlasí s tvrzením, že oprávněná očekávání vlastníků jsou zachována, což navrhovatelé dokládají návrhy vedenými před krajským soudem pod sp. zn. 73 A 4/2026 a 63 A 2/2026. Dále vytýkají odůvodnění karty lokality (kartě lokality v Příloze č. 1.1, str. 294) nedostatečnost ve vztahu k umístění mateřské školky, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 As 116/2025-77. Návrh změny o rozsahu velikosti velké obce musí být podle navrhovatelů podrobněji rozpracován a odůvodněn. Nelze podle nich postavit novou obec za doložení neúplně popsaných tří stránek v odůvodnění ÚP.

254. Stejně jako u rozvojové lokality Ky-1 navrhovatelé namítají, že nebylo řádně uváženo o záboru půd I. a II. třídy. Nesouhlasí s prostým konstatováním přípustnosti se záborem 1.5 ha půdy I. třídy: „100 % výměry v souladu s platným ÚPmB. 100 % záboru ZPF v ZÚ.“ (uvedeným v tabulce na str. 25 Přílohy č. 3.3 odůvodnění ÚP pro položku Kn036 v rámci rozvojové lokality Kn-4). Obdobně argumentují k položce Kn415 na str. 26 této tabulky. Jedná se podle nich o nepřezkoumatelnost ÚP. Jednou z podmínek, je prokázání, že neexistuje jiné řešení. Nelze se odvolávat na předchozí územní plán a neprovést posouzení podle současných právních předpisů. K tomu navrhovatelé odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2025, č. j. 1 As 119/2025-28.

255. I k této lokalitě poukazují navrhovatelé na řadu nedostatků hodnocení SEA. Nemělo být jednak spojováno s rozvojovou lokalitou Kn-6, neboť obě mají odlišný charakter. Vyhodnocení znečištění ovzduší pro rozvojovou lokalitu Kn-4 trpí stejnými vadami, jako je uvedeno pro rozvojovou lokalitu Ky-1, na což odkazují.

256. Stejným způsobem je nezákonné i hodnocení hlukové zátěže jako u Ky-1. Mělo být postupováno podle závazné evropské legislativy provedením tzv. akustického plánování, a to s využitím tzv. společných metod hodnocení dle směrnice Komise o hodnocení hluku. Bylo dokonce povinností využít standardní indikátory podle směrnice o posuzování hlučnosti, protože ČR jiné indikátory nestanovila (viz přiložené sdělení Ministerstva zdravotnictví).

257. Nezákonně byl vyhodnocen i krajinný ráz. Přitom dopad ÚP na zemědělskou činnost by měl významné negativní vlivy na krajinný ráz. Na str. 89 přílohy č. 1 části 1.3 VVURÚ je odkaz na Územní studii Komín Palcary jih s tím, že byla zapracována do návrhu ÚP. Tato studie uváděla odlišné údaje, jako např. předpokládaný počet obyvatel 2 680, což je blízké sídlu nazývanému městys. Města jsou obvykle obce s počtem alespoň 3 000 obyvatel. Nevyhodnocení vlivů a další vady uvedené výše dokládají zásadní nezákonnosti ve vymezení rozvojové lokality Kn-4.

258. K lokalitě Kn-4 se obsáhle vyjádřila i OZNŘ II. Jádrem její argumentace je tvrzení, že při projednávání ÚP usilovala o vyvedení dopravy obchvatem městské části Brno-Kníničky a části Bystrc-Zámostí na základě studie Přeložka III/3846 směr Jinačovice, obchvat Bystrc- Zámostí a Kníničky, duben 2018, Ing. J. K. (dále „Studie 2018“). Toto řešení byl odpůrce povinen posoudit jako tzv. rozumnou variantu v souladu s čl. 5 odst. 1 Směrnice SEA. Odpůrce ji však nezákonně odmítl vzít v potaz a bez vazby na zadání územního plánu a vydané pokyny protiprávně zablokoval jedinou možnost v území, kde bylo možné trasovat obchvat Bystrce-Zámostí a Kníniček, a tím zamezit již existujícímu nadlimitnímu zatížení hlukem v dané oblasti. Změna nepřípustně proběhla mezi veřejným projednáním v roce 2022 a verzí zveřejněnou a vydanou v roce 2024. Tím bylo současně zamezeno tomu, aby se z ulice U ZOO v Bystrci Zámostí a ulice Ondrovy stal dálniční přivaděč k mimoúrovňové křižovatce na „Hitlerově dálnici“. Absence obchvatu Bystrce-Zámostí a Kníniček znamená i zásadní problém při vyskytujících se kongescích u obchodního areálu UNI HOBBY či možnosti rychlého spojení do nemocnice. Stejně tak není dořešena dopravní zátěž vznikající z oblasti brněnské přehrady bez adekvátní obslužné komunikace (ulice Hrázní). K tomu se už vyjadřoval krajský soud v rozsudcích ze dne 23. 1. 2025, č. j. 67 A 6/2024-133, a ze dne 16. 4. 2025, č. j. 67 A 2/2025-105. Problematika dopravní zátěže se projevuje i v přilehlých městských částech Bystrc a Komín a na území obce Rozdrojovice. Tímto územím také vymezuje ZÚR JMK koridor I/43. Při zahrnutí požadavků ZÚR JMK měl pořizovatel územního plánu posoudit rozumné varianty možného dopravního řešení současné komunikace III/3846 a III/3847.

259. Podle OZNŘ II. také ÚP nezákonně likviduje podporu zemědělského obhospodařování několika set hektarů zemědělské plochy, což ÚP nezvážil.

260. Odpůrce ve svém vyjádření připomněl, že geneze stávajícího vymezení dotčené rozvojové lokality byla postupná. Projevila se zde vůle lokální územní samosprávy a byl pořízen nový územně plánovací podklad. Městská část Brno‑Komín uplatnila požadavky na jiné využití dotčeného území, podpořené vlastní studií. Tyto požadavky byly následně prověřeny v Územní studii Komín, Palcary – jih (08/2022), jejíž využití bylo schváleno v lednu 2023. Územní studie jsou podle stavebního zákona určeny mimo jiné k prověřování možných (nových) řešení v území, a v tomto případě tak činily na základě požadavku městské části Brno‑Komín. Jednalo se o požadavek samosprávy na jiné využití území, než je stabilizace pro lehkou výrobu podle verze ÚP 1994. Tyto požadavky samosprávy převážily nad požadavky jednotlivých vlastníků.

261. Návrh využití území z územní studie byl následně prověřen zpracovatelem v rámci návrhu ÚP. Návrh rozvojové lokality byl posouzen v kontextu města Brna jako celku a následně v měřítku a podrobnosti zapracován do návrhu ÚP. Takto byl návrh rozvojové lokality posouzen v rámci VVURÚ a projednán ve společném jednání. Ve společném jednání byl návrh rozvojové lokality posouzen dotčenými orgány, které uplatňují svoje požadavky z hlediska svých hájených veřejných zájmů (viz kap. 14.2 Odůvodnění - doprava, sítě, ochrana přírody a krajiny, vliv na krajinný ráz apod.) a nadřízeným orgánem z hlediska koordinace využívání území s ohledem na širší územní vztahy (PÚR, ZÚR JMK). Následně byl návrh rozvojové lokality podroben veřejnému projednání. Záměr na nové využití území byl tedy prověřen a posouzen v rámci města Brna a VVURÚ jako celku, a to i s ohledem na širší územní vztahy. Dále v Kap. 9 Odůvodnění ÚP je provedeno Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch.

262. Tato rozvojová lokalita se svou rozlohou 25,35 ha s předpokládaným budoucím počtem 1 981 obyvatel a 1 619 pracovních příležitostí se nijak nevymyká jiným rozvojovým územím města. Rozvojová lokalita Be-6 Červený Kopec je rovněž navázána na stávající území města a umožňuje efektivně využít území stávajících zahrádek (necelých 30 ha, určena pro výstavbu vilové čtvrti pro 3 003 obyvatel a 2 658 pracovních příležitostí). Argumentace navrhovatelů, že tak velké rozvojové lokality nelze řešit v územním plánu, proto nemůže obstát.

263. Odpůrci i u rozvojové lokality Kn-4 opět z návrhu uniká, jaké jsou zájmy navrhovatelů na využití tohoto území, resp. proč požadují jeho zrušení. Vymezení funkčního využití rozvojové lokality Kn-4 považuje odpůrce za správné a za správné považuje i související hodnocení SEA. Žádná nezákonnost, která by měla vést ke zrušení rozvojové lokality Kn-4 zde není.

264. Navrhovatelé sice opírají svou argumentaci o řadu judikátů Nejvyššího správního soudu, avšak jejich odkazy jsou věcně i právně nepřiléhavé. Citované rozsudky se týkají zcela jiných situací, zejména změn územních plánů, konverzí konkrétních jednotlivých ploch ze stavu nezastavitelného do zastavitelného, nebo individuálních vad při odůvodnění dílčích částí opatření obecné povahy. Neexistuje žádná judikatura, která by ukládala pořizovateli nového územního plánu povinnost odůvodňovat rozsáhlou rozvojovou koncepci s podrobností, kterou navrhovatelé požadují. Ani rozsudek NSS č. j. 1 As 119/2025-28 jejich tvrzení nepodporuje. Šlo v něm o přezkum konkrétní plochy P.208, u níž soud shledal, že v rozhodnutí o námitkách chyběla věcná reakce na specifické tvrzení navrhovatele. Tento závěr se však vztahuje pouze k dané jedné ploše a týká se přezkoumatelnosti vypořádání konkrétní námitky – nikoli k jakékoli rozvojové lokalitě, natož Kn-4. Uvedený rozsudek neobsahuje žádný závěr o nedostatečnosti koncepčního odůvodnění celoměstských rozvojových ploch v územním plánu.

265. Ve své replice navrhovatelé zopakovali, že vyjádření odpůrce trpí stejnými vadami jako vyjádření k rozvojové lokalitě Ky-1. Odpůrce nereagoval na řadu nezákonností, které oni uvedli. Neupozorňovali pouze na rozsah rozvojové lokality, ale i nedostatečnost a nezákonnost zpracování dané části ÚP. Odkazování na územní studii, nebo jiný a nedokončený proces územního plánování nemohl nahradit proces pořizování ÚP. Argumentace odpůrce je nezákonná a v rozporu s judikaturou NSS, která požaduje, aby územní plány byly samy o sobě přezkoumatelné. Rozsudek NSS č. j. 1 As 119/2025-28 je pojat daleko šířeji, než odpůrce uvádí. Hodnocení soudu 266.Co se týče velikosti rozvojové lokality Kn-4, i ÚP připouští, že je rozsáhlá. Kromě tvrzení o zjevné nepřijatelnosti však navrhovatelé neuvádějí, s jakým ustanovením zákona či pravidlem judikatury by mělo být toto vymezení rozvojové lokality rozporné. Podle soudu spadá členění lokalit pro potřeby územně plánovací dokumentace do široké diskrece obce, jednající v rámci svého práva na samosprávu. Odpůrce přitom ve svém vyjádření dostatečným způsobem vysvětlil logiku za vymezením dané rozvojové lokality. Vycházel z požadavků městské části Brno-Komín, do níž spadá valná většina plochy rozvojové lokality Kn-4 (s výjimkou území na severozápadě spadajícího do městské části Brno-Bystrc). Soud ověřil ve správním spise, že městská část Komín skutečně aktivně vstupovala svými požadavky do průběhu celého pořizování územního plánu včetně podrobných připomínek k návrhu územního plánu z roku 2020 (ze dne 22. 6. 2020, MMB/0256811/2020). Obsahem těchto požadavků bylo mj. vymezení nových ploch pro veřejnou vybavenost, důsledná ochrana stávajících ploch veřejné vybavenosti, ochrana rekreačního zázemí, vyznačení návrhové plochy zeleně, zajištění ochrany významných ploch zeleně apod. Z pohledu odpůrce bylo zcela racionální a legitimní prověřit další rozvoj lokality územní studií jako územně plánovacím podkladem pro územně plánovací dokumentaci za účelem ověření možnosti a podmínky změn v území (ve smyslu § 25 a 30 stavebního zákona 2006). Odpůrcem citovaná územní studie z roku 2022 (schválená jako územně plánovací podklad pro pořizování nového územního plánu dne 10. 1. 2023) označuje řešené území jako tvořící samostatnou enklávu. Přichází také s návrhem urbanistické koncepce s polyfunkčním využíváním území zahrnující různé typy využití. Proces pořizování územního plánu, opírající se o požadavky městských částí a závěry územní studie, neshledává zdejší soud bez osvětlení dalších konkrétních námitek za nezákonný.

267. Co se týče míry podrobnosti územního plánu, krajský soud připomíná, že podle § 43 stavebního zákona 2006 stanoví územní plán základní koncepci rozvoje území obce, ochrany hodnot, plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury. Územní plán je v tomto limitovaný územně plánovací dokumentací nadřazenou, ale i plánem regulačním, případně otázkami spadajícími teprve do územního rozhodování. To vyplývá z § 43 odst. 3 stavebního zákona 2006, podle něhož územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje, s politikou územního rozvoje a s územním rozvojovým plánem. Územní plán ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím. Proto soud ani nevidí prostor pro vyhovění značně vágní výhradě, že návrh regulace musí být zpracován a odůvodněn podrobněji.

268. Jestliže navrhovatelé spatřují nezákonnost v tom, že popis rozvojové lokality je vadný, když ji textová část odůvodnění popisuje jako převážně navazující na koncepci dosavadního územního plánu, soud tento náhled nesdílí. Jednak odkazuje na výše uváděný závěr o nezávaznosti odůvodnění územního plánu. Samotný popis lokality v odůvodnění nijak území nereguluje a není ani zřejmé, jak by mohl zasahovat do práv navrhovatelů. Navrhovatelé navíc odkazují na stručnou pasáž, která se týká záplavových území, proto od ní nelze čekat vyčerpávající postižení všech aspektů dané rozvojové lokality. To ani není cílem odůvodnění této části ÚP, které nutně musí počítat s jistou mírou zjednodušení. Navíc soud upozorňuje, že podle ÚP 1994 tato geografická lokalita obsahovala různě funkčně vymezené plochy – od výroby, bydlení, pro zemědělskou výrobu či služby (viz pasáž Dosavadní ÚPmB v odůvodnění Karty lokality Kn-4 Pod Mniší horou). Proto „nová“ koncepce mluvící o polyfunkčním využívání území odpovídá pestrosti využití tohoto území v minulosti. Byť jistě váha různých funkčních využití může být odpůrcem přenastavena v souladu se strategickým a pro futuro hledícím územním plánováním.

269. Navrhovatelé také polemizují s tvrzením ze stejné pasáže odůvodnění ÚP, že oprávněná očekávání vlastníků jsou zachována, což mají podle navrhovatelů vyvracet dva návrhy vedené před krajským soudem. K tomu soud opět připomíná, že navrhovateli citovaná pasáž odůvodnění ÚP se týká otázky záplavových území a s tím související regulace. Odůvodnění touto větou nestanoví žádnou regulaci, není závazné a nemůže takovýmto prohlášením zakládat nezákonnost ÚP.

270. Dále navrhovatelé kritizují způsob, jakým je odůvodněno umístění mateřské školy. Soud k tomu připomíná, že karta lokality Kn-4 Pod Mniší horou uvádí: „- v západní ploše SU.V3 v části při ulici Palcary naproti ploše OV.s.A3 je podmínka umístění mateřské školy.“ (Závazná textová část, Příloha č. 1, str. 142). Odůvodnění této karty lokality pak uvádí (Textová část Odůvodnění – Příloha č. 1.1, str. 294-295): Charakteristika lokality, rozvoj lokality, ochrana hodnot: V jižní části lokality je vymezena při ulici Palcary plocha smíšená obytná všeobecná, v rámci které je v její západní části stanovena podmínka umístění mateřské školy s ohledem na zajištění dostatečné kapacity veřejné vybavenosti ve vztahu s nárůstem nových obyvatel.“ Veřejná vybavenost: V jižní části lokality je vymezena plocha občanského vybavení veřejného se specifikací pro školství, která bude podmínkou pro fungování veřejné vybavenosti v území. V západní části plochy smíšené obytné všeobecné je podmínka umístění mateřské školy.

271. Z uvedeného soudu dovozuje, že ÚP sám o sobě mateřskou školu neumísťuje, pouze pro další rozvoj území klade její umístění jako podmínku. K tomu soud dodává, že se nezabýval přímo funkčním vymezením plochy OV.s.A3, které navrhovatelé jako takové přímo nenapadají a v návrhu ani nezmiňují. Zabývá se tím, zda je v textové části ÚP adekvátně odůvodněna podmínka umístění mateřské školy. Nicméně soud se v této souvislosti nemůže ubránit pochybnostem o tom, do jakých práv navrhovatelů má tato podmínka reálně zasahovat. Navrhovatelů, jejichž sídlo či bydliště se nachází zcela mimo městskou část Komín. Ti stejní navrhovatelé přitom požadují po ÚP rozšíření občanské vybavenosti v městské části Kníničky.

272. Sice navrhovatelé odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 As 116/2025-77, ten se však zabýval pozemkem ve vlastnictví navrhovatelky, tedy přímým zásahem do jejího vlastnického práva. To však není případ navrhovatelů v projednávané věci. Podstatou odkazovaného judikátu bylo navíc upření práva navrhovatelce chránit a uplatňovat její práva v důsledku nedodržení zákonem stanovených podmínek při vydávání změny územního plánu. I v tomto ohledu se uvedený rozsudek věcně rozchází s projednávaným návrhem.

273. Co se týče podmínky umístění mateřské školy v rozvojové lokalitě Kn-4, ta se opírá o několik důvodů. K významu občanského vybavení se vyjadřuje ÚP v závazné textové části, str. 38, str. 59-60, dále v textové části odůvodnění, svazek 2, str. 138-141. Předně to však byla samotná městská část Komín, která (ve výše citovaných připomínkách, jež jsou součástí správního spisu) usilovala o vymezení nových ploch pro veřejnou vybavenost. Byl to její vůbec první požadavek. Městská část výslovně upozorňuje, že současná kapacita základní školy nedostačuje a tehdejší návrh územního plánu nevymezoval návrhové plochy pro mateřskou školu. Deficit základního občanského vybavení dále identifikuje v analytické části i výše citovaná územní studie z roku 2022 (str. 11 textové části), proto také navrhuje v řešeném území umístit základní a mateřskou školu a dům s pečovatelskou službou. Studie také očekává další nárůst obyvatel. Tato zjištění se dále promítají do pasáže C.1.

2. Urbanistická koncepce, v níž se uvádí, že mateřská škola je navržena poblíž základní školy, poblíž ulic Palcary a Komínská. To také odpovídá přijatému ÚP. Ještě podrobnější data jsou pak rozvedena v pasáži C.1.5 Kapacita území dle navrhovaného řešení. Jak soud uváděl výše, je zcela v souladu se stavebním zákonem, pokud se územně plánovací dokumentace opírá o územně plánovací podklad v podobě územní studie. Územní plánování tím staví velmi rozumně na datech a odborných zjištěních. V tomto případě navíc podrobných, aktuálních a hledících do budoucna. Soud proto uzavírá, že podmínka umístění mateřské školy v dané rozvojové lokalitě je adekvátně odůvodněna a tímto způsobem není nikterak zasaženo do práv navrhovatelů.

274. Další výtka navrhovatelů směřuje vůči nakládání se ZPF – záboru půd I. a II. třídy, který nebyl podle nich dostatečně odůvodněný. Navrhovatelé i OZNŘ II. brojí také proti nemožnosti vykonávat zemědělskou výrobu a nevratnému poškození intenzivně zemědělsky obdělávaných ploch.

275. Soud předesílá, stejně jako u předchozí rozvojové lokality, že odůvodnění záborů půdy se nachází na více místech ÚP. Tabulka záborů ZPF v navržených plochách změn odhaluje, že v rozvojové lokalitě Kn-4 má souhrnně dojít k záboru ZPF ve výši cca 26 ha půdy, z toho však cca 2 ha ve třídě ochrany I. a cca 0,5 ha ve třídě ochrany II (Odůvodnění, Textová část, Příloha č. 3.1).

276. Ustanovení § 4 odst. 3 zákona 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále „zákon o ZPF“), stanoví: „Zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany lze v územně plánovací dokumentaci určit k jinému než zemědělskému účelu nebo odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu. To neplatí, pokud se při změně územně plánovací dokumentace nemění způsob využití plochy v územně plánovací dokumentaci již vymezené.“ 277.Nejdříve soud upozorňuje, že k záborům se opakovaně vyjadřoval orgán ochrany ZPF (např. vypořádání připomínek ke konceptu ze dne 10. 4. 2012, dohoda o vypořádání stanoviska MŽP ze dne 22. 6. 2017). Ve svém stanovisku ze dne 15. 3. 2021 (č. j. MZP/2021/560/292) se vyjadřoval orgán ochrany ZPF k Návrhu územního plánu města Brna (2020), který rovněž vymezoval rozvojovou lokalitu Kn-4. V něm uvedl, že i v případech, kdy jsou dotčeny půdy kategorizované v I. a II. třídě ochrany, lze z odůvodnění dovodit, že veřejný zájem zde převažuje nad zájmy ochrany půdy. Jedná se o lokality, které jsou již současně platným územním plánem zcela nebo v rozhodující části určeny k zastavení, nebo jde o plochy logicky navazující na stávající zástavbu, které nejsou součástí rozsáhlejších, zemědělsky obhospodařovaných pozemků. Rozvojové plochy v návrhu územního plánu jsou navrhovány tak, aby bylo nadále zachováno souvisle zastavěné území v kompaktním tvaru, bez zbytečného rozšiřování území do volné krajiny. Zásady ochrany ZPF stanovené zákonem jsou tak vesměs dodrženy. Dále se toto stanovisko podrobněji vyjadřovalo k rozsáhlejším záborům ZPF. U několika rozvojových, resp. návrhových ploch na jihu města však MŽP neshledalo odůvodnění za dostatečné.

278. V souhlasném stanovisku ze dne 8. 4. 2024 (č. j. MZP/2024/240/432) MŽP předeslalo, že posoudilo obsah a zdůvodnění navržených zastavitelných ploch, jimiž je dotčen ZPF, zejména ověřilo, zda oproti předchozímu návrhu nedošlo k navýšení výměry dotčených ploch zařazených v I. a II. třídě ochrany, popř. zda nedošlo k úpravám návrhu, které by byly v rozporu se zásadami ochrany ZPF. Uzavřelo, že žádná nová významná rozvojová plocha na půdách zařazených do I. a II. třídy ochrany nebyla navržena. Dále se vyjádřilo k významným záborům nejcennějších půd na jihu města. MŽP závěrem podotklo, že je také na orgánech ochrany ZPF, které budou řešit konkrétní žádosti o souhlasy s odnětím půdy ze ZPF, aby dohlédly na to, že půda bude odnímána v souladu se zásadami ochrany ZPF, stanovenými regulativy, hospodárně a racionálně. Veškerá dřívější stanoviska dotčeného orgánu uplatňovaná v celém průběhu pořizování ÚP jsou dostupná v Odůvodnění, textová část, Příloha č. 5, kapitola 14. 2.

279. Další zdůvodnění k ZPF lze nalézt v odůvodnění karty lokality (Odůvodnění, textová část, Příloha č. 1.1, str. 295). Vyplývá z něho veřejný zájem na zajištění veřejné vybavenosti – vzdělávání (viz výše), zajištění dopravní infrastruktury či zajištění bydlení. K ZPF se zde přímo uvádí: V daném případě je třeba uvést, že (prozatím) nezastavěné, zemědělsky využívané pozemky ZPF jsou spíše rozsáhlými prolukami ve stávající zástavbě a jejich dostavbou dojde k logickému doplnění a sjednocení celé lokality Pod Mniší horou. Pokud se jedná o plochy veřejných prostranství všeobecných, ty jsou vymezeny za účelem zajištění potřebné dopravní obsluhy lokality a dopravního napojení na stávající komunikace. V daném případě jsou tedy uvedené plochy veřejných prostranství všeobecných převažujícím veřejným zájmem nad ochranou půd ZPF. Ve veřejném zájmu dochází k využití zastavěného území a stávající dopravní a technické infrastruktury, dále viz kapitola Odůvodnění 10.1.

17. Z hlediska ochrany ZPF se jedná o nejvýhodnější řešení, kdy se jedná o zábory zbytkových ploch ZPF uvnitř zastavěného území nebo na něj navazujících. Zastavěním ploch nebude negativně ovlivněno hospodaření na plochách ZPF, ani nebudou přerušeny zemědělské cesty nebo zhoršeny hydrologické poměry.

280. Jak vyplývá z textu výše, byť v projednávané rozvojové lokalitě dochází ke značnému záboru půd, největší zastoupení v nich mají půdy ve třídě ochrany IV. Výraznou převahu odejmutí půdy je proto nutno vztahovat k půdám spadajícím do třídy ochrany I. a II., tedy o výměře 2,5 ha, nacházejících se v plochách změn Kn036, Kn107, Kn108, Kn110, Kn410 a Kn415. Ve vztahu k těmto plochám proto bude soud sledovat, zda je splněna podmínka § 4 odst. 3 zákona o ZPF, tedy zda se mění způsob využití plochy v územně plánovací dokumentaci již vymezené.

281. Soud ověřil v ÚP 1994, že lokalita v ploše Kn036 s nejbonitnější půdou byla již v tomto předchozím územním plánu funkčně vymezena jako plocha stavební pro zemědělskou výrobu (PZ - pro umístění zemědělských provozoven). Za tímto účelem je fakticky i dnes využívána, jak vyplývá z katastru nemovitostí, a to pro potřeby provozovny zahradnictví. Navazující plocha změn Kn410 byla v ÚP 1994 vymezena jako plocha stavební - parkoviště, k čemuž slouží i dnes. Stejně tak byly i plochy změn Kn107, Kn108 a Kn110 zařazeny ÚP 1994 do ploch stavebních - bydlení čisté, k čemuž i dnes slouží jako zahrádkářská lokalita s funkčním využitím BI – bydlení individuální. Plocha změn Kn415 se překrývá s dřívější plochou stavební – komunikací (dnes funkční využití PU – veřejné prostranství všeobecné). Skutečně se tedy jedná ve značné míře o území již dnes zastavěné, jehož funkční vymezení navazuje na funkční vymezení v předchozím územním plánu a současně odráží faktickou dnešní funkci. Nemění se tedy způsob využití v územně plánovací dokumentaci již vymezené ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o ZPF.

282. Půdy s nejvyšší ochranou tedy již dnes s ohledem na jejich předchozí funkční vymezení a současnou faktickou situaci neplní roli zemědělsky obdělávané plochy, jíž se dovolávají navrhovatelé a OZNŘ II. Z toho důvodu váha veřejného zájmu na jejich ochraně klesá a nabývá význam váhy přikládané jiným veřejným zájmům. Soud proto souhlasí s konstatováním odpůrce, že se jedná o zábor zbytkových ploch uvnitř zastavěného území a na něj navazující. Tento přístup je vůči ZPF šetrnější, než kdyby odpůrce přistupoval k záboru nedotčené půdy ve volné krajině, jež je aktivně zemědělsky využívána.

283. Navrhovatelé v této souvislosti odkazují na bod 35 rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 119/2025-28. Zdejší soud se s uvedenými závěry plně ztotožňuje, jak může být patrné z předchozích odstavců. Přístup k ZPF v projednávané rozvojové lokalitě totiž vychází nejenom z dřívější územně plánovací dokumentace jako výrazu kontinuity územního plánování. Opírá se rovněž o aktuální poměry obce a potřeby využití jejího území, zcela v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu. Co se týče potřeb obce (městské části), odpůrce za tímto účelem vychází z aktuální územní studie. V odůvodnění karty lokality ÚP uvádí, že ZPF aktuálně představuje spíše proluky ve stávající zástavbě. Územní plán sleduje jak kontinuitu, tak aktuální poměry a potřeby.

284. Další velkou množinu výhrad navrhovatelé směřují vůči hodnocení SEA obdobně, jak tomu činili u rozvojové lokality Ky-1. Soud proto v obecných východiscích k právní úpravě odkazuje na již výše řečené. Dále navrhovatelé upozorňují na nevhodnost spojení hodnocení SEA rozvojové lokality Kn-4 spolu s rozvojovou lokalitou Kn-6 Zoologická zahrada. Navrhovatelé však neuvádějí, v čem by měl tento přístup zakládat nezákonnost a zásah do jejich veřejných subjektivních práv.

285. K vyhodnocení znečištění ovzduší a hluku navrhovatelé neuvedli nic bližšího, než uvedli u rozvojové lokality Ky-1, proto i soud odkazuje na své závěry k těmto okruhům uvedené ve vztahu k rozvojové lokalitě Ky-1. Co se týče krajinného rázu (stejně jako ovzduší a hluku), soud odkazuje na str. 78 an. VVURÚ, Přílohy č. 1 Hodnotící karty rozvojových lokalit – svazek 2, kde jsou tyto jednotlivé složky rozebírány včetně obrazových příloh. Krajinnému rázu se pak věnuje i obecná část VVURÚ v řadě pasáží věnovaných krajině.

286. Na posledním místě se musí soud vyjádřit i k dopravnímu řešení okolo ZOO Brno. Tuto problematiku s obdobnými argumenty otevřeli navrhovatelé už ve vztahu k rozvojové lokalitě Ky-1 a OZNŘ II. ve vztahu k rozvojové lokalitě Kn-4. Podstatou jejich argumentace je tvrzení, že při pořizování ÚP měla být zohledněna i varianta umístění parkoviště na východní straně ZOO, vycházející ze Studie 2018. Její volba by mohla vést k odlehčení řady dopravně problematických míst, a to zejména v městské části Kníničky. Představovala také tzv. rozumnou variantu ve smyslu čl. 5 odst. 1 Směrnice SEA.

287. Soud připomíná, že Koncept 2011 v kapitole 7.1.4.

1. Veřejná vybavenost (str. 37) spatřoval jako hlavní územní problém zajištění nového vstupního areálu a otevření nových vstupů. Na str. 41 však upozorňoval, že v souladu s požadavkem Generelu ZOO je vymezena zastavitelná plocha východním směrem pro vybudování výběhu safari včetně požadovaných nových vstupů. Byla však závislá na novém koridoru veřejné obsluhy, který byl navržen ve variantě I. Vzhledem k tomu, že Koncept 2011 byl zpracovaný v souladu s prvními zásadami územního rozvoje JMK, zrušenými Nejvyšším správním soudem v roce 2012, rozhodovalo se o výsledné variantě až po vydání ZÚR JMK 2016. Bylo také doplněno Vyhodnocení vlivů tří variant Konceptu 2011 na životní prostředí včetně oponentního posudku. Pokyny 2018 poté reagovaly na námitky (občanů, zástupců veřejnosti, občanských sdružení a ostatních) a připomínky (okolních obcí, městských částí, občanů, zástupců veřejnosti, občanských sdružení a ostatních) týkající se i rozvoje ZOO Brno. Z těchto námitek a připomínek (Příloha C, svazek 1-8, duben 2018) je patrné, že pořizovatel ve svých stanoviscích k novému vstupu do ZOO upozorňoval na dva faktory: - závislost na dopravním rozvoji v ose Medlánky – Řečkovice – Ivanovice v souvislosti s trasováním komunikace D43, o němž musí být rozhodnuto na úrovni zásad územního rozvoje; soud k tomu dodává, že tak byly nakonec formulovány na více místech výsledné Pokyny 2018, - závislost na dalším rozvoji ZOO Brno (část safari) a zejména na investičně nákladném vybudování příjezdové komunikace v rozvojové lokalitě Kn-6.

288. Odpůrce tedy od začátku nevylučoval toto dopravní řešení, vývoj ale závisel na externích faktorech. Dnešní ÚP už přímo vytváří podmínky k tomu, aby v budoucnu byl spolu s rozvojem ZOO Brno zřízen nový, východní vstup. Karta lokality Kn-6 Zoologická zahrada (Závazná textová část, Příloha 1, str. 144) výslovně stanoví: „umožnit možnost nového vstupu do ZOO na severní straně lokality u navrženého veřejného prostranství“. Je zde stanovena plocha OV.f – občanské vybavení veřejné se specifickým účelem zoologická zahrada. Odůvodnění karty lokality uvádí (Textová část Odůvodnění, Příloha č. 1.1, str. 299): Lokalita řeší v návaznosti na Generel rozvoje ZOO města Brna rozšíření stávajícího areálu zoologické zahrady. Lokalita počítá s možností nového vstupu do ZOO a vymezuje navazující veřejné prostranství, ze kterého je tento vstup možný. Vzhledem k charakteru lokality – rozšíření ZOO Brno se předpokládá dostatek areálových veřejných prostranství, která budou přístupná návštěvníkům.

289. Zřízení nového vstupu bude pochopitelně muset jít ruku v ruce s odpovídajícím dopravním napojením. Pro něj vytváří předpoklady zase veřejně prospěšná stavba / opatření - dopravní infrastruktura VD.070 „Příjezd k novému východnímu vstupu ZOO“ (Výrok, Textová část, kapitola 7, Tabulka 14, str. 78; Výrok, Grafická část, Výkres 3.0).

290. Nelze přitom vyčítat závazné textové části příslušné karty lokality, že nezachází do větších detailů (či v tom snad spatřovat nezákonnost), neboť další osud východního vstupu vyvstane především z a) potřeb aktuálního rozvoje ZOO Brno a b) aktuálního vývoje dopravní situace v lokalitě. V tom se nic nezměnilo od stanoviska pořizovatele vyjadřovaném k námitkám a připomínkám k Pokynům 2018. Od jejich vydání však byla přijata A1 ZÚR JMK, která výrazně zasáhla do dopravních poměrů v projednávaných lokalitách. V jejím odůvodnění se uvádí k přijatému řešení (Odůvodnění Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje, Kapitola G Komplexní zdůvodnění přijatého řešení, str. 192):

8. KROK – ZÁVĚRY ÚZEMNÍ STUDIE Lokalita Kníničky a Jinačovice • Maximální účinnost pro celou centrální (maximálně urbanizovanou) část vykazují varianty s bystrckou stopou „43“. Chování dopravního proudu v Jinačovicích a Kníničkách je dáno realizací a polohou nové „43“. Pokud dojde k jakékoliv realizaci nové „43“ v bystrcké stopě, budou Jinačovice a Kníničky velmi pozitivně dotčeny – dojde k úbytku tranzitující dopravy z 8–14 tis. voz./den na 1–8 tis. voz./den. Ostatní varianty (s bítýšskou stopou nebo vůbec bez komunikace „43“) zachovávají intenzivní dopravu čistě tranzitního charakteru na průtahu městskou částí Kníničky (více než např. současný úsek silnice III/3844 v Bystrci – Stará dálnice). V případě bítýšské stopy dojde pouze k mírnému ponížení o cca 2 tis. voz./den, nebo intenzita zůstane na úrovni bez realizace jakékoliv stopy.

291. V důsledku přijetí trasování dopravních koridorů touto aktualizací (jmenovitě DS40) se tedy počítá (i na základě územní studie citované A1 ZÚR JMK) s razantním poklesem tranzitní dopravy v městské části Kníničky. Touto optikou lze také rozumět poklesu naléhavosti úvah o obchvatu Kníniček, resp. úvah o východním vstupu do ZOO Brno se souvisejícím dopravním napojením. Soud zcela rozumí rozčarování navrhovatelů a OZNŘ II., že tyto úvahy jsou vedeny více než 15 let a nadále jejich realizace zůstává v nedohledu. Soud však nesdílí jejich náhled, že by nebylo uváženo o východním vstupu do ZOO (vyvedení dopravy) nebo že by ÚP toto řešení blokoval. Naopak, o východním vstupu se podle všeho uvažuje již velmi dlouho, dokonce nadále v souvislosti s Generelem ZOO z roku 2006. Tato varianta nebyla opuštěna ani zablokována, pouze poklesla její naléhavost mj. v souvislosti s přijetím A1 ZÚR JMK.

292. Navrhovatelé i OZNŘ II. v této souvislosti argumentovali neuvážením plochy pro nový vstup do ZOO (resp. vyvedení dopravy) jako rozumné varianty podle čl. 5 odst. 1 směrnice SEA. Z výše řečeného však vyplývá jednak závěr, že plocha pro nový vstup do ZOO Brno vymezená v ÚP je a tento záměr nebyl opuštěn. Stejně tak ÚP počítá s dopravním napojením prostřednictvím dopravní infrastruktury VD.

70. Navíc na úrovni A1 ZÚR JMK skutečně bylo vyvedení dopravy z Kníniček severovýchodním směrem okolo ZOO Brno jako alternativa zvažováno ve variantě S.

2. Varianta obchvatu Kníniček byla doporučena z hlediska hlukové a rozptylové studie, nebyla tedy zcela ignorována. Nakonec však bylo zvoleno řešení jiné i s ohledem na dopravně urbanistické přínosy. Provedení hodnocení SEA na úrovni A1 ZÚR JMK bylo napadeno před zdejším soudem (včetně argumentu čl. 5 odst. 1 směrnice SEA), který tento návrh zamítl rozsudkem ze dne 26. 9. 2022, č. j. 67 A 10/2021- 918. V projednávané věci není zdejší soud oprávněn uvedené závěry přehodnocovat.

293. Každopádně při pořizování ÚP musel odpůrce respektovat A1 ZÚR JMK a naplnit z ní vzešlé úkoly. Neměl tedy povinnost provádět nové posuzování rozumných variant k obchvatu Kníniček podle čl. 5 odst. 1 směrnice SEA. Navíc po přijetí A1 ZÚR JMK už studie Ing. J. K. z předchozích let, nepočítající s koridorem DS40, ztratily na relevanci. Jak však už bylo zmíněno, východní vstup do ZOO a příjezdová komunikace jsou ÚP nadále předpokládány.

294. Soud proto uzavírá, že návrhový bod týkající se rozvojové lokality Kn-4 není důvodný. V. 4 i) Protipovodňová opatření Argumentace účastníků řízení 295.Navrhovatelé předně poukazují na odůvodnění ÚP, uvádějící, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 4. 2022, č. j. 63 A 6/2021-159, byla zrušena část A1 ZÚR JMK, a to v části vymezující plochu opatření protipovodňové ochrany POP 10 v katastrálním území K. a B., přičemž pořizovatel ÚP dále uvedl, že koncept protipovodňové ochrany má být koncipován šířeji než v A1 ZÚR JMK. Opřel se přitom o podklady Generel odvodnění města Brna – část C. Vodní toky (2009) a navazující studii Přírodě blízká protipovodňová opatření a revitalizace údolní nivy hlavních brněnských toků (2015). V textové části odůvodnění je pak problematika podrobně řešena v kapitole 2.

4. Pořizovatel zde uvedl, že ÚP naplnil úkoly stanovené v ZÚR JMK. Navrhovatelé však v kapitole 2 Odůvodnění ÚP žádné odůvodnění protipovodňových opatření ve vztahu k městským částem Kníničky a Bystrc nenacházejí. Podklady neposkytují dostatečné odůvodnění pro přijatá protipovodňová opatření. V odůvodnění ÚP na str. 57, svazek 1 je pouze uveden návrh opatření, ale jejich polohu, rozsah, význam a vliv na území a ochranu chráněných organismů, neobsahuje (srov. lokalita Bc-10 a Ky-1). To stejné platí pro kapitolu 5.9.11.3, svazek 2.

296. Odpůrce má za to, že zpřesnil záměr POP 10 v souladu s textovou částí ZÚR JMK. Přestože nejsou explicitně městské části Kníničky a Bystrc uvedeny v Odůvodnění v příslušných kapitolách, neznamená to, že odůvodnění se ve vztahu k naplnění priorit a úkolů stanovených textovou částí ZÚR JMK na tyto městské části nevztahuje. Studie Generel odvodnění města Brna – část C. Vodní toky (2009) a Přírodě blízká protipovodňová opatření a revitalizace údolní nivy hlavních brněnských toků (2015) obsahují dostatečné odůvodnění pro daná protipovodňová opatření. Pro úplnost odpůrce uvedl, že dne 5. 2. 2026 bylo schváleno využití územní studie ÚS Vodní toky města Brna, která navazuje na studii Generel odvodnění města Brna a aktualizuje ji. Potřeby daných protipovodňových opatření lze ve studiích dohledat. Odůvodnění ÚP, svazek 1, str. 57 neřeší protipovodňová opatření, ale odůvodnění vymezení rozvojových lokalit v záplavových územích. Koncepce protipovodňové ochrany je podrobně popsána v kap. 5.7.2 textové části ÚP. V kap. 5.9.11.3 je pak odůvodněn princip vymezení protipovodňových opatření. Navrhovatelé namítají, že stavební objekty SO 01 a SO 02 nejsou podrobně zdůvodněny, avšak v kap. 5.9.11.3 je uvedeno, že podrobný popis obsahuje studie Přírodě blízká protipovodňová opatření a revitalizace údolní nivy hlavních brněnských toků (2015). Závěrem odpůrce uvedl, že ÚP vymezuje protipovodňová opatření v koncepční rovině.

297. V replice navrhovatelé doplnili, že odpůrce odkazuje na externí dokumenty, přičemž judikatura NSS požaduje přezkoumatelnost územně plánovací dokumentace, tedy odkazy na externí dokumenty nemohou samy o sobě být odůvodněním. ÚP navíc ZÚR JMK nikterak nezpřesňuje, ačkoliv je to jeho úkolem. Hodnocení soudu 298.Navrhovatelé poukazují na nezákonnost přijatých protipovodňových opatření, neboť jejich koncepce v podobě, v jaké byla zavedena do ÚP, není dostatečně zdůvodněna ve vztahu k městským částem Kníničky a Bystrc.

299. Soud předesílá, že rolí územního plánu je naplňovat nejen cíle a úkoly územního plánování, ale i cíle ochrany vod při plánování v oblasti vod. Zejména v souladu s § 64a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), se územní plánování soustředí na zmírnění možných nepříznivých účinků povodní na lidské zdraví, životní prostředí, kulturní dědictví a hospodářskou činnost. Soud se optikou těchto východisek zabýval zdůvodněním přijatých protipovodňových opatření ve vztahu k SO01 a SO02 a dospěl k závěru, že přijaté řešení je přezkoumatelné a není nezákonné.

300. Lze nejprve uvést, že je-li vymezován koridor, plocha či jiná lokalita pro specifické využití, musí být z odůvodnění územního plánu seznatelné, z jakých důvodů bylo takové řešení zvoleno. Jen tak lze přezkoumat, zda nejde o projev libovůle, svévole či excesu při výkonu územně plánovacího rozhodování. Současně platí, že není nezbytné, aby každá jednotlivá plocha či koridor měly izolované samostatné odůvodnění. Z odůvodnění územního plánu jako celku, včetně vypořádání námitek, musí být patrné, proč bylo konkrétní řešení přijato. NSS ve svých rozhodnutích opakovaně dospívá k závěru: „v odůvodnění opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Protože ve vztahu k výše uvedeným otázkám podmínek pro vymezení zastavěného území samostatným postupem odůvodnění napadeného opatření obecné povahy postrádá způsobilé rozhodovací důvody, shledal je soud v této části nepřezkoumatelným“ (rozsudek ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136). Na druhou stranu, pokud navrhovatelé nekonkretizují, jaké konkrétní negativní dopady má přijaté a jimi napadené řešení, lze akceptovat odůvodnění ÚP v takové míře obecnosti, v jaké byly námitky navrhovatelů předneseny. Soud se proto zabýval podstatou námitky navrhovatelů, která spočívá spíše v procesní stránce věci, tedy zda má přijaté řešení podklad v odůvodnění ÚP.

301. Pro úplnost soud připomněl, že ZÚR JMK 2016 vymezují plochy schematickým zobrazením v grafické části. Navrhují plochy za účelem umístění uvažovaných protipovodňových opatření do území, která dle pokynů ZÚR JMK budou nebo jsou zpracována podrobnější dokumentací. Především je sledováno vytváření územních podmínek pro preventivní ochranu před přírodními katastrofami a potenciálními riziky s cílem minimalizovat rozsah případných škod (str. 233 Kap. G, Komplexní zdůvodnění přijatého řešení, odůvodnění ZÚR JMK 2016). Nadřazená územní dokumentace tedy určila rámec pro územní plán. K tomu lze odkázat např. na rozsudek ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185, v němž NSS konstatoval „hierarchický vztah mezi jednotlivými úrovněmi územně plánovací dokumentace je vyjádřen na mnoha místech stavebního zákona z roku 2006, např. v § 54 odst. 2 a 5, a byl shodně obsažen i v předcházející právní úpravě. Obecně tedy platí, že územně plánovací dokumentace nižšího stupně nesmí být v rozporu s nadřazenou územně plánovací dokumentací“.

302. Následně zdejší soud zrušil rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 63 A 6/2021-159, část A1 ZÚR JMK – vymezení nové rozšiřující plochy opatření protipovodňové ochrany POP10. Učinil tak však nikoliv proto, že by nebyla potřebnost protipovodňových opatření v dané lokalitě zdůvodněna, ale proto, že zásady územního rozvoje nedokázaly tuto „přidanou“ část rozlohy dané plochy k již původně vymezenému koridoru přezkoumatelně a oddělitelně odůvodnit. Zvolené řešení bylo nejasné (bod 88 rozsudku). Textová část odůvodnění byla nejasná, resp. toto odůvodnění nenacházelo adekvátní odraz v grafické části (bod 80).

303. Soud nyní pro přehlednost uvádí, že ÚP upřesňuje koridor POP10 protipovodňové ochrany ve znění ZÚR JMK 2016 (první výřez níže). Druhé zobrazení zachycuje výřez ÚP v lokalitě městských částí Kníničky a Bystrc, vymezující konkrétní protipovodňová opatření [tj. předpokládá se vybudování retenčního prostoru (modré značení), liniových protipovodňových opatření (červené značení) a snížení břehu (žluté značení)].

304. Zásady územního rozvoje stanovily celkovou koncepci ochrany brněnské aglomerace před povodněmi. Vymezily za tímto účelem koridor pro protipovodňová opatření označený POP10. Ten je tvořen plochami podél vodních toků určenými pro umístění budoucích protipovodňových opatření. Ještě se v nich ale neurčují konkrétní protipovodňová opatření. Samozřejmě ale celá koncepce vychází z odborných podkladů. Jistá představa, pro jaký konkrétní účel bude ta která část koridoru POP10 sloužit, existovala už v době vydání ZÚR JMK 2016. Nestala se však ještě závaznou. Co ovšem závazně dáno bylo, je určení, na jakých místech v rámci Brna se budou protipovodňová opatření realizovat a jaký bude jejich maximální územní rozsah. Velká nadmístní protipovodňová opatření zanášená postupně do územních plánů nemohou tedy dost dobře překročit rámec koridoru POP10 vymezeného v ZÚR JMK.

305. Znamená to, že pokud se navrhovatelé chtěli účinně ohradit proti představě, že právě v blízkosti městské části Kníničky a Bystrc bude realizováno nějaké velké protipovodňové opatření krajského významu, byli by bývali museli brojit proti ZÚR JMK 2016 a proti stanovení či rozsahu koridoru POP10. Navrhovatel c) skutečně takovýto návrh podal, nebyl však úspěšný (výrok II. rozsudku zdejšího soudu ze dne 5. 4. 2022, č. j. 63 A 6/2021-159, na něj navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2023, č. j. 7 As 98/2022- 64, na něj navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1429/23 ze dne 28. 8. 2023).

306. Napadená protipovodňová opatření jsou vymezena především v grafické části ÚP (Výrok, Grafická část, 4.0 Koncepce protipovodňové ochrany), z níž pochází výřez výše. Předpoklad pro tato opatření je dále stanoven v podobě veřejně prospěšné stavby, resp. veřejně prospěšného opatření VK.001 v tabulce 16 (Výrok, Textová část, str. 81). VK.001 je také zachyceno v grafické části ÚP (Výrok, Grafická část, 3.0 Výkres veřejně prospěšných staveb). O nejasnosti řešení, které bylo jednou z příčin zrušení části A1 ZÚR JMK, proto nelze podle soudu nyní mluvit.

307. V kap. 5.7.2 závazné textové části ÚP odpůrce obecně vysvětluje koncepci přijaté protipovodňové ochrany (str. 48) tak, že je navržena za účelem ochrany stávajících a návrhových ploch stavebních před ničivými účinky povodní. ÚP zmiňuje, že podkladem pro principy koncepce protipovodňové ochrany a odborným zpřesňujícím dokumentem pro dílčí řešení v území je Generel odvodnění města Brna – část C. Vodní toky (2009) a navazující studie Přírodě blízká protipovodňová opatření a revitalizace údolní nivy hlavních brněnských toků (2015). V odůvodnění ÚP (svazek 1, str. 22) odpůrce dále upřesňuje, že protipovodňová ochrana je souladná s koncepcí dle ZÚR JMK, přičemž ÚP ji má založenou šířeji (má pro její vyjádření navrženo více zpřesňujících jevů v podrobnosti odpovídající účelu ÚP).

308. Konkrétněji pak v odůvodnění ÚP (Textová část, Odůvodnění, svazek 2, str. 167) odpůrce uvádí, že protipovodňová ochrana města je řešena na základě principů přírodě blízkých opatření. Vychází z toho, že nezastavěná území mají zpravidla sloužit k retenci vody, snížení kulminačního průtoku a zpomalení odtoku. Zachování rozlivu v nivě tam, kde je to z hlediska využití území přípustné, považuje ÚP za součást protipovodňového řešení a za veřejný zájem. Liniová protipovodňová opatření pak mají být přednostně umísťována v odsazené poloze, v inundaci mají být vytvářeny podmínky pro terénní úpravy zvyšující kapacitu koryta, zejména formou berem, a poříční prostor má plnit vedle vodohospodářské funkce též funkci ekologickou a rekreační.

309. Dále odpůrce vysvětluje, že konkrétní technické řešení má být v podrobnějších stupních dokumentace upřesňováno. Popisuje základní typy navržených opatření, tedy liniová protipovodňová opatření, retenční prostory, rozlivová území, poldry, plochy berem a úpravy v samotných vodních tocích. Odůvodnění ÚP současně vysvětluje, že cílem přijaté koncepce je ochrana zastavěných částí města při zachování co největšího rozsahu přirozeného rozlivu v nivě, aby nedošlo ke zhoršení povodňové situace v níže položených úsecích toku. Odpůrce uvedl studii Generel odvodnění města Brna - část C. Vodní toky (2009) a studii Přírodě blízká protipovodňová opatření a revitalizace údolní nivy hlavních brněnských toků (2015), z níž byl v případě nivy Svratky, Svitavy a spodní části Leskavy převzat návrh liniových protipovodňových staveb i rozsah ploch retenčního prostoru (Textová část, Odůvodnění, svazek 2, str. 169). Ve vztahu ke konkrétním lokalitám odpůrce výslovně uvedl, že studie navrhuje opatření po jednotlivých hydraulicky nezávislých úsecích, mezi nimiž jsou na řece Svratce též SO 01 Kníničky (liniové protipovodňové opatření) a SO 02 Bystrc (retenční prostor). Současně konstatoval, že podrobný popis jednotlivých stavebních objektů a etap je obsažen právě ve studii z roku 2015. Odpůrce popsal i kritéria, která byla při návrhu systému protipovodňové ochrany zohledněna (Textová část, Odůvodnění, svazek 2, str. 172).

310. Z takto podaného odůvodnění je patrno, že odpůrce neomezil své úvahy na pouhá obecná prohlášení o potřebě protipovodňové ochrany, ale vyložil obecnou koncepci a principy řešení konkrétních protipovodňových opatření s vysvětlením, že zvolená koncepce kombinuje ochranu zastavěného území se zachováním maximální možné míry přirozeného rozlivu v nivě. Tento koncepční přístup odpovídá koncepční povaze územního plánu ve smyslu § 43 stavebního zákona 2006. Podoba konkrétních stavebních objektů SO 01 a SO 02 (Kníničky a Bystrc) je však dostatečně jasně zachycena v grafické části. Z odůvodnění ÚP je seznatelné, že pořizovatel vycházel z odborné studie a zvolil řešení v konkrétní lokalitě podle jejích výsledků. Tyto dva objekty nejsou v ÚP zmíněny izolovaně či formálně, ale tvoří součást širšího, odborně prověřeného systému protipovodňové ochrany na Svratce. Úkolem správního soudu je přitom pouze přezkum v tom smyslu, zda má posouzení uvedené náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní, avšak samotnou odbornou obsahovou stránkou se soud nezabývá. Ostatně navrhovatelé ani výhrady vůči studii či generelu nevznesli. Ze strany soudu je to projev zdrženlivosti k zásahům do územně plánovacího rozhodování, směřující k přezkumu toho, zda je přijaté řešení zákonné, srozumitelné a logicky konzistentní. Správní soudy nejsou povolány k tomu, aby podrobně hodnotily odbornou stránku věci. Odborné posouzení a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace. Je proto namístě, aby správní soudy při přezkumu opatření obecné povahy tohoto typu postupovaly obezřetně.

311. Soud proto uzavřel, že navrhovatelé ve skutečnosti požadují po územním plánu takovou míru individualizace a technické konkretizace protipovodňové ochrany v konkrétních stavebních objektech, která již náleží následným stupňům projektové a povolovací přípravy. Takový požadavek je v rozporu s povahou územního plánu jako koncepčního nástroje. Územní plán nemá obsahovat podrobnosti technického popisu každého stavebního objektu (k provedení staveb slouží následná stavební řízení; viz např. rozsudky NSS ze dne 3. 10. 2023, č. j. 1 As 11/2023-52, a ze dne 31. 1. 2023, č. j. 5 As 340/2020-34, ze dne 24. 7. 2024, č. j. 5 As 100/2023-29, ze dne 23. 9. 2024, č. j. 5 As 59/2023-103). Nelze proto přisvědčit navrhovatelům, že by odůvodnění ÚP bylo nezákonné jen proto, že protipovodňová opatření pro městské části nejsou jednotlivě rozvedena. Rozhodné je, že je z ÚP seznatelné, jaká koncepce protipovodňové ochrany byla přijata, z jakých podkladů vychází a jak se promítla do závazné textové části ÚP a grafického vymezení. Těmto požadavkům odpůrce dostál.

312. V rozhodnutí o námitkách (příloha k ÚP 6f, svazek Nf7) odpůrce vyčerpávajícím způsobem doplnil, že návrh koncepce protipovodňových opatření působí jako celek a pokud má město Brno chránit obyvatele a majetky v hustě zastavěných oblastech např. ohrázováním, je nutné v místech, kde jsou pro to přiměřené podmínky, umožnit rozliv. ÚP tedy vymezuje protipovodňová opatření jako soubor opatření technického charakteru (např. ohrázování) a opatření využívajících retenční potenciál nezastavěného území (retenční prostor). Pro rozliv jsou využity zejména nezastavěná území, a to plochy zeleně krajinné a plochy zemědělské všeobecné, např. retenční prostory v Bystrci, Komínské louky, Žabovřeské louky (viz vypořádání námitky č. 18 nebo 125).

313. Za této situace soud neshledal, že by odůvodnění ÚP bylo ve vztahu k SO 01 Kníničky a SO 02 Bystrc nezákonné. Námitka proto není důvodná. V. 4 j) Vypořádání námitek a připomínek Argumentace účastníků řízení 314.Navrhovatelé v tomto návrhovém bodu poukazují na nezákonné a nedostatečné vypořádání jejich námitek. Odkázali přitom na rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2025, č. j. 64 A 1/2025-290, a na rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015-79, přičemž z judikatury správních soudů dovozují, že vypořádání námitek musí být konkrétní reakcí na podstatu uplatněných námitek. OZNŘ II. rovněž brojí proti nevypořádání svých námitek.

315. Podle odpůrce stojí argumentace navrhovatelů v této části na mylném předpokladu, že skutečnost, že většině jejich námitek nebylo vyhověno, sama o sobě signalizuje nezákonnost. Odpůrce je však povinen námitky řádně a přezkoumatelně vypořádat, nikoli jim vyhovět. Navrhovatelé přitom neuvádějí žádný konkrétní příklad, v němž by vypořádání jejich námitek nesplňovalo požadavky § 172 odst. 5 správního řádu.

316. Ve své replice navrhovatelé trvají na tom, že postup odpůrce při vypořádání připomínek a námitek byl systémově nezákonný. V replice konkretizují, jaké konkrétní námitky považovali za nevypořádané. Hodnocení soudu 317.Krajský soud nepřisvědčil námitce navrhovatelů a OZNŘ II., že odpůrce nedostatečně vypořádal jejich jednotlivé námitky, které přednesli v procesu pořizování ÚP. Soud k tomu nejprve uvádí, že co se týče požadavků, jež je nutno klást na kvalitu a rozsah odůvodnění námitek při pořizování územního plánu, NSS již setrvale judikuje, že z vypořádání námitek musí být patrno, z jakého důvodu považuje obec námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje namítané skutečnosti za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené (srov. rozsudek ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010- 169). Ústavní soud k této otázce zaujal stanovisko, že požadavky kladené na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami nemohou být přehnané, jinak by se správní soudy dopouštěly přepjatého formalismu a nepřípustného zásahu do práva na samosprávu (blíže nález ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11). V usnesení ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 3836/13, pak Ústavní soud uvedený závěr upřesnil v tom smyslu, že „[p]osouzení, zda rozhodnutí odpůrce o námitkách stěžovatele, které proti návrhu ZÚR vznesl, naplňuje požadavek náležitého odůvodnění (ve smyslu srozumitelnosti a úplnosti) je pak věcí obecného (správního) soudu, nejde-li o hodnocení zjevně extrémní a svévolné [...].“ Nejvyšší správní soud setrvale také judikuje (např. rozhodnutí ze dne 21. 9. 2017, č. j. 2 As 265/2017-29): „Odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v souvislostech. Odůvodnění rozhodnutí o námitce netrpí nepřezkoumatelností, je-li z odůvodnění rozhodnutí o námitce a potažmo z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika uvedená v námitce řešena“. Současně platí, že rozhodnutí o námitkách nelze posuzovat izolovaně, nýbrž ve spojení s odůvodněním opatření obecné povahy jako celku. Za nepřezkoumatelné nelze považovat takové rozhodnutí o námitkách, z jehož odůvodnění ve spojení s odůvodněním celého opatření obecné povahy plyne, jak byla namítaná problematika řešena (rozsudky NSS ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109; či citovaný rozsudek č. j. 1 Ao 5/2010-169). S tím souvisí také skutečnost, že zásah správního soudu do rozhodování samosprávných celků v územním plánování ctí zásadu zdrženlivosti a zasahuje zásadně v excesivních případech, kdy je např. požadavek územního plánování nezdůvodněn a bez jakékoliv racionální úvahy pro jeho přijetí (tento náhled zastává NSS konzistentně – např. v rozsudcích ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008-88; ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011-42; či ze dne 16. 3. 2020, č. j. 1 As 245/2019-38).

318. Soud jen na okraj připomíná, že věcně se námitkám navrhovatelů věnoval v předchozích kapitolách tohoto rozsudku. Na tomto místě pouze hodnotil, zda způsob, kvalita a rozsah vypořádání námitek ze strany odpůrce proběhl v souladu se zákonem a požadavky, které na něj klade judikatura vrcholných soudů.

319. Dále je vhodné předeslat, že OZNŘ II. zůstala ve zcela obecné rovině, stejně tak navrhovatelé se drželi obecné roviny v samotném návrhu a teprve v replice poprvé blíže konkretizovali své výtky. Soud se proto zaměřil na námitky navrhovatelů ve smyslu § 101d odst. 1 s. ř. s., přičemž je vyloučeno, aby soud nad rámec v návrhu vymezených důvodů vyhledával za navrhovatele případné vady či nezákonnosti a domýšlel, v jakém konkrétním zásahu spatřují navrhovatelé porušení svých práv namítanou nedostatečnou reakcí na jednotlivé námitky. Na tomto místě soud rovněž uvádí, že obecně formulované námitky soud vypořádává v takové míře obecnosti, v jaké jsou v návrhu uvedeny (např. rozhodnutí rozšířeného senátu NSS dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78): „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“.

320. Již konkrétně v reakci na repliku navrhovatelů soud zhodnotil věc tak, že neshledal vadu v tom, že odpůrce spojil námitky 001–005, resp. 006–007, a vypořádal je společně. Rozhodující není formální členění, nýbrž to, zda je z vypořádání patrné, na jaký okruh výhrad odpůrce reaguje a proč jim nepřisvědčil. Námitky 001–007 byly navíc zcela zjevně vystavěny na společném tématu, a to namítané problematičnosti pokynu F, tzv. systémové podjatosti, nepřípustnosti dalších změn návrhu mimo rámec šesti pokynů ZMB z června 2022, a jejich nedostatečného vysvětlení. Podle soudu je přípustné, aby odpůrce k námitkám zaujal souhrnný postoj a jednotlivé námitky vypořádal společně, pokud je patrno, jak danou otázku řeší. Pokud jde o samotné vypořádání námitky systémové podjatosti, soud má za to, že reagoval dostatečně. Navrhovatelé přednesli následující výtky: - systémovou podjatost úředních osob pořizovatele územního plánu, neboť pokyny byly dle jejich názoru nekonkrétní ve vztahu k některým připomínkám městských částí, které nebyly akceptovány pořizovatelem, avšak ZMB požádalo v pokynech opětovně tyto připomínky posoudit (námitky č. 001 a 005), - návrh územního plánu 02/2024 měl být měněn pouze na základě těchto pokynů, přitom odpůrce zapracoval více změn mimo tento daný rámec (námitky č. 002, 003 a 004), - navrhovatelé poukazovali na nepřezkoumatelnost vypořádání s bodem F pokynů, který měl zajistit opakované posouzení připomínek městských částí. Bez pokynu byly pak měněny plochy např. Kn-8, dále rozsah tunelů na koridoru DS40 a doplnění doprovodné komunikace k I/43 v úseku Bosonohy – Bystrc (námitky č. 006 a 007).

321. Odpůrce na tyto námitky dle náhledu soudu vyčerpávajícím způsobem odpověděl (viz svazek Nf6 – vypořádání námitek, které je součástí odůvodnění ÚP). Uvedl, že pořizování územního plánu je dlouhodobý a dynamický proces, do něhož v mezidobí vstupují aktualizované podklady, požadavky dotčených orgánů, nadřazená územně plánovací dokumentace i požadavek zpracování návrhu v jednotném standardu. Dále uvedl, že upravený návrh byl znovu projednán jako ucelený dokument, k němuž bylo možno uplatnit námitky a připomínky v plném rozsahu. Ve větší míře detailnosti pak rozvedl tuto argumentaci tvrzením, že návrh územního plánu nemusel být měněn výlučně v rozsahu šesti pokynů zastupitelstva a že není nutné vysvětlovat detailně každou změnu zapracovanou do návrhu územního plánu, je-li z dokumentace jako celku patrné, jaký byl důvod úprav. Vysvětlil tedy, že změny lze zapracovávat nikoliv pouze ve vztahu k požadavkům vymezeným v pokynech.

322. Odpůrce dále vysvětlil, že pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem opakovaně posoudili připomínky městských částí na jednotlivých pracovních jednáních, která se konala v období 03-06/2023, a odpověděl tak na námitku navrhovatelů, že pokyn F není přezkoumatelný. Odpůrce odmítl riziko systémové podjatosti tvrzením, že jej nelze spatřovat v situaci, kdy stavební zákon nepředpokládá, že na projednávání a rozhodování určité věci budou participovat zástupci ÚSC. Dle § 54 odst. 2 stavebního zákona 2006 schvaluje a vydává územní plán zastupitelstvo obce. Odpůrce vysvětlil, že formální uplatnění pokynů je prostředek, kterým se v průběhu pořizování návrhu zastupitelstvo města může vyjádřit a požadovat úpravu. Dále odpůrce uvedl, že ve vypořádání pokynu F) ZMB (6/2022) jsou ve své podstatě menší lokální změny, které však nezměnily výslednou urbanistickou koncepci návrhu (2024). Odpůrce tedy přiznává, že nad rámec pokynů bylo přistoupeno ke zpracování návrhu (2024) pro společné jednání, avšak beze změny celkové urbanistické koncepce rozvoje obce. Na základě pokynů A) až F) došlo k úpravě stabilizovaných ploch, byly vyčleněné plochy pro bydlení, zapracovány některé změny z připomínek městských částí, avšak bylo by nereálné odůvodňovat každou jednotlivou úpravu návrhu. Z hlediska naplnění procesních pravidel postupu pořízení návrhu územního plánu je pak podstatné, že jsou naplněny instituty společného jednání a veřejného projednání, během nichž se k návrhu mohou vyjádřit dotčené orgány státní správy a široká veřejnost prostřednictvím námitek a připomínek.

323. Dle náhledu soudu tímto sdělením odpůrce specificky vypořádal též námitky č. 006 a 007 ve skupině „č. 2“, když uvedl, že provádění změn v návrhu územního plánu není „zakonzervováno“ na předmětné pokyny a že z § 50 odst. 1 stavebního zákona 2006 nelze dovodit příkaz, aby návrh změny územního plánu byl identický s obsahem schváleného zadání, nýbrž toliko pokyn, aby návrh ze schváleného zadání vycházel. Je sice pravda, že důvody konkrétních změn (námitka č. 007) v rozhodnutí o námitkách odpůrce přímo nevysvětluje v části vypořádání námitek skupiny „č. 2“, nicméně odpůrce vysvětlil, že nikoliv každou změnu je nutno provádět podle pokynů, čímž podstatu námitky uspokojivě vypořádal. Navíc uvedl, že dílčí změny v návrhu není potřeba vysvětlovat, takový požadavek by byl fakticky nereálný. Soud k tomu dodává, že věcně jsou tyto konkrétní námitky k dílčím změnám řešeny na jiném místě a jejich podstata byla odpůrcem vysvětlena (srov. např. řešení námitky č. 101 – svazek Nf7, str. 393 ve vztahu k určení protihlukových opatření, námitku č. 110 – svazek Nf7, str. 397 k řešení komunikace 43; a námitku č. 137 – svazek Nf7 – str. 405 k rozvojovým lokalitám Kn).

324. Dále navrhovatelé vyjádřili nespokojenost s vypořádáním námitky č. 008, v níž požadovali doložit, proč a jak se měnilo vymezení všech jednotlivých rozvojových lokalit na území celého města Brna v průběhu procesu změn jednotlivých návrhů územního plánu. Soud si ověřil, že odpůrce tuto námitku vypořádal vysvětlením, že navrhovatel neuvedl požadavek, aby byly zdůvodňovány změny ve vymezení rozvojových lokalit napříč návrhy ÚP, přičemž pořizovatel i zpracovatel dbá v každé fázi na transparentnost procesu pořizování, proto provedené úpravy návrhu z roku 2022 poté, co ZMB vrátilo tento návrh pořizovateli s Pokyny k úpravě a novému projednání, jsou podrobně popsány a zdůvodněny v kap. 4.

3. Odůvodnění. Soud tuto námitku považuje za natolik stručnou a zároveň v této námitce absentuje jakékoliv vysvětlení provázání s případnými nepříznivými důsledky do práv navrhovatelů, že považuje způsob vypořádání odpůrce za zcela vyhovující. Navrhovatelům bylo již vysvětleno, že mezi jednotlivými návrhy nelze koncipovat rozsáhlé odůvodnění ke každé dílčí změně, což bylo ostatně i výše popsáno jako fakticky nereálné.

325. V námitce č. 009 navrhovatelé namítali, že k návrhu 02/2024 bylo připojeno nové hodnocení SEA, avšak to pokyn C) nesplnilo, neboť pořizovatel předložil návrh na její doplnění formou Hlukové studie. To mělo za následek, že veřejnost byla uvedena v omyl, že byl pokyn C splněn, avšak dotčené orgány i veřejnost se ve skutečnosti vyjadřovaly k neúplnému hodnocení SEA. Odpůrce na námitku dostatečně odpověděl tvrzením, že pokyn C) byl naplněn vypracováním VVURÚ a pořízení studie od společnosti EnviDoc bylo provedeno z důvodu procesní opatrnosti, která pak následně byla použita jako podklad pro VVURÚ. Výstupy z Hlukové studie potvrdily správnost VVURÚ a nevedly k novým skutečnostem, které by vyžadovaly zásah do hodnocení VVURÚ či podstatný zásah do návrhu územního plánu. Při veřejném projednání je pak možné k návrhu připomínat a vznášet námitky, a to nejen ze strany veřejnosti. Z repliky přitom plyne, že navrhovatelé považují postup odpůrce za nezákonný při procesu pořizování hodnocení SEA, věcnému posouzení této námitky se soud věnoval již výše. Stejně tak soud uvážil o vypořádání námitky č. 010, ve které navrhovatelé upozorňují, že dodatečné doplňování hodnocení SEA považují za nezákonný postup, pokud není zveřejněn ve společném jednání. Na tuto námitku odpůrce dostatečně reagoval (viz např. svazek Nf7, str. 68) sdělením, že doplnění hodnocení SEA s sebou nepřinášelo tak významné skutečnosti, které by nasvědčovaly nutnosti podrobit návrh územního plánu společnému jednání. Vypořádání námitky netrpí nepřezkoumatelností či nedostatečnou reakcí, neboť odpůrce vysvětlil, že hodnocení SEA bylo provedeno dle zákonných požadavků, k návrhu územního plánu se vyjádřil příslušný správní orgán v souhlasném stanovisku a nebylo nutné jej opětovně projednávat.

326. Dále navrhovatelé namítají, že odpůrce spojil námitky č. 011 až 014. Tento postup však soud neshledává nezákonným, neboť se tematicky věnují otázce dopravního modelu a hodnocení SEA. V námitce č. 011 je řešen dopravní model, dle požadavku navrhovatelů pro delší časový horizont, o kterém se domnívají, že jej bylo nutné předložit pro Hlukovou studii. V námitce č. 012 navrhovatelé namítají, že bez dopravního modelu s predikcemi intenzit dopravy nebylo možné provést hodnocení SEA z hlediska hlučnosti; ani z hlediska ovzduší (námitka č. 013). V námitce č. 014 je pak uvedeno, že v dokumentu SEA by se měly nacházet informace o predikovaných vlivech. Odpůrce uvedl, že konkrétní dopravní modely byly podkladem pro hodnocení SEA, přičemž hodnotící tabulky jsou jeho součástí v kapitole A.6 (viz např. str. 69 svazku Nf7), což lze považovat za dostatečné vypořádání námitky. Navrhovatelé v replice na str. 23 pak s vypořádáním především věcně polemizují, že tyto v SEA hodnoceny nejsou. To je však otázka zákonnosti hodnocení SEA, které se soud věnoval v jiných částech rozsudku.

327. Spojení námitek č. 015 a 016 též nelze odpůrci vytýkat. Navrhovatelé oběma hodnotí otázku provedení hodnocení SEA, přičemž v námitce č. 015 poukázali na skutečnost, že hodnocení SEA nebylo provedeno pro celé území města, což měla napravit Hluková studie, ta však byla odmítnuta a kritizována VVURÚ. V námitce č. 016 uvádí, že hodnocení SEA neobsahuje vyhodnocení predikovaných kumulativních a synergických vlivů. Odpůrce k námitkám ve skupině „č. 6“ uvedl, že z hlediska posouzení kumulativních a synergických vlivů lze najít posouzení ve VVURÚ a na všech hodnotících kartách v příloze č. 1 s numerickým hodnocením. K Hlukové studii odpůrce uvedl, že sloužila jako podklad pro VVURÚ a její údaje byly zohledněny, přičemž její výstupy potvrdily správnost VVURÚ (byť se tak vyjádřil v rámci vypořádání námitky č. 8, str. 355 svazku Nf7). Soud neshledal, že by odpůrce ponechal námitky navrhovatelů nevypořádané. Zcela zjevně nebyl sdílen názor navrhovatelů, že Hluková studie byla ve VVURÚ kritizována či odmítnuta a sloužila jako její doplnění. Navrhovatelé navíc tuto námitku do větších podrobností dále nerozvádějí. Hluková studie je řešena vyčerpávajícím způsobem v námitce č. 8.

328. Soud neshledal vadu ani v případě spojení námitek č. 017 až 021 ani č. 022 až 029. Navrhovatelé navíc neuvádějí, jakých nedostatků se odpůrce při vypořádání námitek dopustil. Soud, aniž by si domýšlel záměr navrhovatelů, v obecné rovině zhodnotil vypořádání námitek a uzavřel, že námitky týkající se nesprávnosti hodnocení SEA z pohledu hlučnosti byly vypořádány dostatečně. Odpůrce využil dopravní modely, nikoliv jako územně plánovací podklad, pro Hlukovou studii, která byla následně využita pro hodnocení SEA. Odpůrce pak tvrdí, že hodnocení SEA zpracovává data v jednotlivých kapitolách a vymezuje u vybraných ploch opatření zamezující negativním vlivům, přičemž hluková a imisní zátěž je pak numericky vyjádřena v jednotlivých hodnotících kartách rozvojových lokalit. Odpůrce též vysvětlil, že územní plán je koncepční nástroj a nepřísluší v něm hodnotit hlukovou zátěž v konkrétních lokalitách. Odpůrce též uvedl, že metodika a podklady pro vyhodnocení hluku se nachází ve VVURÚ (kap. A.7.1), viz námitka „č. 8, str. 63 dokumentu MMB/0717840/2024. K otázce zdroje dat se odpůrce vyjádřil v námitce „č. 7“ na str. 63 tamtéž.

329. Jak bylo avizováno výše, vzhledem k tomu, že navrhovatelé, resp. OZNŘ II. dále nekonkretizují, v čem spatřují nedostatečnost vypořádání námitek, soud nepřistoupil k hodnocení každé jednotlivé námitky, činil by tak totiž nad rámec tvrzení navrhovatelů, kteří nevyjádřili, jaké skutečnosti považují za nevypořádané. Navrhovatelé mají pravdu v tom, že judikatura NSS již potvrdila, že na odůvodnění rozhodnutí o námitkách uplatněných k územnímu plánu je třeba klást stejné požadavky jako v případě typických správních rozhodnutí (viz např. srov. rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008- 136). Zároveň platí, že soud přezkoumává napadené opatření obecné povahy v rozsahu uplatněných návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Je pak na navrhovateli, aby rozsah a důvody svého návrhu řádně vymezil již ve výchozím návrhu. Pokud tak neučiní, soud nad rámec v návrhu vymezených důvodů nevyhledává z povahy přezkumu případné vady či nezákonnosti. Pokud navrhovatelé pouze v návrhu uvedli, že „při podání tohoto návrhu setrvávají na názoru, že všechny jejich námitky byly oprávněné a nesprávně vypořádané“, jedná se o zcela obecné a abstraktní tvrzení nezákonnosti a není povinností soudu, aby konkrétní vady dohledával.

VI. Závěr a náklady řízení

330.Soud proto dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro zrušení ÚP jako celku. Co se týče eventuálního návrhu, shledal soud napadené opatření obecné povahy nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost v rozsahu vymezení plochy K.094 ve výrokové textové části v Příloze č. 3 Plochy změn, neboť podle grafické části ÚP nespadá pod rozvojovou lokalitu Ky-1. To je důvodem ke zrušení opatření obecné povahy v této části podle § 101d odst. 2 věty první s. ř. s. ke dni právní moci rozsudku. Ve zbylé části eventuálního návrhu soud po posouzení jednotlivých návrhových bodů dospěl k závěru, že není důvodný, a tudíž jej v této části podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl.

331. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Navrhovatelé byli sice ve věci dílčím způsobem úspěšní, nicméně s ohledem na skutečnost, že se z hlediska celého návrhu jednalo pouze o zcela marginální část a s přihlédnutím k zásadě, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení musí spravedlivě odrážet průběh a výsledek sporu, navrhovatelům právo na náhradu nákladů řízení nenáleží (obdobně např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2026, č. j. 67 A 14/2025-425, bod 117; či ze dne 7. 5. 2025, č. j. 73 A 2/2025-84, bod 102).

332. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že přestože obvykle ve správním soudnictví není „profesionálním“ správním orgánům přiznávána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení, výjimku z tohoto pravidla tvoří agenda přezkoumávání opatření obecné povahy, v níž na straně odpůrce často stojí malé obce, které nemají potřebný odborný aparát (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS, bod 29). Krajský soud v zásadě úspěšnému odpůrci nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť odpůrce je statutárním městem s obecním úřadem s rozšířenou působností. Nelze jej proto považovat za malou obec bez příslušného úředního aparátu a s malým obecním rozpočtem. Ve výsledku tak ani jednomu z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení.

333. Osoby zúčastněné na řízení nemají dle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebránily své právo vyplývající z napadeného opatření obecné povahy, soud jim neuložil žádnou povinnost ani neshledal jiné důvody hodné zvláštního zřetele.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 28. dubna 2026 Zuzana Bystřická v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.