64 A 12/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci navrhovatelů: a) J. Z. b) MUDr. R. R. c) A. P. d) V. D. všichni zastoupeni advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno proti odpůrci: obec Kozlov sídlem Kozlov 12, 594 51 Křižanov zatoupen advokátem Mgr. Martinem Hasíkem sídlem Brněnská 53/101, Třebíč o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Změny č. 2 Územního plánu obce Kozlov vydané usnesením Zastupitelstva obce Kozlov dne 18. 12. 2025 takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Změna č. 2 Územního plánu obce Kozlov vydaná usnesením Zastupitelstva obce Kozlov dne 18. 12. 2025 se ruší dnem právní moci tohoto rozsudku, a to v rozsahu, v jakém toto opatření zrušilo na pozemcích navrhovatelů p. č. XA, XB a XC v k. ú. X plochy Z1 a Z3 se způsobem využití „bydlení v rodinných domech – venkovské (BV)“.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Navrhovatelé vlastní pozemky p. č. XA, XB a XC v k. ú. X (dále je vždy míněno toto katastrální území). Územní plán obce Kozlov přijatý v roce 2013 vymezoval na těchto pozemcích návrhové plochy určené pro výstavbu označené Z1 a Z3 se způsobem využití „bydlení v rodinných domech – venkovské (BV)“. Dne 18. 12. 2025 však obec Kozlov (dále též „odpůrce“) schválila (usnesením zastupitelstva ze dne 18. 12. 2025, č. 7/2025) změnu územního plánu č. 2, která kromě jiného zrušila plochy Z1 a Z3, a to jako kompenzaci za vymezení jiných, nových zastavitelných ploch pro bydlení na území obce. Tato změna územního plánu nabyla účinnosti dne 7. 1. 2026.

2. Navrhovatelé podali dne 30. 4. 2026 Krajskému soudu v Brně návrh na částečné zrušení této změny. Domáhali se jejího zrušení ve dvou směrech – jednak chtěli, aby soud zrušil vymezení nových zastavitelných ploch Z.

2. II, Z.

3. II a Z.

4. II, a dále požadovali, aby soud svým rozsudkem revidoval zrušení zastavitelných ploch Z1 a Z3 na pozemcích navrhovatelů, jak byly vymezeny územním plánem před napadenou změnou. Přípisem ze dne 16. 7. 2026 navrhovatelé zúžili návrh tak, že požadují, aby soud z nově vymezených zastavitelných ploch zrušil pouze plochu Z.

4. II.

II. Řízení před krajským soudem

3. Navrhovatelé uplatnili tři návrhové body. Za prvé, odpůrce podle nich nevypořádal přezkoumatelně připomínky navrhovatelů k návrhu změny územního plánu. Omezil se na obecné fráze o tom, že měli možnost využít své pozemky pro výstavbu po dobu dvanácti let, ale vůbec nereagoval na upozornění navrhovatelů, že mají v úmyslu své pozemky využít pro výstavbu rodinných domů a že již probíhá investiční příprava. Navrhovatelka b) získala ještě před přijetím napadené změny územního plánu na svůj záměr dokonce územní rozhodnutí. Za druhé, odpůrce nedostatečně odůvodnil potřebu vymezení nových zastavitelných ploch, ani to, proč právě zvolené plochy jsou pro zástavbu vhodnější než plochy Z1 a Z3, které se odpůrce rozhodl zrušit. Za třetí, nově vymezené zastavitelné plochy jsou z velké části ve vlastnictví místostarosty obce nebo osob jemu blízkých. I přes tento střet zájmů byl místostarosta ustanoven určeným zastupitelem v procesu přípravy změny územního plánu a při hlasování zastupitelstva o napadené změně územního plánu neupozornil ještě před hlasováním na svůj střet zájmů, což bylo v rozporu se zákonem o obcích.

4. Odpůrce ve svém vyjádření k žalobě především namítl, že navrhovatelé nejsou nijak dotčeni na svých právech vymezením nových zastavitelných ploch, které napadají. Proto v tomto rozsahu postrádají návrhovou legitimaci. Kromě toho proti vymezení těchto ploch nepodali v procesu přijímání změny územního plánu ani žádné připomínky. Proto je jejich návrh v tomto rozsahu nepřípustný i podle úpravy obsažené v nyní účinném stavebním zákoně z roku 2021. K věcné podstatě návrhu odpůrce uvedl, že jeho legitimním cílem při přijímání napadené změny územního plánu bylo podpořit rozvoj bydlení na jeho území. V obci totiž klesá počet obyvatel, tento nepříznivý trend je dán nevyužíváním zastavitelných ploch a odpůrce se jej snaží zastavit. Vymezení nově zastavitelných ploch musel odpůrce z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu nějak kompenzovat, a učinil tak právě vrácením dlouhodobě nevyužitých zastavitelných ploch do zemědělského půdního fondu. V odůvodnění napadené změny to sice není výslovně uvedeno, ale vyplývá to ze závazného stanoviska Krajského úřadu Kraje Vysočina, jako orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, ze dne 17. 7. 2025. Svůj zásah do práv navrhovatelů považuje odpůrce za nanejvýš mírný, protože navrhovatelé předmětné pozemky nevyužívali po dobu dvanácti let, takže v jejich životě zjevně nehrají významnou roli. Fakticky tak parazitovali na odpůrci blokováním jeho rozvojového potenciálu. Na tom nemůže nic měnit ani povolení jednoho mobilního domu vydané pro minimální část dotčených pozemků a v samotném závěru procesu pořizování změny územního plánu, které do doby nabytí jeho účinnosti ani nestihlo nabýt právní moci. Odpůrce o tomto územním rozhodnutí nevěděl a ani o něm vědět nemohl, protože sám probíhající stavební řízení během přípravy územního plánu neprověřuje a navrhovatelka jej o tom neinformovala.

5. Ve věci proběhlo dne 30. 7. 2026 na žádost navrhovatelů ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Soud na úvod jednání usnesením vyhlášeným ústně připustil zúžení návrhu tak, že z nově navržených zastavitelných ploch se navrhuje zrušit pouze plocha Z.

4. II. Ve vztahu k plochám Z1 a Z3 zůstal návrh nezměněn.

6. Obě strany při jednání setrvaly na svých stanoviscích. Zástupce odpůrce na dotaz soudu vysvětlil, že důvodem vymezení plochy Z.

4. II byla právě ochota místostarosty prodat pozemky v této ploše obci, aby je mohla zasíťovat a nabídnout k prodeji. Tato plocha je k zástavbě vhodná, protože v obci se připravuje kanalizace a jedna její větev povede právě přes plochu Z.

4. II. Naopak plocha Z1 je aktuálně zcela bez sítí a bez dopravní přístupnosti. Plocha Z3 nebyla zrušena celá, ale jen zčásti zredukována. Její tvar se přizpůsobil skutečné parcelaci a zastavitelnost byla zrušena pouze na té její části, která byla dopravně nedostupná (resp. dostupná jedině přes zastavěnou část plochy Z3). Dále odpůrce uvedl, že místostarosta na zasedání zastupitelstva, kde se schvalovala napadená změna územního plánu, upozornil přítomné, že dotčené pozemky vlastní, jen se to nedostalo do zápisu.

7. Soud provedl na jednání pouze jediný důkaz, a to rozhodnutím Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru výstavby a územního rozvoje, o povolení záměru „RD Kozlov – Mobilní dům – NEMESIS – R.“ ze dne 15. 12. 2025, č. j. VÝST/74193/2025-kot/14893/20258 (č. l. 72–74 soudního spisu).

8. Zbývající důkazní návrhy stran soud zamítl z následujících důvodů: a) Listiny vzniklé až po vydání napadené změny územního plánu, které požadovali provést jako důkaz navrhovatelé [územní rozhodnutí na mobilní dům navrhovatelů c) a d) ze dne 22. 12. 2025, zápisy ze zasedání zastupitelstva obce Kozlov ze dne 20. 3. 2026 a ze dne 10. 7. 2026] soud neprovedl, neboť při posouzení věci musel vycházet ze skutkového a právního stavu ke dni vydání opatření obecné povahy [§ 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. b) Ostatní zápisy ze zasedání obce Kozlov, katastrální ortofotomapu a fotodokumentaci stavebních pozemků v obci Křižanov, navržené jako důkaz navrhovateli, stejně jako výslech místostarosty obce, který navrhl při jednání odpůrce, shledal soud nadbytečnými. Otázky, zda obec měla možnost vymezit nové zastavitelné plochy jinde, vhodněji, zda je jejich vymezení vůbec třeba, příp. zda a jak byl řešen místostarostův údajný střet zájmů, se nakonec vůbec nedostaly do hry a soud se jimi věcně nemohl zabývat (k tomu viz níže). c) Zbývající listiny již jsou součástí správního spisu, jímž soud ve správním soudnictví dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117).

III. Posouzení věci krajským soudem

9. Návrh je zčásti důvodný.

10. Krajský soud úvodem pro přehlednost shrnuje, proč návrhu vyhověl, ale pouze zčásti.

11. Krajský soud zrušil napadenou změnu územního plánu v rozsahu, v jakém tato změna zrušila zastavitelné plochy Z1 a Z3 na pozemcích navrhovatelů, neboť shledal, že je v tomto rozsahu nepřezkoumatelná. Odpůrce nevysvětlil, podle jakých hledisek vybral stávající zastavitelné plochy určené ke zrušení jako kompenzaci za nově vymezené zastavitelné plochy, a zejména nereagoval v odůvodnění napadené změny územního plánu přezkoumatelným způsobem na zcela konkrétní tvrzení navrhovatelů, že na svých pozemcích chystají v dohledné době výstavbu a nacházejí se v různých fázích její přípravy.

12. Naopak návrhu na zrušení nově vymezené zastavitelné plochy krajský soud nevyhověl, neboť proti tomu nesměřovala v procesu přijímání změny územního plánu žádná z připomínek navrhovatelů. Tento návrhový bod tak krajský soud vyhodnotil v souladu s aktuální právní úpravou ve stavebním zákoně jako nepřípustný a zamítl jej.

13. Nyní soud své úvahy vyloží podrobněji. Napadená změna územního plánu je nepřezkoumatelná ve vztahu ke zrušení ploch Z1 a Z3 14. Jedním z důležitých principů územního plánování je zásada kontinuity (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53). Uplatní se zejména v případě změny stávajícího územního plánu – pokud taková změna zasahuje do práv vlastníků pozemků, kteří předpokládali určitou možnost jejich využití založenou v dosavadním územním plánu, je nutno nezbytnost takového zásahu z pohledu odpůrce důkladně vysvětlit. Jinými slovy, změna funkčního určení ploch ve vlastnictví navrhovatele musí být podložena dostatečně závažnými důvody, opírajícími se buď o relevantní změnu okolností, nebo o to, že původní řešení je věcně nesprávné a vede k závažné kolizi s veřejným zájmem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018-50, bod 56).

15. Jak také správně upozornili navrhovatelé „pokud má v územním plánování dojít k tomu, že jsou výrazně redukovány stávající zastavitelné (avšak dosud nezastavěné) plochy, přičemž současně jsou vymezovány v jiné části území plochy s týmž způsobem využití, je třeba takový postup řádně, racionálně a transparentně zdůvodnit, aby byly rozptýleny pochybnosti o libovůli a arbitrárnosti při rozhodování o přijetí nového územního plánu (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013-85). Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že obsah vydaného územního plánu i jeho odůvodnění a vypořádání námitek je ve vztahu k soudnímu řízení konečný, stěžovatel nemůže ‚dohnat‘ nedostatky odůvodnění v kasační stížnosti“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2022, č. j. 5 As 223/2020-63, body 34–35).

16. Odpůrce v nynější věci vysvětlil zamýšlenou změnu dosavadní koncepce územního plánu poměrně důkladně a rozumně, ovšem až na ústním jednání před soudem. V textu napadené změny se vůbec nehovoří o tom, že plocha Z.

4. II je k zástavbě vhodnější kvůli předpokládanému vedení kanalizace, že plocha Z1 je aktuálně zcela bez sítí a bez dopravní přístupnosti a že z plochy Z3 byla vyjmuta pouze část, která neodpovídala skutečné parcelaci a byla dopravně nedostupná. Z odůvodnění napadené změny zkrátka nevyplývají jakákoliv kritéria, podle kterých odpůrce vybral zastavitelné plochy, u nichž možnost zástavby zruší jako kompenzaci za plochu nově zřizovanou.

17. Krajský soud tak musí dát navrhovatelům plně za pravdu v tom, že prakticky jediným důvodem, kterým odpůrce v odůvodnění napadené změny územního plánu obhajoval ztrátu možnosti zástavby pozemků ve vlastnictví navrhovatelů, byl fakt, že je dosud k výstavbě pro bydlení nevyužili. Jenže všichni navrhovatelé ve svých připomínkách upozornili, že každý z nich už učinil určité kroky k tomu, aby tento stav změnil. Navrhovatelka a) sdělila, že má uzavřenou smlouvu na prodej pozemku za účelem stavby rodinného domu. Navrhovatelka b) uvedla, že uzavřela s developerem smlouvu o smlouvě budoucí na stavbu dvou rodinných domů na svém pozemku. A konečně navrhovatelé c) a d) jako spoluvlastníci shodně tvrdili, že navrhovatelka d) již absolvovala předběžné jednání o vypracování projektové dokumentace s konkrétní stavební společností z Velkého Meziříčí. Odpůrce na to nijak nereagoval. Vůbec nevysvětlil, proč tato poměrně konkrétní tvrzení navrhovatelů nic nezměnila na jeho záměru odejmout jim možnost zástavby pozemků v jejich vlastnictví. Teprve kdyby odpůrce nějaké důvody uvedl, mohl by soud přezkoumat jejich zákonnost.

18. Krajský soud k tomu dodává, že odpůrce se v souvislosti s tvrzeným střetem zájmů místostarosty dovolával toho, že je velmi malou obcí (cca 200 stálých obyvatel), kde se podobným situacím nelze vyhnout. To je ovšem dvousečná zbraň. Stejně tak krajský soud může nyní vyjádřit údiv nad tím, že na tak malé vsi, kde se prakticky všichni znají, a při tak malých počtech dotčených pozemků, se nikdo nepokusil s vlastníky dotčených pozemků spojit předem (před zahájením přípravy napadené změny územního plánu nebo v průběhu procesu jejího přijímání) a zjistit, zda a kdy se chystají využít své pozemky pro bydlení a zda již jejich případné záměry nabyly nějakých konkrétních obrysů. Také během vypořádávání jejich připomínek měl odpůrce možnost navrhovatele kontaktovat a zjistit, jak vážné a podložené jejich záměry jsou. Anebo mohl vysvětlil, proč shledává tvrzení navrhovatelů o přípravě jejich záměrů účelovými nebo proč není fáze přípravy, ve které se nacházejí, podle něj dostatečně pokročilá. Mlčením, resp. obecnými frázemi, jimiž na konkrétní tvrzení navrhovatelů reagoval, skutečně založil nepřezkoumatelnost napadeného opatření obecné povahy.

19. Odpůrce se opakovaně dovolával také svého práva na samosprávu, do něhož by měl soud zasahovat co nejméně. Jak ale zdejší soud již dříve poznamenal: „Úvahy bez opory v řádně zjištěných faktech … nejsou kvalifikovanými úvahami, do kterých by se promítalo odpůrcovo právo na samosprávu. Jinými slovy, politická reprezentace obce má sice právo rozhodovat o dalším směřování obce podle svých názorových a politických preferencí, nemá však právo tak činit na základě pouhých ničím nepodložených dojmů“ (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2025, č. j. 64 A 7/2024-241). Ani v nynější věci nevtělil odpůrce do odůvodnění územního plánu takové důvody, které by soud přesvědčily o tom, že věc důkladně promyslel a že k redukci stávajících ploch pro bydlení v zájmu vymezení ploch nových přikročil z nějakých objektivních a rozumně se jevících důvodů. Tam, kde důvody pro přijetí určité regulace chybí, nemůže se aktivovat ani zdrženlivost soudu vůči hodnocení takových důvodů. Návrhové body směřující proti vymezení nových zastavitelných ploch a střetu zájmů jsou nepřípustné 20. Jelikož v dané věci se veřejné projednání napadené změny územního plánu konalo dne 21. 7. 2025, tedy již za účinnosti nového stavebního zákona, aplikuje se na proces jejího přijímání tento zákon (§ 323 odst. 9 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon). Tento předpis mj. stanoví: „Návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je … nepřípustný, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl; to neplatí, jde-li o opatření obecné povahy podléhající posouzení vlivů na životní prostředí“ (§ 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021).

21. Úkon (resp. lépe řečeno „fáze“), během něhož bylo možné vznést důvody proti opatření obecné povahy, proběhl v nynější věci již po účinnosti nového stavebního zákona – připomínky k návrhu změny územního plánu bylo v tomto případě možno uplatnit do 15 dnů ode dne konání veřejného projednání. Výše citovaný § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 se proto na věc použije (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2026, č. j. 10 As 182/2025-57, bod 20).

22. Krajský soud nepřehlédl, že navrhovatelé nebyli v době podání připomínek (ještě) právně zastoupeni. To ale nemůže na aplikaci uvedeného ustanovení nic změnit. Odpůrce transparentně postupoval v procesu přípravy podle nového, nyní účinného stavebního zákona z roku 2021, na který odkazoval i v oznámení o veřejném projednání napadené změny. V době podání připomínek navrhovatelů tak byly plně předvídatelné procesní důsledky toho, když opomenou ve svých připomínkách uplatnit nějaký důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy. Tím se nynější kauza liší od případu, který Nejvyšší správní soud řešil ve výše citovaném rozsudku č. j. 10 As 182/2025-57 (srov. jeho body 45– 48).

23. Lze to též vyjádřit tak, že „podmínka omezující přístup k soudní ochraně zakotvená v § 307 odst. 2 stavebního zákona se uplatní v případech, kdy bylo veřejné nebo opakované veřejné projednání, při němž mohly být důvody uplatněny, zahájeno za účinnosti stavebního zákona z roku 2021, a navrhovatel si tedy měl být s ohledem na zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, vědom důsledků spojených s případnou pasivitou. Tomu by měl případně přizpůsobit míru pozornosti, kterou bude věnovat úřední desce a formulaci případných připomínek“ (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, č. j. 41 A 18/2024-101, bod 58).

24. Přesto si však krajský soud musí položit otázku, zda navrhovatelům nebránila nějaká jiná, na jejich vůli nezávislá objektivní okolnost v tom, aby ve svých připomínkách k návrhu změny územního plánu uplatnili všechny důvody, o které následně opřeli svůj návrh na jeho zrušení. Vyplývá to již ze samotného znění zákona: „neuplatnil …, ač tak učinit mohl“. Navíc Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku konstatoval, že úpravu nepřípustnosti návrhu na zrušení opatření obecné povahy, obsaženou ve stavebním zákoně z roku 2021, nelze aplikovat v rozporu s právem na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

25. Z toho podle krajského soudu vyplývá obecnější závěr, že úprava nepřípustnosti návrhu obsažená v § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 nemá místo v situaci, kdy navrhovatelé nemohli důvody pro zrušení napadené regulace uplatnit v procesu přijímání opatřené obecné povahy kvůli objektivním okolnostem. Mohlo by k tomu dojít např. proto, že o těchto důvodech v době podání připomínek nemohli vědět, nebo proto, že odpůrce jim svým postupem významně ztížil orientaci v procesu pořizování územního plánu či „zamlžil“ okolnosti, jež byly pro uplatnění těchto důvodů podstatné. Nic podobného se však v nynějším případě nestalo.

26. Pokud jde o střet zájmů místostarosty, který byl zároveň určeným zastupitelem pro pořizování změny územního plánu, tato okolnost musela být navrhovatelům zřejmá během celého procesu pořizování změny územního plánu. Ze spisu je patrné, že místostarosta byl určeným zastupitelem od samého počátku pořizování napadené změny (viz Zápis s usnesením č. 5/2023 ze zasedání Zastupitelstva obce Kozlov dne 6. 10. 2023, bod 5). To, že místostarosta a s ním spřízněné osoby vlastní dotčené pozemky, bylo možno zjistit z katastru nemovitostí. A navrhovatelé sami ostatně ani neuvádějí, co jim bránilo rozhodující skutečnosti zjistit a namítat včas.

27. Stejně tak bylo od počátku pořizování změny č. 2 zřejmé, že se uvažuje o zrušení ploch Z1 a Z3, přičemž má jít o kompenzaci za vymezení nových zastavitelných ploch. Bylo to výslovně uvedeno již v Obsahu změny č. 2 Územního plánu Kozlov založené ve spise (tento obsah u zkráceného postupu pořízení změny územního plánu nahrazuje zadání), a Krajský úřad Kraje Vysočina vyjádřil ve svém přípise ze dne 13. 9. 2023 o tomto řešení určité pochybnosti. Každopádně od začátku bylo možno ze spisu vyčíst jasné spojení mezi vymezením nových ploch pro bydlení a zrušením stávajících ploch Z1 a Z3. Navrhovatelům tak muselo být jasné, že mohou při obraně svých zájmů na zachování zastavitelnosti svých pozemků brojit i proti vymezení nových ploch pro bydlení, ale neučinili tak. Ani v tomto případě nevysvětlují, co jim v tom bránilo, a soud tak žádné objektivní překážky pro uplatnění těchto důvodů neshledává.

28. Nyní již soud jen vysvětlí, proč aplikoval nepřípustnost na jednotlivé návrhové body, resp. důvody návrhu, a proč návrh (v tomto rozsahu) zamítl.

29. Výše citované ustanovení § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 označuje za nepřípustný pouze takový návrh, který je zcela založen na důvodech, jež navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl. Nicméně v soudní praxi se běžně vyskytují případy, že návrh na zrušení opatření obecné povahy obsahuje „směs“ důvodů, z nichž některé navrhovatel v řízení o vydání opatření obecné povahy uplatnil, zatímco jiné nikoliv. Záměrem zákonodárce bylo zavést do soudních řízení ve stavebních věcech koncentraci, proto je třeba interpretovat úpravu nepřípustnosti rozšiřujícím způsobem. Konkrétně je nutno § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 navzdory jeho doslovnému znění vykládat tak, že nepřípustnost se může vztahovat i na jednotlivý návrhový bod, popř. na konkrétní argument. Správní soudy ostatně také obvykle postupují tak, že nepřípustnými důvody se fakticky nezabývají a hodnotí pouze ty návrhové body, jež obsahují přípustné důvody.

30. Jestliže je na nepřípustných důvodech založena relativně samostatná, tj. oddělitelná část návrhu – jako je tomu v nynějším případě s návrhem na zrušení napadené změny územního plánu ve vztahu k vymezení nové zastavitelné plochy Z.

4. II – pak může být sporné, zda je namístě takovouto část návrhu spíše odmítnout, či zamítnout. Úprava v § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. počítá pouze s odmítnutím návrhu jako celku. Navíc v nynějším případě je věc složitější o to, že se soud kvůli nepřípustnosti nezabýval ani námitkou střetu zájmů určeného zastupitele, kterou se fakticky navrhovatelé snažili podpořit důvodnost obou svých návrhových bodů. Krajský soud proto nakonec upřednostnil postup, kdy zbytek návrhu neodmítl, ale zamítl.

IV. Závěr

31. Návrh byl zčásti nepřípustný, zčásti důvodný. Soud zrušil napadenou změnu územního plánu pouze v tom rozsahu, v jakém odňala navrhovatelům možnost zástavby jejich pozemků v plochách Z1 a Z3. Zrušení možnosti zástavby však mělo sloužit jako kompenzace vymezení nové návrhové plochy pro bydlení Z.

4. II, a to v zájmu ochrany zemědělského půdního fondu. V důsledku rozhodnutí soudu zůstává nyní nová plocha určena k zástavbě, ale žádná stávající namísto ní zrušena nebyla. Tento problém bude třeba zohlednit nejpozději při další aktualizaci územně plánovacích podkladů (§ 65 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon). Je proto i v zájmu odpůrce vzniklou situaci co nejrychleji vyřešit.

V. Náklady řízení

32. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé měli ve věci částečný úspěch, proto mají vůči odpůrci právo na náhradu části nákladů, které v řízení před soudem účelně vynaložili. Soud nicméně musel odečíst od míry úspěchu navrhovatelů míru jejich neúspěchu (srov. Šuránek, P. in: Jemelka, L. a kol. Soudní řád správní. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, komentář k § 60, bod 11; dále srov. Kocourek, T. in: Kühn, Z. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, komentář k § 60, bod 8). Vzájemný poměr úspěchu obou stran v tomto případě nelze přesně kvantifikovat, nicméně krajský soud dospěl k závěru, že jeho míra je srovnatelná. Z tohoto důvodu soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 30. 7. 2026 Mgr. Milan Procházka předseda senátu