64 A 14/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci navrhovatelé: a) I. T. b) Ing. R. T. oba zastoupeni advokátem Mgr. Pavlem Procházkou sídlem Lidická 2006/26, 602 00 Brno proti odpůrci: Obec Holubice sídlem Holubice 61, 683 51 Holubice zastoupené advokátem Mgr. Davidem Zahumenským třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno 602 00 o návrhu na neaplikaci části opatření obecné povahy, podle nějž se územní plán obce Holubice schválený usnesením zastupitelstva obce ze dne 25. 7. 2003, ve znění pozdějších změn, zčásti nepoužije ve věci žádosti o společné územní rozhodnutí a stavební povolení na stavbu Holubice – ocelová hala na pozemku p. č. X v k. ú. X, v řízení vedeném u Městského úřadu Slavkov u Brna pod sp. zn. SU/29447-2024/FOR takto:

Výrok

I. Návrh se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Každému z navrhovatelů se ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Soud vyzývá zástupce navrhovatelů, aby sdělil číslo účtu pro vrácení soudních poplatků ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Navrhovatelé požádali v červnu 2024 Městský úřad Slavkov u Brna jako stavební úřad o vydání společného povolení na stavbu „Holubice – ocelová hala“ na pozemku p. č. X v k. ú. X (dále je vždy míněno toto katastrální území). Stavební úřad žádost v září 2024 zamítl, protože tentýž městský úřad jako dotčený orgán územního plánování vydal k záměru záporné závazné stanovisko. Soulad záměru s územním plánem posuzoval prvostupňový dotčený orgán ještě ve vztahu k tehdy účinnému územnímu plánu obce Holubice z roku 2003 (ve znění jeho poslední změny č. 8). Hlavním důvodem negativního posouzení byl střet záměru navrhovatelů s územní rezervou pro rozšíření dálnice D1, která kolem Holubic prochází.

2. Navrhovatelé podali proti zamítavému rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, a to v listopadu 2024. Krajský úřad Jihomoravského kraje jako odvolací orgán požádal nadřízený dotčený orgán územního plánování (jiný odbor téhož krajského úřadu) o potvrzení či změnu závazného stanoviska Městského úřadu Slavkov u Brna. Nadřízený dotčený orgán vydal potvrzující závazné stanovisko, ale učinil tak až 7. 1. 2026. Mezitím, konkrétně dne 5. 12. 2025, nabyl účinnosti nový územní plán obce Holubice. Nadřízený orgán územního plánování zhodnotil soulad záměru jak s předchozím, tak s novým územním plánem, a dospěl k závěru, že záměr navrhovatelů je nepřípustný podle obou těchto územních plánů. Na základě toho Krajský úřad Jihomoravského kraje jako odvolací orgán ve stavebním řízení odvolání navrhovatelů zamítl rozhodnutím ze dne 10. 2. 2026.

3. Proti tomu brojili navrhovatelé žalobou podanou Krajskému soudu v Brně dne 23. 3. 2026 (vedena pod sp. zn. 30 A 19/2026). Se žalobou spojili dva incidenční návrhy podle § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V prvním z nich požadovali zrušení (části) opatření obecné povahy – účinného územního plánu obce Holubice schváleného usnesením zastupitelstva obce ze dne 13. 11. 2025. Druhým incidenčním návrhem se navrhovatelé domáhali neaplikace opatření obecné povahy, konkrétně že se předchozí územní plán obce Holubice schválený usnesením zastupitelstva obce ze dne 25. 7. 2003 nepoužije pro posouzení jejich záměru „Holubice – ocelová hala“ v řízení vedeném u Městského úřadu Slavkov u Brna pod sp. zn. SU/29447-2024/FOR, a to v rozsahu textového a grafického vymezení plochy – koridoru dopravní infrastruktury – silniční doprava (rozšíření dálnice D1 Slatina – Holubice, zkapacitnění včetně MUK, územní rezerva), ozn. RK6.12.

4. Žaloba obsahovala ve všech třech částech jen velmi obecné důvody. Navrhovatelé avizovali, že ji doplní do jednoho měsíce, což učinili dne 23. 4. 2026.

5. Krajský soud se rozhodl vyčlenit oba incidenční návrhy k samostatnému projednání (stalo se tak usnesením ze dne 4. 5. 2026, č. j. 30 A 19/2026-28). Návrhu na zrušení nového, nyní účinného územního plánu Holubice přidělil soud sp. zn. 64 A 13/2026 a návrhu na neaplikaci starého, již neúčinného územního plánu pak sp. zn. 64 A 14/2026. Právě posledně uvedený návrh je předmětem nynějšího posouzení.

6. Stručně řečeno, krajský soud se rozhodl návrh na neaplikaci předchozího územního plánu odmítnout, protože tento územní plán v době podání návrhu již neexistoval (byl zrušen). Proto nebyly splněny podmínky řízení.

7. Jak upozornil odpůrce ve svém vyjádření ze dne 4. 6. 2026, nabytím účinnosti nového územního plánu ten stávající zanikl a nemůže už obživnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2026, č. j. 22 As 277/2025-57). U návrhů na zrušení územního plánu jakožto opatření obecné povahy vede jejich zánik k tomu, že odpadne předmět řízení, což vede neodstranitelnému nedostatku podmínek řízení, a tedy odmítnutí návrhu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2012, č. j. 8 Ao 6/2010-98). Následek téže situace v případě obdobného návrhu, tj. návrhu na neaplikaci územního plánu, by měl být podle krajského soudu logicky stejný. Dále odpůrce uvedl, že v odvolacím řízení neměl Krajský úřad Jihomoravského kraje jako dotčený orgán vycházet ze zaniklého územního plánu a měl záměr navrhovatelů posoudit výhradně jen podle nového, tedy v té době účinného územního plánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2026, č. j. 2 As 228/2025-67). Není tedy splněna ani další, zvláštní podmínka řízení o incidenčním návrhu na neaplikaci opatření obecné povahy, totiž že by takové rozhodnutí soudu bylo potřebné pro rozhodnutí stavebního úřadu o záměru navrhovatelů na výstavbu ocelové haly (ve vztahu k obdobnému typu incidenčního návrhu, tj. na zrušení územního plánu, srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2022, č. j. 4 Ao 7/2021-179, č. 4404/2022 Sb. NSS).

8. Navrhovatelé proti tomuto náhledu brojili replice ze dne 21. 6. 2026 následujícími argumenty. Za prvé, tvrdili, že jedna z jejich námitek, vznesených v řízení sp. zn. 64 S 13/2026 o návrhu na zrušení nyní účinného územního plánu obce Holubice, by mohla vést až k vyslovení jeho nicotnosti. Šlo konkrétně o námitku, že nový územní plán byl vydán podle nesprávného právního předpisu (starého stavebního zákona, namísto nyní účinného stavebního zákona). Za druhé, uvedli, že jejich záměr měl být posouzen podle starého územního plánu, jelikož za doby jeho účinnosti podali svou žádost o společné povolení a proběhlo také posouzení jejich záměru dotčeným orgánem na prvním stupni. Dále poukazovali na to, že k posouzení podle nového územního plánu došlo jen v důsledku překročení zákonných lhůt, jelikož nadřízený dotčený orgán účelově vyčkával s potvrzujícím závazným stanoviskem právě na přijetí nového územního plánu obce Holubice. Spatřují v tom projev systémové podjatosti. Dalším takovým projevem má podle nich být fakt, že Městský úřad Slavkov u Brna, tedy dotčený orgán územního plánování, který soulad jejich záměru se starým územním plánem původně posuzoval, se zároveň účastnil procesu pořizování nového územního plánu.

9. Krajský soud se přiklonil k náhledu odpůrce. Výhrady navrhovatelů vyhodnotil tak, že neúčinný územní plán se na posouzení záměru navrhovatelů skutečně použít nemohl. Správní orgán musí věc posuzovat vždy podle skutkového a právního stavu v době vydání svého rozhodnutí či závazného stanoviska (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011-79, ve vztahu k odvolacímu řízení pak rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2023, č. j. 9 Azs 131/2023-33, body 14-17). A v době vydání potvrzujícího závazného stanoviska a odvolacího rozhodnutí byl již účinný nový územní plán obce Holubice. Ani překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí či závazného stanoviska, stejně jako podjatost rozhodující osoby – jež nadto v dané věci ani nebyla nijak prokázána – by nemohly samy o sobě ani v souhrnu vést k tomu, že by dotčený orgán či stavební úřad vybočily z výše uvedeného obecného pravidla a aplikovaly na věc již neučinný územní plán.

10. Jako jediná relevantní námitka se tak soudu jevila možnost, že by v řízení vedeném pod sp. zn. 64 A 13/2026 mohl vyslovil nicotnost nového územního plánu, čímž by nezanikl územní plán původní. To se však nakonec nestalo.

11. Ve věci sp. zn. 64 A 13/2026 nařídil soud na den 29. 7. 2026 jednání. Na něm vynesl rozsudek, jímž návrh na zrušení účinného územního plánu obce Holubice (z roku 2025) zamítl. Na základě toho pak přijal nynější usnesení, jímž návrh na neaplikaci původního územního plánu obce Holubice (z roku 2003) z výše uvedených důvodů odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta. Odpůrce sice požadoval, aby mu soud náhradu nákladů řízení vůči navrhovatelům přiznal, neuvedl však žádné důvody hodné zvláštního zřetele, na základě kterých by tak soud mohl učinit. Odvolával se pouze na to, že je malou obcí, což však může svědčit pouze o důvodnosti právního zastoupení, nikoliv o tom, že by z nějakého zvláštního důvodu měli náklady odpůrce hradit navrhovatelé. Krajský soud tak jen stručně podotýká, že návrh nevnímá jako šikanózní či účelový. Krajský úřad Jihomoravského kraje jako dotčený orgán územního plánování posuzoval ve svém závazném stanovisku záměr navrhovatelů (výstavbu ocelové haly) nadbytečně též podle starého územního plánu obce Holubice. Je proto zcela pochopitelné, že se navrhovatelé bránili proti jeho aplikaci.

13. Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku má oporu v § 10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle něj soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, a to ve lhůtě plynoucí z § 10a odst. 1 tohoto zákona. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 29. 7. 2026 Mgr. Milan Procházka předseda senátu