67 A 14/2026

Rubrum

č.j. 67 A 14/2026-136 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci navrhovatele: Ing. M. Z. sídlem V. 263/50, B. proti odpůrci: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské náměstí 1, Brno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy vydaného odpůrcem dne 23. 9. 2025, č. j. MMB/0466296/2025/PEL, sp. zn. 5400/OD/MMB/0179121/2025, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Návrh a jeho doplnění

1. Navrhovatel se domáhá zrušení opatření obecné povahy (veřejné vyhlášky) specifikovaného v záhlaví rozsudku, kterým byla stanovena místní úprava provozu na pozemních Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. 2 67 A 14/2026 komunikacích v historickém centru města Brna spočívající v instalaci dopravního značení B 30a (zákaz vjezdu osobních přepravníků) a B 11 (zákaz vjezdu všech motorových vozidel).

2. Je přesvědčen, že napadené opatření obecné povahy způsobuje nerovné zacházení, neboť zakazuje vjezd osobních přepravníků, zatímco jiných obdobných dopravních prostředků (např. jízdních kol a koloběžek) se netýká. Z hlediska hmotnosti, rychlosti nebo manévrovatelnosti jsou přitom tyto dopravní prostředky srovnatelné a pro chodce mohou představovat obdobné nebo dokonce i větší riziko než osobní přepravníky. Rozdílná úprava provozu těchto dopravních prostředků postrádá racionální a odborné odůvodnění.

3. Opatření obecné povahy není dostatečně odůvodněno. Odpůrce v odůvodnění obecně poukazuje na nebezpečnost osobních přepravníků, avšak toto tvrzení nedokládá konkrétními daty, statistikami či odbornou analýzou.

4. Napadené opatření obecné povahy je rovněž v rozporu se zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), podle něhož je osoba jedoucí na osobním dopravníku při rychlosti chůze považována za chodce. Nepřípustně omezuje pohyb osob, které mohou být za určitých okolností považovány za chodce. Účelem úpravy silničního provozu není vylučovat konkrétní druhy dopravy z provozu (bez dostatečného důvodu), ale regulovat jejich chování.

5. Plošný zákaz vjezdu osobních přepravníků je rovněž nepřiměřený, neboť bezpečnosti chodců lze dosáhnout i mírnějšími způsoby, např. omezením rychlosti nebo časovým omezením vjezdu v dobách vyššího výskytu chodců.

6. Použité dopravní značení není definováno v zákoně a použitý piktogram znázorňuje segway, nikoliv elektrickou jednokolku. Není tak jasné, na jaká konkrétní vozidla se zákaz vztahuje, což je v rozporu se zásadou právní jistoty a předvídatelnosti práva. Samotná značka je navíc příliš malá a obtížně viditelná.

7. Navrhuje proto opatření obecné povahy zrušit.

8. V replice ze dne 6. 5. 2026 navrhovatel setrval na argumentaci uplatněné v návrhu a jeho doplnění. Dodal, že při posuzování bezpečnosti jednotlivých dopravních prostředků je nutné zohlednit i potenciální následky kolize. Elektrická jednokolka nemá řídítka ani vystupující konstrukční prvky, má nízkou konstrukční výšku a při střetu s chodcem nedochází k bodovému nárazu. Oproti tomu jízdní kola a koloběžky mají řídítka a další vystupující prvky, které mohou při kolizi způsobit bodové poranění. Jejich konstrukce zahrnuje pevné a vystupující části, z čehož plyne, že při kolizi mohou způsobit koncentrovanější a závažnější poranění. Nelze proto tvrdit, že osobní přepravníky představují vyšší riziko než jízdní kola nebo elektrické koloběžky. Odmítá preventivní přístup odpůrce, který je uplatňován bez jakéhokoliv věcného podkladu. Uzavírá, že ani skutečnost, že nebyly podány námitky, nemůže legitimizovat nezákonnost napadeného opatření obecné povahy.

II. Vyjádření odpůrce

9. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že napadené opatření obecné povahy bylo vydáno k provedení nařízení statutárního města Brna č. 6/2025, kterým se vymezují místa, kde je provozování osobního přepravníku na chodníku, stezce pro chodce, stezce pro chodce a cyklisty, na odděleném pruhu pro chodce na stezce pro chodce a cyklisty, na pěších, obytných a sdílených zónách zakázáno. Tímto město využilo možnosti omezení provozu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. 3 67 A 14/2026 osobních přepravníků, která plyne z § 60a odst. 5 zákona o silničním provozu. Proces vydání opatření obecné povahy proběhl řádně a v souladu se zákonem.

10. Vzhled dopravního značení stanoveného napadeným opatřením obecné povahy vychází z vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích. Účastník provozu na pozemních komunikacích je povinen tyto značky znát a přizpůsobit se jim. Značky jsou dostatečně srozumitelné. I pokud by byly hůře čitelné v důsledku jejich provedení v terénu, nejednalo by se o vadu opatření obecné povahy.

11. Opatření obecné povahy není v rozporu se zásadou rovnosti. Zákon o silničním provozu stanoví pro užívání osobních přepravníků odlišná pravidla (§ 60a zákona o silničním provozu) od pravidel platných pro jízdu na jízdním kole, která platí i pro koloběžky (§ 57 odst. 2 zákona o silničním provozu). Trajektorie osobních přepravníků je podstatně hůře předvídatelná než u ostatních osobních dopravních prostředků. Možnost zákazu provozu osobních přepravníků vyplývá přímo ze zákona (§ 60a odst. 5 zákona o silničním provozu). Přestože může být uživatel osobních přepravníků považován v určitých situacích za chodce, nic to nemění na potenciálních rizicích provozu osobních přepravníků v historickém centru města.

12. Napadené opatření obecné povahy je podle odpůrce dostatečně odůvodněno, obsahuje výslovné vymezení rozsahu zákazu, jakož i výkresovou dokumentaci. Hlavními důvody pro omezení vjezdu osobních přepravníků do centra města byly snaha o zvýšení bezpečnosti chodců v centu města, nepřiměřená rychlost pohybu a nevhodné manévrování jejich uživatelů v prostoru mezi chodci, což zvyšuje riziko kolize. Pro přijetí omezení jakožto preventivního opatření nebylo třeba analýz a statistik nehodovosti.

13. Navrhuje podaný návrh zamítnout.

III. K podmínkám řízení před soudem

14. Nejprve se soud zabýval splněním podmínek řízení.

15. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části je podle § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“), ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem. Aktivní procesní legitimace navrhovatele se zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, body 31, 34 a 37).

16. Navrhovatel tvrdí, že je aktivně legitimovaný k podání návrhu, neboť je uživatelem elektrické jednokolky a napadené opatření obecné povahy jej přímo omezuje v užívání pozemních komunikací v dotčené oblasti. Takové tvrzení představuje myslitelné dotčení právní sféry navrhovatele. Ostatně odpůrce ani aktivní legitimaci navrhovatele nezpochybňuje. Navrhovatel je tedy k podání návrhu aktivně legitimován.

17. Ve věci nebyla spornou ani pasivní legitimace odpůrce, který místní úpravu provozu na pozemních komunikacích stanovil, ani skutečnost, že veřejná vyhláška č. j. MMB/0466296/2025/PEL představuje opatření obecné povahy (§ 77 odst. 5 zákona o silničním provozu).

18. Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu (petitu), neboť navrhovatel ve svém doplnění ze dne 10. 4. 2026 konkretizoval, zrušení jakého opatření obecné povahy se Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. 4 67 A 14/2026 domáhá. Návrh kromě petitu obsahuje i další náležitosti požadované § 101b odst. 2 s. ř. s. (především návrhové body) a je včasný (byl podán ve lhůtě podle § 101b odst. 1 s. ř. s.).

19. Podmínky řízení byly v dané věci splněny, proto soud přistoupil k věcnému přezkumu napadeného opatření obecné povahy v rozsahu uplatněných námitek.

IV. Posouzení věci soudem

20. Přezkum opatření obecné povahy je vázán dispoziční zásadou a je spojen s poměrně přísnou koncentrací řízení obsaženou v § 101b odst. 3 s. ř. s., podle něhož „[n]ávrh kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Obsahuje-li návrh tyto náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body.“ To klade důraz na odpovědnost navrhovatele při formulování návrhu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 Aos 2/2012-27). Je zcela v dispozici navrhovatele, v jakém rozsahu opatření obecné povahy napadne, svůj návrh však nesmí rozšiřovat co do rozsahu a důvodů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2017, č. j. 2 As 288/2016-47). Obsahuje-li návrh jednoznačně vymezený petit a k němu argumentaci (návrhové body), nelze jej ani na výzvu soudu rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření, ani kdyby původní návrh obsahoval argumentaci i k takto rozšířenému petitu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 9 As 49/2021-39).

21. Navrhovatel podal dne 7. 4. 2026 návrh, který neobsahoval označení napadeného opatření obecné povahy ani návrh výroku rozsudku (petit). Soud jej proto usnesením ze dne 9. 4. 2026, č. j. 67 A 14/2026-4, podle § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzval k odstranění vad návrhu. To navrhovatel učinil a svůj návrh doplnil. Vzhledem k tomu, že ke koncentraci řízení podle § 101b odst. 3 s. ř. s. dojde až v okamžiku, kdy je návrh perfektní, navrhovateli nic nebránilo v doplnění návrhu rozšířit svůj návrh nad rámec původně uplatněných návrhových bodů. Soud se tedy zabýval jak námitkami obsaženými v původním návrhu, tak i těmi, které navrhovatel doplnil až v podání ze dne 10. 4. 2026.

22. Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti opatření obecné povahy. Vycházel přitom z toho, že zrušení opatření obecné povahy pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno jen těm nejzávažnějším vadám, pro které není možné dané opatření obecné povahy vůbec meritorně přezkoumat.

23. Odpůrce v odůvodnění opatření obecné povahy jasně uvedl, že zákaz vjezdu osobních přepravníků na vymezená místa byl vydán k provedení nařízení statutárního města Brna č. 6/2025, které bylo vydáno na základě § 60a odst. 5 zákona o silničním provozu. Ustanovení § 60a zákona o silničním provozu přitom stanovuje pro uživatele osobních přepravníků zvláštní pravidla odlišná od pravidel pro cyklisty, či chodce.

24. V odůvodnění opatření obecné povahy je pak dále vysvětleno, že uživatelé osobních přepravníků se často pohybují nepřiměřenou rychlostí, nevhodně manévrují v prostoru mezi chodci a zvyšují riziko kolizních situací. Přijatá regulace dle odpůrce reagovala na podněty občanů a městské části a má za cíl zvýšit bezpečnosti chodců v centru města a zajistit plynulost provozu. Tyto skutečnosti přitom podle odpůrce není třeba dokazovat Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. 5 67 A 14/2026 podrobnými analýzami či statistikami, neboť plynou přímo z technických vlastností a parametrů osobních přepravníků, o nichž není sporu. Zákaz jejich vjezdu tedy může být přijat i preventivně, za účelem zajištění bezpečnosti chodců.

25. Dle soudu je takové odůvodnění dostatečné a lze z něj jednoduše zjistit, na základě jakých důvodů bylo napadené opatření obecné povahy přijato. Námitka nepřezkoumatelnosti tak není důvodná.

26. Stěžejní navrhovatelovou námitkou je námitka nerovného zacházení.

27. Soud však při přezkumu opatření obecné povahy porušení zásady rovnosti neshledal. Jak přiléhavě vysvětluje odpůrce, pro uživatele osobních přepravníků jsou stanovena odlišná pravidla pohybu již přímo zákonem (§ 60a zákona o silničním provozu). Osoba užívající osobní přepravník není považována za chodce ani za řidiče (např. cyklistu), ale tvoří samostatnou kategorii účastníků silničního provozu. Osobní přepravníky se mohou pohybovat stejně jako chodci, tedy po chodníku, stezce pro chodce, stezce pro chodce a cyklisty nebo na odděleném pruhu pro chodce na stezce pro chodce a cyklisty. To je však obecně pro chodce nebezpečné, jelikož osobní přepravník je poměrně těžký, může zabírat podstatnou šířku chodníku a dosahuje vyšší rychlosti než chodec (viz DIRHAN, Martin. § 60a [Užívání osobního přepravníku]. In: ZŮBEK, Jan, DIRHAN, Martin, VRBA, Milan, BODNAR, Tomáš a kol. Zákon o silničním provozu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 371, marg. č. 1.). Z tohoto důvodu se podle § 60a odst. 1 zákona o silničním provozu mohou osobní přepravníky pohybovat na chodníku, stezce pro chodce, stezce pro chodce a cyklisty nebo na odděleném pruhu pro chodce na stezce pro chodce a cyklisty nebo na pěších, obytných a sdílených zónách nejvýše rychlostí srovnatelnou s rychlostí chůze. Neznamená to však, že by uživatelé osobních přepravníků byli považováni za chodce. Z § 60a odst. 2 zákona o silničním provozu pak dále plyne, že osobní přepravník lze užívat i na jízdním pruhu vyhrazeném pro cyklisty, stezce pro cyklisty a odděleném pruhu pro cyklisty na stezce pro chodce a pro cyklisty. Na těchto místech se mohou osobní přepravníky pohybovat stejně jako jízdní kola. Ani v tomto případě však nelze dovozovat, že by osobní přepravníky měly být považovány za jízdní kola.

28. Osoby pohybující se na osobních přepravnících tedy mají některé charakteristiky společné s chodci, avšak odlišné od cyklistů (např. možnost bezpečného pohybu rychlostí chůze), jiné mají společné s cyklisty, ale odlišné od chodců (např. možnost vyvinout vyšší rychlost a tím i potenciálně vážnější následky při případných kolizích). Stanovení zvláštních pravidel pro užívání osobních přepravníků v § 60a zákona o silničním provozu tedy vychází z odlišných vlastností, kterými se osobní přepravníky liší jak od chodců, tak od cyklistů. Vzhledem k tomu, že odlišnost právní úpravy je založena na rozdílných věcných charakteristikách jednotlivých dopravních prostředků, nelze úpravu obsaženou v napadeném opatření obecné povahy stanovící jiný režim pro chodce, osobní přepravníky a cyklisty považovat jen z tohoto důvodu za diskriminační (shodně nález Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1204/21). Námitka nerovného zacházení tak není důvodná.

29. Dále soud posuzoval důvodnost námitky nerespektování právní úpravy silničního provozu.

30. Možnost stanovení zákazu vjezdu osobních přepravníků na určité území obce vyplývá přímo ze zákona. Podle § 60a odst. 5 zákona o silničním provozu „[o]bec může nařízením Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. 6 67 A 14/2026 vymezit na svém území místa, kde je provozování osobního přepravníku na chodníku, stezce pro chodce, stezce pro chodce a cyklisty, na odděleném pruhu pro chodce na stezce pro chodce a cyklisty, na pěších a obytných zónách nebo vozovce zakázáno.“ 31. Jak vyplývá ze správního spisu, statutární město Brno v nynějším případě tuto svoji zákonnou pravomoc využilo a na základě § 60a odst. 5 zákona o silničním provozu vydalo nařízení č. 6/2025, kterým se vymezují místa, kde je provozování osobního přepravníku na chodníku, stezce pro chodce, stezce pro chodce a cyklisty, na odděleném pruhu pro chodce na stezce pro chodce a cyklisty, na pěších, obytných a sdílených zónách zakázáno. K provedení tohoto nařízení pak odpůrce vydal napadené opatření obecné povahy. Ani námitka porušení zákona o silničním provozu tak není důvodná.

32. Dále navrhovatel namítá, že plošný zákaz vjezdu osobních přepravníků je nepřiměřený, nezohledňuje konkrétní situaci v území a zamýšleného účelu bylo možné dosáhnout i mírnějšími opatřeními (omezení povolené rychlosti, časové omezení zákazu atd.).

33. Pro přezkum přiměřenosti přijatého opatření obecné povahy v řízení před soudem je stěžejní, zda navrhovatel uplatnil námitky v průběhu procesu pořizování opatření obecné povahy. Ze správního spisu je zřejmé, že nikoliv. Ač tato skutečnost nebrání aktivní legitimaci navrhovatele, může znamenat překážku pro úspěch ve věci. Správní soud totiž nemůže při posuzování námitek suplovat roli správního orgánu, který by se jednotlivými námitkami zabýval během pořizování opatření obecné povahy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 As 195/2016-26). Námitkou nepřiměřenosti se proto soud zabýval jen ve zcela omezeném rozsahu.

34. Odpůrce byl při přijetí opatření obecné povahy veden úvahou, že chodci jsou ze své podstaty nejohroženější skupinou provozu na pozemních komunikacích, kterou je nutno chránit. To ostatně ani navrhovatel nezpochybňuje. Platí rovněž, že historické centrum města Brna, které je předmětem regulace, je místem s vysokou koncentrací chodců. Lze tak akceptovat odůvodnění odpůrce, že hrozba kolize osobních přepravníku s chodci v centru města je reálná a aktuální, aniž by bylo nutno s přijetím regulace vyčkávat, než k ní skutečně dojde. I podle Ústavního soudu lze zákaz vjezdu osobních přepravníků vydat preventivně, aby obec jakýmkoliv kolizím předem zamezila (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1204/21). Požadavky navrhovatele na dokládání statistik nehodovosti a kolizí tak nejsou opodstatněné.

35. Nepřípadná je rovněž námitka, že mohla být využita mírnější opatření řešící bezpečnost chodců v centru města Brna, jako například omezení rychlosti. Omezení rychlosti platí pro uživatele osobních přepravníků přímo ze zákona. Podle § 60a odst. 1 zákona o silničním provozu se uživatelé osobních přepravníků mohou na chodníku nebo v pěších zónách pohybovat nejvýše rychlostí srovnatelnou s rychlostí chůze, tj. cca 5 km/h (VRBA, Milan, BODNAR, Tomáš a kol. Zákon o silničním provozu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 371, marg. č. 1.). Ostatně z odůvodnění napadeného opatření obecné povahy plyne, že důvodem pro zavedení zákazu byla mimo jiné skutečnost, že se uživatelé osobních přepravníků často pohybují nepřiměřeně rychle, nevhodně manévrují a zákonem stanovená pravidla nedodržují. Rozhodnutí odpůrce preventivně zcela zakázat pohyb osobních přepravníků v centru města tak považuje soud za zcela legitimní. Náměty navrhovatele omezit v dané lokalitě maximální povolenou rychlost osobních přepravníků na 8-10 km/h nebo zvolit režim pohybu „krokem“ by nepředstavovaly omezení, ale naopak rozvolnění zákonem stanovených pravidel. Nejenže by taková úprava odporovala Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. 7 67 A 14/2026 zákonu o silničním provozu, ale nemohla by vést ani ke kýženému cíli – zvýšit bezpečnost chodců.

36. Napadené opatření obecné povahy tak není nepřiměřené.

37. Souhlasit nelze ani s námitkou nesrozumitelnosti použitého dopravního značení. Piktogram užitý na předmětném dopravním značení je upraven ve vyhlášce č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích. Jedná se o zákazovou značku B30a „Zákaz vjezdu osobních přepravníků“, kterou lze nalézt v příloze č. 3 vyhlášky. Předmětná značka platí pro osobní přepravníky obecně, tj. jak pro segwaye, tak pro elektrické jednokolky. Uživatelé osobních přepravníků jsou jako účastníci provozu povinni se dopravními značkami řídit [§ 4 písm. c) zákona o silničním provozu]. S ohledem na zásadu ignoratia legis non excusat (neznalost práva neomlouvá) se nikdo nemůže ospravedlňovat, že neví, co daná značka symbolizuje a k čemu jej zavazuje, nebo že by se mohlo jednat o značku, kterou by nebylo třeba respektovat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 8 As 68/2009-83). Ani pokud by navrhovateli nebyla daná dopravní značka známa (resp. pokud by neměl povědomost o tom, že se týká i elektrických jednokolek), nic to na její závaznosti nemění.

38. Brojí-li navrhovatel proti velikosti předmětné značky či jejímu umístění na okraji cedule, lze ve shodě s odpůrcem konstatovat, že tato námitka nesměřuje proti opatření obecné povahy, nýbrž proti provedení značek v terénu. Předmětná argumentace tak nemůže mít vliv zákonnost napadeného opatření obecné povahy. Navíc ze str. 2 opatření obecné povahy plyne, že stanovení značek „bylo zpracováno podle zásad pro místní úpravu provozu na pozemních komunikacích uvedených v zákoně o silničním provozu, jeho prováděcí vyhlášce č. 294/2015 Sb., v příslušných českých technických normách ČSN a technických podmínkách Ministerstva dopravy.“ Takové oůvodnění odpůrce považuje soud vzhledem k obecnosti uplatněné námitky za dostatečné.

39. Námitkou rozdílnosti důsledků srážek chodce s osobním přepravníkem a cyklistou se soud nezabýval, neboť byla uplatněna opožděně (až v replice z 6. 5. 2026). Jak bylo vysvětleno shora, v souladu s koncentrací obsaženou v § 101b odst. 3 s. ř. s. se soud zabýval jen návrhovými body uplatněnými do doby, než byl podaný návrh perfektní (tj. do 10. 4. 2026).

V. Závěr a náklady řízení

40. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že návrh je nedůvodný, a proto jej bez jednání za splnění podmínek uvedených v § 51 odst. 1 s. ř. s. podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Navrhovatel nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrci, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. Soud proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. 8 67 A 14/2026 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno, 18. června 2026 David Raus v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.