7 C 266/2017

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. jméno příjmení a soudců JUDr. Evy Gregorové a JUDr. Jiřího Vávry ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 576 239,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. října 2020, č.j. 7 C 266/2017-251

I. Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. října 2020, č. 7 C 266/2017-251, se ve výroku č. I potvrzuje.

II. Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne

16. října 2020, č.j. 7 C 266/2017-251, se ve výroku č. II mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 116 486,20 Kč a zaplatit ji zástupci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 52 852,80 Kč a zaplatit ji zástupci [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátovi, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Břeclavi jako soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 16. 10. 2020, č. j. 7 C 266/2017-251 tak, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 576 239,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 576 239,50 Kč od 8. 6. 2017 do zaplacení a částku 1 200 Kč (výrokem č. I) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 98 091,78 Kč a to k rukám právního zástupce žalobce (výrokem č. II).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně těmi skutečnostmi, že žalobkyně se se domáhala po žalované zaplacení částky 576 239,50 Kč s příslušenstvím, na základě žalobních tvrzení, že žalovaná jí způsobila škodu tím, že v únoru roku 2015 požádala Celní úřad pro [územní celek] o přijetí opatření na vnitrostátním trhu dle zákona č. 355/2014 Sb. v souvislosti s vymáháním práva duševního vlastnictví. Podle žádosti žalované dne 26. 2. 2015 [ulice] úřad pro [územní celek] vydal rozhodnutí pod sp. zn. [číslo] [rok] [číslo], kterým schválil žádost o přijetí opatření na vnitrostátním trhu. Žalovaná v žádosti mimo jiné uvedla, že žalobkyně uvádí na trh víno pod ochrannou známkou EU [číslo]„ [anonymizována dvě slova]“, aniž by k tomu byla oprávněna, přičemž vlastníkem této ochrany známky je žalovaná. Dále žalobkyně uvedla, že na základě rozhodnutí Celního úřadu pro [územní celek] potom Celní úřad pro [územní celek] protokolem vydaným dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací] a dále protokolem ze dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací] zadržel dne [datum rozhodnutí] zboží, které neslo na etiketě láhve nápis psaný azbukou„ [anonymizována dvě slova]“. Celní úřad rozhodl o ponechání zboží v místě provedené kontroly u společnosti [právnická osoba] a o uložení povinnosti ke zboží - o ponechání zboží u třetí osoby - vydal rozhodnutí ze dne [datum], respektive ze dne [datum]. Žalobkyně svou žádostí docílila vydání rozhodnutí Celního úřadu o ukončení zadržení zboží ze dne 2. 6. 2016. Zadržení bylo fakticky ukončeno dne 6. 6. 2016, a to protokolem Celního úřadu ze dne [datum], sp. zn. [číslo] [rok] [číslo]. Tedy žalobkyně byla dle svých tvrzení distributorem a prodejcem sektu s názvem„ [anonymizována dvě slova]“, který uváděla na trh na základě Licenční smlouvy k ochranné známce EU [číslo].

3. Vydáním opatření na vnitřním trhu pak bylo žalobkyni po dobu trvání tohoto opatření zamezeno prodávat předmětné zboží na českém trhu. Navíc toto zboží bylo po celou dobu trvání opatření uloženo ve skladech společnosti [právnická osoba], kde za toto uložení musela žalobkyně platit skladné, právě toto skladné je předmětem této žaloby.

4. Žalovaná uvedla, že žalovaný nárok neuznává. Žalovaná na svou obranu uvedla, že nabyla ochranné známky koupí od [právnická osoba] [anonymizováno] (nyní [právnická osoba] v [anonymizováno]) a byla ubezpečena zástupci této společnosti, že došlo k řádné výpovědi licenčních smluv. K ukončení platnosti a účinnosti licenčních smluv mělo dojít k [datum]. Protože žalobkyně po uplynutí této lhůty prodávala a vyráběla produkt, žalovaná se domáhala svých práv, neboť byla v dobré víře, že došlo k výpovědi licenčních smluv. Žalovaná poukázala na skutečnost, že byla (v rozhodné době) a je oprávněným vlastníkem ochranných známek„ [anonymizována dvě slova]“ pro území Evropské unie a skutečnost, že požádala Celní úřad pro [územní celek] o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, které v souvislosti s vymáháním práva duševního vlastnictví, bylo jejím právem. Mezi účastníky byl veden spor ve věci výpovědi výlučné licenční smlouvy na užívání ochranné známky„ [anonymizována dvě slova]“ pro Českou republiku a na užívání komunitární ochranné známky pro území Evropské unie. V tomto sporu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo žalobě žalované v prvním stupni vyhověno (rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a žalobkyni byla uložena povinnost zdržet se dovozu, distribuce, prodeje a propagace na trhu v České republice výrobků šumivého vína s označení„ [anonymizována dvě slova]“. Tento rozsudek byl v odvolacím řízení Vrchním soudem v Praze změněn tak, že se žaloba zamítá (rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalovaná dále namítala, že žalobkyně tvrdila, že měla uzavřenou licenční smlouvu k ochranným známkám. Tuto skutečnost však žalobkyně do rejstříku ochranných známek Úřadu pro průmyslové vlastnictví nezapsala. V případě, že by zapsala tuto skutečnost do rejstříku Úřadu pro průmyslové vlastnictví, celní úřad by předmětné zboží žalobci nezadržel, a tím by žalobci nevznikla škoda spočívající v úhradě nákladů 5. Odvolací soud vzhledem k problematice sporu, argumentaci žalobkyně a obraně žalované výjimečně uvádí i podstatnou část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako některých podání účastníků.

6. V odůvodnění rozhodnutí uvedl soud prvního stupně velmi podrobně svá skutková zjištění učiněná z rozsáhlého dokazování provedeného listinnými důkazy, tato zjištění učinil mimo jiné z listiny označené jako Žádost o registraci převodu vlastnictví; Oznámení o zápisu do databáze úřadu OHIM vydaného Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu dne [datum], ze Souhlasného prohlášení o převodu Komunitární ochranné známky č. sp. [číslo] – [anonymizována dvě slova], kterým měl soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] [příjmení] a [právnická osoba] uzavřely mezi sebou dne [datum] smlouvu o převodu komunitární ochranné známky č. sp. [číslo]. Tato listina dále obsahuje prohlášení, že jediným majitelem komunitární ochranné známky je s platností od [datum] společnost [právnická osoba] a že [jméno] [příjmení] [příjmení] je jediným společníkem společnosti [právnická osoba] a vyhrazuje si právo rozhodovat o výpovědi licenčních smluv a zcizování ochranné známky, ze Smlouvy o převodu práv k ochranné známce ze dne [datum] měl soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] touto smlouvou převedla na žalovanou svá práva a závazky vyplývající z vlastnictví ke komunitární ochranné známce č. sp. [číslo] pro území Evropské unie.

7. Z dopisu zaslaného [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizováno] dne 2. 1. 2015 a označeného jako:„ Oznámení o nabytí vlastnických práv k ochranným známkám obsahujících slovo pro výrobu a distribuci alkoholických nápojů měl soud za prokázané, že tímto dopisem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] oznámila [právnická osoba] [anonymizováno], že se stala vlastníkem celé řady ochranných známek obsahujících slovo„ [anonymizováno]“ pro výrobu a distribuci alkoholických nápojů. Zároveň upozornila, že nebyla uzavřena nová licenční smlouva nebo dohoda o doprodeji zásob a pokud budou prodávat zboží i po 1. 1. 2015, budou se dopouštět porušování práva z ochranné známky. Dále tento dopis obsahuje výzvu, aby se [právnická osoba] [anonymizováno] takového jednání zdržela a nabídku na odkup stávajících zásob, z dopisu zaslaného společností [právnická osoba] v [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] [příjmení] [právnická osoba] [anonymizováno] dne 1. 1. 2015 a označeného jako:„ Oznámení o změně vlastníka ochranných známek“ měl soud za prokázané, že tímto dopisem v záhlaví označené osoby oznámily [právnická osoba] [anonymizováno], že se staly vlastníkem níže zobrazených (obrázky jsou součástí textu) ochranných známek.

8. Z Výlučné licenční smlouvy na užívání ochranné známky„ [anonymizována dvě slova]“ č. sp. [číslo] č. zápisu [číslo] pro Českou republiku a na užívání Komunitární ochranné známky č. sp. [číslo] pro území Evropské unie, uzavřené mezi [právnická osoba], [jméno] [příjmení] [příjmení] na straně jedné jako poskytovatel a [právnická osoba] na straně druhé jako nabyvatel, uzavřené den 1. 7. 2009 měl soud za prokázané, že poskytovatel touto smlouvou poskytuje nabyvateli výlučné právo využívat jím registrované a platné ochranné známky„ [anonymizována dvě slova]“ k výrobě, distribucí, prodeji a označování zboží uvedeném ve třídě 33 mezinárodního třídění ochranných známek, a to v oblasti sektů a jiných alkoholických nápojů po dobu trvání této smlouvy. Dále je zde uvedeno, že právo užívat tuto ochrannou známku se vztahuje na území České republiky i na území Evropské unie. Doba platnosti smlouvy byla sjednána tak, že se tato smlouva uzavírá na dobu určitou, a to ode dne podpisu do [datum]. Poté, není-li vypovězena jednou ze stran nejméně 9 měsíců před jejím ukončením, je automaticky prodloužena vždy o 1 rok. Platná a účinná je okamžikem podpisu obou stran.

9. Z Dohody o využití ochranných známek nezapsaných označení obsahujících slovo [anonymizováno] pro výrobu a distribuci alkoholických nápojů uzavřené mezi [právnická osoba] na straně jedné jako výrobce a [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] [příjmení] na straně druhé jako držitel, uzavřené dne [datum] měl soud za prokázané, že se držitel mimo jiné touto smlouvou zavázal, že na jakékoliv označení se slovem [anonymizováno], ke kterému má, či v budoucnu bude mít práva, vyplývající ze zapsané ochranné známky či práva k nezapsanému označení, poskytne výrobci na vyžádání k těmto právům výhradní licenční smlouvu a neposkytne ani nepřevede žádná práva z těchto označení třetím osobám bez souhlasu výrobce po dobu platnosti této smlouvy. Doba platnosti smlouvy byla sjednána tak, že se tato smlouva uzavírá na dobu určitou, a to ode dne podpisu do 31. 12. 2014. Poté, není-li vypovězena jednou ze stran nejméně 9 měsíců před jejím ukončením, je automaticky prodloužena vždy o 1 rok. Platná a účinná je okamžikem podpisu obou stran.

10. Z dopisu zaslaného společností [právnická osoba] v [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] dne 19. 3. 2014 a označeného jako:„ Výpověď Výlučné licenční smlouvy na užívání ochranné známky [anonymizována dvě slova] č. sp. [číslo] č. zápisu [číslo] pro Českou republiku a na užívání Komunitární ochranné známky č. sp. [číslo] pro území Evropské unie“ měl soud za prokázané, že tímto dopisem držitel práv ochranných známek vypověděl výše označenou licenční smlouvu, a to ve lhůtě (ve smyslu ustanovení článku VII. této smlouvy) 9 měsíců před ukončením, tj. k datu 31. 12. 2014. Přičemž v záhlaví tohoto dopisu je uvedena společnost [právnická osoba] v likvidaci a v zápatí je připojen podpis [jméno] [jméno] za společnost [právnická osoba] v [anonymizováno]. Na dopise je rovněž prezenční razítko [právnická osoba] [anonymizováno] s poznámkou„ PŘEVZALA“, datum 28. 3. 2014 a podpis [jméno] [příjmení].

11. Z dopisu zaslaného společností [právnická osoba] v [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] [příjmení] [právnická osoba] [anonymizováno] dne 19. 3. 2014 a označeného jako:„ Výpověď Dohody o využití ochranných známek a nezapsaných označení obsahujících slovo„ [anonymizováno]“ pro výrobu a distribuci alkoholických nápojů“ má soud za prokázané, že tímto dopisem v záhlaví označené osoby vypověděly výše označenou dohodu, a to ve lhůtě (ve smyslu ustanovení článku V. této smlouvy) 9 měsíců před ukončením, tj. k datu 31. 12. 2014. Přičemž v záhlaví tohoto dopisu je uvedena společnost [právnická osoba] v [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] [příjmení] a v zápatí je připojen podpis [jméno] [jméno] za společnost [právnická osoba] v likvidaci. [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] chybí. Na dopise je rovněž prezenční razítko [právnická osoba] [anonymizováno] s poznámkou„ PŘEVZALA“, datum 28. 3. 2014 a podpis [jméno] [příjmení].

12. Z dopisu zaslaného [právnická osoba] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] [příjmení] dne 3. 4. 2014 a nadepsaného:„ Vážený pane [příjmení]“ má soud za prokázané, že tímto dopisem žalobce oznámil jednomu z účastníků licenčních smluv, že výpověď licenční smlouvy ze dne 19. 3. 2014 není podepsána jedním z účastníků, a to [jméno] [příjmení] [příjmení], z čehož dovozují, že se tato smlouva automaticky prodlužuje na dalších 12 měsíců, to jest do 31. 12. 2015. Dále tento dopis obsahuje výzvu k jednání o řešení vzniklé situace tak, aby bylo možné se nachystat na nadcházející vánoční sezónu a další období.

13. Z dopisu zaslaného [právnická osoba] [anonymizováno] společnosti [právnická osoba] v [anonymizováno] ze dne 14. 8. 2014 a nadepsaného:„ Vážený pane [jméno]“ měl soud za prokázané, že tímto dopisem žalobkyně oznámila jednomu z účastníků licenčních smluv, že výpověď licenční smlouvy ze dne 19. 3. 2014 není podepsána jedním z účastníků, a to [jméno] [příjmení] [příjmení], z čehož dovozuje, že tato smlouva je platná i po 31. 12. 2014 a automaticky se prodlužuje na dalších 12 měsíců, to jest do 31. 12. 2015. Tento dopis byl proveden k důkazu včetně podacího lístku.

14. Z dopisu zaslaného [právnická osoba] [anonymizováno] společnosti [právnická osoba] v [anonymizováno] ze dne 17. 12. 2014 a nadepsaného:„ Vážený pane [jméno], vážený pane [příjmení]“ měl soud za prokázané, že tímto dopisem žalobkyně znovu upozornila oba účastníky licenčních smluv, že výpověď licenční smlouvy ze dne 19. 3. 2014 není podepsána jedním z účastníků, a to [jméno] [příjmení] [příjmení], z čehož dovozuje, že tato smlouva je platná i po 31. 12. 2014 a automaticky se prodlužuje na dalších 12 měsíců, to jest do 31. 12. 2015. Zároveň je tímto dopisem vyzval, aby upustili od avizovaného jednání, neboť by takovým jednáním došlo k porušení platné licenční smlouvy.

15. Z dopisu zaslaného společností [právnická osoba] v [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] dne 22. 12. 2014 a označeného jako:„ Vážený zákazníku“ měl soud za prokázané, že tímto dopisem oznámila žalobkyni, že výpověď licenční smlouvy považuje za platnou.

16. Ze Žádosti o přijetí opatření na vnitřním trhu podané navrhovatelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], proti porušovateli [právnická osoba] [anonymizováno] měl soud za prokázané, že žalovaná dne 23. 2. 2015 podala u Celního úřadu v [obec] žádost o přijetí opatření na vnitřním trhu spočívající v zadržení zboží a zákazu prodeje v České republice výrobku (šumivého vína) s označením„ [anonymizována dvě slova]“. Na základě této žádosti vydal [ulice] úřad pro [územní celek] dne 18. 3. 2015 rozhodnutí, kterým rozhodl v tom, že podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 355/2014 Sb. se zadržuje zboží ([anonymizována dvě slova]), o kterém existuje podezření, že porušuje práva duševního vlastnictví a ponechal jej ve skladu u právnické osoby [právnická osoba] s tím, že žalobkyni (vlastníku zboží) zároveň uložil, že zadržené zboží nesmí zničit a ani s ním nakládat, s výjimkou jeho držení nebo skladování.

17. Soud dále k důkazu provedl jednotlivá rozhodnutí jednotlivých celních úřadů o zadržení zboží v jednotlivých obchodech, respektive řetězcích a protokoly o zadržení, resp. vrácení zboží, kterými bylo v jednotlivých krajích, respektive obchodech, respektive řetězcích, zboží označené jako„ [anonymizována dvě slova]“, fakticky zadrženo, tyto protokoly podrobně uvedl, z těchto listin měl soud za prokázané, že na základě žádosti žalované bylo v jednotlivých krajích, obchodech nebo řetězcích počátkem roku 2015 zboží označené jako„ [anonymizována dvě slova]“ skutečně zadrženo.

18. Z Rozhodnutí Celního úřadu pro [územní celek] ze dne 2. 6. 2016 má soud za prokázané, že tímto rozhodnutím nadepsaný úřad ukončil zadržení zboží ponechané u právnické osoby [právnická osoba] v množství v rozhodnutí uvedeném. Z Protokolu o vrácení zadrženého zboží vydaného Celním úřadem pro [územní celek] dne [datum] má soud za prokázané, že tímto protokolem bylo žalobkyni vráceno zboží zadržené podle protokolu [číslo jednací] a podle protokolu [číslo jednací] v počtech kusů a na místech v protokolu uvedených.

19. Soud prvního stupně uvedl dále i soudní řízení, jež mezi účastníky v těchto souvislostech mezi účastníky probíhala, uvedl tak rovněž i rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], jímž mě tento prvostupňový soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako žalobkyně (v tomto řízení jako žalovaná) podala žalobu na žalovanou (v tomto řízení jako žalobkyně) [právnická osoba] [anonymizováno] ochranu práv majitele ochranné známky. V této věci bylo Městským soudem v Praze jako soudem prvního stupně rozhodnuto tak, že žalovaná ([právnická osoba]) je mimo jiné povinna zdržet se dovozu, distribuce, prodeje a propagace na trh v České republice výrobku (šumivého vína) s označením„ [anonymizována dvě slova]“ (psáno v azbuce) označen etiketou následujícím provedení (následuje vyobrazení této etikety) – výrok I. Dále žalované byla uložena povinnost stáhnout z trhu v České republice všechny výrobky„ [anonymizována dvě slova]“ (psáno v azbuce) distributora [právnická osoba], označené etiketou následujícím provedení (následuje vyobrazení této etikety) – výrok II., a povinnost poskytnout žalobkyni informace o jménech a příjmeních nebo obchodních firmách či názorech a místech trvalého pobytu nebo sídla výrobců, zpracovatelů, skladovatelů, distributorů, dodavatelů výrobků„ [anonymizována dvě slova]“ (psáno v azbuce) a údaje o vyrobeném, zpracovaném, dodaném, skladovaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně obdržené za daný výrobek – výrok III. Městský soud v Praze své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně je držitelem práva plynoucího z ochranné známky a licenční smlouvou byla řádně a včas vypovězena, tedy žalované nesvědčí žádné právo k provozu, distribuci, prodeji a propagaci předmětného výrobku na českém trhu. Proti tomuto podala žalovaná odvolání.

20. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], měl soud za prokázané, že Vrchní soud v Praze svým rozsudkem změnil rozsudek Městského soudu v Praze ve výrocích I., II. a III. (výše uvedené výroky městského soudu) tak, že se žaloba zamítá. Své rozhodnutí Vrchní soud v Praze odůvodnil především tím, že nedošlo k řádnému vypovězení licenční smlouvy a žalovaná byla tedy i po 31. 12. 2014 oprávněna uvádět na český trh zboží s ochrannou známkou„ [anonymizována dvě slova]“. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Dovolání bylo jako nepřípustné Nejvyšším soudem ČR odmítnuto.

21. Ze Smlouvy o skladování zboží uzavřené mezi společnostmi [právnická osoba] (skladovatel) a [právnická osoba] (ukladatel) ze dne 15. 6. 2012 měl soud za prokázané, že mezi těmito společnostmi byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla povinnost skladovatele převzít zboží od ukladatele, toto uložit a opatrovat a na žádost ukladatele toto zboží vyskladnit. Za tyto služby se ukladatel zavázal zaplatit skladovateli dohodnuté ceny, které byly uvedeny v příloze [číslo] této smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s šestiměsíční výpovědní lhůtou. Dle přílohy č. 1 z 15. 5. 2012 byla stanovena cena za skladování jedné palety za jeden den částkou 2,67 Kč.

22. Ze Smlouvy o skladování a distribuci zboží uzavřené mezi společnostmi [právnická osoba] (skladovatel) (dále jen„ [anonymizováno]“) a [právnická osoba] (ukladatel) ze dne 12. 8. 2015 mel soud za prokázané, že mezi těmito společnostmi byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla povinnost skladovatele převzít zboží od ukladatele, toto uložit a opatrovat a na žádost ukladatele toto zboží vyskladnit. Za tyto služby se ukladatel zavázal zaplatit skladovateli dohodnuté ceny, které byly uvedeny v příloze č. 1 této smlouvy. Smlouva byla uzavřena s platností od 1. 7. 2015 na dobu neurčitou s šestiměsíční výpovědní lhůtou. Dle přílohy č. 1 byla stanovena cena za skladování jedné palety za jeden den od 1. 7. 2015 do 30. 6. 2016 částkou 2,90 Kč.

23. Soud prvního stupně uvedl dále velmi podrobně zjištění ohledně jednotlivých faktur vystavených dodavatelem [právnická osoba] vůči odběrateli [příjmení], tedy z faktury [číslo] ze dne 8. 4. 2015 a dalších, jak jsou podrobně uvedeny v rozsudku soudu prvního stupně s uvedením jejich obsahu. Dále z Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků ze dne 4. 9. 2015 a ze dne ze dne 15. 9. 2015, měl soud za prokázané, že mezi společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba] byla uzavřeny dohody o vzájemném zápočtu pohledávek, z výpisů z účtu z banky [anonymizována dvě slova] vedeného pro [právnická osoba] za období od 1. 5. 2015 do 31. 8. 2016.

24. Soud samostatně zmínil listinu označené jako Potvrzení ze dne 21. 9. 2017 vydané společností„ [anonymizováno]“ pro [právnická osoba] [anonymizováno], jíž měl soud za prokázané, že žalobce společnosti„ [anonymizováno]“ za skladování produktu„ [anonymizována dvě slova]“ celkem 454 palet za období od 18. 3. 2015 do 6. 6. 2016, tedy za 446 dní, zaplatilo částku 576 239,50 Kč, což společnost [právnická osoba] touto listinou potvrzuje.

25. Zjištění učinil rovněž dále z dopisu zaslaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalovanému označeného jako Výzva k náhradě škody a ušlého zisku a zaslaného žalovanému 24. 5. 2017 a z dopisu zaslaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalované u označeného jako Výzva k náhradě škody a ušlého zisku a zaslaného žalovanému 27. 8. 2017.

26. Z dopisu označeného jako Oznámení o nabytí vlastnických práv k ochranným známkám obsahujícím slovo„ [anonymizováno]“ pro výrobu a distribuci alkoholických nápojů zaslaného žalovanou žalobkyni dne 2. 1. 2015 měl soud za prokázané, že tímto dopisem žalovaná oznámila žalobkyni, že se stala vlastníkem celé řady ochranných známek obsahujících slovo„ [anonymizováno]“ pro výrobu a distribuci alkoholických nápojů, a to od společnosti [právnická osoba] v [anonymizováno] a od pana [jméno] [příjmení] [příjmení]. Dále tento dopis obsahuje seznam ochranných známek ve vlastnictví žalovaného a upozornění, že dohoda o využití licenčních práv zanikla k 31. 12. 2014, tedy že k tomuto datu došlo k zániku licenčních práv k ochranným známkám„ [anonymizována dvě slova]“ jako i dalších názvů„ [anonymizováno]“ pro Českou republiku i pro území Evropské unie. V této souvislosti zároveň žalovaná žalobkyni upozornila na to, že pokud po 1. 1. 2015 bude i nadále prodávat„ [anonymizována dvě slova]“ bude se dopouštět porušování práv z ochranné známky a žalovaná tedy bude nucena podat návrh na předběžné opatření, kterým by soud tomuto zamezil.

27. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná významná skutková zjištění důležitá pro jeho rozhodnutí. Soud dále v tomto řízení neprováděl níže uvedené důkazy, které účastníci v průběhu řízení navrhovali. Soud neprováděl výslech statutárního zástupce žalovaného, jako účastnický výslech, ani výslech žádného z navržených svědků, neboť předmětem tohoto řízení je nárok na náhradu škody, tedy soud v tomto řízení posuzuje, zda došlo k porušení právní či jiné povinnosti, zda vznikla škoda a zda mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti existuje příčinná souvislost. Tyto skutečnosti měl soud za prokázané z výše popsaného dokazování. Výpovědi navržených svědků, popřípadě účastnická výpověď by v tomto smyslu byly nadbytečné. Soud dále neprováděl důkaz znaleckým posudkem ke stanovení obvyklé ceny skladného, neboť v průběhu řízení žalobce předložil soudu k důkazu Smlouvu o skladování zboží a Smlouvu o skladování a distribuci zboží, z nichž, jak uvedeno výše, má soud za prokázané, že mezi žalobcem a společností [právnická osoba], resp. [právnická osoba] a žalobcem byla k rozhodnému období uzavřena smlouva o skladování, kdy přílohou této smlouvy byla i dohoda o ceně za skladování za paletu a den. Tuto cenu skladovatel, tedy společnost [právnická osoba], resp. [právnická osoba], účtoval žalobci za veškeré u něj uskladněné zboží, tj. žalobce vůči žalovanému neuplatňoval žádnou speciální dohodnutou cenu a tudíž znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny za skladování by v tomto případě byl nadbytečný. Soud dále neprováděl důkaz listinou označenou jako Odpověď na podnět ke kontrole ze dne 2. 10. 2015, neboť dle svého obsahu tato listina s předmětem sporu nijakým způsobem nesouvisí. Soud neprováděl dále důkazy připojením spisů vedených u Městského soudu v Praze, a to sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] ani sp. zn. [spisová značka]. První dva výše označené spisy s projednávanou věcí souvisí pouze tak, že je v nich řešen spor mezi stejnými účastníky, ale pro rozhodnutí v této věci patrně neobsahují žádné významné skutečnosti. Spis sp. zn. [spisová značka] byl k tomuto spisu připojen a důležité listiny z jeho obsahu byly k důkazu provedeny jako samostatné listinné důkazy.

28. Za citace ust. § 2913 odst. 1, § 2951 odst. 1, § 2952 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen OZ) soud prvního stupně v návaznosti na provedené dokazování uvedl, že vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku č. I tohoto rozsudku.

29. Z provedeného dokazování měl soud za prokázané, že v rozhodné době, tj. na přelomu let 2014 a 2015 a následně v části roku 2016 existovaly mezi účastníky spory ohledně platnosti smluv mezi nimi a dalšími subjekty uzavřenými. Soud měl za prokázané, že došlo k převodu práv k ochranné známce„ [anonymizována dvě slova]“ od původních vlastníků na žalovanou. Soud měl za prokázané, a to je pro jeho rozhodnutí velmi významné, že mezi [právnická osoba] (později [právnická osoba] v [anonymizováno]), [jméno] [příjmení] [příjmení] na straně jedné jako poskytovatelem a [právnická osoba] na straně druhé jako nabyvatelem byla dne 1. 7. 2009 podepsána Výlučná licenční smlouva na užívání ochranné známky„ [anonymizována dvě slova]“ č. sp. [číslo], č. zápisu [číslo] pro Českou republiku a na užívání Komunitární ochranné známky č. sp. [číslo] pro území Evropské unie. Předmětem této smlouvy je mimo jiné ujednání o tom, že poskytovatel poskytuje touto smlouvou nabyvateli výlučné právo používat jím registrované a platné ochranné známky„ [anonymizována dvě slova]“ k výrobě, distribuci, prodeji a označování zboží uvedeném ve třídě 33 mezinárodního třídění ochranných známek, a to v oblasti sektu a jiných alkoholických nápojů po dobu trvání této smlouvy. Právo užívat tuto ochrannou známku se vztahuje na území České republiky a na území Evropské unie. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to ode dne podpisu do 31. 12. 2014. Poté, nebyla-li vypovězena jednou ze stran nejméně 9 měsíců před jejím ukončením, byla automaticky prodloužena vždy na jeden rok. V roce 2014, konkrétně 28. 3. 2014 byl žalobkyni doručen dopis ze dne 19. 3. 2014, jehož obsahem byla výpověď výše uvedené licenční smlouvy. Tato výpověď však neobsahuje projev vůle jednoho z účastníků předmětné licenční smlouvy, [jméno] [příjmení] [příjmení], nýbrž je podepsána pouze společnosti [právnická osoba] v likvidaci. To mimo jiné způsobuje její neplatnost. To také potvrdil Vrchní soud v Praze v dnes již pravomocném rozsudku ze dne [datum], kterým rozhodl o odvolání v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

30. Dne 23. 2. 2015 podala žalovaná jako navrhovatel u Celního úřadu v [obec] žádost o přijetí opatření na vnitřním trhu spočívající v zadržení zboží a zákazu prodeje v České republice výrobku (šumivého vína) s označením„ [anonymizována dvě slova]“. Na základě této žádosti vydal Celní úřad pro [územní celek] dne [datum] rozhodnutí, kterým rozhodl v tom, že podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 355/2014 Sb. se zadržuje zboží ([anonymizována dvě slova]), o kterém existuje podezření, že porušuje práva duševního vlastnictví, a ponechal jej ve skladu u právnické osoby [právnická osoba] s tím, že žalobkyni (vlastníku zboží) zároveň uložil, že zadržené zboží nesmí zničit a ani s ním nakládat, s výjimkou jeho držení nebo skladování. Rozhodnutí Celního úřadu pro [územní celek] ze dne [datum] bylo ukončeno zadržení zboží ponechané u právnické osoby [právnická osoba] v množství v rozhodnutí uvedeném a v Protokolu o vrácení zadrženého zboží vydaného Celním úřadem pro [územní celek] dne [datum] bylo žalobci vráceno zboží zadržené podle protokolu [číslo] [rok] [číslo] a podle protokolu [číslo jednací] v počtech kusů a na místech v protokolu uvedených. Tedy ze strany žalované došlo k porušení licenční smlouvy, kterou byla vázána. Přestože žalovaná sama nebyla účastníkem této licenční smlouvy, tak od původních vlastníků k ochranné známce„ [anonymizována dvě slova]“ tato práva koupila v době, kdy platila licenční smlouva ve prospěch žalobkyně, tedy žalovaná jako nabyvatel měla povinnost tato práva respektovat, resp. žalovaná jako nabyvatel nebyla oprávněna tato práva plynoucí z licenční smlouvy porušovat a žalobkyni návrhem na přijetí opatření na vnitřním trhu bránit ve výrobě, distribuci, prodeji a označování předmětného zboží. Naopak žalobkyně na základě platné licenční smlouvy byla v roce 2015 oprávněna k výrobě, distribuci, prodeji a označování zboží v licenční smlouvě uvedeného. Soud tedy má za to, že ze strany žalované došlo k porušení smluvní povinnosti ve smyslu ust. § 2913 odst. 1„ OZ“. V důsledku výše popsaného jednání žalované vznikla žalobkyni škoda spočívající v její povinnosti zaplatit [právnická osoba] za skladování palet se zadrženým zbožím, za dobu od zadržení do vrácení zadrženého zboží, tj. za období od 18. 3. 2015 do 6. 6. 2016. Protože žalobkyně v této době nebyla oprávněna s předmětným zbožím disponovat, ale naopak byla povinna za skladování platit skladné, tím je dána příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody. Žalobkyně v průběhu řízení prokázala výši škody, a to předložením protokolů o zadržení zboží, předložením smluv o skladování zboží, předložením jednotlivých faktur a výpisy z účtů, ve kterých byly jednotlivé platby zobrazeny (tedy bylo jimi potvrzeno, že byly zaplaceny), respektive předložením dohod o vzájemném započtení pohledávek. Za významný důkaz o zaplacení dluhu soud považoval i listinu jako Potvrzení vydanou společností [právnická osoba] ve prospěch žalobkyně, ve které skladovatel potvrzuje, že v období od 18. 3. 2015 do 6. 6. 2016 u něj žalobkyně na základě Rozhodnutí Celního úřadu pro [územní celek] o zadržení zboží skladovala 454 palet, a to po dobu 446 dní. Za skladování tohoto zboží jí žalobkyně zaplatila částku 576 239,50 Kč. Žalované, tedy ve smyslu ust. § 2951 a § 2952„ OZ“ byla uložena povinnost žalobkyni tuto částku nahradit. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 „OZ“, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení celkem v částce 98 091,78 Kč ve skladbě uvedené v odůvodnění rozhodnutí.

32. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná podáním ze dne 30. 11. 2020, Odvolání bylo ještě dále doplněno dalším podáním ze dne 11. 1. 2021, v němž žalovaná namítala nesprávnost napadeného rozhodnutím kterou spatřuje žalovaná zejména v tom, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř.), soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř.) a zároveň rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř.). Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek zejména tím, že pro jeho rozhodnutí bylo podstatné hlavně zjištění, zda došlo k porušení právní či jiné povinnosti, zda vznikla škoda a zda je mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti existuje příčinná souvislost.

33. Se závěry a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně žalovaná nesouhlasí, jelikož se soud nevypořádal s procesní obranou žalovaného tím, že současně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a zároveň byla věc dle názoru žalovaného nesprávně právně posouzena. Soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou žalovaného, že žalobce svým jednáním porušil generální prevenční povinnost, která je občanským zákoníkem stanovena v ust. § 2900:„ Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“ 34. Žalobkyně porušila prevenční povinnost, jelikož nezapsala své licenční právo k předmětným ochranným známkám do veřejného rejstříku. Kdyby tak učinila, nebylo by mu ze strany Celního úřadu zajištěno do doby výmazu tohoto licenčního práva jakékoliv zboží. Žalobkyně dále porušila svou prevenční povinnost svojí nečinností, kdy se vůbec nepokusil zablokované zboží vyvézt do zahraničí, čemuž by žalovaná stejně jako v roce 2016 žádným způsobem nebránila, kde mohla zboží prodat a nevznikla by tak žádná škoda spočívající v úhradě skladovného. Naopak to byla žalovaná, která se snažila svojí aktivitou předejít možným škodám, o čemž svědčí zejména dopis o odkoupení zadržených zásob (aniž by znal jejich nesmyslně vysoké množství). Důležitá je v tomto smyslu i skutečnost, že po zrušení opatření na vnitrostátním trhu žalobkyně zboží skutečně do zahraničí vyvezla a prodala, a proto je dle žalované nasnadě, že tak mohla učinit ihned po vydání opatření. V rámci procesní obrany žalované bylo před soudem prvního stupně argumentováno také tím, že množství skladovaných lahví v počtu 228.681 ks je zcela nereálné, jelikož ze zkušenosti žalovaného by po Novém roce mělo být skladováno maximálně několik tisíc kusů, což v důsledku mimo jiné svědčí i o neúspěšnosti prodeje zboží. Z toho důvodu žalovaná trvá na tom, že výše žalobcem uplatněného nároku na škodu rovnající se žalobkyní uhrazenému skladovnému postrádá oporu v reálných obchodních poměrech, kdy i v případě neexistence opatření na vnitrostátním trhu by musel žalobce palety s neprodaným zbožím tak jako tak skladovat a hradit za ně skladovné. Žalovaná tak nabyla z postupu žalobce dojem, že se snaží své obchodní neúspěchy a následky své nečinnosti při předcházení případným škodám přenést na žalovanou, jež konala, jak uvádí, v dobré víře a bez úmyslu kohokoli poškodit. S výše uvedeným souvisí i dobrá víra žalované, kterou se žalovaná pokoušela v řízení před soudem prokázat, což však soud prvého stupně ignoroval, žalovaná je toho názoru, že v řízení prokázala při svých postupech, které žalobkyně považuje za příčinu svých škod, dobrou víru, když listinnými důkazy osvědčila, že řádně nabyla ochranné známky koupí od [právnická osoba] [anonymizováno] (nyní [právnická osoba] v [anonymizováno]), přičemž byla zástupci společnosti [právnická osoba] v [anonymizováno], ubezpečena, že došlo k řádné výpovědi licenčních smluv. Z toho důvodu se žalovaná následně domáhala svých práv (podání žaloby k Městskému soudu v Praze o porušování práv k ochranné známce s návrhem na nařízení předběžného opatření ve sporu o ochranu práv z ochranné známky [anonymizována dvě slova] a podání žádosti o vydání opatření na vnitrostátním trhu), jelikož žalobkyně i po uplynutí 31. 12. 2014 vyráběla a prodávala produkt [anonymizována dvě slova]. Dalším důkazem dobré víry žalované, je jednak skutečnost, že žalobkyně od 1. 1. 2015 nehradila licenční poplatek vyplývající z licenční smlouvy za užívání ochranné známky, a to i přes to, že trvala na tom, že licenční smlouva nebyla platně vypovězena a je tak nadále platná a účinná. Současně je důkazem samotné jednání žalobkyně v předmětném období, které nasvědčovalo tomu, že došlo k řádné výpovědi licenčních smluv, když nabízela za odkup ochranných známek společnosti [právnická osoba] finanční prostředky v souladu se smlouvami a navíc uvedla na trh parazitující produkt [anonymizována dvě slova]. Zároveň žalobkyně několikrát jednala s novými nabyvateli o prodloužení smlouvy a na žádost nových nabyvatelů nabízela výrobu v Německu u [právnická osoba] [anonymizováno], která je mateřskou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [země], která je 100% vlastníkem společnosti [právnická osoba]

35. K prokázání výše uvedených tvrzení žalovaná navrhovala důkaz především výslechem svědků (zejm. [anonymizováno] [jméno] [jméno], dat. [datum narození], [jméno] [příjmení] [příjmení], dat. [datum narození], [jméno] [jméno] [příjmení], dat. [datum narození] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dat. nar. [datum]), který však nebyl soudem proveden. Rovněž nebyl proveden účastnický výslech statutárního ředitele žalovaného pana [příjmení] [jméno] [příjmení]. Vzhledem k neprovedení těchto důkazů tak soud prvního stupně nemohl dospět ke správnému skutkovému stavu věci, tj. že žalobce svým jednáním porušil generální prevenční povinnost, v důsledku čehož mu nemohl vzniknout nárok na náhradu škody. Z toho také dle žalované vyplývá následné nesprávné právní posouzení věci ze strany soudu. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výrocích č. I. a č. II. změnil, žalobu zamítnul a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.

36. K tomuto doplnění odvolání žalované (stejně jako k původnímu odvolání) se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 6. 1. 2021, v němž dala najevo, že toto odvolání za důvodné nemá. K odvolání žalované uvedla, k jejím jednotlivým bodům: Druhý, třetí, čtvrtý odstavec: Žalobkyně žádnou povinnost neporušila. Žalovaná věděla o tom, že žalobkyně výpověď licenční smlouvy neuznává, jak na to žalobkyně poukazovala ve vyjádření ze dne 30. 1. 2018, a jak prokazují listiny předložené na jednání dne 5. 2. 2020 (viz str. 4 protokolu). Pátý odstavec: Žalobkyně nemohla vyvézt zboží, které bylo zablokované celním úřadem v jeho skladu. Tato námitka žalované je zcela nesmyslná. Šestý, sedmý odstavec: Množství zablokovaných lahví bylo zcela jasně prokázáno zejm. protokoly celního úřadu. Kolik mělo nebo nemělo být dle názoru žalovaného ve skladu láhví, je pouhá spekulace bez významu. Osmý odstavec: Žalovaná v dobré víře nebyla, viz komentář k druhému odstavci. [příjmení] odstavec: Případná (ne) úhrada licenčního poplatku je pro tento spor zcela nerelevantní. Žalobkyně uvedením produktu [anonymizována dvě slova] na trh nic neporušila. Žalovaná se pouze tímto nepodloženým tvrzením snaží žalobkyni očerňovat. Produkt [anonymizována dvě slova] s projednávanou věcí nijak nesouvisí. Desátý odstavec: Tyto osoby by nemohly k meritu sporu nic osvětlit. Jedná se pouze o zdržovací taktiku žalované. Závěrem žalobkyně uvádí, že žalovaná podobné argumenty vznášela v řízení před soudem prvního stupně v podání z 30.3.2020. Žalobkyně se k tomuto vyjadřovala svým podáním z 24.4.2020. Žalobkyně navrhuje, aby Krajský soud v Brně odvolání zamítnul a zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení.

37. Krajský soud v Brně jako soud odvolací na základě včasného odvolání žalované přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně stejně jako řízení o vydání předcházející a učinil ve věci následující zjištění a právní závěry:

38. Z předloženého spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 576 239,50 Kč s příslušenstvím, to jako náhrady škody za žalobkyní zaplacené skladné společnosti [právnická osoba], jež musela žalobkyně zaplatit uvedené společnosti v důsledku jednání žalované, jak je na ně podrobně poukazováno výše.

39. Odvolací soud v prvé řadě poukazuje na rozsáhlé dokazování, jež bylo v řízení před soudem prvního stupně provedeno listinami uvedenými v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, pro stručnost zcela odkazuje na podrobná skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z provedených důkazů, jež má za úplná a správná.

40. Podle ust. § 2910 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

41. Podle ust. § 2911 cit. zák. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

42. Podle ust. § 2913 odst. 1 cit. zák poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

43. Podle ust. § 2951 odst. 1 cit. zák. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

44. Podle ust. § 2952 cit. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

45. Dle ust. § 2900 cit. zák. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen si počínat při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

46. Z provedeného dokazování vyplývá, že na přelomu let 2014 a 2015 a následně v části roku 2016 probíhaly mezi účastníky spory ohledně platnosti smluv mezi nimi a dalšími subjekty uzavřenými, jež se týkaly ochranné známky„ [anonymizována dvě slova]“ 47. Z provedeného dokazování se tak především podává, že žalobkyně na základě licenční smlouvy dlouhodobě užívala od 1.7.2009 předmětnou ochrannou známku. V řízení tak bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno] (později [právnická osoba] v [anonymizováno]), [jméno] [příjmení] [příjmení] na straně jedné jako poskytovatelem a [právnická osoba] (žalobkyní v této věci) na straně druhé jako nabyvatelem byla dne [datum] podepsána Výlučná licenční smlouva na užívání ochranné známky„ [anonymizována dvě slova]“ č. sp. [číslo], č. zápisu [číslo] pro Českou republiku a na užívání Komunitární ochranné známky č. sp. [číslo] pro území Evropské unie. Předmětem této smlouvy je mimo jiné ujednání o tom, že poskytovatel poskytuje touto smlouvou nabyvateli výlučné právo používat jím registrované a platné ochranné známky„ [anonymizována dvě slova]“ k výrobě, distribuci, prodeji a označování zboží uvedeném ve třídě 33 mezinárodního třídění ochranných známek, a to v oblasti sektu a jiných alkoholických nápojů po dobu trvání této smlouvy. Právo užívat tuto ochrannou známku se vztahuje na území České republiky a na území Evropské unie. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to ode dne podpisu do 31. 12. 2014. Poté, nebyla-li vypovězena jednou ze stran nejméně 9 měsíců před jejím ukončením, byla automaticky prodloužena vždy na jeden rok. Jak bylo prokázáno, v roce 2014, konkrétně 28. 3. 2014 byl žalobkyni doručen dopis ze dne 19. 3. 2014, jehož obsahem byla výpověď výše uvedené licenční smlouvy. Tato výpověď však neobsahuje projev vůle jednoho z účastníků předmětné licenční smlouvy, [jméno] [příjmení] [příjmení], nýbrž je podepsána pouze společností [právnická osoba] v likvidaci. Z této skutečnosti soud prvního stupně správně dovodil, že nemohla vyvolat jí zamýšlené účinky, neboť výpověď této smlouvy neobsahuje projev vůle jednoho z účastníků předmětné licenční smlouvy, a to pana [příjmení], to za situace, kdy si jmenovaný vymínil (vyhradil) jako jediný společník společnosti [právnická osoba] v [anonymizováno] právo rozhodování o výpovědi licenčních smluv a zcizování ochranné známky. V daném případě se tak nejednalo o výpověď řádnou, ale neplatnou, jak také již uzavřel ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] Vrchní soud v Praze, s jehož závěry uvedenými v odůvodnění jeho rozhodnutí se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně současně zcela odkazuje.

48. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně nebyla v uvedené záležitosti pasivní, naopak dopisy ze dne 3.4.2014, 14.8.2014 a 17.12.2014 opakovaně upozorňovala (v této době jediné do úvahy přicházející subjekty, jimiž byla společnost [právnická osoba] v [anonymizováno] a [anonymizováno] jako nositele práv z ochranné známky), že tato výpověď licenční smlouvy není platná, a to právě pro absenci podpisu (projevu vůle) pana [příjmení], s výslovným upozorněním, že v důsledku této skutečnosti licenční smlouva tedy trvá i nadále, součástí dopisu ze dne 17.12.2014 je výzva uvedeným subjektům, aby upustily od avizovaného jednání, neboť takovýmto jednáním by došlo k porušení platné licenční smlouvy.

49. Za této situace bylo dle názoru odvolacího soudu především věcí vlastníka licence společnosti [právnická osoba] v [anonymizováno], stejně jako [anonymizováno].. [příjmení], aby z tohoto jednoznačného a právně odůvodněného stanoviska žalobkyně (to při vědomí obsahu vlastních listinných dokumentů) učinili odpovídající právní závěry a za této situace nebylo namístě, aby byla bez dalšího uzavírána následně dne 1.1.2015 smlouva se žalovanou o převodu práv k ochranné známce.

50. Odvolací soud má dále zato, že za situace, kdy žalobkyni svědčilo již v tehdejší době dlouhodobé užívání ochranné známky od roku 2009 na základě uzavřené licenční smlouvy, a to nejen pro území České republiky, ale i pro území Evropské Unie, a žalobkyně v souvislosti s učiněnou výpovědí, tuto zásadně právně zpochybnila, že bylo za této situace rovněž věci žalované, jež hodlala učinit za dané situace tak zásadní krok, jímž bylo uzavření nové licenční smlouvy, aby i ona se aktivně o proces ukončení licenční smlouvy vůči žalobkyni zajímala, a přesto, že nebyla účastníkem předmětné smlouvy, nechala si například doložit předmětné listiny a aby i z nich učinila své právní závěry pro uvažovanou novou licenční smlouvu a nenechala se pouze, jak tvrdila, při tak zcela zásadním právním kroku, s dlouhodobými právními důsledky pro ni samotnou, ubezpečit druhou smluvní staranou, že předchozí výpověď, jako základ pro uzavření nové smlouvy, byla řádná, tomu tak již v předmětné době nebylo, neboť výpověď řádná nebyla, kdy správnost a důvodnost zásadní právní námitky žalobkyně o tom, že výpověďˇ licenční smlouvy není řádná, a licenční smlouva tedy i nadále v roce 2015 trvá, byla následně jednoznačně potvrzena rozsudkem Vrchního soudu v Praze.

51. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně již úvodem řízení v podání ze dne 30.1.2018 upozornila na to, že účastníci ve věci ohledně komunikovali a žalované bylo dobře známa stanoviska žalobkyně, již z tohoto důvodu nemůže žalované svědčit otázka dobré víry při nabývání předmětné ochranné známky, odvolací soud považuje v poměrech této věci za obtížně představitelné, že žalovaná by nebyla při tak zásadním právním kroku, jakým je uzavření nové licenční smlouvy na místo žalobkyně, s dopady pro území Evropské unie, o stanovisku žalobkyně informována, stejně jako to, že by o něm nevěděla, což žalobkyně opakovaně uváděla na jednání soudu dne 5.2.2020, kde tvrdila, že žalovaná byla velmi dobře informována o tom, že žalobkyně považuje výpověď licenční smlouvy za neúčinnou, to rovněž s poukazem na obsah korespondence, kterou žalovaná zasílala, z níž lze jednoznačně seznat, že si je žalovaná vědoma problému ukončení licenční smlouvy.

52. Odvolacímu soudu se tak jeví, s poukazem na shora uvedené skutečnosti, že pokud žalovaná za shora popsané situace učinila tak zásadní jednostranné kroky, jakým byl návrh v únoru 2015 Celnímu úřadu na přijetí opatření na vnitrostátním trhu (a to před pravomocným ukončením zásadního soudního sporu o ochranu práv majitele ochranné známky podaného u Městského soudu v Praze), na základě něhož bylo jednotlivými celními úřady v České republice zadrženo zboží žalobkyně, to se zásadními negativními dopady na její obchodní činnost, žalovaná nepostupovala za dané shora popsané situace, s přihlédnutím ke všem zmiňovaným skutečnostem, s potřebnou mírou rozumné úvahy, rozvahy a předvídavosti, již by bylo možno s ohledem na shora uváděnou situaci, jež zde počátkem roku 2015 nastala, od ní očekávat., bylo tak jejím rizikem, že v případném soudním sporu bude otázka platnosti předmětné výpovědi (a oprávněném nositeli ochranné známky) vůči žalobkyni otevřena s negativními důsledky pro žalovanou, což se také stalo. Jak ostatně vyplývá z obsahu žaloby podané žalovanou u Městského soudu v Praze (věc spisové zn. [číslo jednací]), to že žalobkyně zásadně zpochybnila platnost výpovědi učiněnou vůči ní, žalovaná v žalobě (jež je součástí spisu) vůbec nezmínila.

53. Odvolací soud tak s poukazem na shora uvedené nemá zato, že by žalobkyně v předmětné době porušila ust. § 2900 obč. zák., naopak se jeví, že tím, kdo nepostupoval v tehdejší době s odpovídající mírou rozumné rozvahy byla žalovaná, jež za popsaných okolností uzavírala novou smlouvu o převodu práv k ochranné známce. Další odvolací námitky žalované nemá odvolací soud za důvodné, neboť má zato, že skutečnosti, na něž žalovaná poukazuje, byly ve vyvolány, v celkovém kontextu věci, tehdejším postupem žalované (a postupem společnosti [právnická osoba] v [anonymizováno]), jak namítala žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované. Je skutečností, že žalobkyně zřejmě, jak lze usuzovat z jejích vyjádření, nezaplatila poplatek za rok 2015, s touto skutečností však ohledně registru nejsou spojovány negativní následky a pouze tato skutečnost nemůže dle názoru odvolacího soudu převážit nad jednáním žalované, jak je na ně poukazováno výše, stejně jako to, že za shora popsané situace, jež nastala i v důsledku jednání samotné žalované, žalobkyně neměla zapsat ochrannou známku i pro rok 2015.

54. Dle názoru odvolacího soudu škoda, její výše, rovněž i příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vznikem majetkové újmy na straně žalobkyně, vzniklá zaplacením skladného, byly provedeným dokazováním jednoznačně prokázány, jak správně uvedl soud prvního stupně, odvolací soud na tyto zjištění a závěry odkazuje, v této souvislosti rovněž i na obsah Potvrzení společnosti [právnická osoba], byla jednoznačně prokázána v řízení doloženými listinami, mimo jiné i předloženým vyjádřením společnosti [právnická osoba], jak na ně správně poukázal již soud prvního stupně a z těchto důvodů odvolací soud žalovanou napadený rozsudek soudu prvního stupně stupně s poukazem na shora uváděna skutečnosti potvrdil jako věcně správný dle ust. § 219 o.s.ř. V daném případě nebyla přímo mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva, ta byla uzavřena mezi žalobkyní a třetím subjektem. Přestože tak žalovaná sama nebyla účastníkem této licenční smlouvy, tak od původních vlastníků k ochranné známce„ [anonymizována dvě slova]“ tato práva přes všechny skutečnosti, na něž je poukazováno výše, koupila v době, kdy stále platila stávající licenční smlouva ve prospěch žalobkyně (v důsledku neplatné výpovědi této licenční smlouvy dané žalobkyni), žalovaná jako nabyvatel měla povinnost tato práva respektovat, žalovaná jako nabyvatel tak nebyla oprávněna tato práva plynoucí z licenční smlouvy žalobkyně porušovat a žalobkyni návrhem na přijetí opatření na vnitřním trhu bránit ve výrobě, distribuci, prodeji a označování předmětného zboží. Naopak žalobkyně na základě platné licenční smlouvy byla v roce 2015 i nadále oprávněna k výrobě, distribuci, prodeji a označování zboží v licenční smlouvě uvedeného, jeví se tak, že žalovaná tímto postupem porušila ust. § 2010 obč. zák. kdy shora uvedeným postupem zasáhla do trvajících práv žalobkyně k ochranné známce dle zákona o ochranných známkách.

55. V důsledku výše popsaného jednání žalované vznikla žalobkyni škoda (újma) spočívající v její povinnosti zaplatit společnosti [právnická osoba] za skladování palet se zadrženým zbožím, za dobu od zadržení do vrácení zadrženého zboží, tj. za období od 18. 3. 2015 do 6. 6. 2016. Protože žalobkyně v této době nebyla oprávněna s předmětným zbožím disponovat, ale naopak byla povinna za skladování platit skladné, tím je dána příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody. Žalobkyně v průběhu řízení prokázala výši škody, a to předložením protokolů o zadržení zboží, předložením smluv o skladování zboží, předložením jednotlivých faktur a výpisy z účtů, ve kterých byly jednotlivé platby zobrazeny (tedy bylo jimi potvrzeno, že byly zaplaceny), respektive předložením dohod o vzájemném započtení pohledávek. Za významný důkaz o zaplacení dluhu soud považoval, jak uvedeno výše, i listinu jako Potvrzení vydanou společností [právnická osoba] ve prospěch žalobkyně, ve které skladovatel potvrzuje, že v období od 18. 3. 2015 do 6. 6. 2016 u něj žalobkyně na základě Rozhodnutí Celního úřadu pro [územní celek] o zadržení zboží skladovala 454 palet, a to po dobu 446 dní. Za skladování tohoto zboží jí žalobkyně zaplatila částku 576 239,50 Kč a soud prvního stupně tak důvodně uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Současně má odvolací soud za to, vycházeje z komentáře k ust. § 2910 (ASPI [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]), že nárok z deliktu a z porušení smlouvy se zásadně nevylučují, byť ve výsledku lze získat odškodnění pouze v rozsahu utrpěné újmy s tím, že se poškozený může dovolávat (za účelem prokázání existence prokázání protiprávního úkonu) porušení smluvní povinnosti nejen v případě, že je škůdcovým spolukontrahentem (druhou smluvní stranou), k naplnění uvedeného předpokladu postačuje, že je prokázáno, že příslušný subjekt (škůdce) sice porušil povinnost ze smlouvy, kterou uzavřel s jinou osobou než s poškozeným, že však závazek, k jehož porušení došlo, měl dopady do právní sféry poškozeného.

56. Jde-li o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, učinil odvolací soud závěr, že žalobci přísluší náklady řízení v rozsahu, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku s tím rozdílem, že učinil závěr, že žalobkyni přísluší odměna za vyjádření k výzvě soudu v souvislosti s návrhem žalované na přerušení řízení a to ve výši odměny v částce 10 620 Kč dle § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., když ve zbytku poukazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně o úkonech a nákladech, za něž soud prvního stupně přiznal procesně úspěšné žalobkyni, zastoupené advokátem, příslušné odměny a náhrady, v souvislosti s předmětnou odměnou za výzvu soudu tak vznikly žalobkyni náklady celkem v částce 82 530 Kč, což spolu s 21% DPH v částce 17 321,30 Kč a zaplaceným soudním poplatkem v částce 23 050 Kč činí celkem částku 116 486,20 Kč. Z těchto důvodů odvolací soud změnil výrok č. II rozsudku soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 116 482,20 Kč a zaplatit ji zástupci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

57. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení procesně úspěšné žalobkyni, zastoupené advokátem, vznikly náklady spojené se 2 vyjádřeními žalobkyně k odvolání žalované a jeho doplnění, dále v souvislosti s účastí na dvou jednáních odvolacího soudu, přísluší tedy odměna za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve výši odměny po 10 620 Kč, k níž dále náleží 4 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., což spolu s 21% DPH v částce 9.172 činí celkem částku 52 852,80 Kč Náklady řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.