70 CO 13/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Ryšky a soudkyň JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Mgr. jméno příjmení sídlem anonymizována dvě slova číslo , PSČ obec o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. listopadu 2021, č. j. 6 C 220/2019-114,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalobce je povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 21 872 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 388,80 Kč.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se tvrzení, že žalobce vypracoval pochybný znalecký posudek, omluvit se žalobci písemným dopisem ve znění„ [příjmení] [jméno] [příjmení], původně jako předseda Mysliveckého spolku [obec], se tímto omlouvám Ing. [jméno] [příjmení], že jsem v přípisu ze dne 7. 7. 2016, adresovaném Advokátní kanceláři JUDr. [jméno] [jméno], v [obec], zpochybnil jeho Odborný posudek [číslo] beru zpět tvrzení o chybné výměře slunečnice a lituji, že jsem použil poškozující výraz o„ pochybném znaleckém posudku pana [příjmení]“ a zaplatit mu 80 000 Kč (I. výrok). Současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 25 270 Kč (II. výrok).

2. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobce zpracoval předmětný posudek pro [jméno] [jméno] ve věci náhrady škody na pozemku proti Mysliveckému spolku [anonymizováno] a advokát JUDr. [jméno] [jméno] dopisem ze dne 25. 5. 2016 vyzval daný spolek k náhradě této škody a k výzvě přiložil předmětný posudek. V odpovědi na tuto předžalobní výzvu, datované 7. 7. 2016 a zaslané advokátovi JUDr. [jméno] [jméno], žalovaný jako předseda Mysliveckého spolku [anonymizováno] upozornil na chybnou výměru osevu slunečnice uvedenou v „ pochybném znaleckém posudku pana [příjmení]“. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně především tím, že nepřesné označení listiny jako znaleckého posudku místo posudku odborného nebylo dehonestující a hodnocení posudku jako„ pochybného“ bylo hodnotícím soudem, který vycházel ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], který měl žalovaný k dispozici a v němž byly uvedeny jiné údaje, než které uvedl v posudku žalobce. Nedošlo tak k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce a ohledně zdržovacího nároku nadto není možno uložit povinnost, jestliže negativní jednání dále netrvá.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změny vyhověním žalobě. Namítl vnitřní rozpory rozsudku a jeho nepřezkoumatelnost. Pokud žalovaný v dané odpovědi označil znalecký posudek Ing. [příjmení] jako„ právoplatný“, nelze tuto listinu jako znalecký posudek nadřazovat nad odborný posudek žalobce, přičemž znalec již nemůže hodnotit škodu z 12. 5. 2016, neboť nedodržel 20ti denní lhůtu pro vypracování posudku dle § 55 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti. Tvrzení žalovaného o„ pochybném znaleckém posudku“ je vymyšlené a urážlivé. Žalovaný jako předseda Mysliveckého spolku [anonymizováno] se v něm vyjádřil sám za sebe bez součinnosti členů nebo výboru spolku, které ani neinformoval, žalobce označil bez uvedení titulu a nikdy nedoložil skutečnou výměru pozemků osetých slunečnicí. Žalobce žádný„ pochybný znalecký posudek“ nevypracoval, ale vypracoval„ odborný posudek“. Jakákoli kritika zde není namístě a nepravdivé tvrzení žalovaného bylo způsobilé nedovoleně narušit rodinný život žalobce a poškodit jeho pověst jako znalce, odhadce a poradce a ohrozit i předmět podnikání a znaleckou a poradenskou činnost.

4. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Nepoužití akademického titulu není urážlivým výrokem a pochybností ohledně posudku vypracovaného žalobcem je celá řada (např. základní početní chyby při sčítání, není zřejmý výnos z daných bloků, nepřezkoumatelnost podkladů, nezjistitelná metodika způsobu určení % snížení čistého výnosu a zjištění velikosti poškozené plochy). Taktéž soud v řízení ve věci náhrady škody označil daný posudek za nepřezkoumatelný. Žalovaný na jednání před soudem prvního stupně dne 11. 11. 2021 uplatnil námitku promlčení práva na odčinění újmy a tvrzení, že mu byl předmětný přípis ze dne 7. 7. 2016 přeposlán dne 22. 7. 2016, žalobce nijak neprokázal. Předmětný přípis Mysliveckého spolku [anonymizováno] JUDr. [jméno] [jméno] byl předán k poštovní přepravě dne 11. 7. 2016 a dle domněnky doby dojití (§ 573 o.z.) se má za to, že zásilka došla dne 14. 7. 2016. Dne 14. 7. 2019 tak došlo k promlčení nároku a žaloba byla podána až dne 22. 7. 2019. Předmětný přípis byl oprávněnou kritikou.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je neopodstatněné.

6. Předmětným dopisem ze dne 7. 7. 2016, adresovaným advokátovi JUDr. [jméno] [jméno] jako zástupci [jméno] [jméno], žalovaný jako předseda Mysliveckého spolku [anonymizováno] reagoval na předžalobní výzvu k náhradě škody ze dne 25. 5. 2016, přičemž s poukazem na přiložený znalecký posudek na určení výše škody s jinými („ přesnými“) výměrami pozemků slunečnice upozornil na chybnou výměru osevu slunečnice uvedenou v „ pochybném znaleckém posudku“ žalobce.

7. Z ustálené soudní praxe, stvrzené např. stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007, vyplývá, že výkon práva nutno považovat (nedojde-li výjimečně k excesu) za okolnost vylučující obecně neoprávněnost zásahu do práva na ochranu osobnosti, což se dle citovaného stanoviska týká rovněž výkonu procesních práv účastníka v soudním řízení. V duchu argumentu a maiori ad minus musí dle názoru odvolacího soudu okolnost vylučující neoprávněnost zásahu logicky pokrývat také vyjádření, obsažené v rámci vzájemné interní korespondence mezi potenciálními účastníky budoucího soudního řízení (či jejich zástupci), zpochybňující v reakci na předžalobní výzvu odborný podklad k uplatňovanému (a mezi nimi spornému) nároku. V právní praxi je naprosto obvyklé, že znalecké posudky či odborná vyjádření, týkající se odborného hodnocení sporných otázek, jsou zpochybňovány jejich kritickým hodnocením, a s existencí pochybností o odborných vyjádřeních či posudcích proto návazně pro účely občanského soudního řízení počítá výslovně i zákonná úprava obsažená v § 127 odst. 1 až 3 o.s.ř. Nelze rozumně připustit, aby účastníci sporných právních vztahů neměli právo vyjadřovat se (v rámci uplatňování svých práv či obraně proti uplatněným právům) k podkladům, relevantním pro existenci či rozsah mezi nimi sporných nároků, a výkon tohoto jejich práva je okolností, která zásadně vylučuje neoprávněnost zásahu do práva kritizované osoby na ochranu osobnosti. Svou podstatou jde v předsoudní fázi, o kterou se zde jedná, o výkon hmotných práv účastníků a ve fázi soudního řízení o výkon jejich procesních práv vyjádřit se k návrhům na důkazy a k provedeným důkazům (§ 123 o.s.ř.). Zpracovatelé posudků či odborných vyjádření musí být zásadně schopni unést kritické hodnocení svých postupů a výsledků své práce, činěné v rámci soudního řízení i (tím spíše) v rámci pouhé předsoudní komunikace mezi potenciálními účastníky soudního řízení, nepřesáhne-li takové hodnocení naprosto výjimečně (zásada singularia non sunt extendenda) obsahem či intenzitou hranici excesu.

8. K obdobnému excesu v posuzovaném případě v žádném ohledu nedošlo, neboť upozornění na chybnou výměru v posudku žalobce a vznesení pochybností kolem tohoto posudku, rozporného se znaleckým posudkem, který měl žalovaný k dispozici, nelze z hlediska obsahu ani intenzity žalovaným užitých výroků za excesivní považovat, a to vzhledem ke smyslu a povaze učiněného hodnocení zcela bez ohledu na to, zda bylo zpochybnění posudku opodstatněné či nikoli. Úkolem soudu v řízení na ochranu osobnosti nemůže být ingerence do hodnocení důkazů předkládaných v souvislosti s jiným řízením (včetně jeho předsoudní fáze), a pro rozhodnutí soudu v řízení na ochranu osobnosti je proto určující právě jen případná (zcela výjimečná) excesivita hodnocení, zasahujícího do práva na ochranu osobnosti.

9. V konkrétním případě ostatně pochybnosti ohledně předmětného posudku žalobce sdílely v pozdějším řízení, následujícím po předsoudním uplatnění nároku, v rámci hodnocení důkazů právě také soudy rozhodující o daném nároku (srov. odvolacím soudem k důkazu provedené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2021, č. j. 17 Co 211/2019-402, poukazující na nutnost vypracování revizního znaleckého posudku k tomu, zda žalobcem zvolená metoda se využívá, zda byla aplikována správně a zda lze jeho závěry posuzovat za hodnověrné; předchozí zrušený rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 2. 2019, č. j. 109 C 22/2016-348, označil posudek žalobce v zásadě za nepřezkoumatelný). To nepochybně stvrzuje oprávněnost pochybností vznesených žalovaným v rámci učiněné kritiky posudku, což i z obecného hlediska stvrzuje oprávněnost učiněné kritiky, nicméně s ohledem na specifickou povahu předmětné kritiky (okolnost vylučující se zřetelem k výše uvedenému neoprávněnost zásahu) je zde naprosto postačující již jen to, že z obsahového hlediska bylo předmětné hodnocení žalovaným učiněno ad rem v bezprostřední souvislosti s posudkem žalobce jako podkladem pro uplatnění sporného nároku proti spolku, za který žalovaný jako jeho předseda jednal, a nešlo tudíž v tomto směru obsahově o vybočení z daného věcného rámce hodnocení (o obsahový exces).

10. V rámci zpochybnění posudku pak nebyly žalovaným ani k osobě žalobce (ad hominem) ani k jeho posudku (ad rem) užity žádné výroky vulgární či výroky nepřípustně expresivní, které by již nebylo možno při takovém hodnocení z hlediska pravidel slušnosti v daném kontextu tolerovat (nešlo proto ani o tzv. intenzivní exces).

11. Neoznačení znalce akademickým titulem a křestním jménem a nepřesné označení jím vyhotovené hodnocené listiny (znalecký namísto odborný posudek) nemají ostatně ani způsobilost objektivně zasáhnout do jeho práva na ochranu osobnosti.

12. Nadto žalovaný sám není ve věci vůbec pasivně legitimován. Je zřejmé, že žalovaný učinil předmětné vyjádření k předžalobní výzvě jako předseda spolku Myslivecký spolek [anonymizováno] jménem tohoto spolku a ve věcné souvislosti s činností spolku, vůči kterému byl sporný nárok [jméno] [jméno] uplatněn a vůči kterému bylo posléze vedeno soudní řízení ve věci Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 109 C 22/2016. Nešlo z tohoto hlediska o exces, který by tematicky jakkoli (již vůbec ne pak zcela) vybočoval z otázek fungování spolku a kterým by žalovaný sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, popřípadě zájmů třetích osob, jež nesouvisejí s jeho úkoly. Žalovaný jako předseda spolku zde nevystupoval jako tzv. nesamostatný pomocník ve smyslu § 2914 věty první o.z., tedy jako zmocněnec, zaměstnanec nebo jiný pomocník, ani jako tzv. samostatný pomocník ve smyslu § 2914 věty druhé o.z. S poukazem na postavení žalovaného jako předsedy spolku, jednajícího jménem spolku v souvislosti s plněním svých úkolů, by v případě, pokud by bylo předmětné vyjádření k předžalobní výzvě neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti žalobce, za takový případný protiprávní čin odpovídal dle § 167 o.z. daný spolek jako právnická osoba.

13. Lze tudíž opodstatněně uzavřít, že ze strany žalovaného, který nadto není ani pasivně věcně legitimován, nedošlo k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce, chráněného § 81 a násl. o.z., a žalobci proto nenáleží vůči žalovanému požadovaný zdržovací (negatorní) nárok dle § 82 odst. 1 o.z. ani požadované satisfakční nároky formou omluvného dopisu a formou peněžité náhrady nemajetkové újmy (§ 2956, § 2951 odst. 2 o.z.). Ze strany žalovaného totiž nedošlo k zaviněnému neoprávněnému zásahu do absolutního práva žalobce, a chybí tak předpoklady odpovědnosti žalovaného dle § 2910 o.z.

14. Za situace, kdy již jen z výše uvedených důvodů nemůže být žaloba bez dalšího úspěšná, by bylo naprosto nehospodárné zabývat se pro účely žalovaným vznesené námitky promlčení zjišťováním a hodnocením toho, kdy se žalobce vlastně dozvěděl (či dozvědět měl a mohl) o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty na odčinění dovozované újmy (§ 619, § 620 odst. 1 o.z.).

15. Se zřetelem k uvedenému proto odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v meritu věci potvrdil dle § 219 o.s.ř.

16. Soud prvního stupně ovšem pochybil v nákladovém výroku, kterým sice rozhodl z hlediska základu správně na základě zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, nicméně tyto náklady stanovil v nesprávné výši. Za vyjádření k odvolání žalobce do rozhodnutí o odmítnutí žaloby, tedy vyjádření k odvolání nikoli ve věci samé, totiž náleží mimosmluvní odměna toliko ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. c) AT). Za jednání dne 15. 2. 2021, které bylo v důsledku žalobcem vznesené námitky podjatosti soudce odročeno bez projednání věci, pak náleží náhrada za promeškaný čas ve výši ½ mimosmluvní odměny (§ 14 odst. 2 AT). Za toto nerealizované jednání nenáleží ani režijní paušál. Náklady řízení před soudem prvního stupně tak po odečtení částky 3 400 Kč (2 x 1 550 Kč + 300 Kč) při jinak správné kalkulaci činí 21 872 Kč.

17. Vzhledem k těmto korekcím proto odvolací soud na základě § 220 o.s.ř. změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně způsobem ve výrokové části uvedeným.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že s odvoláním neúspěšný žalobce je k jejich náhradě povinen žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Náklady odvolacího řízení vynaložené účelně žalovaným činí celkem částku 8 388,80 Kč a představují odměnu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) á 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 AT) se 2 režijními paušály á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), cestovní výdaje [obec] [obec] k jednání a zpět 988,80 Kč (vyhl. č. 511/2021 Sb., § 13 odst. 1, 5 AT) a náhradu za promeškaný čas v rozsahu 6 započatých půlhodin á 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 AT) Náklady spojené s účtovanou další poradou s klientem nelze v odvolacím řízení považovat za účelně vynaložené, i pokud by byly doloženy, neboť daný advokát zastupoval žalobce již v řízení před soudem prvního stupně, skutkovou i právní podstatu věci je nutno považovat za jednoduchou a v odvolacím řízení nebylo na základě takové (případné) porady učiněno nic, co by mělo zásadní význam pro výsledek odvolacího řízení.