70 CO 137/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Ryšky a soudkyň JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce: ; Bc. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa proti; žalované: ; Česká republika Ministerstvo spravedlnosti, IČO sídlem adresa namísto něhož jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště obec , ulice a číslo , PSČ obec o náhradu nemajetkové újmy, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. července 2021, č. j. 11 C 123/2018-188,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění takto: Soud konstatuje, že obsahem zpráv o pověsti žalobce, vypracovaných [stát. instituce], obvodním [anonymizováno] policie [obec] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] a dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], byl porušen princip presumpce neviny žalobce tím, že ve zprávách bylo nepravdivě uvedeno, že žalobce se v minulosti dopustil přestupkového jednání v oblasti přestupků proti občanskému soužití ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum].

II. Ohledně zamítnutí žaloby na zaplacení částky 70 000 Kč se rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 70 000 (I. výrok) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 692 (II. výrok).

2. Soud prvního stupně ve svém zamítavém rozsudku dospěl k závěru, že Policie České republiky v rámci trestního stíhání žalobce vypracovala zprávu o jeho pověsti, která je obsažena v trestních spisech Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], v níž je uvedeno, že žalobce se v minulosti dopustil přestupkových jednání. Pokud žalobce tvrdil, že přestupková jednání neskončila pravomocným rozhodnutím o přestupku (a že se tedy těchto přestupků nedopustil) a že byl vypracováním a textem zprávy o pověsti poškozen, přičemž újma spočívá v nepřiměřenosti vydaných rozsudků, jsou trestní rozsudky závazné, nezměnitelné a platí zde princip správnosti. Veškeré námitky žalobce bylo třeba řešit v trestním řízení a soudu v civilním řízení nepřísluší hodnocení důkazů v trestním řízení a úvaha o nepřiměřenosti trestu v trestním řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho změny vyhověním žalobě. Odvolání je z převažující části citací judikatury, nicméně je z něj seznatelné, že žalobce namítá, že zpráva o pověsti obsahovala lživá tvrzení o tom, že se žalobce dopustil přestupkových jednání v oblasti občanského soužití, což v trestním řízení mělo vliv na úvahy o osobě žalobce.

4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Namítla, že nesouhlasu žalobce se závěry soudu prvního stupně nelze přiznat relevanci, újma žalobce je toliko hypotetická a není zde presumována. Obsah zprávy nebyl veřejně prezentován a v trestním řízení neměl vliv na trestní odpovědnost žalobce a jeho pravomocné odsouzení. Není dána ani příčinná souvislost mezi újmou, která údajně měla vzniknout, a nesprávným úředním postupem.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

6. Odvolací soud předesílá, že ve věci šlo (v projednávaném rozsahu) o v pořadí již druhý zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, neboť předchozí zamítavý rozsudek byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, č. j. 70 Co 41/2020-152, zčásti potvrzen, zčásti zrušen při zastavení řízení a postoupení věci státnímu zastupitelství a toliko v daném rozsahu byl zrušen s vrácením věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na toto předchozí rozhodnutí odvolacího soudu lze pro stručnost odkázat, in concreto především v jeho odst. 10-11 a 14, a vyjádřit současně údiv nad jeho nerespektováním soudem prvního stupně, které vedlo k potřebě dokazování v odvolacím řízení.

7. Z hlediska toho, která organizační složka státu je oprávněna ve věci jednat z hlediska rozhodných okolností, uvedených v odst. 10 předešlého rozhodnutí odvolacího soudu, dospěl odvolací soud k závěru, že Policie ČR vypracovala zprávu o pověsti žalobce jako orgán činný v trestním řízení figurující v prošetřování trestní věci žalobce, z čehož vyplývá, že za Českou republiku ve věci jedná Ministerstvo spravedlnosti a nikoli Ministerstvo vnitra (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 31 Cdo 874/2015). Z trestního spisu č. KRPB [číslo] [rok] [číslo] se totiž podává, že obvodní oddělení policie [obec] prošetřovalo danou trestní věc žalobce (zanedbání povinné výživy) a v tomto rámci vypracovalo předmětnou zprávu o pověsti žalobce ze dne [datum] ([číslo listu] trestního spisu). Dle nezpochybněných skutkových zjištění soudu prvního stupně se zprávy o pověsti žalobce obdobného obsahu (ze dne [datum] a [datum]) nacházejí v trestních spisech Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka].

8. Odvolací soud po provedeném dokazování zjistil, že v předmětných zprávách bylo o žalobci uvedeno, že v minulosti se dopustil přestupkových jednání, a to mimo jiné přestupků proti občanskému soužití ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Ohledně prve uvedeného jednání však došlo k odložení věci, jelikož správní orgán nezjistil skutečnosti, které by odůvodňovaly zahájit přestupkové řízení (záznam [stát. instituce] o odložení věci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ohledně na druhém místě uvedeného jednání došlo ze stejného důvodu rovněž k odložení věci (záznam [stát. instituce] o odložení věci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ohledně jednání třetího došlo k zastavení řízení, neboť spáchání skutku není přestupkem (rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ohledně posledně uvedeného jednání pak došlo k odložení věci, neboť došlé oznámení neodůvodňovalo zahájení řízení (sdělení [stát. instituce] ze dne [datum]). Jde-li o zbývající ve zprávách tvrzené přestupky žalobce proti občanskému soužití, nelze o nich na základě obsahu spisu učinit žádné závěry a dokazování vedené pouze za tímto účelem by již bylo poněkud nehospodárné. K níže uvedenému závěru o nutnosti konstatování porušení práva a současné nemožnosti přiznání finanční satisfakce jsou totiž plně postačující již učiněná zjištění.

9. Odvolací soud se zřetelem k uvedenému konstatuje, že vzhledem k formulaci předmětných zpráv došlo v případě obou zpráv k nesprávnému úřednímu postupu Policie České republiky ve smyslu § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. v podobě porušení principu presumpce neviny žalobce, chráněného v zákonné rovině původně v § 73 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. a posléze v § 69 odst. 2 větě první zákona č. 250/2016 Sb. Tento princip vyplývá již z čl. 6 odst. 2 Úmluvy a v ústavněprávní rovině je potom vyjádřen v čl. 40 odst. 2 Listiny. Byť je tato úprava spojena s odpovědností za trestné činy, podle ustálené judikatury se týká i přestupků. Princip presumpce neviny se současně týká nejen postupu orgánů v daných řízeních, nýbrž právě i podávání informací o nich, a to dokonce i osobami soukromého práva (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 577/13 mutatis mutandis).

10. Oproti názoru žalované je přitom nemajetková újma vzniklá žalobci v příčinné souvislosti s výše zmíněnými nesprávnými úředními postupy dána bez ohledu na to, že zprávy nebyly zveřejněny (což by mělo vliv pouze na rozsah újmy žalobce) a staly se jen součástí soudních spisů, do kterých měl přístup toliko omezený okruh osob. V režimu zákona č. 82/1998 Sb. se o vztah příčinné souvislosti jedná, vznikla-li újma následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, tedy je-li nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup a újma ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, k újmě by nedošlo (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 883/2021). V případě porušení principu presumpce neviny nepravdivým tvrzením o spáchání přestupků v oblasti občanského soužití ve zprávách o pověsti jde v důsledku o nemajetkovou újmu na cti a důstojnosti člověka (neoprávněné dotčení jeho osobnosti), kterou by negativně pociťovala každá osoba v daném postavení a k níž by v tomto rozsahu při správném úředním postupu, respektujícím princip presumpce neviny, vůbec nedošlo (conditio sine qua non). Každý člověk by nepochybně nesl negativně a úkorně a cítil by se opodstatněně dotčen na své cti a důstojnosti, pokud by byl ve zprávách o své pověsti nepravdivě označen za pachatele několika přestupků proti občanskému soužití. Za situace, kdy stejnou újmu by utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, jde o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Někteří autoři dokonce v určité zkratce uvádějí, že nemajetkovou újmu představuje již zásah do osobnostních práv člověka sám o sobě (viz [příjmení], F., [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § [číslo] – [číslo] [obec]: Leges, 2018, s. 43, odst. 125).

11. Na druhou stranu ovšem nesprávné úřední postupy policie neměly žádný vliv na trestní odpovědnost žalobce z hlediska jeho viny ani druhu či výše trestů a není tak dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a žalobcem dovozovanou částí újmy v podobě ovlivnění výsledků trestních řízení. Určující pro tyto účely je, že žádný ze soudů, rozhodujících předmětné trestní věci žalobce, vedené Okresním soudem ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], při úvahách o vině ani druhu a výši trestu k daným skutečnostem nijak nepřihlédl. V prve zmíněné trestní věci bylo totiž trestním soudem prvního stupně k osobě obžalovaného zjištěno toliko to, že byl sice dosud jedenkrát soudně trestán, hledí se však na něj, jakoby odsouzen nebyl, když se jedná o odsouzení z roku [rok], a trest byl uložen s ohledem na to, že obžalovaný odmítá respektovat rozhodnutí soudů a má absenci reálného náhledu na potřeby nezletilého dítěte (odst. [číslo] rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), což bylo trestním odvolacím soudem aprobováno (odst. 17 usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Ve druhé zmíněné trestní věci bylo trestním soudem prvního stupně k osobě obžalovaného zjištěno, že byl dosud 2x soudně trestán, poprvé v roce [rok], když stran tohoto odsouzení se na něj hledí, jakoby odsouzen nebyl, podruhé výše zmíněným rozsudkem, přičemž ani dvě probíhající trestní řízení obžalovaného nepřiměly, aby výživné řádně hradil (odst. ... rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne . [anonymizováno] , č. j. [číslo jednací]), což bylo opět aprobováno odvolacím trestním soudem s tím, že obžalovaný se trestné činnosti dopouští jako speciální recidivista (odst. [anonymizováno] usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Je tudíž zřejmé, že výsledek trestních řízení nebyl předmětnými nesprávnými úředními postupy policie nijak ovlivněn.

12. Lze tedy uzavřít, že žalovaná svými výše zmíněnými nesprávnými úředními postupy nezasáhla do práv žalobce natolik, aby bylo ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. přiměřené přiznat mu náhradu nemajetkové újmy v penězích. V posuzované věci proto nemůže být objektivně dán podklad pro subsidiární poskytnutí peněžitého zadostiučinění, přičemž (jak již uvedeno v předchozím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu) nutno naopak zohlednit význam konstatování porušení práva jako základní formy satisfakce, judikaturou zdůrazněný tím, že i v případech, kdy se poškozený výslovně domáhá pouze zadostiučinění v penězích, dojde-li příslušný úřad či soud k závěru, že není namístě nahrazení zjištěné nemajetkové újmy v penězích, avšak současně jsou splněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, konstatuje porušení práva, a to s výslovným označením práva poškozeného, které bylo porušeno (v posuzované věci tedy presumpce neviny žalobce – pozn. odvolacího soudu), přičemž soud tak učiní přímo ve výroku rozsudku (samozřejmě za předpokladu, že odpovídající zadostiučinění nebylo poskytnuto již úřadem před vyhlášením rozsudku) za současného zamítnutí požadavku na zaplacení peněžité částky. Nejvyšší soud zde razí závěr, že úprava § 31a představuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř., proto je namístě takto postupovat i bez návrhu žalobce (nad rámec žalobního petitu), nicméně soud je vázán výší uplatněného peněžitého nároku a v tomto směru nemůže přiznat více, než čeho se domáhá žalobce (viz např. [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, marg. [číslo]).

13. Odvolací soud proto I. výrok napadeného rozsudku i bez návrhu žalobce změnil na základě § 220 odst. 1 o.s.ř. konstatováním porušení práva a současně jej ohledně zamítnutí požadované náhrady nemajetkové újmy v penězích dle § 219 o.s.ř. jako ve výsledku věcně správný (byť ze zcela jiného důvodu) potvrdil. Účastníci řízení byli v zájmu předvídatelnosti s názorem odvolacího soudu řádně seznámeni.

14. Protože částečně došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud rozhodl nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale originálně také o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně dle § 224 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení původně byly celkem 4 okruhy žalobcem vytýkaných skutků žalované (viz odst. 2 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, č. j. 70 Co 41/2020-152), přičemž ohledně prvých dvou skutků (2 dožádání policejního orgánu) měl žalobce neúspěch ve věci, resp. zčásti zavinil zastavení řízení, zatímco ohledně nyní posuzovaných 2 skutků (2 zprávy o pověsti) nutno na žalobce nahlížet jako na úspěšného. V režimu odpovědnosti dle zákona č. 82/1998 Sb. totiž Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce, lze hodnotit jako plný úspěch, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5210/2009; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Za této situace odvolací soud při neúspěchu žalobce (resp. procesním zavinění na částečném zastavení řízení) ohledně nároků ze 2 skutků a naopak jeho úspěchu ohledně nároků z dalších 2 skutků rozhodl dle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věty první a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.