70 Co 161/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleny Šparlinkové a JUDr. Michala Ryšky ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o vyklizení domu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. února 2024, č. j. 29 C 88/2021-146,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a II. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit stavbu č. p. , číslo, , jež je součástí pozemku p. č. , číslo, , k. ú. , jméno FO, , obec , adresa, , a vyklizený jej předat žalobkyni, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 609 Kč (II. výrok) a České republice byla uložena povinnost zaplatit ustanovenému zástupci žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokátovi, odměnu za zastupování, hotové výdaje a náhradu DPH ve výši 10 890 Kč (III. výrok). Dospěl k závěru, že výpis z katastru nemovitostí potvrzuje, že žalobkyni svědčí spoluvlastnické právo ke stavbě č. p. , číslo, , jež je součástí pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , jméno FO, , obec , adresa, (dále stále jen „dům“)., a to v rozsahu podílu id. 5/8, kdy podíl id. 3/8 žalobkyně nabyla na základě usnesení o udělení příklepu, a zbytek, id. 2/8, na základě kupní smlouvy, kdy zápis byl do katastru nemovitostí proveden. Žalovaný udělením příklepu žalobkyni ztratil své spoluvlastnické právo k podílu o velikosti id. 3/8 a nemá tedy již k užívání domu žádný právní důvod. Soud prvního stupně se neztotožnil s tvrzeními žalovaného, že v řízeních předcházejících dražbě tohoto podílu a udělení příklepu žalobkyni bylo porušeno jeho právo, resp. ústavní právo, a jeho spoluvlastnické právo k podílu tak udělením příklepu na žalobkyni nepřešlo. Žalovaný přesto dům nevyklidil, žalobkyně dlouhodobě nemůže realizovat své spoluvlastnické právo k domu, soud prvního stupně tedy uložil žalovanému povinnost dům vyklidit a předat jej žalobkyni do 15 dnů od právním moci rozsudku.

2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání, a to proti výrokům I. a II. Uvedl, že soud nesprávně dospěl k závěru, že žalovaný má k dispozici částku , číslo, , když z důkazů plyne, že tento je jednak nemá k dispozici, ale těmito disponuje exekutor a k vydání těchto prostředků po započtení nákladů exekuce zbývá podstatně méně (, číslo, ). Tyto prostředky navíc žalovaný jako povinný v exekuci nemůže převzít, jelikož by to jednak z jeho pohledu potvrzovalo správnost předchozího postupu. Žalovaný trpí schizofrenií a byl podán návrh na jeho omezení svéprávnosti. Žalovaný má za to, že v jeho případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces, v důsledku kterého, bylo předchozí nalézací i exekuční řízení, ve kterém byla zpeněžena jeho nemovitost, protiprávním jednáním. Žalovaný v jednání obsáhle popisuje jednotlivá porušení jeho práv, ke kterým v předcházejících řízeních došlo. Tato porušení práva žalovaného na spravedlivý proces dle jeho názoru svědčí o zjevném zneužití práva žalobkyní vůči žalovanému a z těchto důvodů žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.), bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhá vydání rozhodnutí specifikovaného shora. Uvedla, že je podílovým spoluvlastníkem stavby – rodinného domu č. p. , číslo, , jež je součástí pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , jméno FO, , obec , adresa, (dále stále jen „dům“), zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , číslo, , a to v rozsahu podílu id. 5/8. Žalobkyně nabyla část spoluvlastnického podílu o velikosti id. 3/8, který předtím vlastnil žalovaný, na základě usnesení o udělení příklepu v exekuční dražbě vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. 107 EX 158/08-677A, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , sp. zn. 20 Co 308/2020. Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, a vlastnické právo žalobkyně bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Usnesením o udělení příklepu a přechodem vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na žalobkyni, ztratil žalovaný právní titul k rodinnému domu, a tedy i právní důvod ho užívat, nadále ho užívá neoprávněně. Žalobkyně ve snaze o mimosoudní řešení věci nabízela žalovanému v minulosti i náhradní bydlení, žalovaný se však odmítá vystěhovat a dům dále užívá.

5. Žalovaný k žalobě uvedl, že exekuční titul, na základě kterého byla exekuce vedena, byl vydán přesto, že žalovaný trpěl psychickými poruchami a nebyl schopen se v tomto řízení hájit. Je tedy přesvědčen, že exekuční titul je nezákonný a tudíž nevykonatelný. S předběžnou otázkou posouzení zákonnosti rozhodnutí o udělení příklepu by mělo být vyčkáno na rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání proti rozhodnutí, kterým byl potvrzen příklep. Z těchto důvodů navrhuje žalovaný žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

6. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě učinil přiléhavé právní závěry, a současně ani řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro stručnost a výstižnost lze na skutkové závěry soudu prvního stupně a jeho posouzení věci po právní stránce plně odkázat. V této souvislosti je vhodné doplnit, že Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva zastávají shodně stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, "nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument" a že odvolací soud "se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu" (z mnoha srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 31/12 ze dne 21. 12. 2012 s poukazem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 1999 ve věci Garcia Ruiz proti Španělsku)., jméno FO7. Výpisem z katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , číslo, , bylo prokázáno, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem stavby – rodinného domu č. p. , číslo, , jež je součástí pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , jméno FO, , (dále stále jen „dům“), a to v rozsahu podílu id. 5/8. Žalobkyně nabyla část spoluvlastnického podílu o velikosti id. 3/8, který předtím vlastnil žalovaný, na základě usnesení o udělení příklepu v exekuční dražbě vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 27. 1. 2020, č. j. 107 EX 158/08-677A, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2021, sp. zn. 20 Co 308/2020. Zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti id. 2/8 nabyla žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne , datum, s právními účinky zápisu k okamžiku , datum, . Druhým spoluvlastníkem předmětného domu je , tituly před jménem, , jméno FO, , která vlastní id. 3/8. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k vyklizení domu. Žalovaný dlouhodobě bydlí v domě bez právního důvodu, a to již od roku 2021 a odmítl i návrhy žalobkyně ohledně náhradního bydlení.DOPLNĚNÍ PRÁVNÍHO HODNOCENÍ8. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z. “), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

9. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, je nutno podle § 135 odst. 2 o.s.ř. vycházet z rozhodnutí v řízeních předcházejících dražbě spoluvlastnického podílu žalovaného k id. 3/8 domu a z žalobkyni uděleného příklepu. Žalovaný se bránil poukazem na zásadní porušení svých práv na spravedlivý proces již v nalézacím řízení a dále následně v průběhu exekučního řízení. Rozhodnutí v exekučním řízení napadal opravnými prostředky i mimořádným opravným prostředkem, a to dovoláním k Nejvyššímu soudu. Postup soudního exekutora i rozhodnutí odvolacího soudu v exekučním řízení však shledal dovolací soud v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2023 sp. zn. 20 Cdo 1657/2023, kterým bylo odmítnuto dovolání žalovaného jako povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2021, č. j. 20 Co 309/2020-753.

10. Stejně tak byla odmítnuta ústavní stížnost podaná žalovaným, a to usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. II. ÚS 3345/23. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že obecné soudy, a to zejména Nejvyšší soud, se náležitým způsobem vypořádaly s argumentací žalovaného ohledně právního posouzení konání dražby a uděleného příklepu. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy se s argumentací žalovaného ústavně konformním způsobem vypořádaly, ústavní stížnost žalovaného odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

11. Odvolací soud se zabýval i otázkou, zda výkon práva žalobkyně, domáhajícího se vyklizení domu, není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, resp. zneužitím práva ve smyslu § 2 odst. 3, § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“, popř. „o. z.“). Zamítnutí žaloby na vyklizení nemovitosti sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3, § 8 o. z.), má být až poslední možností - ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona – srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení § 2 odst. 3, § 8 o. z. – srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017, ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2136/2018, či jeho usnesení ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017).

12. Posouzení, zda v daném případě je namístě žalobu zamítnout pro zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.), závisí tedy vždy na posouzení konkrétních okolností věci (k tomu srovnej souhrnně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2616/2021).

13. Odvolací soud přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně žalovaného, tak i na straně žalobkyně a nehledal, že by že výkon práva žalobkyně byl zneužitím práva či v rozporu s dobrými mravy, když se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Z pohledu žaloby na vyklizení domu není podstatné, jakou peněžní částku má či nemá žalovaný v současné době k dispozici, zda se jedná o částku 1 500 000 Kč či částku přesahující 1 300 000 Kč. Rovněž jako nedůvodná byla shledána argumentace žalovaného ohledně porušení jeho práva na spravedlivý proces s ohledem na výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu. Pokud se týká námitek žalovaného ohledně jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, k tomu odvolací soud uvádí, že žalovaný je v tomto řízení zastoupen ustanoveným zástupcem z řad advokátů, který má možnosti a schopnosti hájit jeho práva a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalovaného nemůže jít k tíži žalobkyně a být překážkou v realizaci jejích vlastnických práv. Odvolací soud tudíž shrnuje, že žalovaný udělením příklepu žalobkyni ztratil své spoluvlastnické právo k domu a dům od momentu, kdy bylo zapsáno vlastnické právo žalobkyně užívá dům bez právního důvodu.

14. Se zřetelem k uvedenému proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení potřebné k účelnému uplatňování práva v částce 4 356 Kč, sestávající z odměny zástupce žalobkyně za dva úkony po 1 500 Kč za úkon dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, (účast na jednání odvolacího soudu nepřesahující dvě hodiny, podání soudu – vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného), dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč a DPH ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč.