70 Co 203/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Ryšky a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Ondřeje Sekvarda, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce B zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , s. r. o., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o uveřejnění odpovědi, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. června 2024, č. j. 5 C 374/2023-88,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaného zveřejnit odpověď žalobce v týdeníku , název, na straně 3 vlevo shora na ploše 19 cm x 14 cm ve specifikovaném znění (I. výrok). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě na uveřejnění odpovědi podle tiskového zákona, týkající se článku zveřejněného dne , datum, v předmětném periodiku pod názvem „, název, . , adresa, podnikne další kroky proti zastupiteli , jméno FO, při jeho kupčení s množstvím členů plaveckého klubu“. Zamítnutí žaloby opřel soud prvního stupně o závěr, že žalovaný v průběhu řízení dne 12. 2. 2024 odpověď zveřejnil, byť po vypuštění některých vět, přičemž zveřejněná odpověď svým rozsahem odpovídá rozsahu napadeného sdělení a nepravdivá tvrzení, která nebyla mezi účastníky sporná, uvádí dostatečně na pravou míru.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho změny vyhověním žalobě. Uvedl, že žalovaný uveřejnil až po podání žaloby část požadované odpovědi a vlastním zásahem ji upravil. Žalobce nemohl reagovat zpětvzetím žaloby, jelikož žalovaný neuveřejnil jeho odpověď, přičemž zásahem do textu došlo ke změně informační hodnoty odpovědi. Žalovaný neměl právo do textu odpovědi zasahovat.

4. Žalovaný podal odvolání pouze do II. výroku a domáhal se jeho změny přiznáním náhrady nákladů řízení. Nemůže jít k tíži žalovaného, že odpovědi, jejichž zveřejnění se žalobce v tomto řízení domáhal, nebyly správně formulovány a neodpovídaly institut práva na odpověď podle tiskového zákona. Žalovaný se snažil celou věc vyřešit tak, aby nedocházelo k navyšování nákladů řízení.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), a byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná.

6. Úvodem je třeba předeslat, že mezi účastníky řízení není sporné, že žalobce řádně uplatnil své právo na uveřejnění odpovědi v zákonem stanovených lhůtách u vydavatele periodického tisku i žalobou u soudu [§ 12 odst. 3, § 14 odst. 2 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tiskový zákon“)].

7. Dle § 10 odst. 1 tiskového zákona platí, jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.

8. Dle § 10 odst. 2 tiskového zákona pak platí, že odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.

9. V rozsudku ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2740/2008, Nejvyšší soud vyložil, že podstatou právního prostředku odpovědi je uvést uveřejněné skutkové tvrzení na pravou míru vlastním vylíčením (podáním) skutkových tvrzení dotčenou osobou. Dotčená osoba může vlastními slovy vyložit celý skutkový děj, upřesnit některé skutečnosti, které chce, protože je považuje ze svého hlediska za důležité, popř. je doplnit, a tak veřejnosti nabídnout vlastní verzi uveřejněného sdělení, tak aby sama uvedla dotčená skutková tvrzení na pravou míru, resp. neúplné či tak pravdu zkreslující tvrzení doplnila nebo zpřesnila.

10. V rozsudku ze dne 16. 12. 2009, sp. zn 30 Cdo 2159/2008, Nejvyšší soud konstatoval, že účelem požadované odpovědi podle tiskového zákona je uvést příslušné skutkové tvrzení na pravou míru, resp. neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení doplnit nebo zpřesnit. Pokud toho navržené znění odpovědi není schopno, nemůže být žalobě na uveřejnění odpovědi v tomto znění vyhověno v důsledku nenaplnění předpokladů vyplývajících ze zmíněných ustanovení. O takovou eventualitu půjde např. tehdy, pokud by uplatňovaný návrh odpovědi obsahoval případné logické nedostatky kompozice textu, zahrnoval v sobě obecné úvahy žadatele, byla v něm obsažena tvrzení, která by nebyla bezprostřední reakcí na uveřejněná sdělení, ale jednalo by se eventuálně o informace relativně samostatného obsahu ve vztahu k informaci, na níž by mělo být odpovědí reagováno, resp. koncipovaný návrh odpověď by nebral v úvahu možný další vývoj, resp. též změnu okolností případu, pokud by ovlivňovaly předpoklady pro utváření jejího znění, apod.

11. Lze zde přiměřeně vyjít z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1041/2021, dle kterého sdělení podle § 4a tiskového zákona by zásadně mělo být publikováno tak, jak bylo předloženo zastupitelem. Výjimečně může vydavatel přistoupit k jeho redakčnímu zkrácení, avšak jen v nejnutnější míře s přihlédnutím k prostorovým možnostem daného periodika a rozsahu ostatních příspěvků, přičemž musí být zachován smysl sdělení a nesmí dojít k jeho obsahovému zkreslení.

12. Byť se toto rozhodnutí Nejvyššího soudu primárně týká poněkud jiného institutu mediálního práva, je jeho podstata, dle které lze vydavatelem výjimečně rozsah příspěvku zkrátit při zachování smyslu informací, přičemž nesmí dojít k jejich obsahovému zkreslení, použitelná i v posuzované věci uveřejnění redukované odpovědi dle § 10 tiskového zákona. V posuzované věci byla redukovaná odpověď žalobce žalovaným zveřejněna dne , datum, v , název, č. 7, ročník 28, na s. 3, tedy na stejné straně, na které byl zveřejněn původní článek, přičemž i vzhledem k rozsahu 19 x 14 cm a grafické úpravě v podobě zarámování textu tvoří nepřehlédnutelnou část této strany a lze ji považovat za přiměřenou rozsahu napadaného sdělení (§ 10 odst. 2 tiskového zákona). Zveřejněná redukovaná odpověď svým obsahem odpovídá smyslu informací, požadovaných žalobcem v odpovědi, bez jejich obsahového zkreslení žalovaným, a je tak dostatečně způsobilá zajistit zveřejnění skutkové podstaty událostí očima žalobce, tedy i naplnit účel práva na odpověď. Ohledně prvního výroku z článku, na který je žalobcem reagováno, přináší nejpodstatnější požadované skutkové tvrzení, že žádná správní kontrola neskončila zjištěním, že žalobce v žádosti o dotaci úmyslně nadsadil počet členů klubu. V části týkající se toho, že podle předběžné veřejnoprávní kontroly je rozdíl mezi skutečným a evidovaným počtem členů 6 osob, došlo dokonce i ke zveřejnění věty, že rozdíl 6 členů nemá vliv na výši dotace, kterou přitom nelze považovat za skutkové tvrzení, ale za výrok mající i svou hodnotící složku (tedy za výrok charakteru hodnotícího úsudku či hybridního výroku). Zveřejněním této informace tudíž vyšel žalovaný žalobci vstříc dokonce nad rámec právní úpravy, dle které se odpověď musí omezit pouze na skutkové tvrzení (§ 10 odst. 2 tiskového zákona). Ohledně druhého výroku z článku, na který je žalobcem reagováno, přináší zveřejněná odpověď nejpodstatnější požadovaná skutková tvrzení, že u 20 členů, u kterých nebyly kontrolnímu orgánu dodány dokumenty ke členství, byly tyto dokumenty zajištěny po skončení kontroly, a u 143 osob uznal kontrolní orgán členství na základě prohlášení o členství, aniž by je označoval z pochybné. Ve vztahu ke třetímu výroku z článku, na který je žalobcem reagováno, přináší zveřejněná odpověď nejpodstatnější požadovaná skutková tvrzení, že kontrolní orgán ve výsledku předběžné kontroly poskytnutí dotací doporučil, žádné pochybení neshledala ani , právnická osoba, , závěr o neoprávněnosti čerpání nevyplývá z žádného správního řízení a neexistuje v tomto směru žádné pravomocné rozhodnutí.

13. Ve výsledku lze proto konstatovat, že zveřejněnou odpovědí byl nepochybně zachován a naplněn smysl požadované odpovědi (v části dokonce i nad rámec § 10 odst. 2 tiskového zákona, tedy nad rámec výroků charakteru skutkových tvrzení, jak již uvedeno). Za této situace by tudíž vyhovění žalobě poté, co již byla podstatná část požadované odpovědi zveřejněna při zachování smyslu informací bez jejich obsahového zkreslení, přineslo více škody než užitku, neboť by v rozporu s principem přiměřenosti vedlo k duplicitnímu zveřejnění značné části odpovědi. Případné zveřejnění výlučně jen vypuštěných pasáží by pak bez jejich kontextového zakotvení vedlo toliko ke zmatení čtenářů a tyto pasáže nelze považovat ani za přiměřené napadenému sdělení, jak správně dovodil soud prvního stupně.

14. Nadto z žalovaným předložených nových důkazů, provedených odvolacím soudem a vzniklých až po rozsudku soudu prvního stupně, v podobě dvou článků ze dne 20. 5. 2025 vyplývá, že žalobce byl dosud nepravomocně odsouzen trestním soudem za podvod s předmětnými dotacemi na plavání. Odvolací soud k tomu uvádí, že byť bylo toto trestní rozhodnutí dle obsahu článků napadeno odvoláním žalobce a až do pravomocného odsouzení nutno ctít princip presumpce neviny (a nelze tudíž v daných souvislostech civilním soudem dovozovat, že se žalobce dotačního podvodu dopustil), je poněkud problematické, zda žalobce svou verzí událostí skutečně uvádí věci na pravou míru.

15. Důkazní břemeno ve sporech o odpověď podle tiskového zákona je nastaveno tak, že žalobce primárně prokazuje, že v periodickém tisku bylo uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby. Důkaz pravdy ohledně pravdivosti zveřejněných skutkových tvrzení pak nese žalovaný, obdobně jako je tomu ve sporech o ochranu osobnosti. Žalobce naopak nese důkaz pravdy ohledně pravdivosti skutkových tvrzení požadovaných ke zveřejnění v odpovědi, kterou má být věc uvedena na pravou míru. Nicméně v konkrétní posuzované věci by za vzniklé situace bylo zkoumání nepravdivosti skutkových tvrzení z původního článku i pravdivosti skutkových tvrzení v nárokované odpovědi naprosto nehospodárné a ryze samoúčelné. Podstatné zde s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1041/2021, mutatis mutandis je, že zveřejněná redukovaná odpověď svým obsahem odpovídala smyslu informací, požadovaných žalobcem v odpovědi, bez jejich obsahového zkreslení žalovaným, a byla tak dostatečně způsobilá zajistit zveřejnění skutkové podstaty událostí očima žalobce, tedy i naplnit účel práva na odpověď.

16. Žalobcem navržené důkazy v podobě jiných soudních rozhodnutí, vydaných proti žalovanému, odvolací soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť důkazy se netýkají merita věci, a (vyjma rozhodnutí ze dne 11. 7. 2024) i pro opožděnost, vyplývající z principu neúplné apelace odvolacího řízení (§ 205a, § 213 odst. 5 o. s. ř.). I bez takových důkazů je odvolacímu soudu z vlastní úřední činnosti (rozsudky ze dne 12. 5. 2021, č. j. , číslo jednací, , a ze dne 5. 4. 2023, č. j. , číslo jednací, ) ve smyslu § 121 o. s. ř. známo, že žalovaný se v rámci předmětného periodika občas dopouští neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti, nicméně podstatný je výše uvedený závěr, že zveřejněná redukovaná odpověď svým obsahem odpovídá smyslu informací, požadovaných žalobcem v odpovědi.

17. Se zřetelem k uvedenému byl odvolacím soudem zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

18. Jde-li o nákladový výrok, rozhodl soud prvního stupně ve výsledku správně, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Protože tak však neučinil výslovným odkazem na § 150 o. s. ř., je třeba odvolacím soudem upřesnit, že důvodem pro neuložení náhradové povinnosti neúspěšnému žalobci, k níž by jinak byl na základě zásady úspěchu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) při zamítnutí žaloby povinen, je zde moderační právo soudu dle § 150 o. s. ř., s čímž byli účastníci řízení předvídatelně seznámeni odvolacím soudem při jednání. Ustanovení § 150 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností. Žaloba byla podána v základu důvodně, neboť žalovaný zveřejnil požadovanou odpověď v redukované podobě až v průběhu řízení, a podstatou rozhodnutí soudu pak za situace, kdy žaloba nebyla vzata zpět, bylo posouzení toho, zda odpověď v redukovaném znění splňuje požadavek přiměřenosti či nikoli. Jinými slovy, záviselo rozhodnutí o přiměřenosti poskytnutého plnění na úvaze soudu, jak předpokládá § 142 odst. 3 o. s. ř. Nicméně ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. zde při úplném zamítnutí žaloby nebylo možno aplikovat, neboť žalobce, byť podal žalobu v základu důvodně, nebyl ve věci při úplném zamítnutí žaloby úspěšný ani částečně, jak dané ustanovení předpokládá. Na druhou stranu ovšem podal žalobu důvodně a pokud by po zveřejnění odpovědi v redukovaném znění vzal žalobu zpět, došlo by k zastavení řízení pro chování žalovaného v průběhu řízení s uložením povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Nešlo zde o situaci, kdy by žalobce na žalobě svévolně setrval po úplném vyhovění požadavku žalovaným, a zamítavé rozhodnutí soudu není důsledkem toho, že by byla nárokovaná odpověď uveřejněna zcela v požadovaném znění, nýbrž důsledkem toho, že zveřejnění omluvy v redukovaném znění lze považovat za dostatečné (přiměřené). Za této situace jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci § 150 o. s. ř.

19. Ze stejných důvodů se aplikace § 150 o. s. ř. (účastníkům v zájmu předvídatelnosti rovněž předem řádně avizovaná odvolacím soudem) týká i výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3194/22, je třeba ve vztahu k otázce posouzení přiměřenosti nároku považovat řízení před soudem prvního stupně i odvolací řízení za jeden celek.