70 Co 43/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Michala Ryšky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 13 630 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. února 2024, č. j. 7 C 46/2021-39,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 371,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 13 630 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 630 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení (I. výrok) a na náhradě nákladů řízení částku 5 082,04 Kč (II. výrok).

2. Dospěl k závěru, že žalovaný byl v období od 11. 10. 2018 do 14. 3. 2019 vlastníkem a provozovatelem nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3,5 tun, registrační značky SPZ (dále jen vozidlo) a v tomto období k tomuto vozidlu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože k tomu byl povinen na základě zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v důsledku čehož je povinen zaplatit žalobkyni 86 Kč za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tedy 155 dní, čemuž odpovídá částka 13 300 Kč a dále je povinen zaplatit náklady na uplatnění nároku ve výši 300 Kč a úroky z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), včetně zákonného úroku z prodlení. Obranu žalovaného shledal zcela nedůvodnou a účelovou, když žalovaný tvrdil, že v předmětném období nebyl vlastníkem vozidla, neboť jej prodal společnosti právnická osoba., přičemž v důsledku neposkytnutí součinnosti kupujícího nedošlo k zaregistrování nového vlastníka vozidla, navíc pokud žalovaný tvrdil, že nejprve převedl kupní smlouvu na společnost právnická osoba. dne 12. 1. 2017, tak dle jeho tvrzení od kupní smlouvy odstoupil dne 18. 1. 2021, čímž došlo ke zrušení kupní smlouvy od počátku. Ve věci vedené u soudu prvního stupně mezi týmiž účastníky pod sp. zn. 8 C 92/2021, kdy předmětem řízení byl totožný nárok žalobce pouze za jiné období, bylo rozhodnuto stejně při totožné obraně žalovaného.

3. Žalovaný podal proti uvedenému rozsudku odvolání, v němž zopakoval argumentaci učiněnou již v řízení před soudem prvního stupně, kdy jeho hlavní obrana spočívala v tom, že v rozhodné době nebyl vlastníkem vozidla.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě učinil přiléhavé právní závěry, a současně ani řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro stručnost a výstižnost lze na skutkové závěry soudu prvního stupně a jeho posouzení věci po právní stránce plně odkázat.

6. Ke zdůraznění správnosti rozsudku soudu prvního stupně a vzhledem k potřebě vypořádat se s argumenty obsaženými v odvolání odvolací soud dále doplňuje následující: Žalovaný dle centrální evidence vlastníků vozidel v období od 11. 10. 2018 do 14. 3. 2019 byl evidován jako vlastníkem vozidla registrační značky SPZ, aniž by splnil svoji zákonnou povinnost (§ 1 a § 3 z. č. 168/1999 Sb.) sjednat k vozidlu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem a vznikla mu tak povinnost dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. (za období od 11. 10. 2018 do 14. 3. 2019) a dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. uhradit žalobkyni příspěvek za nepojištěné vozidlo (vypočteného na denní bázi částkou 86 Kč při celkovém počtu 155 dní) a paušální poplatek za mimosoudní uplatnění příspěvku 300 Kč (§ 2 a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně opakovaně marně vyzvala (výzva k úhradě, předžalobní výzva), žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. Žalobkyni vnikl nárok na zaplacení jistiny složené z poplatku za nepojištěné vozidlo ve výši 13 300 Kč a paušální částky za mimosoudní uplatnění 300 Kč a současně s ohledem na prodlení žalovaného dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě k úhradě. Pokud se žalovaný bránil tím, že nebyl v žalovaném období vlastníkem předmětného vozidla, pak mu nic nebránilo změnu v osobě vlastníka zapsat do registru silničních vozidel i při neposkytnutí součinnosti kupujícího § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Navíc sám žalovaný uvedl, že kupní smlouva ze dne 12. 1. 2017 zanikla z důvodu odstoupení ze dne 18. 1. 2021, čímž došlo ke zrušení závazku z kupní smlouvy od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.). Žalovaný tudíž sám potvrdil, že v období od 11. 10. 2018 do 14. 3. 2019 byl vlastníkem vozidla.

7. S ohledem na shora uvedené odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný, proto žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v částce 2 371,60 Kč, sestávající z odměny za právní zastoupení určené dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve zněním účinném ke dni vykonání úkonu právní služby, tj. ke dni 30. 12. 2024 (dále jen AT) za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání) dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 8 odst. 1 a 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 1 660 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 411,60 Kč, když zástupce žalobkyně je plátce DPH. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.