70 CO 45/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Michala Ryšky ve věci žalobců: ; a) příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa ; b) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: ; 1) právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec ; 2) právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa ; 3) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa , země zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti veřejné dražby nedobrovolné, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2021, č. j. 41 C 36/2021-110,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že se určuje neplatnost veřejné nedobrovolné dražby konané žalovanou 2) dne [datum], jejímž předmětem byla jednotka [číslo] způsob využití: byt, vymezená podle obč. zákoníku na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa], včetně podílu o velikosti [číslo] na společných částech nemovité věci, tj. na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví] [stát. instituce], [územní celek].

II. Žalovaní 1), 2), 3) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 45 266 Kč žalobcům a), b) oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti, podle které mělo být určeno, že veřejná dražba nedobrovolná konaná žalovaným 2) dne [datum], jejíž předmětem byla jednotka [číslo] způsob využití: byt, vymezené podle obč. zákoníku na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa], včetně podílu o velikosti [číslo] na společných částech nemovité věci, tj. na pozemku parcely [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [anonymizováno], vše zapsané na [list vlastnictví] [stát. instituce], [územní celek] (I. výrok), žalobcům uložil zaplatit žalovaným náklady řízení (II., III. a IV. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, když měli zato, že soud prvního stupně na daný případ nesprávně aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5992/2016, když tento judikát se týkal skutkově jiné věci, neboť insolvenční návrh byl před rozhodnutím odvolacího soudu odmítnut pro své vady. V případě žalobců k odmítnutí insolvenčního návrhu nedošlo a v den konání dražby probíhalo řádně zahájené insolvenční řízení. Obdobná situace byla i v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014. Nesouhlasili se závěry soudu prvního stupně v bodě 26. napadeného rozsudku, podle něhož by žalovaná 1) v rámci insolvenčního řízení získala takřka všechny prostředky z prodeje bytové jednotky. Skutečnost, že žalovaná 1) byla zajištěným věřitelem, ještě neznamená, že by její pohledávka byla v plném rozsahu uspokojena, neboť by mohla být v rámci insolvenčního řízení popřena co do pravosti i výše. Žalobci dále nesouhlasili s tím, že uzavřením úvěrové smlouvy mezi společností [právnická osoba] a žalovanou 1) nedošlo k obejití zákona o spotřebitelském úvěru a zopakovali argumentaci učiněnou před soudem prvního stupně. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a určil neplatnost veřejné dražby nedobrovolné.

3. Žalovaná 2) navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s tím, že soud prvního stupně se zcela vypořádal se všemi námitkami žalobců. Poukázala na skutečnost, že žalobce a) podal na sebe insolvenční návrh, a to pouze několik hodin před konáním dražby, což lze považovat za účelové jednání s nepoctivým úmyslem v podobě zamezení konání předmětné dražby, což potvrzuje i to, že žalobce a) vzal po 5 dnech návrh na zahájení insolvenčního řízení zpět. Zmínila, že žalobce a) v insolvenčním návrhu uvedl nepravdivé, případně zavádějící údaje, což blíže konkretizovala, čímž ze strany žalobce a) došlo k zneužití práva. Zopakovala, že vyslovení neplatnosti dražby pouze z důvodu, že v den jejího konání bylo vůči žalobci vedeno insolvenční řízení, které bylo následně zastaveno, by bylo formalistické. Žalovaná 2) měla rovněž zato, že žalobce a) nemůže být aktivně legitimován k podání žaloby, neboť je sice zástavním dlužníkem, ale není osobou, do jejíchž práv bylo provedením dražby zasaženo.

4. Žalovaný 3) navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného, když měl zato, že s argumentací žalobců ohledně možností aplikace ustanovení o spotřebitelské ochraně se dostatečně vypořádali Obvodní soud pro Prahu 5 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a následně v odvolacím řízení i Městský soud v Praze, v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Zdůraznil, že žalobcům nebránilo nic v tom, aby v insolvenčním řízení pokračovali, což však neučinili. I on měl zato, že žalobci nejsou ve sporu aktivně legitimováni, neboť aby tomu tak bylo, muselo by dojít k podstatnému zásahu do jejich práv, přičemž takovým zásahem nemůže být odnětí vlastnického práva k předmětu dražby, neboť to je podstatou nedobrovolné dražby, kdy dochází k nucené změně vlastnictví za účelem vymožení dluhu dlužníka. Dále uvedl, že on jako vydražitel splnil veškeré povinnosti, které měl a nyní nemůže řádně užívat svůj majetek, neboť předmětnou bytovou jednotku stále užívají žalobci, kteří se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 73/2021 domáhají určení vlastnického práva k předmětné bytové jednotce. Uvedl, že žalobci mohou po žalované 1) požadovat v soudním řízení vydání bezdůvodného obohacení na základě argumentace o spotřebitelském úvěru, případně mohou iniciovat řízení před [anonymizována čtyři slova]. Poněvadž tak žalobci nečiní, domnívá se žalovaný 3), že mají zájem bydlet co nejdelší dobu v předmětné bytové jednotce, která je v jeho vlastnictví.

5. Žalovaná 1) se k odvolání žalobců nevyjádřila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné byť z jiných než žalobci namítaných důvodů.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 7. 4. 2021 se žalobci domáhali určení, že veřejná dražba nedobrovolná konaná žalovanou 2) dne 28. 2. 2021, jejímž předmětem byla jednotka [číslo] způsob využití: byt, vymezená podle obč. zákoníku na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa], včetně podílu o velikosti [číslo] na společných částech nemovité věci, tj. na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [anonymizováno], vše zapsané na [list vlastnictví] [stát. instituce], [územní celek] (dále jen jednotka). Uvedli, že dne 16. 4. 2018 uzavřeli jako kupující se společností [právnická osoba] kupní smlouvu, jejímž předmětem byla jednotka, kupní cena činila 3 841 000 Kč. Žalobci neměli dostatek finančních prostředků, a proto požádali žalovanou 1) o poskytnutí úvěru. Tato však s ohledem na požadavky stanovené zákonem č. 257/2016 Sb. nemohla žalobcům úvěr poskytnout, avšak navrhla, aby byl úvěr poskytnut prostřednictvím účelové obchodní společnosti, která se stane úvěrovaným, a žalobci se stanou zástavními dlužníky s tím, že nabývaná nemovitost bude tvořit zajištění poskytnutého úvěru, což se také následně stalo prostřednictvím [právnická osoba] s.r.o, které žalovaná 1) poskytla úvěr na zajištění bydlení žalobců ve výši 2 164 850 Kč a společnost se jej zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 % měsíčně do 31. 7. 2018. Zástavní právo k nemovitosti podle zástavní smlouvy ze dne 23. 3. 2018 bylo v katastru nemovitosti zapsáno ve prospěch žalované 1) a dne 19. 4. 2018 nabyli žalobci k jednotce vlastnické právo. Jelikož společnost [právnická osoba] nesplatila poskytnutý úvěr řádně a včas, podala žalovaná 1) k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 návrh na nařízení soudního prodeje nemovitosti, žalobci v daném řízení namítali neplatnost úvěrové smlouvy, soud se však námitkami žalobců nezabýval a rozhodl, a návrhu žalované 1) dne 11. 2. 2020 vyhověl (sp. zn. 21 C 142/2019). Žalovaná 1) dále podala návrh na konání veřejné nedobrovolné dražby, která byla uskutečněna dne 28. 1. 2021 žalovanou 2) elektronicky, na základě dražení vyhlášky ze dne 27. 11. 2020. Vydražitelem předmětné jednotky se stal žalovaný 3), když jeho nejvyšší podání činilo 6 021 000 Kč. Žalobce a) podal dne 27. 1. 2021 na svoji osobu insolvenční návrh, který byl tehdy zveřejněn v insolvenčním rejstříku pod sp. zn. [spisová značka] a žalovaná 2) jako dražebník byla povinna upustit od dražby v souladu s ust. § 46 odst. 1 písm. f) zákona o veřejných dražbách. Žalovaná 1) s žalobou nesouhlasila a odkázala na vyjádření žalované 2). Žalovaná 2) s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí, neboť cílem žaloby je oddálit uspokojení žalované 1) jako věřitele, podání insolvenčního návrhu žalobcem a) považovala za účelové s cílem zamezit uskutečnění dražby, což plně podporuje fakt, že žalobce a) vzal následně insolvenční návrh zpět. Poukázala na skutečnost, že žalobce a) je pouze zástavním a nikoli obligačním dlužníkem vůči žalované 1) a jeho argumentace o ochraně spotřebitele nemůže obstát. Žalobce a) rovněž v insolvenčním řízení nedoložil existenci závazků dle smluv o půjčce, proto z výše uvedených důvodů nemůže formalistický insolvenční návrh způsobit neplatnost dražby. Žalovaný 3) rovněž navrhl zamítnutí žaloby s obdobnou argumentací jako žalovaná 2). Ohledně insolvenčního řízení jako překážky pro provedení nedobrovolné dražby poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], která sice byla vydána v exekučních řízeních, ale dle žalovaného 3) je aplikovatelná i v tomto řízení. Dále zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka] a ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. [spisová značka], která jsou rovněž použitelná i v dané věci. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem a dospěl k závěru, že při provádění dražby došlo k porušení ust. § 46 odst. 1 písm. f) zák. č. 26/2000 Sb. (dražba se uskutečnila, přestože krátce před jejím zahájením bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalobci a), avšak i s ohledem na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu týkající se obdobných případů, kdy se dlužníci snažili zmařit průběh dražby, a následně odpadly překážky v podobě krátce vedených insolvenčních řízení), avšak toto formální pochybení nemůže mít vliv na platnost dražby. Žádný jiný důvod, pro který by mohla být předmětná dražba neplatnou, soud prvního stupně neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Podle ust. § 36 odst. 1 zák. č. 26/2000 Sb. (dále jen ZVD) dražba nedobrovolná je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem15) nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem16), anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků.

9. Podle ust. § 48 odst. 3 ZDV každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem, zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 36 odst. 1 a 4, § 39 odst. 1 až 7, 9 a 11, § 40 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 nebo § 46 odst. 1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

10. V posuzovaném případě jsou žalobci aktivně legitimování k podání žaloby, neboť se jedná o zástavce a zástavní dlužníky, žaloba byla podána dne 8. 4. 2021, tedy v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby. Soud prvního stupně ve shodě s účastníky považoval za vykonatelné rozhodnutí dle ust. 36 odst. 1 ZVD usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 2. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. [číslo jednací], kterým byl nařízen soudní prodej jednotky k uspokojení pohledávky žalované 1) jako zástavního věřitele za společností [právnická osoba] vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 2. 2018.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5066/2015 soud vysloví neplatnost veřejné nedobrovolné dražby vždy, jestliže nebyla splněna podmínka uvedená v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, tedy jestliže vymáhaná pohledávka dražebnímu věřiteli nebyla přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků. Požadavek, aby šlo o vykonatelné soudní rozhodnutí nebo o vykonatelný rozhodčí nález anebo o jiné vykonatelné rozhodnutí, jehož soudní výkon připouští zákon, musí být splněn nejen v době uzavření smlouvy o provedení veřejné nedobrovolné dražby nebo v době vydání dražební vyhlášky, popřípadě v době jejího doručení (odeslání) zástavnímu dlužníku (a dalším osobám, kterým se dražební vyhláška zasílá), ale také v době provedení dražby (až do doby, než dojde k udělení příklepu). Splnění podmínky uvedené v ustanovení § 36 odst. 1 ZVD současně nelze zaměňovat s povinností upustit od dražby podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) ZVD. Nedostatek podmínky uvedené v ustanovení § 36 odst. 1 ZVD, že vymáhaná pohledávka (ve skutečnosti) není„ kryta“ žádným z titulů, které jsou vyjmenovány v tomto ustanovení.

12. Exekučním titulem, který je podmínkou zpeněžení zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, není vykonatelné usnesení soudu o nařízení soudního prodeje zástavy vydané v řízení podle ustanovení § 353a až § 358 z.ř.s., neboť z tohoto rozhodnutí dlužníku (zástavnímu dlužníku, který je zároveň obligačním dlužníkem) nevyplývá povinnost k zaplacení peněžité částky (zajištěné pohledávky) zástavnímu věřiteli, jejíhož splnění by se zástavní věřitel mohl domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí některým (kterýmkoli) ze způsobů uvedených v ustanovení § 258 odst. 1 o.s.ř. nebo exekučním návrhem podle ustanovení § 37 a násl. exekučního řádu, na základě něhož by mohla být provedena exekuce některým (kterýmkoli) ze způsobů uvedených v ustanovení § 59 odst. 1 exekučního řádu. Výkon tohoto rozhodnutí (exekuci) je možné provést jen prodejem zástavy, a to ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1871/2017).

13. Z této judikatury Nejvyššího soudu je zřejmé, že podmínkou platnosti veřejné nedobrovolné dražby, k jejímuž splnění přihlíží soud v řízení o určení její neplatnosti z úřední povinnosti, je existence vykonatelného exekučního titulu, z kterého vyplývá povinnost dlužníka, kterým je v tomto případě obligační dlužník [právnická osoba], k zaplacení peněžité částky zástavnímu věřiteli (žalované 1)). Z obsahu spisu i z vyjádření účastníků u jednání odvolacího soudu je zřejmé, že žádný vykonatelný exekuční titul vůči obligačnímu dlužníkovi v době konání dražby neexistoval, když žalované 1) i 2) za něj považovaly shora citované usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy.

14. S ohledem na zásadu předvídatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu a zásadu zákazu překvapivého rozhodnutí odvolacího soudu byly strany u jednání seznámeny s odlišným právním názorem odvolacího soudu, opírajícím se o shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se posouzení platnosti dražby, neboť exekučním titulem, který je podmínkou zpeněžení zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě podle ustanovení § 36 odst. 1 ZDV není vykonatelné usnesení soudu o nařízení soudního prodeje zástavy vydané v řízení podle ustanovení § 353a až § 358 z.ř.s.

15. Stranám byl poskytnut prostor k reakci na odlišný právní názor odvolacího soudu, tyto jej však nevyužily.

16. Jelikož ze shora uvedených důvodů není rozhodnutí soudu prvního stupně správné, neboť pro absenci vykonatelného exekučního titulu vůči obligačnímu dlužníkovi nebyly splněny podmínky pro konání veřejné nedobrovolné dražby, odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil za použití § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a žalobě vyhověl a určil neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, aniž by se zabýval odvolacími námitkami žalobců, neboť s ohledem na důvod, pro který byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a žalobě bylo vyhověno, to již bylo nadbytečné.

17. Poněvadž došlo ke změně napadeného rozsudku, rozhodl odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. nově i o nákladech řízení před soudem prvního stupně a dále o nákladech odvolacího řízení. Žalobci byli ve sporu úspěšní, a proto jsou jim žalovaní povinni zaplatit jejich účelně vynaložené náklady řízení dle ust. 142 odst. 1 o.s.ř.

18. V řízení o určení neplatnosti dražby je dáno tzv. nerozlučné společenství účastníků dle § 91 odst. 2 o.s.ř., a proto jsou žalovaní povinni zaplatit náklady řízení žalobcům solidárně, neboť výrok o solidární (společné a nerozdílné) povinnosti k náhradě nákladů řízení přichází v případě společenství účastníků, kteří jsou k této náhradě povinni, v úvahu jen u tzv. nerozlučných společníků. Jelikož je dána i pluralita na straně žalobců a tito jsou zastoupeni jedním advokátem, jsou oprávněni rovněž solidárně.

19. V řízení o určení neplatnosti veřejné dražby nedobrovolné je za tarifní hodnotu dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) považována částka 35 000 Kč. Předmětem řízení zahájeného žalobou o určení neplatnosti veřejné dražby nedobrovolné není dražená nemovitost, nýbrž určení, že nebyly splněny podmínky pro realizaci veřejné dražby nedobrovolné u předmětné nemovitosti. Takový předmět řízení ovšem sám o sobě nelze ocenit penězi (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1037/2017). V souladu s ust. § 12 odst. 4 AT byla mimosmluvní odměna za každý společný úkon právní služby u každého z žalobců snížena o 20 %.

20. Vzhledem k uvedenému jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) částku 45 266 Kč, sestávající z: -) odměny zástupce určené dle AT v celkové částce 24 000 Kč za zastupování obou žalobců, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 3 písm. a) AT považována částka 35 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 2 500 Kč, po snížení o 20 % za společné úkony dle § 12 odst. 4 AT činí upravená sazba za jeden úkon právní služby pro každého z žalobců částku 2 000 Kč, tj. 6 úkonů právní služby á 2 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba ze dne 8. 4. 2021, písemné vyjádření ze dne 27. 9. 2021, účast u soudního jednání dne 19. 11. 2021 nepřesahující dvě hodiny, odvolání ze dne 26. 1. 2022 a účast u jednání odvolacího soudu dne 15. 6. 2022 nepřesahující dvě hodiny) tj. 12 úkonů x 2 za zastoupení dvou účastníků (tj. dohromady 12 úkonů po 2 000 Kč), -) z 6 režijních paušálů á 300 Kč, tj. celkem 1 800 Kč (§ 13 odst. 4 AT), -) náhrady hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobců (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) určené dle vyhl. č. 375/2021 Sb., tj. 160 km (cesta [obec] – [obec] a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 4,40 Kč, při průměrné spotřebě 7,1 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzinu 33,80 Kč, tj. částky ve výši 1 087,96 Kč, -) náhrady hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobců (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) určené dle vyhl. č. 116/2022 Sb., tj. 160 km (cesta [obec] – [obec] a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 4,70 Kč, při průměrné spotřebě 7,1 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzinu 44,50 Kč, tj. částky ve výši 1 257,51 Kč, -) náhrady za čas zmeškaný zástupcem žalobců cestou k jednání soudů a zpět v částce 1 000 Kč, tj. 10 půlhodin po 100 Kč (dle § 14 odst. 3 AT), -) náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 6 120,55 Kč, když zástupce žalobců je plátcem DPH, -) ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu v částce 5 000 Kč, -) ze zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání v částce 5 000 Kč.

21. Odvolací soud nepřiznal žalobcům náhradu za písemné vyjádření ze dne 14. 6. 2022, neboť k těmto vyjádřením nebyli žalobci soudy vyzváni a mohli je učinit ústně na nařízených jednáních, přičemž vyjádření ze dne 14. 6. 2022 bylo odvolacímu soudu zasláno pouze den před nařízeným jednáním. Z tohoto důvodu se odvolacímu soudu jeví toto vyjádření jako nadbytečné a tudíž neúčelné.