70 CO 64/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Ryšky a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobkyně: ; anonymizována tři slova , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o vyloučení majetku z exekuce, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. ledna 2022, č. j. 29 C 122/2018-128,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na vyloučení movitých věcí z exekuce vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [spisová značka], uvedených v soupisu movitých věcí povinného ze dne 24. 5. 2018 pod položkami [číslo] [anonymizováno] [značka automobilu], položky č. 3 - 4 ks různých židlí, 3 ks lavice s [anonymizováno], odkládací stolek, 5 ks stolků, položky č. 4 - Počítač LG, [anonymizována dvě slova], položka č. 7 - Solárium [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2000, položka č. 8 - [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova], rok výroby 2005 (I. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

2. Jednalo se v pořadí již o druhý rozsudek soudu prvního stupně, když první rozsudek ze dne 16. 1. 2020, č. j. 29 C 122/2018-71, byl usnesením odvolacího soudu ve výrocích II. a III. zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně se závazným právním názorem k dalšímu řízení. Předmětem odvolacího řízení zůstal nárok žalobkyně na vyloučení movitých věcí, uvedených ve výrokové části rozsudku, z exekuce, kdy žalobkyně měla za to, že uvedené movité věci nabyla do svého vlastnictví na základě platných kupních smluv, kdy jednotlivé movité věci byly specifikovány dostatečně určitě a tyto movité věci následně pronajala společnosti [právnická osoba] (dále jen povinná) na základě smluv ze dne 1. 11. 2014 a 28. 3. 2017, což byl důvod, proč se movité věci nacházely v provozovnách povinné, kde byly následně sepsány soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení]. Měla za to, že konkrétněji nešlo movité věci ve smlouvách specifikovat, když mezi stranami kupní smlouvy bylo zřejmé, jaké konkrétní movité věci jsou převáděny, když se jednalo o soubor použitých věcí, které tvořily vybavení u jednotlivých provozoven. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že i přesto jsou kupní smlouvy neplatné, tak by nabyla žalobkyně vlastnické právo k nim vydržením, neboť byla v dobré víře, že je vlastníkem těchto věcí po dobu více než 3 let. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí, poukázala na to, že žalobkyně je personálně propojena s povinnou, mají stejné statutární orgány, stejný předmět podnikání a je v zájmu žalobkyně, aby se povinná vyhnula exekuci. Měla za to, že jednotlivé movité věci nebyly v kupních smlouvách dostatečně určitě specifikovány a movité věci, u kterých bylo částečně vyhověno, byly v kupních smlouvách označeny podrobněji. Po doplnění dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť povinná jako prodávající v době uzavření kupních smluv (dne 9. 7. 2013, 10. 5. 2013 a 17. 12. 2012) věděla, že jsou zahájena exekuční řízení na její majetek a není oprávněna movité věci převést do vlastnictví jiné osoby pod sankcí neplatnosti, kdy další důvod neplatnosti kupních smluv spatřoval v neurčitosti jejich předmětu. K vydržení rovněž dojít nemohlo, neboť žalobkyně nebyla se zřetelem k okolnostem v dobré víře, že jí věci patří, a to s ohledem na personální propojenost žalobkyně a povinné.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, když nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně ohledně neurčitosti kupních smluv ze dne 9. 7. 2013, 10. 5. 2013, 7. 12. 2012 a v tomto směru odkázala na konkrétní judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Dále poukázala na právní úpravu týkající se prodeje věcí úhrnkem (jak stojí a leží), kdy dostatečné určení předmětu kupní smlouvy v těchto případech nelze ztotožňovat s konkretizací jednotlivých věcí, které předmět smlouvy tvoří (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 441/2003), a dále zdůraznila obecné výkladové pravidlo, že na právní jednání se má spíše hledět jako na platná než neplatná. Dále považovala závěr soudu prvního stupně o neplatnosti kupních smluv z důvodu porušení generálního inhibitoria na majetek povinné za nesprávný, a to s odkazem na ust. § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., kdy v případech porušení tohoto generálního inhibitoria se právní jednání považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Jelikož v tomto řízení nebylo prokázáno, že by se kterýkoli z těchto subjektů relativní neplatnosti dovolal, nemohou být uvedené kupní smlouvy z tohoto důvodu neplatné. Žalobkyně nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně ohledně absence dobré víry žalobkyně spočívající také v tom, že si žalobkyně mohla nahlédnutím do centrální evidence exekucí zjistit, že vůči povinné jsou vedeny exekuce, když tento rejstřík nemá formální publicitu a nahlížení do něj je podmíněno registrací a poměrně vysokou poplatkovou povinností. Zdůraznila, že i kdyby tak učinila, tak by kupní smlouvy i přesto byly platné, pokud by některý z oprávněných subjektů nevznesl námitku relativní neplatnosti. Nelze přičítat k tíži žalobkyni ani povinné, že tyto oprávněné osoby svého práva nevyužily. Uzavřením kupních smluv nedošlo ke zkrácení věřitele, neboť žalobkyně povinné zaplatila kupní cenu a pro účely exekuce došlo ke stejnému uspokojení, jaké by bylo možné očekávat z prodeje movitých věcí. Pokud by byly kupní smlouvy shledány neplatnými, nabyla by žalobkyně vlastnické právo k nim vydržením. Jelikož žalobkyni svědčí vlastnické právo k předmětným movitým věcem, buď na základě kupních smluv, nebo vydržením, měly by být z exekuce vyloučeny, a proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného, zopakovala argumentaci učiněnou v řízení před soudem prvního stupně, jednotlivé kupní smlouvy měla za neurčité, a tudíž absolutně neplatné, poukázala na personální propojenost povinné, žalobkyně a dalších firem, kdy tyto mají stejného statutárního zástupce a stejný předmět podnikání. Žalobkyně tak může mít zájem na tom, aby se povinná vyhnula uspokojení pohledávky žalované v exekuci.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) a d) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle ust. § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

7. Podle § 68 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb. může žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat.

8. Podle § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

9. Ani jeden z účastníků nevěděl, zda movité věci, jejichž vyloučení se žalobkyně v tomto řízení domáhá, existují, a tudíž ani kde se nacházejí.

10. Mezi účastníky bylo sporné, zda kupní smlouva ze dne 7. 12. 2012, na základě které měla žalobkyně nabýt vlastnické právo k soláriu [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova], rok výroby 2005 (dále jen položka č. 8), ze dne 10. 5. 2013, na základě které měla nabýt vlastnické právo k soláriu [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2000 (dále jen položka č. 7) a ze dne 9. 7. 2013, na základě které měla nabýt vlastnické právo ke kávovaru [anonymizováno] (dále jen položka č. 2), 4 ks různých židlí, lavice se 3 židlemi, odkládací stolek, 5 ks stolů (dále jen položka č. 3), a k počítači LG, [anonymizována dvě slova] (dále jen položka č. 4), jsou platnými právními jednáními a v případě, že nikoliv, zda mohla žalobkyně nabýt vlastnické právo k nim vydržením. Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování jednotlivými kupními smlouvami, dále smlouvami o nájmu movitých věcí uzavřených dne 1. 11. 2014 mezi [právnická osoba] jako pronajímatelem a povinnou jako nájemcem, včetně přílohy č. 1, ze dne 28. 3. 2017 uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a povinnou jako nájemcem, ze dne 1. 11. 2014 uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a povinnou jako nájemcem; dále výpisy z obchodních rejstříků žalobkyně, povinné a [právnická osoba], aktualizovaným soupisem majetkové podstaty [právnická osoba] ke dni 31. 5. 2015 a žalobami a usneseními o zastavení řízení vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 31 C 167/2015, 21 C 168/2015, 29 C 166/2015, 36 C 168/2015. Poté dospěl ke stejnému závěru ohledně neurčitosti předmětu jednotlivých kupních smluv jako soud prvního stupně, stejně tak byl se soudem prvního stupně ve shodě ohledně nemožnosti vydržení movitých věcí, které jsou předmětem odvolacího řízení žalobkyní, a to z následujících důvodů:

11. Výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno, že tato byla zapsána do obchodního rejstříku dne 17. 2. 1997 a vymazána po zrušení konkurzu dne 28. 7. 2022. Ke zrušení konkurzu došlo, neboť majetek dlužníka byl pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a to na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], když insolvenční řízení bylo zahájeno dne 30. 7. 2014. Tato společnost měla mimo jiné předmět podnikání provozování solárií, jejími jednateli byli Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a společníky byli Ing. [jméno] [příjmení] a společnost [právnická osoba], jejímiž statutárními zástupci byli mimo jiné Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně bylo prokázáno, že tato společnost byla založena dne 27. 8. 2001 s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona s konkrétně vymezenými obory činnosti, mimo jiné pronájem a půjčování věcí movitých, jejími jednateli byli v období od 3. 1. 2012 do 27. 3. 2018 [jméno] [příjmení] a od 27. 3. 2018 doposud [jméno] [příjmení]; společníky pak v období od 3. 1. 2012 do 27. 3. 2018 [jméno] [příjmení] a od 27. 3. 2018 [právnická osoba], [anonymizováno], jejímž členem představenstva byl od 22. 11. 2012 do 20. 2. 2013 [jméno] [příjmení] a od 1. 7. 2021 žalobkyně, zastoupená [údaje o zástupci] prosince 2014 do srpna 2015 ve výši 9 000 Kč, kdy insolvenční správkyně podala u soudu prvního stupně dne 28. 7. 2015 žalobu na zaplacení dlužného nájemného za pronájem přístroje na lymfodrenáž. Řízení skončilo jeho zastavením pro zpětvzetí žaloby, neboť žalovaná se zavázala uhradit větší část žalované částky a byla zastoupena totožným zástupcem jako žalobkyně v tomto řízení. [právnická osoba] byla vymazána z obchodního rejstříku dne 11. 5. 2016. Jejími jednateli byli mimo jiné [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a předmětem podnikání bylo provozování solárií. Dále majetkovou podstatu u dlužníka tvořila pohledávka za povinnou z titulu nájemného dle nájemní smlouvy ze dne 1. 11. 2014 za období prosinec 2014 až srpen 2015 ve výši 59 400 Kč, kdy insolvenční správkyně uplatnila tuto pohledávku u soudu prvního stupně dne 28. 7. 2015, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 21 C 165/2015, kdy věc skončila zpětvzetím žaloby, neboť žalovaná zastoupená stejným [údaje o zástupci] provozování solárií, jejímiž jednateli byli v období od 13. 4. 2011 do 16. 3. 2016 [jméno] [příjmení] a od 16. 3. 2016 doposud [jméno] [příjmení], společníkem pak společnost [právnická osoba], z titulu nájemného dle nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2013 za období prosinec 2014 až srpen 2015 ve výši 59 400 Kč, kdy předmětem nájemní smlouvy byl pronájem solária [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení] a přístroje na lymfodrenáž, měsíční nájemné činilo 6 600 Kč. Insolvenční správkyně uplatnila tento nárok žalobou dne 28. 7. 2015, řízení bylo vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. 31 C 167/2015, skončilo zastavením pro zpětvzetí žaloby z důvodu mimosoudního vyřízení věci, kdy žalovanou zastupoval v tomto řízení stejný zástupce, tedy Mgr. [jméno] [příjmení]. Dále majetkovou podstatu úpadce tvořila pohledávka za [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], předmětem podnikání bylo mimo jiné provozování solárií, jednateli byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a společníkem [právnická osoba], z titulu nájemného dle nájemní smlouvy ze dne 1. 12. 2014 za období prosinec 2014 až srpen 2015 ve výši 27 000 Kč, kdy předmětem nájemní smlouvy byl jednak přístroj na lymfodrenáž a dále solárium [anonymizována dvě slova]

600. Insolvenční správkyně tento nárok uplatnila u soudu prvního stupně žalobou dne 28. 7. 2015, řízení vedené pod sp. zn. 30 C 167/2015 skončilo zastavením pro zpětvzetí žaloby z důvodu mimosoudního vyřešení sporu, kdy se žalovaná, zastoupená týmž [údaje o zástupci] provozování solárií, jednatelem byl [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] je jednatelkou od 16. 3. 2016 doposud a společníkem [právnická osoba]

12. Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem předmětných movitých věcí, jejichž vyloučení se domáhá, a to na základě kupních smluv, které předložila. U položky č. 8 tvrdila, že ji nabyla kupní smlouvou ze dne 7. 12. 2012, jejímž předmětem byl prodej 4 solárií označených jako solárium [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2005, solárium [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2005, solárium [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2005, solárium [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2000 a speed bronzer, za kupní cenu 205 000 Kč bez DPH s tím, že se žalobkyně zavázala zaplatit kupní cenu do 31. 12. 2012, kde v článku II., bod 2 měl být uveden konkrétní způsob úhrady této konkrétní částky, avšak nestalo se tak. Žádná z těchto movitých věcí nebyla specifikovaná výrobním číslem ani jiným způsobem umožňujícím jejich jednoznačnou identifikaci. Zástupkyně žalobkyně u jednání odvolacího soudu nebyla schopna sdělit, zda, kdy a jakým způsobem byla tato kupní cena zaplacena a ani označit důkazy k prokázání zaplacení této kupní ceny. Movitá věc uvedená pod pol. č. 8 se měla při soupisu exekutorem nacházet v provozovně povinné na základě smlouvy o nájmu movitých věcí uzavřené mezi žalobkyní a povinnou dne 28. 3. 2017, kdy na základě této nájemní smlouvy mělo být pronajato 5 solárií, a to [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] 2 v 1, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], opět bez jakékoliv bližší konkretizace předmětu nájmu, nájemné bylo sjednáno ve výši 6 600 Kč bez DPH. Žalobkyně však omylem v řízení před soudem prvního stupně předložila smlouvu o nájmu movitých věcí ze dne 1. 11. 2014, uzavřenou mezi [právnická osoba] jako pronajímatelem a povinnou jako nájemcem, jejímž předmětem byl vyjma poslední položky pronájem zcela totožných solárií, mimo jiné solária označené v tomto řízení jako položka č.

8. Na základě této nájemní smlouvy potom byla insolvenční správkyně úspěšná se svojí žalobou vůči povinné v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 21 C 168/2015, kdy povinná, zastoupená týmž právním zástupcem jako žalobkyně, nezpochybnila vlastnické právo [právnická osoba] k těmto movitým věcem, ani nezpochybnila platnost nájemní smlouvy. Pokud byla společnost [právnická osoba] vlastníkem solária označeného shodně jako položka č. 8 v tomto řízení, kdy byla tato položka rovněž sepsaná do majetkové podstaty dlužníka, považuje odvolací soud kupní smlouvu ze dne 7. 12. 2012 s vysokou mírou pravděpodobnosti za antedatovanou. Stejná situace byla i v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 30 C 167/2015, kdy [právnická osoba] [anonymizováno], zastoupená týmž právním zástupcem jako žalobkyně, nezpochybnila vlastnické právo dlužníka [právnická osoba] k soláriu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Zástupkyně žalobkyně žádným věrohodným způsobem nedovedla vysvětlit rozdíl mezi soláriem označeným jako položka [číslo] v tomto řízení a soláriem sepsaným insolvenční správkyní do majetkové podstaty pod položkami M4 a M6. Dle žalobních tvrzení měla být nabývacím titulem k této položce již zmiňovaná kupní smlouva ze dne 7. 12. 2012 a nikoli kupní smlouva uzavřená mezi insolvenční správkyní dlužníka [právnická osoba] a žalobkyní dne 23. 3. 2017. Vzhledem k velkému množství společností, které jsou a byly personálně propojeny prostřednictvím fyzických osob [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s totožným předmětem podnikání a totožným sídlem, považuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně o neurčitosti předmětu kupních smluv při absenci výrobních čísel v označení jednotlivých solárií za správný, neboť jak se ukázalo i u jednání odvolacího soudu po doplněném dokazování, ani zástupkyně žalobkyně nebyla schopná vysvětlit při existenci většího počtu solárií stejného nebo podobného typu a roku výroby, které konkrétní solárium bylo předmětem které konkrétní kupní či nájemní smlouvy. Pokud je předmět kupní smlouvy v daném případě takto neurčitě označen, nemůže být kupní smlouva právním důvodem k vydržení. Rovněž personální propojenost jednotlivých obchodních společností a jejich ekonomické zájmy vylučují dobrou víru držitele. To stejné platí i pro zbývající položky, jejichž vyloučení se žalobkyně z exekuce domáhá, když u položky č. 7 navíc není vůbec zřejmé, na základě jakého právního důvodu se měla nacházet v provozovně povinné, neboť předmětem nájemní smlouvy ze dne 28. 3. 2017 bylo solárium označené jako [anonymizována dvě slova] kolagenárium [příjmení] [příjmení], bez roku výroby a [příjmení], navíc není vůbec zřejmé, že položka [číslo] odpovídá jednomu z předmětu kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2013 a tento nedostatek nelze odstranit ani dalším výkladem. V širších souvislostech se shora uvedeným považuje odvolací soud za správný i závěr soudu prvního stupně ohledně neplatnosti kupní smlouvy ze dne 9. 7. 2013 uzavřené mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a žalobkyní jako kupující, týkající se převodu movitých věcí specifikovaných v příloze 1 této smlouvy a specifikovaných v umístění v provozovnách prodávajícího, z nichž pouze zlomek byl předmětem nájemní smlouvy ze dne 1. 11. 2014 uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a povinnou jako nájemkyní. Odvolací soud zdůrazňuje, že v tomto řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyní jako kupující byly zaplaceny kupní ceny sjednané ve shora citovaných kupních smlouvách, ani to, že by bylo povinným hrazeno nájemné za pronájem těchto movitých věcí, což rovněž podporuje závěr o účelovosti, případně antedataci, jednotlivých právních jednání.

13. S účinností od 1. 11. 2009 došlo ke změně koncepce neplatnosti právního úkonu porušujícího generální inhibitorium, a to z absolutní na relativní neplatnost, neboť zákonem č. 286/2009 Sb. bylo do exekučního řádu vloženo ustanovení § 44a, dle něhož právní úkon (nyní právní jednání), kterým povinný porušil generální inhibitorium, je neplatný, považuje se však za platný, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Tato skutečnost však na shora uvedených závěrech soudu prvního stupně o neplatnosti kupních smluv a nemožnosti vydržení vlastnického práva, které odvolací soud sdílí, ani na závěrech odvolacího soudu o účelovosti a vysoké míře pravděpodobnosti antedatace kupní smlouvy, nemůže ničeho změnit.

14. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem movitých věcí, jejichž vyloučení z exekuce se domáhá, byl napadený rozsudek odvolacím soudem v souladu s ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř., jelikož úspěšná žalovaná žádné náklady odvolacího řízení nepožadovala, nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.