72 Co 100/2025

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud ve , adresa, výše uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem, a to k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu , adresa, , pozemku p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, – zahrada a pozemku p. č. , Anonymizováno, – ostatní plocha, vše zapsané na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, . Výrokem II. přikázal nemovitosti uvedené ve výroku I. do výlučného vlastnictví žalobkyně. Výrokem III. zavázal žalobkyni ve lhůtě do 60 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu za jeho podíl ve výši , Anonymizováno, Kč. Konečně výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že je na místě podílové spoluvlastnictví účastníků ke sporným pozemkům zrušit a vypořádat, protože žalobkyně, spoluvlastnice co do ideální ½ nemovitostí, již nemá zájem setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovaným, rovněž spoluvlastníkem ideální ½ těchto nemovitosti. Ani v řízení před soudem se účastníkům nepodařilo uzavřít dohodu, naopak žalovaný odkázal na ustanovení § 1140 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále též jen „o. z.“., s tím, že se žalobkyně domáhá svého práva na zrušení vypořádání spoluvlastnictví v nevhodnou dobu a jen k újmě žalovaného. Soud prvního stupně k této problematice zohlednil judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, 22 Cdo 2604/2018, jakož i komentářovou literaturu a dospěl k závěru o neexistenci důvodů k aplikaci odkazovaného ustanovení. Žalovaný sice trpí duševní chorobou, ta však není přechodného rázu, nadto je jeho zdravotní stav v době vyhlášení rozsudku zásadně stabilizován, nemusí být hospitalizován a může se léčit ambulantně. Je mu vyplácen invalidní důchod a příspěvek na bydlení. Fakt, že žalovaný přijde o jedinou možnost bydlení, není sám o sobě důvodem k zamítnutí žaloby. Dále aplikoval ustanovení § 1143, § 1144 a § 1147 o. z. a dospěl k závěru o nemožnosti reálného dělení nemovitostí. Vycházel z jejich popisu ve znaleckém posudku znalce , jméno FO, , ve znění dodatků 1-3, z něhož je zřejmé, že tvoří jeden funkční celek, kdy součástí jednoho z pozemků je jednogenerační stavba rodinného domu, na dalších je umístěna stodola, garáž, dřevěná stavba pro chov drůbeže a dřevěná stavba pro chov domácích zvířat. Jde tedy o pozemky zastavěné takovými stavbami, že rozdělení je nemožné. Vzhledem k tomuto závěru prvostupňový soud rozhodoval o přikázání věci do výlučného vlastnictví jednomu ze spoluvlastníků. Zájem o přikázání do svého výlučného spoluvlastnictví měla pouze žalobkyně, žalovaný neměl dostatek finančních prostředků na vyplacení náhrady. Soud prvního stupně si byl vědom faktu, že oba účastníci měli k nemovitostem citový vztah, jelikož v nich vyrůstali, a že žalobkyně měla jinou možnost bydlení, zatímco žalovaný nikoli. Zohlednil však, že výlučně vinou žalovaného je jeho spoluvlastnický podíl k nemovitostem zatížen exekucemi, které samy o sobě mohou vést reálně ke ztrátě možnosti žalovaného je obývat, pokud došlo k prodeji jeho podílu v dražbě. Dále přihlédl ke stavu nemovitostí, které shledal být zanedbanými, neudržovanými. Žalovaný sice doložil, že v roce 2015 byla provedena částečná rekonstrukce nemovitostí, nicméně od té doby chátrají, jsou v neobyvatelném stavu, což doložila fotografiemi. Žalobkyně hodlá uvést nemovitosti do obyvatelného stavu a nechat v nich žalovaného bydlet, pokud bude dodržovat určité zásady. Vzhledem k výše uvedenému a doložení, že žalobkyně disponuje částkou odpovídající vypořádacímu podílu, prvostupňový soud přikázal sporné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně. Pokud jde o výši vypořádacího podílu, vyšel ze znaleckého posudku znalce , jméno FO, a jeho dodatků, jíž považoval za cenu obvyklou, a s přihlédnutím k výši spoluvlastnického podílu jej stanovil jednou polovinou. Lhůtu k jeho vyplacení stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále je „o. s. ř.“, delší tak, aby s povinností žalobkyně vyplatit vypořádací podíl žalovanému byli seznámeni exekutoři, kteří provádějí exekuce.

3. Nákladový výrok odůvodnil částečnou citací Stanoviska pléna Ústavního soudu sp. z. Pl. ÚS-st. , Anonymizováno, vycházejícího z charakteru takovéhoto řízení, kdy žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví může podat kterýkoli ze spoluvlastníků (má proto povahu iudicii duplicis), přičemž zvláštní důvody, pro něž by i v tomto typu řízení byly jejich náklady některé ze stran přiznány, prvostupňový soud neshledal, proto nepřiznal náklady žádnému z nich. Pokud jde o náklady státu, tyto byly plně pokryty zálohou žalobkyně s tím, že v přebývající výši bude žalobkyni vrácena.

4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Citoval ustanovení § 1140 odst. 2 a § 1141 odst. 1 občanského zákoníku a uvedl, že v tomto řízení se spoluvlastnictví nezrušuje dohodou všech spoluvlastníků, nýbrž násilně formou soudního procesu. Žalobkyně se nemusí obávat, že její majetek bude zabaven, protože není postižen exekucí, proto může vykonávat úklid a zajišťovat údržbu a opravy majetku. To žalobkyně od roku 2016, kdy zemřela jejich matka, neprovádí, nepracuje na zahradě a svůj díl viny za stav majetku svaluje pouze na něj a hanobí jeho jméno. Dále namítl, že nebylo formou věcného břemene rozhodnuto o jeho právu užívat nemovitosti do doby jeho dožití. Konečně namítl, že na exekuce je třeba nejdříve zaplatit 564 898 Kč, tyto peníze nemá a tuto částku bude tedy muset zaplatit žalobkyně. Hodnota jeho podílu na sporných nemovitostech činí 755 000 Kč, s připočtením exekuovaných částech je to 1 319 898 Kč. Žalobkyně však měla na účtu u , právnická osoba, , s. s. ke dni , datum, , Anonymizováno, Kč a na vyplacení jeho podílu a exekucí tak žalobkyně prostředky nemá. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil.

5. Žalobkyně se ohradila proti nařčení žalovaného z hanobení jeho jména. K žalovanému coby svému bratrovi vystupovala velmi střízlivě a nesnažila se mu ublížit, měla v patrnosti i vyřešení jeho finančních problému, které sám žalovaný neřeší a je s podivem, že se jeho četnými exekucemi zatížený podíl na nemovitostech dosud neprodal v dražbě. S rozhodnutím prvostupňového soudu a jeho odůvodněním se ztotožnila, poukázala na neexistenci tvrzení ani zjištění, že by ke zrušení spoluvlastnictví došlo v nevhodnou dobu nebo k újmě některého ze spoluvlastníků. Žalovaný sice trpí duševní poruchou vyžadující dlouhodobé léčení, jeho porucha je však zaléčena a neovlivňuje jeho schopnost samostatně právně jednat. Je zajištěn invalidním důchodem a příspěvkem na bydlení. Žalovaný neutrpí rozhodnutím žádnou újmu, jeho právní a faktický stav se nezhorší. Vhodnější dobu pro zrušení spoluvlastnictví lze těžko hledat. Požadavkem na zřízení služebnosti na nemovitostech žalovaný přesahuje rámec řízení, žalobkyně by ani s takovým řešením nesouhlasila. Poukázala na možnost uzavření nájemní smlouvy se žalovaným, pokud by dodržoval základní hygienické návyky a nechoval se k nemovitostem destruktivní způsobem. Výpočet výše vypořádacího podílu žalovaným označila za vadný, nebude zvyšován o výši částky, která je po žalovaném exekučně vymáhána. Naopak tato bude hrazena právě z vypořádacího podílu. Navrhla napadený rozsudek potvrdit.

6. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 á contr. o. s. ř.), že toto odvolání podal žalovaný, tedy účastník řízení jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že toto odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o.s.ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Předeslat je třeba, že jak starší, tak novější judikatura dovodila, že exekuce nařízená na majetek některého ze spoluvlastníků soudu nebrání rozhodnout o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k takto postiženému majetku (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3373/2013, ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 300/2016).

8. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se od , datum, řídí zákonem č. 89/2012 Sb.

9. Soud prvního stupně se správně v prvé řadě zabýval námitkami žalovaného spočívajícími v tvrzení, že žalobkyně vykonává své právo v nevhodnou dobu a současně k újmě žalovaného, a to v souladu s výkladem provedeným Nejvyšším soudem. Ten se jak v rozhodnutích, na něž odkazoval či je částečně citoval soud prvního stupně, tak i v jeho novějším rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 824/2022, vyjádřil tak, že aplikovat ustanovení § 1140 odst. 2 věta druhá o. z. (a žalobu tedy zamítnout) lze pouze tehdy, pokud nevhodná doba nebo újma spoluvlastníka budou existovat jako dočasné okolnosti. Současně je třeba tyto důvody vykládat restriktivně a dané ustanovení tedy aplikovat výjimečně. První z okolností, tedy nevhodnost doby, během níž se žalobkyně domáhá zrušení spoluvlastnictví, ani odvolací soud neshledal. Na nevhodnou dobu je třeba pohlížet objektivně, týká se pouze věcí, které jsou předmětem žaloby, vztah k účastníkům řízení nemá, jak už uvedl soud prvního stupně. Z nevhodnou dobu lze považovat např. cenovou krizi přechodné povahy nebo očekávání, že věci v blízké době z konkrétního důvodu stoupnou v ceně. Žádné takové důvody žalovaný netvrdil. Jeho tvrzení směřovala k subjektivním důvodům, týkajícím se újmy, jež zrušením podílového spoluvlastnictví žalovaného postihne. Uvedl, že je od roku 2014 bez pracovního poměru, kvůli své finanční situaci bez možnosti zajistit si jiné bydlení. Vzhledem k probíhajícímu ochrannému ambulantnímu léčení je tu předpoklad, že bude schopen závazky vypořádat a exekuční příkazy zatěžující nemovitosti budou zrušeny. Současně potřebuje mít v době probíhající ambulantní léčby jistotu v základních životních potřebách, mezi něž bydlení patří. Soud prvního stupně se s těmito námitkami vypořádal v souladu s rozhodovací praxí, jíž nemá odvolací soud důvod nerespektovat a na odůvodnění soudu, v němž se vypořádal s absencí dočasnosti postavení žalovaného, lze odkázat. Zdůraznit je třeba, že zdravotní stav žalovaného, kvůli němuž byl hospitalizován, je ustálen, skutečnost, že naposledy byl zaměstnán v roce 2014, rovněž nesvědčí o tom, že nezaměstnanost žalovaného je přechodná. Ačkoli není pro rozhodnutí o žalobě zrušením spoluvlastnictví významné tvrzení žalovaného, že postupně ze svých příjmů své závazky vypořádá do té míry, že exekuční příkazy postihující jeho spoluvlastnický podíl na věcech budou zrušeny, vzhledem k jeho poměrům, zejména příjmům a výši exekuovaných závazků, je takový předpoklad nereálný. Naproti tomu žalobkyně, jež má pochopitelnou snahu zachovat sporné nemovitosti z citových důvodům, má reálnou představu, jak sporné nemovitosti exekučního postihu zbavit.

10. V souvislosti s výše zodpovězenou otázkou použitelnosti právní úpravy na danou věc dopadající odvolací soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, která se, vzhledem k podobnosti právní úpravy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dle o. z. a dle zákona č. 40/1964 Sb., hlásí k možnosti využití dosavadní judikaturu této problematiky se týkající (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1943/2015). Nová právní úprava se neodchyluje ani od pořadí zákonných způsobů vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví. Znamená to, že je třeba se na prvním místě zabývat otázkou reálného rozdělení nemovitosti, podmínkou čehož je, že rozdělení musí být dobře možné. Jak se uvádí v posledně označeném judikátu, při posouzení dělitelnosti přitom nelze vycházet jen z technického či právního hlediska, ale je třeba přihlédnout i k jiným okolnostem.

11. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku správně v prvé řadě zabýval otázkou reálného dělení sporných nemovitostí, a ze znaleckého posudku dospěl k závěru, že možné není. Svůj závěr řádně odůvodnil a odvolací soud se s ním ztotožňuje. Soud prvního stupně se rovněž správně vypořádal i s určením spoluvlastníka, jemuž sporné nemovitosti přikázal. Byť mají oba spoluvlastníci vztah k nemovitostem, jelikož v nich vyrostli, a přestože žalovaný na rozdíl od žalobkyně nemá jinou možnost bydlení než v nich, upřednostnil žalobkyni. Odvolací soud se ztotožňuje s důvody, které jej k tomu vedly, jimiž jsou zejména exekuční zatížení podílu žalovaného, v jehož důsledku je spoluvlastnický podíl žalovaného právně ohrožen, přičemž žalovaný není schopen exekučně vymáhané částky v dohledné době uhradit, dále devastování nemovitostí od roku 2016 životním stylem žalovaného, snaha žalobkyně jako osoby s citovým vztahem k nemovitostem o jejich zachování co do vlastnictví i obyvatelnosti, solventnost žalobkyně k úhradě spoluvlastnického podílu žalovaného, jíž prokázala i v řízení před soudem odvolacím, a naopak trvající nesolventnost žalovaného. Pokud jde výši vypořádacího podílu, soud prvního stupně se správně nespokojil se znaleckým posudkem znalce , jméno FO, ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, , ani s jeho dodatkem č. 1 ze dne , datum, , v nichž se znalec buď vůbec nebo nedostatečně zabýval srovnáním sporných nemovitostí s takovými, jež se v obdobném čase a místě obchodují či zobchodovaly, když právě to, s použitím koeficientů zohledňující odlišnosti oceňovaných a srovnávacích nemovitostí, je základem pro stanovení obvyklé ceny. Dodatkem č. 2 ze dne , datum, ve spojení s výslechem znalce provedeným , datum, byl tento handicap napraven, když znalec pro absenci obdobných na trhu s nemovitostmi realizovaných nemovitostí vyšel alespoň z nemovitostí k prodeji nabízených s ponížením nabízené ceny o obvyklých 5-10 % a s úpravou ceny dle koeficientů týkajících se mj. vybavení, provedení a ekonomické náročnosti. Vzhledem k takto a v souladu se soudní praxí (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2903/2010) zjištěné ceně a výši spoluvlastnického podílu žalovaného správně prvostupňový soud určil výši vypořádacího podílu, k jehož úhradě žalobkyni zavázal. S přihlédnutím k době necelého roku od obhájení svého posudkem znalcem před soudem prvního stupně lze z této ceny vycházet i v odvolacím řízení, když v mezidobí k zásadním změnám na trhu s nemovitostmi nedošlo.

12. Pokud jde o odvolací námitku žalovaného, jíž s citací ustanovení § 1141 odst. o. z. uvedl, že se spoluvlastnictví v tomto řízení nezrušilo dohodou, ale násilně soudním procesem, je třeba uvést, že o dohodu ohledně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ke společným věcem se žalobkyně pokusila, jak prokázala písemnou žádostí o jednání ohledně této otázky adresovanou žalovanému, datovanou ze dne , datum, a jemu doporučenou poštou odeslanou. Nicméně právě pro případ, že k dohodě nedojde, občanský zákoník umožňuje domáhat se zrušení spoluvlastnictví prostřednictvím návrhu podaného soudu, který o něm autoritativně rozhodne (§ 1143 o. z.) Obrana žalovaného, že podíl žalobkyně není postižen exekucemi, proto může provádět úklid a zajišťovat údržbu a opravy majetku, je třeba odmítnout za situace, kdy jednak sporné nemovitosti obývá a výlučně užívá (a dlužno připomenout, že nad rámec svého spoluvlastnického podílu) žalovaný, jednak investování do majetku postiženého byť jen zčásti exekucí lze považovat za riskantní, chybí-li vůle a současně reálná schopnost majitele postiženého podílu jej právního omezení zbavit. Z fotografií zachycující stav nemovitostí, který žalovaný potvrdil, je dále zřejmé, že žalovaný nemovitosti nejen neudržuje, ale devastuje je. Za takové situace je požadavek žalovaného směřující na žalobkyni, aby prováděla úklid a údržbu sporných nemovitostí, absurdní. Námitka, že žalovaný nebyl zajištěn právem užívat nemovitosti do doby jeho dožití formou věcného břemene, je nedůvodná, jelikož právní úprava vypořádání spoluvlastnictví po jeho zrušení s povinným zřízením věcného břemene nepočítá. S vypořádáním zrušeného spoluvlastnictví nemovitostí přikázáním do vlastnictví jednomu ze spoluvlastníků je naopak obvykle spojena povinnost je vyklidit, pokud se ten spoluvlastník, který je dosud užíval, nestal výlučným vlastníkem. Žalovaný je přitom zajištěn měsíčními příjmy v podobě invalidního důchodu a příspěvku na bydlení. Pokud jde o námitku žalovaného, že žalobkyně má zaplatit pouze 755 000 Kč, když je ještě potřeba zaplatit dluhy z exekuce vedené na žalovaného, je třeba uvést, že za přiměřenu náhradu při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přikázáním věci do vlastnictví jednoho spoluvlastníka byla dosud považována částka odpovídající poměrem spoluvlastnickému podílu a stanovená z obvyklé ceny obdobných nemovitostí v daném čase a místě. Pro případ vstupu žalobkyně do exekučního řízení namísto žalovaného v části, v níž je exekuce vedena nařízením prodeje spoluvlastnického podílu na sporných nemovitostech, by do úvahy mohlo přicházet zohlednění dluhů žalovaného již v tomto řízení stanovením (snížením) přiměřené náhrady právě s přihlédnutím k výši jeho dluhů, jež jsou exekučně vymáhány. Z vyjádření žalobkyně je nicméně zřejmé, že zohlednění těchto dluhů se hodlá domoci ve spolupráci s jednotlivými exekutory. Na rozdíl od vykonávacího řízení totiž soudní exekutoři vedou exekuční řízení různými způsoby, na příklad též přikázáním jiných peněžitých pohledávek podle § 65 exekučního řádu, § 312 o. s. ř. Na základě tohoto rozsudku jiná peněžitá pohledávka, jejímž postižením mohou být věřitelé žalovaného (nejméně zčásti) uspokojeni, vznikne. I proto odvolací soud akceptoval delší lhůtu k úhradě vypořádacího podílu, resp. jeho následného zbytku, žalovanému.

13. Z uvedených důvodů mohl proto odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako správný potvrdit, a to včetně výroku nákladového mající oporu ve výše označeném stanovisku pléna Ústavního soudu.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto rovněž s přihlédnutím k plenárnímu stanovisku Ústavního soudu, když v této fázi řízení a za situace potvrzení rozhodnutí vyhovujícímu podanému návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví nebylo důvodu se od něj odchylovat.