72 CO 222/2022

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa a žalovaného: jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání klíčů od nemovitostí o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. srpna 2022, č. j. 18 C 137/2022-40,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 3 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalovaného Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Okresní soud v Jihlavě výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni klíče od vstupní brány a od hlavních vstupních dveří domu [adresa], jenž je součástí pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], obec Jihlava, okres [okres], zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava, dále též„ sporné nemovitosti“ nebo„ sporný dům“ (výrok I.) a žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému na náhradě„ všech odůvodněných nákladů řízení“ 5 400 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Odůvodnil jej tím, že sporné nemovitosti patří do rozvodem zaniklého a nevypořádaného společného jmění účastníků, na jehož dalším užívání se nedohodli, režim správy věcí spadajících do společného jmění účastníků se řídí zákonným režimem. Na správu společné věci je dle soudu prvního stupně možno aplikovat právní předpisy a judikaturu týkající se správy společné věci spoluvlastníků. Spornou nemovitost fakticky užívá žalovaný, žalobkyně výlučně užívá rodinný dům ve [obec], kam se sama odstěhovala v roce 2020. Podanou žalobou si nárokuje nepravidelné užívání sporné nemovitosti, avšak po žalovaném nelze spravedlivě žádat, aby po rozvodu manželství sdílel se žalobkyní společnou domácnost, zvláště za situace, kdy mezi účastníky neustále vznikají konflikty. Výměnu bydlišť nabízenou žalovaným odmítla, čímž byly vyvráceny argumenty žalobkyně o jejím neekonomickým dojížděním za prací. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2058/2005, se převzetí klíčů považuje právní teorií za projev uchopení se držby mj. nemovité věci, je-li tento projev provázen držební vůlí. V případě, že by žalovaný předal klíče žalobkyni, by se v podstatě vzdal vlastního užívání sporné nemovitosti. Žalobkyně však nemůže bez dalšího výlučnou držbu nárokovat, stav společné věci může jen kontrolovat, nemůže však žalovanému znemožnit užívat společnou věc k bydlení. Poukázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2263/2004, řešící obdobnou situaci. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Namítla, že oba manželé by měli mít právo užívat společně věci, které tvoří obsah jejich společného jmění. Stejně jako má žalovaný možnost užívat dům ve [obec], což nečiní, aby dle jeho vyjádření nedocházelo ke konfliktům, má i ona právo užívat spornou nemovitost. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2058/2005, není na daný případ přiléhavé, protože žalobkyně nikdy nedeklarovala ani nepožadovala, aby byla oprávněna nemovité věci v [obec] užívat sama či výlučně, naopak od počátku zdůrazňovala, že má zájem jen o jejich zpřístupnění a spoluužívání se žalovaným, který jí v užívání brání, jakož i v jakémkoli přístupu do nich. Vydáním klíčů, které ona nemá, by se tak nevzdal vlastního užívání nemovitostí. Dům má navíc dvě podlaží se dvěma bytovými jednotkami, žalobkyně je ochotna si bytovou jednotku v patře na vlastní náklad zrekonstruovat tak, aby ji mohla užívat, nikoli trvale, jen v době směn v zaměstnání k přespávání. Žalobkyně se pouze domáhá toho, aby nebyla direktivním a jednostranným rozhodnutím žalovaného vyloučena z možnosti užívat sporné nemovitosti, když ji žalovaný z domu vyhodil. Spravedlivý důvod přitom má, spočívá v drahých pohonných hmotách vynakládaných v souvislosti s jejím dojížděním do práce v [obec], jakož i v úspoře času. Společnou domácnost by přitom se žalovaným nesdílela, každý by si mohl vymezit v každém z domů části k výlučnému užívání. Zpřístupněním sporné nemovitosti by nebylo žalovanému znemožněno užívat je v poklidu, soud nemůže predikovat, co by nastalo, pokud by žalovaný vydal žalobkyni klíče od nich. Ohradila se proti posuzování a hodnocení jejího psychického stavu žalovaným či jeho právním zástupcem, kteří nejsou v tomto oboru odborníky. Žalobkyni je lhostejné, jak po rozvodu manželství žalovaný žije či s kým. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení či jej změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

4. Žalovaný v rámci vyjádření k odvolání uvedl, že bylo vůlí žalobkyně, že se z domu odstěhovala, jak se k tomu sama vyjádřila v účastnické výpovědi. V užívání jí nebránil, mezi nimi dokonce probíhala komunikace o vyhotovení duplikátů klíčů. Výlučné užívání jednotlivých domů každým z účastníků vyplynulo z jejich přinejmenším konkludentní dohody, resp. z faktického jednání. Když žalobkyně pojala podezření, že má milenku, vystupňovala své šikanózní jednání vůči jeho osobě prostřednictvím nepravdivých nařčení, vůči kterým se musel bránit v rámci soudních řízení, u policie a v přestupkových řízení; uznán vinným nikdy nebyl. Žalobkyni i nadále nabízel výměnu místa bydlení, této nabídky však využít nehodlala. V rozvodovém řízení líčila, jak ji měl duševně a fyzicky týrat, přesto se nyní domáhala užívání sporného domu, včetně společného užívání koupelny, přitom jakékoli přiblížení se žalobkyně k domu vyvolalo potřebu volat policii. Žalovaný má nyní již jen zájem, aby jej žalobkyně nechala pokojně žít alespoň v jednom z domů, které mají k dispozici. Bezproblémovost hypotetického soužití v jednom domě vyvrátilo oznámení MVDr. [příjmení]. V další části svého podání vyjádřil žalovaný lítost nad zatažením dcer účastníků žalobkyní do záležitostí svých rodičů a změnou postojů dcer k němu. Navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí.

5. Žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále též jen„ o. s. ř.“), a to jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 a § 90 o. s. ř.). Napadla rozsudek, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř., § 202 à contrario o.s.ř.). Odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř.). Proto odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, dokazování doplnil a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

6. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, jímž by byl žalovaný zavázán vydat jí klíče od branky a od domu, aby mohla sporné nemovitosti spoluužívat se žalovaným. Ve své účastnické výpovědi provedené před odvolacím soudem popsala, že do domu se nemůže dostat od doby, kdy žalovaný přidělal nad stávající bezpečnostní zámek další, kdy otvor pro něj byl připraven již z výroby, a od něhož klíče nemá, přes branku se nemůže dostat od té doby, kdy ji začal žalovaný prostřednictvím řetězu zamykat, což se dříve nedělo, a proto ani klíč od něj mít nemusela. Žalovaný ve své výpovědi před odvolacím soudem uvedl, že žádný zámek neměnil. Žalobkyně však hovořila o přidání zámku (na dveře do domu) a o započetí uzamykání zámku řetězu na kovové brance k domu vedoucí. Z emailové komunikace ze dne [datum], [datum] a [datum] je zřejmá opakovaná žádost žalobkyně o vydání klíčů, z emailu ze dne [datum] vyplývá, že je reakcí žalovaného na žádost žalobkyně o vydání klíčů, kdy žádá o úhradu případně vyrobeného duplikátu. Z těchto důkazů je možno dospět k závěru, že žalobkyně přístup na pozemek p. [číslo] [katastrální uzemí], jehož součástí je dům [adresa], obec Jihlava, a do tohoto domu v současné době nemá. Uvedenému koresponduje usnesení Magistrátu města Jihlavy ze dne [datum], RP 2022 [číslo], č. j. [spisová značka] [rok], z něhož vyplývá, že jím bylo zastaveno řízení o přestupku, kterého se měl dopustit žalovaný [datum] tím, že žalobkyni znemožnil přístup do domu na adrese [adresa], že měl na vstupní branku na pozemek u domu umístit řetěz se zámkem, ke kterému nemá žalobkyně klíče. Důvodem zastavení bylo neprokázání spáchání skutku žalovanému. Z odůvodnění dále plyne, že žalovaný (obviněný) sice řetěz se zámkem na vstupní branku skutečně umístil, avšak nebylo prokázáno, že by tak učinil s úmyslem oznamovatelce uškodit. U jednání před odvolacím soudem žalovaný doplnil, že problém s klíčem začal až poté, kdy žalobkyně zjistila, že má kamarádku. Lze tedy dospět k závěru (který soud prvního stupně explicitně neučinil, ač učinit měl), že žalobkyně přístup do sporných nemovitostí nemá.

7. Za správné považuje odvolací soud zjištění, že sporné nemovitosti jsou součástí dosud nevypořádaného společného jmění účastníků, že od roku 2020 žalobkyně užívá nemovitosti ve [obec], žalovaný sporné nemovitosti, na užívání věcí ve společném jmění se výslovně nedohodli. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 5. 2021, č. j. 8 C 6/2021-78, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 5. 1. 2022, č. j. 72 Co 233/2021-147, právní moci rozsudek ve výroku I., jímž bylo manželství účastníků rozvedeno, nabyl dne [datum].

8. Lze souhlasit s právním závěrem soudu prvního stupně, že pro dobu od rozvodu až do vypořádání společného jmění (rozhodnutím soudu, dohodou, zákonnou fikcí) na právní poměry přiměřeně dopadá zákonná úprava jako v době trvání společného jmění manželů (tzv. zákonný režim správy věcí spadajících do společného jmění). Správa majetku se v takovém případě řídí mj. ustanovením § 713 občanského zákoníku. Podle jeho odst. 1 součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Jak je zřejmé ze znění právě citovaného ustanovení, užívání společného jmění vyžaduje dohodu (rozvedených) manželů; k jejímu uzavření v daném případě nedošlo. Manžel, resp. rozvedený manžel se pak může domáhat, aby o správě společného jmění rozhodl soud, a to za podmínek vymezených v ustanovení § 728 občanského zákoníku.

9. Žalobkyně se podanou žalobou nedomáhala konkrétního stanovení způsobu, jak bude společné jmění spravováno, nýbrž vydání klíčů ke sporným nemovitostem. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem prvostupňového soudu (vyjádřeným spíše implicitně odvoláním se na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2058/2005), čímž se současně ztotožňuje s odvolací námitkou žalobkyně, totiž že v daném případě by vydání klíčů mělo znamenat nárokování si výlučné držby nemovitostí žalobkyní. Z jejích skutkových tvrzení a provedených důkazů žádný takový požadavek nevyplýval, sporné nemovitosti chtěla se žalovaným spoluužívat. Jinak (a v duchu názoru okresního soudu) by mohlo být nahlíženo na případ, kdy by jeden z manželů požadoval po druhém vydání dokladů, případně klíčů od motorového vozidla ve společném jmění, což by druhého skutečně z jeho užívání vylučovalo. Vyhověním žalobě by nastal stav, kdy by, aniž by bylo rozhodnuto o konkrétním způsobu užívání společné nemovitosti účastníky tohoto řízení, bylo deklarováno oprávnění žalobkyně užívat celé sporné nemovitosti, kdy její oprávnění by bylo omezeno týmž právem žalovaného. Takové rozhodnutí, a dlužno říci, že ani rozhodnutí o konkrétním způsobu užívání společné věci oběma účastníky (ve smyslu ustanovení § 728 občanského zákoníku) nepovažuje ani odvolací soud za správné.

10. Jak vyplynulo již z dokazování před soudem prvního stupně (výslech žalobkyně, spis Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 8 C 6/2021), žalobkyně se ze sporných nemovitostí odstěhovala v roce 2020 i s oběma dcerami do [obec], šlo o její rozhodnutí. Poté se do domu v [obec] opakovaně vracela. Jak vyplynulo z řízení o rozvod manželství, důvodem jejích návratů v období roku 2020 bylo provozování sexu se žalovaným, které vnímala jako víru v obnovu jejich vztahu, v té době mu nabízela přistěhování se k ní, evidentně v důsledku silné citové závislosti na něm. V tomto řízení o vydání klíčů žalobkyně v rámci svých účastnických výpovědí hovořila o praní prádla v pračce v domě v [obec] jako důvodu návštěv, což se se zjištěními učiněným v rámci řízení o rozvod manželství nevylučuje. K nezvratnému krachu jejich vztahu došlo poté, kdy jí společný známý účastníků dne [datum] sdělil, že žalovaný má mít známost, její reakcí bylo podání návrhu na rozvod manželství účastníků následujícího dne. Příčinou rozvratu manželství byla v rámci řízení o rozvod shledána manželčina v řízení neprokázaná domněnka či její přesvědčení, že si manžel v lednu 2021 našel jinou ženu. Tyto skutečnosti vyplynuly z rozvodového spisu účastníků (jejího návrhu na rozvod manželství a formulování příčin rozvratu manželství odvolacím soudem v rámci uvedeného řízení). O počátku konfliktů souvisejících s tím, že si žalovaný našel milenku v podobě MVDr. [jméno] [příjmení], hovořila ostatně žalobkyně i v průběhu nyní projednávaného řízení ve své účastnické výpovědi před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, zřejmé jsou i z obsahu úředního záznamu Policie České republiky, obvodní oddělení [okres], o podání vysvětlení ze dne 13. 1. 2022, [číslo jednací] [rok] [číslo], usnesení Magistrátu města Jihlavy ze dne 4. 10. 2021, č. j. [spisová značka] [rok], popisující incident, který se měl stát dne [datum] v domě v [obec] související s pořizováním důkazů o nevěře žalovaného žalobkyní, jejich dcerou [jméno] a dceřiným přítelem [jméno] [příjmení]. Byť žalovaný policii sdělil, že manželku uvedeného dne z domu vyhodil (viz úřední záznam Policie České republiky, obvodní oddělení [okres], ze dne 24. 3. 2021, [číslo jednací] [rok] [číslo], žádné ublížení na cti (hrubou urážkou) a úmyslné narušení občanského soužití (hrubým jednáním) nebylo žalovanému prokázáno. Konečně z oznámení MVDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] adresovaného Policii České republiky, obvodnímu oddělení [okres] popisujícímu incident ze dne [datum] kolem 22:30 hodin vyplynulo podezření, že žalobkyně a její dcera [jméno] silně v uvedenou dobu bušily na okna sporného domu. Přestupkové řízení (dle nerozporovaného tvrzení žalobkyně) je ve stádiu jeho dosud nepravomocného zastavení. Ve své výpovědi před odvolacím soudem žalobkyně uvedla, že její nemožnost dostat se ke sporným nemovitostem souvisí s tím, že si žalovaný našel milenku. V domě by chtěla přespávat čtyřikrát týdně. Žalovaný u jednání před odvolacím soudem potvrdil, že MVDr. [příjmení] již v současné době je jeho partnerkou, bývá s ním v domě 2-3 krát týdně. Odvolací soud z takto provedeného a doplněného dokazování činí závěr, že partnerský vztah s MVDr. [příjmení] byl zdrojem hádek žalobkyně se žalovaným, zásahů policie ve sporném domě, konání přestupkových řízení.

11. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá (prostřednictvím žaloby o vydání klíčů) umožnění užívání sporných nemovitostí se žalovaným. Činí tak za situace, kdy má sama zajištěno nerušené užívání jiných nemovitostí, a to rodinného domu a pozemku v obci [obec]. Jí tvrzeným důvodem je úspora pohonných hmot a času, jelikož ze [obec] dojíždí do práce v [obec], což je cca 17 km. Bydlení ve [obec] si vybrala sama, výměnu se žalovaným odmítla kvůli své zálibě spočívající v chovu koček, psů a užívání velkého pozemku. Žalovaným nabízenou výměnu bydlišť tedy odmítla nikoli z velmi vážného důvodu. Jí tvrzená důvodná potřeba užívání i sporného domu není nezbytná. Ostatně v emailové komunikaci žalobkyně adresované žalovanému dne [datum], tj. již po rozvodu manželství, se uvádí:„ Protože jsi tam ubytoval svou milenku i přes můj výslovný nesouhlas a roztáhl jsi se po celém baráku, nemám se kam v případě nouze nastěhovat.“. Žalobkyně hovořila o nouzi, o ní se však v jejím případě rozhodně nejedná. Ve sporném domě se nacházejí dvě podlaží, přičemž pouze v [anonymizováno] je funkční koupelna s WC. Právě v [anonymizováno] podlaží by žalobkyně chtěla pobývat (přespávat). U žalovaného pobývá několikrát týdně jeho přítelkyně, což mj. znamená, že by se v případě vyhovění žalobě nutně musela žalobkyně potkávat nejenom se žalovaným, ale i s MVDr. [příjmení], nadto v koupelně s WC, které by jistě, když ne sprchu, žalobkyně použít musela. I přes přesvědčení žalobkyně, že by jí to nevadilo, se uvedené jeví jako nepravděpodobné. Byla to totiž MVDr. [příjmení], kvůli níž žalobkyně podávala návrh na rozvod a kvůli níž do věci neváhala zapojit dcery účastníků. V některých případech, spíše vzácných, mohou být vztahy mezi bývalým manželem, bývalou manželkou a novou partnerkou manžela dobré; v tomto případě to vzhledem k dosavadním vztahům účastníků předpokládat nelze. Jak totiž vyplynulo z průběhu odvolacího řízení, účastníci nebyli schopni se od vydání napadeného rozsudku sejít a hovořit spolu, natož rozumně. Dále by pobývání žalobkyně ve sporném domě znamenalo, že by se měla podílet na výdajích za energie, zejména za elektřinu (osvětlení) a vodné (používání WC). Tím do určité míry odpadá žalobkyní tvrzený„ spravedlivý“ důvod užívání sporného domu, tedy ušetření za dojíždění do zaměstnání. Konečně je třeba poukázat na odhodlání žalobkyně provést v [anonymizováno] podlaží domu potřebnou rekonstrukci, na níž by se museli účastníci jako společní vlastníci domluvit, což je vzhledem k jejich vztahům a požadavku žalovaného po nerušeném užívání sporného domu nepravděpodobné, tím spíše, že nelze přehlédnout, že jediná shoda účastníků v dosud zahájených pokusech o vypořádání zaniklého společného jmění dohodou panuje v tom, že výlučným vlastníkem sporného domu by se stal žalovaný, jehož představy o [anonymizováno] patře sporného domu mohou být odlišné od představ žalobkyně. Odvolací soud uzavírá, že zde existují vážné důvody, pro které nelze vyhovět návrhu žalobkyně na vydání klíčů, v důsledku čehož by mohla spoluužívat sporné nemovitosti. Uvedené by platilo i pro požadavek týkající se rozhodnutí o užívání společné věci. Vyloučení jednoho z (rozvedených) manželů z užívání společné věci připouští několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, mj. usnesení ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2263/2004 a rozsudek ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4414/2007.

12. Pokud jde o důkazní návrhy žalobkyně, odvolací soud se ztotožňuje s odůvodněním soudu prvního stupně, pro něž jejich provedení považoval za nadbytečné. Jestliže měl být proveden videozáznam, z něhož mělo být patrné, že přítelkyně žalovaného na žalobkyni„ najížděla“, i odvolací soud považuje vztahy mezi oběma ženami z již výše popsaných důvodů za problematické. Z fotografie mělo být patrné, že žalobkyni není umožněn vstup na pozemek přes vstupní branku, která měla být opatřena uzamknutým řetězem. Z korespondence účastníků a výpovědi žalobkyně již odvolací soud učinil závěr, že žalobkyně přístup ke sporným nemovitostem nemá. Pokud jde o důkazní návrh žalovaného k provedení místního šetření sporných nemovitostí se týkajících, z výpovědí účastníků, zejména žalovaného, bylo uspořádání domu dostatečně zjištěno. Důkaz výslechem svědkyně [příjmení] [příjmení] odvolací soud hodlal provést, nicméně provedením podrobnějších výslechů účastníků odvolacím soudem byla její výpověď nahrazena. Žalovaný též uvedl, že kromě incidentů popisovaných v oznámení této osoby ze dne [datum] adresovaného policii se mezi ženami ničeho dalšího neudálo. Čestná prohlášení dcer účastníků předložená v průběhu odvolacího řízení provedena k důkazu nebyla, jelikož měla potvrzovat tvrzení žalobkyně, že do určité doby řetěz na vstupní brance nebyl. Takový důkaz však mohl být – vzhledem k době, kterou prohlášení popisují – navržen ještě před soudem prvního stupně. Nad rámec uvedeného však odvolací soud z doplněných důkazů shledal, že přístup ke sporným nemovitostem žalobkyně neměla přibližně od jara roku 2021.

13. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to i v jeho nákladovém výroku II., na jehož odůvodnění lze pro stručnost odkázat.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 1 500 Kč dle ustanovení § 9 odst. 1, § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písmeno k/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) a ze dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Celkovou částku ve výši 3 600 Kč je žalobkyně povinna uhradit žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 a k rukám jeho právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Důvody k aplikaci moderačního ustanovení § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal ani pro poměry některého z účastníků ani pro případné okolnosti věci.