72 CO 7/2023

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 13 022 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. října 2022, č. j. 8 C 193/2022-75,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 862 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 180 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Soud prvního stupně výše označeným rozsudkem zamítl žalobu (výrok I.), jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 022 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 3 966,87 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 820,79 Kč, s úroky ve výši 19,98% p. a. z částky 7 364,62 Kč od datum do zaplacení a s úroky z prodlení v zákonné výši 8,08% p. a. z částky 7 364,62 Kč od datum do zaplacení a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 2 317,70 Kč (výrok II.).

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že u Krajského soudu v Brně proběhlo pod sp. zn. spisová značka, insolvenční řízení, dne datum byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení, usnesením ze dne datum vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka a osvobodil jej od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, kteří své pohledávky do řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Žalovaný byl tak v souladu s ustanovením § 414 insolvenčního zákona osvobozen od placení pohledávek, na tuto skutečnost mohl žalobce zareagovat zpětvzetím žaloby, což neučinil, proto nezbylo než žalobu zamítnout. Nákladový výrok odůvodnil aplikací ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a závěrem, že žalovaný byl v řízení plně úspěšným. Žalovanému přísluší 300 Kč paušální náhrady nákladů spojených s vyjádřením ze dne datum podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a dále náhrada doložených výdajů, jimiž jsou cestovné osobním automobilem ve výši 657,70 Kč vynaložené na cestu z obec do obec a zpět k jednání konanému datum a náhrada ušlého výdělku ve výši 1 360 Kč v souvislosti s účastí u téhož jednání dle potvrzení zaměstnavatele žalovaného, tedy celkem 2 317,70 Kč.

3. Proti rozsudku, a to jeho nákladovému výroku II., podal žalobce odvolání. Namítl, že žaloba byla podána zcela oprávněně, a to dne datum, teprve dne datum byl ze strany žalovaného podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, žalobce nezavinil zahájení insolvence ani její zahájení nemohl nikterak ovlivnit. Žalovaný po podání žaloby v rámci insolvence pohledávku zcela uhradil, nebyl proto úspěšný v nalézacím řízení ani z části, žalobci byla pohledávka ve výši 100 % zcela uhrazena po podání žaloby. Zamítnutí žaloby zcela zavinil žalovaný, když zahájil insolvenci a v jejím rámci pohledávku zcela uhradil, nesouhlasí proto s argumentací soud, že zavinění leží na straně žalobce. Pokud se odvolací soud neshoduje s argumentací žalobce, že byl ve sporu zcela úspěšný, měl by aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. a žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznat. Dále uvedl, že měl soud prvního stupně žalobce informovat o osvobození žalovaného a tento by na sdělení procesně reagoval. Navrhl, aby byl napadený výrok změněn tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a byly mu přiznány náklady odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že pohledávka žalobce byla uhrazena v insolvenci, kam se žalobce přihlásil, ve výši 100 %. Usnesení o splnění splátkového kalendáře a osvobození o placení neuspokojených pohledávek nabylo právní moci datum, předvolání k jednání bylo prvostupňovým soudem stanoveno až na datum, k němuž byl žalobce jistě obeslán. Žalobce nechal věc plynout bez povšimnutí, jist si svým úspěchem. Rozsudek žalovaný považoval za správný a požadoval přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalobce podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.). Napadl rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o. s. ř. à contr.). Proto odvolací soud přezkoumal bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) napadenou část rozsudku soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.

6. Odvolání žalobce otevřelo prostor pro přezkum rozsudku soudu prvního stupně pouze v jím napadeném nákladovém výroku, nikoliv ve výroku I., na který jeho účinky nedopadly, a který tak již samostatně nabyl právní moci (srov. § 206 odst. 3, § 159, § 159a o. s. ř.).

7. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

8. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobou podanou u Obvodního soudu pro xxx dne datum se žalobce z titulu neuhrazené smlouvy o půjčce mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce domáhal přiznání částky 13 022 Kč, blíže vyčíslených úroků a úroků z prodlení. Podáním doručeným dne datum namítl žalovaný věcnou a místní nepříslušnost soudu. Usnesením ze dne 3. 6. 2022, č. j. 60 C 1903/2017-51, vyslovil soud místní nepříslušnost a věc byla postoupena Okresnímu soudu v xxx, který vydal napadené rozhodnutí. V mezidobí od podání návrhu do vydání rozsudku proběhlo insolvenční řízení, zahájeno bylo datum na základě návrhu žalovaného, pokračovalo vydáním usnesení o úpadku spojeným s povolením oddlužení, žalobce se do něj přihlásil dne datum. Ze zprávy o splnění oddlužení ze dne datum vyplynulo, že žalobce byl se svou přihláškou v průběhu insolvence uspokojen ze 100 %. Řízení bylo ukončeno usnesením Krajského soudu v xxx ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, o vzetí splnění oddlužení na vědomí a osvobozením dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek, které nabylo právní moci dne datum. Z uvedeného vyplývá, že nejenom že došlo k osvobození dlužníka – žalovaného - od placení dosud neuspokojených pohledávek, ale že (i) pohledávka žalobce byla v průběhu insolvence zcela uspokojena. Žalobce však do okamžiku vyhlášení napadeného rozsudku na své žalobě setrval, jak je zřejmé mj. z jeho omluvy z jednání ze dne datum, čehož důsledkem bylo zamítnutí žaloby. Žalovaný byl proto ve sporu plně úspěšný. Soud prvního stupně zcela správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšnému žalovanému náležela náhrada veškerých účelně vynaložených nákladů, které mu v průběhu řízení vznikly.

9. Odvolací námitky žalobce jsou zcela nedůvodné. Byl to žalobce, který zahájil řízení a měl tak v dispozici i možnost jeho skončení. Žalobce věděl, že ve vztahu k žalovanému probíhá insolvenční řízení, sám do něj přihlásil svou pohledávku. Není rozhodné, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě návrhu žalovaného, stejně tak není z hlediska konečného úspěchu ve sporu významné, zda žaloba byla v době jejího podání důvodná. Nehledě na to, že žalobce byl v insolvenci zcela uspokojen, insolvenční řízení skončilo takovým způsobem, kdy by nebylo možno (ani v případě, že by k uspokojení žalobce v insolvenci nedošlo) v nalézacím řízení uspět v důsledku existence ustanovení § 414 insolvenčního zákona. Argumentace žalobce, že žalovaný zavinil zamítnutí žaloby, se nachází zcela mimo rámec výše citovaného ustanovení § 142 o. s. ř., které je založeno na principu úspěchu či neúspěchu v řízení. Jinak by tomu bylo v případě zpětvzetí žaloby (které žalobce mohl a měl učinit, chtěl-li předejít jejímu zamítnutí a tím i rozhodování o nákladech řízení dle ust. § 142 o. s. ř.) před vydáním napadeného rozsudku a následného zastavení řízení, když právě jen tehdy je zvažována otázka zavinění, tedy zavinění na zastavení řízení, a to ve smyslu ustanovení § 146 o. s. ř. Není povinností nalézacího soudu účastníka informovat o průběhu insolvenčního řízení, které je každému veřejně přístupné; žalobce se jej nadto aktivně účastnil.

10. Podle ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2.

11. Podle ustanovení § 29 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb. (jednací řád pro okresní a krajské soudy) k hotovým výdajům účastníka náleží jízdné, stravné a nocležné. Podle ustanovení § 30 odst. 1 nárok na jízdné má jen účastník, který nebydlí nebo nepracuje v místě, kde se řízení koná, nebo je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje. Podle odst. 2 se účastníku hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu.

12. Soud prvního stupně žalovanému jakožto advokátem nezastoupenému účastníku údaje o zástupci proto mu nelze přiznat náhradu dle zvláštního právního předpisu, jímž je v současné době zákoník práce, který náhradu cestovních výdajů upravuje v ustanoveních § 156 a násl. Byť z jednacího řádu nevyplývá poučovací povinnost soudu vůči účastníku ohledně potřeby předchozího souhlasu k použití vlastního motorového vozidla, vhodné je účastníka o této povinnosti v předvolání k jednání informovat; neposkytnutí takové informace však nemůže vést k přiznání cestovného vlastním vozidlem bez udělení předchozího souhlasu. Odvolací soud zjistil, že spojení hromadnou dopravou mezi obcí obec a územní celek je zajištěno (mj.) vlakem, který bylo možno k cestě využít, cena jízdenky dle IDOS • Vlaky • Vyhledání spojení (idnes.cz) je 101 Kč, spolu se zpáteční činí 202 Kč a právě v této výši mělo být cestovné přiznáno.

13. Celkové náklady řízení žalovaného, na něž má jako plně úspěšný účastník nárok, činí 1 862 Kč. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně za přiměřeného použití ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním v konečném důsledku úspěšným co do 20%, neúspěšným co do 80%, žalovanému proto náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši rozdílu, tj. 60%. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil, za tento úkon mu náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 písmeno a/, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Procentuální podíl činí 180 Kč a tuto částku je žalobce povinen uhradit žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.