74 CO 1/2021

Plný text

Krajský soud v obec rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení titul za jménem, sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa, o zaplacení 29 040 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2020, č. j. 18 C 45/2019-87,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve které byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 28 415,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části I. výroku mění tak, že žaloba o zaplacení částky 624,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 16 892 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 6 292 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od datum do zaplacení (I. výrok), a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16 892 Kč (II. výrok). Po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne datum žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako uživatel uzavřeli smlouvu o dodávce aktualizací programového vybavení CODEXIS ADVOKACIE číslo. Předmětem smlouvy bylo poskytování licence k užití programového vybavení právního informačního systému CODEXIS ADVOKACIE, stálé dynamické přístupy na síti, včetně doplňků Literatura, Manažer datových schránek, Právní kalkulačky a aktualizací. Cena aktualizací byla stanovena na 12 000 Kč + 20 % DPH ročně. Dle čl. 5 byla smlouva uzavřena na dobu dvou let, počínaje účinností smlouvy. Dle čl. 5 se smluvní strany dohodly na automatickém obnovení smlouvy za stejných podmínek, pokud jeden z účastníků druhému písemně nesdělí nejméně tři měsíce před uplynutím sjednané doby svůj nezájem na pokračování smluvního vztahu. Čl. 5.3. pak zakotvoval možnost ukončit smluvní vztah na základě vzájemné dohody obou smluvních stran. Dle čl. 6 smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu smlouvy. Žalobce vystavil dne datum zálohovou fakturu číslo na částku 29 040 Kč splatnou datum, kterou vyúčtoval prodloužení předplatného CODEXIS ADVOKACIE na období od datum do datum. Na zaslání této zálohové faktury žalovaný reagoval emailovým přípisem ze dne datum, ve kterém sdělil žalobci, že nemá v úmyslu již nadále využívat jeho služeb a produktů po datum a rád by do této lhůty uzavřel dohodu o ukončení smlouvy. Žalovaný přípisem ze dne datum dále žalobci sdělil, že není schopen služby a produkty žalobce přijímat a jakkoli využívat, když žalobce mu nebyl schopen nabídnout produkt, který by pracoval v operačním prostřední příjmení příjmení, který je na všech jeho počítačích, toto konzultoval již s několika zaměstnanci žalobce a před více než půl rokem mu bylo přislíbeno technické řešení do půl roku. Dále uvedl, že žádný z produktů žalobce nepoužívá, neboť z technických důvodů nemůže. Předmětná zálohová faktura zůstala ze strany žalovaného neuhrazena.

2. Po právní stránce soud prvního stupně smluvní vztah účastníků posuzoval s odkazem ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.) podle ustanovení § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to jako závazkový vztah z inominátní smlouvy a podle zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona. Vztah účastníků posoudil jako obchodní vztah dvou podnikatelů týkající se jejich podnikatelské činnosti. Dovodil, že sjednání automatické prolongace smlouvy neznamenalo nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, přičemž žalovaný jako advokát si musel být vědom důsledků uzavření smlouvy s automatickou prolongací. Platnost předmětné smlouvy o dodávce byla od datum vždy obnovována po dvou letech na další 2 roky, tedy v roce 2018 tato končila dnem datum, tříměsíční lhůta ke sdělení nezájmu na pokračování smluvního vztahu pak končila dne datum. Uzavřel, že pokud tedy žalovaný sdělil žalobci teprve přípisem ze dne datum, že nemá zájem na dalším pokračování v předmětné smlouvě o dodávce, učinil tak opožděně, a proto došlo k automatickému obnovení smlouvy na další 2 roky. K posunu fakturovaného období dovodil, že musel být výsledkem dohody účastníků. Současně soud prvního stupně uvedl, že žalobou uplatněný nárok hodnotí jako závazkový vztah ze smlouvy, nikoli jako náhradu škody či bezdůvodné obohacení. Námitky žalovaného shledal irelevantní. Uvedl zejména, že nebylo povinností žalobce zkoumat, zda žalovaný může či nemůže produkty přijímat, bylo na žalovaném, aby si zajistil vhodné podmínky na počítači k přijímání produktu žalobce (vhodný operační systém) nebo včas smlouvu ukončil. Současně uvedl, že žalobce nemohl být k přijetí návrhu na ukončení smlouvy jakkoli nucen, bylo pouze na žalobci, zda tento návrh na ukončení smlouvy přijme či nikoli. Soud prvního stupně neshledal v jednání žalobce žádný rozpor s dobrými mravy, když šlo o běžné obchodní jednání, vyplývající z jeho podnikatelských vztahů opírající se o řádně uzavřenou smlouvu. Žalobě proto v celém rozsahu vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po splatnosti faktury.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává z odměny za zastoupení advokátem za pět úkonů právní služby po 2 300 Kč, pěti náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč, náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 2 730 Kč a zaplaceného soudního poplatku 1 162 Kč.

4. Proti rozsudku podal žalovaný dne datum odvolání, které doplnil podáním ze dne datum. Nesouhlasil s právním posouzením věci. Závěr soudu prvního stupně o tom, že nesplnil ve smlouvě stanovenou tříměsíční lhůtu, označil za mylný. Takový závěr by mohl být správný pouze v situaci, pokud by měl žalovaný v úmyslu ukončit poměr jednostranným právním úkonem. Taktomu však nebylo. Zdůraznil, že si byl vědom nemožnosti ukončit nájemní poměr výpovědí z důvodu prošlé lhůty, proto se snažil ukončit smlouvu jiným způsobem, a to dohodou. Pro tento případ žádná lhůta stanovena nebyla, nemohla být tedy ani promeškána. Smlouva mohla být ukončena včas a žalobce se k tomuto způsobu ukončení dokonce v čl. 5 zavázal. Nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě nejde o náhradu škody či bezdůvodné obohacení, ale o plnění ze smlouvy. Zdůraznil, že veškeré plnění, které mu žalobce poskytl, vždy předem řádně uhradil. V době, kdy mu žalobce vystavil předmětnou fakturu, nebyl žalovaný technicky schopen přijímat plnění žalobce. Předem na to žalobce upozornil a navrhl ukončit spolupráci. Žalovaný na to nereagoval. Odmítá a nevidí důvod hradit služby, které není schopen přijmout. Službu žalobce nemohl čerpat, jednak z technických důvodů na své straně, tak z důvodu na straně žalobce, který mu nedodal instalační klíč. Poukázal na to, že soud prvního stupně opakovaně upozorňoval, na skutečnost, že tato faktura byla vystavena na mylné období. Závěr soudu, že změna fakturované doby musela být výsledkem dohody účastníků, považuje za nesprávný. Existenci takové dohody nikdo z účastníků netvrdil ani neprokázal. V této souvislosti zdůraznil, že s ohledem na písemnou formu smlouvy by musel mít dodatek či dohoda rovněž písemnou formu. Jednání žalobce považuje na rozdíl od soudu prvního stupně za rozporné s dobrými mravy. Rekapituloval, že z důvodů smluvními stranami neovlivnitelných došlo na straně žalovaného k technické události, která měla za následek skutečnost, že žalovaný již nebyl nejenom ochoten, ale zejména schopen dále přijímat plnění žalobce, jako poskytovatele služeb. Došlo tak k takové podstatné změně původních okolností, za kterých byl uzavřen původní obligační vztah, že nelze spravedlivě požadovat pokračování, respektive nový vznik téhož obligačního vztahu. Stalo se tak bohužel v době, kdy žalovaný již ze smlouvy nebyl oprávněn spolupráci ukončit jednostranným právním úkonem – výpovědí. Vědom si této skutečnosti, snažil se situaci vyřešit a žádal žalobce s více než dostatečným předstihem o ukončení obligačního vztahu dvoustrannou dohodou. To vše, aby se předešlo případnému sporu a žádná ze stran nebyla poškozena. V přijetí takového řešení žalobci nic nebránilo. Žalovaný nemohl bez nepřiměřených vysokých finančních nároků na speciální vybavení plnění žalobce přijímat a neměl tedy o ně zájem. Skutečnost, že žalobce odmítl věc řešit dohodou a vyhnout se tak jakémukoliv vzniku sporu považuje žalovaný za jednání nikoliv s péčí řádného hospodáře, resp. za jednání v rozporu s dobrými mravy. Vždyť ukončení smlouvy dohodou by žalobce nic nestálo. Podstatu sporu shledává v elementární slušnosti mezi dvěma podnikateli. Dále žalovaný namítal nepřezkoumatelnost odvoláním napadeného rozsudku, neboť se soud prvního stupně nijak nevypořádal s obranou žalovaného spočívající v odkazu na ustanovení § 379 a 384 odst. 1 obchodního zákoníku. Navrhl, aby odvolací soud žalobu zamítl.

5. Žalobce se v replice k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Námitky žalovaného označil za irelevantní. Zdůraznil, že žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel a advokát, tedy osoba znalá práva. Žalobce postupoval zcela v souladu se smlouvou. Žalovaný si musel být vědom, že jeho závazek není vázán na jeho subjektivní upotřebení předmětu dodávky. Žalovaný software žalobce užíval na základě smlouvy šest let a bylo mu dobře známo, jak software funguje a co je obsahem smlouvy, že je tedy nejprve nutné uhradit za služby a následně je možné software užívat. Námitku nesprávného účtovaného období považuje za nelogickou, neboť žalovaný de facto rozporuje, že po něm žalobce požaduje méně než by mohl. Souhlasil dále se závěry soudu prvního stupně ve vztahu k námitce rozpornosti jednání žalobce s dobrými mravy. Za takové jednání dle žalobce nelze označit skutečnost, že žalobce neuzavřel s žalovaným dohodu, neboť každý je oprávněn vést jednání o smlouvě svobodně. Námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku považuje za nepřiléhavou, za situace, kdy soud prvního stupně dospěl v rozsudku ke zřejmému závěru, že se jedná o závazkový vztah ze smlouvy, nikoli z náhrady škody či bezdůvodného obohacení. Navrhl odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal úhrady 29 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným dne datum uzavřel smlouvu číslo o dodávce aktualizací programového vybavení CODEXIS ADVOKACIE. Na jejím podkladě fakturou číslo vyúčtoval cenu sjednaného plnění za období od datum do datum ve výši 29 040 Kč splatnou datum. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 29. 3. 2019, č. j. EPR 256938/2018-7. Žalovaný ve včas podaném odporu uvedl, že byl žalobcem ujišťován, že společnost připravuje svůj program zprovoznit v operačním systému příjmení jméno, nikoliv pouze v operačním systému Windows. Žalovaný plánoval přechod všech počítačů ve firmě na operační systém příjmení. V období před datum došlo na pevném počítači žalovaného k zásadní poruše, na základě které se stal samotný počítač nepoužitelný a vznikla potřeba jej rychle nahradit. Rozhodl se pro zakoupení počítače již s výhradně s operačním systémem příjmení, a to i v důsledku nespokojenosti s produktem žalobce, který zaostával za konkurencí. Žalobce proto přípisem ze dne datum upozornil, že nemá zájem o jeho produkty a vyzval jej (vědom si nemožnosti ukončení obligačního vztahu výpovědí) k uzavření dohody o ukončení smlouvy. Zdůraznil, že se tak stalo měsíc a půl před rozhodným datem, a žalobce tak měl dostatek prostoru, aby zabránil vzniku jakékoli škody. Není ochoten hradit„ ne-služby“ žalobce. Jednání žalobce považuje za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Žalobu navrhl zamítnout. Dne datum soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání v návaznosti na závěr o fikci uznání závazku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. Rozsudkem Krajského soudu v obec ze dne 21. 5. 2020, č. j. 74 Co 173/2019-65, odvolací soud změnil rozsudek prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. V replice k odporu žalobce následně konstatoval, že doba smluvního vztahu byla opakovaně obnovována, a to v roce 2014, 2016 a 2018. Možnosti ukončit smlouvu postupem předvídaným v čl. 5 smlouvy žalovaný nevyužil. Zdůraznil, že žalovaný si programové vybavení CODEXIS ADVOKACIE pořizoval s vědomím, že toto funguje pouze pod operačním systémem Windows, přičemž takto je žalovaný využíval předchozích 6 let. Kompatibilita programového vybavení s operačním prostředím příjmení příjmení nebyla žalovanému nikdy garantována. Žalobce smlouvu nikdy neporušil. Skutečnost, že žalovaný nevyužívá, nechce využívat, nebo nemůže využívat program žalobce je z pohledu žalobcem poskytnuté služby nepodstatné. V rámci argumentace přirovnal své služby k dodávkám kabelové televize nebo internetového připojení, kdy rovněž není z hlediska úhrady za poskytnuté služby podstatné, zda objednatel vlastní televizi nebo zda připojení k internetu využil či nikoliv. U jednání soudu dne datum žalovaný namítnul, že faktura byla vystavena na nesprávné období od datum do datum. S ohledem na uzavření smlouvy datum, mělo být správně fakturováno za období od datum do datum, jiná fakturace neodpovídá smluvené době. Současně namítal, že mu bylo nesprávně fakturováno 21 % DPH, neboť ve smlouvě bylo dohodnuto DPH pouze ve výši 20 %. Soud prvního stupně po provedení listinných důkazů vyhlásil rozsudek.

7. Krajský soud v obec jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně.

8. Podle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

9. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. nejprve zopakoval dokazování Smlouvou číslo o dodávce aktualizací programového vybavení CODEXIS ADVOKACIE ze dne datum.

10. Z právě citované smlouvy odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjistil, že smlouva byla nadepsána jako smlouva uzavřená podle obchodního zákoníku a autorského zákona. Žalovaný byl ve smlouvě označen mimo jiné identifikačním číslem a daňovým identifikačním číslem. Cena za pořízení základní dodávky produktu (licence k užití) byla stanovena s odkazem na čl. 3 ve výši 12 000 Kč ročně + 20% DPH, resp. 24 000 Kč + DPH na dva roky. Čl. 3.1. upravoval cenu aktualizací 12 000 Kč + DPH ročně. Smluvní strany si dohodly, že předplatné aktualizací bude uhrazeno jednorázově dopředu na celé období trvání smlouvy na základě poskytovatelem vystavené faktury se splatností 8 dnů. Podle čl. 3 poskytovatel si vyhrazuje právo na změnu cen, a to o míru roční inflace dle indexu růstu spotřebitelských cen Českého statistického úřadu. Podle čl. 4 se uživatel zavázal uhradit aktualizace ve sjednané výši na celé období, na které byla tato smlouva sjednána. Podle čl. 5 byla smlouva uzavřena na dobu dvou let, počínaje účinností smlouvy. Dle čl. 5 se smluvní strany dohodly na automatickým obnovováním za stejných podmínek, pokud jeden z účastníků druhému písemně nesdělí nejméně tři měsíce před uplynutím sjednané doby svůj nezájem na pokračování smluvního vztahu. Čl. 5.3. pak zakotvoval možnost ukončit smluvní vztah na základě vzájemné dohody obou smluvních stran. Dle čl. 6 smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu smlouvy. Smlouvu lze měnit nebo doplňovat číslovanými písemnými dodatky.

11. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, žalobce žalovanému vyúčtoval částku 29 040 Kč. Vyfakturovaná částka matematicky odpovídá smluvené ceně 24 000 Kč + 21 % DPH (24 000 Kč + 5 400 Kč). Cena tedy nebyla navýšena na podkladě inflační doložky předvídané v čl. 3 smlouvy.

12. Námitka žalovaného ohledně nesprávné výše účtovaného DPH je zjevně nedůvodná. Je faktem, že smlouva obsahovala v rámci ujednání o ceně produktu zahrnující DPH tehdy platnou sazbu 20 %. Základní sazba daně z přidané hodnoty je stanovena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, přičemž v době fakturace byla její sazba 21% DPH, a byla povinnost žalobce takovouto daň účtovat.

13. Odvolací soud souhlasí i se závěry soudu prvního stupně ve vztahu k argumentaci žalovaného, že neměl k dispozici operační systém schopný přijímat produkt žalobce. Žalovaný používal produkt žalobce dlouhodobě. Znal jeho charakteristiky. Smlouva nestanovila žalobci povinnost vytvořit systém kompatibilní s prostředím MAC. Ani sám žalovaný netvrdil, že by mu ze strany žalobce byla tato možnost ve smlouvě či v průběhu smluvního vztahu závazně garantována. Ztratil-li žalovaný v průběhu smluvního vztahu možnost přijímat produkt žalobce a neučinil-li kroky k obnovení této schopnosti, jednalo se zjevně o„ překážku“ na straně samotného žalovaného. Tvrzení žalovaného, že tato situace nastala nenadále v důsledku poruchy, přičemž de facto zabránila ve včasném vypovězení smlouvy, na výše uvedeném nic nemění. Žalovaný neuvedl jediné relevantní skutkové tvrzení, ze kterého by mohl soud dovodit, že si žalobce neplnil své smluvní povinnosti. Argumentace žalobce připodobňující celou situaci k dodávkám kabelové televize či internetového připojení je dle odvolacího soudu zcela přiléhavá.

14. Uvedl-li žalovaný poprvé v odvolání, že mu žalobce nedodal instalační klíč (a zabránil mu tak v čerpání jeho služeb), jedná se zjevně o nové v odvolacím řízení nepřípustné tvrzení. Účastníci řízení byli v průběhu řízení soudem prvního stupně řádně poučení podle ustanovení § 118b o koncentraci řízení, stejně tak byli poučení podle ustanovení § 119a o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí označit dříve, než se ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. Žalovaným nově uvedené tvrzení pak zjevně nesplňuje, žádnou podmínku uvedenou v ustanovení § 205a o. s. ř. Odvolací soud se proto tímto novým v odvolacím řízení nepřípustným tvrzením blíže nezabýval. V návaznosti na popsanou neochotu žalovaného čerpat služby žalobce, v situaci, kdy žalovaný ani netvrdil, že by jakýkoli instalační klíč po žalobci požadoval, jeví se tato argumentace jako ryze účelová.

15. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nesdílí právní názor žalovaného, že žalobce měl povinnost uzavřít s žalovaným dohodu o ukončení smluvního vztahu. Soud prvního stupně správně posoudil vztah účastníků jako vztah podnikatelů týkající se jejich podnikatelské činnosti. Smluvní strany si stanovily zcela konkrétním a určitým způsobem podmínky ukončení smlouvy. Možnost zabránit prolongaci smlouvy způsobem předvídaným v čl. 5 žalovaný ve sjednaném období objektivně nevyužil. Tuto skutečnost ani nesporoval, naopak tvrdil, že si této skutečnosti byl dobře vědom. Smlouva předpokládala i možnost ukončit smluvní vztah dohodou. Žalobce návrh žalovaného na takové ukončení smlouvy nepřijal a trval na pokračování smluvního vztahu. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací žalobce, že přijetí takového návrhu bylo jeho právem, nikoli povinností. Obchodní postup žalobce nelze v dané situaci shledat jako rozporný s poctivým obchodním stykem či s dobrými mravy. Žalobce postupoval zcela dle smlouvy a k přijetí návrhu žalovaného nemohl být jakkoli nucen. Argumentace žalovaného, že svůj záměr ukončit smlouvu sdělil žalobce s dostatečným předstihem a že mu fakticky žádná škoda nehrozila, je z tohoto pohledu nevýznamná.

16. Je třeba v souzeném případě jasně uvést, že změna okolností spočívající ve změně preferencí žalovaného co do operačního systému, jakož i co do právního informačního systému, na kterou žalovaný v průběhu celého sporu poukazoval, nemá vliv na trvání smlouvy a nemění nic na povinnosti plnit si své předchozí smluvní závazky. Dovozuje-li žalovaný v dané situaci odpovědnost žalobce za vedení soudního sporu, není jeho hodnocení přiléhavé.

17. Stejně tak není důvodná námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku v důsledku toho, že se soud prvního stupně nijak nevypořádal s obranou žalovaného spočívající v odkazu na ustanovení § 379 a 384 odst. 1 obchodního zákoníku. Soud prvního stupně v této souvislosti zcela zřejmým a správným způsobem uzavřel, že žalobou uplatněný nárok hodnotí jako plnění ze smlouvy. Nebylo tedy na místě dále zabývat se jednotlivými zákonnými ustanovení o náhradě škody a jednotlivě popisovat nemožnost jejich aplikace na daný případ.

18. Důvodnou však shledává odvolací soud námitku, že žalobce účtoval žalovanému smluvenou cenu za nesprávné období. Žalobce žalobou uplatnil nárok na sjednanou cenu podle smlouvy na dva roky dopředu v návaznosti na prodloužení smlouvy o další dva roky. Žalobce však fakturoval období od datum do datum. Podle smlouvy mohl žalobce oprávněně fakturovat předem smluvenou cenu za období od datum do datum. V rámci tohoto období žalobce však fakticky uplatnil cenu pouze za období od datum do datum. Argumentace právního zástupce, že k posunu termínu došlo fakticky v návaznosti na předchozí fakturaci žalobce, neobstojí. V daném případě došlo třikrát k prodloužení smlouvy o dva roky. Tato prodloužení nemohla vést ke změně účtovaného období o 19 dnů. Smlouvu bylo navíc možné měnit jen způsobem předvídaným v článku 6 smlouvy, tedy číslovanými písemnými dodatky.

19. Z tohoto důvodu odvolací soud shledal důvodnou žalobu pouze za období od datum do datum, za které náleží částka 28 415,34 Kč. Ve zbývajícím rozsahu 624,66 Kč (19x 32, 87684 Kč denně) představující poměrné plnění za 19 dnů žaloba důvodná není.

20. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. v části I. výroku, ve které byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 28 415,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

21. Podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. pak ve zbývající části odvoláním napadeného I. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 624,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení zamítl (II. výrok tohoto rozsudku).

22. Podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 28 415,34 Kč (97,85 %), jeho neúspěch představuje částka 624,66 Kč (2,15 %). Odvolací soud hodnotí tento neúspěch žalobce jako zcela nepatrný. Žalobci proto vůči žalovanému náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, spočívající v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 162 Kč, ii) odměně advokáta za 5 úkonů právní služby po 2 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 29 040 Kč; převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, sepis vyjádření k odporu, účast u jednání datum) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, iii) pěti náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 advokátního tarifu, iv) náhradě DPH v sazbě 21% DPH ve výši 2 730 Kč počítané z náhrad ad ii) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 16 892 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce i v odvolacím řízení dosáhl stejného převažujícího úspěchu. Žalobci proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v : i) odměně advokáta za dva úkony právní služby po 2 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 29 040 Kč; sepis vyjádření ze dne datum, účast u jednání odvolacího soudu dne datum) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ii) dvou náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad i) dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., iii) náhradě DPH v sazbě 21 % DPH ve výši 1 092Kč počítané z náhrad ad ii) až ii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 6 292 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení převážně úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (IV. výrok tohoto rozsudku). Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).