74 Co 106/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Zuzany Břízové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 37 337 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. března 2024, č. j. 38 C 135/2023-125,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části I. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 500 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 500 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 327,50 Kč, k rukám zástupce žalobce, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7 500 Kč splátkami ve výši 100 Kč měsíčně splatnými do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 29 837 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 925,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) dne 2. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“) ve výši 15 000 K s tím, že částka ve výši 4 500 Kč je určena na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelského úvěru č. , Anonymizováno, .b) Právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 10 500 Kč při uzavření Smlouvy.c) Žalovaný na svůj dluh ze Smlouvy uhradil pouze 3 000 Kč.d) Příjem žalovaného v době žádosti o poskytnutí úvěru představoval starobní důchod ve výši 10 011 Kč. Ověření jeho výše právním předchůdcem žalobce nebylo prokázáno. Žalovaný v roce 2024 pobíral důchod nižší (9 406 Kč), než měla být výše starobního důchodu v době posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na 3 000 Kč, bylo připočteno životní minimum. Právní předchůdce žalobce nezjišťoval výdaje žalovaného na bydlení, ani jeho úvěrové zatížení.e) Žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.f) Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 32 Nc 4105/2022-70, omezen ve svéprávnosti tak, že není vůbec způsobilý samostatně jednat vyjma jednání v běžných záležitostech každodenního života z důvodu závažné duševní poruchy, alkoholové demence, která jej činí sociálně závislého na péči, podpoře a kontrole okolí.g) Z lékařské zprávy MUDr. , jméno FO, nevyplývá neschopnost žalovaného právně jednat v době uzavření Smlouvy.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2395, § 2993, § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 75, § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům:a) Uzavřená Smlouva je smlouvou o úvěru.b) Schopnost žalovaného právně jednat nebyla v době uzavření Smlouvy omezená.c) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.d) Poskytnuté plnění ve výši 10 500 Kč je plněním bez právního důvodu.e) Žalovaný je povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 7 500 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a úhradami žalovaného (10 500 Kč – 3 000 Kč = 7 500 Kč).f) Žalobou uplatněný nárok na smluvní plnění (poplatky, smluvní úrok) není důvodný.g) Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).h) Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.i) Žalovaný je imobilní, pobírá starobní důchod ve výši 9 406 Kč. Je mu poskytován příspěvek na péči ve IV. stupni ve výši 19 200 Kč, který slouží výhradně k úhradě za poskytovanou péči. Žalovanému z důchodu musí zůstat dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, minimálně 15 % na osobní potřebu. Ke dni 9. 2. 2024 činily úspory na jeho depozitním účtu 68 901 Kč. Žalovaný má dluh na komunálním odpadu za rok 2018 ve výši 2 638 Kč. Úhrada za ubytování a stravu v , právnická osoba, je 17 035 Kč měsíčně. Tato částka byla snížena na 9 406 Kč s ohledem na výši starobního důchodu žalovaného.j) Poměry žalovaného umožňují žalovanému vrátit poskytnutou jistinu splátkami ve výši 100 Kč měsíčně.k) Úspěšnější žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

4. Proti I. výroku, ohledně splatnosti částky 7 500 Kč, a části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 4 500 Kč, podal žalobce odvolání. Namítl, že soud nesprávně posoudil výši bezdůvodného obohacení žalovaného. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, a to jednak částku 10 500 Kč v hotovosti při uzavření Smlouvy, jednak částku 4 500 Kč ke splacení předchozího spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , Anonymizováno, . Žalovaný uhradil 3 000 Kč. Žalobce tak má dle § 2991 o. z. nárok na vrácení částky 12 000 Kč. Při určení výše bezdůvodného obohacení soud prvního stupně vycházel pouze z částky 10 500 Kč vyplacené v hotovosti. K částce 4 500 Kč použité k úhradě předchozího úvěru nepřihlédl. Pro určení výše bezdůvodného obohacení je přitom nepodstatné, k jakému účelu byla poskytnutá částka použita. Pro výpočet bezdůvodného obohacení je podstatné, jak velký majetkový prospěch žalovaný na základě neplatné Smlouvy získal. Dále soudu prvního stupně vytkl, že stanovil splátkový kalendář k úhradě částky 7 500 Kč, přestože žalovaný má na svém depozitním účtu úspory ve výši 68 091 Kč, pobírá starobní důchod a příspěvek na péči IV. stupně, je připoutaný na lůžku (imobilní) bez dalších výdajů. Starobní důchod a úspory tak mohly být použity na úhradu jistiny. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobci přiznal částku 4 500 Kč a stanovil splatnost částky 7 500 Kč a částky 4 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Žalovaný se z jednání odvolacího soudu omluvil a vyslovil souhlas s konáním jednání v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je v převážné části důvodné.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocně přisouzené částky 7 500 Kč v I. výroku a z pravomocné části II. výroku rozsudku.

9. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z listin, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto rozhodnutí), týkající se okolností uzavření Smlouvy, ověřování úvěruschopnosti žalovaného a postoupení pohledávek na žalobce. Odvolací soud souhlasí také se závěrem, že posuzovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému (spotřebiteli) spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, uzavřená Smlouva je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

10. Žalobce si byl zjevně této skutečnosti vědom, neboť odvolání do výše uvedených závěrů soudu nesměřovalo.

11. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího řízení otázka, jaká byla výše majetkového prospěchu žalovaného a zda je v možnostech žalovaného zaplatit dlužnou částku jednorázově.

12. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování Smlouvou, sdělením Odboru sociálních věcí MMZ, dodatkem ke smlouvě o poskytnutí sociálních služeb s výpočtem úhrad za pobyt a pohybem na účtu klienta.

13. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne 2. 4. 2020 bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaný zaškrtnutím políčka zvolil aplikaci části označené jako „refinancování spotřebitelského úvěru“. V této části byla se žalovaným uzavřena dohoda o použití části spotřebitelského úvěru na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ve výši 4 500 Kč. Žalovanému byla vyplacena částka snížená o tuto úhradu, tj. částka 10 500 Kč.

14. Ze sdělení Odboru sociálních věcí MMZ bylo zjištěno k osobě žalovaného, že je umístěn od 19. 8. 2022 v , právnická osoba, ., jeho zdravotní stav není uspokojivý, je zcela imobilní, na lůžku je odkázán na pomoc a péči pečujícího personálu. Trpí alkoholovou demencí, jeho mentální schopnosti jsou na špatné úrovni. Žalovanému byl přiznán příspěvek na péči ve IV. stupni ve výši 19 200 Kč, který slouží výhradně na úhradu poskytované péče. Důchod žalovaného činil v roce 2024 částku 9 406 Kč. Protože výše úhrad za stravu a pobyt dosahuje částky 17 035 Kč, musela být rozhodnutím úhrada snížena na částku 9 406 Kč. Úspory žalovaného na depozitním účtu byly ve výši 68 901 Kč. Žalovaný měl dluh za komunální odpad v roce 2018 ve výši 2 638 Kč.

15. Dodatek č. 5 ke smlouvě o poskytování sociálních služeb ze dne 9. 1. 2024 obsahuje dohodu o snížení měsíční úhrady za ubytování a stravu ve výši 17 035 Kč na částku 9 406 Kč z důvodu, že výše důchodu nedosahuje částky nutné k úhradě ubytování a stravy, a dále tak, aby žalovanému zůstalo 15 % z příjmu. Výpočet úhrad v dodatku obsahuje rozpis plateb, z nichž je zřejmé, že skutečná úhrada za pobyt a stravu činila 8 085 Kč, částka 1 411 Kč představovala zůstatek důchodu pro osobní potřebu žalovaného.

16. Z listiny označené jako „pohyby na účtu klienta“ bylo zjištěno, že k datu 17. 1. 2024 činily úspory na depozitním účtu 68 901 Kč. V období od 5. 12. 2023 do 17. 1. 2024 byla z depozitního účtu zaplacena částka 67 Kč za odpady v roce 2023, pedikúra za 180 Kč, 3 drobné nákupy v bufetu a jeden v drogerii. Celkové výdaje činily 592 Kč. Příjem žalovaného byl ve výši 2 381 Kč.

17. Odvolací soud provedl dle § 213a odst. 1 ve spojení s § 120 odst. 2 o. s. ř. důkaz sdělením opatrovníka žalovaného ze dne 4. 2. 2025, z nějž bylo zjištěno, že důchod pro rok 2025 činí 9 697 Kč. Z důchodu musí žalovanému zůstat minimálně 15 % na osobní potřebu. Příjemcem příspěvku na péči za IV. stupeň, který byl žalovanému přiznán ve výši 23 000 Kč, je Domov seniorů. Žalovaný má na svém opatrovnickém účtu úspory ve výši 63 004 Kč. Úspory mohou být použity pouze pro osobní potřeby žalovaného.

18. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelského úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovaným nabytými hodnotami a tím, co žalovaný věřiteli vrátil. Nabytými hodnotami nemusí být přitom pouze získání peněžních prostředků (zvýšení aktiv), nýbrž i nenastoupení očekávaného snížení majetkového stavu, popřípadě snížení pasiv.

19. V posuzovaném případě byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 10 500 Kč. Soud prvního stupně však nesprávně posoudil majetkový prospěch na straně žalovaného pouze jako tuto, v hotovosti poskytnutou, částku, poníženou následně o úhrady žalovaného. Nepřihlédl k tomu, že předmětem úvěrové smlouvy byla částka 15 000 Kč a že žalovanému byly poskytnuty další prostředky ve výši 4 500 Kč, respektive že na základě plnění právního předchůdce žalobce se snížila pasiva žalovaného o částku 4 500 Kč (úhradou dluhu žalovaného). Odvolací soud tak dospěl k závěru, že majetkový prospěch žalovaného z neplatné úvěrové smlouvy byl představován jak částkou poskytnutou v hotovosti žalovanému, tak úhradou jeho dluhu částkou 4 500 Kč, celkem tedy majetkový prospěch žalovaného z neplatné smlouvy činil 15 000 Kč.

20. Žalobce tvrdil, že žalovaný uhradil celkem 3 000 Kč. Za dané situace tak má žalobce nárok na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč ponížené o úhrady žalovaného ve výši 3 000 Kč, tedy na vrácení částky 12 000 Kč.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud prvního stupně stanovil pro úhradu dlužné jistiny splátkový kalendář. Jako přiměřenou zvolil splátku 100 Kč měsíčně. Při hodnocení možností žalovaného však nepřihlédl k tomu, že žalovaný má úspory na depozitním účtu ve výši několika desítek tisíc, přičemž je osobou odkázanou na lůžko a jeho osobní výdaje jsou velmi nízké. S ohledem na přiznaný příspěvek na péči ve IV. stupni ve výši 23 000 Kč, jenž je vyplácen , právnická osoba, , zajišťujícímu péči o žalovaného, a pravidelnou úhradu nákladů za pobyt (bydlení a strava) ze starobního důchodu, je pokryta převážná většina výdajů žalovaného. Přestože náklady na jeho stravu a bydlení jsou vyšší, než je žalovanému přiznaný starobní důchod, a muselo v důsledku toho dojít ke snížení úhrady za pobyt v domově seniorů, je v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, žalovanému ponecháváno 15 % pro jeho osobní potřeby. Právě tyto žalovanému ukládané částky tvoří jeho úspory, které ke dni 4. 2. 2025 činily 63 000 Kč. Z detailu pohybu za měsíc prosinec 2023 a část ledna 2024 vyplývá, že s výjimkou úhrady poplatku za odpad za rok 2023 ve výši 67 Kč, činí výdaje žalovaného jen náklady na pedikúru a drobné nákupy potravin a drogerie, jež nedosahují ani poloviny měsíčně ukládané částky. Ze sdělení opatrovníka žalovaného nevyplývá, že by měl žalovaný další závazky. Jsou-li prostředky na depozitním účtu určeny pro osobní potřeby žalovaného, pak odvolací soud uzavírá, že k těmto potřebám může patřit rovněž úhrada dluhů žalovaného. Jestliže výše poskytnuté jistiny, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit, je výrazně nižší než částka úspor žalovaného, je dle názoru odvolacího soudu v možnostech žalovaného uhradit poskytnutou jistinu jednorázově z takto naspořených prostředků, aniž by tím byl žalovaný vystaven nebezpečí strádání. Jako přiměřenou lhůtu k úhradě dlužné částky pak považuje odvolací soud vzhledem na omezení svéprávnosti žalovaného a potřebné administrativní úkony jeho opatrovníka 30 dní, tak aby měl opatrovník žalovaného dostatek času k provedení všech úkonů souvisejících s úhradou dlužné částky žalobci.

23. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek ve výroku I. ohledně lhůty k plnění a v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 4 500 Kč, podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 7 500 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (I. výrok tohoto rozsudku) a dále mu uložil zaplatit částku 4 500 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (II. výrok tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 7. 3. 2024 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 44 529,22 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 12 000 Kč, která činí 26,95 % předmětu řízení, neúspěch měl v 73,05 % předmětu řízení. Žalovaný tak i po změně rozhodnutí zůstal v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější. Vzhledem k tomu, že se práva na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vzdal, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka 4 500 Kč a lhůta splatnosti. Žalobce byl v převážné většině se svým odvoláním úspěšný. Drobný neúspěch spočívající v delší lhůtě pro splatnost přisouzené částky, než jak navrhoval žalobce, vycházel pouze z úvahy odvolacího soudu ve vztahu k poskytnutí časového prostoru opatrovníku žalovaného pro provedení nezbytných úkonů k úhradě. Náklady žalobce v řízení před odvolacím soudem sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny za dva úkony právní služby po 1 000 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 4 500 Kč, jež byla předmětem odvolacího řízení; sepsání odvolání ze dne 18. 4. 2024, účast při jednání dne 19. 3. 2025), dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni provedení úkonu (dále jen „advokátní tarif“), náhradě hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ze dne 18. 4. 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, náhradě hotových výdajů v paušální výši 450 Kč k úkonu ze dne 19. 3. 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 577,50 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 4 327,50 Kč. Ze shodných důvodů jako v případě úhrady jistiny poskytl odvolací soud žalovanému k náhradě nákladů řízení žalobce lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku.