74 Co 11/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 303 547,82 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. listopadu 2024, č. j. 13 C 201/2024-30,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Hodoníně uložil žalované zaplatit žalobci částku 269 412 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 248 384,42 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 85 901,94 Kč, úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 299 717,82 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 333,40 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 101,74 Kč (III. výrok).

2. Soud prvního stupně ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů dále jen („o. s. ř.“), poté, kdy žalobce na výzvu soudu doplnil, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované a ke svým tvrzením označil důkazy. Soud vzal z listinných důkazů předložených žalobcem za prokázány následující skutečnosti:a) Žalobce uzavřel s žalovanou dne 7. 7. 2022 úvěrovou smlouvu (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se zavázal žalované poskytnout částku 300 000 Kč, splatnou v 107 měsíčních splátkách po 4 974 Kč s úrokem 13,99 % ročně. Součástí Smlouvy byly obchodní podmínky. Pro žalovanou byl zřízen úvěrový účet číslo , č. účtu, .b) Při zkoumání úvěruschopnosti vycházel žalobce z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 7. 7. 2022, ve které uvedla čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 19 004 Kč, že je svobodná, s jiným způsobem bydlení, nemá žádné výdaje na nájem, splátky úvěrů, žádné ostatní pravidelné výdaje. Žalobce měl k dispozici potvrzení o příjmu žalované, které se shodovalo s jejím prohlášením. Žalobce prověřil dle údajů uvedených v žádosti o úvěr insolvenční rejstřík, registr CBCB a svou interní evidenci. Při stanovení výše výdajů vycházel z ekonomického modelu, který pracuje se statistickými daty, normativními náklady na bydlení a aktuálními údaji o životním minimu. Výdaje žalované byly touto metodou stanoveny na částku 7 292 Kč.c) Dne 7. 7. 2022 byl dohodnutý úvěr čerpán ve výši 300 000 Kč.d) Dopisem ze dne 17. 6. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 14 272 Kč nejpozději do 19. 7. 2023, pod sankcí zesplatnění celého úvěru, kdy dlužná výše celého úvěru činila 297 131 Kč.e) Dopisem ze dne 19. 7. 2023, odeslaným žalované dne 24. 7. 2023, byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k zaplacení celé dlužné částky.f) Žalovaná žalobci uhradila celkovou částku 51 615,58 Kč.

3. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, když vycházel jen z údajů uvedených v její žádosti, z dokladu o výši příjmu, přičemž výdaje žalované stanovil dle částek životního minima a statistických nákladů. Žalobce nepostupoval řádně dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť nezbytným krokem posouzení je porovnání příjmů a výdajů a způsob plnění dosavadních závazků. Aby poskytovatel úvěru porovnal příjmy a výdaje, musí je nejdříve zjistit a musí za tímto účelem učinit potřebné kroky. V § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že takové informace musí být nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené. Žalobce neověřoval výdaje žalované, ověřil pouze její dosavadní splátkové zatížení v příslušných registrech. Postup zvolený žalobcem nebyl dostatečný, neboť skutečné výdaje mnoha úvěrovaných se mohou od výdajů předpokládaných ekonomickým modelem značně lišit. Ekonomický model může sloužit jako pomůcka k porovnání, zda úvěrovaným uváděné údaje odpovídají skutečnosti, nemůže však nahradit povinnost ověřovat relevantními doklady výdaje žalované, které lze objektivně zjistit. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná uvedla měsíční výdaje 0 Kč, za této situace měl být žalobce zvýšeně obezřetný při ověřování žalovanou sdělených informací. Jestliže žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, byla žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu ve lhůtě do 28. 7. 2023 (lhůta bez zbytečného odkladu od doručení výzvy) podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), proto žalobci přísluší úrok z prodlení podle § 1970 o. z. od 29. 7. 2023. Soud přiznal tento úrok částečně kapitalizovaný ve výši 21 027,61 Kč za období od 29. 7. 2023 do 19. 2. 2024 a jako běžící úrok z dlužné jistiny od 20. 2. 2024 do budoucna.

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobci, který byl ve vzájemném poměru úspěšný v rozsahu 42 %, přiznal právo na náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci.

5. Proti II. výroku podal žalobce odvolání. Tímto odvoláním byl napaden i závislý III. výrok rozsudku. Namítal, že úvěruschopnost zkoumal řádně, neboť postupoval v souladu s Obecnými pokyny Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015. Získal od spotřebitele relevantní informace pro posouzení jeho úvěruschopnosti, které si aktivně vyžádal. Ověřil údaje o výši příjmu potvrzením o zaměstnání, z něhož bylo kromě výše příjmu zřejmé, že žalovaná pracuje jako servírka v pracovním poměru na dobu neurčitou, není ve výpovědní lhůtě a z jejích příjmu nejsou prováděny žádné srážky. Mzda byla žalované vyplácena v hotovosti. Žalobce prověřil insolvenční rejstřík, v němž žalovaná neměla záznam. Závěr o neexistenci probíhajícího výkonu rozhodnutí podporuje i potvrzení o výši příjmu, z něhož nebyly prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí, jakož i prohlášení samotné žalované. Splátková morálka žalované byla prověřena z informací CBCB a z historie v interní evidenci klientů, přičemž k žalované nebyly zjištěny žádné negativní informace, žádný existující úvěr. Výdaje žalované byly hodnoceny na základě výpisu z jejího účtu č. , č. účtu, . Pokud žalovaná uváděla, že nemá žádné výdaje na bydlení, bydlela v rodinném domě, který vlastní rodinní příslušníci žalované, tudíž náklady na bydlení by se ve výpise z účtu nezobrazily. Proto žalobce vycházel, co se týče jejích výdajů, z životního minima, částky normativních nákladů na bydlení, ve které je zohledněn i počet osob v domácnosti a lokace bydlení. Splátka úvěru činila 4 974 Kč, žalovaná byla tuto částku při výši svých příjmů a výdajů hradit, stanovená splátka tak nebyla likvidační.

6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Z obsahu spisu se podává, že žalobce byl soudem prvního stupně poučen o povinnosti doplnit skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a s jakým výsledkem před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Na toto poučení žalobce reagoval vyjádřením ze dne 28. 8. 2024, v němž odkazuje na přiložené listiny, a z něhož (ani z přiložených listin) nevyplývá, že by vycházel z jiných údajů o výdajích žalované než dle ekonomického modelu. S tvrzením, že výdaje žalované zkoumal a ověřoval na základě výpisu z jejího účtu č. , č. účtu, přichází žalobce až v odvolacím řízení. Za této situace je tvrzení žalobce o zkoumání skutečných výdajů žalované výpisem z jejího účtu opožděné. Žalobcem tvrzené zkoumání výpisem z účtu se navíc nijak nepromítlo do posouzení úvěruschopnosti, skutečné výdaje žalované, které by byly takto zjištěny, nejsou žalobcem v posouzení úvěruschopnosti uváděny. Žalobce uvedl, že vyšel z ekonomického modelu, nikoliv ze skutečných výdajů žalované, které by zjišťoval, čemuž odpovídá i výše částky výdajů, ze které vycházel. Navíc se jedná o úvěrový účet, založený při poskytnutí úvěru dle Smlouvy, nikoliv účet běžný, tudíž je na něm zachyceno jen poskytnutí částky 300 000 Kč žalobcem, její splácení žalovanou, včetně toho, zda plnění žalované bylo započteno na jistinu, úroku, či jiné sjednané poplatky, pojištění a sankce. Z údajů na daném úvěrovém účtu žalované nemohl žalobce čerpat informace o příjmech a výdajích žalované, natož před poskytnutím úvěru.

9. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl níže uvedené důkazy, z nichž soud prvního stupně neučinil všechna relevantní skutková zjištění a dokazování doplnil ke zjištění možností a schopností žalované dlužnou částku zaplatit dříve, než dle pravomocného I. výroku rozsudku soudu prvního stupně.

10. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 7. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, s nikým v domácnosti nežije, způsob bydlení jiný, pracuje jako zaměstnanec, dosáhla základního vzdělání, její zaměstnavatel sídlí v , adresa, . Žalovaná uvedla, že bydlí na adrese , adresa, , nemá žádné pravidelné výdaje, nemá výdaje na nájem, nesplácí žádné úvěry u jiných bank či nebankovních společností. Žádala o úvěr ve výši 20 000Kč za účelem konsolidace.

11. Z informace o pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , zapsaného pro obec a katastrální území , adresa, , bylo zjištěno, že právní vztah k této nemovitosti je dotčen změnou, vlastníky jsou , tituly před jménem, , jméno FO, s podílem ½, , jméno FO, a , jméno FO, každá s podílem ¼.

12. Z informace o pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , zapsaného pro obec a katastrální území , adresa, , bylo zjištěno, že je ve vlastnictví obce , adresa, , se sídlem tamtéž, a že se jedná o objekt občanské vybavenosti.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí – evidence práv pro osobu bylo zjištěno, že pro žalovanou nejsou vedeny v katastru nemovitostí vlastnická ani jiná věcná práva.

14. Z výpisu z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná a trvalé bydliště má hlášeno na ohlašovně od 24. 7. 2025, před tímto datem měla hlášeno vždy trvalé bydliště na adrese , adresa, .

15. Podle § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Z § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky poskytovatel úvěru posuzuje na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Nároky z neplatné smlouvy musí být posuzovány podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, vyplývá, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za úpravu speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení se v daném případě neuplatní, neboť dobu vrácení je třeba určit s ohledem na možnosti spotřebitele, když s případným plněním povinnosti vrátit plnění z neplatné smlouvy bez zbytečného odkladu mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Uvedená rozhodnutí pak uvádějí, že takové vrácení plnění z neplatné smlouvy může být rozloženo i do budoucích splátek, neboť spotřebitel má vrátit jistinu úvěru podle svých možností, přičemž nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy.

19. Ochrana jedné ze smluvních stran úvěrového vztahu před následnou neschopností druhé strany úvěr splácet není jediným důvodem, pro který je posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí vyžadováno. Tato povinnost má významný veřejný přesah. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd., jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 7 As 444/2019.

20. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že zkoumal úvěruschopnost žalované tak, že měl k dispozici údaje o výši jejích příjmů a její výdaje stanovil na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení, stejně tak vyšel z jejího prohlášení o osobních poměrech. Z listin, které měl žalobce k dispozici, vyplývá, že bydliště žalované je v Lipově, pracuje jako servírka (zaměstnavatel má sídlo v , adresa, ). Její průměrný čistý měsíční příjem za 12 měsíců ve výši 19 004 Kč měl potvrzen zaměstnavatelem, zaměstnavatele kontaktoval i telefonicky. Náklady žalované (její výdaje) stanovil dle ekonomického modelu částkou 7 292 Kč. Žalobce údaje sdělené žalovanou, vyjma výše příjmu ze zaměstnání, nijak neověřoval, přičemž mu muselo být zřejmé, že údaj o výdajích žalované ve výši 0 Kč nemůže být pravdivý. Rovněž tvrzení žalobce o tom, že žalovaná sdílela v době poskytnutí úvěru rodinnou domácnost se svými blízkými, není a nebylo nijak doloženo, navíc je v rozporu s prohlášením žalované o tom, že domácnost nevede s žádnou osobou. Ze skutečnosti, že má určitá osoba evidovánu trvalou adresu v místě, kde vyrůstala, nelze bez dalšího dovozovat, že se zapsanými vlastníky (některými z nich) či s jinými osobami na této adrese bydlícími vede společnou domácnost.

21. Jestliže žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované nezjišťoval či nezohlednil její skutečné výdaje na uspokojování osobních potřeb a zabezpečení bydlení (včetně případných nákladů na dopravu do zaměstnání, které výdaje mohou navyšovat podstatným způsobem), nepostupoval při poskytnutí úvěru s odbornou péčí. Z ekonomického modelu nelze odhadnout, zda určitá osoba nemá zvýšené výdaje např. v souvislosti se svým zdravotním stavem (nákup léčiv, zdravotnických prostředků, náklady na dopravu k lékaři), cestou do zaměstnání, způsobem bydlení apod.

22. Žalobci přísluší pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté částky, kterou žalovaná žalobci dosud nevrátila, přičemž je nerozhodné, že některé z jejích plateb započítal na jiná plnění sjednaná ve Smlouvě, jestliže je smlouva neplatná. Smlouva je neplatná právě v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobcem. Z obsahu spisu vyplývají pouze informace o příjmu žalované z doby, kdy jí byl úvěr poskytnut, avšak pro posouzení možností žalované dlužnou částku splatit, jsou rozhodné celkové osobní a majetkové poměry (tj. i její výdaje, počet vyživovacích povinností, rodinný stav apod.).

23. Odvolací soud dále zjistil, že v katastru nemovitostí nejsou pro žalovanou evidována žádná vlastnická ani jiná věcná práva, bydliště má v současné době hlášeno na ohlašovně, právní vztah k nemovitosti, v níž měla hlášeno od svého narození trvalé bydliště, je dotčen změnou. Žalovaná není vdaná.

24. Na základě provedeného dokazování, ani po jeho doplnění, nelze učinit závěr, že by žalovaná byla v prodlení s plněním dluhu (na dlužné nesplacené jistině úvěru) v době, za kterou soud prvního stupně žalobu v části požadovaného úroku z prodlení zamítl.

25. Argumentoval-li žalobce rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, přehlíží, že toto rozhodnutí se týkalo situace, kdy spotřebitel žaloval zpět částku, kterou na poskytnutý úvěr nad rámec jistiny úvěru zaplatil. Povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dle údajů jím sdělených a ověřených či jinak získaných v době, kdy je úvěr poskytnut. Nedostatky v tomto postupu nemohou být zhojeny tím, že spotřebitel úvěr po určitou dobu splácel, tj. ze skutečností, které nastaly až po posouzení úvěruschopnosti, dovozovat, zda povinnost řádně posoudit úvěruschopnost porušil či nikoliv. Neplatnost smlouvy je sankcí za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti.

26. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném II. výroku, včetně závislého výroku o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud prvního stupně správně vyčíslil poměr vzájemného úspěchu a neúspěchu stran ve sporu, jakož i výši nákladů řízení.

27. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, žalované náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly, tudíž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.