74 CO 115/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa , doručovací adresa adresa , o zaplacení částky 29 821,36 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. června 2020, č. j. 120 C 19/2019-95,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 4 528,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 11,71 % ročně z částky 3 908,04 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 126 Kč, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 146,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 8,29 % ročně z částky 16 619,47 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 126 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 681,14 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 17 267 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a částku 2 472,88 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 8 813 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 1 278,48 Kč a úroku ve výši 81,7 % ročně z částky 20 527,51 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 126 Kč (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Soud vyšel z toho, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce dne [datum] poskytl na účet žalované částku 21 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s dohodnutým úrokem ve výši 120,43 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 1 577 Kč, splatných vždy nejpozději k 25. dni každého kalendářního měsíce. Podle smluvních ujednání mělo automaticky dojít k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou byť jen části kterékoli splátky v délce 65 dnů. Ve Smlouvě byly sjednány smluvní pokuty, podle kterých byla žalovaná povinna za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů, zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč (bod 6.1) a pro případ, že po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení (bod 6.5). Úvěruschopnost žalované žalobce před uzavřením Smlouvy řádně posoudil lustrací v databázi [příjmení], ve které byla vedena ke dni [datum] jako dlužník tří splátek po splatnosti v celkové výši 3 253 Kč. Podle výpisu z nebankovního registru klientských informací měla žalovaná skóre 535 bodů a byla v kategorii„ nejlepší segment klientů, nízké riziko“. Z pracovní smlouvy, výplatních lístků a přehledů z výpisů z účtu žalované žalobce zjistil, že žalovaná byla u svého zaměstnavatele [webová adresa], a.s., zaměstnaná od [datum], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum] a zaměstnavatel žalované zaplatil mzdu za měsíc srpen 2018 ve výši 14 286 Kč, za měsíc září 2018 ve výši 17 764 Kč a za měsíc říjen 2018 ve výši 14 337 Kč. Podle formuláře Hodnocení klienta žalovaná pobírala čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 15 400 Kč a měla měsíční výdaje na bydlení ve výši 2 000 a na ostatní 300 Kč. Dále bylo do výdajů započteno životní minimum ve výši 3 410 Kč a rezerva 1 000 Kč. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobci celkem 4 731 Kč ve třech splátkách po 1 577 Kč zaplacených dne [datum], [datum] a dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k úhradě čtvrté, páté a šesté splátky, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a upozornil ji na možnost zesplatnění celého úvěru v případě nezaplacení dlužných splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužné částky ani na výzvu neuhradila, žalobce přípisem ze dne [datum] informoval žalovanou o zesplatnění úvěru a vyzval ji k úhradě dlužné částky ve výši 26 080 Kč. Dne [datum] žalobce žalované odeslal předžalobní výzvu ze dne [datum]. Při právním hodnocení věci považoval soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, a ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dohodnutý úrok ve výši 120,43 % ročně za nepřiměřeně vysoký a příčící se dobrým mravům, neboť podstatně přesahuje úrokovou sazbu v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami za poskytování úvěrů nebo půjček, které se dle statistických údajů [obec] národní banky (veřejná databáze [příjmení]) u úvěrů poskytnutých bankami v listopadu 2018 pohybovaly v rozmezí od 2,77 % do 24,14 % ročně. Ujednání o úroku proto soud posoudil jako absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009, konstatoval, že vzhledem k neplatnosti tohoto ujednání nelze žalobci přiznat ani část smluvního úroku, která není v rozporu s dobrými mravy. Soud měl proto za důvodný nárok žalobce na zaplacení částky 17 267 Kč (z titulu dlužné jistiny a smluvní pokuty za prodlení s úhradou čtvrté a páté splátky) se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 472,88 Kč (0,1 % z dlužné původní jistiny od zesplatnění úvěru) Ve zbytku žaloby, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 8 813 Kč z titulu kapitalizovaného smluvního úroku ke dni zesplatnění úvěru se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, částky 1 278,48 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně počítané ze smluvního a úroku ve výši 81,7 % ročně z částky 20 527,51 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

3. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a tím, že převážně úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly.

4. Proti části II. výroku rozsudku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 5 675,71 Kč (sestávající z kapitalizovaného úroku do zesplatnění přepočítaného na 20 % ročně ve výši 1 017 Kč, rozdílu mezi požadovanou původní jistinou ke dni zesplatnění / 20 527,51 Kč a přiznanou jistinou / 16 269 Kč ve výši 4 258,51 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 Smlouvy ve výši 400 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 20 527,51 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 126 Kč, a proti III. výroku o náhradě nákladů řízení, podal žalobce odvolání. Zdůraznil, že je nebankovním poskytovatelem úvěrů, přičemž v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, neboť je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Pokud se smluvní strany dohodly na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z premisy, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích. Sjednané úroky jsou ovlivněny celou řadou faktorů, a pokud se smluvní strany dohodly na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je nezbytné vycházet z premisy, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích. Lze-li s přihlédnutím k těmto faktorům očekávat relativně vysokou výši úroků, mají smluvní strany možnost se zcela svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu za takových podmínek vstoupí (odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1783/11). Rovněž lze přihlédnout i ke stanovisku Pléna Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS – ST [číslo], publikovaného pod [číslo] Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu, podle kterého„ ten, kdo se staví k uplatňování svých práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto svých práv“. Žalobce byl přesvědčen, že Smlouva je platná a strany v celém rozsahu zavazuje. V případě sjednané sazby úroků se nejedná o nepřiměřené ujednání (§ 1813 o. z.), neboť žalovaná byla se sazbou úroků seznámena v předsmluvním formuláři, ve Smlouvě i v oznámení o schválení úvěru. Dle názoru žalobce je úroková sazba přiměřená a odpovídající situaci na trhu v nebankovních úvěrech. K tomu odkázal na rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018, podle kterého„ sjednaný úrok 109,45 % ročně nedosahuje čtyřnásobku obvyklé úrokové míry, tedy 30 %“ a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 46 ICm 2408/2017, 16 VSOL 656/2018, podle kterého„ není úrok ve výši 137,51 % ročně u smlouvy uzavřené v roce 2015 nepřiměřeně vysoký za předpokladu, kdy je spotřebiteli obsah dohody o předmětu a ceně plnění zřejmý.“ a„ argumentace žalobce obvyklou výší úroků ve smyslu ustanovení § 1802 o. z., z níž dovozoval rozpor s dobrými mravy je nepřiměřená, neboť uvedené ustanovení dopadá jen na případy, kdy výše úroků není výslovně sjednána“. I pokud by měl soud za to, že sjednaný úrok je příliš vysoký, pak by takto sjednaná výše představovala pouze nezákonné určení množstevního rozsahu dle § 577 o. z. Pokud tedy soud považoval dohodnutý úrok za příliš vysoký, měl žalobci podle § 2395 o. z. přiznat úrok obvyklý, poskytovaný v daném místě a čase u nebankovních spotřebitelských úvěrů. Navíc podle žalobce nemůže být sjednaný úrok v rozporu s dobrými mravy s ohledem na § 1813 o. z., neboť občanský zákoník zná v tomto případě neúměrné zkrácení podle § 1793 o. z., kterého by se musela žalovaná dovolat, což neučinila. Zdůraznil, že žalovaná měla možnost k uzavření smlouvy nepřistoupit, pokud měla výhrady ke smluvním podmínkám. Ke stanovení obvyklé úrokové míry spotřebitelských úvěrů neměl soud použít databázi [příjmení], která zahrnuje americké hypotéky (což snižuje úrokovou míru) a nerozlišuje mezi úvěry podle jejich výše. Uvádí proto hodnoty nižší, než je obvyklá výše úroků u spotřebitelských neúčelových úroků poskytovaných bankami. Obvyklé úročení spotřebitelských úvěrů se např. u [právnická osoba] či [právnická osoba] v roce 2013 pohybovalo mezi 15 – 35 %, když [právnická osoba] v lednu 2013 poskytovala hotovostní neúčelový úvěr ve výši 35 000 Kč na dobu splatnosti 48 měsíců s průměrnou sazbou 18,9 %, tedy vyšší, než uváděnou v databázi [příjmení]. Žalobce se navíc v podaném odvolání domáhá přiznání úroku pouze ve výši 20 % ročně, který nedosahuje průměrné výše úroků při poskytování půjček v nebankovním sektoru. Podle žalobce nelze pojímat ochranu spotřebitele jako nejvyšší právní princip, který je možné aplikovat neomezeně a zanedbávat zásadu proporcionality, ale je třeba vycházet z principu právní jistoty a zásady, že každý občan může činit, co zákon nezakazuje, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. [jméno] občanského práva jsou zásadně dispozitivního charakteru, jen tak může být subjektům občanskoprávních vztahů umožněno, aby si v souladu s uplatňujícím se principem autonomie mohly v podmínkách tržního hospodářství, volné soutěže a konkurence, souhrn práv a povinností smlouvou svobodně uspořádat odchylně od občanského zákoníku, a realizovat vlastní osobní a hospodářské představy a záměry v souladu s jejich individuálními zájmy a potřebami. Nepřiznání práva na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalované, měl žalobce za rozporné s § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 26 080 Kč (nová jistina ve výši 24 682,79 Kč /sestávající z původní jistiny ve výši 20 527,51 Kč a úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 155,28 Kč, náhrada nákladů dle bodu 6.2 Smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.1 Smlouvy ve výši 998 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty dle bodu 6.5 Smlouvy ve výši 3 751,36 Kč (0,1 % z nové jistiny ve výši 24 682,79 Kč za každý den prodlení od [datum] do data vyhotovení žaloby) a úroku ve výši 81,7% ročně z původní jistiny ve výši 20 527,51 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 126 Kč. Tvrdil, že dne [datum] uzavřel s žalovanou Smlouvu, na jejímž základě dne [datum] poskytl žalované úvěr ve výši 21 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 120,43 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 1 577 Kč od prosince 2018 dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu Oznámení o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr žalobce prověřil doklady a informacemi získanými od žalované, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, doklady o příjmech, výpisy z bankovních účtů, prohlášením žalované a ověřil úvěrovou historii žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaná zaplatila žalobci pouze tři splátky po 1 577 Kč dne [datum], [datum] a dne [datum]. V důsledku prodlení žalované se zaplacením čtvrté splátky splatné dne [datum] došlo dle bodu 6.3 Smlouvy automaticky k zesplatnění úvěru k [datum]. K tomuto dni se stala splatná nesplacená jistina a nezaplacené úroky. Žalobci v souvislosti s prodlením žalované se zaplacením čtvrté a páté splátky vzniklo také právo na úhradu náhrady vzniklých nákladů (po 200 Kč) v celkové výši 400 Kč a smluvní pokuty dle bodu 6.1 Smlouvy (po 499 Kč) v celkové výši 998 Kč. Žalobci dále vzniklo právo na smluvní pokutu dle bodu 6.5 Smlouvy ve výši 3 751,36 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Na jednání konaném dne [datum] soud provedl důkazy listinami založenými v soudním spise a vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 17 267 Kč (jistina 16 269 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.1 Smlouvy 998 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a část požadované smluvní pokuty dle bodu 6.5 Smlouvy ve výši 2 472,88 Kč, a z pravomocné (odvoláním nenapadené) části II. výroku rozsudku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení zbývající části smluvní pokuty dle bodu 6.5 Smlouvy ve výši 1 278,48 Kč, části požadované jistiny a smluvního úroku ve výši 3 137,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 61,7 % ročně z částky 20 527,51 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 126 Kč.

9. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byla otázka, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 5 675,71 Kč (sestávající z kapitalizovaného úroku do zesplatnění přepočítaného na 20 % ročně ve výši 1 017 Kč, rozdílu mezi požadovanou původní jistinou ke dni zesplatnění / 20 527,51 Kč a přiznanou jistinou / 16 269 Kč ve výši 4 258,51 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 Smlouvy ve výši 400 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 20 % ročně z částky 20 527,51 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 126 Kč.

10. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z k důkazu provedených listin, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.

11. Na jednání konaném dne [datum] v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování Smlouvou a Kartou klienta a podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o výpis ze systémové časové řady ČNB - [příjmení] za rok 2018, úrokové sazby UK4, období 11/ 2018, načež dospěl k závěru, že pro právní posouzení dané věci jsou rozhodující následující skutková zjištění:

12. Ze Smlouvy odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjistil, že podle bodu 6.3 Smlouvy v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky došlo k zesplatnění úvěru; okamžitě splatnou se měla stát jistina, úroky přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů. Ke dni zesplatnění se nesplacená jistina a úroky staly součástí nové jistiny úvěru (bod 6.4). Žalobce měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku v délce prodlení 15 dnů (bod 6.2).

13. Z Karty Klienta odvolací soud zjistil, že žalovaná žalobci zaplatila tři splátky po 1 577 Kč dne [datum], [datum] a dne [datum].

14. Z výpisu ze systémové časové řady ČNB - [příjmení] za rok 2018, úrokové sazby UK 1 až UK 22, odvolací soud zjistil, že obvyklá výše úroků u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) v listopadu 2018 dosahovala 8,29 % ročně.

15. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalovaná se dostala do prodlení více než 65 dní se zaplacením čtvrté splátky, že na prodlení a možnost zesplatnění byla opakovaně písemně upozorňována a že žalobce nesplacený úvěr pro prodlení žalované zesplatnil ke dni dne [datum] Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné.

16. Odvolací soud se ztotožňuje s právním posouzením soudu prvního stupně v tom, že s ohledem na datum uzavření Smlouvy je nutno daný vztah posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.), jakož i v tom, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč a sjednána sazba úroků ve výši 120,43 % ročně.

17. S ohledem na rozsah odvolání zabýval se odvolací soud dále otázkou, zda byla mezi účastníky předmětnou smlouvou platně sjednána výše úrokové sazby a zda má žalobce právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalované.

18. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

20. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

22. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že smlouva o úvěru byla mezi žalobcem a žalovanou, jako spotřebitelkou, uzavřena platně, jakož i v tom, že jako platné nelze hodnotit ujednání o výši úrokové sazby 120,43 % ročně, neboť se jedná o ujednání nepřiměřené, které zakládá v neprospěch spotřebitele významně nerovnovážnou povinnost. K takovému ujednání proto nelze přihlížet (§ 1815 o. z.). K obdobnému závěru o nepřiměřenosti sjednané sazby úroků dospěl ostatně i soud prvního stupně, který ujednání o sazbě úroků označil jako absolutně neplatné podle § 588 o. z. Ať již na takové ujednání bude nahlíženo z pohledu ustanovení § 1815 o. z., či jako na ujednání absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z., odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně konstatuje, že žalobci s ohledem na znění § 2395 o. z., coby věřiteli z úvěrové smlouvy, náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je jedním z definičních znaků úvěrové smlouvy. Jestliže je smluvní ujednání o výši úrokové sazby shledáno absolutně neplatným, nebo k němu nelze přihlížet, je nutno na tuto část úvěrové smlouvy nahlížet tak, že„ nebyla stanovena“ a stanovit ji podle § 1802 o. z., tj. ve výši obvyklých úroků poskytovaných bankami v místě bydliště žalované v době uzavření Smlouvy. Vzhledem k dikci tohoto ustanovení, které jednoznačně odkazuje na úroky„ poskytované bankami“, jsou pro stanovení obvyklé výše úroků v tomto případě zcela irelevantní námitky žalobce o tom, že je nebankovním subjektem a že ve sféře jeho podnikání je vzhledem k větší rizikovosti zcela běžné a spravedlivé, že úroky bývají o něco vyšší než u bank.

23. Pokud jde o námitku žalobce, že za obvyklou výši úroků u spotřebitelských neúčelových úvěrů poskytovaných bankami, nelze považovat údaje z databáze [obec] národní banky [příjmení], odvolací soud ji neshledává důvodnou.

24. Databáze časových řad [příjmení] vedená Českou národní bankou zobrazuje průměrné sazby z korunových úvěrů poskytnutých bankami klientům v členění dle kategorie nového úvěrového obchodu. Úroková sazba pokrývá všechny úrokové platby, je přepočtená na roční základ a uváděná v procentech za rok. Zdrojem dat pro sestavování je měsíční výkaz banky/pobočky zahraniční banky o úrokových sazbách nově poskytnutých úvěrů. Vykazujícími subjekty jsou banky a pobočky zahraničních bank působící v ČR. Průměrné sazby jsou stanoveny jako vážený průměr, kde vahami jsou objemy v příslušných kategoriích úvěrů. V databázi nejsou zahrnuty restrukturalizované úvěry a neobchodovatelné cenné papíry (srov. metodický list ČNB k databázi časových řad [příjmení]).

25. Podle odvolacího soudu databáze časových řad [příjmení] je uceleným a důvěryhodným zdrojem informací pro zjištění obvyklé výše úroků požadovaných za úvěry, které poskytovaly banky v České republice ve zjišťované době.

26. Odvolací soud po doplnění dokazování zjistil, že úroková sazba v době uzavření smlouvy, tj. v listopadu 2018, činila 8,29 % ročně. Tuto hodnotu proto považuje odvolací soud za obvyklou úrokovou sazbu ve smyslu § 1802 o. z.

27. Vzhledem k tomu, že úvěr ve výši 21 000 Kč byl na účet žalované připsán dne [datum] a žalovaná zaplatila žalobci první splátku ve výši 1 577 Kč dne [datum], činí při úrokové sazbě 8,29 % ročně úrok z poskytnutého úvěru ve výši 21 000 Kč od [datum] do [datum] (zaplacení první splátky) částku 9,53 Kč. Na jistinu tak byla první splátkou zaplacena částka 1 567,47 Kč. Druhou splátku ve výši 1 577 Kč žalovaná zaplatila dne [datum]. Při stejné úrokové sazbě činí úrok z nové jistiny ve výši 19 432,53 Kč (původní jistina ve výši 21 000 Kč po odečtení části první splátky ve výši 1 567,47 Kč) od [datum] do [datum] (zaplacení druhé splátky) částku 88,27 Kč. Na jistinu tak byla z druhé splátky zaplacena částka 1 488,73 Kč. Třetí splátku ve výši 1 577 Kč žalovaná zaplatila dne [datum]. Při stejné úrokové sazbě činí úrok z částky 17 943,80 Kč (nová jistina ve výši 19 432,53 Kč po odečtení části druhé splátky připadající na jistinu ve výši 1 488,73 Kč) od [datum] do [datum] (zaplacení třetí splátky) částku 252,67 Kč. Na jistinu tak byla z třetí splátky zaplacena částka 1 324,33 Kč.

28. Po provedeném přepočtu tak odvolací soud dospěl k závěru, že na poskytnutou jistinu ve výši 21 000 Kč žalovaná do zesplatnění zaplatila 4 380,53 Kč (nikoliv 4 731 Kč, jak uvedl soud prvního stupně) a nevrácená jistina tak činila 16 619,47 Kč (nikoliv 16 269 Kč). Kapitalizovaný úrok ve výši 8,29 % ročně z nevrácené jistiny ve výši 16 619,47 Kč od [datum] ke dni zesplatnění úvěru ([datum]) pak činil částku 396,34 Kč.

29. Žalobce má dle uzavřené Smlouvy (v souladu s § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) také nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalované delším než 15 dnů se zaplacením čtvrté a páté splátky ve výši 2 x 200 Kč, neboť doložil, že před zahájení soudního řízení opakovaně zasílal žalované upomínky o zaplacení dluhu.

30. Rozhodnutí soudu, kterým zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal nad nárok přiznaný na jistině (16 269 Kč) také částky 350,47 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění ve výši 396,34 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč, tedy částky 1 146,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a pokračujícího úroku ve výši 8,29 % ročně z jistiny ve výši 16 619,47 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 126 Kč, tak není správné.

31. S ohledem na rozsah žalobcova odvolání a vše výše uvedené proto odvolací soud změnil dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 1 146,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a pokračující úrok ve výši 8,29 % ročně z částky 16 619,47 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 126 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Ve zbylém rozsahu žalobcova odvolání zamítavý II. výrok rozsudku soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

32. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni [datum] (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Hodnota předmětu řízení činí součet žalobou uplatněné částky 29 821,36 Kč a příslušenství - úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 080 Kč od [datum] kapitalizovaných do [datum] částkou 1 616,24 Kč a úroků ve výši 81,7 % ročně z částky 20 527,51 Kč od [datum] kapitalizovaných do [datum] částkou 10 568,01 Kč; tj. z částky předmětu řízení ve výši 42 005,61 Kč. Žalobce byl úspěšný co do částky 23 473,53 Kč, neboť soudem prvního stupně mu byla přiznána částka 20 809,96 Kč (19 739,88 Kč a 1 070,08 Kč jako úrok ve výši 9,75 % ročně z částky 17 267 Kč od [datum] kapitalizovaný k [datum]) a 2 663,57 Kč přiznáno soudem odvolacím (1 146,81 Kč, 71,07 Kč jako úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 146,81 Kč od [datum] kapitalizovaný k [datum] a 1 445,69 Kč jako úrok ve výši 8,29 % ročně z částky 16 619,47 Kč od [datum] kapitalizovaný k [datum]). Úspěch žalobce je tak představován 55,88 % předmětu řízení, neúspěšný byl žalobce v 44,12 % předmětu řízení. Celkový úspěch žalobce je tak představován částkou 4 941,45 Kč, která činí 11,76 % celkového předmětu řízení. Žalobce má proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 11,76 % Náklady žalobce spočívají v uhrazeném soudního poplatku ve (správné) výši 1 194 Kč, odměně advokáta za tři úkony právní služby počítané z tarifní hodnoty 29 821,36 Kč po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, třech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, odměně za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč (účast u jednání soudu) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč za tento úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradě DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 798 Kč Odvolací soud nepřiznal žalobci požadovanou odměnu advokáta za„ doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti“ ze dne [datum], neboť„ jde o nikoli účelně vynaložený náklad, když veškerá podstatná tvrzení měla být uvedena již v žalobě“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4715/2017). [příjmení] náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně by tedy představovala částku 5 792 Kč, z toho 11,76 % činí 681,14 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

33. Vzhledem k tomu, že žalobce zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu prvního stupně (který vyměřil soudní poplatek dle položky 1 Sazebníku poplatků, jenž tvoří přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přesto, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podléhá zpoplatnění dle položky 2 Sazebníku poplatků) na soudním poplatku více, než činila jeho poplatková povinnost, bude na soudu prvního stupně, aby dle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrátil žalobci přeplatek ve výši 298 Kč.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka 17 661,97 Kč (5 675,71 Kč, 1 221,98 Kč jako úrok z prodlení z částky 5 675,71 Kč ve výši 9,75 % ročně od [datum] kapitalizovaný k [datum] a 10 764,28 Kč jako úrok ve výši 20 % ročně z částky 20 527,51 Kč od [datum] kapitalizovaný k [datum]). Žalobce byl úspěšný co do částky 5 006,06 Kč (1 146,81 Kč, 246,90 Kč jako úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 146,81 Kč od [datum] kapitalizovaný k [datum] a 3 612,35 Kč jako úrok ve výši 8,29 % ročně z částky 16 619,47 Kč od [datum] kapitalizovaný k [datum]). Jeho úspěch tedy činí 28 % a neúspěch 82 % předmětu odvolacího řízení. V odvolacím řízení tak byla úspěšnější žalovaná, které vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Protože však žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok tohoto rozsudku).