74 Co 130/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce B zastoupený Jméno žalobce B sídlem Adresa žalobce B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 41 274,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. dubna 2024, č. j. 6 C 109/2024-43, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 28. dubna 2025, č. j. 6 C 109/2024-66,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 370 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 865,34 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud“ či „okresní soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 350 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 40 294,60 Kč s příslušenstvím (II. výrok), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok) a uložil žalobci doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku 412 Kč (IV. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “) a žalovaný uzavřeli dne 3. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejím základě společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku 38 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit ve 24měsíčních splátkách po 3 237 Kč částku 77 687 Kč.b) Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného společnost , Anonymizováno, vyšla z žádosti o uzavření Smlouvy ze dne 3. 6. 2019, ve které žalovaný prohlásil, že žije v nájmu s partnerkou, je zaměstnaný jako řidič s měsíčním příjmem 23 251 Kč, další měsíční příjem domácnosti činí 15 000 Kč, měsíční výdaje sestávají ze splátek půjček ve výši 9 100 Kč a odhadnuté částky 7 000 Kč.c) Žalovaný společnosti , Anonymizováno, předložil pracovní smlouvu ze dne 1. 11. 2018 na dobu neurčitou a výplatní pásky za měsíce březen a duben 2019.d) Podle tvrzení žalobce žalovaný z titulu Smlouvy uhradil 37 650 Kč.e) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 společnost , Anonymizováno, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce s účinností od 16. 12. 2022.f) Postoupení pohledávky společnost , Anonymizováno, oznámila žalovanému dopisem ze dne 16. 12. 2022, odeslaným dne 13. 1. 2023.g) Dne 6. 12. 2023 odeslal žalobce žalovanému předžalobní upomínku.

3. Při právním hodnocení věci soud vyšel z § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, § 580, § 588, § 1879 a § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), rozsudků Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 a ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, nálezů Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, načež dospěl k následujícím závěrům:a) Posuzovaná Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru.b) Žalobce neprokázal, že společnost , Anonymizováno, před poskytnutím hotovosti ověřila žalovaným uváděné údaje o jeho příjmech a výdajích a konkrétní finanční a životní situaci žalovaného, neboť se spokojila s výší výdajů v žalovaným odhadnuté výši, aniž bylo zřejmé, zda se týká jen žalovaného či jeho dvoučlenné domácnosti; do příjmů žalovaného pak zahrnula i příjem 15 000 Kč měsíčně, který žalovaný nedoložil.c) Společnost , Anonymizováno, tak neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo i z jiných zdrojů.d) Smlouva je absolutně neplatná dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti Smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 580 a § 588 věty první o. z.), přesto, že znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ke dni uzavření Smlouvy navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno relativní neplatnostíe) Žalobce má vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení.f) Žalobce tvrdil (a v řízení nečinný žalovaný nezpochybnil), že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému částku 38 000 Kč a žalovaný vrátil 37 650 Kč. Žalovaný se tedy na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil o částku 350 Kč, kterou soud uložil žalovanému žalobci vrátit.g) Na základě absolutně neplatné Smlouvy nevznikl žalobci nárok na dohodnuté příslušenství.h) Žalobci nevznikl nárok ani na zákonný úrok z prodlení, neboť do prodlení se žalovaný dostane teprve poté, co neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu. Soud považoval za přiměřenou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru dobu tří dnů od právní moci rozsudku.i) Proto soud ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.j) Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a tím, že v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.k) Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobci doplatit soudní poplatek za podanou žalobu podle položky 1 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

4. Proti části II. výroku rozsudku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 3 000 Kč, podal žalobce odvolání. Nenapadal závěr soudu o neplatnosti Smlouvy z důvodu porušení povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, ani závěr o posouzení jeho nároku jako práva na vrácení bezdůvodného obohacení. Nesouhlasil však se závěrem soudu, že žalovaný z titulu Smlouvy zaplatil 37 650 Kč. Taková skutečnost neplyne z tvrzení žalobce, ani z předložených důkaz. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný do postoupení pohledávky uhradil 34 650 Kč a od postoupení pohledávky nezaplatil ničeho. Pokud žalobce tvrdil, a doložil, kolik bylo uhrazeno, není soud oprávněn sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je odlišný od nároku žalobního. V žalobě žalobce může část pohledávky dlužníkovi prominout, v žalobě nepožadovat, a pokud soud nevychází z předložených dokladů, ale sám přepočítává poskytnutý úvěr, mínus žalovanou částku, může dojít k jinému výsledku než to, co žalobce tvrdil a prokázal. Podle odůvodnění rozsudku soud neprovedl důkaz přehledem plateb (Tabulka umoření). Pokud měl soud pochybnost o výši plateb žalovaného, měl žalobce vyzvat k upřesnění jeho tvrzení. Žalobce však byl přesvědčen, že výši plateb sdělil soudu jednoznačně a úplně již v žalobních tvrzeních. Zdůraznil své právo žalovat částku nižší, než která mu byla původním věřitelem postoupena, a na kterou by měl nárok.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Vzhledem k tomu, že soud v odvoláním napadeném rozsudku nerozhodl o části předmětu řízení, rozhodl o ní (na základě podnětu odvolacího soudu) doplňujícím rozsudkem (§ 166 odst. 1 o. s. ř.) ze dne 28. 4. 2025, č. j. 6 C 109/2024-66, tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci také částku 630 Kč. Doplňující rozsudek nabyl samostatně právní moci dne 29. 5. 2025.

7. V reakci na vydání doplňujícího rozsudku žalobce na jednání odvolacího soudu konaném dne 10. 9. 2025 upřesnil, že odvolání již směřuje pouze do částky 2 370 Kč (3 000 Kč – 630 Kč).

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí okresního soudu a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízení jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku a pravomocného doplňujícího rozsudku, ve kterých soud uložil žalovanému zaplatit žalobci celkem 980 Kč a z pravomocné části II. výroku, ve které byla žaloba zčásti zamítnuta.

10. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu především otázka, jakou částku žalovaný žalobci (společnosti , Anonymizováno, ) vrátil.

11. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 1. 2. 2024, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 41 274,60 Kč s příslušenstvím, na základě tvrzení, že žalovaný uzavřel s jeho právním předchůdcem (společností , Anonymizováno, ) Smlouvu, na jejímž základě společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému částku 38 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 19. 4. 2021. Ke dni 3. 6. 2021 činila dlužná jistina 23 702,20 Kč a dlužný poplatek 22 334,80 Kč. Po tomto datu do postoupení pohledávky žalovaný zaplatil 3 000 Kč. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil 34 650 Kč. Po podpisu smlouvy o postoupení neuhradil ničeho.

12. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování Tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022, ze které vzal za prokázané následující skutečnosti:

13. Žalovaný z titulu Smlouvy zaplatil právnímu předchůdci žalobce v období od 15. 7. 2019 do 19. 4. 2021 11 splátek v celkové výši 31 650 Kč a dne 1. 11. 2021 zaplatil částku 3 000 Kč, celkem zaplatil 34 650 Kč.

14. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem ohledně závěru (který v řízení nikdo nezpochybňoval), že posuzovaná Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni jejího uzavření.

15. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem také v tom, že právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť vůbec neposuzoval především reálné výdaje žalovaného.

16. Smlouva je proto podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je přijetím plnění z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

18. Bezdůvodné obohacení představuje rozdíl mezi žalovaným nabytými majetkovými hodnotami a tím, co žalovaný žalobci (jeho právnímu předchůdci) vrátil.

19. Z tvrzení žalobce i ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že žalovaný z titulu Smlouvy zaplatil 34 650 Kč, nikoliv 37 650 Kč, jak nesprávně uvedl okresní soud. Žalovaný byl proto povinen žalobci vrátit 3 350 Kč (poskytnutých 38 000 Kč – vrácených 34 650 Kč).

20. Vzhledem k tomu, že okresní soud z částky 3 350 Kč již pravomocně uložil žalovanému zaplatit žalobci 980 Kč (350 Kč v I. výroku odvoláním napadeného rozsudku + 630 Kč v doplňujícím rozsudku), odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. část II. výroku rozsudku okresního soudu a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 2 370 Kč (I. výrok tohoto rozsudku).

21. Jelikož došlo ke změně rozsudku, rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř.).

22. Odvolací soud vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, a kapitalizoval v žalobě požadované příslušenství k datu vyhlášení rozsudku okresního soudu. V řízení před okresním soudem byl úspěšnější žalovaný, kterému však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (II. výrok tohoto rozsudku).

23. Na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznal odvolací soud plně úspěšnému žalobci podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 000 Kč, odměnu advokáta za 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 1 000 Kč (počítáno z tarifní hodnoty věci 3 000 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, 1 režijní paušál ve výši 300 Kč (sepis odvolání) dle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, 1 režijní paušál ve výši 450 Kč (účast na jednání odvolacího soudu) dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, ½ náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání odvolacího soudu ze sídla advokátní kanceláře substituta zástupce žalobce (z , adresa, a zpět v rozsahu 2 půlhodin po 150 Kč, tedy částku 150 Kč (substitut se téhož dne účastnil také jednání ve věci sp. zn 74 Co 8/2025), ½ náhrady cestovních výdajů za cestu vykonanou z , adresa, a zpět (70 km) osobním automobilem , Anonymizováno, o průměrné spotřebě 7,3 l/100 km benzínu 95 v ceně 35,80 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, ve výši 294,50 Kč (1/2 z částky 588,93 Kč) a náhradu 21 % DPH z odměny a náhrad (z částky 3 194,50 Kč) ve výši 670,85 Kč. Celkem přiznal odvolací soud žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 4 865,34 Kč (III. výrok tohoto rozsudku).