74 CO 137/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení 75 157,17 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2020, č. j. 52 C 165/2019-109,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 75 157,17 Kč s úrokem ve výši 22,62 % ročně od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části I. výroku, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku ve výši 22,62 % ročně z částky 75 157,17 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 75 157,17 Kč od [datum] do [datum], zrušuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 39 254,10 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 28 898,17 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 75 157,17 Kč s úrokem ve výši 22,62 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok) a žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 22 200 Kč (II. výrok). Po skutkové stránce soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že [právnická osoba] se smlouvou o úvěru ze dne [datum] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 140 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 997 Kč do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal dne [datum]. Úvěr byl původním věřitelem zesplatněn ke dni [datum] a žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky 126 076 Kč. Žalovaný před zesplatněním úvěru uhradil 69 897,91 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o jejím postoupení ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému sděleno oznámením ze dne [datum]. V e-mailu ze dne [datum] žalobce zaslal žalovanému návrh uznání dluhu. Listina obsahovala rozpis 34 splátek po 3 997 Kč od [datum] do [datum] a formulaci o uznání dluhu ve výši 133 541,09 Kč. Žalovaný splácel žalobci dluh ve měsíčních splátkách po 5 000 Kč od června 2016 do října 2018. Soud prvního stupně považoval mezi účastníky za nespornou skutečnost, že žalovaný dle právě zmíněného splátkového kalendáře uhradil částku 134 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu 95 313 Kč.

2. Po právní stránce nalézací soud dovodil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným platnou smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) a primárně se zabýval vznesenou námitkou promlčení žalobou uplatněného nároku, kdy žalovaný namítal, že žaloba byla podaná po uplynutí tříleté promlčecí doby (§ 629 o. z.) běžící od zesplatnění úvěru. Z formulace návrhu uznání dluhu, ve kterém se výslovně uvádí„ včetně příslušenství, které narůstá až do úplného uhrazení jistiny“ dospěl k závěru, že splátky tam uvedené právě toto příslušenství zahrnují a že jeho růst je ve splátkách zohledněn. Součástí průvodního e-mailu bylo upozornění na běžící úroky z prodlení. Soud konstatoval, že oba tyto dokumenty formuloval žalobce, přičemž je zřejmé, že návrh uznání dluhu, jakožto dokument, který měl být žalovaným jako právní jednání podepsán, má vyšší váhu než pouhý průvodní e-mail. Dovodil, že návrh uznání dluhu ani průvodní mail neupozorňoval na to, že by měla být nad rámec textu uznání dluhu a rozpisu splátek doplácena jistina, které se žalobce v projednávané věci domáhá. Uzavřel proto, že žalovaný musel v červnu 2016 dospět k závěru, že celková dlužná částka činí 133 541,09 Kč, zvláště pokud již předtím právnímu předchůdci žalobce zaplatil 69 897,91 Kč. Žalovaný mohl být v návaznosti na obsah doprovodného e-mailu maximálně na pochybách ohledně případného dalšího úroku z prodlení. Na podkladě ustanovení § 1812 o. z., soud uzavřel, že pro žalovaného jako spotřebitele je nepochybně příznivější výklad návrhu uznání dluhu a doprovodného e-mailu takový, že se jednalo o konečnou částku. Pokud tedy žalovaný celkovou částku dle návrhu uznání zaplatil, a to dokonce dříve, než splátkový kalendář předpokládal, má soud za to, že z okolností nelze ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. dovodit, že by takto uznával cokoli nad rámec toho, co plnil. Dle názoru soudu prvního stupně v projednávané věci nelze aplikovat ani ustanovení § 2054 odst. 1 o. z. Placení úroků totiž musí být projevem skutečné vůle dlužníka, pro něž se rozhodl dobrovolně a vědomě. Žalovaný se dle soudu prvního stupně nerozhodnul dobrovolně a vědomě platit úroky z částky 75 157,17 Kč (a nebylo to jeho vůlí), protože o dluhu v tomto rozsahu byl informován až předžalobní upomínkou ze [datum]. Soud prvního stupně tedy fakticky dospěl k závěru, že nedošlo k prodloužení promlčecí doby uznáním dle § 639 o. z. ve spojení s ustanovením § 2054 o. z. Promlčecí doba tedy byla v souladu s ustanovením § 629 odst. 1 o. z. pouze tříletá. Právo mohlo být žalobcem uplatněno poprvé [datum], tj. den následující po splatnosti úvěru. Promlčecí doba tak dle soudu prvního stupně uplynula dnem [datum]. Žaloba byla podána teprve dne [datum], tj. půl roku po jejím uplynutí. Právo žalobce se tedy promlčelo. Námitku promlčení proto soud prvního stupně hodnotil jako důvodnou a žalobu zamítnul. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů.

3. Dne [datum] podal žalobce proti rozsudku blanketní odvolání, které doplnil podáním ze dne [datum]. Vytkl soudu prvního stupně nesprávná skutková zjištění. Potvrdil, že je mezi účastníky nesporné, že žalovaný uhradil postupným splácením částku 134 000 Kč. Ohradil se však proti závěrům o nespornosti úhrady této částky podle splátkového kalendáře či dokonce ve sjednaných splátkách. Žalobce od počátku sporu tvrdil a prokazoval, že žalovaný dotčenou částku hradil ve formě jednotlivých postupných plateb a žalobce tento stav akceptoval po dobu, po kterou k těmto postupným platbám na dluh docházelo. Potvrdil, že žalovanému zaslal návrh obsahující uznání dluhu a návrh splátkové dohody, nicméně žalovaný na návrh nereagoval podpisem zaslané písemnosti, a proto z něj nemohl soud prvního stupně dovodit závěry, k jakým ve skutečnosti dospěl. V této souvislosti zdůraznil, že uznání dluhu je jednostranným a adresným právním jednáním, které musí být učiněno v písemné formě. Žádný takový projev vůle se do sféry adresáta nedostal, nemohl ani vyvolat žádné právní následky. Stejně tak nedošlo k uzavření dohody o splátkách. Sám žalovaný ve svém odporu proti platebnímu rozkazu ze dne [datum] uvedl, že požadoval uzavření dvoustranného právního dokumentu tak, aby zamezil případnému nedorozumění. K uzavření takové dohody mezi účastníky nedošlo. Vyloučil i možnost konkludentního uzavření takové dohody, když žalovaný hradil dluh ve zcela jiných než nabízených splátkách. Nesouhlasil ani s právním posouzením věci, když soud fakticky přiznal nepřijatému návrhu na uznání dluhu a návrhu splátkové dohody právní následky perfektního právního jednání. Žalobci není vůbec zřejmé, jak mohl soud prvního stupně konstatovat, že„ žalovaný musel v červnu dospět k závěru, že celková dlužná částka činí 133 541,09 Kč, zvláště pokud již předtím právnímu předchůdci žalobce zaplatil 69 897,91 Kč. Při pečlivém čtení doprovodného e-mailu mohl být maximálně na pochybách ohledně případného dalšího úroku z prodlení“. Zdůraznil, že v důsledku neakceptování uznání dluhu a splátkové dohody zůstala v platnosti všechna ujednání vyplývající z úvěrové smlouvy. Současně poukázal na skutečnost, že žalovaný uhradil žalobci celkem pouze 209 897,91 Kč (69 897,91 Kč + 133 541,09 Kč), přičemž dle smlouvy měl při řádném včasném hrazení uhradit 245 416 Kč. Žalovaný ani soud prvního stupně tak nemohl dospět k závěru, že úhradou částky 133 541,09 Kč došlo k úhradě celého dluhu. Vytkl dále soudu prvního stupně nesprávnou aplikaci ustanovení § 1812 o. z., podle kterého platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. V daném případě však nebylo co vykládat, neboť k žádnému relevantnímu právnímu jednání nedošlo. Žalobce má s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1377/2017, za to, že ze strany žalovaného došlo k uznání dluhu částečným plněním. Dále vytkl soudu prvního stupně nesprávný procesní postup ve vztahu k poučovací povinnosti podle ustanovení § 118a o. s. ř. Upozornil, že i když se to ze samotného odůvodnění rozsudku nepodává, žaloba byla zamítnuta z důvodu, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně prodloužení promlčecí lhůty. To vše přesto, že žalobce nebyl ve vztahu k této otázce poučen o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto pro rozhodnutí významné skutečnosti. V této souvislosti proto odvolacímu soud navrhl provést dokazování sdělením právního zástupce žalovaného ze dne [datum], ze kterého vyplývá zájem žalovaného na dalším hrazení úvěru v souladu se smlouvou, dále žádostí žalovaného ze dne [datum] a následným e-mailem žalobce ze dne [datum], ze kterých plyne, že žalovanému bylo žalobcem po úhradě částky ve výši 70 000 Kč sděleno, že trvá dluh ve výši 109 354, 65 Kč. Ve světle těchto důkazů považuje žalobce argumentaci žalovaného za účelovou vedenou snahou oddálit platební povinnost. Navrhl, aby odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se v replice k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Námitky žalobce ve vztahu k pochybením soudu co do procesního poučení označil za nepřiléhavé. Zopakoval, že se při úhradě úvěru dostal ne svou vinnou do prodlení. Byl v pracovní neschopnosti a měl za to, že úvěr bude splácet pojišťovna, které tuto skutečnost ohlásil. Pojišťovna však splátky nehradila a tyto uhradila až dodatečně. Po zesplatnění úvěru žalobce zaslal žalovanému návrh na uznání dluhu spolu se splátkovým kalendářem, podle kterého mělo být uhrazeno 133 541,09 Kč včetně příslušenství. Žalovaný se v zájmu právní jistoty domáhal dvoustranného právního jednání, avšak žalobce sepis takového dokumentu odmítl. Žalovaný v souladu s návrhem na uznání dluhu a splátkového kalendáře uhradil celou dlužnou částku v plné výši 133 541,09 Kč, tedy ve výši, která byla po něm vyžadována výzvou a návrhem na uznání dluhu, který vytvořil, sepsal a zaslal žalovanému žalobce. Z textu uznání dluhu, které výslovně uvádí„ včetně příslušenství, které narůstá až do úplného uhrazení jistiny“ nelze než dospět k závěru, že splátky tam uvedené právě toto příslušenství zahrnují, a že je jeho růst ve splátkách zohledněn. Pokud tedy žalovaný plnil podle tohoto návrhu, mohlo dojít pouze k uznání dluhu ve výši uvedené v návrhu na uznání dluhu. Zdůraznil, že ani z uvedeného dokumentu ani z průvodního e-mailu neplyne to, že, že by měla být nad rámec textu uznání dluhu a rozpisu splátek doplacena jistina, které se žalobce v projednávané věci domáhá. Navrhl odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 75 157,17 Kč s úrokem ve výši 22,62 % od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([ulice] spořitelna, a s.) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [bankovní účet], na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 140 000 Kč s úrokovou sazbou 22,62 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 997 Kč. Žalovaný nesplácel řádně, a proto právní předchůdce žalobce úvěr v souladu se smlouvou zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 124 629,89 Kč. Žalovaný po zesplatnění uhradil v období od [datum] do [datum] v splátkách po 5 000 Kč částku 134 000 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Soud prvního stupně vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, č. j. EPR 214894/2019-9, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. Namítal, že v průběhu splácení mu vznikla pojistná událost spočívající v pracovní neschopnosti. Úvěr byl přesto zesplatněn. Následně na základě vzájemné komunikace účastníku žalovaný uhradil žalobci po zesplatnění celkem částku 134 000 Kč, která představovala celý zbytek dluhu. Současně namítl promlčení dluhu, když žaloba byla podána po uplynutí tříleté promlčecí doby po zesplatnění úvěru. Navrhnul zamítnutí žaloby. U jednání dne [datum] a dne [datum] soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy. Poté vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

6. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 8. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

9. Podle ustanovení § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí.

10. Podle ustanovení § 639 o. z., uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

11. Podle ustanovení § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

12. Odvolací soud dále podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování listinami smlouvou o úvěru ze dne [datum], uznání dluhu, e-mailem z [datum] a přehledem plateb.

13. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] má odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba] se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 140 000 Kč s úrokovou sazbou 22,62% ročně a žalovaný se jej zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 997 Kč splatných vždy k dvacátému dni každého kalendářního měsíce. Smluvní strany se v článku 3.3 dohodly, že přijaté platby bude věřitel započítávat na pohledávky v následujícím pořadí: náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s vymáháním pohledávek, náhrada ostatních nákladů, ceny související s úvěrem a smluvní pokuty, úroky z úvěru, úroky z prodlení, jistina úvěru v pořadí od splátky nejdříve splatné, smluvní pokuty (porušení nepeněžité povinnosti a ostatní pohledávky z úvěru. Současně si pro případ prohlášení úvěru za okamžitě splatný strany dohodly právo věřitele určit způsob, jak si na úhradu pohledávek započte došlé platby. Podle čl. 3 1. se úroky z úvěru stanou součástí jistiny vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. V čl. 4 1. si smluvní strany dohodly, že denní úrok bude stanoven z roční úrokové sazby s předpokladem kalendářního roku trvajícího 360 dní.

14. Z listiny nadepsané jako uznání dluhu má odvolací soud za potvrzená skutková tvrzení obou účastníků, že žalobce předložil žalovanému návrh uznání dluhu obsahující vedle specifikace důvodu pohledávky prohlášení:„ Uznávám tímto svůj dluh vůči spol. [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jehož výše ke dni [datum] činí 133 541,09 Kč včetně příslušenství, které narůstá až do úplného uhrazení jistiny.“ Součástí listiny je rozpis 33 splátek po 3 997 Kč a třicáté čtvrté splátky ve výši 1 535 Kč. Splatnost splátek byla stanovena na poslední den v měsíci. Listina není žalovaným podepsána.

15. Právě citované uznání dluhu bylo žalovanému doručeno prostřednictvím e-mailu ze dne [datum], ve kterém žalobce žalovaného informoval, že dlužná částka je neustále navyšována o zákonný úrok z prodlení, který není zahrnut ve vystaveném splátkovém kalendáři. E-mail obsahoval upozornění, že před úhradou poslední splátky je nezbytné žalobce kontaktovat a informovat se o konečné výši doplatku.

16. Z listiny nazvané Podklady pre súdne konanie ze dne [datum], byly zjištěny veškeré pohyby na úvěrovém účtu. Bylo potvrzeno, že úvěr byl v celém rozsahu čerpán dne [datum]. Výše dlužné jistiny ke dni [datum] (zesplatnění úvěru) činila částku 124 629,89 Kč.

17. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že ke dni [datum] (zesplatnění dluhu) činil dluh na jistině 124 629,89 Kč. Žalovaný po zesplatnění úvěru provedl 27 úhrad po 5 000 Kč, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Dne [datum] žalovaný uhradil 4 000 Kč. Z přehledu umořování dluhu doplněného prostřednictvím podání ze dne [datum] pak vyplynul zcela konkrétní způsob, jakým žalobce započítával přijaté úhrady na pohledávky z úvěru.

18. Z žalobcem v odvolacím řízení navržených důkazů, které měly prokazovat prodloužení promlčecí lhůty na dobu deseti let, a které byly přípustné ve smyslu odvolací námitky žalobce, odvolací soud již nečinil žádná skutková zjištění, neboť spolehlivý závěr o prodloužení promlčecí doby lze učinit i na podkladě soudem prvního stupně provedených důkazů.

19. Žalovaný založil svoji obranu na argumentaci, že plnil fakticky dle žalobcem předloženého uznání dluhu obsahujícího konkrétní konečnou částku dluhu, kterou uhradil, a nemohlo tedy dojít nad jeho rámec k uznání žalobou uplatněné částky.

20. Žalobce zcela přiléhavě u jednání odvolacího soudu poukázal, že první dobrovolná úhrada po zesplatnění úvěru se udála dne [datum] tedy předtím, než žalobce předložil žalovanému návrh na uznání dluhu. Jednalo se o platbu ve výši 5 000 Kč, jež zjevně byla hrazena mimo rámec splátek tehdy již zesplatněného úvěru, i mimo rámec pozdějšího návrhu na uznání dluhu.

21. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1377/2017, ve vztahu k uznání dluhu částečnou úhradou uzavřel:„ Jestliže dlužník částečně plní na svůj závazek, aniž by současně zpochybnil jeho (zbývající) výši (jako v posuzovaném případě), přičemž se jedná o povšechně známy závazkový vztah, jakým smlouva o úvěru bezpochyby je, pak nelze než dovodit, že částečné plnění na zbytek úvěru představuje současně uznání závazku v celé jeho zbývající výši. Plní-li žalovaný žalobci další splátky poté, co byl vyzván k úhradě celého zbytku dluhu, aniž existenci svého dluhu jakkoliv zpochybnil (tak ostatně neučinil ani v dovolání). Lze mít za to, že svůj závazek podle § 407 odst. 3 obch. zák. uznal.“ Toto rozhodnutí je plně aplikovatelné i za účinnosti nového občanského zákoníku.

22. Platbou ze dne [datum] muselo tedy nutně dojít k uznání závazku ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. Již samo toto zjištění vede k závěru o důvodnosti žalobou uplatněného nároku. V důsledku právě uvedeného započala ve smyslu ustanovení § 639 o. z., běžet ode dne uznání nová desetiletá promlčecí doba, která neuplyne dříve než [datum].

23. Odvolací soud má za to, že žalovaný nadto uznával svůj dluh každou další zjištěnou platbou v období od [datum] do [datum].

24. Po zopakování dokazování se odvolací soud neztotožňuje s hodnocením soudu prvního stupně, že z návrhu na uznání dluhu nebylo patrné, že se nejedná o konečnou částku. Naopak má za to, že z této listiny vyplývala hodnota dluhu včetně příslušenství ke dni [datum] a bylo zcela zřejmým způsobem sděleno, že příslušenství pohledávky dále narůstá až do úplného uhrazení jistiny. Tuto skutečnost podporoval i průvodní e-mail, ze kterého jednoznačně plynulo, že před úhradou poslední splátky je nezbytné informovat se o konečné výši doplatku. Skutečnost, že součet dosud uhrazené částky a částky uvedené v uznání dluhu nedosahuje ani původní výši předpokládaných splátek, pak musela být žalovanému zcela zřejmá. Žalovaný v průběhu řízení ani netvrdil, že by mu byla část dluhu odpuštěna.

25. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací žalobce, který poukazoval na skutečnost, že žalovaný jím navržené uznání dluhu nikdy nepodepsal, ani podle něj nikdy neplnil, když plnil na dluh v jiných termínech a jiných částkách.

26. Plnění žalovaného v období po zesplatnění úvěru tak zjevně nelze v žádném ohledu označit za plnění (nově) sjednaných splátek úvěru. Neobstojí proto argumentace žalovaného, že se jednalo o dílčí plnění, se kterým se nepojí uznaní dluhu (k rozdílu dílčího a částečné plnění lze odkázat například na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, č. j. 32 Cdo 1008/2009).

27. Jako zcela nepřiléhavou hodnotí odvolací soud obranu žalovaného, že nemohl tušit, že má být nad rámec textu uznání dluhu doplacena jistina, které se žalobce v projednávané věci domáhá. Žalobce se nedomáhá žádné nové jistiny nad rámec uznání dluhu, ale jistiny v uznání dluhu vyčíslené.

28. Žalovaný u jednání odvolacího soudu sporoval matematickou správnost započítávání svých plateb na předmětný dluh. Odvolací soud přistoupil proto k přepočtu žalobcem prezentovaného umořování dluhu a zjistil, že toto matematicky odpovídá, přičemž žalobce by měl dle výpočtu odvolacího soudu nárok dokonce na částku 75 637,97 Kč (viz následující tabulka). Způsob jakým žalobce započítával jednotlivé příchozí platby odpovídal jak smluvnímu ujednání čl. 3, tak i zákonnému ustanovení § 1932 odst. 1 o. z. Námitka žalovaného tedy byla ryze účelová. Datum; Splátka; Jistina; Na jistinu; Úrok z úvěru; Na úrok z úvěru; Úrok legal; Na úrok legal [datum]; 0; [číslo]; 0; 0; 0; 0; 0 [datum]; [číslo]; [číslo]; 0; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 0 [datum]; [číslo]; [číslo]; 0; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 916,15 [datum]; [číslo]; [číslo]; 0; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo] [datum]; [číslo]; [číslo]; 798,63; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo] [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 1945; 1945; 680,90; 680,90 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 881,56; 881,56 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 869,94; 869,94 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 833,43; 833,43 [datum]; [číslo]; [číslo]; 1936; [číslo]; [číslo]; 795,98; 795,98 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 2014; 2014; 706,99; 706,99 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 2044; 2044; 717,66; 717,66 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 2003; 2003; 703,35; 703,35 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 878,67; 878,67 [datum]; [číslo]; [číslo]; 588,46; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo] [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 2054; 2054; 721,10; 721,10 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 2073; 2073; 728,66; 728,66 [datum]; [číslo]; [číslo]; 2083; [číslo]; [číslo]; 757,72; 757,72 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 938,54; 938,54 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 2023; 2023; 710,17; 710,17 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 588,57; 588,57 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 2035; 2035; 714,61; 714,61 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 1986; 1986; 697,25; 697,25 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 659,95; 659,95 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 924,53; 924,53 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 630,7; 630,7 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 467,41; 467,41 [datum]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 604,49; 604,49 29. U druhého jednání odvolacího soudu žalovaný počal tvrdit, že předmětné platby činil otec žalovaného. Jedná se zjevně o nové tvrzení v odvolacím řízení nepřípustné. Účastníci řízení byli soudem prvního stupně řádně poučení podle ustanovení § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení, stejně tak byli poučení podle ustanovení § 119a o. s. ř. Žalovaným uvedené tvrzení pak zjevně nesplňuje žádnou podmínku uvedenou v ustanovení § 205a o. s. ř. Argumentace právního zástupce, že tímto tvrzením přípustně reaguje na poučení odvolacího soudu o tom, že nepovažuje nárok za promlčený, neobstojí. Byl to žalovaný, který v řízení před soudem prvního stupně namítal, že došlo k promlčení nároku. Bylo v jeho zájmu, aby současně uvedl všechny rozhodné skutečnosti, které mohou mít vliv na posouzení jeho námitky, o kterých musel mít v době uplatnění námitky vědomost.

30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 2. 2014, č. j. 23 Cdo 405/2013, dovodil, že„ věřitel, na jehož dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 o. z. je oprávněn očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plněním, a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, že závazek vůči ní uznává.“ Současně uzavřel, že„ na základě uvedených základních zásad občanského zákoníku“ lze dospět s ohledem na skutková zjištění soudu k závěru, že v daném případě žalovaný vůči žalobci uznal závazek, který je předmětem sporu, jestliže třetí osoba podle pokynu žalovaného plnila na jeho závazek vyplývající z uzavřené smlouvy s žalobcem, a žalovaný nijak nedal najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobce zpochybňuje.“ 31. Podstatné je, že žalovaný od počátku řízení argumentuje těmito platbami, a to jako svými platbami, kterými hradil dluh u žalobce. I kdyby platby fakticky prováděl jeho otec, z ničeho neplyne, že by nebyly činěny bez pokynu či souhlasu žalovaného.

32. S argumentací žalovaného ve vztahu k plnění pojišťovny se soud prvního stupně vypořádal, když učinil skutková zjištění o plnění dvou splátek v celkové výši 8 264 Kč na účet žalovaného.

33. Ze všeho výše uvedeného plyne, že pohledávka žalobce je důvodná a současně není promlčena. Podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. proto odvolací soud napadený I. výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 75 157,17 Kč s úrokem ve výši 22,62 % ročně od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku).

34. Odvolací soud nemohl přehlédnout, že soud prvního stupně rozhodl o úrocích a úrocích z prodlení za období od [datum] do zaplacení, byť byl žalobou uplatněn nárok na příslušenství za období až od [datum] do zaplacení. Soud prvního stupně výše popsaným způsobem překročil rámec daný žalobou. Proto odvolací soud část I. výroku, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku ve výši 22,62 % ročně z částky 75 157,17 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 75 157,17 Kč od [datum] do [datum], bez dalšího zrušil (II. výrok tohoto rozsudku). Pro úplnost se dodává, že odvolací soud neshledal podmínky pro předchozí postup podle ustanovení § 222 o. s. ř. ve spojení s ustanovení § 164 o. s. ř. Znění vyhlášeného rozsudku se plně shodovalo s písemným vyhotovením rozsudku.

35. Podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, náleží mu proto vůči žalovanému plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, spočívající v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 3 007 Kč, ii) odměně advokáta za 6 úkonů právní služby po 4 140 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 75 157,17 Kč; převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], účast u jednání [datum] a [datum]) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, iii) šesti náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 advokátního tarifu, iv) cestovném ve výši celkem 2 316,30 Kč k jednání soudu dne [datum] osobním vozidlem [registrační značka] na trase [obec] [obec] a zpět v celkovém rozsahu 410 km při průměrné spotřebě 4,53 l benzinu Natural 95 na 100 km, ceně 32 Kč PHM a sazbě základní náhrady 4,2 Kč/km dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., v) náhradě za promeškaný čas s cestou na jednání soudu prvního stupně v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 1 000 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vi) náhradě DPH v sazbě 21% DPH ve výši 6 290,80 Kč počítané z náhrad ad ii) až v ) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 39 254,10 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním zcela úspěšný, náleží mu proto vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 3 758 Kč, ii) odměně za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby ve výši 4 140 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 75 157,17 Kč; sepis odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a [datum]) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, iii) odměně advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 2 070 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 75 157,17 Kč; ½ z částky 4 140 Kč; podání ze dne [datum]) dle § 7 a § 11 odst. 2, advokátního tarifu, iv) čtyř náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 advokátního tarifu, v) cestovném vlakem na trase [obec] – [obec] a zpět (v souvislosti s dostavením se k jednání odvolacího soudu dne [datum] a [datum]) včetně nákladů na místní dopravu v celkové doložené výši 2 687 Kč, vi) náhradě za promeškaný čas s cestou na jednání odvolacího soudu dne [datum] a [datum] v rozsahu 24 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 2 400 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu, vii) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 4 363,17 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 28 898,17 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (IV. výrok tohoto rozsudku).