74 CO 140/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , o zaplacení 68 970 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 5. 2021, č. j. 42 C 171/2020-53,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném II. a IV. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 13 615,70 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 10 527 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 445 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení a z částky 5 082 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení (I. výrok), uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 58 443 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 29. 1. 2019 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (II. výrok), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 203 Kč od 3. 9. 2017 do 28. 1. 2019, z částky 5 808 Kč od 3. 9. 2017 do 28. 1. 2019, z částky 5 445 Kč od 17. 9. 2017 do 28. 1. 2019, z částky 5 445 Kč od 6. 9. 2017 do 28. 1. 2019, z částky 5 445 Kč od 2. 9. 2017 do 28. 1. 2019, z částky 5 445 Kč od 2. 10. 2017 do 28. 1. 2019, z částky 5 082 Kč od 14. 10. 2017 do 28. 1. 2019, z částky 5 082 Kč od 18. 10. 2017 do 28. 1. 2019, z částky 5 082 Kč od 22. 10. 2017 do 28. 1. 2019, z částky 5 082 Kč od 1. 11. 2017 do 28. 1. 2019 a z částky 5 324 Kč od 18. 11. 2017 do 28. 1. 2019 (III. výrok) a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 32 072,60 Kč (IV. výrok). Po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalovaný si u žalobce formou písemných objednávek objednal provedení jednotlivých v žalobě specifikovaných přeprav. Smluvní strany se dohodly na předmětu přepravy, době přepravy, místu naložení a vyložení a ceně za přepravu. V rámci objednávky byly uvedeny i podmínky pro následnou fakturaci, které žalobce přijetím objednávky, přistavením vozidla a provedením přepravy, přijal. Žalobce pro žalovaného všechny objednané přepravy ve sjednané době vykonal. Za provedené přepravy pak vystavil žalovanému faktury na částky dle objednávek. Vyúčtované ceny přeprav nebyly ze strany žalovaného i přes opakované upomínky dosud uhrazeny. Žalobce se přijetím objednávky zavázal vyúčtovat provedené přepravy ve lhůtě 14 dnů a doručit žalovanému faktury se všemi zákonnými náležitostmi i dodacími listy, žalovaný měl právo nedostatečná vyúčtování žalobci vrátit k opravě. Splatnost faktury byla dohodnuta na 60 dnů od doručení faktury. Žalovaný má od konečného zákazníka ([právnická osoba] s.r.o.) veškeré přepravy, jak byly na základě jeho objednávek provedeny žalobcem, uhrazeny. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] ve spojení se-mailem ze dne 28. 11. 2018 vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce doručil žalovanému všechny předmětné faktury nejpozději dne 28. 11. 2018 spolu s 1. upomínkou k úhradě. Současně konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobci účtoval ve vztahu k některé přepravě sjednanou smluvní pokutu, ani, že by některé z faktur vracel po jejich prokazatelném doručení spolu s první upomínkou žalobci k přepracování. Po právní stránce uzavřel, že mezi účastníky byla ohledně každé jednotlivé přepravy uzavřena smlouva o přepravě podle ustanovení § 2555 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V návaznosti na zjištění o provedení přeprav dovodil podle ustanovení § 2564 odst. 1 o. z. právo žalobce na zaplacení sjednaného přepravného. Splatnost přepravného stanovil dnem 29. 1. 2019 na podkladě závěru o doručení faktur dne 29. 11. 2018 a sjednané 60-ti denní lhůty. Žalobu v části, ve které žalobce požadoval úrok z prodlení za předcházející období, zamítl. O zastavení části řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. Ve vztahu k argumentaci žalovaného pak dále uzavřel, že ve smlouvě o přepravě byla sjednána smluvní pokuta ve smyslu § 2048 o. z. pro případ nedodání všech dokladů (faktury a dodacího listu) žalobcem do 14 dnů od provedení přepravy. Žalovaný však v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by žalobci ohledně některé z předmětných přeprav smluvní pokutu v konkrétní výši vyúčtoval, že by takové vyúčtování žalobci doručil, že by jej k úhradě smluvní pokuty vyzýval. Dospěl tak k závěru o neexistenci pohledávky žalovaného způsobilé k případnému započtení. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Konstatoval, že žalobce byl úspěšný co do 85 % předmětu řízení. Neúspěch zaznamenal v rozsahu 15 % předmětu řízení. Žalobci proto přiznal právo na 70 % náhrady účelně vynaložených nákladů sestávajících z odměny za zastoupení advokátem za sedm úkonů právní služby po 3 860 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 68 970 Kč, převzetí právního zastoupení, sepis předžalobní výzvy, žaloby, vyjádření k odporu, a účast u jednání 17. 3. 2021, podání ze dne 1. 4. 2021 a účast u jednání dne 24. 5. 2021), sedmi náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 600 Kč, cestovného ve výši 4 866 Kč, náhrady DPH v sazbě 21 % DPH ve výši 7 473 Kč, a ze zaplaceného soudního poplatku 2 759 Kč.

2. Proti II. a IV. výroku rozsudku podal žalovaný dne 9. 7. 2021 odvolání. Namítl, že v řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že mu byly předmětné faktury doručeny do 14 dnů od ukončení jednotlivých přeprav. Dle zjištění soudu prvního stupně svědkyně [jméno] [příjmení] měla na recepci vyhledat excelovou tabulku s informacemi o odeslání faktur. Takovou tabulku však žalobce k důkazu nepředložil a neučinila tak ani svědkyně. Zdůraznil, že o neuhrazených fakturách se dozvěděl až z upomínek paní [příjmení] (viz e-mail ze dne 28. 11. 2018). Do té doby neměl o předmětných fakturách ponětí. K tvrzení, že přepravy přeúčtoval [právnická osoba] s.r.o. uvedl, že má přístupové heslo k internetovému portálu firmy [právnická osoba], kde vidí jednotlivé expediční příkazy a po naložení i dodací listy. Má tak přehled o tom, který den byl náklad naložen a následně vystaven dodací list. V případě, že se mu dodací list včas od smluvních partnerů nevrátí, zajistí si jej na vykládce sám, aby mohl včas a řádně fakturovat firmě [právnická osoba] Současně uvedl, že žalobce tím, že kontaktoval bez jeho vědomí firmu [právnická osoba], poškodil jeho dobré obchodní jméno, kdy od této doby pociťuje pokles zakázek od zákazníka, a proto bude po žalobci požadovat smluvní pokutu, která byla uvedena v každé objednávce přepravy, ve výši 20 000 Kč za každou objednávku. Vystavil již penalizační fakturu a doručil žalobci. Tuto předkládá odvolacímu soudu jako důkaz o pohledávkách za žalobcem.

3. Žalobce se v replice k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Zdůraznil, že žalovaný opakovaně potvrdil provedení předmětných přeprav. Stejně tak potvrdil, že cenu přeprav vyúčtoval objednateli ([právnická osoba]) a objednatel mu cenu přeprav uhradil. Žalovaný dle žalobce potvrdil i tu skutečnost, že cenu přeprav žalobci neuhradil, ačkoliv mu byly faktury doručeny před podáním žaloby. Pokud žalovaný v odvolání vznáší nějaké své nároky vůči žalobci, žalobce tyto popírá a zdůrazňuje, že tyto měly být uplatněny v rámci řízení před soudem prvního stupně.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 68 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5 203 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení, z částky 5 808 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení, z částky 5 445 Kč od 17. 9. 2017 do zaplacení, z částky 5 445 Kč od 6. 9. 2017 do zaplacení, z částky 5 445 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení, z částky 5 445 Kč od 2. 9. 2017 do zaplacení, z částky 5 445 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení, z částky 5 082 Kč od 14. 10. 2017 do zaplacení, z částky 5 082 Kč od 18. 10. 2017 do zaplacení, z částky 5 082 Kč od 22. 10. 2017 do zaplacení, z částky 5 082 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, z částky 5 082 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, z částky 5 324 Kč od 18. 11. 2017 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že na základě objednávek žalobce prováděl přepravu cihlářských výrobků firmy [právnická osoba] Žalovaný však cenu přepravy i přes opakované upomínky neuhradil. V odporu proti vydanému platebnímu rozkazu žalovaný uvedl, že některé faktury nemá ve své účetní evidenci, nemohl je tedy uhradit. Předchozí řádně doručené faktury uhradil. Poukázal na skutečnost, že v důsledku včasného nedoručení předmětných faktur může dle podmínek přepravy uplatnit smluvní pokutu až do výše přepravného za pozdní dodání faktur. Žalobu navrhl zamítnout. U jednání dne 17. 3. 2021 žalovaný uvedl, že nepopírá, že mu byly přepravy ze strany [právnická osoba] s.r.o. zaplaceny, avšak musel tam jet, sehnat si dodací listy. Žalobce přepravy uskutečnil, avšak nesplnil povinnost doručit žalovanému včas faktury. Žalovaný tak není ochoten s žalobcem uzavřít jakoukoli smírnou dohodu a cokoliv mu hradit. Podáním ze dne 1. 4. 2021 žalobce doplnil skutková tvrzení ohledně doby uskutečnění jednotlivých přeprav a současně vzal žalobce žalobu zpět z části o zaplacení částky 10 527 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5 445 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 082 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby učinil z důvodu chybného označení čísel objednávek ve fakturách [číslo] [číslo]. Po provedení listinných důkazů a výslechů svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k otázce doručení předmětných faktur vyhlásil soud prvního stupně rozsudek dne 31. 5. 2021.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Podle ustanovení § 2555 odst. 1 o. z. smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

7. Žalovaný staví svoji obranu na skutečnosti, že žalobce doručil fakturu po dohodnuté době 14-ti dnů od provedení přepravy. Žalovaný se zjevně mýlí, pokud má za to, že tato okolnost má za následek zánik nároku žalovaného na úhradu přepravného. Takový právní názor nemá oporu ani v přepravní smlouvě ani v zákoně. Jediným důsledkem této skutečnosti je totiž pouze pozdější splatnost nároku na přepravné. Tento závěr je v souladu s elementární obecnou spravedlností za situace, kdy žalobce přepravy provedl a navíc žalovaný má řádně provedené přepravy zcela uhrazeny.

8. Závěr soudu prvního stupně o důvodnosti nároku na přepravné se zákonným úrokem z prodlení od 29. 1. 2019 do zaplacení (§ 1970 o. z.) je proto zcela správný a odvolací soud se s ním zcela ztotožňuje.

9. Pokud žalovaný v průběhu řízení před soudem prvního stupně upozorňoval na možnost uplatnění smluvní pokuty plynoucí v důsledku opožděného vystavení faktury, případně z důvodu údajného poškození dobrého jména žalovaného, nemá tato okolnost žádný vliv na oprávněnost žalobního nároku, a to i kdyby nárok na smluvní pokutu žalovaný vůči žalobci skutečně vyúčtoval.

10. K tomu došlo v průběhu odvolacího řízení, kdy žalovaný k odvolání připojil vyúčtování smluvní pokuty ze dne 2. 7. 2021 a průvodní e-mail ze dne 8. 7. 2021 Odvolací soud těmito nabízenými důkazy dokazování neprovedl, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť samotná otázka žalovaným tvrzené existence pohledávky za žalobcem neměla pro rozhodnutí ve věci žádný právní význam. U jednání odvolacího soudu dne 27. 4. 2022 pak žalovaný zcela souladně s podaným odvoláním uvedl, že bude [právnická osoba] a. s. žalovat o vyúčtovanou smluvní pokutu v samostatném řízení.

11. V rozsudku ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3848/2007, Nejvyšší soud uzavřel, že„ soudy poskytují účastníkům poučení pouze o jejich procesních právech a povinnostech (srov. § 5 o. s. ř.). Poučovat účastníky o hmotném právu, tedy též o tom, jakých hmotněprávních úkonů je třeba, aby byla jejich žaloba či jejich procesní obrana úspěšná, soud není povinen, a není ani oprávněn; takovým poučením by porušil zásadu rovnosti účastníků řízení (srov. § 18 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a tím též právo na spravedlivý proces (srov. Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).“ 12. Soud neprovedl z důvodu nadbytečnosti ani důkaz rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 8. 2019, č. j. 14 C 118/2019-28, který navrhoval žalovaný za účelem prokázání„ neunesení břemene důkazního“ ze strany třetí osoby v jiném obdobném sporu. Rozsudek v jiné věci mezi jinými účastníky nemůže z povahy vést k jakémukoli skutkovému závěru o důvodnosti či nedůvodnosti nároku v této věci.

13. Odvolací soud shledává zcela správné závěry soudu prvního stupně i ohledně důvodnosti nároku na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, na které odvolací soud pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

14. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil ve II. vyhovujícím výroku i ve IV. nákladovém výroku, kdy odvolací soud přiznanou náhradu prvostupňových nákladů řízení přepočítal a dospěl ke stejnému výsledku. (I. výrok tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný. Žalobci proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v : i) odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 3 460 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 58 443 Kč; sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 27. 4. 2022) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, ii) dvou náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad i) dle § 13 advokátního tarifu, iii) cestovném ve výši 2 932,70 Kč k jednání odvolacího soudu dne 27. 4. 2022 osobním vozidlem [registrační značka] na trase Praha - Brno a zpět v celkovém rozsahu 414 km při průměrné spotřebě 5,3 l nafty na 100 km, prokázané ceně 43,9, Kč/l PHM a sazbě základní náhrady 4,7 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., iv) náhradě za promeškaný čas s cestou na jednání odvolacího soudu dne 27. 4. 2022 v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 800 Kč, dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu, v) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 2 363 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 13 615,70 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).