74 Co 17/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 12 400 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2023, č. j. 116 C 226/2020-75,

I. Odvolání žalované proti I. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 810,72 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně zastavil řízení o zaplacení částky 2 400 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 20. 11. 2017 do zaplacení a z částky 10 000 Kč od 20. 11. 2017 do 24. 8. 2020 (I. výrok), uložil žalované zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 10. 2020 do zaplacení (II. výrok), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 25. 8. 2020 do 19. 10. 2020 (III. výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 745 Kč (IV. výrok).

2. Částečné zastavení řízení soud odůvodnil částečným zpětvzetím žaloby, kdy žalobce po žalované nadále požadoval pouze zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, a § 96 odst. 1 zákona č. 99/1964, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ve věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), přičemž z předložených listinných důkazů vzal za prokázány následující skutečnosti:a) V žalobě tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , podle které měla společnost , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “) poskytnout žalované částku 10 000 Kč na bankovní účet a žalovaná zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek 2 400 Kč, podepsala , právnická osoba, dne 20. 10. 2017 a žalovaná (elektronicky) dne 30. 8. 2019.b) Společnost , právnická osoba, zaslala dne 20. 10. 2017 na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, , částku 10 000 Kč.c) Dne 12. 7. 2019 postoupila , právnická osoba, pohledávku za žalovanou na žalobce, postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem ze dne 26. 7. 2019.d) Předžalobní výzvu zaslal žalobce žalované na adresu , adresa, , dne 26. 7. 2019.

4. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce podepsal tvrzenou smlouvu č. , Anonymizováno, dne 20. 10. 2017, kdy žalované poskytl na účet částku 10 000 Kč, ale žalovaná tuto smlouvu podepsala až dne 30. 8. 2019, posoudil soud při právním hodnocení věci nárok žalobce jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a uložil žalované částku 10 000 Kč poskytnutou bez právního důvodu žalobci vydat spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. Při určení splatnosti této povinnosti vyšel soud z § 1958 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno doručení výzvy k vydání této částky žalované, nastalo prodlení žalované až okamžikem doručení žaloby, v pátek 16. 10. 2020. Dle § 607 o. z. tak byla žalovaná povinna zaplatit dluh do 19. 10. 2020, od 20. 10. 2020 je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci náleží zákonný úrok z prodlení.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř. a v řízení úspěšnějšímu žalobci přiznal 36 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 800 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 300 Kč, za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění), paušální náhrady výdajů po 100 Kč za každý úkon právní služby a náhrady DPH z částky 1 050 Kč (220,50 Kč). Z účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2070,50 Kč přiznal soud žalobci 36 %, tedy částku 745 Kč.

6. Proti rozsudku – výslovně do všech jeho výroků – podala žalovaná odvolání. Uvedla, že si není vědoma dluhu vůči žalobci, neboť od něj neobdržela doporučený dopis ani datovou zprávu. Adresu , adresa, , nikde neuváděla, ani na ní nebydlela, od roku 2016 má trvalé bydliště i korespondenční adresu , adresa, . Vzhledem k tomu, že si žalovaná nebyla vědoma odkupu dluhu, neslíbila žalobci žádnou úhradu. Vznesla námitku promlčení. Dále uvedla, že veškeré dluhy zaplatila přes exekuce a agentury na vymáhání dluhů, proto nevylučovala možnost, že společnosti , právnická osoba, byl dluh uhrazen přes jinou společnost. Bohužel tolik let nemá schované složenky.

7. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.

8. Odvolací soud nejprve konstatuje, že subjektivní přípustnost odvolání odráží stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, která se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy odvolání jako opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě odvolání odstranitelná tím, že odvolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, či ze dne 30. 8. 2020, sp. zn. 2 Cdon 1648/97). Vzhledem k tomu, že částečným zastavením řízení ani částečným zamítnutím žaloby nebyla žalované způsobena žádná újma (odstranitelná zrušením výroků odvolacím soudem), není odvolání žalované proti těmto výrokům subjektivně přípustné. Proto odvolací soud odvolání podané proti I. a III. výroku rozsudku odmítl (I. výrok tohoto rozsudku).

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání proti II. výroku rozsudku bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se žalovaná přezkoumání rozhodnutí domáhala i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud považuje za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, že společnost , právnická osoba, zaslala dne 20. 10. 2017 na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, , částku 10 000 Kč, a že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 postoupila na žalobce pohledávku za žalovanou. Správné je i právní hodnocení, podle kterého pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč bez právního důvodu (bez uzavření smlouvy), a žalovaná tímto plněním získala majetkový prospěch (§ 2991 odst. 2 o. z.), je povinna přijetí plnění z bezdůvodného obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.) spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), který začal běžet (vzhledem k závěru o neprokázání zaslání výzvy žalobce či jeho právní předchůdce k vydání poskytnuté částky) po doručení žaloby žalované v soudním řízení.

11. Odvolací námitku žalované, že jí nebyla před zahájením řízení doručena výzva k úhradě dluhu, odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť soud (jak výše uvedeno) prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení neodvodil od výzvy žalobce, či jeho právního předchůdce, ale od doručení žaloby do datové schránky žalované dne 16. 10. 2020, kdy se do datové schránky žalované přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., v platném znění.

12. Nedůvodná je také námitka promlčení vznesená žalovanou v odvolacím řízení, neboť počátek běhu desetileté objektivní i tříleté subjektivní promlčecí lhůty se váže k datu 20. 10. 2017, kdy právní předchůdce žalobce zaslal na bankovní účet žalované částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žaloba v této věci byla podána dne 25. 8. 2020, byla podána před uplynutím promlčecí lhůty.

13. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nedostavila na jednání odvolacího soudu konané dne 4. 12. 2024, nemohla být vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení o možné úhradě dluhu a předložení důkazů o tomto svém tvrzení.

14. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený II. výrok jako věcně správný potvrdil (II. výrok tohoto rozsudku).

15. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud správně vyšel z § 142 odst. 2 o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, a přiznal žalobci 36 % účelně vynaložených nákladů řízení, které však podle odvolacího soudu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 800 Kč, odměny advokáta dle §14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu po 300 Kč za 3 úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění (nikoliv 2,5 úkonu, jak uvedl soud prvního stupně, neboť nelze postupovat současně podle § 14b a § 11 odst. 2 advokátního tarifu), paušální částky náhrady výdajů po 100 Kč za každý úkon právní služby a DPH z odměny a náhrad. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšným žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 810,72 Kč, která odpovídá 36 % účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. závislý IV. výrok změnil tak, že uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 810,72 Kč (III. výrok tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto by byla žalovaná povinna nahradit žalobci jeho náklady. Vzhledem k tomu, že žalobci v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok tohoto rozsudku).