74 Co 175/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 97 732,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. srpna 2023, č. j. 7 C 113/2023-57,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve které bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 55 774 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 41 958,90 Kč, úroku z částky 89 724,98 Kč ve výši 19,99 % ročně od 5. 10. 2022 do 2. 1. 2023 a ve výši 15 % ročně od 3. 1. 2023 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení z částky 97 732,90 Kč ve výši 15 % ročně od 6. 10. 2022 do 31. 5. 2023 a z částky 41 958,90 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 55 774 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 6. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 55 774 Kč do tří let od právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 41 958,90 Kč s úrokem 19,99 % ročně z částky 89 724,98 Kč od 5. 10. 2022 do 2. 1. 2023, s úrokem 15 % ročně z částky 89 724,98 Kč od 3. 1. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 97 732,90 Kč od 6. 10. 2022 do zaplacení 15 % ročně (II. výrok), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti:a) Žalobce uzavřel s žalovaným dne 7. 12. 2020 smlouvu č. 1009610117, na základě které vyplatil žalovanému dne 8. 12. 2020 na jeho bankovní účet částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 19,99 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč a měsíčním pojistným ve výši 200 Kč, a to ve splátkách po 2 457 Kč měsíčně, nejpozději do 1. 12. 2027. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 189 243,82 Kč.b) Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 44 226 Kč.c) Dne 5. 10. 2022 byl úvěr zesplatněn pro prodlení žalovaného s úhradou splátek.d) Žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a neprověřoval jím sdělené údaje, když měl k dispozici pouze osobní informace klientem poskytnuté a výpisy z účtu. K prokázání výdajů žadatele nebylo žalobci nic doloženo a nic nebylo vyžadováno, z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl evidovánu jednu žádost o kreditní kartu s úvěrovým rámcem 100 000 Kč a tři odmítnuté splátkové kontrakty s žádostí o spotřební úvěr z července 2020 a listopadu 2020.

3. Při právním hodnocení vyšel soud z § 2395 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), z rozsudku soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 a z usnesení Ústavního soudu sp. zn. PL.US 3/20 ze dne 6. 10. 2021. Dospěl k závěru, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného na bydlení, na dopravu do zaměstnání apod., spokojil se toliko s informacemi žadatele o tom, že výdaje jeho domácnosti činí částku 8 000 Kč měsíčně, z toho 5 000 Kč na bydlení. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro porušení této zákonné povinnosti poskytovatele úvěru, má žalovaný povinnost vrátit jen poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Na základě neplatné smlouvy bylo poskytnuto 100 000 Kč, zaplaceno bylo 44 226 Kč, žalovaný je tak povinen zaplatit částku 55 774 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dobou přiměřenou možnostem spotřebitele je lhůta tří let od právní moci rozsudku, možnost splácení dlužné částky neshledal účelnou z důvodu, že proti žalovanému je vedeno několik řízení o zaplacení dluhu ze spotřebitelských úvěrů.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), kdy vzhledem k výsledku řízení nemá žádný z účastníků právo na jejich náhradu, když žalovaný byl, co se týče žalované jistiny, úspěšnější.

5. Proti stanovené lhůtě k plnění v I. výroku rozsudku a proti II. a III. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal řádně, a že žalovanému úvěr skutečně poskytl, což vyplývá z předložených důkazů, ale i z chování žalovaného, který úvěr po jistou dobu splácel.

6. Žalovaný se nevyjádřil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.

8. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213 odst. 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování níže uvedenými důkazy, přičemž dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci jsou podstatná také tato skutková zjištění:a) Právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, jako poskytovatel služby , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) poskytl žalovanému požadovaný úvěr.b) Z úvěrové zprávy vyplývá, že právní předchůdce žalobce evidoval u žalovaného jednu žádost o kreditní kartu a tři odmítnuté žádosti o splátkové úvěry, přičemž se jednalo o žádosti ze dne 12. 7. 2020 na částku 100 000 Kč, ze dne 15. 7. 2020 na částku 100 000 Kč a ze dne 12. 11. 2020 na částku 150 000 Kč. Všechny žádosti o úvěr byly odmítnuty.c) Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u společnosti , Anonymizováno, , který měl právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti k dispozici, vyplývá, že je to výpis za období od 1. 9. 2020 do 16. 12. 2020 včetně. Žalovanému byla na tento účet zasílána zaměstnavatelem výplata, průměrná výše vyplacené mzdy za tři měsíce činila 22 978 Kč (září 2020 –15 032 Kč, říjen 2020 – 26 830 Kč, listopad 2020 – 27 071 Kč). Z výpisu z účtu je patrno, že v měsíci září byly zasílány a strhávány žalovanému částky na základě výzvy k zaplacení dlužné částky, dále žalovaný zaslal dne 27. 10. 2020 větší obnos , právnická osoba, ve výši 16 000 Kč. Na účet je zasíláno výživné pro , jméno FO, od , jméno FO, ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z tohoto účtu nebyly hrazeny koncesionářské poplatky, ani náklady na bydlení, byly z něj hrazeny běžné měsíční výdaje (jídlo, oblečení, pohonné hmoty apod.) ve výši 12 836 Kč v září 2020, 18 358 Kč v říjnu 2020 a 8 248 Kč v listopadu 2020. Kromě toho byly z účtu pravidelně měsíčně hrazeny částky společnostem , právnická osoba, ve výši 159 Kč, Selfnet 880 Kč, Netflix 319 Kč, jakož i jiné než běžné výdaje, například jednorázově hrazená částka 4 906 Kč dne 12. 9. 2020, 5 782 Kč dne 13. 11. 2020 společnosti , Anonymizováno, , jednorázový výběr v bankomatu , právnická osoba, dne 26. 11. 2020 ve výši 15 000 Kč.d) Z přehledu o příjmech a výdajích žalovaného bylo zjištěno, že tento uvedl celkové výdaje domácnosti 8 000 Kč, z toho 5 000 Kč na bydlení, dále uvedl, že je zaměstnanec v hlavním pracovním poměru s příjmem 25 000 Kč měsíčně, a že příjmy domácnosti činí 40 000 Kč měsíčně.

9. Odvolací soud po zopakovaní a doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalobce je nástupnickou společností , Anonymizováno, . na základě fúze ze dne 4. 5. 2021, přičemž jmění zanikající společnosti přešlo na žalobce dne 1. 12. 2021, kdy došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Smlouvu o hotovostním úvěru s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce dne 7. 12. 2020. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalovanému dne 8. 12. 2020 částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit v 84 splátkách po 2 457 Kč, žalovaný zaplatil celkem 18 splátek. Poté, co přestal splácet, byl úvěr zesplatněn, Anonymizováno10. Právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť se spokojil pouze s údaji, které mu žalovaný sdělil ohledně svých výdajů, a které byly v rozporu s předloženým výpisem z účtu. Sdělení žalovaného o příjmech jeho domácnosti a počtu osob v domácnosti nijak neověřoval. Právní předchůdce žalobce měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného, a to nikoliv za celé čtyři měsíce, ale za tři měsíce, z nichž zjištěná výše příjmů ani výdajů neodpovídá skutečnostem, které žalovaný sdělil a doložil žalobci. Výživné zasílané na účet žalovaného pro dítě jeho manželky není příjmem, který by bylo možno zohledňovat jako příjem žalovaného. Skutečnosti sdělené žalovaným ohledně výdajů domácnosti ve výši 8 000 Kč měsíčně včetně nákladů na bydlení neodpovídají předloženému výpisu. Z účtu jsou patrny výdaje na osobní potřeby v několikanásobně vyšší výši, jsou patrny jednorázové výběry převyšující výši tvrzených výdajů, placení nadstandardních výdajů za různé televizní a internetové služby ve výši v průměru 1 557 Kč měsíčně nezahrnující koncesionářské poplatky. Jestliže právní předchůdce žalobce zůstal za této situace nečinný, nevyžádal si další informace k výdajům, tyto neověřoval, stejně jako neověřoval tvrzení o výši příjmů v domácnosti a počtu jejích členů, ačkoliv je ověřit měl a mohl, nelze dospět k jinému závěru, než že porušil svou povinnost vyplývající z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumat řádně před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného. V takovém případě je žalovaný povinen vrátit žalobci jen poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem.

11. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného a spolehl se na údaje jím tvrzené, přestože byly v rozporu s listinami, které měl k dispozici. Sankcí za porušení této povinnosti je to, že spotřebitel je povinen vrátit jen poskytnutou jistinu, a to ve lhůtě odpovídající jeho možnostem a schopnostem, nikoliv ve lhůtě plynoucí od výzvy žalobce.

12. Odvolací soud nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně o tom, že v případě, kdy je vedeno několik řízení o zaplacení dluhu, není účelné stanovit povinnost žalovaného splatit dluh ve splátkách. Lhůtu k zaplacení je třeba odvíjet od možností a schopností dlužníka, které musí být v řízení zjišťovány, přičemž soud přihlíží k tomu, co vyšlo v řízení najevo.

13. Mezi účastníky řízení nenastal spor o splatnost dlužné jistiny, žalovaný byl v řízení pasivní. Z obsahu spisu nevyplynuly skutečnosti odůvodňující závěr, že by nebylo v možnostech a schopnostech žalovaného dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Jsou-li proti žalovanému vedena jiná řízení, jak obecně uvádí soud prvního stupně, může tato skutečnost (bez patřičné procesní obrany žalovaného) vést i k závěru, že má jen problém s platební morálkou. Ve výdajích žalovaného, zjištěných z poskytnutých výpisů z účtu, se pravidelně vyskytují i položky, které nejsou nezbytnými výdaji. Ze struktury příjmů a výdajů, hrazených z účtu žalovaného, vyplývá, že žalovaný byl schopen zaplatit dlužnou částku jistiny nejpozději k 30. 5. 2023, což odpovídá předpokládané hypotetické měsíční platbě ve výši 4 650 Kč. Žalovaný splácel dlužnou částku bezproblémově celkem 16 měsíců, poté přestal dlužnou částku splácet. Při úvaze o tom, jaká je přiměřená doba jeho možnostem a schopnostem k vrácení poskytnuté jistiny, vyšel odvolací soud z provedeného dokazování, jímž bylo zjištěno, že žalovaný pracoval v pracovním poměru s průměrným příjmem 22 978 Kč, a tento příjem nebyl jediným příjmem v jeho domácnosti. Změny v jeho osobních a majetkových poměrech, oproti těm, které uváděl žalobci před uzavřením smlouvy, nebyly tvrzeny ani jinak nevyšly v řízení najevo. Odvolací soud vychází z toho, že žalovaný jednal poctivě a neuváděl vědomě nepravdivé údaje ohledně svých příjmů, osobních a majetkových poměrů.

14. Dobu přiměřenou možnostem a schopnostem žalovaného, ve které byl schopen dlužnou částku zaplatit, nelze vázat na zaslání předžalobní výzvy ani na okamžik zesplatnění úvěru, a to s ohledem na výši zapůjčené částky. Ke dni 31. 5. 2022, kdy naposled zaplatil část dlužné částky, dlužil žalovaný 55 774 Kč. Jeho možnostem a schopnostem odpovídalo zaplacení dluhu do 31. 5. 2023, což odpovídá splátkám ve výši 4 650 Kč měsíčně. Až od 1. 6. 2023 se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením dlužné částky. Odvolací soud zdůrazňuje, že v tomto řízení nebylo povinností soudu zkoumat, zda dohodnuté splátky v úvěrové smlouvě ve výši 2 457 Kč jsou splátkami přiměřenými. Jestliže žalobce porušil svou povinnost zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného, je zákonnou sankcí za porušení této povinnosti, že žalovaný je povinen vrátit jen to, co mu bylo fakticky poskytnuto. Odvolací soud v tomto řízení nerozhoduje o tom, jaká byla přiměřená výše splátky v poskytnutém úvěru, ale nově stanoví dobu, ve které byl žalovaný schopen vrátit dlužnou jistinu úvěru.

15. Odvolací soud proto změnil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně stanovené lhůty k plnění, neboť neshledal v daném případě důvod pro stanovení delší lhůty k plnění než zákonné. V silách žalovaného bylo zaplatit dlužnou jistinu již v minulosti, a to nejpozději 31. 5. 2022, od 1. 6. 2023 je v prodlení s jejím vrácením.

16. Odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. část odvoláním napadeného II. výroku rozsudku, jako ve výroku věcně správného, ohledně částky 41 958,90 Kč, úroku z částky 98 724,98 Kč od 5. 10. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 97 732,90 Kč od 6. 10. 2022 do 31. 5. 2022 a úroku z prodlení z částky 41 958,90 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, když v této části byla žaloba zamítnuta důvodně. Ve zbývající části odvoláním napadeného II. výroku rozsudku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobci přiznal úrok z prodlení z částky 55 774 Kč (dlužná nezaplacená jistina) od 1. 6. 2023 do zaplacení. Výše zákonného úroku z prodlení (konkretizovaná ve II. výroku) odpovídá mechanismu výpočtu, který plyne z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byla-li smlouva shledána neplatnou pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti, žalobci přísluší jen právo na vrácení poskytnuté částky se zákonným úrokem z prodlení, nikoliv na sjednaná smluvní plnění a smluvní sankce.

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 242 odst. 1, odst. 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. Při zohlednění příslušenství, které bylo požadováno společně s jistinou (viz. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. US 2717/08), byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější žalovaný, kterému však náklady řízení nevznikly. V řízení odvolacím byla předmětem řízení částka 41 958,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 30 082,98 Kč a úrok z úvěru ve výši 28 759,96 Kč. Předmětem odvolacího řízení bylo i posouzení přiměřenosti stanovené lhůty k plnění. Žalobci byl přiznán z částek požadovaných v odvolacím řízení jen úrok z prodlení za období od 1. 6. 2023 do zaplacení a byl úspěšný s odvoláním do stanovené lhůty k plnění. Žalovaný tak byl úspěšnější ve vzájemném poměru v rozsahu 76,76 %, k úspěchu žalobce je třeba přičíst i změnu lhůty k plnění. Úspěch žalobce ve vzájemném poměru nepřesahuje ve vzájemném poměru 50 %. Žalovanému náklady odvolacího řízení nevznikly. Proto bylo o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.