74 Co 182/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený Jméno zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 20 646,20 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 26. června 2023, č. j. 3 C 95/2023-48, ve znění opravného usnesení ze dne 21. února 2024, č. j. 3 C 95/2023-80,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 942,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 146 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Blansku (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) žalované zaplatit žalobci částku 2 422,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 18 223,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 757,84 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 947,42 Kč od 29. 1. 2022 do 30. 11. 2022 a z částky 4 525,04 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 896,14 Kč, úroku ve výši 29,55 % ročně z částky 6 947,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 608,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 391,81 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 953,49 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 391,81 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Společnost , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “) a žalovaná uzavřely dne 2. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. 283072235 (dále jen „Smlouva 1“), na jejímž základě poskytla společnost Provident žalované téhož dne úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 178 Kč.b) Před uzavřením Smlouvy 1 , Anonymizováno, , Anonymizováno, zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím údajů, které žalovaná uvedla dne 2. 10. 2019 v Kartě zákazníka, podle kterých bydlí v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost ani další půjčky, její měsíční příjem ve výši 8 193 Kč sestává z důchodu a měsíční náklady ze splátky úvěrů/zápůjček ve výši 574 Kč a dalších výdajů ve výši 4 500 Kč. Poskytnuté informace , Anonymizováno, , Anonymizováno, ověřila výměrem důchodu žalované.c) Žalovaná z titulu Smlouvy 1 zaplatila , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku 10 537,38 Kč.d) , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalovaná uzavřely dne 4. 3. 2020 smlouvu o úvěru č. 310922924 (dále jen „Smlouva 2“), na jejímž základě poskytla , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalované téhož dne úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 434 Kč.e) Před uzavřením Smlouvy 2 , Anonymizováno, , Anonymizováno, zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím údajů, které žalovaná uvedla dne 4. 3. 2020 v Kartě zákazníka, podle kterých bydlí v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost, má další půjčku u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , její měsíční příjem ve výši 8 702 Kč sestává z důchodu a měsíční náklady sestávají ze splátky úvěrů/zápůjček ve výši 1 292 Kč a dalších výdajů ve výši 3 500 Kč. Poskytnuté informace , Anonymizováno, , Anonymizováno, ověřila výměrem důchodu žalované.f) Žalovaná z titulu Smlouvy 2 zaplatila , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku 5 577,62 Kč.g) , Anonymizováno, , Anonymizováno, postoupila pohledávky z titulu obou smluv na žalobce 28. 1. 2022.h) Předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2022, odeslanou žalované téhož dne, žalobce vyzval žalovanou k zaplacení celého dluhu ve výši 29 608 Kč do 30. 11. 2022.

3. Při právním hodnocení věci soud vyšel z § 118a a § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), § 1880 odst. 1 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 1, § 75, § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/03, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 a ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013, a rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-91/92, C-377/14 a C- 282/10.

4. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smluv nesplnil zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když její úvěruschopnost ověřoval pouze prostřednictvím Karet zákazníka a výměry důchodů, aniž ověřil skutečné výdaje žalované, přičemž v tomto směru vycházel pouze ze statisticky zprůměrovaných údajů. Proto soud smlouvy o úvěru posoudil jako absolutně neplatné dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 a 588 o. z., neboť odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek. Poskytnutí částky 10 000 Kč a 8 000 Kč posoudil soud jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná z titulu Smlouvy 1 obdržela 10 000 Kč a zaplatila 10 537,38 Kč, bezdůvodné obohacení ze Smlouvy 1 uhradila. Z titulu Smlouvy 2 žalovaná obdržela 8 000 Kč a zaplatila 5 577,62 Kč, proto soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 2 422,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení, přičemž splatnost pohledávky odvodil od lhůty k plnění určené žalobcem ve výzvě k zaplacení.

5. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, přičemž konstatoval, že žalobce (vzhledem k jeho neúčasti na jednání soudu) nemohl poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního o tom, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí ověřil úvěruschopnost žalované.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Proti části II. výroku rozsudku, ve kterém soud zamítl žalobu o zaplacení částky 3 942 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení, a proti výroku o náhradě nákladů řízení, podal žalobce odvolání. Nenapadal závěr o neplatnosti smluv, nesouhlasil však se závěrem, že žalovaná uhradila na Smlouvu 1 - 10 537,38 Kč a na Smlouvu 2 - 5 577,62 Kč, který neplyne z tvrzení žalobce, ani z provedených důkazů. Žalobce v podané žalobě výslovně uvedl, že žalovaná do postoupení pohledávky uhradila na Smlouvu 1 - 8 626,19 Kč a na Smlouvu 2 - 2 988,81 Kč, po postoupení nic. Žalobce jednoznačně tvrdil a doložil, kolik žalovaná zaplatila, proto není soud oprávněn si sám odpočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je zcela odlišný od nároku žalobního a žalobce může část nároku v žalobě nepožadovat. Pokud soud nevycházel z doložených dokladů, ale sám přepočítal poskytnutý úvěr minus žalovanou částku, došel k nesprávnému výsledku. Žalobce soudu vytýkal, že neprovedl důkaz přehledem plateb (Tabulka umoření), a v případě pochybnosti o provedených platbách nevyzval žalobce k upřesnění tvrzení, které však žalobce považoval za úplná a jednoznačná. Žalobce uvedl, že z titulu Smlouvy 1 má nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 373,81 Kč (10 000 Kč - 8 626,19 Kč) a z titulu Smlouvy 2 ve výši 5 011,19 Kč (8 000 Kč - 2 988,81 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2022 do zaplacení.

8. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. a pravomocné části II. výroku rozsudku. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byla výhradně otázka, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 1 373,81 Kč z titulu Smlouvy 1 a částky 5 011,19 Kč z titulu Smlouvy 2, s úrokem z prodlení od 1. 12. 2022 do zaplacení.

11. Z obsahu spisu se podává, že návrhem podaným k soudu dne 2. 2. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 12 094,39 Kč a 8 551,81 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, z titulu Smlouvy 1 poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 7 178 Kč ve splátkách do 25. 11. 2020. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, přičemž do postoupení pohledávky zaplatila 8 626,19 Kč, po postoupení nezaplatila nic. Dále , Anonymizováno, , Anonymizováno, z titulu Smlouvy 2 poskytla žalované částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 7 434 Kč ve splátkách do , právnická osoba, . 2021. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, přičemž do postoupení pohledávky zaplatila 2 988,81 Kč, po postoupení nezaplatila nic. Žalovaná se k pohledávce žalobce nevyjádřila. Na jednání konané dne 26. 6. 2023 se žádný z účastníků nedostavil a soud vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

12. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z listin, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto rozhodnutí), týkající se okolností uzavření obou smluv, poskytnutí plnění žalované a postoupení pohledávek na žalobce. Odvolací soud souhlasí také se závěrem soudu prvního stupně, že Smlouva 1 a 2 jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru, a že , Anonymizováno, , Anonymizováno, poskytla žalované (spotřebiteli) spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a uzavřené smlouvy jsou proto neplatné dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaná je povinna vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů.

13. K odvolací námitce, že soud nesprávně určil výši bezdůvodného obohacení žalované, odvolací soud předesílá, že závěr soudu prvního stupně, podle kterého žalovaná žalobci zaplatila z titulu Smlouvy 1 - 10 537,38 Kč a z titulu Smlouvy 2 - 5 577,62 Kč, nevyplývá z tvrzení účastníků (žalobce v podaném návrhu tvrdil, že žalovaná zaplatila z titulu Smlouvy 1 částku 8 626,19 Kč a z titulu Smlouvy 2 částku 2 988,81 Kč, žalovaná se ve věci nevyjádřila).

14. Odvolací soud proto dle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování listinami označenými jako „Tabulka umoření“, jichž se týkaly odvolací námitky, načež dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci jsou rozhodující tato skutková zjištění:

15. Z listiny označené jako „Tabulka umoření“ (č. l. 33) odvolací soud zjistil, že podle údajů žalobce žalovaná z titulu Smlouvy 1 uhradila dne 9. 10. 2019 - 300 Kč, dne 16. 10. 2019 - 1 300 Kč, dne 21. 11. 2019 - 100 Kč, dne 28. 11. 2019 - 100 Kč, dne 6. 12. 2019 - 100 Kč, dne 16. 12. 2020 – 1 000 Kč, dne 18. 12. 2019 - 100 Kč, dne 16. 1. 2020 - 1 000 Kč, dne 23. 1. 2020 - 100 Kč, dne 17. 2. 2020 - 1 500 Kč, dne 4. 3. 2020 - 715 Kč, dne 16. 3. 2020 - 300 Kč, dne 6. 4. 2020 - 100 Kč, dne 26. 1. 2021 - 424,61 Kč, dne 23. 2. 2021 - 424,86 Kč a dne 22. 3. 2021 - 1 061,72 Kč (celkem 8 626,19 Kč).

16. Z listiny označené jako „Tabulka umoření“ (č. l. 32) odvolací soud zjistil, že podle údajů žalobce žalovaná z titulu Smlouvy 2 uhradila dne 16. 3. 2020 - 300 Kč, dne 6. 4. 2020 - 100 Kč, dne 26. 1. 2021 - 575,39 Kč, dne 23. 2. 2021 - 575,14 Kč a dne 22. 3. 2021 - 1 438,28 Kč (celkem 2 988,81 Kč).

17. Odvolací soud tak dává za pravdu odvolateli, že závěr soudu, podle kterého žalovaná uhradila žalobci (jeho právnímu předchůdci) z titulu Smlouvy 1 částku 10 537,38 Kč a z titulu Smlouvy 2 částku 5 577,62 Kč, nemá oporu v provedeném dokazování, a nevyplývá ani z tvrzení žádného z účastníků řízení.

18. Podle zjištěného skutkového stavu právní předchůdce žalobce poskytl žalované z titulu Smlouvy 1 úvěr 10 000 Kč a z provedeného dokazování vyplývá (a v řízení nikdo netvrdil opak), že žalovaná na základě Smlouvy 1 zaplatila 8 626,19 Kč. Z titulu Smlouvy 2 právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr 8 000 Kč a z provedeného dokazování vyplývá (a v řízení nikdo netvrdil opak), že žalovaná na základě Smlouvy 2 zaplatila 2 988,81 Kč.

19. Na základě přijetí plnění z titulu Smlouvy 1 se tedy žalovaná obohatila o částku 1 373,81 Kč (rozdíl mezi přijatou částkou 10 000 Kč a vrácenou částkou 8 626,19 Kč) a na základě přijetí plnění z titulu Smlouvy 2 o částku 5 011,19 Kč (rozdíl mezi přijatou částkou 8 000 Kč a vrácenou částkou 2 988,81 Kč). Celkem se žalovaná obohatila o částku 6 385 Kč, ze které bylo soudem prvního stupně žalobci již přiznáno 2 422,38 Kč; žalobci proto vzniklo právo na vrácení částky 3 962,62 Kč. Žalobce však v podaném odvolání požadoval zaplacení pouze částky 3 942,62 Kč, přičemž na jednání odvolacího soudu upřesnil, že nárok ve výši 20 Kč nepožaduje ze Smlouvy 1.

20. Pokud jde o splatnost nároku žalobce na vrácení poskytnuté jistiny, odvolací soud vychází ze závěru soudu prvního stupně (který v řízení nikdo nerozporoval), že tato nastala dne 30. 11. 2022. Vzhledem k tomu, že k poskytnutí plnění na základě Smlouvy 1 došlo již dne 2. 10. 2019 a Smlouvy 2 dne 4. 3. 2020, a žalovaná žalobci (ani jeho právnímu předchůdci) od 22. 3. 2021 ničeho nezaplatila, považuje odvolací soud lhůtu k plnění připadající na středu 30. 11. 2022 za lhůtu přiměřenou poměrům žalované k vrácení žalobcem požadované jistiny ve výši 3 942,62 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když v průběhu řízení žalovaná netvrdila (a nevyšlo ani jinak najevo), že tuto částku nebylo do tohoto data v jejích možnostech splatit. Žalovaná je tedy v prodlení s úhradou svého dluhu počínaje čtvrtkem 1. 12. 2022.

21. S ohledem na rozsah žalobcova odvolání a vše výše uvedené odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a uložil žalované zaplatit žalobci částku 3 942,62 Kč s úrokem z prodlení v odvolání požadované výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku).

22. Jelikož došlo ke změně rozsudku, rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř.).

23. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

24. V řízení před soudem prvního stupně byla při zohlednění součtu žalobou uplatněných částek s příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), převážně úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (II. výrok tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 18. 9. 2024) po 1 000 Kč (počítané z tarifní hodnoty věci 3 942,62 Kč, jež byla podrobena odvolacímu přezkumu), dvou náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 546 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

26. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšným žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Proto odvolací soud uložil žalované nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 146 Kč (III. výrok tohoto rozsudku).

27. Odvolací soud nepřiznal žalobci požadovanou náhradu za promeškaný čas za dostavení se k jednání, jež se mělo konat dne 31. 1. 2024 v 10.15 hodin, neboť zástupci žalobce bylo oznámení o zrušení jednání dodáno do datové schránky dne 30. 1. 2024 v 11:46 hodin a doručeno dne 31. 1. 2024 v 03:18 hodin, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba. Tento úkon proto nelze považovat za účelně vynaložený náklad ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12), neboť ho žalobce při náležité pečlivosti nemusel k uplatnění svého práva vynaložit.