74 CO 192/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení částky 714 706 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. září 2021, č. j. 19 C 83/2021-87,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném II. výroku mění tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 714 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 15. 12. 2020 do zaplacení a z částky 964 706 Kč od 27. 9. 2020 do 14. 12. 2020 (I. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 43 045,60 Kč (II. výrok).

2. Zamítnutí žaloby soud odůvodnil tím, že v písemné smlouvě účastníci sjednali způsob a postup pro předání díla, spočívající v nutnosti podpisu předávacího protokolu. Vzhledem k tomu, že žalovaný se předání díla nezúčastnil a protokol nepodepsal, nebyla naplněna hmotněprávní podmínka pro předání a převzetí díla, proto nárok žalobce na zaplacení díla dosud nevznikl.

3. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a tím, že v řízení zcela úspěšnému žalovanému přiznal účelně vynaložené náklady řízení sestávající z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu dne 26. 8. 2021) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 11 180 Kč, náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání soudu konaném dne 26. 8. 2021 z Olomouce do Zlína (4 započaté půlhodiny po 100 Kč) ve výši 400 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, cestovních náhrad za tuto cestu (zpáteční cesta 136 km) osobním automobilem VW Passat, [registrační značka] o průměrné spotřebě 5,1 l na 100 km, ceně paliva (motorová nafta) 27,20 Kč za 1 l a sazbě 4,40 Kč za 1 km (dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) ve výši 787 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty (DPH) v sazbě 21 % ve výši 7 418,60 Kč. Soud nepřiznal žalovanému odměnu za písemné vyjádření ve věci ze dne 17. 8. 2021, neboť sepis tohoto podání nepovažoval za účelně vynaložený náklad, když v něm žalovaný nesdělil žádné nové skutečnosti, ani právní závěry. Soud neshledal důvodný požadavek žalobce na aplikaci § 150 o. s. ř., neboť žalobce byl s argumentací žalovaného seznámen již ve vyjádření k žalobě, na které mohl reagovat příslušným procesním úkonem. Vzhledem k tomu, že však žalobce na podané žalobě setrval, valnou část vzniklých nákladů řízení si způsobil sám.

4. Proti II. výroku o náhradě nákladů řízení podal žalobce dne 19. 10. 2021 odvolání.

5. V odůvodnění odvolání ze dne 11. 11. 2021 žalobce namítal, že rozhodnutí o nákladech řízení spočívá na nesprávném právním posouzení. Vytýkal soudu, že nevyhověl jeho návrhu a neaplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že si valnou většinu nákladů řízení zavinil sám, jelikož byl s argumentací žalovaného seznámen z vyjádření k žalobě a mohl na to reagovat příslušným procesním postupem. Žalobce tvrdil, že žalovaný do 12. 7. 2021 (vyjádření k žalobě) předmětnou pohledávku nijak nerozporoval a žalobce ubezpečoval, že fakturu zaplatí; to vyplývá ze skutečnosti, že na základě e-mailové urgence žalobce ze dne 14. 12. 2020 žalovaný téhož dne na fakturu zaplatil 250 000 Kč. Na následné upomínky však již nereagoval a ponechal žalobce v dobré víře, že je fakturace v pořádku. Podle žalobce byly splněny podmínky § 150 o. s. ř. pro moderaci nákladů řízení, neboť v situaci, kdy žalovaný víceméně nepopírá žalovaný nárok, nelze považovat za spravedlivé, aby těžil ze sporu v podobě nákladů řízení. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1805/2001), který uvádí jako jeden z důvodů pro užití moderačního práva podíl obou stran na vzniku a průběhu sporu (shodně v literatuře BÍLÝ, Martin. § 150 (Moderační právo soudu). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 713.). K závěru soudu, že si velkou většinu nákladů způsobil sám, žalobce namítal, že pokud by vzal žalobu zpět v reakci na vyjádření žalovaného k podané žalobě, soud by žalovanému přiznal náklady řízení, neboť by bez provedeného dokazování nemohl aplikovat § 150 o. s. ř. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovanému byly přiznány náklady za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání), které byly nezbytné k tomu, aby soud mohl náležitě zjistit skutkový stav a uplatnil moderaci nákladů řízení. Žalobce navrhoval, aby soud změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že si každý z účastníků nese vlastní náklady řízení.

6. Ve vyjádření k odvolání ze dne 25. 11. 2021 považoval žalovaný rozhodnutí soudu ve vztahu k aplikaci § 150 o. s. ř. za správné, neboť žalobce neuvedl (a v řízení nebyly ani zjištěny) žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud neměl žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení, přičemž judikatura Ústavního soudu vymezuje jako důvody pro zcela výjimečný postup dle § 150 o. s. ř. majetkové, sociální, osobní a další poměry účastníků řízení, a to nejen účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také oprávněného účastníka, dále okolnosti, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, postoj účastníků v průběhu řízení. Žalobce v řízení nebyl úspěšný proto, že nedošlo k podpisu předávacího protokolu jako hmotněprávní podmínky předání díla, do meritorního I. výroku rozsudku odvolání nepodal, a s tímto právním názorem soudu (i žalovaného) je tedy ztotožněn. Soud správně nepominul, že žalobce byl s argumentací žalovaného týkající se absence oboustranného podpisu předávacího protokolu seznámen již z vyjádření k žalobě a mohl odpovídajícím procesním způsobem zabránit dalšímu navyšování nákladů řízení. Odkazy žalobce na dobrou víru opírající se o přesvědčení, že jeho nárok je oprávněný (z důvodu chybějící reakce žalovaného na předžalobní upomínky a úhrady částky 250 000 Kč žalovaným na neexistující dluh), považoval za nepřípadné. Žalovaný však považoval za chybný výpočet nákladů řízení, neboť soud mu přiznal za účast právního zástupce u jednání konaného dne 26. 8. 2021 odměnu za jeden úkon právní služby, ačkoliv jednání trvalo dvě započaté hodiny; za nesprávné považoval také nepřiznání odměny a náhrady hotových výdajů advokáta za sepis vyjádření ze dne 17. 8. 2021, ve kterém žalovaný předložil argumenty nezbytné k účelnému bránění práva, když např. reagoval na nesprávný názor žalobce, že žalovaný má předložit podepsaný předávací protokol, a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vysvětlil, kdo je nositelem důkazního břemene stran uvedené skutečnosti.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, a z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil v napadeném výroku, a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

8. Z obsahu spisu ve vztahu k předmětu odvolacího řízení odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným soudu dne 10. 3. 2021, domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 714 706 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ceny za provedené dílo ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky řízení dne 27. 3. 2020. Žalobce tvrdil, že mu žalovaný na fakturu [číslo] vystavenou dne 27. 8. 2020 na částku 964 706 Kč, uhradil pouze dne 14. 12. 2020 částku 250 000 Kč a na výzvu k úhradě doplatku ceny díla nereagoval. Soud vydal ve věci dne 20. 5. 2021 platební rozkaz č. j. 19 C 83/2021-20, proti kterému podal žalovaný dne 14. 6. 2021 blanketní odpor, který v podání doručeném soudu dne 12. 7. 2021 odůvodnil tím, že nebyla splněna dohodnutá hmotněprávní podmínka předání díla, neboť dílo nebylo žalobcem protokolárně předáno; splatnost ceny díla proto dosud nenastala. Částečné plnění žalovaným pak nemá vliv na oprávněnost žalovaného nároku, neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, platí, že pokud je závazek uznán, neznamená to samo o sobě, že existuje, avšak důkazní břemeno přechází z věřitele na dlužníka, který pokud tvrdí, že dluh nevznikl, musí to prokázat. Žalobce v podání ze dne 6. 8. 2021 (mimo jiné) namítal, že žalovaný ke svému tvrzení, že dílo nebylo protokolárně předáno, nepředložil žádné důkazy. V podání ze dne 17. 8. 2021 žalovaný s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu reagoval, že je na žalobci, aby tvrdil a prokázal existenci předávacího protokolu. V podání ze dne 26. 8. 2021 žalobce popsal okolnosti při předání a převzetí díla, ze kterého se zástupce žalovaného omluvil a požádal o zanechání předávací dokumentace ve stavební buňce, následně žalovanému opakovaně sděloval, že dílo je v pořádku převzato a žalobce může vystavit fakturu, avšak podepsaný protokol žalobci nepředal. Při komunikaci o úhradě ceny žalovaný žalobci sděloval, že fakturu nezaplatil z důvodu neplacení ze strany investora a žalovaného ubezpečoval, že na fakturu zašle 250 000 Kč a zbylou částku uhradí v lednu 2021. Na upomínky ze dne 29. 1. 2021 a 18. 2.2021 však již žalovaný nereagoval. Námitku ohledně nepodepsaného protokolu o předání a převzetí díla, vznesenou až v podání soudu ze dne 12. 7. 2021, proto žalobce v kontextu tohoto jednání považoval na nepoctivou a žádal soud o moderaci nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. s odkazem na podíl obou stran na vzniku a průběhu sporu. Ve vyjádření ze dne 27. 8. 2021 žalovaný s moderací nákladů nesouhlasil, neboť žalobce podal žalobu v situaci, kdy nedodržel smluvní podmínky účtování ceny díla. Ve věci se konalo jednání dne 26. 8. 2021 a dne 2. 9. 2021 soud vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

9. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, kterým soud zamítl žalobu o zaplacení částky 714 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 964 706 Kč od 27. 9. 2020 do 14. 12. 2020 a z částky 714 706 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení. V předmětné věci tak měl žalovaný plný úspěch, protože uplatněný nárok žalobce z titulu doplatku ceny díla nebyl podle soudu dostatečně prokázán.

10. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

11. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Právo úspěšné procesní strany vůči neúspěšné straně řízení na náhradu nákladů vychází ze základního principu, který se v civilním sporném procesu uplatňuje, tj. ze systému dvou stran v kontradiktorním postavení, v rámci nějž účastníci řízení vystupují jako vzájemní oponenti, uplatňující v řízení protichůdné zájmy. Úspěch jedné procesní strany je tak zároveň neúspěchem jejího procesního odpůrce, přičemž každá strana se v mezích daných civilním řádem soudním snaží pomocí přípustných prostředků docílit vlastního vítězství a prohry protistrany. Je-li procesní strana úspěšná, měl by jí její odpůrce nahradit náklady, které přitom účelně vynaložila (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 200 8, sp. zn. I. ÚS 2862/07).

12. Výjimku z tohoto pravidla představuje § 150 o. s. ř. obsahující zvláštní zmírňovací právo soudů, jímž je z důvodů hodných zvláštního zřetele umožněno rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než by odpovídalo výsledku sporu. Slouží k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 191/06, či ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 2658/10).

13. Ustanovení § 150 o. s. ř. zakládající diskreční oprávnění soudu nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení § 150 o. s. ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 401/06, uveřejněný pod číslem 196/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

14. Při zkoumání existence důvodů hodných zvláštního zřetele je třeba přihlížet nejen k majetkovým, sociálním a osobním poměrům účastníků řízení, ale i k okolnostem, které vedly k zahájení řízení, k chování účastníků v průběhu řízení a stejně tak i k dalším relevantním skutečnostem, které určitým způsobem individualizují situaci účastníků řízení v tom směru, že si zasluhuje specifické zacházení ve smyslu citovaného ustanovení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 1840/10, či žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1805/2001).

15. K nejčastěji zohledňovaným faktorům přitom patří morální důvody, zdravotní důvody nebo nepříznivá sociální situace účastníka řízení nastalá bez jeho přičinění. Posouzení případu vyžaduje zohlednit jeho kontexty (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 648/18).

16. V posuzovaném případě je odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti známo, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 Co 134/2021 byla zamítnuta žaloba, ve které se jiný podnikatel domáhal po žalovaném (který je žalován i v tomto řízení) zaplacení ceny díla ve výši 2 612 500 Kč z titulu smlouvy o dílo uzavřené dne 23. 4. 2020. Ačkoli dílo bylo od žalovaného následně převzato investorem bez vad a nedodělků dne 26. 10. 2020, žalovaný se v řízení ubránil námitkou, že ve smlouvě o dílo bylo sjednáno protokolární předání díla, přičemž žalovaný nepodepsal předávací protokol.

17. Rovněž v posuzovaném případě je ze soudem zjištěného skutkového stavu věci zřejmé, že žalovaný nepodepsal předávací protokol (přičemž v řízení nikdo nesporoval, že se z jednání o předání a převzetí díla omluvil), a v soudním řízení uplatnil stejnou námitku neexistence podepsaného předávacího protokolu.

18. Vzhledem k časové návaznosti jednání žalovaného, který během několika měsíců bez zjevného důvodu odmítl podepsat předávací protokoly a zaplatit vysoké ceny díla různým zhotovitelům, má odvolací soud za to, že žalovaný uplatňuje vůči svým obchodním partnerům stejný modus operandi, jenž je morálně závadným jednáním, v němž odvolací soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř., pro které je spravedlivé, aby si žalovaný, byť v řízení uspěl, nesl sám své náklady.

19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil odvoláním napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává (I. výrok tohoto usnesení).

20. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalobce a měl by proto dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení.

21. Vzhledem k tomu, že v meritu sporu byl plně úspěšný žalovaný, jemuž nebyla přiznána náhrada nákladů řízení z důvodu aplikace § 150 o. s. ř., považuje odvolací soud za spravedlivé a vyvážené, aby v souladu se stejným ustanovením nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ani žalobci (II. výrok tohoto usnesení).