74 Co 200/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce B zastoupený Jméno žalobce B sídlem Adresa žalobce B proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 79 933,67 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. července 2024, č. j. 6 C 15/2024-139,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 319,62 Kč od 6. 5. 2023 do 30. 9. 2024, a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 58 319,62 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 58 319,62 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud“ či „okresní soud“) uložil žalované zaplatit žalobci částky 6 594 Kč, 26 336,16 Kč a 25 389,46 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 2 010,32 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 43,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 633,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 604,32 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 27,9 % z částky 7 560,95 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, částky 17 127,19 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 52,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 031,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 463,35 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 27,9 % ročně z částky 42 205,75 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, částky 2 476,54 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 022,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 919,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 866 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 27,9 % ročně z částky 26 670,54 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 136,24 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“) a žalovaná uzavřeli dne 29. 1. 2016 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb, ve které byla sjednána možnost banky poskytovat žalované bankovní služby dle aktuální nabídky.b) Banka a žalovaná uzavřeli dne 22. 5. 2021 smlouvu o půjčce č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva 1“), na jejímž základě poskytla banka téhož dne žalované na účet částku 45 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 27,9 % ročně a měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 68 Kč v 84měsíčních splátkách po 1 292 Kč od 22. 6. 2021.c) Před uzavřením Smlouvy 1 banka zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím žalovanou sdělených údajů, provedených lustrací a výpisu z účtu žalované.d) Žalovaná z titulu Smlouvy 1 postupně uhradila 18 663 Kč.e) Dopisem ze dne 27. 10. 2022, odeslaným 31. 10. 2022, banka zesplatnila pohledávku ze Smlouvy 1 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 47 494,14 Kč.f) Dne 4. 4. 2022 banka a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva 2“), na jejímž základě banka téhož dne poskytla žalované na účet částku 29 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala bance splácet spolu s dohodnutým úrokem v měsíčních splátkách po 902 Kč.g) Před uzavřením Smlouvy 2 banka zkoumala úvěruschopnosti žalované prostřednictvím žalovanou sdělených údajů, podle kterých byla žalovaná svobodná, měla měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, bydlela v nájmu, měla měsíční výdaje na bydlení 7 000 Kč, na živobytí 2 000 Kč a rodinné a ostatní náklady ve výši 1 500 Kč. Banka započítala příjem žalované ve výši 16 296 Kč. Z výstupu lustrace žalované v registrech banka věděla, že v době žádosti o uzavření Smlouvy 2 měla žalovaná sjednány dva existující splátkové kontrakty se zbývající částkou k doplacení převyšující 100 000 Kč.h) Podle výpisu z účtu činil příjem žalované v březnu 2022 částku 16 296 Kč, zůstatek na účtu žalované ke konci účetního období činil 660 Kč.i) Žalovaná z titulu Smlouvy 2 uhradila celkem 3 610,54 Kč.j) Dopisem ze dne 27. 10. 2022, odeslaným 31. 10. 2022, banka zesplatnila pohledávku ze Smlouvy 2 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 32 168,81 Kč.k) Banka a žalovaná uzavřeli dne 3. 5. 2022 smlouvu o RePůjčce č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva 3“), na jejímž základě banka poskytla žalované půjčku ve výši 8 000 Kč tak, že částku 7 721,56 Kč použila na předčasné splacení dluhu žalované vůči bance a částku 278,44 Kč zaslala na účet žalované. Žalovaná se zavázala bance půjčku splácet spolu s dohodnutým úrokem v měsíčních splátkách po 403 Kč.l) Před uzavřením Smlouvy 3 banka zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím žalovanou sdělených údajů, podle kterých byla žalovaná svobodná, měla měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, bydlela v nájmu, měla měsíční výdaje na bydlení 7 000 Kč, na živobytí 2 000 Kč, rodinné a ostatní náklady 1 500 Kč. Banka započítala příjem žalované ve výši 20 793 Kč. Z výstupu lustrace žalované v registrech banka věděla, že v době žádosti o uzavření Smlouvy 3 měla žalovaná sjednány dva existující splátkové kontrakty se zbývající částkou k doplacení převyšující 100 000 Kč.m) Z titulu Smlouvy 3 žalovaná bance uhradila celkem 1 406 Kč.n) Dopisem ze dne 27. 10. 2022, odeslaným 31. 10. 2022, banka zesplatnila pohledávku ze Smlouvy 3 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 9 236,36 Kč.o) Smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2022/03 ze dne 28. 3. 2023 banka postoupila na žalobce pohledávky z titulu Smlouvy 1, 2 a 3; o postoupení banka žalovanou vyrozuměla dopisem ze dne 14. 4. 2023.p) Žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávek z titulu Smlouvy 1, 2 a 3 předžalobní upomínkou ze dne 28. 7. 2023, odeslanou téhož dne.

3. Při právním hodnocení věci soud vyšel z § 580, § 1879, § 1970, § 2392 odst. 1, § 2390, § 2392 odst. 1, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 78, § 80, § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 a rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věcech C – 377/14, C – 76/10 a C – 679/18.

4. Soud Smlouvy 1, 2 a 3 posoudil jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž konstatoval, že právní předchůdce žalobce nesplnil povinnost zakotvenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost žalované, neboť:a) Před uzavřením Smlouvy 1 vyšel pouze z výpisu z účtu žalované, ze kterého sice vyplývá její pravidelný příjem, avšak bez znalosti a prověření celkových majetkových poměrů žalované, zejména jejích výdajů, nemohl sloužit jako podklad pro zhodnocení bonity žalované. Žalobce neuvedl, jaké žalovanou poskytnuté informace banka hodnotila, co žalovaná ke svým příjmům uvedla, ani jaká výše příjmů a zejména výdajů byla bankou zvažována a zda byla vůbec ověřována.b) Před uzavřením Smlouvy 2 banka vypracovala protokol o ověření úvěruschopnosti a měla k dispozici výpisy z účtu žalované a výstup z lustrace BRKI. Nežádala však po žalované osvětlení ani doložení výdajů, zejména nákladů na bydlení, nezohlednila, že ke konci účetního období byl na účtu žalované téměř nulový zůstatek.c) Před uzavřením Smlouvy 3 se banka nezabývala rozpory mezi skutečnou a tvrzenou výší příjmů žalované, ani případnou motivací žalované k uvádění zkreslených údajů, nezkoumala výdaje žalované, navíc poskytla žalované třetí půjčku před splatností první splátky ze Smlouvy 2, takže ještě neměla dostatečné informace o tom, zda žalovaná bude řádně a pravidelně plnit předchozí závazek.

5. Proto soud posoudil Smlouvy 1, 2 a 3 jako absolutně neplatné dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti přihlédl i bez námitky účastníků. Poskytnuté plnění soud posoudil jako bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.).

6. Z titulu Smlouvy 1 poskytla banka žalované částku 45 000 Kč a žalovaná bance uhradila částku 18 663,84 Kč, proto soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 26 336,16 Kč. Z titulu Smlouvy 2 poskytla banka žalované částku 29 000 Kč a žalovaná bance uhradila 3 610,54 Kč, proto soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 25 389,46 Kč. Z titulu Smlouvy 3 poskytla banka žalované částku 8 000 Kč a žalovaná bance uhradila 1 406 Kč, proto soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 6 594 Kč. Nesplacené jistiny poskytnutých úvěrů (bez dalších smluvených úroků a poplatků) uložil soud žalované zaplatit v nové době splatnosti, která (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) není závislá na výzvě věřitele, ale na možnostech dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalovaná se podle soudem stanovené doby do prodlení s vrácením poskytnutého plnění ještě nedostala, nepřiznal soud žalobci ani požadované zákonné úroky z prodlení.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) a přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšnější (úspěch žalobce činil 72,96 %, úspěch žalované 27,04 % předmětu řízení), náhradu 45,92 % vynaložených nákladů řízení.

8. Proti části II. výroku rozsudku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 319,62 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení, a proti III. výroku o nákladech řízení, podal žalobce odvolání.

9. Namítal, že nárok na úroky z prodlení vyplývá přímo z § 1970 o. z. a žalobce je požaduje ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013. Banka svůj závazek řádně splnila, když poskytla žalované zápůjčky ve výši 8 000 Kč, 45 000 Kč a 29 000 Kč. Za první den prodlení považoval žalobce 6. 5. 2023, v návaznosti na výzvu banky k plnění závazku ze dne 13. 4. 2023, která byla žalované odeslána 20. 4. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí desetidenní lhůty k zaplacení dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila. Žalovaná navíc před okresním soudem netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit, nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a doložil. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 75 Co 61/2023, a Krajského soudu v Brně, sp. zn. 27 Co 71/2023. Žalobce poukázal na hlavní funkci úroku z prodlení, kterou je zákonem předpokládaná sankce za to, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas a na funkci kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi. Soudy v obdobných věcech žalobci zákonný úrok z prodlení přiznávají (odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 15 Co 54/2023 a Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 60 Co 226/2022).

10. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

11. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí okresního soudu a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízení jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.

12. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalované zaplatit žalobci částky 6 594 Kč, 26 336,16 Kč a 25 389,46 Kč, a z pravomocné části II. výroku rozsudku, ve které soud žalobu z části zamítl.

13. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu výhradně otázka, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 319,62 Kč (nevrácené části poskytnutých úvěrů) od 6. 5. 2023 (marného uplynutí lhůty, která byla žalované poskytnuta bankou ve výzvě k plnění dluhu ze dne 13. 4. 2023) do zaplacení, když žalobce nenapadal závěr soudu o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované a žalovaná poskytnutí úvěrů ve výši 45 000 Kč, 29 000 Kč a 8 000 Kč, ani uhrazení částek 18 663,84 Kč, 3 610,54 Kč a 1 406 Kč, nesporovala.

14. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisem z osobního účtu žalované č. , č. účtu, , vedeného bankou v březnu a dubnu 2022, ze kterého vzal za prokázané následující skutečnosti:a) Z výpisu z účtu žalované za březen 2022 vzal odvolací soud za prokázané, že příjem žalované od společnosti , právnická osoba, činil v březnu 2022 částku 16 296,50 Kč.b) Z výpisu z účtu žalované za duben 2022 vzal odvolací soud za prokázané, že příjem žalované od společnosti , právnická osoba, činil v dubnu 2022 částku 20 793,50 Kč.

15. Podle veřejně přístupného kalkulátoru splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře měsíční splátka pro oddlužení u svobodného a bezdětného dlužníka z čistého měsíčního příjmu 16 296,50 Kč od 1. 4. 2022 činila 4 770 Kč, od 1. 7. 2022 činila 4 586 Kč, od 1. 10. 2022 činila 3 460 Kč.

16. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem ohledně závěru (který v řízení nikdo nezpochybňoval), že posuzované smlouvy o půjčce jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni jejich uzavření.

17. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem také v tom, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smluv řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť vůbec neposuzoval reálné výdaje žalované, ani zda má žalovaná např. nějakou vyživovací povinnost.

18. Smlouvy 1, 2 a 3 jsou proto podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné.

19. Z neplatných smluv o spotřebitelském úvěru nemohou žalobci náležet žádné sjednané úroky, ani poplatky, když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je přijetím plnění z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

20. Bezdůvodné obohacení v posuzovaném případě představuje rozdíl mezi žalovanou nabytými majetkovými hodnotami a tím, co žalovaná žalobci (bance) vrátila.

21. Prodlení spotřebitele se v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny (jak se mylně domnívá odvolatel). Cílem této právní úpravy však zcela jistě není uměle oddalovat splatnost závazku či nutit věřitele v budoucnu podstoupit další soudní řízení (a tím zvyšovat i náklady spotřebitele). Zákonodárcem proto bylo zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. V posuzovaném případě pak obsah spisu určení konkrétní doby splatnosti umožňoval. Nebylo proto k rozhodnutí této otázky nezbytné, aby žalovaná, jež byla v řízení nečinná, konkrétně tvrdila své schopnosti splatit úvěr.

22. Ze skutkových zjištění okresního soudu vyplývá, že se žalovaná zavázala hradit na dluh měsíční splátky ve Smlouvě 1 ve výši 1 292 Kč, ve Smlouvě 2 ve výši 902 Kč a ve Smlouvě 3 ve výši 403 Kč (celkem 2 527 Kč měsíčně).

23. Z výpisu z účtu žalované vedeného právním předchůdcem žalobce odvolací soud zjistil, že žalovaná měla příjem od společnosti , právnická osoba, v březnu 2022 ve výši 16 296,50 Kč a v dubnu 2022 ve výši 20 793,50 Kč.

24. Podle veřejně přístupného kalkulátoru splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře měsíční splátka pro oddlužení u svobodného a bezdětného dlužníka z čistého měsíčního příjmu 16 296,50 Kč od 1. 4. 2022 činila 4 770 Kč, od 1. 7. 2022 činila 4 586 Kč, od 1. 10. 2022 činila 3 460 Kč.

25. Podle tvrzení žalobce (která nikdo nesporoval) platila žalovaná splátky ze všech tří smluv až do 14. 10. 2022, na Smlouvu 2 zaplatila navíc dne 14. 4. 2023 částku 200 Kč.

26. Do 14. 10. 2022 tak bylo v možnostech žalované platit dohodnuté splátky 2 527 Kč měsíčně. V řízení nebylo zjištěno, z jakého důvodu žalovaná přestala dohodnuté splátky platit.

27. Podle obsahu spisu tak bylo v možnostech žalované platit na dluh dohodnutou částku 2 527 Kč měsíčně i po 14. 10. 2022 (a to i nad rámec provedené drobné úhrady ze dne 14. 4. 2023). Pokud by takto žalovaná činila od listopadu 2022, zaplatila by částku 58 319,62 Kč za 23 měsíců, tedy do září 2024. Od 1. 10. 2024 se tak žalovaná dostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny dluhu.

28. Zákonný úrok z prodlení k tomuto dni činil sazbu 12,75 % ročně, nikoliv 15 % ročně, jak požadoval žalobce v podané žalobě i v podaném odvolání.

29. S ohledem na rozsah žalobcova odvolání a vše výše uvedené odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. část II. výroku rozsudku okresního soudu a uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 58 319,62 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení (II. výrok tohoto rozsudku).

30. Ve zbývající části se žalobci prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212 odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti, proto odvolací soud odvoláním napadenou část II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 319,62 Kč od 6. 5. 2023 do 30. 9. 2024, a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 58 319,62 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správnou potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

31. Jelikož došlo ke změně rozsudku, rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř.).

32. Při rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud vyšel z nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a kapitalizoval v žalobě požadované příslušenství k datu vyhlášení rozsudku okresního soudu (k 30. 7. 2024). Spolu s jistinou požadoval žalobce po žalované celkem 145 856,22 Kč a v řízení před okresním soudem byl úspěšný co do částky 58 319,62 Kč. Vzhledem k tomu, že úspěšnější žalované v řízení před okresním soudem žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 319,62 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného do data rozhodnutí odvolacího soudu (30. 4. 2025) částkou 17 400,01 Kč. Žalobci byl v odvolacím řízení přiznán úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 58 319,62 Kč od 1. 10. 2024, jehož výše kapitalizovaná do data rozhodnutí odvolacího soudu činí 4 318,84 Kč. Rovněž v odvolacím řízení tak byla úspěšnější žalovaná, proto by jí měl žalobce hradit jeho náklady. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.