74 Co 204/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce B zastoupený Jméno žalobce B sídlem Adresa žalobce B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 29 724,24 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 3. 2024, č. j. 9 C 241/2023-100,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 359,43 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 995,88 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 7 473,50 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 26 359,43 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 3 364,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 40,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 923,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 724,24 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 28 554,91 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5 879 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, , která ke dni 1. 1. 2022 zanikla fúzí se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“), uzavřela s žalovaným dne 8. 10. 2021 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, na základě které žalovanému zřídila a vedla bankovní účet.b) Žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel dne 9. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 17,9 % ročně (dále jen „Smlouva“). Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 725 Kč. Právní předchůdce žalobce vyplatil částku 30 000 Kč dne 9. 1. 2022 na bankovní účet žalovaného.c) Žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce odborně posoudil úvěruschopnost žalovaného.d) Žalovaný na svůj dluh ze Smlouvy uhradil pouze 3 364,81 Kč.e) V období od ledna 2022 do listopadu 2022 nebyly na bankovní účet žalovaného zasílány žádné pravidelné platby, které by prokazovaly příjmy žalovaného z výdělečné činnosti.f) Právní předchůdce žalobce spotřebitelský úvěr zesplatnil ke dni 27. 10. 2022.g) Žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.h) Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2023.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2390, § 2991, § 580, § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům:a) Uzavřená Smlouva je smlouvou o zápůjčce.b) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.c) Poskytnuté plnění ve výši 30 000 Kč je plněním bez právního důvodu.d) Žalovaný je povinen vydat žalobci pouze bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.) ve výši 26 359,43 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a úhradou žalovaného.e) Žalobou uplatněný nárok na smluvní plnění (poplatky, smluvní úrok) není důvodný.f) Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nové době splatnosti, která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), tedy od faktického rozhodnutí soudu.g) V řízení úspěšnějšímu žalobci přiznal soud poměrnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 359,43 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, podal žalobce odvolání. Vytkl soudu, že mu nepřiznal zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, když se žalovaný dostal vůči žalobci do prodlení s plněním peněžitých závazků. Nárok žalobce na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.). Počátek prodlení žalobce odvíjel od lhůty k plnění stanovené oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2023. Připomněl, že žalovaného následně opětovně vyzýval předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2023. Žalovaný tak měl dostatečný prostor k úhradě dlužné jistiny, přesto tak neučinil. Žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu rozhodnutím soudu, ale daleko dříve, již před podáním žaloby. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnost poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele hradit jistinu přitom nese žalovaný. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku a z pravomocné části II. výroku rozsudku.

9. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího řízení výlučně otázka, zda žalobci vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z přiznané jistiny od 29. 4. 2023 do zaplacení.

10. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování kartou klienta, zprávou zaměstnavatele, výpisem z bankovního účtu žalovaného, výpisem z ARES a z veřejného rejstříku.

11. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání spotřebitelského úvěru dne 9. 1. 2022 uvedl, že je zaměstnaný u zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s příjmem 25 500 Kč měsíčně.

12. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, ., ze dne 3. 3. 2025, vyžádané odvolacím soudem, bylo zjištěno, že žalovaný u tohoto zaměstnavatele nepracoval již od 18. 6. 2021.

13. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo prokázáno, že v období od 8. 10. 2021 do 8. 1. 2022 účet žalovaného nevykazoval žádné transakce. Poskytnutí předmětného spotřebitelského úvěru dne 9. 1. 2022 je první transakcí na účtu. Mimo jiné dne 4. 4. 2022 byla žalovanému na účet připsaná částka 885 000 Kč se specifikací „výplata kupní ceny“. V následujícím období učinil žalovaný řadu výběrů finančních prostředků prostřednictvím bankomatu. Konkrétně dne 5. 4. 2022 vybral částku 50 000 Kč, dne 6. 4. 2022 částku 50 000 Kč, dne 7. 4. 2022 částku 200 000 Kč a dne 8. 4. 2022 částku 100 000 Kč. Společnosti , právnická osoba, . žalovaný uhradil dne 20. 4. 2022 částku 20 570 Kč a dne 2. 5. 2022 částku 75 438 Kč. Následně žalovaný činil řadu výběrů finančních částek v Egyptě, konkrétně dne 12. 5. 2022 částku celkem 22 277,10 Kč, dne 14. 5. 2022 částku celkem 4 347,88 Kč, dne 15. 5. 2022 částku 5 184,73 Kč, dne 16. 5. 2022 částku celkem 1 808,45 Kč. Výpisem pak byla zcela potvrzena tvrzení žalobce o úhradách spotřebitelského úvěru v celkové výši 3 640,57 Kč, kdy byla žalovaným uhrazena dne 9. 2. 2022 částka 4,43 Kč, dne 12. 2. 2022 částka 0,01 Kč, dne 14. 2. 2022 částka 720,56 Kč, dne 9. 3. 2022 částka 0,31 Kč, dne 16. 3. 2022 částka 724,69 Kč, dne 9. 4. 2022 částka 725 Kč, dne 9. 5. 2022 částka 725 Kč, dne 9. 6. 2022 částka 26,34 Kč, dne 13. 6. 2022 částka 698,66 Kč a dne 20. 7. 2022 částka 15,57 Kč.

14. Z odvolacím soudem pořízeného výpisu z ARES a veřejného rejstříku shodně vyplynulo, že žalovaný není podnikatelem ani není v angažmá žádné právnické osoby.

15. Plnění z neplatné Smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

16. Odvolací soud vychází z pravomocně přiznaného bezdůvodného obohacení ve výši 26 359,43 Kč.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl příjem 25 500 Kč měsíčně ze zaměstnání. Z provedeného dokazování vyplynulo, že si tuto skutečnost předchůdce neověřil, když žalovaný prokazatelně v době uzavírání Smlouvy u tvrzeného zaměstnavatele nepracoval. Žalovaný neprochází veřejným rejstříkem ani živnostenským rejstříkem. Tyto skutečnosti samy o sobě nesvědčí o reálných možnostech žalovaného vrátit žalobci poskytnutou jistinu v nějaké konkrétní době.

19. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalovaný obdržel 4. 4. 2022 na účet částku 885 000 Kč jako kupní cenu. Tuto částku je přirozeně třeba zohlednit při hodnocení majetkových poměrů žalovaného, resp. při hodnocení jeho možností vrátit žalobci poskytnutou jistinu.

20. V dubnu roku 2022 činil žalovaný z účtu prostřednictvím bankomatu výběry nadstandardně vysokých částek v řádu statisíců.

21. V květnu roku 2022 pak absolvoval zahraniční dovolenou, za kterou utratil cca 130 000 Kč.

22. Od července roku 2022 žalovaný zápůjčku, zjevně nikoli z důvodu nedostatku finančních prostředků, nehradil.

23. V možnostech žalovaného zjištěných v tomto řízení tedy bylo vrátit jistinu neprodleně po zesplatnění úvěru dne 27. 10. 2022. Od 28. 10. 2022 se dostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny dluhu. Zákonný úrok z prodlení k tomuto dni činil sazbu 15 % ročně.

24. Prodlení spotřebitele se v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny. Cílem této právní úpravy však zcela jistě není uměle oddalovat splatnost závazku či nutit věřitele v budoucnu podstoupit další soudní řízení (a tím zvyšovat i náklady spotřebitele). Zákonodárcem proto bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit. V daném případě pak obsah spisu (a soudu běžně dostupné relevantní informace) určení konkrétní doby splatnosti umožňoval.

25. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek v odvoláním napadené části II. výroku změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 359,43 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 18. 3. 2024 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 45 001,94 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 29 877,73 Kč, představující 66,4 % předmětu řízení, jeho neúspěch proto představuje pouze 33,6 %. Žalobce tak má právo na náhradu 32,8 % celkových nákladů řízení. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně sestávají z:i) zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 487 Kč,ii) odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 29 724,40 Kč; převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis návrhu) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“),iii) tří náhrad hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč k úkonům ad ii) dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu,iv) odměny za úkon právní služby ve výši 2 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 29 724,40 Kč; účast na jednání soudu dne 18. 3. 2024) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu,v) náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ad iv) dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu,vi) náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 798 Kč počítané z výše uvedených odměn a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);celkem tedy 6 085 Kč, z toho 32,8 % činí 1 995,88 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z:i) zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč,ii) odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 2 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 29 724,40 Kč; sepis odvolání ze dne 10. 6. 2024 a účast u jednání dne 2. 4. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu,iii) náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ze dne 10. 6. 2024 dle § 13 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024,iv) náhrady hotových výdajů v paušální výši 450 Kč k úkonu ze dne 2. 4. 2025 dle § 13 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025,v) náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 1 123,50 Kč počítané z výše uvedených odměn a náhrad hotových výdajů (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);celkem tedy 7 473,50 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Odvolací soud nepovažoval za účelný úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ze dne 6. 3. 2024, když tímto podáním žalobce doplňoval skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě (III. výrok tohoto rozsudku).