74 Co 211/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 30 730,16 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. července 2024, č. j. 14 C 31/2024-52,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 537 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) žalovanému zaplatit žalobci částku 30 730,16 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a nahradit mu náklady řízení (II. výrok).

2. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:a) Dne 10. 1. 2018 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru reg. č. , tel. číslo, (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 180 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 7,1 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 113 K4 splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 2. 2018. Žalovaný se zavázal rovněž hradit poplatky a ceny dle Sazebníku, konkrétně poplatek za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 490 Kč.b) V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, vyživuje jedno dítě do deseti let a bytové poměry jako „ostatní“. Prohlásil, že má pravidelné příjmy ze závislé činnosti v čisté měsíční výši 25 930 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 4 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 1 000 Kč měsíčně. Žádný jiný úvěr nečerpal.c) Žalobce zjistil v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, že ke dni 10. 1. 2018 měl žalovaný jeden nesplacený úvěr mimo žalobce se zůstatkem 6 875 Kč a výší měsíční splátky 981 Kč. Žalovaný měl dle kreditních informací ke dni 10. 1. 2018 povolen u žalobce debet do výše 20 000 Kč, který čerpal, a další spotřebitelský úvěr. Žalovaný byl bez negativních záznamů v insolvenčním rejstříku, interních registrech v evidenci exekucí a RRS. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného.d) Částka 179 500 Kč byla dne 10. 1. 2018 převedena na účet žalovaného č. , č. účtu, .e) Žalovaný úvěr splácel nikoliv řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 22. 8. 2023. Žalovaný započítával platby na jistinu i příslušenství, dle výpisu z úvěrového účtu činil zůstatek úvěru 30 730,16 Kč, dlužný smluvní úrok 1 916,86 Kč a úrok z prodlení 2 297,78 Kč.f) Žalovaný byl žalobcem vyzván dne 21. 7. 2023 k úhradě dlužné částky 21 041,74 Kč do 6. 9. 2023. Současně byl upozorněn na to, že nebude-li dluh uhrazen nejpozději do uvedeného data, úvěr bude k tomuto datu zesplatněn. Dopis s výzvou byl žalovanému doručen 21. 7. 2023.g) Předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2023 žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky (ke dni 1. 10. 2023) 34 133 Kč.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2395, § 1970, § 1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a podle § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Jestliže žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobce po právu úvěr ke dni 6. 9. 2023 zesplatnil. Námitky žalovaného shledal nedůvodnými, neboť předmětem žaloby nejsou žádné poplatky, které by byly nepřiměřenými smluvními podmínkami. Účastníci si dohodli pouze poplatek za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 490 Kč, který žalovaný uhradil v den uzavření smlouvy tak, že na jeho běžný účet mu byly poskytnuty finanční prostředky ponížené o tento poplatek. Žalobce rovněž nenárokuje žádnou smluvní pokutu. Žalovaný stvrdil svým podpisem, že se seznámil s úvěrovými podmínkami, všeobecnými obchodními podmínkami, které byly součástí Smlouvy. Jestliže se neseznámil s listinami, které jsou nedílnou součástí smlouvy, nemůže to jít k tíži žalobce. Veškeré žalobou uplatněné nároky byly sjednány přímo ve Smlouvě samotné, nikoliv odkazem na listiny, které jsou nedílnou součástí Smlouvy.

4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že mu bylo odepřeno právo obhajovat se, že mu nebylo umožněno u jednání cokoliv k dané věci říct. Žaloba byla podána nedůvodně. Žalobce při poskytování úvěru nepostupoval s odbornou péčí. „Smlouva měla být vyhlášena jako bezúročná a bez poplatků“.

6. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek potvrzen. Žalovaný měl možnost v řízení před soudem prvního stupně přednést svou argumentaci k uplatňovanému nároku, která byla z velké části nepřiléhavá. Žalobce zopakoval, že úvěruschopnost žalovaného prověřil řádně dle požadavků uvedených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Práva a povinnosti stran je třeba posoudit podle právních předpisů platných a účinných v době uzavření Smlouvy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (ve znění zákona č. 303/2017 Sb.) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy sice upravoval neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti jako neplatnost relativní, nicméně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ale především z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, vyplývá že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady , Anonymizováno, ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady , Anonymizováno, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice , Anonymizováno, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

13. Nároky z neplatné smlouvy je třeba posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, vyplývá, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za úpravu speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení se v daném případě neuplatní, neboť dobu vrácení je třeba určit s ohledem na možnosti spotřebitele, když s případným plněním povinnosti vrátit plnění z neplatné smlouvy bez zbytečného odkladu mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Uvedená rozhodnutí pak uvádějí, že takové vrácení plnění z neplatné smlouvy může být rozloženo i do budoucích splátek, neboť spotřebitel má vrátit jistinu úvěru podle svých možností, přičemž nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy.

14. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 6 As 8/2023, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 2 výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání.

15. Soud prvního stupně měl za to, že žalobce s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalovaného, pokud vycházel z údajů jím uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, z lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS a z aplikačního ratingu.

16. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. a ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování níže uvedenými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti, které jsou pro právní posouzení věci rovněž rozhodné. Z provedených důkazů zjistil:a) Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 10. 1. 2018, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije sám, má ostatní bytové poměry a deklaroval čistý měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši 25 930 Kč. Uvedl vzdělání středoškolské s maturitou a získané na vyšší odborné škole. Má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč, výše výživného nebyla v žádosti uvedena.b) Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, že žalobce vyšel z údajů o osobních a majetkových poměrech, o příjmech a výdajích žalovaného, které tento uvedl v žádosti o úvěr. V době posouzení žádosti o úvěr měl žalovaný povolen debet ve výši 20 000 Kč a další osobní úvěr či kreditní kartu u žalobce ve výši 100 000 Kč s výší nesplacené jistiny 95 598,48 Kč. V této situaci poskytl žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč s pravidelnou měsíční splátkou 3 113 Kč.c) Z historického výpisu z úvěrového účtu, že žalovaný úvěr splácel od 20. 2. 2018, nikoliv však pravidelně a ve sjednané výši. Poslední splátka ve výši 2 041 Kč byla na úvěrový účet připsána 22. 8. 2023. Žalovaný zaplatil více než 180 000 Kč, které mu žalobce poskytl.d) Ze zvukového záznamu o jednání před soudem prvního stupně odvolací soud zjistil, že se žalobce k jednání nedostavil, dostavil se pouze žalovaný, jenž soudu předal písemné vyjádření ve věci. Soud se s písemným vyjádřením seznámil na začátku jednání. U jednání postupoval v souladu s občanským soudním řádem, žalovaný měl možnost se ve věci vyjádřit, měl možnost vyjádřit se k provedeným důkazům a byla mu poskytnuta patřičná poučení. Pokud soud neprovedl některé z důkazů navrhovaných žalovaným u jednání, bylo to proto, že skutečnosti, které z nich měly vyplývat, byly zjištěny z jiných důkazů nebo nebyly pro právní posouzení věci rozhodné. Nebylo zjištěno, že by se soud k žalovanému choval nevhodně, nebyly zjištěny skutečnosti zakládající důvodnou pochybnost o nepodjatosti soudce, nebyly zjištěny vady v procesním postupu, které by mohly žalovaného ve svém důsledku poškodit.

17. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti vycházel z informací, které mu o svých osobních a majetkových poměrech sdělil žalovaný a z informací o úvěrovém zatížení vyplývajících z příslušných registrů. Informace sdělené žalovaným neověřoval, současně si byl vědom rozsahu úvěrového zatížení žalovaného v době, kdy mu úvěr poskytnul.

18. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí bylo třeba příjmy a výdaje tvrzené žalovaným, jakož i jím sdělené informace o osobních poměrech, ověřit (žalovaný uváděl, že má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, žije sám, přesto výživné neplatí). Žalobce tvrdil, jakým konkrétním způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž netvrdil, že ověřoval jím sdělené údaje, požadoval po něm např. potvrzení o výši příjmů, o výši měsíčních výdajů na bydlení a živobytí (např. předložení lístků SIPO, předpis záloh na energie apod.). Žalovaný uvedl žalobci výdaje ve výši nižší než životní minimum, nebyly objasněny ani jeho bytové poměry a náklady s bydlením spojené. Bezproblémové splácení předchozích úvěrů je jen jedním z kritérií v rámci posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a nemůže nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele.

19. Skutečnost, že žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného vyplývá již z jeho tvrzení, která doplnil na výzvu soudu. Žalobce na písemnou výzvu soudu prvního stupně doplnil skutková tvrzení o tom, jak zkoumal úvěruschopnost žalovaného. V odvolacím řízení tak není dán prostor pro poučení žalobce dle § 118a o. s. ř. Účelem poučovací povinnosti není, aby soud účastníku sděloval, že by měl tvrdit jiné rozhodné skutečnosti, než tvrdí.

20. Z tvrzení žalobce vyplývá, že vycházel z prohlášení žalovaného, u něhož bez dalšího předpokládal, že je pravdivé, z obecných statistických údajů a z informací získaných v evidenci BRKI/NRKI a SOLUS, přičemž netvrdil, že by žalovaným sdělené informace ověřoval. Jestliže žalobce žalovaným sdělené údaje o jeho příjmech a výdajích (vyjma úvěrového zatížení) nijak neověřoval, nepostupoval při posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí. Sankcí za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je vznik povinnosti dlužníka zaplatit jistinu úvěru ve lhůtě přiměřené jeho možnostem a schopnostem.

21. Posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí v sobě nezahrnuje jen shromáždění informací o osobních a majetkových poměrech žalovaného, ale i jejich řádné vyhodnocení ve světle reálných výdajů, kdy nestačí vycházet ani ze statistických údajů. Žalobce sice v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že vycházel z výdajů ve výši 1 000 Kč – ostatní výdaje, 5 825 Kč – náklady na bydlení a částky představující životní minimum 5 080 Kč, z výdajů na závazky u jiných poskytovatelů úvěru ve výši 981 Kč a na závazky u žalobce ve výši 4 183 Kč, pokud však výši příjmů a výdajů neověřoval, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti řádně.

22. To, že žalovaný po jistou dobu úvěr splácel, nenapovídá ničeho o jeho poměrech v době, kdy byla posuzována jeho úvěruschopnost. Žalobce v době zkoumání úvěruschopnosti nemohl hodnotit skutečnost, která ještě nenastala, nebo vycházet bez dalšího z toho, že taková skutečnost nastane. Navíc žalovaný nesplácel pravidelně a v dohodnuté výši. Sankce dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je stanovena za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti, tj. za chování poskytovatele úvěru před jeho poskytnutím. Sankcí je neplatnost smlouvy a vznik povinnosti spotřebitele vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Sankce není vázána na chování spotřebitele, na to, zda poskytnutý úvěr po nějakou dobu splácel či nikoliv. Žalobce poskytl žalovanému na jeho účet částku 179 510 Kč, žalovaný mu uhradil více než 180 000 Kč, tj. vrátil více než poskytnutou jistinu úvěru. Žaloba tak není důvodná.

23. Odvolací námitka žalovaného, že „přístup soudce u jednání vůči němu nebyl správný“, není způsobilou námitkou podjatosti soudce. Podjatost je dána poměrem soudce k věci, k účastníkům řízení či jejich zástupcům. Důvodem pro vyloučení soudce z důvodu podjatosti nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Odvolací soud nezjistil při odvolacím přezkumu vady řízení, které mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí.

24. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud dodává, že kapitalizovaný úrok ve výši 7,1 % ročně z částky 30 730,16 Kč za dobu od 10. 1. 2018 do 14. 11. 2023 činí 12 762,27 Kč, tudíž není zřejmé, za jaké období, případně v jaké výši, či z jaké částky žalobce požaduje úrok ve výši 1 916,86 Kč.

25. V případě kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 30 730,16 Kč za dobu od 7. 9. 2023 do 14. 11. 2023 žalobce požaduje úrok z prodlení v „zákonné výši“ v částce 2 297,78 Kč. Při zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně k datu 7. 9. 2023 by výše úroku z prodlení činila za toto období 871,38 Kč. Prodlení žalovaného však v daném případě nenastává marným uplynutím lhůty k plnění dané ve výzvě, nýbrž v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. po zopakování dokazování změnil tak, že žalobu zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení před soudy obou stupňů byl úspěšný žalovaný, přísluší mu náhrada nákladů řízení, která je představována zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 1 537 Kč, když náhradu jiných nákladů žalovaný nepožadoval.