74 Co 220/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce B zastoupený Jméno žalobce B sídlem Adresa žalobce B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 319 881,64 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. září 2023, č. j. 8 C 19/2023-125,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části I. výroku o lhůtě k plnění a v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že:Žalovaný je povinen zaplatit žalobci pravomocně přisouzenou částku 199 877,69 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročněz částky 183 077,69 Kč od 28. 5. 2024 do 18. 6. 2024,z částky 180 977,69 Kč od 19. 6. 2024 do 25. 7. 2024,z částky 178 877,69 Kč od 26. 7. 2024 do 26. 8. 2024,z částky 176 777,69 Kč od 27. 8. 2024 do 25. 9. 2024,z částky 174 677,69 Kč od 26. 9. 2024 do 25. 10. 2024,z částky 172 577,69 Kč od 26. 10. 2024 do 22. 11. 2024,a z částky 170 477,69 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení,to vše ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do 31. 12. 2025, a dále ve splátkách po 9 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2026 až do úplného zaplacení, a to vždy ke každému 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť i jediné splátky.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročněz částky 199 877,69 Kč od 27. 12. 2021 do 27. 5. 2024,z částky 16 800 Kč od 28. 5. 2024 do 18. 6. 2024,z částky 18 900 Kč od 19. 6. 2024 do 25. 7. 2024,z částky 21 000 Kč od 26. 7. 2024 do 26. 8. 2024,z částky 23 100 Kč od 27. 8. 2024 do 25. 9. 2024,z částky 25 200 Kč od 26. 9. 2024 do 25. 10. 2024,z částky 27 300 Kč od 26. 10. 2024 do 22. 11. 2024,a z částky 29 400 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud“ či „okresní soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 199 877,69 Kč ve splátkách po 1 800 Kč měsíčně (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 120 003,95 Kč, úroku z prodlení ve výši 5 875,20 Kč, úroku ve výši 5 023,76 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 319 881,64 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 319 881,64 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 21 011 Kč ve splátkách po 200 Kč měsíčně (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“) a žalovaný uzavřeli dne 28. 8. 2017 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, označenou jako „Konsolidace půjček“ (dále jen „smlouva“), ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 421 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, včetně pojištění, splácet ve splátkách po 5 085,67 Kč měsíčně po dobu 120 měsíců. V částce 161 715,14 Kč byl úvěr určen na úhradu dluhu žalovaného u , právnická osoba, ., ve zbytku byl poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, .b) Banka při uzavření smlouvy disponovala Potvrzením o příjmu ze dne 28. 8. 2017, podle kterého měl žalovaný tři vyživovací povinnosti, byl zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou jako ředitel společnosti, v posledních třech měsících činil jeho průměrný měsíční příjem 14 083 Kč. V Žádosti o úvěr žalovaný uvedl celkové měsíční příjmy domácnosti 19 500 Kč a ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč.c) V době od 28. 8. 2017 do 22. 11. 2021 žalovaný na dluh uhradil 221 122,31 Kč.d) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce.

3. Při právním hodnocení věci vyšel soud z § 580 odst. 1, § 588, § 2395 a § 2991 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 2, § 3 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-679/18.

4. Soud smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, před jejímž uzavřením banka neučinila potřebné kroky ke zjištění celkové majetkové situace žalovaného, když neověřila reálnost a úplnost jeho příjmů a výdajů, neboť se spokojila s údajem, že žalovaný má výdaje 0 Kč. Z předložených listin vyplývá, že žalovaný měl měsíční příjem cca 14 000 Kč, domácnost celkem 19 500 Kč, a to při třech vyživovacích povinnostech vůči nezletilým dětem. I přes neúplně zjištěné skutečnosti banka poskytla žalovanému úvěr 421 000 Kč, čímž porušila povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka. Proto soud považoval smlouvu za absolutně neplatnou a nárok žalobce posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení. Banka žalovanému poskytla 421 000 Kč, žalovaný uhradil 221 122,31 Kč, proto soud uložil žalovanému vrátit žalobci částku 199 877,69 Kč a ve zbytku žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy žalobci nárok na jiné peněžité plnění nevznikl.

5. Soud žalobci nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení z poskytnuté jistiny, s odkazem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3775/202, podle kterých je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a nemůže se proto dostat do prodlení s plněním dluhu. Do prodlení s plněním dlužné částky se dostane až uplynutím lhůty, kterou stanoví soud.

6. Soud na návrh žalovaného stanovil lhůtu k plnění dlužné částky s ohledem na jeho aktuální možnosti, neboť žalovaný není schopen uhradit celou částku najednou, současně je důvodné očekávat, že bude splátky pravidelně hradit, když nárok nečinil sporným a projevil vůli dluh uhradit dobrovolně; v opačném případě se stane splatnou celá přisouzená částka.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a částečně úspěšnému žalobci přiznal 24 % účelně vynaložených nákladů řízení.

8. Proti lhůtě k plnění určené v I. výroku, proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 199 877,69 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení, a proti III. výroku, podal žalobce odvolání.

9. Namítal, že soud neodůvodnil, proč mu nepřiznal zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, na který žalobci vznikl nárok ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 27. 12. 2021, neboť žalovaný byl vyzván k plnění peněžitého dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021, odeslaném dne 9. 12. 2021. Třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí desetidenní lhůty, poskytnuté ke splnění dluhu, se dne 27. 12. 2021 žalovaný dostal do prodlení s plněním závazku. Žalobce upomínal žalovaného o zaplacení ještě předžalobní upomínkou z 14. 4. 2022 a žalobu podal v srpnu 2022. Žalovaný tak měl dostatek času věc řešit. K nezaměstnanosti lze přihlížet jako k tíživé situaci, která může v životě nastat, avšak nejde ji k tíži věřitele reflektovat dlouhodobě. To by vedlo k absurdnímu závěru, že nezaměstnaný dlužník nemusí své dluhy hradit nikdy. Žalovaný v řízení pouze rámcově tvrdil, že z podnikání splácí jiného věřitele. Podle žalobce je však bez velké relevance, že mladý, zdravý, muž je živen rodiči; takové tvrzení nepovažoval za rozhodné k posouzení možnosti a schopnosti žalovaného poskytnutou jistinu vrátit v situaci, kdy žalovaný uvedl, že pracuje a podniká. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby je tvrdil a doložil. Zdůraznil sankční a kompenzační funkci úroků z prodlení. Odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 15 Co 54/2023, a Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, sp. zn. 60 Co 226/2022, ve kterých soudy žalobci v obdobném případě přiznaly zákonný úrok z prodlení. Soud tím, že uložil žalovanému zaplatit přisouzené plnění v měsíčních splátkách po 1 800 Kč, žalovaného neúměrně zvýhodnil, neboť takto by žalovaný dluh uhradil v lednu 2033, proto není rozhodnutí výhodné ani pro něho. Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu od zesplatnění do podání žaloby. Překročení lhůty uvedené v § 160 odst. 1 o. s. ř., či povolení plnění ve splátkách, je výjimkou ze zásady. Soud pochybil, pokud vycházel pouze ze sociální situace žalovaného, který měl dostatek času závazek před podáním žaloby řešit. Žalobce navrhoval, aby soud uložil žalovanému hradit dluh v měsíčních splátkách po 7 000 Kč, aby ho zaplatil za 36 měsíců.

10. V podání doručeném odvolacímu soudu dne 10. 12. 2024 žalobce uvedl, že mu žalovaný uhradil po vydání rozsudku částky 2 100 Kč dne 23. 10. 2023, 23. 11. 2023, 20. 12. 2023, 24. 1. 2024, 19. 2. 2024, 28. 3. 2024, 24. 4. 2024, 24. 5. 2024, 18. 6. 2024, 25. 7. 2024, 26. 8. 2024, 25. 9. 2024, 25. 10. 2024 a 22. 11. 2024.

11. Žalovaný na jednání odvolacího soudu požadoval, aby mu odvolací soud umožnil v roce 2025 hradit splátky po 4 000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2026 pak ve výši 9 000 Kč měsíčně.

12. Žalobce pak výši splátek ponechal na úvaze odvolacího soudu.

13. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí okresního soudu a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.

14. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu učiněná z listin, týkající se okolností uzavření smlouvy a poskytnutí plnění právním předchůdcem žalobce žalovanému, jakož i právní hodnocení věci ve vztahu ke spotřebitelskému charakteru smlouvy a její neplatnosti dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytovatelem úvěru, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.

15. S ohledem na rozsah podaného odvolání byla předmětem odvolacího řízení především otázka, zda, případně od kdy, má žalobce právo na zákonný úrok z prodlení z pravomocně přiznaného bezdůvodného obohacení, a zda je v možnostech žalovaného platit žalobci přisouzené plnění v měsíčních splátkách po 7 000 Kč měsíčně.

16. V souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování listinami a výslechem žalovaného, načež dospěl k závěru, že pro právní hodnocení věci jsou podstatná následující skutková zjištění:

17. Z výpisu z obchodního rejstříku vzal odvolací soud za prokázané, že u Krajského soudu v Brně je od 16. 5. 2008 dosud zapsána pod sp. zn. , Anonymizováno, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „společnost B“), jejímž jediným společníkem je od založení společnosti žalovaný, který je také spolu s , jméno FO, jednatelem společnosti.

18. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne 28. 8. 2017 vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnaný u společnosti B od 22. 5. 2008 jako ředitel a jeho čistý měsíční příjem činil průměrně 14 083 Kč.

19. Z Rozvahy pro podnikatele ve zkráceném rozsahu, veřejně přístupné ve sbírce listin vedené obchodním rejstříkem, vzal odvolací soud za prokázané, že společnost B ke dni 31. 12. 2021 evidovala dlouhodobý nehmotný majetek v hodnotě 4 511 000 Kč, oběžná aktiva v hodnotě 1 512 000 Kč, zásoby v hodnotě 491 000 Kč, pohledávky v hodnotě 318 000 Kč a peněžní prostředky ve výši 703 000 Kč. Pasiva vykazovala ve výši 6 030 000 Kč, z toho cizí zdroje 4 646 000 Kč.

20. Z Výkazu zisku a ztráty pro podnikatele ke dni 31. 12. 2021, veřejně přístupného ve sbírce listin vedené obchodním rejstříkem, vzal odvolací soud za prokázané, že společnost B ke dni 31. 12. 2021 evidovala tržby z prodeje výrobků a služeb ve výši 1 786 000 Kč a vykazovala osobní náklady ve výši 475 000 Kč, mzdové náklady ve výši 355 000 Kč.

21. Ze sdělení , Anonymizováno, – krajská pobočka v , Anonymizováno, ze dne 27. 11. 2024 vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 7. 1. 2022 do 4. 5. 2022; v této době mu Úřad práce vyplatil 5 107 Kč, 3 x 6 332 Kč a 818 Kč.

22. Ze Sdělení , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , adresa, , ze dne 28. 11. 2024, vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný v době od 28. 8. 2017 nepobíral žádné dávky nemocenského či důchodového pojištění.

23. Ze Sdělení , Anonymizováno, – kontaktní pracoviště , adresa, ze dne 29. 11. 2024 vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný v době od 28. 8. 2017 nepobíral příspěvek na mobilitu, ani příspěvek na péči.

24. Ze Sdělení , Anonymizováno, – kontaktní pracoviště , adresa, ze dne 2. 12. 2024 vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný v době od 28. 8. 2017 nepobíral dávky státní podpory či pěstounské péče.

25. Ze Sdělení , Anonymizováno, – krajská pobočka v , Anonymizováno, ze dne 5. 12. 2024 vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný v době od 28. 8. 2017 nepobíral dávky pomoci v hmotné nouzi.

26. Z Výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, pro , jméno FO, vzal odvolací soud za prokázané, že na účet žalobce č. , č. účtu, byly pod VS , var. symbol, zadány platby po 2 100 Kč dne 23. 10. 2023, 23. 11. 2023, 20. 12. 2023, 24. 1. 2024, 19. 2. 2024, 28. 3. 2024, 24. 4. 2024, 24. 5. 2024, 18. 6. 2024, 25. 7. 2024, 26. 8. 2024, 25. 9. 2024, 25. 10. 2024 a 22. 11. 2024.

27. Z veřejně přístupného Výpisu z evidence Úřadu práce ČR – volná místa a nabídky zaměstnavatelů vzal odvolací soud za prokázané, že dne 6. 12. 2024 byla zveřejněna nabídka práce na pozici manažer kvality za mzdu od 45 000 Kč měsíčně, na pozici technický přípravář výroby - projektový manažer za mzdu od 25 000 Kč do 50 000 Kč měsíčně, na pozici marketingový manažer za mzdu 50 000 Kč – 70 000 Kč měsíčně, na pozici manažer – provozní od 60 000 Kč do 65 000 Kč měsíčně, na pozici manažer – vedoucí pobočky od 65 000 Kč měsíčně, na pozici manažer junior od 50 000 Kč měsíčně.

28. Z veřejně přístupného Výpisu z evidence Úřadu práce ČR – volná místa a nabídky zaměstnavatelů vzal odvolací soud za prokázané, že ke dni 5. 12. 2024 byla zveřejněna nabídka práce na pozici THP kvalifikovaný pracovník zemědělství za mzdu od 30 000 Kč do 35 000 Kč měsíčně, pomocní pracovníci v zemědělství za mzdu od 20 000 Kč měsíčně, kvalifikovaný pracovník zemědělství od 20 160 Kč měsíčně.

29. Z výpovědi žalovaného na jednání zjistil odvolací soud následující skutečnosti:a) První nemovitost společnost B koupila při založení, v následujícím roce přikoupila cca 2 ha souvisejících pozemků. Tyto investice platil žalovaný s manželkou ze soukromých úspor. Po založení pak žalovaný s manželkou dávali do společnosti B další dva roky soukromé prostředky v řádu několika milionů korun, např. postavili svépomocí rodinný dům.b) Společnost B v době pandemie Covid-19 neměla problém s prodejem, ale snažila se dokončit několikamilionový projekt, na který měla čerpat dotace. Projekt se v roce 2020–2021 podařilo dokončit, ale společnost B nebyla schopna splácet bankám, takže se ekonomicky zhroutila, a částku získanou z dotace na technologie ve výši cca 600 000 Kč použila na platby exekutorům a věřitelům. Na společnost B bylo v této době vedeno více než 20 exekucí, např. u , Anonymizováno, měla dluh přesahující 1 000 000 Kč z titulu úvěru poskytnutého před 6–8 lety.c) Společnost B v roce 2021 vlastnila hmotný majetek v hodnotě cca 4 500 000 Kč, sestávající z 2 ha pozemků, technologií, dojírny, mlékárny, sýrárny, stáje, stáda krav, dodávky, traktoru, nakladače a domu, ve kterém bydlí žalovaný s rodinou – dům je veden jako bytová jednotka správce farmy. Na konci roku měla společnost na účtu 703 000 Kč a půjčky od věřitelů ve výši 4 646 000 Kč.d) V současné době vlastní společnost B výše uvedené nemovitosti, cca 30 kusů dobytka, nepojízdná auta.e) Největším věřitelem společnosti B s pohledávkou cca 2 000 000 Kč, zajištěnou veškerým hodnotným majetkem společnosti, je , právnická osoba, , který společnosti před 10–12 lety poskytl půjčku na vybudování sýrárny. Společnost není schopna dluh splácet, v současné době neplatí věřiteli nic, pokud by věřitel trval na zaplacení pohledávky, musela by společnost „řešit“ bankrot, ale tím, že „drží“ pozemky, tak jsou exekutoři ochotni vyjednávat, protože by z majetku společnosti to hodnotné nedostali. , právnická osoba, slíbil se zaplacením pohledávky počkat, dokud nebudou vyplaceni exekutoři, s tím, že nebude počítat sankční úroky, pod podmínkou, že do té doby bude žalovaný pro společnost B pracovat zadarmo, což žalovaný již roky činí.f) Společnost B v roce 2021 měla a dosud má dalšího soukromého věřitele s pohledávkou cca 400 000 Kč, kterému po dohodě také nic nesplácí.g) Předmětným úvěrem od banky ve výši 421 000 Kč žalovaný zčásti (co do částky 161 000 Kč) splatil úvěr poskytnutý , právnická osoba, na dokončení domu ve vlastnictví společnosti B, dále ho použil na pořízení zařízení tohoto domu.h) Soukromé dluhy žalovaný nesplácí vůbec, na předmětný dluh za žalovaného platí 2 100 Kč měsíčně jeho matka, nájemné za žalovaného společnosti B hradí matka jeho manželky.i) Veškerý zisk ze společnosti B (cca 80 000 Kč měsíčně) žalovaný používá na platby exekutorům a provoz společnosti.j) Ve společnosti B pracuje pouze žalovaný s manželkou a dětmi, ani oni nepobírají mzdu.

30. Odvolací soud předesílá, že okresní soud dospěl k nesprávnému právnímu názoru ohledně okamžiku prodlení žalovaného, když založil své rozhodnutí na tom, že spotřebitel se nemůže dostat do prodlení s plněním dluhu, věřiteli nikdy nemůže být přiznán zákonný úrok z prodlení, a lhůtu splatnosti je možno určit až od právní moci rozhodnutí, v němž je rozhodnuto o zaplacení plnění z neplatné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Nesprávný je však také názor odvolatele, že lhůta k plnění má být vázána na výzvu k zaplacení dlužné částky. Takto není posuzované zákonné ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru koncipováno. Okamžik splatnosti se totiž odvíjí výhradně od možností (resp. osobních a majetkových poměrů) dlužníka a může nastat před právní mocí rozsudku.

31. V posuzovaném případě vyplývají osobní a majetkových poměry žalovaného, jakož i jeho objektivní možnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, z výpovědi žalovaného u jednání odvolacího soudu, z veřejně přístupných listin, případně z listin, kterými žalovaný dokládal své osobní a majetkové poměry bance, a které žalobce doložil okresnímu soudu.

32. Po zopakování a doplnění dokazování má odvolací soud za prokázané, že žalovaný je jediným společníkem a jedním z jednatelů společnosti B, která není schopna dlouhodobě (po dobu minimálně 3 měsíců) platit závazky více věřitelům, přičemž žalovaný v této společnosti v době uzavření smlouvy s bankou zastával pozici ředitele, v současné době zde on i jeho manželka a děti pracují zadarmo, a to na žádost zajištěného věřitele společnosti B, aby zachránil majetek této společnosti. Žalovaný tak jako jednatel společnosti B učinil rozhodnutí, podle kterého ze zisku společnost B platí cca 80 000 Kč měsíčně splátky svým věřitelům, a neplatí nic žalovanému a jeho rodině (kteří jediní ve společnosti pracují), navzdory tomu, že žalovaný sám má dluhy jako fyzická osoba, které právě pro toto jeho manažerské rozhodnutí nemůže platit. V této souvislosti nelze přehlédnout, že také rodinný dům, ve kterém bydlí žalovaný, jakož i ostatní hodnotný majetek, vlastní výhradně společnost B, takže ani z tohoto majetku, jenž byl pořízen z valné části (v řádu několika milionů korun) ze soukromých prostředků žalovaného a jeho manželky, nemohou být uspokojeni věřitelé žalovaného. Z rozvahy a výkazu zisku a ztráty přitom vyplývá, že společnost B k 31. 12. 2021 vlastnila stálá aktiva v hodnotě 4 511 000 Kč, oběžná aktiva ve výši 1 512 000 Kč, měla zásoby v hodnotě 491 000 Kč, krátkodobé pohledávky 318 000 Kč, tržby z prodeje výrobků 1 786 000 Kč, peněžní prostředky na účtech ve výši 703 000 Kč.

33. Pokud žalovaný vypověděl, že společnost B má více věřitelů, kterým není schopna plnit po delší dobu své splatné závazky, pak z uvedeného je nutné učinit závěr, že společnost B je v úpadku a žalovaný jako její jednatel byl dle § 98 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), povinen podat na společnost (jejím jménem) insolvenční návrh, a to bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku společnosti. Namísto splnění této zákonné povinnosti žalovaný na úkor svých věřitelů (jako fyzické osoby) pracuje ve společnosti zadarmo, byť nepochybně je v jeho objektivních možnostech nastoupit do zaměstnání a (jako to nyní činí) vykonávat pozici ředitele biofarmy za čistou mzdu cca 40 000 Kč měsíčně. Žalovaný se však možnosti takového příjmu dobrovolně vzdal (z důvodu zachování majetku společnosti B), což nelze klást k tíži žalobce, ani z tohoto nelze učinit závěr (vyslovený okresním soudem), že v možnostech žalovaného nebylo do právní moci rozsudku hradit žalobci ničeho, a po právní moci rozsudku splátky ve výši 1 800 Kč měsíčně.

34. Ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru totiž po poskytnutí úvěru bankou bylo a dosud je ve zjištěných možnostech žalovaného, v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného, splácet žalobci minimálně 7 000 Kč měsíčně (jak žalobce požaduje v podaném odvolání). Pokud tak žalovaný bez zjevného důvodu nečinil, nelze tuto okolnost klást k tíži žalobce.

35. V možnostech žalovaného bylo poskytnutou jistinu 199 877,69 Kč uhradit ve splátkách po 7 000 Kč měsíčně od 27. 12. 2021 (poslední splátku žalovaný zaplatil dne 22. 11. 2021) za 29 měsíců, tedy do 27. 5. 2024. Od 28. 5. 2024 se tak žalovaný ocitl v prodlení se splácením poskytnuté jistiny a žalobci náleží požadovaný zákonný úrok z prodlení, který k tomuto datu činil 14,75 % ročně.

36. Odvolací soud proto v odvoláním napadených částech I. a II. výroku rozsudek okresního soudu změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci pravomocně přisouzenou částku 199 877,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 28. 5. 2024, a to z částek a za dobu určenou v návaznosti na platby žalovaného po vyhlášení rozsudku okresního soudu, to vše ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do 31. 12. 2025, a dále ve splátkách po 9 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2026 do úplného zaplacení. Ohledně výše splátek vyhověl odvolací soud návrhu žalovaného, jemuž žalobce neodporoval (I. výrok tohoto rozsudku).

37. Ve zbylé odvoláním napadené části odvolací soud II. výrok rozsudku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (II. výrok tohoto rozsudku).

38. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem rozhodl odvolací soud podle poměru úspěchu účastníků ve věci podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu účastníků v řízení před okresním soudem (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dospěl k závěru, že jejich úspěch je srovnatelný (žalovaný měl úspěch v rozsahu 48,25 %, žalobce v rozsahu 51,75 %). Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. výrok tohoto rozsudku).

39. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Rovněž v odvolacím řízení byl úspěch účastníků srovnatelný, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok tohoto rozsudku).