74 CO 39/2019

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení částky 491 473,89 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2018, č. j. 254 C 2/2015-150, a proti doplňujícímu usnesení ze dne 1. 3. 2021, č. j. 254 C 2/2015-221,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném II., III. a doplněném IV. výroku, potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradu nákladů řízení žalovaného před odvolacím soudem 100 % odměny a hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, jejichž výše bude určena soudem prvního stupně v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci takového samostatného usnesení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení zčásti o zaplacení částky 11 635 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 479 838,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 18 % ročně z částky 460 086 Kč od [datum] do [datum] a z částky 448 451 Kč od [datum] do zaplacení (II. výrok) a žalovanému nepřiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Doplňujícím usnesením ze dne 1. 3. 2021, č. j. 254 C 2/2015-221, soud doplnil rozsudek o IV. výrok, kterým žalobci uložil povinnost nahradit České republice – Městskému soudu v Brně náklady vynaložené na opatrovníka žalovaného ve výši 8 540 Kč. Po skutkové stránce měl za prokázané, že žalobce jako prodávající uzavřel se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvy [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], ve kterých se žalobce zavázal dodat žalovanému přírodní kamenivo z kamenolomu [obec] v požadovaném množství a žalovaný se zavázal zaplatit kupní cenu. Dále byly mezi žalobcem a žalovaným uzavřeny kupní smlouvy [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], ve kterých se žalobce zavázal dodat žalovanému přírodní kamenivo z kamenolomu [obec] v požadovaném množství a žalovaný se zavázal zaplatit sjednanou kupní cenu. Dále měl za prokázané, že žalobce dodal žalovanému zboží dle faktur [číslo] se splatností [datum] na částku 4 600 Kč, a dále zboží dle faktury [číslo] se splatností [datum] na částku 7 035 Kč Tyto faktury byly žalovaným uhrazeny a o tyto byl žalobní návrh podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. omezen. Z dodacích listů vážících se k fakturám, které zůstaly předmětem řízení, soud prvního stupně zjistil, že neobsahují podpis za žalovaného, ale pouze podpis expedičního pracovníka žalobce. Uzavřel, že dodací listy tak neprokazují dodání zboží. Splnění smlouvy ze strany žalovaného neměl prokázané ani z výpovědi žalovaným navrženého svědka [jméno] [příjmení] (stavební technik a dělník [právnická osoba], s. r. o.) a svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] (externí poradce žalovaného v oboru ekonomika). Dodání zboží v deklarovaném množství dle dodacích listů neměl prokázané ani z žalobcem předložené e-mailové korespondence ze září roku 2014 mezi jednatelkou žalovaného paní [jméno] [příjmení] a účetní žalobce. Dovodil, že obsahem komunikace byla úhrada zakázek. Vyloučil však, že by e-mailová komunikace byla uznáním žalovaného závazku, tak jak dovozoval žalobce. Současně z této e-mailové korespondence nebylo dle závěrů soudu prvního stupně možné ani zjistit, zda se těmito e-maily paní [příjmení] hlásí k závazkům žalované společnosti či [právnická osoba] [obec] E-mailovou korespondenci hodnotil jako velmi neurčitou, neboť v ní nebyly konkretizovány jednotlivé faktury, třeba podle data vystavení, termínu splatnosti, tedy ani není zřejmé, který závazek, či z jakého titulu by případně žalovaný měl uznat. Soud prvního stupně dále uvedl, že nedostatek podpisu na dodacím listě, jež je základním dokladem potvrzujícím dodání zboží, nelze nahradit apelem na obchodní zvyklost mezi stranami sporu. Důkazy v tomto směru označil za irelevantní pro posouzení, zda je nárok žalobce vůči žalovanému dán. V této souvislosti neprovedl žalobcem navrhovaný výslech svědkyně [jméno] [příjmení], neboť tato dle návrhu samotného žalobce nemohla vypovědět ničeho ohledně dodání objednaného zboží. Konstatoval, že žalovaný zpochybnil žalobcem tvrzenou úhradu ve výši 1 315 Kč na fakturu [číslo] proto nepracoval s možností uznání dluhu částečnou platbou, přičemž žalovaný navíc vyloučil, že by mu zboží touto fakturou účtované bylo dodáno. Soud prvního stupně tak uzavřel, že z provedených důkazů nebylo možné učinit závěr, že štěrk byl na základě uzavřených kupních smluv žalovanému žalobcem skutečně dodán. Zdůraznil, že žalobce ani přes poučení soudu dle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř., o tom, že z dosavadních důkazů nemá za prokázané dodání vyfakturovaného zboží, nad rámec již provedených důkazů navrhl pouze důkaz čtením e-mailové korespondence (čl. 86 – 89) a smlouvou o dílo mezi Lesy České republiky a zhotovitelem [právnická osoba], ke zjištění e-mailové adresy žalovaného. Tyto důkazy však nebyly s to prokázat, že by žalovanému byl dodán štěrk v množství označeném v jednotlivých dodacích listech. Po právní stránce na výše uvedeném podkladě dovodil, že žalovaný neprokázal splnění základní povinnosti odevzdat kupujícímu předmět koupě, a proto mu nevzniklo ve smyslu ustanovení § 2079 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právo na úhradu kupní ceny. Žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení kupní ceny, proto shledal nedůvodnou a žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá, přičemž žalovanému, který se výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení, právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

2. Proti rozsudku podal žalobce dne [datum] odvolání, které doplnil podáním ze dne [datum] a [datum]. Vytkl soudu, že neprovedl žalobcem navržený důkaz výslechem [jméno] [příjmení]. Skutková zjištění soudu prvního stupně považuje za nesprávná, neboť měla být taková, že dodání zboží bylo prokázáno, neboť nebyl žalovaným prokázán opak. Žalobce má za to, že žalovaný svůj dluh uznal, čímž založil domněnku, že dluh v celém rozsahu a v době uznání trval. Žalovaný tak měl případně tvrdit a prokazovat, že zboží dodáno nebylo. Dospěl-li soud na podkladě provedených důkazů k závěru, že žalobce neunesl svoji povinnost tvrzení a břemeno důkazní, jedná se o nesprávné posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že z žalobcem předložené e-mailové korespondence nebylo prokázáno uznání závazku ze strany žalovaného. Dále má žalobce za to, že došlo k uznání žalobou uplatněného nároku úplnou úhradou faktury [číslo] na částku 4 600 Kč a faktury [číslo] na částku 7 035 Kč a částečnou úhradu faktury [číslo] na kterou byla uhrazena částka 1 315 Kč. Specifikované úhrady mají dle žalobce ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. účinky uznání zbytku dluhu. V období, kdy došlo k dodání zboží, po doručení faktur, ani v době provedení výše popsaných úhrad, neprovedl žalovaný jediný projev vůle, kterým by dal najevo svůj nesouhlas se zbytkem žalovaného dluhu. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že částečné platby neměly účinky uznání dluhu, není jeho závěr správný. Žalobce popřel jakoukoli obchodní spolupráci se [právnická osoba], a s . Argumentaci žalovaného považuje za ryze účelovou. V podání ze dne [datum] k výzvě odvolacího soudu upřesnil, že platba 1 315 Kč na fakturu [číslo] byla ve skutečnosti realizována formou jednostranného zápočtu provedeného žalobcem. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.

3. Proti doplňujícímu usnesení podal odvolání žalobce dne [datum], přičemž odkázal na argumentaci uvedenou v odvolání proti rozsudku.

4. Žalovaný v replice k odvolání žalobce setrval na své dosavadní argumentaci, popřel, že by mu žalobce dodal předmětné kamenivo. Veškeré skutečně dodané kamenivo na podkladě odsouhlasených a potvrzených dodacích listů uhradil. Kontrolou zjistil, že štěrk odebraný od žalobce byl dodán [právnická osoba] a.s., která štěrk použila na opravu a zhotovení komunikací a parkovišť. Dle žalovaného žalobce neprokázal existenci sporné pohledávky. Navrhl odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. K odvolání do doplňujícího usnesení se samostatně nevyjádřil.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 491 473,89 Kč se smluveným úrokem z prodlení ve výši 18 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na podkladě kupních smluv [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] dodal žalobce žalovanému ve dnech 22. 5. - [datum] přírodní kamenivo a žalovaný jeho převzetí potvrdil na dodacích listech, podle kterých byla prostřednictvím 25 faktur vyfakturována kupní cena v celkové výši 460 086 Kč. Žalovaná částka zahrnovala vedle dlužné kupní ceny dále kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení k datu [datum] ve výši 31 387,89 Kč. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaný existenci smluvních vztahů s žalobcem nepopřel. Uvedl, že nemá podklady, na základě kterých byly faktury vystaveny. Nelze tak určit v jakém množství žalobce kamenivo skutečně dodal. U jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět o zaplacení částky 11 635 Kč v důsledku úplné úhrady faktury [číslo] [číslo] ze dne [datum]. Usnesením ze dne 5. 4. 2018, č. j. 254 C 2/2015-120, byl žalovanému podle ustanovení § 259 odst. 2 o. s. ř. ustanoven opatrovník advokát Mgr. [jméno] [příjmení], kterým byl následně usnesením ze dne [datum] zproštěn výkonu funkce opatrovníka žalovaného, neboť společnost započal zastupovat nový jednatel. Usnesením ze dne [datum] byla opatrovníkovi přiznána odměna za zastupování žalovaného ve výši 8 540 Kč. U jednání dne [datum] jednatel žalovaného udělil do protokolu o jednání plnou moc obecnému zmocněnci [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně provedl ve věci pět jednání, a po provedení listinných důkazů a výslechů svědků [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] vyhlásil dne [datum] rozsudek, který následně na pokyn odvolacího soudu doplnil usnesením ze dne 1. 3. 2021, č. j. 254 C 2/2015-221, o výrok týkající se náhrady nákladů vynaložených státem na odměnu opatrovníka žalovaného. V průběhu odvolacího řízení obecný zmocněnec žalovaného podáním ze dne [datum] informoval odvolací soud o vypovězení plné moci žalovaného. Usnesením ze dne 22. 11. 2021, č. j. 74 Co 39/2019-274 (74 Co 99/2021), odvolací soud proto opětovně ustanovil žalovanému podle ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], neboť zde opět nebyla osoba oprávněná jednat za žalovaného, když poslednímu jednateli žalovaného zanikla funkce ke dni [datum].

6. Krajský soud v [obec] jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřují proti rozhodnutím, proti nimž jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce nejsou důvodná.

7. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Podle ustanovení § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

9. Žalobce se domáhá zaplacení kupní ceny dodaného štěrku. Základní, v podstatě jedinou, podmínkou vzniku práva na úhradu kupní ceny je dodání smluveného zboží. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že dodací list je základním primárním důkazem o dodání zboží. V praxi tato otázka nevyvolává problémy či pochybnosti a žalobci jako podnikatelskému subjektu musí být zcela zřejmá. Uvedené neznamená, že by bylo vyloučeno prokázání dodání zboží jiným„ náhradním“ způsobem. V soudních řízeních, ve kterých nemá účastník k dispozici dodací list, je dodání zboží obvykle prokazováno například výslechem osob (řidičů), kteří zboží na určené místo reálně dovezli apod. Samozřejmostí je pak vyhodnocení všech důkazních prostředků v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.)

10. V tomto konkrétním případě žalobce namítá nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně. Faktem ovšem je, že žalobce uplatnil nárok na zaplacení kupní ceny dodaného zboží a v žalobě (zcela obvyklým způsobem) uvedl, že k prokázání svého nároku uplatněného žalobou předkládá podepsané (žalovaným potvrzené) dodací listy. Soud prvního stupně však na základě provedeného dokazování zjistil (a zřejmě i žalobce), že dodací listy podepsané nejsou. V tento moment žalobce začal poukazovat na uznání dluhu ze strany žalovaného a přenesení břemene tvrzení a důkazního o nedodání zboží na žalovaného. Současně tvrdil zavedenou praxi stran, když žalovaný v minulosti uhradil faktury, které nebyly podložené podepsaným dodacím listem. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dodání v žalobě specifikovaného zboží nelze prokázat odkazem na zavedenou praxi stran. Žalovaný dodání štěrku v tomto konkrétním případě zpochybňuje. Je nerozhodné, zda žalobce považuje obranu žalovaného za více či méně účelovou. Podstatné je, že nelze učinit závěr o dodání zboží (a o důvodnosti žaloby) na podkladě jakéhokoli zjištění o minulé úhradě faktur bez dodacího listu. Tato absurdní argumentace žalobce by ve svém důsledku musela vést k závěru, že by žalovaný musel napříště uhradit jakoukoli žalobcem vystavenou fakturu zcela bez ohledu na to, zda se mu skutečně nějakého plnění dostalo či nikoli.

11. Za dané důkazní situace, byl žalobce u jednání dne [datum] soudem prvního stupně zcela v souladu s občanským soudním řádem poučen podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., o tom, že soud nemá za prokázané dodání štěrku žalovanému. Žalobce k výzvě navrhl provedení důkazu e-mailovou komunikace a výslechem [jméno] [příjmení].

12. Odvolací soud souhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobcem předložená e-mailová komunikace není písemným uznáním dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 o. z. Lze doplnit, že uznání dluhu je jednostranným právním jednáním adresovaným věřiteli. Ve smyslu ustanovení § 2053 o. z. musí uznání dluhu obsahovat specifikaci dluhu a jeho výši a musí být dlužníkem učiněno v písemné formě. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaným předložená e-mailová komunikace, žádný z uvedených požadavků (ani ve formě určitého odkazu) zjevně nesplňuje. E-maily žalovaného pak nejsou ani elektronicky podepsány, a proto je nelze považovat za formálně platné právní jednání, přičemž pro uznání dluhu se písemná forma požaduje. Stejně tak, je správný závěr soudu prvního stupně, že tato e-mailová komunikace objektivně neprokazuje dodání zboží v rozsahu, jak plyne z dodacích listů.

13. Lze plně akceptovat i postup soudu prvního stupně, když nepřistoupil k výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (odborné poradkyně), která dle samotného žalobce nemohla vypovědět nic o dodání zboží.

14. Soud prvního stupně pouze pochybil, pokud po provedení žalobcem navržených důkazů opětovně nepoučil žalobce o tom, že nemá za prokázané dodání předmětného kameniva. Odvolací soud proto toto pochybení napravil a žalobce u jednání opětovně o této skutečnosti poučil. Žalobce však k tomuto poučení uvedl, že žádné další o dodání kameniva již nemá k dispozici.

15. Soud tedy dále přezkoumal závěr soudu prvního stupně o tom, že nedošlo ze strany žalovaného k uznání nároku částečnou platbou.

16. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování výpisem z bankovního účtu žalobce ze dne [datum] a oznámením č. 200260 2014 o jednostranném zápočtu.

17. Z výpisu z bankovního účtu žalobce ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] uhradil žalobci částku 4 600 Kč s uvedením variabilního symbolu [číslo] částku 7 035 Kč s uvedením variabilního symbolu [číslo]. Z právě uvedeného má odvolací soud za prokázané, že žalovaný v průběhu řízení uhradil v úplnosti dvě z žalobou uplatněných faktur ([číslo]).

18. Z oznámení č. 200260 2014 o jednostranném zápočtu bylo prokázáno tvrzení žalobce, že započetl vzájemné (v oznámení specifikované) pohledávky účastníků, přičemž na pohledávku plynoucí z faktury [číslo] byla započtena částka 1 315 Kč.

19. Na podkladě doplněného dokazování lze spolehlivě uzavřít, že v dané věci nedošlo ani k uznání uplatňovaného nároku částečným plněním. Žalobní nárok činil souhrn kupních cen vyúčtovaných 25 fakturami na podkladě pěti kupních smluv. Žalovaný v průběhu řízení uhradil v úplnosti fakturu [číslo] [číslo] šlo o nároky z kupních smluv [číslo]. Z provedeného dokazování nevyplynula jediná okolnost, ze které by bylo možné dovozovat, že těmito platbami žalovaný uznal i nároky z jiných žalovaných (ostatních) kupních smluv. Pokud žalobce nadto tvrdil, že žalovaný mu uhradil na fakturu [číslo] částečnou úhradu ve výši 1 315 Kč, pak k výzvě odvolacího soudu doplnil, že se ve skutečnosti jednalo o jednostranný zápočet provedený samotným žalobcem. Uznání zbývající nezaplacené části faktury ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. je tak touto„ platbou“ z povahy věci vyloučeno.

20. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil ve II. zamítavém výroku, jakož i ve správných nákladových výrocích III. a IV. (I. výrok tohoto rozsudku).

21. O části náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný. Žalovanému, který byl v části odvolacího řízení zastoupen obecným zmocněncem, proto náleží náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v jedné paušální náhradě ve výši 300 Kč (sepis vyjádření ze dne [datum]) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Specifikovaný náklad odvolací soud shledal účelným pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšným žalovaným. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo dále rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a 149 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v části odvolacího řízení zastoupený ustanoveným opatrovníkem, přičemž byl odvolacím řízení zcela úspěšný. [příjmení] oprávněnou k přisouzení náhrady nákladů řízení je podle hledisek uvedených v ustanovení § 142 o. s. ř. žalovaný. Požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. o tom, že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení představovanou náhradou hotových výdajů advokáta a odměnou za zastupování přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu. K rozhodnutí o konkrétní výši odměny za zastupování je povolán soud prvního stupně (III. výrok tohoto rozsudku).