74 Co 43/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 278 283,45 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. 11. 2024, č. j. 7 C 134/2024-88,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud uložil žalované zaplatit žalobci pravomocně přisouzenou částku 241 464,42 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části III. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 326 479,42 Kč od 25. 11. 2023 do 12. 12. 2023, z částky 298 414,42 Kč od 13. 12. 2023 do 11. 1. 2024, z částky 269 387,42 Kč od 12. 1. 2024 do 12. 2. 2024, z částky 247 926,42 Kč od 13. 2. 2024 do 12. 3. 2024 a z částky 241 464,42 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 106,63 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zastavil řízení co do částky 6 426 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 3. 2024 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 15 % ročně od 13. 3. 2024 do zaplacení (I. výrok), uložil žalované zaplatit žalobci částku 241 464,42 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (II. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 30 357,03‬ Kč, ‬kapitalizovaného úroku ve výši 9 561,76 Kč, úroku ve výši 15,4 % ročně z částky 345 791,03 Kč od 15. 11. 2023 do 12. 12. 2023, z částky 328 771,45 Kč od 13. 12. 2023 do 11. 1. 2024, z částky 299 744,45 Kč od 12. 1. 2024 do 12. 2. 2024, z částky 278 283,45 Kč od 13. 2. 2024 do 13. 2. 2024, z částky 278 283,45 Kč od 14. 2. 2024 do 12. 3. 2024 a z částky 271 821,45 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 345 791,03 Kč od 25. 11. 2023 do 12. 12. 2023, z částky 328 771,45 Kč od 13. 12. 2023 do 11. 1. 2024, z částky 299 744,45 Kč od 12. 1. 2024 do 12. 2. 2024, z částky 278 283,45 Kč od 13. 2. 2024 do 12. 3. 2024 a z částky 271 821,45 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení (III. výrok) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 192,44 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč počínaje měsícem následujícím po úhradě dlužné částky dle I. výroku rozsudku nebo po jejím zesplatnění, pod ztrátou výhody splátek (IV. výrok).

2. Výrok o zastavení řízení soud odůvodnil odkazem na § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a tím, že žalobce vzal žalobu o částku 6 462 Kč zpět z důvodu zaplacení této částky žalovanou.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Dne 15. 2. 2023 uzavřeli žalobce a žalovaná rámcovou smlouvu č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které žalobce zřídil žalované běžný účet číslo , č. účtu, a zavázal se poskytnout žalované neúčelový, nezajištěný úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 14,4 % ročně v měsíčních splátkách po 5 761 Kč, se splatností první splátky dne 11. 3. 2023.b) Při uzavření Smlouvy vycházel žalobce z potvrzení společnosti , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “) ze dne 14. 2. 2023, podle kterého byla žalovaná u této společnosti zaměstnána od 1. 9. 2016 na dobu neurčitou jako uklízečka, nebyla ve výpovědní lhůtě ani s ní nebylo vedeno jednání o ukončení pracovního poměru, její průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce činil 23 382,33 Kč, ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky. Žalobce ověřil, že žalovaná není evidována v registru BRKI.c) Žalobce poskytl žalované částku 350 000 Kč na účet dne 15. 2. 2023.d) Žalovaná zaplatila dohodnuté splátky za březen, duben a květen 2023.e) V dodatku ke Smlouvě účastníci odložili splatnost splátek splatných 15. 6. 2023 a 15. 7. 2023 a dohodli, že žalovaná bude pokračovat ve splácení od splátky splatné 15. 8. 2023.f) Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením splátky splatné dne 15. 9. 2023. Proto žalobce dluh zesplatnil.g) Do zesplatnění žalovaná žalobci zaplatila 25 020,58 Kč, od zesplatnění do podání žaloby 77 053‬ Kč. Po podání žaloby zaslala společnost , právnická osoba, na účet žalované částku 6 462 Kč, kterou žalobce použil na splátku předmětného úvěru. Celkem tak žalovaná na dluh zaplatila 108 535,58‬ Kč.h) Počáteční a končený zůstatek na účtu žalované číslo , č. účtu, činil 0 Kč.

4. Ze své úřední činnosti soud zjistil, že:a) Proti žalované bylo v letech 2015–2020 vedeno několik exekučních řízení z titulu spotřebitelských úvěrů, která byla skončena v letech 2020–2021 z důvodu vymožení dlužné částky. Ke dni sjednávání předmětného úvěru neměla žalovaná žádné další dluhy ve stavu soudního vymáhání.b) Od roku 2003 je žalovaná rozvedená a má jedno zletilé dítě (rok narození 1997).c) Rodinný dům na adrese bydliště žalované uvedené ve Smlouvě nevlastní žalovaná.

5. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci vycházeje z § 1970 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, k následujícím závěrům:a) Posuzovaná Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru.b) V době uzavření Smlouvy žalovaná bydlela v domě, který nevlastnila. Proto mohl žalobce předpokládat, že se jedná o nájemní bydlení.c) Žalobce před uzavřením Smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalované, neboť nezjišťoval její výdaje na bydlení a osobní spotřebu, ale tyto stanovil na základě expertní analýzy – matematického vypočtu částkou 8 510 Kč (náklady na bydlení částkou 5 000 Kč). Žalobce nezohlednil ani předpokládané náklady žalované na dopravu do zaměstnání, když sídlo zaměstnavatele žalované se nachází v jiném městě, než bydliště žalované.d) Předmětná Smlouva je proto neplatná.e) Na tomto základě soud uložil žalované vrátit žalobci poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 241 464,42‬ Kč (350 000 Kč - 108 535,58‬ Kč) v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k nečinnosti žalované přihlédl soud k výši dlužné částky a stanovil její splatnost ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, neboť při takto stanovené měsíční splátce dojde k úhradě dluhu v přiměřené době a žalované bude poskytnuta možnost uhradit dluh, aniž by byla nepřiměřeně zvýhodněna na úkor žalobce. Výhodu splátek soud podmínil tím, že žalovaná bude dluh plnit. Pokud žalovaná nezaplatí, byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou.f) Ve zbytku soud žalobu zamítl.

6. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 a tím že žalobce požadoval zaplacení částky 281 383,21 Kč (271 821,45 Kč + kapitalizované příslušenství 9 561,76 Kč) a úspěšný byl co do částky 241 464,42‬ Kč. Proto přiznal převážně úspěšnému žalobci 71,63 % účelně vynaložených nákladů řízení.

7. Proti lhůtě k plnění určené ve II. výroku a proti části III. výroku rozsudku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 326 479,42 Kč od 25. 11. 2023 do 12. 12. 2023, z částky 298 414,42 Kč od 13. 12. 2023 do 11. 1. 2024, z částky 269 387,42 Kč od 12. 1. 2024 do 12. 2. 2024, z částky 247 926,42 Kč od 13. 2. 2024 do 12. 3. 2024 a z částky 241 464,42 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, podal žalobce odvolání. Požadoval, aby přisouzenou částku 241 464,42 Kč i odvoláním napadený úrok z prodlení uložil soud zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku. Namítal, že na bezdůvodné obohacení dopadá obecná úprava času dle § 1958 odst. 2 o. z., a pravidlo zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru se použije pouze když není v možnostech spotřebitele vydat bez zbytečného odkladu bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele, což však musí spotřebitel prokázat. Pokud možnostem spotřebitele odpovídá splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, respektive spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to v jeho možnostech není, pak zvláštní právní úprava nevylučuje použití obecné. Žalobce zdůraznil, že určení možnosti spotřebitele splnit věřiteli dluh prodlužuje splatnost pohledávky a tím prospívá postavení spotřebitele. Jde o skutečnosti, kterých se spotřebitel má dovolávat jako pro sebe příznivých a přinášejících výhodu, a je také nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit dluh. Skutkové zjištění, že nebylo a není v možnostech spotřebitele splnit dluh bez zbytečného odkladu, musí vyplývat z provedeného dokazování. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti spotřebitele splnit dluh na základě vlastních domněnek. V posuzovaném případě žalovaná nenavrhla (a soud neprovedl) žádné důkazy, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru, že nebylo v možnostech žalované splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele ze dne 16. 11. 2023. Žalovaná zůstala pasivní a nesplnila povinnost tvrzení a důkazní ohledně prokázání skutečnosti o svých možnostech splatit požadovanou částku. Soud však automaticky presumoval neschopnost bezdůvodné obohacení vrátit. Žalované měla být uložena povinnost uhradit dluh v obecné lhůtě tři dny od právní moci rozsudku, neboť nároky žalobce nerozporovala, nijak se nevyjádřila a nežádala o možnost hradit dluh ve splátkách, neprokázala, jaká je její aktuální finanční situace a jaká měsíční splátka odpovídá jejím možnostem. Splátku 4 000 Kč měsíčně soud stanovil zcela svévolně, v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, jaké úvahy (natož fakta) ho ke stanovení takovéto výše splátky vedly. Dle ustálené judikatury má být dluh uhrazen ve lhůtě 24 měsíců, proto je výše splátky nepřiměřeně nízká. Odkaz soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 považoval žalobce za nepřípustný, neboť v tam posuzované věci spotřebitel tvrdil a dokládal své možnosti vrátit jistinu úvěru, avšak soudy stanovily splatnost dlužné částky na základě výzvy věřitele k plnění, aniž by se možnostmi a schopnostmi věřitele vrátit jistinu úvěru vůbec zabývaly. Naproti tomu ve skutkově obdobné věci Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 72 Co 199/2024 uvedl, že aplikace § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se použije pouze pokud věřitel vyzval spotřebitele k plnění a spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech dluh na jistině uhradit ve lhůtě uvedené ve výzvě k plnění. Za situace, kdy spotřebitel toto neprokáže a není-li stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Krajský soud v Ostravě v rozsudku sp. zn. 15 Co 218/2024 uvedl, že „skutečnost, že žalovaná ničeho v řízení ohledně svých možností dluh splatit netvrdí a neprokazuje, se z procesního hlediska musí ve výsledku sporu projevit v neprospěch žalované a nikoliv v neprospěch žalující strany, která o skutečných možnostech a schopnostech spotřebitele ničeho neví a nemá ani možnost zjistit“.

8. Na jednání odvolacího soudu žalobce zdůraznil, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, není soud oprávněn svojí procesní aktivitou nahrazovat pasivitu žalované, kterou tíží důkazní břemeno o jejích majetkových možnostech. Pokud žalovaná nic netvrdila, nepřísluší jí v tomto směru ochrana a má uhradit dluh do 3 dnů od právní moci rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení, který se odvíjí od zaslání předžalobní výzvy.

9. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

10. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.

11. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

12. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud zastavil řízení co do částky 6 426 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 3. 2024 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 15 % ročně od 13. 3. 2024 do zaplacení, z pravomocné (odvoláním nenapadené) části II. výroku, ve které soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 241 464,42 Kč a z pravomocné části III. výroku, ve které byla žaloba zčásti zamítnuta.

13. Žalobce v odvolacím řízení sporoval závěr soudu, že se žalovaná nedostala před jeho rozhodnutím do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

14. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu otázka, zda žalobci vzniklo právo na vrácení pravomocně přisouzené části poskytnutého spotřebitelského úvěru ve výši 241 464,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 326 479,42 Kč od 25. 11. 2023 (od marného uplynutí lhůty, která byla žalované poskytnuta ve výzvě věřitele ze dne 16 11. 2023) do 12. 12. 2023, z částky 298 414,42 Kč od 13. 12. 2023 do 11. 1. 2024, z částky 269 387,42 Kč od 12. 1. 2024 do 12. 2. 2024, z částky 247 926,42 Kč od 13. 2. 2024 do 12. 3. 2024 a z částky 241 464,42 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, či nikoli.

15. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí Smlouvu jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tento závěr o neplatnosti Smlouvy ani nenapadal.

16. Plnění z neplatné Smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

17. Z neplatné Smlouvy nemohou žalobci náležet žádné smluvní nároky (úroky, poplatky či smluvní pokuty), když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

18. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovanou nabytými hodnotami a tím, co žalovaná věřiteli vrátila. V tomto rozsahu bylo žalobci bezdůvodné obohacení již pravomocně přiznáno.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Prodlení spotřebitele se tedy v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele.

21. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit.

22. Byť byla žalovaná v řízení pasivní a neuvedla ke svým možnostem splatit přiznané bezdůvodné obohacení ničeho, nelze dle názoru odvolacího soudu pominout skutečnosti zjevně plynoucí z obsahu spisu či skutečnosti soudu běžně dostupné z veřejných rejstříků.

23. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování přípisem společnosti , právnická osoba, ze dne 24. 2. 2026 a mzdovým listem za období 2/2023–2/2024, načež dospěl k závěru, že pro posouzení dané věci jsou významná také následující skutková zjištění:a) Z přípisu společnosti , právnická osoba, ze dne 24. 2. 2026 odvolací soud zjistil že žalovaná byla u tohoto zaměstnavatele zaměstnána od 1. 9. 2016 do 9. 2. 2024 na pozici uklízečka.b) Ze mzdového listu za období 2/2023–2/2024 odvolací soud zjistil, že čistý měsíční příjmem žalované se od února 2023 do července 2023 pohyboval v rozmezí 21 018 Kč až 27 643 Kč, v srpnu 2024 činil 1 408 Kč, v září a říjnu 2024 činil 0 Kč, v listopadu 2024 až lednu 2025 činil 20 876 Kč až 27 857 Kč, v únoru 2025 činil 6 462 Kč; celkem za 13 měsíců obdržela žalovaná od svého zaměstnavatele 230 338 Kč.c) Z výpisu z Centrální evidence obyvatel se podává, že žalovaná má dosud bydliště na adrese č. p. , Anonymizováno, .

24. Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že proti žalované byla před poskytnutím úvěru vedena exekuční řízení. Ke dni sjednání předmětného úvěru neměla žalovaná žádné dluhy ve stavu soudního vymáhání, byla rozvedená, měla jedno zletilé dítě, bydlela v domě, který nevlastnila, pracovala u společnosti , právnická osoba, jako uklízečka a její čistý měsíční příjmem se pohyboval v rozmezí 21 018 Kč až 27 643 Kč. Po poskytnutí úvěru žalovaná řádně zaplatila pouze první tři dohodnuté splátky (březen, duben, květen 2023), splatnost splátek splatných 15. 6. 2023 a 15. 7. 2023 byla dohodou odložena tak, že žalovaná měla pokračovat ve splácení od splátky splatné 15. 8. 2023, načež se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením splátky splatné dne 15. 9. 2023. Žalovaná byla u společnosti , právnická osoba, zaměstnaná do 9. 2. 2024, přičemž za únor 2024 činila její mzda 6 462 Kč. V době rozhodování soudu prvního stupně i odvolacího soudu měla žalovaná bydliště stále na adrese č.p. , Anonymizováno, .

25. Z provedeného dokazování ani z obsahu spisu objektivně nevyplynula žádná skutečnost, ze které by bylo možné dovodit, že by bylo za daných okolností tohoto konkrétního případu v možnostech žalované pravomocně přiznané bezdůvodné obohacení ve výši 241 464,42 Kč vrátit (dle požadavku žalobce) dříve, než stanovil soud prvního stupně.

26. Výše uvedené plně respektuje závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“27. Závěr odvolacího soudu, učiněný na podkladě obsahu spisu, není ani v rozporu s žalobcem namítaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že spotřebitel (dlužník) je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Na tomto podkladě Nejvyšší soud v jím souzené věci pouze uzavřel, že „dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že žalobkyně nemá právo na vrácení jistiny úvěru s ohledem na to, že netvrdila a neprokázala skutečnosti pro posouzení možnosti žalované vrátit jistinu úvěru, je jejich právní posouzení nesprávné“.

28. Výklad žalobce ohledně úroků z prodlení (splatnosti jistiny) ve své podstatě pomíjí zákonem zamýšlenou ochranu spotřebitele, jemuž byl v minulosti poskytnut úvěr, aniž by byla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost.

29. Žalobce de facto na podkladě právně nekorektního výkladu uvedené judikatury Nejvyššího soudu požaduje, aby v situaci, kdy žalovaná není v řízení aktivní, soud odhlédl od obsahu spisu a přiznal mu bez dalšího jím formulovaný nárok. Takové vypořádání neplatné úvěrové smlouvy však § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nestanovuje (viz výše).

30. V době rozhodování soudu prvního stupně se žalovaná nedostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny. Soud prvního stupně stanovil, že žalovaná je povinna zaplatit dluh v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by objektivně bylo v možnostech žalované zaplatit přisouzené plnění dříve. Vzhledem k tomu, že lhůta k plnění určená ve II. výroku rozsudku dosud nenabyla právní moci, nedostala se žalovaná ke dni rozhodnutí odvolacího soudu do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru a žalobci nevznikl nárok na úrok z prodlení.

31. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud uložil žalované zaplatit dluh v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a v odvoláním napadené části III. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 326 479,42 Kč od 25. 11. 2023 do 12. 12. 2023, z částky 298 414,42 Kč od 13. 12. 2023 do 11. 1. 2024, z částky 269 387,42 Kč od 12. 1. 2024 do 12. 2. 2024, z částky 247 926,42 Kč od 13. 2. 2024 do 12. 3. 2024 a z částky 241 464,42 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. a II. výrok tohoto rozsudku).

32. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil závislý IV. výrok rozsudku, neboť soud prvního stupně nesprávně určil úspěch žalobce, když fakticky nezohlednil také žalobou požadovaný běžící úrok a zákonný úrok z prodlení. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na všechno žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 26. 11. 2024 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil v řízení před soudem prvního stupně nárok v kapitalizované výši 376 567,91 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 248 578,22 Kč (I. a II. výrok rozsudku soudu prvního stupně) představující 66 % předmětu řízení, jeho neúspěch představuje 34 %. V řízení před soudem prvního stupně úspěšnějšímu žalobci tak vznikl nárok na náhradu 32 % nákladů řízení.

33. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně sestávají ze:zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 132 Kč,náhrady hotových výdajů za čtyři úkony (výzva k plnění, písemné podání ve věci samé, příprava účasti na jednání a účast na jednání u procesního soudu) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu,cestovného ve výši 501,22 Kč za cestu , adresa, a zpět, osobním vozem , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , celkem 69 km, při průměrné spotřebě paliva 4,3 l/100 km a vyhláškové ceně nafty 38,70 Kč/l a sazbě základní náhrady ve výši 5,60 Kč/km;celkem tedy 12 833,22 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení. Odvolací soud přiznal žalobci 32 % účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně, tedy částku 4 106,63 Kč. Odvolací soud neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok tohoto rozsudku).