74 CO 44/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem obec a číslo , PSČ obec , t. č. ve Věznici Horní Slavkov, o zaplacení 29 920 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. prosince 2021, č. j. 9 C 277/2021-35,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 483 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 29 920 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 117,69 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 952,33 Kč od [datum] do zaplacení, (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku 5 995,32 Kč a úroku ve výši 19,23 % ročně z částky 22 952,33 Kč od [datum] do zaplacení (II. výrok) a žalovanému současně uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 649 Kč (III. výrok).

2. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit v šedesáti pravidelných týdenních splátkách po 730 Kč spolu s úrokem ve výši 4 800 Kč, poplatkem ve výši 4 800 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč a pojištěním Credit life ve výši 600 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána pevnou sazbou 32,15 % ročně. O postoupení pohledávky na žalobce byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum]. Po právní stránce posoudil soud předmětný smluvní vztah jako smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Konstatoval, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobou uplatněný nárok na vrácení úvěru zanikl. Žalobu proto shledal jako důvodnou co do částky 29 920 Kč (jistina 22 952,33 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 6 557.81 Kč a pojistné 409,86 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 117,69 Kč (z jistiny 22 952,33 Kč od [datum] do [datum]) a pokračujícího úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 952,33 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu pak zamítl co do požadovaného úroku. Soud prvního stupně se neztotožnil se stanoviskem žalobce, že mu přísluší smluvní úrok z úvěru za dobu od data původní splatnosti úvěru do jeho úplného zaplacení v požadované výši 19,23 % ročně. V textu smluv shledal rozpor, kdy úrok je stanoven pevnou částkou, přičemž dále v textu je výše úrokové sazby stanovena procentní sazbou 32,15 %. S odkazem na ustanovení § 1751 odst. 2 o. z., pak upřednostnil ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách a žalobu ohledně požadovaného úroku jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti II. výroku podal žalobce odvolání. Se zamítnutím žaloby co do požadovaných úroků za období od [datum] do zaplacení vyslovil zásadní nesouhlas. Uvedl, že úroky za sjednanou dobu řádného trvání smluv nepožadoval, neboť ty byly před podáním žaloby zcela uhrazeny. Trval na tom, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 32,15 % ročně (viz čl. 1 smlouvy), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Úroková sazba byla stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře, v daném případě 60 týdnů. Žalobce se však rozhodl požadovat pouze úrok ve výši 19,23 % ročně. Doba trvání smlouvy byla vymezena v článku 6.1 smlouvy tak, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Dodal, že úroky byly sjednány na základě § 2392 odst. 1 o. z. za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalovaného splácen řádně ve sjednané výši a včas (článek 1.8 smlouvy). Jelikož však žalovaný sjednané splátky řádně a včas nezaplatil, úročí se neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře, tj. až do doby úplného zaplacení jistiny. Zdůraznil, že úroky představují cenu peněz (odměnu za užívání peněžních prostředků), s nimiž nemá věřitel možnost až do jejich vrácení disponovat, je tedy logické, že tato úplata věřiteli náleží až do úplného zaplacení jistiny. Z ustálené judikatury navíc dle žalobce vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe. Dále poukázal na rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 27 Co 32/2021-68, a Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2021, č.j. 28 Co 62/2021-75, s tím, že v obdobných věcech se s názorem žalobce soudy plně ztotožnily a oprávněnost nároku žalobce na úroky až do zaplacení jistiny jednoznačně potvrdily. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

5. Žalovaný, nacházející se aktuálně ve výkonu trestu ve Věznici Horní Slavkov, se jednání bez omluvy nezúčastnil, o eskortu k jednání i přes poučení soudu nepožádal. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

7. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování předmětnou smlouvou o spotřebitelském úvěru.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum], nadepsané jako„ Fajnpůjčka“, odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi původním věřitelem - společností [právnická osoba], sídlem [adresa], a žalovaným jako zákazníkem. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti (článek 1.1 smlouvy) ve výši 24 000 Kč, kdy sjednané peněžní prostředky byly žalovanému předány při podpisu smlouvy (článek 1.2 smlouvy). V článku 1.3 smlouvy je stanovena doba trvání spotřebitelského úvěru slovy:„ Smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce 60 týdnů“. Článek 1.4 smlouvy se věnuje zápůjční úrokové sazbě a zní:„ Zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba činí v případě smlouvy na 60 týdnů (60 splátek) 32,15 % p. a.“ V článku 1.5 smlouvy je sjednán závazek žalovaného zaplatit věřiteli administrativní poplatek za celou dobu trvání smlouvy ve výši 20 % z jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.6 smlouvy se týká doplňkových služeb. Žalovaný v jeho rámci požádal o hotovostní inkaso splátek a za to se zavázal zaplatit odměnu ve výši 40 % z jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.8 smlouvy sumarizuje částku, kterou měl žalovaný zaplatit věřiteli za předpokladu řádného a přesného splacení spotřebitelského úvěru (celková částka 43 800 Kč sestávající z jistiny 24 000 Kč, úrok 4 800 Kč, administrativního poplatku 4 800 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 9 600 Kč a pojištění 600 Kč). RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 215,38 % (článek 1.9 smlouvy). V článku [číslo] smlouvy je stanovena výše týdenní splátky 730 Kč. Oddíl 2 smlouvy obsahuje„ Doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru“ a zabývá se podmínkami čerpání (článek 2.1), otázkou evidence splátek (článek 2.2), způsobem splácení (článek 2.3), způsobem umoření jistiny (článek 2.4), započítáváním jednotlivých úhrad zákazníka (článek 2.5), podrobnostmi ohledně výpočtu RPSN (článek 2.7). Článek 2.6 je nazván„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“ a zní:„ Tato smlouva je uzavíraná na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1. smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zanikla doručením odstoupení druhé smluvní straně“. Oddíl 3 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na předčasné splacení“. Oddíl 4 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na odstoupení smlouvy“. V oddílu 5 jsou upraveny„ Následky nesplácení spotřebitelského úvěru“. V článku 5.1 se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové částky vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat následující platby: a) úhradu celé doposud nesplacené jistiny, b) zákonné úroky z prodlení c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, d) náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením, e) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a vymáháním dluhu ve výši 2 000 Kč, f) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Zániku smlouvy se věnuje oddíl 6, dle jehož článku 6.1„ Smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran“. Otázkou odstoupení od smlouvy se zabývá článek 6.2 a otázkou ukončení smlouvy dohodou účastníků článek 6.

3. Oddíl 7 smlouvy stanoví další povinnosti zákazníka (např. informovat věřitele o změně adresy apod.) a dále obsahuje jeho prohlášení vyžadovaná právními předpisy. Oddíl 8 zahrnuje nutná poučení a prohlášení v souvislosti s ochranou osobních údajů. Oddíl 10 smlouvy obsahuje„ Závěrečná ustanovení.“, následují data a podpisy jak žalované, tak osoby jednající jménem původního věřitele.

9. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Odvolací soud nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.).

14. Posuzovanou smlouvu je třeba bezpochyby podřadit pod ustanovení upravující zápůjčku (§ 2390 a násl. o. z.), současně je tzv. spotřebitelským úvěrem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), neboť žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Obecná právní teorie smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.) řadí mezi tzv. reálné kontrakty (smlouva vznikla přenecháním předmětů zápůjčky vydlužiteli), zatímco smlouvu o úvěru řadí tzv. konsensuální kontrakty (vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít). Účastníci smlouvy si jednoznačně smluvili, že je poskytován bezúčelný spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky, tomu odpovídal i název smlouvy„ Fajnpůjčka“, jakož i samotný obsah smlouvy.

15. Vzhledem k odvolací námitce žalobce řešil odvolací soud otázku, zda je žalovaný jako vydlužitel povinen platit žalobci jako právnímu nástupci zapůjčitele úroky z nezaplacené jistiny i za dobu po splatnosti poslední splátky. Odvolací soud má v posuzovaném případě za to, že taková dohoda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena nebyla. Čl. 1.3 obou smluv jednoznačně stanoví, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, a to na 60 týdnů. Čl. 1.4 smlouvy pak zcela jasně hovoří o závazku vydlužitele zaplatit zapůjčiteli za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy – 32,15 % p. a. po dobu 60 týdnů. Výše úroků je pak ve smlouvě konkrétně vyčíslena částkou 4 800 Kč.

16. Je třeba v dané souvislosti zdůraznit, že úročení půjčky není podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce (na rozdíl od smlouvy o úvěru). Pro případ, že se vydlužitel dostane do prodlení s úhradou splátek, si smluvní strany v článku 5. 1 obou smluv dohodly nárok žalobce na úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úročení splátky či splátek, s nimiž se vydlužitel dostal do prodlení, mezi účastníky objektivně nebylo sjednáno, přičemž dlužno říci, že účastníkům nic nebránilo takové ujednání dohodnout.

17. Právo úročit zápůjčku nemůže samo o sobě založit ujednání čl. 2 ani ujednání čl. 6, které hovoří o tom, že smlouva trvá do vypořádání veškerých závazků, kdy toto ustanovení zjevně pokrývá období, ve kterém má zapůjčitel právo na sjednané nároky - specifikované v článku 5.1.

18. Jelikož tedy ze smluvních ujednání nevyplývá, že by žalovaný byl povinen po uplynutí 60 týdnů platit za poskytnuté peněžní prostředky úroky, je správný závěr soudu prvního stupně, který žalobci úroky nepřiznal, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí o částečném zamítnutí žaloby dle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, soud nepostupoval správně, když nevyčíslil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení a při zamítnutí významné části nároku rozhodl o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud pochybení soudu prvního stupně napravil a vyčíslil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení před soudem prvního stupně; vycházel přitom z hodnoty předmětu řízení stanoveného jako součet žalobou uplatněných částek s příslušenstvím, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 44 914,83 Kč (žalobou uplatněná částka 29 920 Kč; kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 117,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 995,32 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 952,33 Kč kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] částkou 2 012,25 Kč, úrok ve výši 19,23 % ročně z částky 22 952,33 Kč kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] částkou 3 869,57 Kč). Žalobce byl neúspěšný co do částky 9 864,89 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 5 995,32 Kč, úrok ve výši 19,23 % ročně z částky 22 952,33 Kč kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] částkou 3 869,57 Kč) představující 22 % předmětu řízení, jeho úspěch představuje 78 %. Žalobce tak má právo na náhradu 56 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) Náklady žalobce spočívají v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 197 Kč, ii) odměně za tři úkony právní služby po 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 29 920 Kč; převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, iii) třech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč k úkonům ad ii) dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 252 Kč počítané z náhrad ad ii) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). [příjmení] náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně by představovala částku 2 649 Kč, z toho 56 % činí 1 483 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu, opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů je odvolacímu soudu z jeho činnosti známa. Jedná se například o řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Co 108/2021, 27 Co 148/2021, 28 Co 62/2021, 74 Co 96/2021 a 47 Co 103/2021 (II. výrok tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v této fázi řízení jakékoliv náklady vznikly, odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (III. výrok tohoto rozsudku).