74 Co 5/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 525 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 9. 2024, č. j. 8 C 181/2018-347,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a II. výroku potvrzuje.

II. Odvolání žalobce proti III. výroku se odmítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 46 620 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 525 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % od 1. 7. 2018 do zaplacení (I. výrok), žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 139 590 Kč (II. výrok) a žalovanému vrátil složenou zálohu na náklady důkazu ve výši 2 000 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Od roku 2010 do 19. 5. 2017 byla předsedou představenstva žalobce jméno FO a od 19. 5. 2017 právnická osoba. Po celé rozhodné období o záležitostech žalobce fakticky rozhodoval právnická osoba. b) Žalovaný je fyzická podnikající osoba. c) Společnost právnická osoba. (dále jen „Anonymizováno“) jako věřitel, společnost právnická osoba. (dále jen „společnost Anonymizováno“) jako prodejce a žalobce jako klient, uzavřeli dne 24. 2. 2011 úvěrovou smlouvu č. Anonymizováno (dále jen „úvěrová smlouva“), ve které se společnost Anonymizováno zavázala financovat část kupní ceny ve výši 307 500 Kč užitkového automobilu do 3,5 t, značky Anonymizováno, s rokem uvedení do provozu 2007, číslo technického průkazu IBAN, počtem ujetých kilometrů 25 000 a číslem karoserie VIN: VIN kód (dále jen „Vozidlo“), který koupil žalobce od prodejce za částku 615 000 Kč vč. DPH. Žalobce se zavázal věřiteli hradit úvěr 36 měsíčními splátkami po 9 750 Kč. Zbytek kupní ceny (akontaci) ve výši 307 500 Kč měl prodejci zaplatit žalobce. d) Akontaci ve výši 307 500 Kč uhradil žalovaný. e) Dohodou o přistoupení k závazku ze dne 24. 2. 2011 přistoupil žalovaný jako další dlužník k závazku žalobce z úvěrové smlouvy a zavázal se za něj splnit peněžité závazky plynoucí z úvěrové smlouvy. f) Úvěr byl zajištěn smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva, podle které bylo vlastnické právo k předmětu financování převedeno na Anonymizováno. g) Vozidlo si vybral žalovaný, o jeho koupi jednal se společností Anonymizováno. Úvěrová a kupní smlouva se žalovaným nebyla uzavřena pro jeho nedostatečnou úvěruschopnost. h) Vozidlo kupoval žalovaný. Žalobce byl ve smlouvě uveden formálně, aby bylo zajištěno financování koupě. i) Klíče od Vozidla převzal žalovaný. j) Účastnící se dohodli, že žalovaný bude užívat Vozidlo bezplatně s tím, že bude namísto žalobce hradit společnosti Anonymizováno úvěrové splátky. k) Žalovaný měl dle dohody účastníků hradit pouze 34 úvěrových splátek. l) Mezi účastníky bylo ujednáno, že po úhradě úvěru žalobce převede Vozidlo na žalovaného. m) Žalobce byl od 24. 2. 2011 zapsán ve velkém technickém průkazu Vozidla a vedl jej jako svůj majetek. Osvědčení o technické způsobilosti Vozidla platilo do dne 26. 1. 2014. n) Smlouvou o nájmu dopravního prostředku ze dne 1. 3. 2011, uzavřenou mezi žalobcem (zastoupeným předsedkyní představenstva jméno FO) jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, přenechal žalobce žalovanému od 1. 3. 2011 Vozidlo k dočasnému užívání na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno částkou 8 333 Kč měsíčně bez DPH. Povinností pronajímatele (žalobce) bylo hradit veškerou potřebnou údržbu Vozidla. Žalobce tuto povinnost neplnil. o) Žalovaný hradil servis Vozidla. p) Nepravdivým se ukázalo tvrzení žalobce, že hradil havarijní pojištění a další náklady spojené s provozem Vozidla. q) Žalovaný uhradil 34 splátek úvěru. Žalobce uhradil dvě poslední splátky. r) Úvěrová smlouva byla ukončena po uhrazení všech splátek dne 10. 4. 2014. s) Žalobce odstoupil od nájemní smlouvy pro neplacení nájemného dopisem ze dne 11. 6. 2014. t) Dne 11. 8. 2014 žalobce žalovaného vyzval k vydání motorového Vozidla. u) Žalovaný v rozhodném období nemohl Vozidlo užívat, neboť nebylo způsobilé k provozu. Žádné kilometry s Vozidlem nenajel. v) Žalobce opakovaně žalovaného vyzýval k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč měsíčně. w) Výzvou ze dne 2. 5. 2018 žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 645 000 Kč za období od září 2014 do května 2018. x) Žalovaný v dopise ze dne 25. 5. 2018 uvedl, že nárok neuznává, považoval jej za neodůvodněný. Poukázal na svoji úhradu akontace a na závazek žalobce bezúplatně převést vlastnické právo k Vozidlu. y) Žalobce neprokázal, že požadovaná platba 15 000 Kč měsíčně odpovídá obvyklému nájemnému Vozidla v daném místě a čase. z) Žalovaný vrátil žalobci Vozidlo dne 7. 2. 2020.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu soud v rovině právního posouzení věci vyšel z § 6, § 7, § 8, § 609, § 610, § 619, § 629, § 2991, § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 100 a § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k následujícím závěrům: a) Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení za dobu 35 měsíců před podáním žaloby není důvodná. b) Žalovaný byl oprávněn užívat Vozidlo bezplatně. c) Naopak to byl žalobce, kdo se bezdůvodně obohatil na úkor žalovaného, když žalovaný místo něj uhradil za Vozidlo v hodnotě 615 000 Kč akontaci 307 500 Kč. d) Úhrada akontace nebyla žalovanému žádným způsobem žalobcem kompenzována. e) Nárok na kompenzaci se promlčel ke dni 24. 2. 2013. f) K vyostření vztahů mezi účastníky přitom došlo minimálně v polovině roku 2013, podle emailové komunikace z prosince 2012 ještě dříve. Přesto se žalobce až do 11. 8. 2014 vydání Vozidla nedomáhal. g) Žalobce odstoupil od smlouvy o nájmu dopravního podniku, vyzval žalovaného k vydání Vozidla a podal žalobu o zaplacení nájemného a vydání Vozidla vedenou Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 200/2014 (dále jen „Související řízení“) v době, kdy byl nárok žalovaného na vrácení akontace promlčen. h) Kroky směřující k vydání Vozidla žalobce učinil až poté, kdy bylo zřejmé, že vlastnické právo k němu žalovaný neobhájí. Uplatnění námitky promlčení vůči kompenzační námitce žalovaného na vrácení akontace se příčí dobrým mravům, protože je výrazem zneužití práva vznést promlčecí námitku na úkor žalovaného, který se mohl spoléhat na příslib převodu Vozidla, když nadále přes zhoršení vztahů stran až do 24. 1. 2014 splácel úvěr a v užívání Vozidla mu nebylo bráněno. i) Žalovaný promlčení nároku na vydání akontace nezavinil. j) Požadavek na vydání bezdůvodného obohacení za dobu, ve které měl žalovaný podle dohody účastníků Vozidlo již vlastnit, je nárokem nemravným. k) Souběžně se soud pokusil zjistit výši obvyklého nájemného za Vozidlo. Žádná z oslovených leasingových společností však nebyla schopna poskytnout relevantní informace. l) Byť je nájemní smlouva ze dne 1. 3. 2011 neplatná, neboť šlo o zastřený právní úkon, nájemné za 35 měsíců po 8 333 Kč by hypoteticky činilo částku 291 655 Kč. Po zápočtu akontace ve výši 307 500 Kč by žalovaný nedlužil ničeho. m) V řízení úspěšnému žalovanému soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. n) Vzhledem k tomu, že žalovaným složená záloha na náklady důkazu ve výši 2 000 Kč nebyla využita, vrací se žalovanému.

4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Zopakoval, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 3. 2018, č. j. Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2019, č. j. Anonymizováno, bylo postaveno najisto, že vlastníkem Vozidla je žalobce a Vozidlo bylo užíváno žalovaným bez právního důvodu. Na základě těchto dvou právních skutečností žalobci vznikl za předmětné období nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce tak má nárok na úhradu obvyklého nájemného v daném místě a čase, přičemž je třeba vyjít z cen nájemného, které v daném místě a čase platili nájemci za dlouhodobé užívání obdobných vozidel za obdobných podmínek. Vedle dlouhodobého nájemného vozidel v autopůjčovnách přichází do úvahy jako základ pro určení výše obvyklého nájemného obvyklá cena operativního leasingu, při kterém leasingový pronajímatel umožňuje leasingovému nájemci užívání předmětu leasingu (typicky automobilu) na určitou dobu, po které se věc vrací zpět pronajímateli. Nesouhlasil se závěrem soudu o rozporu jeho nároku s dobrými mravy. Úvaha soudu byla založena na poněkud komplikované konstrukci vycházející z předpokladu, že žalobce úmyslně postupoval tak, aby mohl vznést námitku promlčení ve vztahu ke kompenzační námitce žalovaného. Setrval na tom, že v řízení nebylo prokázáno uhrazení akontace žalovaným. Soud vycházel pouze z výslechů svědků, kteří nebyli osobně přítomni při sjednávání předmětné dohody. Naopak z pokladního dokladu, vystaveného společností Anonymizováno, vyplynulo, že platba byla přijata právě od žalobce. Soud dospěl k závěru, že akontace byla uhrazena žalovaným pouze na základě výpovědi svědkyně tituly před jménem jméno FO – tehdejší manželky žalovaného. Údajný výběr finančních prostředků však zůstal pouze v rovině tvrzení svědkyně a skutečnost, že byly finanční prostředky z předmětného účtu skutečně vybrány, nebyla v tomto řízení prokázána žádným listinným důkazem. tituly před jménem jméno FO ani jméno FO nemohli podat přímé svědectví ohledně skutečné dohody týkající se akontace, neboť u sjednávání dohody přítomni nebyli. Pokud Anonymizováno ve své svědecké výpovědi uváděl, že mu akontaci předal žalovaný v hotovosti a převzal si od něj také klíče od Vozidla a samotné Vozidlo, neprokazovalo to, že šlo skutečně o finanční prostředky žalovaného. Pokud pak jméno FO vypověděl, že za účasti předsedkyně představenstva žalobce jméno FO žalovaný svědkovi uvedl, že bude hradit akontaci a splátky a Vozidlo bude následně převedeno na něj, zůstaly tyto skutečnosti pouze v rovině tvrzení. Z uvedeného nebylo ani možné dovodit souhlas jméno FO. Zopakoval, že žalovaný, ač právně vzdělán, jednoduše pokračoval v užívání Vozidla, aniž by učinil jakýkoli právní úkon, kterým by toto jednání legalizoval a nečinně vyčkával rozhodnutí o jeho vydání. K uplatnění kompenzační námitky pak došlo z nedostatku jiných argumentů, a to bez odpovídajících podkladů. Závěr o rozporu nároku žalobce s dobrými mravy považoval za výsledek nepochopitelné snahy soudu za každou cenu najít argument pro zpochybnění jeho nároku. Zdůraznil, že k vyostření vztahů mezi účastníky došlo v polovině roku 2013, tzn. několik měsíců poté, co se nárok žalovaného promlčel. Z toho je zcela zřejmé, že nešlo o žádný účelový krok žalobce. Není tedy podstatné, že žalobce odstoupil od smlouvy o nájmu dopravního prostředku až dne 11. 6. 2014, ani že předžalobní výzva byla zaslána až dne 11. 8. 2014. Žalobci nemůže jít k tíži skutečnost, že k vyostření vztahů mezi účastníky došlo až po promlčení nároku žalovaného, a tím spíše nemůže být z tohoto důvodu postup žalobce v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný si měl být, jako advokát, vědom promlčení svého údajného nároku, stejně tak mu nic nebránilo jím tvrzenou dohodu uzavřít s žalobcem v písemné formě. Nesouhlasil s úvahami soudu ohledně zápočtu vzájemné pohledávky žalobce na vydání bezdůvodného obohacení a pohledávky žalovaného na vrácení akontace. Žalovaný svou pohledávku jako vzájemný nárok v předmětném řízení vůbec neuplatnil, nemůže tedy dojít k zápočtu pohledávky, která nebyla předmětem řízení. Úvahy soudu ohledně započtení byly pro žalobce naprosto překvapivé, když soud ve svém prvním rozsudku ze dne 11. 5. 2021, č. j. Anonymizováno, dospěl k závěru, že tyto vzájemné pohledávky nejsou způsobilé k započtení, neboť se nikdy nesetkaly. Soud v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí po celou dobu řízení neseznámil žalobce se závěrem o nemravnosti jeho nároku a vznesené námitky promlčení. Žalobce upozornil na skutečnost, že žalovaný zjevně neaspiroval na to, aby se vlastníkem předmětného Vozidla skutečně stal, ačkoli tvrdil, že byla tato dohoda ústně mezi účastníky uzavřena. Pokud by skutečně existovala tvrzená ústní dohoda, zcela nepochybně by se převodu vlastnického práva k Vozidlu domáhal a pokud by skutečně akontaci uhradil, domáhal by se po žalobci alespoň vrácení předmětné akontace. Ničeho z výše uvedeného však žalovaný neučinil. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu, že požadavek na operativní leasing ve výši 15 000 Kč měsíčně byl nesmyslný. I pokud by soud měl za to, že výše operativního leasingu nebyla prokázána, měl by vycházet z výše nájmu, která byla mezi účastníky sjednána v nájemní smlouvě. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

5. Žalovaný se v replice k odvolání ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Konstatoval, že odvoláním napadený rozsudek stojí na dvou samostatných závěrech (důvodech). Prvním je úvaha, že požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za dobu, kdy měl žalovaný Vozidlo již vlastnit, je v rozporu s dobrými mravy. Druhým je závěr soudu, že proti tvrzenému nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za užívání Vozidla by bylo nezbytné započíst nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení za úhradu akontace Vozidla, přičemž námitka promlčení tohoto nároku je nemravná. Žalobce v odvolání brojí pouze proti druhému závěru, přičemž první závěr odvoláním nenapadá. Za stavu, kdy je rozhodnutí postaveno na dvou samostatných důvodech, postačí, pokud v přezkumu obstojí kterýkoliv z nich (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. Anonymizováno). Již jen z toho důvodu je na místě napadené rozhodnutí potvrdit. Žalovaný považoval za zcela správné skutkové zjištění soudu prvního stupně, že zaplatil akontaci. Poukazoval na zjevné žalobcovo nepochopení rozdílu mezi tvrzeními a důkazy. Ve vztahu k námitce promlčení nároku na vrácení akontace zopakoval, že ke zhoršení vzájemných vztahů došlo nejpozději v listopadu 2012, kdy právnická osoba ukončil spolupráci s žalovaným jako právním zástupcem. Ke zhoršení vztahů mezi žalobcem a žalovaným tak došlo ještě předtím, než se promlčel nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce přitom vůči žalovanému nečinil žádné kroky směřující k vydání Vozidla až do 11. 6. 2014, kdy odstoupil od smlouvy o nájmu dopravního prostředku. Žalovaný se tak důvodně spoléhal na dodržení ústní dohody s žalobcem. Marné uplynutí promlčecí doby proto žalovaný nijak nezavinil. Pokud žalobce do okamžiku promlčení nečinil žádné kroky svědčící o tom, že dohodu nehodlá naplnit, přičemž ponechal žalovaného v dobré víře, že dohodu dodrží, pak žalovaný nemůže nést negativní důsledky promlčení. Zdůraznil dále, že kompenzační námitku vznesl v podání ze dne 7. 5. 2021. Žalobce měl v řízení plný prostor argumentovat k otázce rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. Nelze tak přisvědčit ani odvolací námitce překvapivosti rozsudku.

6. K podání odvolání proti III. výroku, o vrácení nevyužité zálohy, žalobce nebyl subjektivně legitimován, neboť z procesního hlediska mu tímto rozhodnutím nemohla vzniknout žádná újma na jeho právech. Odvolání do tohoto výroku nebylo přípustné ani podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud proto odvolání žalobce směřující proti III. výroku rozsudku posoudil primárně jako odvolání směřující proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné a dle § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl (II. výrok tohoto rozsudku).

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) v rozsahu ve kterém odvolání směřovalo proti ostatním výrokům rozhodnutí, proti nimž bylo přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

8. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se žalobou ze dne 28. 6. 2018 domáhal zaplacení částky 525 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 4. 2018 do zaplacení. Nárok uplatnil z titulu bezdůvodného obohacení za užívání Vozidla bez právního důvodu. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 1. 3. 2011 smlouvu o nájmu dopravního prostředku. Žalovaný se zavázal hradit nájemné ve výši 8 333 Kč (bez DPH) měsíčně. Žalobce od ledna 2014 nájemné nehradil, proto žalobce od nájemní smlouvy odstoupil dopisem ze dne 11. 6. 2014. Od 1. 7. 2014 žalovaný užíval Vozidlo bez právního důvodu. S posouzením nájemní smlouvy jako neplatného úkonu z důvodu zastřeného právního jednání, jež učinil soud v Souvisejícím řízení, žalobce nesouhlasil. Dle žalobce by však i v takovém případě byl dán nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívaní Vozidla. Žádná jiná dohoda mezi účastníky uzavřena nebyla. Žalobce uplatnil žalobou nárok za období od července 2015 do 28. 6. 2018, tj. 35 měsíců po 15 000 Kč odpovídajících měsíční platbě za operační leasing Vozidla.

9. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, měl za to, že k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo. Popsal ústní dohodu s žalobcem o tom, že: a) žalobce jako kupující dočasně a pouze formálně „koupí“ Vozidlo od společnosti Anonymizováno, b) žalovaný z vlastních prostředků uhradí v hotovosti akontaci ve výši 307 500 Kč, přičemž za účelem úhrady zbytku kupní ceny bude sjednán úvěr, ke kterému na straně žalobce přistoupí žalovaný jako další dlužník, c) žalobce Vozidlo žalovanému obratem přenechá k bezplatnému užívání do doby, než na žalovaného Vozidlo bez jakéhokoli dalšího doplatku převede s tím, že kupní cena ve výši rovnající se žalovaným uhrazené akontaci bude započtena, nebo žalobce žalovanému vrátí uhrazenou akontaci ve výši 307 500 Kč, d) žalovaný uhradí celkem 34 splátek úvěru na kupní cenu + pojistné, e) žalobce uhradí poslední dvě splátky úvěru, f) po úhradě posledních dvou splátek žalobcem bude bez jakéhokoliv doplatku Vozidlo převedeno do výhradního vlastnictví žalovaného.

10. V podání ze dne 7. 5. 2021 žalovaný vznesl kompenzační námitku ve výši 307 500 Kč odpovídající uhrazené akontaci. Podání bylo žalobci doručeno dne 10. 5. 2021, jak plyne z příslušného potvrzení o dodání a doručení do datové schránky. U jednání soudu dne 11. 5. 2021 pak žalobce namítl promlčení kompenzační námitky.

11. Soud žalobu zamítl prvním rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. Anonymizováno, který byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2023, č. j. Anonymizováno, pro nepřezkoumatelnost. Věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Podáním ze dne 23. 10. 2023 žalobce upravil žalobní nárok tak, že požadoval přiznání částky 525 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2018 do zaplacení. Usnesením ze dne 20. 6. 2024, č. j. Anonymizováno, soud zastavil řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 525 000 Kč od 1. 4. 2018 do 30. 6. 2018 a současně připustil změnu žaloby, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 525 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2018 do zaplacení.

13. V Souvisejícím řízení byla rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, č. j. Anonymizováno, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2019, č. j. Anonymizováno, zamítnuta žaloba o zaplacení nájemného za období od října 2013 do května 2014 s příslušenstvím z titulu předmětné smlouvy o nájmu dopravního prostředku. Současně byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobci Vozidlo. To vše na základě závěru, že nájemní smlouva byla nahrazena jinou dohodou účastníků, přičemž žalovaný zaplatil vyšší částku, než činilo obvyklé nájemné. Vydání Vozidla bylo odůvodněno závěrem, že žalovaný účinně nezpochybnil vlastnické právo žalobce.

14. Žalobce v podání ze dne 3. 7. 2020 v návaznosti na výsledek Souvisejícího řízení zdůraznil, že soud musí vycházet z toho, že je žalobce vlastníkem Vozidla. Soud nemůže revidovat své předchozí rozhodnutí a žalovaný se již nemůže bránit tím, že Vozidlo užíval na základě ústní dohody.

15. Odvolací soud předesílá, že argumentace žalovaného, že žalobce napadl pouze jeden z alternativních závěrů vedoucích k zamítnutí žaloby, neobstojí. Závěr soudu o nemravnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení i námitky promlčení kompenzační námitky totiž soud dovodil ze stejných okolností případu, o čemž svědčí, že tento společně shrnul v jedné větě bodu 27 rozsudku. Na rozdíl od žalovaného má odvolací soud za to, že žalobce směřuje odvolací námitky zjevně do závěru soudu o nemravnosti jeho nároku i námitky promlčení, resp. do všech závěrů soudu prvního stupně, a je tak třeba se odvoláním žalobce věcně zabývat.

16. Odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež jsou pospána v odvoláním napadeného rozsudku a v bodě 2 tohoto rozsudku.

17. Pro rozhodnutí však bylo stěžejní postavit na jisto, zda se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Teprve po vyjasnění této otázky lze uvažovat o tom, zda je žalobou uplatněný nárok rozporný s dobrými mravy.

18. K zodpovězení nastolené otázky je zcela zásadní posouzení obsahu smluvního vztahu mezi účastníky. V tomto ohledu soud prvního stupně nebyl důsledný, neboť se ani nezabýval tím, které osoby za smluvní strany v kontraktačním procesu vyjadřovaly vůli a jakou vzájemně seznatelnou vůli strany při uzavírání měly.

19. Primární smlouva účastníků jako podnikatelských subjektů z roku 2011 se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem účinným do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“).

20. Podle § 266 obch. zák. je pro výklad adresovaného právního jednání určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího dle § 266 odst. 1 obch. zák., postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 266 odst. 2 obchodního zákoníku.

21. Podle § 266 odst. 3 obch. zák. při výkladu vůle podle § 266 odst. 1 a 2 se bere náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou si strany mezi sebou zavedly.

22. V posuzovaném případě je pochybnost o obsahu smluvního ujednání mezi stranami založena tím, že výklad právního jednání účastníky je v průběhu řízení zcela odlišný. Žalobce tvrdí uzavření písemné nájemní smlouvy, od které později odstoupil, žalovaný pak tvrdí uzavření ústní smlouvy, jejímž smyslem byla úhrada kupní ceny Vozidla s následným právem převodu Vozidla do jeho vlastnictví či práva na vrácení složené akontace.

23. Odvolací soud napravil pochybení soudu prvního stupně a vyzval žalovaného podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby uvedl, kdo konkrétně za smluvní strany vyjadřoval vůli při uzavírání tvrzené ústní smlouvy o nákupu a užívání Vozidla, kdo konkrétně se účastnil celého kontraktačního procesu, kdy a kde byla tvrzená smlouva sjednána, jaký byl zcela konkrétní obsah dohody týkající se koupě a užívání Vozidla, jaký byl její účel a jakou vůli měl žalovaný při jejím uzavírání, zda a jakým konkrétním způsobem si strany smluvně upravily situaci, kdy nebude žalovanému Vozidlo převedeno do vlastnictví, a aby k těmto tvrzením označil důkazy.

24. Žalovaný po poučení uvedl, že vůli za veškeré společnosti ovládané jméno FO, včetně žalobce, vyjadřoval vždy právnická osoba. S ohledem na to, že v těchto společnostech nebyl statutárním orgánem, tuto vůli musela vždy formálně stvrdit předsedkyně představenstva jméno FO. Důvodem tohoto nastavení byla skutečnost, že u právnická osoba byla dána překážka výkonu funkce statutárního orgánu, tudíž formálně nemohl jako statutární orgán vystupovat. Tvrzená dohoda tak byla uzavřena jméno FO, jednajícím za žalobce a žalovaným. Následně tuto vůli, jak vypověděl i jméno FO, stvrdila jméno FO. Dohoda byla uzavřena na přelomu ledna a února roku 2011, kdy mezi jméno FO a žalovaným probíhaly několikrát do týdne právní porady, v rámci nichž se žalovaný jméno FO svěřil, že má problémy s ohledem na svou bonitu získat úvěr na pořízení Vozidla a právnická osoba žalovanému nabídl, že tento problém lze vyřešit tím, že si úvěr na sebe formálně vezme jedna z jeho tehdy prosperujících společností. Tato dohoda byla uzavřena v advokátní kanceláři žalovaného na adresa. Obsah dohody byl takový, že žalobce bude figurovat jako dlužník v úvěru poskytnutém na úhradu části kupní ceny Vozidla, žalovaný uhradí akontaci, dále uhradí 34 splátek úvěru včetně pojištění, žalobce uhradí poslední dvě splátky, čímž dojde k naplnění rozvazovací podmínky zajišťovacího převodu práva, a tudíž bude možné Vozidlo bezúplatně převést na žalovaného. Do doby, než bude Vozidlo převedeno bezúplatně na žalovaného, byl dle dohody žalovaný oprávněn Vozidlo užívat bezúplatně, přičemž bylo dohodnuto, že bude hradit 34 splátek úvěru, pojištění a servis. Případně pokud by k převodu Vozidla na žalovaného nedošlo, pak se strany dohodly, že žalobce vrátí žalovanému akontaci. Preference stran však byla taková, že má dojít k bezúplatnému převodu na žalovaného a dohoda o vrácení akontace a jejích bližších podmínkách byla stranami diskutována pro případ, že by třeba došlo ke zničení Vozidla, a tak by nebylo možné k tomuto převodu přistoupit, protože v takovém případě by žalobce obdržel od pojišťovny pojistné plnění a žalovaný by zaplatil fakticky celé Vozidlo, aniž by ho nabyl do vlastnictví. Účelem dohody bylo zajistit koupi a užívání Vozidla pro žalovaného za stavu, kdy žalovaný si toto konkrétní Vozidlo nemohl dovolit zaplatit ze svých úspor a současně nebyl dostatečně bonitní na to, aby mu byl poskytnut úvěr. Vůle žalovaného při uzavírání smlouvy tak směřovala k tomu, aby v konečném důsledku nabyl Vozidlo a mohl jej užívat tak, jako kdyby kupní a úvěrovou smlouvu uzavíral sám. Konkrétně bylo dohodnuto, že Vozidlo bude převedeno za kupní cenu odpovídající výši akontace s tím, že pohledávka žalovaného na vrácení akontace bude započtena vůči pohledávce žalobce na zaplacení kupní ceny a tím dojde k tomu co strany zamýšlely, a to byl bezúplatný převod. K doplněným tvrzením žalovaný navrhl provést k důkazu svůj účastnický výslech a opakovaný svědecký výslech jméno FO. K tvrzením žalovaného, že právnická osoba jednal za společnosti, ve kterých nebyl statutárním orgánem, navrhl výslech jméno FO, který s jméno FO vstupoval do obchodních vztahů a byl by schopen tuto skutečnost potvrdit.

25. Odvolací soud současně poučil žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby uvedl, kdo konkrétně za smluvní strany vyjadřoval vůli při uzavírání tvrzené nájemní smlouvy, kde byla tvrzená smlouva sjednána a kdo byl jednání přítomen, a aby k těmto tvrzením označil důkazy. Žalobce byl rovněž poučen o riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

26. Žalobce po poučení uvedl: „To nevím. Musel bych se podívat do nějakých poznámek.“ Nadto uvedl, že žalovaný byl bonitní, kupoval si v té době byt a platil v hotovosti. Kladl si otázku, proč si to jako právník vše řádně neošetřil a proč tedy leasingová společnost tehdy vyzývala žalobce k doplacení splátek. Pokud by splátky neuhradil, Vozidlo by bylo zabaveno, Vozidlo nemělo technickou, neboť ho žalobce neměl k dispozici. Žádné důkazy nenavrhl. Odvolací soud neposkytl žalobci požadovanou lhůtu k označení důkazů, když žalobce i přes výzvu odvolacího soudu neuvedl zcela základní skutková tvrzení, jež mu musela být známa od počátku tvrzeného vztahu, a jež měla být součástí žaloby.

27. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazovaní účastnickou výpovědí žalovaného.

28. Z výpovědi žalovaného má odvolací soud za prokázané, že žalovaný působil od roku 2009 jako samostatný advokát. Na počátku působení žalovaného v advokacii byl právnická osoba jeho významným klientem. Úzce spolupracovali, měli nadstandardní vztahy. Žalovaný na počátku roku 2011 řešil koupi svého nového vozidla. Zástupcem společnosti Anonymizováno (prodejce automobilů) jméno FO mu bylo nabídnuto ke koupi Vozidlo za cenu cca 600 000 Kč. Neměl dostatek financí na jeho pořízení. Přibližně polovinu kupní ceny by musel financovat úvěrem, přičemž nebyl jako právnická osoba mu nabídl, že by bylo možné Vozidlo formálně koupit na žalobce, kterému by byl úvěr poskytnut. Tato možnost byla představena společnosti Anonymizováno. Ta v takovém případě požadovala, aby byl jako kupující uveden žalobce, jako úvěrovaný subjekt, dále požadovala zajištění úvěru zajišťovacím převodem práva, jakož i přistoupení žalovaného k úvěru. Takový postup projednal žalovaný následně s jméno FO, oba s formální koupí na žalobce souhlasili a dohodli se, že žalovaný uhradí ze svých prostředků akontaci (polovinu ceny Vozidla) a 34 splátek z předpokládaných 36 úvěrových splátek. Dohodli se, že dvě splátky úvěru uhradí žalobce v návaznosti na předpokládaný odpočet DPH. Byli dohodnuti na tom, že po ukončení splácení úvěru bude Vozidlo na žalovaného převedeno za kupní cenu odpovídající žalovaným zaplacené akontaci s tím, že tyto částky se započtou. Žalovaný neměl nic dalšího hradit. Užívání mělo být do doby převodu Vozidla do vlastnictví žalovaného bezplatné, přičemž žalovaný byl oprávněn užívat Vozidlo plně pro své potřeby. Řešili i variantu, kdyby se s Vozidlem náhodou něco stalo a k převodu nemohlo dojít, především uvažovali s pojistnou událostí. Pro takový případ byli dohodnuti, že pojistné plnění by bylo vyplaceno společnosti Anonymizováno nebo žalobci, žalovanému by v takovém případě byla žalobcem vrácena akontace. Uzavření nájemní smlouvy představovalo pouze formální záležitost. S požadavkem na její uzavření následně přišel žalobce. Měla čistě evidenční charakter. Smlouvou se fakticky strany nikdy neřídily, protože stěžejní byla výše popisovaná vzájemná dohoda. Dohoda mezi účastníky nebyla formálně zachycena s ohledem na blízkost vztahů a vzájemnou důvěru. Žalovaný uhradil akontaci ze svých prostředků. Tuto předal jméno FO. Dále uhradil dohodnutých 34 splátek a veškeré související náklady s užíváním Vozidla (provoz, pojištění a servis). Cílem dohody účastníků nebylo nic jiného, než zakoupení Vozidla do vlastnictví žalovaného. právnická osoba byl faktickým statutárním orgánem žalobce. jméno FO vedla společnost pouze formálně, podepisovala za společnost, ale o záležitostech žalobce fakticky nerozhodovala. jméno FO byla s dohodou účastníků seznámena prostřednictvím právnická osoba a následně byla dohoda zrekapitulována v její přítomnosti při podpisu smluvní dokumentace v přítomnosti jméno FO. Dohoda byla žalobcem respektována i v období, ve kterém došlo ke konfliktu mezi stranami. Teprve v průběhu roku 2014 právnická osoba vyzval žalovaného k vydání Vozidla. Vztahy účastníků začaly eskalovat. Žalovaný po určitou dobu věřil ve vyřešení sporu. Žalovaný neměl vědomost o tom, zda jsou uhrazeny splátky, které měl platit žalobce a zda trvá zajišťovací převod vlastnického práva ve prospěch společnosti Anonymizováno. Toto se dozvěděl až v průběhu Souvisejícího řízení. Vozidlo pozbylo způsobilost provozu na pozemních komunikacích, neboť nebyla provedena technická kontrola. Technický průkaz neměl žalovaný k dispozici. Vozidlo bylo ojeté a postrádalo pro žalovaného do jisté míry význam. Vztahy účastníků začaly z vícero důvodů eskalovat, a to i v osobní rodině, kdy žalobce činil žalovanému a členům jeho rodiny naschvály, včetně nejrůznějších nadávek, urážek, vypínání vody v bytě apod. Spor dle žalovaného nemá racionální základ, jeho smyslem je pouhá msta a snaha jej poškodit.

29. Výpověď žalovaného odvolací soud v návaznosti na bezprostřední možnost vnímání výpovědi hodnotí jako zcela věrohodnou, logickou a přesvědčivou. Výpověď byla v souladu s konzistentní argumentací uplatňovanou žalovaným v průběhu celého řízení. Výpověď žalovaného je v souladu prakticky se všemi ostatními soudem prvního stupně provedenými důkazy.

30. Naopak žalobce nebyl v odvolacím řízení připraven ani ochoten prokazovat verzi, na které vystavěl podanou žalobu. Žalobce nepředložil v řízení žádný důkaz, který by svědčil pro verzi žaloby, přičemž ve světle provedeného dokazovaní před soudy obou stupňů se žalobní tvrzení ukázala jako nepravdivá či zcela neodpovídající reálnému stavu vztahů mezi účastníky. Obsahem spisu jsou, jak konstatoval správně již soud prvního stupně, dokonce zjevně manipulované listiny (viz bod 19. odvoláním napadeného rozsudku).

31. Žalobce ani za těchto okolností nevyjádřil sebemenší snahu vyřešit spor smírně, a to i když mu žalovaný v průběhu jednání odvolacího soudu nabízel za účelem trvalého ukončení sporu solidní finanční plnění. I v tomto se jevila jako pravdivá výpověď žalovaného, že smyslem žalobcem zahájeného řízení není spor o právo, ale jen snaha žalobce komplikovat život žalovanému. Odvolací soud proto hodnotí žalobu jako šikanózní.

32. Skutková zjištění odvolacího soudu o obsahu smlouvy nezeslabuje skutečnost, že se žalovaný v následném období nedomáhal určení vlastnického práva k Vozidlu. Zjištění okolností vzájemného vztahu s žalobcem takový postup žalovaného dostatečným způsobem vysvětlují, přičemž to byl primárně žalobce, kdo nerespektoval zjištěnou smlouvu.

33. Žalovaný byl oprávněn Vozidlo na podkladě dohody s žalobcem bezplatně užívat, neboť Vozidlo bylo úmyslem obou účastníků, ale i zúčastněných osob, prodávajícího a úvěrujícího, zakoupeno do vlastnictví žalovaného.

34. Odstoupení žalobce od nájemní smlouvy nebylo právně významné, neboť strany se touto smlouvou nikdy neřídily. Nájemní smlouva tak byla zastíraným (a tudíž neplatným) právním úkonem ve smyslu § 41a odst. 2 obč. zák.

35. Žalobce nebyl oprávněn ve výzvě ze dne 11. 8. 2014 požadovat vydání Vozidla. Dohoda ho k tomu neopravňovala. Žalovaný měl v rozhodném období smluvní titul pro držení Vozidla. Smyslem vzájemné dohody nikdy nebylo nabytí vlastnického práva pro žalobce, ale pro žalovaného. Žalobce pouze poskytl možnost financování žalovaným zakupovaného Vozidla prostřednictvím úvěru, na který by žalovaný tehdy nedosáhl. Úhradou úvěru vztah mezi účastníky skončil, a bylo na žalobci, aby formálně nechal žalovaného zapsat do evidence vozidel jako vlastníka (bez účinku na skutečné vlastnictví Vozidla). Jakákoli výzva žalobce na vrácení vozidla byla neoprávněná a zcela bez právních účinků.

36. V rámci zjištěného smluvního vztahu účastníků při financování Vozidla, jež odvolací soud hodnotí jako inominátní smlouvu podle § 269 odst. 2 obch. zák., nedošlo a ani nemohlo dojít užíváním Vozidla ke vzniku tvrzeného bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce.

37. Tomuto závěru nemůže jakkoli bránit skutečnost, že se žalovaný v Souvisejícím řízení neubránil nároku na vydání Vozidla, neboť v Souvisejícím řízení nebyl s ohledem na jiný předmět řízení plně rozkryt obsah smluvních ujednání účastníků. Odvolací soud v nynějším složení senátu trvá na výše uvedeném závěru.

38. Odvolací soud neprováděl žádné další dokazování navržené žalovaným, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť rozhodný skutkový stav byl v plném rozsahu zjištěn již provedenými důkazy.

39. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku i ve II. nákladovém výroku, kterým bylo správně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

40. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, žalovanému proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z: odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 10 420 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 525 000 Kč; sepis vyjádření k odvolání ze dne 27. 3. 2025 a účast na jednání soudu dne 19. 11. 2025 trvající od 14:42 do 16:49 – 2 úkony) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), třech náhrad hotových výdajů po 450 Kč k úkonům ad i) dle § 13 advokátního tarifu, cestovného advokáta ve výši 3 688 Kč k jednání odvolacího soudu dne 19. 11. 2025 osobním vozidlem Anonymizováno na trase adresa a zpět v rozsahu 412 km při průměrné spotřebě 8,8 l benzinu na 100 km, ceně 35,80 Kč/l PHM a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., náhrady za promeškaný čas advokáta s cestou na jednání soudu dne 19. 11. 2025 v rozsahu 10 půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 1 500 Kč, dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovného žalovaného ve výši 884 Kč k jednání odvolacího soudu dne 19. 11. 2025 osobním vozidlem Anonymizováno na trase adresa a zpět v rozsahu 120 km při průměrné spotřebě 4,5 l nafty na 100 km, ceně 34,70 Kč/l PHM a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 7 938 Kč počítané z nákladů ad i) až iv) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 46 620 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšným žalovaným. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku). Proti I. výroku je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Proti II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. Proti výroku o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna včas a dobrovolně, může se jí oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.