74 CO 52/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , o zaplacení částky 92 792 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. srpna 2021, č. j. 7 C 201/2020-103,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 32 397 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 390,40 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně (dále jen„ soud“) zastavil řízení zčásti o zaplacení 1 000 Kč (I. výrok), žalovanému uložil zaplatit žalobci celkem částku 92 990,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 320 Kč od [datum] do [datum], z částky 80 320 Kč od [datum] do [datum], z částky 79 520 Kč za dobu od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (II. výrok), a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 35 676 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Žalobce jako zapůjčitel s žalovaným jako vydržitelem uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalobce žalovanému poskytl částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s úroky ve výši 77 992 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 5 333 Kč. b) Účastníci uzavírali smlouvu jako podnikatelé při jejich podnikatelské činnosti. c) Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 15 dnů po termínu splatnosti, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z výše dlužné částky a pro případ prodlení trvajícího déle než 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 13 % z výše dlužné splátky (bod 6.1.). d) Účastníci se dohodli, že v případě, že žalovaný nezaplatí dvě splátky řádně a včas, příp. pokud se ocitne v prodlení se zaplacením splátky či její části déle než 60 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění zápůjčky (bod 6.3. písm. b). Dále se dohodli, že pokud dojde k zesplatnění zápůjčky, stávají se v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře součástí nové jistiny zápůjčky, a pro tento případ se žalovaný zavázal novou jistinu zápůjčky zaplatit nejpozději den následující po dni, kdy k zesplatnění zápůjčky došlo (bod 6.4.). Pro případ, že žalovaný nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, byla ujednána smluvní pokuta ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky (bod 6.5.). Pro případ prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky byl žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení (bod 6.7.). e) Zápůjčka byla odepsána z účtu žalobce dne [datum] (Soud neměl za prokázané, že zapůjčené finanční prostředky byly připsány na účet žalovaného, ale s ohledem na skutečnost, že žalovaný v řízení netvrdil, že by mu nebyly poskytnuty, uzavřel, že zápůjčka žalovanému poskytnuta byla). f) Zápůjčka byla zesplatněna oznámením ze dne [datum]. g) Žalovaný v řízení neprokázal, že by splátky hradil řádně a včas, ani že by splátky uhradil dříve, či zaplatil více, než prokazoval žalobce.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § [číslo], § 419, § 2048, § 2392 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) a z § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům: a) Smlouva je smlouvou o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., uzavřenou mezi podnikateli. Účastníci si dohodli podle ustanovení § 2392 odst. 1 věta první o. z. úroky a pro definované případy prodlení smluvní pokutu dle § 2048 o. z. b) V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby o zaplacení částky 1 000 Kč (v návaznosti na částečnou úhradu ze dne [datum]) řízení podle ustanovení § 96 o. s. ř. zastavil. c) Ve zbývajícím rozsahu shledal žalobu důvodnou a žalovanému uložil uhradit novou jistinu ve výši 78 520 Kč spolu s úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) z postupně snižující se jistiny, smluvní pokutu 13 270,20 Kč (ve výši 0,1 % denně od [datum] do [datum]) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. přiznal soud ve sporu úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náhrada nákladů řízení zahrnovala zaplacený soudní poplatek 4 700 Kč, odměnu za zastoupení advokátem v rozsahu pěti úkonů právní služby po 4 820 Kč (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, sepis podání ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum] a [datum]), náhradu hotových výdajů k pěti úkonům v paušální výši po 300 Kč, a náhradu DPH ve výši 5 376 Kč.

5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Vytkl soudu prvního stupně, že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. K jednání soudu prvního stupně se nemohl dostavit, a tudíž se nemohl bránit uplatněnému nároku. Navíc zjistil nové okolnosti případu. Předmětnou půjčku, stejně jako ostatní půjčky vedené u žalobce, žalovaný nepovažuje za zcela standardní. Minimálně dva úvěry jsou„ ve vyšetřování“ a má za to, že byly uzavřeny na jeho jméno podvodem ze strany paní [jméno] [příjmení]. Tato provedla i několik splátek, směřujících na žalovaný úvěr. Zdůraznil, že i přes opakované žádosti od žalobce neobdržel výpis plateb k předmětnému úvěru. Dále v listopadu 2021 zjistil, že hradí splátky na jiný již splacený úvěr u žalobce. Měl za to, že tyto finanční prostředky by měly být přičteny na žalovaný úvěr. Vyjádřil dále podezření, že žalovaný úvěr není ten, který byl žalobcem dokazovaný. Na závěr uvedl, že souhlasí s tvrzením, že má u žalobce dluh po splatnosti, nesouhlasí však s jeho výší, protože tato nebyla žádným způsobem doložena. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně požádal, aby daná věc byla šetřena komplexně, neboť měl podezření, že dochází k nesprávné distribuci plateb mezi jednotlivými úvěry.

6. Žalobce se v replice k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Připomněl základní zásady civilního sporného řízení. Konstatoval, že byl v řízení úspěšný, neboť unesl ve sporu břemeno tvrzení i důkazní. Zdůraznil, že nelze klást k jeho tíži, že žalovaný se k jednání nařízenému na [datum] bez omluvy nedostavil, a nepožádal včas o jeho odročení. Zdůraznil, že žalovaným tvrzené nové skutečnosti nejsou skutečnosti, které by bylo možné v odvolacím řízení uplatnit v souladu s ustanovením § 205a o. s. ř., neboť tyto mohl uplatnit již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

7. Odvolací soud omluvu žalovaného ze dne [datum], obsahující žádost o odročení jednání nařízeného na 5. 4 2023, posoudil jako nedůvodnou. Žalovaný tuto odůvodnil zdravotními problémy, které ovšem žádným způsobem, ani přes výzvu soudu, nedoložil (např. lékařskou zprávou či dokladem o pracovní neschopnosti). Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není ve věci samé důvodné.

9. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o podnikatelské půjčce ze dne [datum] a kartou klienta.

10. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce ze dne [datum] [číslo] bylo nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjištěno, že žalobce byl v záhlaví označen jako podnikatel ([IČO]). Podnikatelský účel zápůjčky byl definován jako„ investiční zápůjčka“. Smlouvu za žalobce uzavírala obchodní zástupkyně [jméno] [příjmení].

11. Z karty klienta pak byly zjištěny veškeré platby žalovaného na předmětnou zápůjčku, konkrétně: 5333 Kč ze dne [datum], 5333 Kč ze dne [datum], 5 333 Kč ze dne [datum], 5 333 Kč ze dne [datum], 5 333 Kč dne [datum], 5 333 Kč ze dne [datum], 10 666 Kč ze dne [datum], 5 333 Kč ze dne [datum], 5 333 Kč ze dne [datum], 1 000 Kč ze dne [datum], 899 Kč ze dne [datum], 5 666 Kč ze dne [datum], 10 000 ze dne [datum], 800 Kč ze dne [datum], 1 000 Kč dne [datum]. Z karty klienta dále vyplynul i počet dnů prodlení s jednotlivými splátkami a počet upomínek jednotlivých plateb. Z listiny má odvolací soud dále za prokázanou výši dlužné původní jistiny 55 297 Kč, smluvní pokuty 6 449 Kč (čl. 6 smlouvy) a smluvní pokuty 16 774 Kč (čl. 6 smlouvy), které tvoří součást nové jistiny.

12. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 2 o. s. ř. dále v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování sdělením banky ze dne [datum] a výpisem z účtu žalovaného. 13. [právnická osoba] ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný.

14. Z výpisu z tohoto účtu č. [bankovní účet] vedeného [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] pak bylo prokázáno, že dne [datum] byla žalovanému na účet připsána částka 50 000 Kč. Odesílatelem platby byl žalobce a platba byla identifikována [variabilní symbol], tj. číslem předmětné smlouvy o zápůjčce.

15. Po zopakování části dokazování a jeho doplnění odvolací soud souhlasí se závěrem, že se v daném případě jednalo o vztah podnikatelský. Žalovaný ve vztahu zjevně nevystupoval jako spotřebitel. Správné je i hodnocení vztahu jako smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Výše uplatněného dluhu pak byla doložena předloženými důkazy.

16. Odvolací soud neshledává ve výši sjednaných úroků bez dalšího rozpor s dobrými mravy. Při tomto posouzení postupoval odvolací soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že„ samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění ani zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 588 o. z.“ Výši uplatněni smluvní pokuty odvolací soud při porovnaní její výše s výší dlužné jistiny a zejména délkou prodlení žalovaného nepovažuje za excesivní. Nárok žalobce tak ve shodě se soudem prvního stupně považuje za důvodný.

17. Pochybnosti žalovaného o důvodnosti nároku byly vyvráceny provedeným dokazováním, ze kterého nepochybně vyplynulo, že žalovanému byly zapůjčené finanční prostředky dne [datum] připsány na účet. Toto skutkové zjištění relativizuje veškeré odvolací námitky žalovaného o„ totožnosti“ úvěru i jeho neurčitá tvrzení o údajném úvěrovém podvodu na jeho osobu. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaným zmiňovaná osoba [jméno] [příjmení] při uzavírání předmětné smlouvy o zápůjčce vůbec nefigurovala.

18. Pokud žalovaný uváděl, že žalobce mu nepředložil soupis provedených plateb, tak nelze než konstatovat, že tento byl součástí spisu od počátku řízení a žalovanému nic nebránilo, aby se s ním seznámil. Žalovaný však do spisu nenahlédl, ani se nedostavil k jednání soudů obou stupňů. Tím, že se žalovaný nedostavil k nařízeným jednáním, zbavil se možnosti být poučen o břemenu tvrzení a důkazním ohledně případných dalších platbách na zápůjčku. Pokud zcela neurčitým způsobem naznačoval, že by mohly být na předmětnou zápůjčku započítány přeplacené platby na jiné úvěry, pak se žalovaný nedostavením se k jednání odvolacího soudu zbavil i možnosti být poučen o nutnosti konkretizace takové námitky.

19. Odvolací soud obranu žalovaného hodnotí s ohledem na vše výše uvedené, i s ohledem na to, že se nedostavil k jednání soudů obou stupňů, jako účelovou.

20. Žalovanému se prostřednictvím podaného odvolání nepodařilo zpochybnit správnost odvoláním napadeném I a II. výroku rozsudku a ze spisu se nepodávají ani vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř., k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném I. a II. výroku, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen (I. výrok tohoto rozsudku).

21. Odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť tyto nebyly stanoveny ve správné výši, když byla žalobci přiznána odměna a režijní paušál za účast u jednání konaného dne [datum], přesto, že toto jednání bylo odročeno bez projednání věci a žalobci tak náleží pouze náhrada za ztrátu času podle ustanovení § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně spočívají v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 4 700 Kč, ii) odměně advokáta za čtyři úkony právní služby po 4 820 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 92 792 Kč; převzetí věci, sepis žaloby, sepis podání ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, iii) čtyřech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., iv) náhradě za promeškaný čas ve výši 2 410 Kč v souvislosti s dostavením se na jednání soudu dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci (počítáno z tarifní hodnoty 92 792 Kč; ½ z částky 4 820 Kč) dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, v) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 4 807 Kč počítané z náhrad ad ii) až iv) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.), celkem tedy 32 397 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný. Žalobci proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v : i) odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 4 820 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 92 792 Kč; vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, ii) dvě náhrady hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad i) dle § 13 advokátního tarifu, iii) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 2 150,40 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 12 390,40 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšným žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).