74 Co 53/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 14 475 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 1. 2024, č. j. 46 C 295/2023-71,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 12 338,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení (I. výrok), žalobu zamítl pro částku 2 136,46 Kč (II. výrok) a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 509,80 Kč (III. výrok).

2. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:a) Žalobce s žalovaným uzavřel dne 30. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), a to prostřednictvím webových stránek žalobce, na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 275 Kč do 27. 2. 2023. Následně byla doba splatnosti prodloužena do 20. 3. 2023.b) Dne 30. 1. 2023 zaslal žalobce ze svého účtu na účet žalovaného částku 10 000 Kč s popisem platby (číslo úvěru, rodné číslo žalovaného).c) Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena na základě údajů sdělených žalovaným, které uvedl v žádosti o úvěr, výpisy z účtu žalovaného. Z výpisu z účtů žalobce zjistil, že část příjmů je z opakovaně poskytovaných půjček. Dále žalobce ověřil, že žalovaný čerpal před uzavřením Smlouvy jeden spotřebitelský úvěr, který nebyl po splatnosti, na který zbývalo hradit 10 000 Kč. Žalobce provedl lustraci žalovaného v databázi , Anonymizováno, , dle které „měl“ žalovaný 4 čerpané půjčky v celkové výši 36 000 Kč.d) Žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, proto vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 21. 3. 2023 do 26. 10. 2023 ve výši 2 200 Kč.e) Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní výzvu.

3. Soud při právním posouzení věci vyšel z § 2395, § 2048, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ či „o. z.“) a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uzavřená Smlouva není neplatná pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a byla řádně uzavřena prostředky elektronické komunikace. Žalobce řádně zjišťoval příjem žalovaného, jeho výdaje a dluhy, nespolehl se jen na tvrzení žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu je sice patrno, že měl žalovaný úvěry či zápůjčky u jiných společností, nicméně sám žalobce poskytl žalovanému v minulosti dvě zápůjčky, které žalovaný splatil. Žalobci bylo přiznáno právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroku z prodlení, právo na zaplacení smluvní pokuty, která byla ve Smlouvě řádně sjednána, a na část poplatku spojeného s poskytnutím zápůjčky, který nepochybně představuje peněžitou odměnu žalobce za poskytnutí peněz žalovanému. Částečné zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tak, že sjednaný poplatek jako cena poskytnutí dohodnuté částky je v rozsahu převyšujícím 10,32 % ročně z této částky za dobu od 31. 1. 2023 do 20. 3. 2023 v rozporu s dobrými mravy a nedopovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky.

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce byl úspěšný v rozsahu 86,46 %t, žalovaný v rozsahu 13,54 %, proto podle vzájemného poměru úspěchu účastníků ve sporu přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 72,92 %. Účelně vynaloženými náklady shledal zaplacený soudní poplatek, jakož i odměnu a náhrady spojené se zastoupením žalobce v řízení před soudem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) a 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

5. Proti II. výroku a výroku o nákladech řízení podal odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně otázku přiměřenosti výše sjednaných úroků, resp. poplatku za poskytnutí úvěru, posoudil nesprávně. Nezohlednil, že se jednalo o poskytnutí finančních prostředků v relativně nízké částce na dobu (původně) 28 dnů, jednalo se o částku pevně sjednanou, která není případným prodlením žalovaného s vrácením poskytnutých prostředků nijak navyšována. V části odvolání směřující proti výroku o nákladech řízení, nebylo odvolání nijak odůvodněno.

6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud konstatuje, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl v I. výroku, jímž bylo rozhodnuto o vrácení poskytnuté jistiny s úrokem z prodlení, smluvní pokuty a části plnění sjednaného za poskytnutí finančních prostředků, odvoláním napaden. Tímto výrokem byla žalobci sice přiznána část smluvních plnění, avšak tato část rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla předmětem odvolacího přezkumu, neboť v ní rozsudek nabyl právní moci. Odvolací soud je vázán rozsahem odvolání, jen v jeho rozsahu může rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé přezkoumat.

9. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byla otázka, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 2 136,46 Kč na základě uzavřené Smlouvy či z jiného právního důvodu.

10. Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování, načež zjistil, že pro právní posouzení věci jsou podstatná také následující skutková zjištění:a) Z žádosti o poskytnutí úvěru 127685 a vyhodnocení úvěruschopnosti odvolací soud zjistil, že žalobce měl k dispozici osobní údaje žalovaného, včetně čísla účtu, e-mailové adresy, čísla mobilního telefonu a průkazu totožnosti. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, má měsíční příjmy ve výši 26 000 Kč, výdaje 4 000 Kč, náklady na bydlení 4 200 Kč. Žalobce vycházel z průměrného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 22 541 Kč zjištěného výpisy z účtu, hodnotil, že má žalovaný další finanční závazky ve výši 1 000 Kč měsíčně. Na základě žalovaným sdělených údajů, které porovnal s životním minimem, vyhodnotil, že by žalovanému mohl poskytnout částku až 17 000 Kč. Žalobce vyhodnotil, že může žalovanému poskytnou částku 10 000 Kč na 28 dnů.b) Z výpisu z registru , Anonymizováno, vytvořeného dne 27. 1. 2023 odvolací soud zjistil, že žalovaný měl nesplacenou půjčku ve výši 10 000 Kč, která mu byla poskytnuta dne 10. 11. 2022, přičemž se splácením této částky nebyl ke dni pořízení výpisu v prodlení.c) Z listiny nazvané Info o úvěru vyplývá, že žalovaný měl v období od 7/2022 do 10/2022 příjem ze zaměstnání v průměrné výši 19 165,5 Kč, a nepravidelný příjem od , jméno FO, v průměrné výši za toto období 500 Kč měsíčně.d) Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2023 vzal odvolací soud za prokázané, že výdaje žalovaného přesahovaly jeho běžný příjem ze zaměstnání, kdy část výdajů musel krýt půjčkami/úvěry, které však byl povinen rovněž pravidelně splácet. Na účtech jsou zachyceny běžné výdaje žalovaného na nákup jídla, kosmetiky, drobných spotřebních věcí. Výpisy z účtů neprokazují vynakládání částky 4 200 Kč měsíčně na bydlení. Pravidelné výdaje jsou patrny ve vyšší výši než tvrzené žalovaným. V měsíci listopadu byly žalovanému poskytnuty 3 půjčky v souhrnné výši 12 000 Kč, žalovaný uhradil částku 4 000 Kč pod označením platby , Anonymizováno, půjčuje a žalobci zaplatil částku 5 000 Kč. V měsíci prosinci byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 1 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , částka 11 000 Kč od žalobce na základě smlouvy č. , Anonymizováno, , částka 5 000 Kč od společnosti , právnická osoba, Z výpisu je zřejmé, že žalovaný zaslal tento měsíc platbu ve výši 2 270 Kč s označením will a babi (není zřejmé, zda se jedná o dar nebo o vrácení poskytnutých finančních prostředků těmto fyzickým osobám).e) Z přehledu pohybů na bankovním účtu žalovaného za období od 1. 1. 2023 do 28. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému dne 30. 1. 2023 částku 10 000 Kč, , právnická osoba, dne 18. 1. 2023 částku 10 000 Kč, , právnická osoba, dne 6. 1. 2023 částku 3 500 Kč, dne 18. 1. 2023 částku 10 000 Kč, dne 8. 2. 2023 částku 2 500 Kč a dne 17. 2. 2023 částku 16 089 Kč.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 6 As 8/2023, vyplývá, že nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků.

13. Nároky z neplatné smlouvy je třeba posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2991 občanského zákoníku. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozhodnutí ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, vyplývá, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za úpravu speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení se v daném případě neuplatní, neboť dobu vrácení je třeba určit s ohledem na možnosti spotřebitele, když s případným plněním povinnosti vrátit plnění z neplatné smlouvy bez zbytečného odkladu mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Uvedená rozhodnutí pak uvádějí, že takové vrácení plnění z neplatné smlouvy může být rozloženo i do budoucích splátek, neboť spotřebitel má vrátit jistinu úvěru podle svých možností, přičemž nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy.

14. Odvolací soud má po zopakovaní dokazování na rozdíl od soudu prvního stupně za prokázané, že žalobce nezkoumal a neposoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně. Z výpisů z účtu, které měl žalobce k dispozici, vyplývalo, že žalovaný musí část svých běžných výdajů krýt z pravidelných spotřebitelských úvěrů od více subjektů, přičemž i tyto své dluhy musí splácet řádně a včas a vzhledem k jejich počtu tvoří jeho pravidelné měsíční výdaje. Žalobce poskytl žalovanému dne 30. 1. 2023 spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný ho měl společně s dalšími platbami s úvěrem spojenými (celkem dlužná částka 12 275 Kč) zaplatit za 28 dnů v situaci, kdy jeho pravidelnými příjmy byly dle zjištění žalobce jen příjmy ze zaměstnání, a výdaje byly kryty dalšími půjčkami. Z předložených listin nevyplývalo, že by žalovaný byl schopen úvěr v této výši sjednaného dne zaplatit z vlastních finančních prostředků při svých běžných výdajích. Z výpisu z účtu také nevyplývalo, že by z něj byly hrazeny i výdaje žalovaného na bydlení, natož v rozsahu, ve kterém je tvrdil. Z předložených listin rovněž nevyplývá, že by žalobce zjišťoval a ověřoval žalovaným tvrzené osobní poměry. Žalobce řádně nevyhodnotil listiny, které měl k dispozici před poskytnutím úvěru. Z výpisů z účtu žalovaného mu muselo být zřejmé, že běžné výdaje žalovaného přesahovaly jeho pravidelné příjmy a část svých výdajů musel hradit prostřednictvím opakovaných drobných půjček/úvěrů, čerpaných vícekrát za měsíc.

15. Sankcí žalobce za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti na základě spolehlivých údajů je povinnost žalovaného vrátit pouze částku, která mu byla poskytnuta, s úrokem z prodlení, nastala-li splatnost žalobou uplatněného nároku v době před vyhlášením rozhodnutí. Žalobce nemá právo na zaplacení plnění sjednaných v neplatné smlouvě. Jestliže žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, řádně neověřil žalovaným tvrzené skutečnosti a nevyhodnotil skutečnosti, které z předložených listin zjistil, má právo pouze na vrácení finančních prostředků, které žalovanému poskytl, se započtením toho, co bylo žalovaným na dluh zaplaceno, a to ve lhůtě splatnosti odvíjející se od možností a schopností žalovaného.

16. Jestliže žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, nemá právo na plnění dohodnutá ve Smlouvě, z nichž část mu nebyla přiznána II. výrokem rozsudku, neboť sankcí za nedostatečné (tedy nikoliv řádné) zkoumání úvěruschopnosti je neplatnost Smlouvy. Žaloba měla být soudem prvního stupně v této části zamítnuta pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti, nikoliv pro rozpor části žalobou uplatněného nároku s dobrými mravy z důvodu nemravné výše sjednané platby za poskytnutí úvěru.

17. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v odvoláním napadeném II. výroku, včetně závislého výroku o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, žalovanému dle obsahu spisu náklady odvolacího řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.