74 Co 60/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Zuzany Břízové a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 53 644 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 1. 2024, č. j. 7 C 286/2023-48,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 036 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 21 036 Kč od 9. 9. 2023 do zaplacení (I. výrok), ohledně zaplacení částky 53 664 Kč s úrokem ve výši 60 % ročně z této částky a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z této částky od 9. 9. 2023 do zaplacení byla žaloba zamítnuta (II. výrok) a soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:a) , právnická osoba, , Anonymizováno, provozuje společnost , právnická osoba, (dále jen “, Anonymizováno, “) jako poskytovatel platebních služeb malého rozsahu, přičemž přes tyto stránky umožňuje současně střetávání poptávky po financování ze strany nepodnikajících fyzických osob s nabídkou jiných nepodnikajících fyzických osob, ochotných poskytnout těmto nepodnikajícím fyzickým osobám zápůjčku v podobě peněžitého plnění. Pro větší bezpečí a transparentnost potom probíhají finanční převody právě prostřednictvím jeho portálu. Činnost , Anonymizováno, byla povolena Českou národní bankou v rámci licence poskytovatele platebních služeb malého rozsahu podle zákona č. 370/2017 Sb. o platebním styku.b) Žalobce uzavřel Smlouvu o spolupráci (dále jen „smlouva o spolupráci“) se společností , Anonymizováno, . Smlouva o spolupráci upravuje zejména závazky společnosti , Anonymizováno, vůči žalobci, jakož i povinnosti samotného žalobce vůči poskytovateli platebních služeb. Dále upravuje otázku odměny společnosti , Anonymizováno, za vykonané služby vůči žalobci.c) Žalovaná se na webových stránkách , Anonymizováno, registrovala jako dlužník a uvedla e-mail , e-mail, . Pomocí software CRONu byl na tuto e-mailovou adresu dne 7. 4. 2023 zaslán unikátní kód pro akceptaci zápůjčky, jehož zadáním došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a žalovanou. Totožnost žalované byla ověřena za pomoci kopie občanského průkazu. Úvěruschopnost žalované byla ověřena pomocí výpisů z účtu č. , č. účtu, za období prosinec 2022 až únor 2023, lustrací v databázi ISIR a výpisem z centrální evidence exekucí.d) Ze Smlouvy o zápůjčce (dále jen „smlouva o zápůjčce“ či „smlouva“) ze dne 7. 4. 2023 vyplývá, že se žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč bezhotovostním převodem na její účet uvedený při registraci. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 60 % ročně 48měsíčními splátkami ve výši 1 660 Kč, celkem tedy zaplatit částku 79 680 Kč. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář a ujednání o tom, že věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z dlužné částky, a dlužník souhlasí, že poskytnutá zápůjčka bude o tyto finanční prostředky ponížena. Smlouva byla podepsána podpisovým kódem žalobce a podpisovým kódem žalované.e) Žalobce zaslal 8. 4. 2023 na účet žalované č. , č. účtu, částku 26 016 Kč, neboť částka 30 000 Kč zaslaná na účet společnosti , Anonymizováno, byla ponížena o částku 3 984 Kč představující odměnu poskytovatele platebních služeb malého rozsahu za provedení identifikace stran, poskytnutí platformy pro uzavření smlouvy o zápůjčce a za provedení platebních převodů mezi věřitelem a dlužníkem, a jejíž výše je odvozena od jistiny zápůjčky a sjednaného komerčního úroku odpovídajícímu sjednané době splácení. Účet , č. účtu, je účtem žalované.f) Žalovaná zaplatila 3 splátky v celkové výši 4 980 Kč. Zbývající dlužná částka se stala s ohledem na prodlení žalované v souladu se smlouvou o zápůjčce splatnou dnem 8. 9. 2023. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila.

3. Své rozhodnutí soud prvního stupně po právní stránce odůvodnil tím, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce v součinnosti s poskytovatelem souvisejících služeb, jehož prostřednictvím provedl žalobce před poskytnutím zápůjčky v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdější předpisů, posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce z výpisů z bankovního účtu žalované zjistil, že má žalovaná zajištěn stabilní příjem, z něho své závazky plní a zůstatek účtu se pohybuje v kladných hodnotách. Rovněž byla žalovaná lustrována pomocí databáze insolvenčního rejstříku ISIR a dotazem na osobu žalované v Centrální evidenci exekucí, v nichž nebyla žalovaná evidována. Žalobce podle soudu prvního stupně dostatečným způsobem posoudil úvěruschopnost žalované, proto v rozsahu fakticky poskytnuté částky posoudil smlouvu o zápůjčce jako platnou. Neplatnou shledal soud prvního stupně smlouvu ve vztahu ke sjednanému smluvnímu úroku ve výši 60 % ročně pro rozpor s § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a to z důvodu nepřiměřené výše smluvního úroku, pohybující se za hranicí lichvy. Žalobě vyhověl ohledně částky 21 036 Kč, jež představuje rozdíl mezi částkou žalobcem reálně žalované poskytnutou (26 016 Kč) a částkou, kterou žalovaná žalobci uhradila (4 980 Kč), s odkazem na to, že zápůjčka je reálným kontraktem. Současně žalobci přiznal smluvní úrok z prodlení, jehož výše dle soudu prvního stupně neodporuje § 580 a § 588 o. z. Úrok z prodlení přiznal ode dne 9. 9. 2023, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Ohledně zbývající částky 53 644 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl jako nedůvodnou.

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť náklady nepožadovala.

5. Proti výroku I. a II. rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi dvěma fyzickými osobami, judikatura soudů dovodila vyšší rizikovost tohoto typu zápůjček, a tedy i oprávněnost požadavku na úhradu vyšších smluvních úroků, než jaké poskytují bankovní instituce. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5299/2017-237, ve kterém soud shledal jako oprávněný a přiměřený úrok ve výši 60 % ročně. Žalobce tak měl za to, že soud nesprávně aplikoval uvedené ustanovení občanského zákoníku, nereflektoval závěry rozhodovací praxe soudů a jejich výklad, a nesprávně tak právně posoudil požadavek na přiznání smluvního úroku ve výši 60 % ročně a tento zamítl, potažmo také právo na úhradu částky 53 664 Kč a příslušné části smluvního úroku z prodlení. Dále namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně neuvádí důvody, na základě nichž dospěl k závěru, že je daný úrok nepřiměřený, což způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud vyšel z pravomocného výroku I. rozsudku. Předmětem přezkumného řízení je tak pouze zaplacení částky 3 984 Kč, jež představuje část jistiny poskytnuté žalované, a zaplacení částky 49 680 Kč, představující kapitalizovaný úrok ze zápůjčky z jistiny 30 000 Kč za dobu sjednaného trvání smlouvy, spolu s příslušenstvím.

9. Odvolací soud zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování listinami, jež byly soudem prvního stupně provedeny jednak k obsahu smlouvy o zápůjčce a k provedenému plnění ze strany žalobce, jednak k otázce posouzení splnění povinnosti žalobce ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a smlouvou o zápůjčce, když z důkazů provedených soudem prvního stupně je možné dospět k jiným skutkovým zjištěním, jež jsou pro rozhodnutí věci podstatná.

10. Ze smlouvy o zápůjčce pod bodem 2 bylo zjištěno, že výše zápůjčky byla sjednána ve výši 30 000 Kč s 60 % úrokem ročně, měsíční splátkou 1 660 Kč, dobou trvání zápůjčky 48 měsíců a celkovou dlužnou částkou 79 680 Kč. Pod bodem 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že žalobci náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč a že žalovaná souhlasí s tím, že výše poskytnuté zápůjčky bude při jejím načerpání o tuto částku snížena.

11. Z potvrzení o platbě a detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že žalobce zaslal na účet společnosti , Anonymizováno, platbu ve výši 30 000 Kč dne 8. 4. 2023 a téhož dne byla na účet žalované č. , č. účtu, zaslána částka 26 016 Kč.

12. Z výpisu z Centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že proti žalované nebyla ke dni 7. 4. 2023 vedena žádná exekuční řízení.

13. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2022 do 28. 2. 2023, jenž je podle záhlaví ve výpisu veden pro žalovanou, bylo zjištěno, že žalovaná v průběhu všech tří měsíců průběžně čerpala úvěr z účtu , č. účtu, a následně prováděla jeho úhrady. V měsíci prosinec 2022 takto načerpala úvěr ve výši 25 988,29 Kč, její měsíční výdaje činily 97 017,09 Kč. Její příjmy však byly představovány fakticky pouze částkou 4 396 Kč a 43 686 Kč zaplacenou společností , Anonymizováno, , částkou 5 500 Kč zaplacenou , jméno FO, s uvedením poznámky, že se jedná o alimenty pro , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a částky 5 996 Kč zaslané , jméno FO, . Žalovaná přitom čerpala částku 10 000 Kč a 3 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., kterou okamžitě použila na úhradu splátky úvěru z účtu č. , č. účtu, . V tomto měsíci dále žalovaná zaslala částku 13 000 Kč dne 28. 12. 2022 na účet č. , č. účtu, .

14. Z výpisu z účtu žalované za měsíc leden 2023 bylo zjištěno, že její příjem představovala částka 36 659 Kč od společnosti , Anonymizováno, , částka 5 500 Kč zaslaná , jméno FO, se shodnou poznámkou jako v měsíci prosinec 2022, částka 500 Kč zaslaná , jméno FO, , částka 900 Kč zaslaná , jméno FO, a částka 80 Kč zaslaná , jméno FO, , celkem tedy 44 139 Kč. Na úvěru z účtu č. , č. účtu, čerpala žalovaná částku 34 951,83 Kč. Její výdaje činily 98 727,30 Kč, z toho částka 22 488,88 Kč představovala úhradu úvěru čerpaného z účtu č. , č. účtu, . Částka 15 000 Kč pak byla zaplacena dna 16. 1. 2023 žalovanou na účet , č. účtu, s poznámkou, že se jedná o nájem za únor. Současně téhož dne odeslala žalovaná na stejný účet částku 2 000 Kč s poznámkou „leden doplatek“.

15. Z výpisu z účtu žalované za měsíc únor 2023 odvolací soud zjistil, že žalovaná měla v daném měsíci příjem od společnosti , Anonymizováno, ve výši 39 645 Kč, , jméno FO, jí zaslal částku 5 500 Kč s poznámkou, že jde o alimenty, celkem tedy bylo na její účet připsáno 45 145 Kč, dále čerpala úvěr ve výši 24 893,61 Kč a úvěr od společnosti , právnická osoba, , jímž provedla splátku úvěru z účtu č. , č. účtu, . Na tento účet provedla v daném měsíci splátky v celkové výši 24 460,96 Kč. Její výdaje v daném měsíci pak činily 77 719,81 Kč.

16. Z výše uvedených důkazů odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná se žalobcem sjednala zápůjčku ve výši 30 000 Kč, současně si strany ve smlouvě dohodly úhradu poplatku ve výši 5 % z částky 79 680 Kč, tj. částku 3 984 Kč. Dále se strany dohodly na tom, že tento poplatek bude stržen z jistiny poskytované zápůjčky. Žalobce zaslal na účet společnosti , Anonymizováno, částku 30 000 Kč, na účet žalované pak byla vyplacena částka 26 016 Kč, tedy částka o 3 984 Kč nižší, než činí sjednaná výše zápůjčky. Žalovaná neměla v době uzavření smlouvy o zápůjčce žádnou exekuci, měla zajištěn příjem, jenž byl v měsíci prosinci 2022 vyšší (48 082 Kč), v dalších dvou měsících činil v průměru 38 152 Kč. Žalovaná hradila nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně, měla minimálně dvě nezletilé děti, na které otec hradil výživné ve výši 5 500 Kč. Její výdaje ve všech třech měsících převyšovaly její skutečné příjmy, což řešila prostřednictvím úvěru od své banky. Následné splátky tohoto úvěru částečně hradila z úvěrů poskytnutých u společností , právnická osoba, a , právnická osoba, . Nájemné za měsíc leden uhradila s prodlením.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následujících o. z., jejíž uzavření bylo zprostředkováno společností , Anonymizováno, .

22. Po zopakování dokazování má odvolací soud za to, že se v projednávané věci jedná o poskytnutí peněžité zápůjčky zprostředkované fyzické osobě prostřednictvím webové platformy provozované společností , Anonymizováno, . Jedná se proto o právní vztah, na který je třeba použít příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně posouzení úvěruschopnosti, kterou by měl zajistit dle obsahu dohody mezi poskytovatelem peněžité zápůjčky a zprostředkovatelem právě zprostředkovatel jako profesionál, který kontakt mezi fyzickými osobami zprostředkoval.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru se totiž vztahuje na každý spotřebitelský úvěr poskytnutý či zprostředkovaný podnikatelským způsobem. Jedná se o odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, pokud je jejím adresátem spotřebitel, a to bez ohledu na výši půjčené částky, bez ohledu na účel použití půjčené částky a bez ohledu na to, zda je či není vrácení půjčené částky zajištěno zástavním právem k nemovitosti. Spotřebitelem je přitom každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.24. , Anonymizováno, zápůjčky sjednané skrze , Anonymizováno, platformu tedy patří do kategorie spotřebitelských úvěrů a vztahuje se na ně zákon o spotřebitelském úvěru. Je při nich zajištěna stejná míra ochrany dlužníka, jako u ostatních spotřebitelských úvěrů od bank a licencovaných nebankovních společností. Odvolací soud tedy potud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že na právní vztah mezi žalobcem a žalovanou byl plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a tedy že bylo povinností žalobce, resp. zprostředkovatele, v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit před uzavřením smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované nebo i z jiných zdrojů. Dle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Žalobce provedl zkoumání úvěruschopnosti žalované. Při posouzení úvěruschopnosti žalované měl k dispozici pouze výpis z Evidence exekucí a 3 měsíční výpisy z účtu žalované. Jiné informace o žalované z obsahu spisu zjištěny nebyly. Z uvedených výpisů je však zřejmé, že žalovaná tzv. „vytloukala klín klínem“, neměla pod kontrolou své příjmy a výdaje, neboť pro úhradu splátek vyčerpaného úvěru v jednom měsíci musela v následujícím měsíci přistoupit k zapůjčení dalších prostředků z krátkodobých spotřebitelských úvěrů poskytovaných společnostmi , právnická osoba, či , právnická osoba, . Ani v jednom z těchto tří měsíců příjmy žalované (myšleno skutečné příjmy, ne čerpaný úvěr) nepřesáhly její výdaje. Neměla tak dostatek prostředků pro úhradu splátek dalšího spotřebitelského úvěru. Hovoří-li soud prvního stupně o kladných zůstatcích na účtu, pak tyto jsou fakticky dány opakovaným čerpáním úvěrových produktů, nikoli vyrovnanými příjmy a výdaji žalované. O dalších poměrech žalované není nic známo. Z předložených listin nelze dospět k závěru, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované zápůjčku splácet.

26. Odvolací soud tak dospěl oproti soudu prvního stupně k závěru, že žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, neopatřil si dostatek informací o jejích příjmech a výdajích a informace, které již měl, hodnotil povrchně a účelově. Sankcí za porušení této povinnosti je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o zápůjčce a povinnost spotřebitele vrátit pouze jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Žalobce sám v žalobě tvrdil (a rovněž prokazoval), že byť byla jistina zápůjčky sjednána ve výši 30 000 Kč, na účet žalované byla připsána pouze částka 26 016 Kč, neboť částka 3 984 Kč byla v souladu se smlouvou o zápůjčce započtena na odměnu společnosti , Anonymizováno, za služby poskytnuté v souvislosti s uzavřením smlouvy. Ze smlouvy o zápůjčce však bylo zjištěno, že částka 3 984 Kč představuje mezi žalobcem a žalovanou sjednanou jednorázovou platbu (poplatek) za uzavření smlouvy o zápůjčce, jež byla z poskytované jistiny na základě souhlasu stran stržena. Je-li neplatná smlouva o zápůjčce, je neplatné rovněž ujednání o úhradě tohoto poplatku. Shodné platí i pro sjednané úroky ze zápůjčky, jež byly kapitalizovány částkou 49 680 Kč pro dobu stanoveného splácení zápůjčky. Žalobci tak nárok na zaplacení těchto částek nevznikl.

28. Jestliže tedy žalobce poskytl žalované částku 30 000 Kč, žalovaná mu částku 3 984 Kč uhradila zápočtem oproti jistině zápůjčky a následně uhradila ještě tvrzené splátky ve výši 4 980 Kč, z poskytnuté částky zbývá zaplatit 21 036 Kč, což je částka přiznaná soudem prvního stupně. Na úhradu jakýchkoli dalších částek žalobci nárok v souvislosti s neplatně uzavřenou smlouvou o zápůjčce nevznikl.

29. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy o zápůjčce dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je bez významu řešení otázky, zda smlouvou sjednané úroky byly v přiměřené výši, či zda ujednání o nich bylo v rozporu s § 580 o. z., jak dovodil soud prvního stupně.

30. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž ve výroku II. zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 53 664 Kč (3 984 Kč + 49 680 Kč) a požadovaného příslušenství z těchto částek, je věcně správné, byť spočívalo na jiných důvodech, než jak je shledal soud odvolací.

31. Jako věcně správný shledal odvolací soud rovněž výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.), jenž reflektuje poměr úspěchu a neúspěchu žalobce a žalované, a to v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšnější. Vzhledem k tomu, že však byla po celou dobu řízení nečinná, nemohly jí žádné náklady v souvislosti s tímto řízením vzniknout. Soud prvního stupně tedy správně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, proto by byl povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Žalované však v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly. Právo na jejich náhradu tak nebylo přiznáno žádnému z účastníků.