74 CO 65/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa žalobkyně , proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Břeclavi (dále jen„ soud“) žalované zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka], úroku ve výši 19,07 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (II. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka], úroku ve výši 18,96 %, ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizováno]“) a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] (dále jen„ Smlouva 1“), na jejímž základě poskytla [právnická osoba] [anonymizováno] žalované částku [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], sestávajícím z úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], poplatku za životní prostředí ve výši [částka] a poplatku za asistenční službu ve výši [částka] (celkem se žalovaná zavázala vrátit [částka]) v 60 týdenních splátkách po [částka], s datem první splátky 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každé následující splátky do konce následujícího týdenního období. b) Společnost [příjmení] [jméno] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] (dále jen„ Smlouva 2“), na jejímž základě [právnická osoba] [anonymizováno] poskytla žalované částku [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], sestávajícím z úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatku za životní prostředí ve výši [částka] (celkem se žalovaná zavázala vrátit [částka]) v 60 týdenních splátkách po [částka] s datem první splátky 7. kalendářní den od uzavření smlouvy a každé následující splátky do konce následujícího týdenního období. c) Úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy 1 [právnická osoba] [anonymizováno] zkoumala prostřednictvím Karty zákazníka ze dne [datum], ve které žalovaná uvedla, že je od března [rok] zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako vedoucí a prodavačka, bydlí v nájemním bytě a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná prohlásila, že její měsíční příjem činí [částka] (sestává z příjmu [částka] a příjmu z vedlejší činnosti ve výši [částka]) a měsíční výdaje [částka] (sestávají z výdajů na bydlení, inkaso, energie ve výši [částka], osobních výdajů ve výši [částka] a výdajů na splátky úvěru ve výši [částka]). Žalovaná uvedla, že již má od [právnická osoba] [anonymizováno] úvěr ve výši [částka], na který splácí měsíčně [částka]. Získané informace měla ověřit oprávněná osoba za [právnická osoba] [anonymizováno] výplatními páskami, pracovní a nájemní smlouvou. d) Úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy 2 [právnická osoba] [anonymizováno] zkoumala prostřednictvím Karty zákazníka ze dne [datum], ve které žalovaná prohlásila, že její měsíční příjem činí [částka] (sestává z příjmu z hlavní činnosti [částka] a z vedlejší činnosti ve výši [částka]) a měsíční výdaje [částka] (sestávají z výdajů na bydlení v nájemním bytě, inkaso, energie ve výši [částka], osobních výdajů ve výši [částka] a výdajů na splátky úvěru ve výši [částka]). e) Tvrzené příjmy z vedlejší činnosti a výdaje [právnická osoba] [anonymizováno] neověřila u žádné ze smluv. f) Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávky za žalovanou z titulu obou smluv na žalobce. g) Společnost [příjmení] [jméno] oznámila žalované postoupení pohledávky přípisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum]; současně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. h) Přípisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum], žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ze Smlouvy 1 a 2 do [datum].

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 1879, § 2390, § 2392 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. z.“), § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů – k následujícím závěrům: a) Smlouvy 1 a 2 jsou smlouvami o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. b) Smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť [právnická osoba] [anonymizováno] nesplnila povinnost zakotvenou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když při zkoumání úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z ničím nedoloženého prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. c) Poskytnutá plnění na základě obou smluv jsou plněním bez právního důvodu. d) Žalovaná je povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení (§ 2993 o. z.) ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a celkovou úhradou. Z titulu Smlouvy 1 žalovaná přijala [částka] a vrátila [částka], je proto povinna žalobci vrátit [částka]. Z titulu Smlouvy 2 žalovaná přijala [částka] a vrátila [částka], přeplatila tedy o [částka]. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka]. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud neocitla v prodlení s vrácením dlužné jistiny (neuplynula doba určená soudem v I. výroku rozsudku).

4. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

5. Proti části II. výroku rozsudku, ve které soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, podal žalobce odvolání. Nesouhlasil s posouzením okamžiku, ke kterému se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a názorem, že prodlení žalované nastane teprve marným uplynutím pariční lhůty. Odkázal na § 1958 odst. 1 o. z., podle kterého„ je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.“. Žalovaná již v době poskytnutí zápůjček věděla, kdy nejpozději chce právní předchůdce žalobce poskytnuté peněžní prostředky vrátit, neboť doba plnění byla stanovena počtem a dobou dohodnutých splátek, podle kterých měla být dlužná částka zaplacena nejpozději do [datum]. Vzhledem k tomu, že ujednání o době splnění lze oddělit od zbývajícího obsahu smluv a ponechat v platnosti, požadoval žalobce zákonný úrok z prodlení od data následujícího po splatnosti poslední dohodnuté splátky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] do [anonymizováno] dne od doručení (do [datum]) a následně předžalobní upomínkou ze dne [datum] do [datum]. Soud měl tedy přiznat žalobci úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení alespoň od marného uplynutí lhůty určené v oznámení o postoupení pohledávky či předžalobní výzvě.

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen zčásti.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka], z pravomocné části II. výroku rozsudku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky [částka], úroku ve výši 19,07 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a pravomocného III. výroku, ve kterém soud zamítl žalobu o zaplacení částky [částka], úroku ve výši 18,96 %, ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

9. Předmětem přezkumu odvolacího soudu bylo výhradně posouzení, zda žalobci vznikl nárok na uhrazení žalobou uplatněného požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z nevráceného bezdůvodného obohacení ve výši [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.

10. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), nejsou odvoláním namítány a ze spisu se nepodávají, odvolací soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených odvoláním – zabýval správností právního posouzení věci soudem prvního stupně.

11. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z listin, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto rozhodnutí).

12. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Z názvu jakož i ze samotného obsahu Smluv je zřejmé, že tyto smlouvy nutno podřadit pod ustanovení upravující zápůjčku (§ 2390 a násl. o. z.), kterou obecná právní teorie řadí mezi tzv. reálné kontrakty (smlouva vznikla přenecháním předmětů zápůjčky vydlužiteli), zatímco smlouvu o úvěru řadí mezi tzv. konsensuální kontrakty (vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít). Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že Smlouvy 1 a 2 jsou současně tzv. spotřebitelskými úvěry ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti od [datum].

15. Odvolací soud souhlasí také se závěrem, že poskytovatel úvěru před uzavřením těchto smluv nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované (spotřebitele), neboť vůbec neověřil jí uvedené příjmy z vedlejší činnosti ani uváděné výdaje. Rovněž nelze přehlédnout, že při uzavření Smlouvy 1 měla žalovaná z jedině ověřeného příjmu ve výši [částka] platit měsíční splátku [částka] a na další (již poskytnutý úvěr) [částka], a že tedy z doloženého příjmu měla hradit 76 % jen na poskytnuté úvěry. Při uzavření Smlouvy 2 měla žalovaná z jedině ověřeného příjmu ve výši [částka] platit měsíční splátku [částka], z titulu Smlouvy 1 částku [částka] a na dřívější úvěr [částka], a že tedy z doloženého příjmu měla hradit 87 % jen na poskytnuté úvěry. Závěr, že neplatnost smluv vyplývá z § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy odvolací soud považuje za správný.

16. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

17. Pro další úvahy odvolacího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru: 18. § 86 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. § 87 Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení zákona o spotřebitelských úvěrech již v době uzavření obou smluv, přičemž s dále uvedenou výjimkou nedoznala změn ani později. S účinností od [datum], po novele provedené zákonem č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, byla v § 87 odst. 1 nahrazena věta druhá větou:„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“. Tato změna však nemá na další úvahy odvolacího soudu vliv (ostatně, aplikace změněného ustanovení na danou věc by vedla ke stejnému výsledku).

21. Při posuzování závěru soudu, že žalobci nenáleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., počítaný od doby, kdy žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky, vyšel odvolací soud z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který pro poměry výkladu zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve stejném rozhodném znění), uzavřel, že již z textu ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první uvedeného zákona. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věty první o. z., ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

22. Na výše uvedeném základě pak Nejvyšší soud tamtéž dovodil, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Názor soudu prvního stupně, že žalobci dosud nevzniklo právo na zákonný úrok z prodlení, je se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ve zjevném rozporu a jako takový nemůže obstát (v podobě formulované v napadeném rozhodnutí).

24. Odvolací soud se proto dále zabýval tím, zda v předmětné věci již byly splněny předpoklady formulované v označeném rozsudku Nejvyššího soudu pro účely přiznání práva na zákonné úroky z prodlení.

25. Ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je zvláštním ustanovením, jež při neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru založené tím, že poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, opravňuje soud určit čas splnění ohledně povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (pro možnost soudu určit čas plnění jinak obecně platí ustanovení § 1960 o. z.). Předpokladem takového postupu (rozhodnutí soudu o času splnění) je spor účastníků řízení o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle § 86 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a návrh některého z nich na takové určení.

26. V dané věci soud prvního stupně zjevně v I. výroku rozsudku neurčil čas splnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť mezi účastníky řízení nebyl veden spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle § 86 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, žádný z účastníků nepodal návrh na určení času splnění a z odůvodnění rozhodnutí i obsahu spisu je zřejmé, že soud se otázkou, jaké jsou možnosti žalované vrátit spotřebitelský úvěr, ani nezabýval (žádným způsobem nezjišťoval majetkové poměry žalované). Lhůta k plnění určená v pravomocném I. výroku tedy zjevně je tzv. pariční lhůtou určenou podle § 160 o. s. ř., kterou stanovuje soud ve svých rozhodnutích i ohledně úhrady dluhů, o jejichž dřívější splatnosti (o prodlení dlužníka s jejich úhradou) žádné pochybnosti nejsou.

27. Vzhledem k tomu, že v řízení nejsou předpoklady k rozhodnutí soudu o času splnění (o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle § 86 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru), odvolací soud určil čas plnění podle obecného ustanovení § 1960 o. z.

28. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se podává, že žalovaná se zavázala vrátit plnění poskytnuté na základě Smlouvy 1 dne [datum] v 60 týdenních splátkách po [částka] (zavázala se platit cca [částka] měsíčně po dobu [anonymizováno] měsíců), tedy do [datum]. Plnění poskytnuté na základě Smlouvy 2 dne [datum] se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po [částka] (zavázala se platit cca [částka] měsíčně po dobu [anonymizováno] měsíců), tedy do [datum]. V době od [datum] se tak žalovaná zavázala hradit [částka] měsíčně z titulu Smlouvy 1 a 2 a na splátky dalšího úvěru hradila [částka] (celkem se zavázala hradit měsíčně [částka]). Společnost [příjmení] [jméno] vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky přípisem odeslaným dne [datum] a žalobce pak znovu výzvou k plnění odeslanou dne [datum], ve které určil žalované další lhůtu k zaplacení do [datum]. Vzhledem k popsaným časovým souvislostem má odvolací soud za to, že bylo v možnostech žalované vrátit žalobci dlužnou jistinu poskytnutého úvěru ve výši [částka] nejpozději ve lhůtě určené žalobcem ve druhé výzvě k zaplacení.

29. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil část odvoláním napadeného II. výroku rozsudku soudu prvního stupně tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku). Výše zákonného úroků z prodlení (jak konkretizována ve výroku) odpovídá mechanismu výpočtu, který plyne z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

30. Ve zbývajícím odvoláním napadeném rozsahu odvolací soud potvrdil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správnou (II. výrok tohoto rozsudku).

31. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni [datum] (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). V řízení před soudem prvního stupně byla úspěšnější žalovaná, které vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované podle obsahu spisu v řízení před soudem prvního stupně žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. výrok tohoto rozsudku).

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Také v odvolacím řízení měl žalobce úspěch jen částečný, neboť požadoval zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum], kapitalizovaných ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. ke dni [datum] částkou [částka]. Žalobce byl úspěšný co do přiznaného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] kapitalizovaného do [datum] částkou [částka]. Neúspěch žalobce ohledně té části předmětu řízení, ve které byla žaloba zamítnuta, činí částka [částka]. Celkový úspěch žalobce je tak představován 58 % předmětu odvolacího řízení, neúspěšný byl žalobce v rozsahu 42 % předmětu odvolacího řízení. V odvolacím řízení úspěšnějšímu žalobci tak vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení v rozsahu 16 %.

33. Účelně vynaložené náklady žalobce v odvolacím řízení sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] (počítáno z tarifní hodnoty věci [částka], neboť dle § 8 odst. 2 advokátního tarifu je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění) dle § 7 a 11 odst. 1 advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za tyto úkony dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu po [částka], v součtu částky [částka], navýšené o 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka], a z náhrady zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši [částka]. Z celkové částky účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] přiznal odvolací soud žalobci 16 %, tedy částku [částka] (IV. výrok tohoto rozsudku).