74 Co 75/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 62 491,17 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 9. 2023, č. j. 43 C 183/2023-80,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 42 488,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení (I. výrok), žalobu zamítl pro částku 11 908,72 Kč a požadovaný zákonný úrok z prodlení v rozsahu, v jakém nebyl přiznán I. výrokem, a pro částku 8 133,54 Kč (II. výrok) a žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 816 Kč (III. výrok).

2. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:a) Žalobce s žalovanou uzavřel 25. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. , IBAN, (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytl žalované převodem na účet vedený na jméno žalované částku 50 000 Kč.b) Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované na základě nedostatečých a neobjektivních podkladů, nezjišťoval pravidelné výdaje žalované, její výdaje na zdravotní péči, její osobní poměry, jaké má výdaje na bydlení apod.c) Žalovaná z titulu Smlouvy uhradila celkem 7 551,09 Kč. Zbývá doplatit 42 488,91 Kč.d) Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy.

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uzavřená Smlouva je neplatná pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Proto nárok žalobce posoudil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“). Žalobce vycházel z výpisu z účtu za 1 měsíc, neprovedl propočet ke zjištění příjmové a výdajové bilance žalované, se zohledněním případných dalších dluhů obdobného druhu, žalovanou sdělené informace nijak neověřoval, neobjektivizoval, nezjišťoval, jaké má pravidelné výdaje na bydlení a uspokojování dalších životních potřeb, případně nezbytné výdaje na zdravotní péči, nezjišťoval ani její základní osobní poměry (počet osob v domácnosti, počet vyživovaných osob).

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce byl úspěšný v rozsahu 66 %, žalovaná v rozsahu 34 %, proto podle vzájemného poměru úspěchu účastníků ve sporu přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 32 %. Účelně vynaloženými náklady shledal zaplacený soudní poplatek, jakož i odměnu a náhrady spojené se zastoupením žalobce v řízení před soudem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) a 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

5. Proti II. výroku a výroku o nákladech řízení podal odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k důkazům prokazujícím, že provedl prověření dlužnických registrů, z nichž vyplývalo, že žadatel o úvěr byl prověřen po kreditní stránce v registrech dokládajících informace o zadluženosti žadatele a jeho platební morálce. Soud musí přihlížet i ke zprostředkovanému vylíčení rozhodných skutečností, které mají původ v odkazu na listiny, které žalobce předložil. Právní předchůdce žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalované, z něhož vyplývaly pravidelné i nepravidelné výdaje. Hlavním příjmem žalované byla její mzda. Splátky půjčky a platby, u nichž není patrno, že se jedná o nákup potravin či drogerie, jakož i výběry hotovosti, nelze řadit mezi výdaje pravidelné. Soud ve věci nejdříve vydal elektronický platební rozkaz, posléze však svůj právní názor na věc změnil. Pokud soud v rámci vydání platebního rozkazu vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako platnou, dovolával se žalobce práva na stejné právní posouzení této věci v dalším postupu soudu, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 29 ICdo 16/2023.

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 54 357,63 Kč z titulu uzavřené Smlouvy prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, dne 25. 2. 2020, na základě které poskytl žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná měla dlužnou částku vrátit s úrokem ve výši 9 908,92 Kč a úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 499,80 Kč ve 24měsíčních splátkách po 2 517,03 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na den 27. 3. 2020. Částka 8 133,54 Kč je smluvní pokutou účtovanou za prodlení s úhradami splátek č. 44–22 včetně. Žalobce uvedl, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla ke dni jeho poskytnutí stanovena neplatnost jako relativní, avšak úprava relativní neplatnosti byla shledána v rozporu s čl. 8 a čl. 23 směrnice 2008/48, jak vyplývá z rozhodnutí SD EU sp. zn. C-679/18, kdy zásada efektivity u této sankce brání tomu, aby neplatnost smlouvy ve spojení s povinností vrátit jistinu musela být namítána spotřebitelem, a to v tříleté promlčecí době.

11. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 6 As 8/2023, vyplývá, že nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků.

12. Nároky z neplatné smlouvy je třeba posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2991 občanského zákoníku. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozhodnutí ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, vyplývá, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za úpravu speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení se v daném případě neuplatní, neboť dobu vrácení je třeba určit s ohledem na možnosti spotřebitele, když s případným plněním povinnosti vrátit plnění z neplatné smlouvy bez zbytečného odkladu mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Uvedená rozhodnutí pak uvádějí, že takové vrácení plnění z neplatné smlouvy může být rozloženo i do budoucích splátek, neboť spotřebitel má vrátit jistinu úvěru podle svých možností, přičemž nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy.

13. Sankcí žalobce za nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti na základě spolehlivých údajů je povinnost žalovaného vrátit pouze částku, která mu byla poskytnuta, s úrokem z prodlení, nastala-li splatnost žalobou uplatněného nároku v době před vyhlášením rozhodnutí. Žalobce nemá právo na zaplacení plnění sjednaných v neplatné smlouvě. Jestliže žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, řádně neověřil žalovaným tvrzené skutečnosti a nevyhodnotil skutečnosti, které z předložených listin zjistil, má právo pouze na vrácení finančních prostředků, které žalovanému poskytl, se započtením toho, co bylo žalovaným na dluh zaplaceno, a to ve lhůtě splatnosti odvíjející se od možností a schopností žalovaného.

14. Odvolací soud má ve shodně se soudem prvního stupně za to, že žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Z výpisu z účtu žalované za leden 2020 vyplývá, že její výdaje byly vyšší než příjem ze zaměstnání, jejím dalším příjmem v tomto měsíci byly příjmy z několika spotřebitelských zápůjček, přičemž část měsíčních výdajů, kromě běžných plateb, tvořily i výdaje na splácení dřívějších zápůjček. Žalobce nijak nezjišťoval výdaje žalované na bydlení, ani její osobní poměry. Z výpisu z účtu za jeden měsíc, který měl k dispozici, mu muselo být zřejmé, že žalovaná část svých výdajů hradí nikoliv ze svých příjmů ze zaměstnání, ale ze zápůjček od jiných osob. Z listin, které měl žalobce k dispozici, nemohl učinit závěr o úvěruschopnosti žalované. Neměl dostatečné informace k jejím osobním a majetkovým poměrům, nezjišťoval a neověřoval, jaké má výdaje na bydlení, tyto údaje z registru REPI vyplývat nemohly.

15. Soud prvního stupně ve věci nařídil jednání, u něhož byl žalobce poučen o tom, že věc je možno posoudit po právní stránce jako bezdůvodné obohacení, dále byl žalobce poučen o tom, že je povinen doplnit tvrzení a důkazy k doložení posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce uvedl, že žádné další důkazy neoznačuje a nepředkládá. Za této situace soud vycházel z důkazů, které žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti označil a předložil. Je sice pravdou, že soud prvního stupně nehodnotil žalobcem předložený výpis z REPI (tento důkaz nazývá v protokolu o jednání bilance), nicméně tento důkaz nemohl zvrátit závěr o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti založený na tom, že žalobce vycházel z výpisu z účtu za 1 měsíc, neprovedl propočet ke zjištění příjmové a výdajové bilance žalované, se zohledněním případných dalších dluhů obdobného druhu, žalovanou sdělené informace nijak neověřoval, neobjektivizoval, nezjišťoval, jaké má pravidelné výdaje na bydlení a uspokojování dalších životních potřeb, případně nezbytné výdaje na zdravotní péči, nezjišťoval ani její základní osobní poměry (počet osob v domácnosti, počet vyživovaných osob).

16. Odkazoval-li žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 29 Icdo 16/2023, nejedná se o odkaz přiléhavý, neboť toto rozhodnutí řeší, při jakých skutkových tvrzeních může být vydán platební rozkaz. Jestliže však vydaný platební rozkaz nenabyl právní moci, nebrání to tomu, aby soud posoudil v dalším průběhu řízení uplatněný nárok jinak. Uvedené rozhodnutí řeší situaci, kdy vydaný elektronický platební rozkaz nabyl právní moci a vykonatelnosti, přičemž v insolvenčním řízení činí insolvenční správce popěrný úkon, v němž namítá skutečnosti, které nebyly uplatněny v nalézacím řízení. Jestliže v tomto řízení platební rozkaz právní moci nenabyl, nebyl následně soud při provádění dokazování a při právním posouzení věci vázán tím, jak věc posoudil v rámci rozkazního řízení vyšší soudní úředník.

17. Žalobci byla dlužná nesplacená jistina společně se zákonným úrokem z prodlení od 29. 1. 2022 přiznána I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému nebylo podáno odvolání. V tomto rozsahu nepodléhal rozsudek odvolacímu přezkumu. Odvolací soud v rámci projednání odvolání neshledal důvody pro přiznání úroku z prodlení od dřívějšího data. Žalovaná k datu 29. 1. 2022 dlužila částku 42 488,91 Kč, její zjištěné příjmy a výdaje vyplývající z obsahu spisu neodůvodňují závěr, že by byla schopna dlužnou částku uhradit dříve, přičemž změnu poměrů žalované nikdo v řízení netvrdil. V případě, že Smlouva je neplatná pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti, odvíjí se lhůta k vrácení jistiny spotřebitelského úvěru od možností dlužníka, nikoliv od výzvy k plnění. Žalovaná odvolání proti I. výroku rozsudku nepodala.

18. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený II. výrok rozsudku jako věcný správný, včetně závislého výroku o nákladech řízení, potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný, proto by byl povinen hradit žalované náklady odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že žalované dle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.