74 Co 85/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 28 899,56 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. října 2024, č. j. 9 C 131/2024-68,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadeného II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 5 164,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 722,45 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 188,90 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 499,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 164,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadeného II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 868,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 735 Kč od 31. 10. 2023 do 2. 1. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 23 735 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části odvoláním napadeného II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 735 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 365,12 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 23 735 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 5 164,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 722,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 057,01 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 499,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 899,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 669 Kč (III. výrok).

2. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané následující skutečnosti:a) Žalobce (prostřednictvím zprostředkovatele , právnická osoba, .) a žalovaný uzavřeli dne 26. 9. 2022 smlouvu č. , Anonymizováno, , označenou jako „, Anonymizováno, “ (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše 27 000 Kč. Žalobce poskytl žalovanému částku 26 996 Kč na „Černou techniku,“ druh zboží „, Anonymizováno, “, žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku 36 720 Kč (roční úroková sazba činila 21,47 %) v 36 splátkách po 1 020 Kč, s datem první splátky 20. 10. 2022.b) Z žalobcem předložené listiny „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ nevyplývá, jak žalobce ověřil v ní uvedené údaje o výši příjmů žalovaného a členů jeho domácnosti, měsíčních výdajích domácnosti a závazcích a pohledávkách, ani jak ověřil bonitu žalovaného.c) Žalovaný na základě Smlouvy čerpal 31 855 Kč a uhradil 8 120 Kč.d) Žalobce vyval žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 30 796,65 Kč výzvou ze dne 19. 7. 2023.e) Předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2023 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 31 245,84 Kč do 15. 8. 2023.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci -vycházeje z § 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, §§ 580, 588, 2390 a 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 – k následujícím závěrům:a) Uzavřená Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru.b) Žalobce nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.c) Smlouva je proto ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná.d) Žalovaný je povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 23 735 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 31 855 Kč a úhradou žalovaného ve výši 8 120 Kč.e) Žalobci v důsledku neplatnosti Smlouvy nevzniklo právo na zaplacení poplatků a úroků.f) Žalobci nevznikl nárok ani na úroky z prodlení, neboť se žalovaný nedostal doposud do prodlení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká až od prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu.g) Úspěšnější žalobce má právo na náhradu 64 % nákladů řízení.

4. Proti II. a III. výroku podal žalobce blanketní odvolání.

5. V odůvodnění odvolání vzal žalobce – vzhledem k překvalifikování jeho nároku na bezdůvodného obohacení – žalobu zpět co do částky 5 164,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 722,45 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 499,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 188,90 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 164,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení. Namítal, že mu soud měl přiznat kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ode dne 3. 8. 2023 do 30. 10. 2023 ve výši 868,11 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 735 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení. Odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1992/2024, ve kterém Nevyšší soud konstatoval: „pak se odvolací soud neodchýlil od standardní rozhodovací praxe dovolacího soudu, považoval-li podání za výzvu k plnění vyvolávající splatnost dluhu, a při prodlení s jeho plněním dovodil vznik nároku na úroky z prodlení, a to i v případě, že je tato výzva součástí úkonu zesplatnění podle neplatné smlouvy.“… „S včasným a řádným nesplněním dluhu spojuje § 1970 o. z. pro dlužníka nepříznivý důsledek v podobě věřitelova oprávnění požadovat nejen dlužnou částku (jistinu), ale také úroky z prodlení za podmínky, že věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti.“6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

7. Proti částečnému zpětvzetí žaloby nevznesl žalovaný žádné námitky.

8. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadeného II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení částky 5 164,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 722,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 188,90 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 499,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 164,56 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (I. výrok tohoto rozsudku).

9. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je částečně důvodné, byť z jiných, než odvolatelem namítaných důvodů.

11. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 23 735 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

12. Žalobce v odvolacím řízení sporoval závěr soudu, že se žalovaný nedostal před jeho rozhodnutím do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

13. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu pouze otázka, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 735 Kč, kapitalizovaného ode dne 3 8. 2023 (marného uplynutí patnáctidenní lhůty, která byla žalovanému poskytnuta ve výzvě ze dne 19. 7. 2023) do 30. 10. 2023 částkou 868,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 735 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, či nikoli.

14. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí předmětnou Smlouvu jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tento závěr o neplatnosti Smlouvy ani nenapadal.

15. Odkaz soudu na § 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak není případný, neboť tento zákon pozbyl účinnosti k 30. 11. 2016 a s účinností od 1. 12. 2016 byl nahrazen zákonem č. 257/2016 Sb., který je – vzhledem k datu uzavření předmětné Smlouvy (26. 9. 2022) – nutno aplikovat na posuzovaný právní vztah účastníků.

16. Plnění z neplatné Smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

17. Z neplatné Smlouvy nemohou žalobci náležet žádné smluvní nároky (úroky, poplatky či smluvní pokuty), když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

18. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovaným nabytými hodnotami a tím, co žalovaný věřiteli vrátil. V tomto rozsahu bylo žalobci bezdůvodné obohacení již pravomocně přiznáno.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Prodlení spotřebitele se tedy v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele.

21. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit.

22. Byť byl žalovaný v řízení pasivní a neuvedl ke svým možnostem splatit přiznané bezdůvodné obohacení ničeho, nelze dle názoru odvolacího soudu pominout skutečnosti zjevně plynoucí z obsahu spisu či skutečnosti soudu běžně dostupné z veřejných rejstříků.

23. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování výpisem z Centrální evidence obyvatel pořízeným dne 11 3. 2026, evidencí práv pro osobu ze dne 13. 3. 2026, výpisem z živnostenského rejstříku ze dne 20. 4. 2026 a výpisem z veřejného rejstříku podle fyzických osob v angažmá ze dne 20. 4. 2026.

24. Výpisem z Centrální evidence obyvatel pořízeným dne 11. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný má od 9. 12 2023 veden trvalý pobyt na adrese úřadu (, Jméno žalovaného B, ). Je svobodný.

25. Z evidence práv pro osobu ze dne 19. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný není v České republice vlastníkem žádné nemovitosti.

26. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 20. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný není (a nikdy nebyl) osobou podnikající dle živnostenského zákona.

27. Z výpisu z veřejného rejstříku ze dne 20. 4. 2026 odvolací soud zjistil, že žalovaný není (a nikdy nebyl) v angažmá žádné právnické osoby.

28. Z doplnění dokazování odvolacím soudem vyplynulo, že žalovaný je svobodný, má veden trvalý pobyt na ohlašovně, nevlastní žádnou nemovitost, není podnikající osobou dle živnostenského zákona, a není ani v angažmá žádné právnické osoby.

29. Z provedeného dokazování ani z obsahu spisu objektivně nevyplynula žádná skutečnost, ze které by bylo možné dovodit, že by bylo za daných okolností tohoto konkrétního případu v možnostech žalovaného pravomocně přiznané bezdůvodné obohacení ve výši 23 735 Kč vrátit dříve, než stanovil soud prvního stupně.

30. Právě uvedené plně respektuje závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“31. Závěr odvolacího soudu, učiněný na podkladě obsahu spisu, není ani v jakémkoli rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že spotřebitel (dlužník) je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Na tomto podkladě Nejvyšší soud v jím souzené věci uzavřel, že „dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že žalobkyně nemá právo na vrácení jistiny úvěru s ohledem na to, že netvrdila a neprokázala skutečnosti pro posouzení možnosti žalované vrátit jistinu úvěru, je jejich právní posouzení nesprávné“.

32. Výklad žalobce ohledně úroků z prodlení (splatnosti jistiny) pomíjí zákonem zamýšlenou ochranu spotřebitele, jemuž byl v minulosti poskytnut úvěr, aniž by byla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost.

33. V době rozhodování soudu prvního stupně se žalovaný nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny. Soud prvního stupně stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit dluh do 15 dnů od právní moci rozsudku, přičemž žádná ze stran netvrdila, že by ke stanovené úhradě došlo.

34. Rozsudek v I. výroku nabyl právní moci 17. 12. 2024. Dnem následujícím po tomto dni započala plynout žalovanému patnáctidenní lhůta k zaplacení, která skončila 2. 1. 2025. Od 3. 1. 2025 byl žalovaný již v prodlení a žalobci vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož sazba k tomuto dni činila 12 % ročně.

35. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek v části odvoláním napadeného II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 868,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 735 Kč od 31. 10. 2023 do 2. 1. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 23 735 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (II. výrok tohoto rozsudku).

36. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak zbývající část odvoláním napadeného II. výroku změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 735 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (III. výrok tohoto rozsudku).

37. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř., přičemž v řízení nevyšly najevo skutečnosti (a žalobce takové skutečnosti ani netvrdil), které by odůvodnily závěr, že žalobce vzal žalobu částečně zpět pro chování žalovaného. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 14. 10. 2024 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 41 647,38 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 23 735 Kč, představující 57 % předmětu řízení, jeho neúspěch proto představuje pouze 43 %. Žalobce tak má právo na náhradu 14 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně sestávají ze:zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 156 Kč,odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 28 899,56 Kč; převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) dle § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“),tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu,náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 252 Kč počítané z náhrad ad ii) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);celkem tedy 2 608 Kč, z toho 14 % činí 365,12 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení. Odvolací soud neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (IV. výrok tohoto rozsudku).

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř., přičemž v řízení nevyšly najevo skutečnosti (a žalobce takové skutečnosti ani netvrdil), které by odůvodnily závěr, že žalobce vzal v odvolacím řízení žalobu částečně zpět pro chování žalovaného. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i odvoláním uplatněné příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. ke dni 22. 4. 2026. Žalobce uplatnil v odvolacím řízení nárok v kapitalizované výši 30 547,93 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 3 706,56 Kč představující pouze 12 % předmětu řízení, jeho neúspěch představuje 88 %. V řízení před soudem prvního stupně tak byl úspěšnější žalovaný, kterému vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení (76 %). Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (V. výrok tohoto rozsudku).