74 CO 87/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL. M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení částky 701 800 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. září 2021, č. j. 31 C 234/2018-160,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 117 478,90 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 27 684,80 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen„ soud“) zamítl žalobu o zaplacení částky 701 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok), žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 110 739,20 Kč (II. výrok) a nahradit [země] na účet [název soudu] náklady ve výši 7 113 Kč (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Žalobce se jako subdodavatel žalovaného zavázal v sezóně v roce 2015 provést dvěma sklízecími mlátičkami CX 860 sklízecí práce pro družstvo [jméno] pri [anonymizováno] v lokalitách dle pokynu žalovaného. b) Žalobce sklidil svými stroji minimálně 1 156,481 ha pole. c) Cena za sklizený hektar činila 41 EUR včetně DPH. d) Smluvená cena díla činila 701 800 Kč včetně DPH. e) Splatnost ceny o dílo nastala [datum]. f) Žalovaný uhradil žalobci cenu díla platbou ze dne [datum] ve výši 260 000 Kč, ze dne [datum] ve výši 260 000 Kč a ze dne [datum] ze dne 181 800 Kč.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci –vycházeje z § 629, § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a z § 142, § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům: a) Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena ústní smlouva o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 o. z. b) Nárok žalobce není promlčen s ohledem na splatnost ceny díla [datum] a podání žaloby dne [datum] (v rozsudku zjevně chybně uvedeno [datum]). c) Žalobní nárok na zaplacení ceny díla není důvodný, neboť žalovaný v řízení prokázal, že cenu díla žalobci uhradil.

4. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve sporu zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náhrada nákladů řízení zahrnovala odměnu za zastoupení advokátem v rozsahu osmi úkonů právní služby po 11 140 Kč (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum] (2 úkony) a [datum]), náhradu hotových výdajů k osmi úkonům v paušální výši po 300 Kč, a náhradu DPH ve výši 19 219,20 Kč. Soud nepřiznal žalovanému odměnu a režijní paušál za sepis podání ze dne [datum], [datum], [datum] a za nahlížení do spisu dne [datum], které hodnotil jako neúčelné.

5. Podle ustanovení § 148 o. s. ř. soud uložil procesně neúspěšnému žalobci nahradit vyplacené svědečné ve výši 7 113 Kč.

6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že soud dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým závěrům ohledně úhrady dluhu v hotovosti v období od [datum] do [datum]. Zopakoval, že pokladní doklady byly vystaveny pouze účelově. Ve skutečnosti nikdy žádná z plateb neproběhla. Svědecké výpovědi svědkyň [jméno] a [jméno] [příjmení] byly účelové a nevěrohodné. Svědek [jméno] [příjmení] pak dle přesvědčení žalobce vypovídal ke zcela jiné události, kdy skutečně mezi účastníky došlo k předání peněz v hotovosti, avšak jednalo se o peníze ze směny finančních prostředků žalobce v EUR na koruny realizované žalovaným. Zopakoval, že všechny dosavadní sklízecí práce pro žalovaného byly hrazeny bezhotovostním převodem. K vystavení dokladů došlo na žádost žalovaného, kdy žalobce neměl důvod žalovanému nedůvěřovat. Uvedl dále, že po vyhlášení napadeného rozsudku se od svého syna [jméno] [příjmení] dozvěděl, že má u sebe denní záznamy žalobce, které si žalobce pro svoji potřebu již několik roků pořizuje. V těchto denících si pečlivě a poctivě zapisuje veškerou svoji podstatnou činnost. Při jednání před soudem prvního stupně měl bohužel za to, že tyto záznamy již neexistují a že je vyhodil. K odvolání přiložil k důkazu kopii záznamů za období od [datum] do [datum]. Z těchto záznamů dle žalobce plyne, že například [datum] hlídal svá vnoučata a v žádném případě nemohl jet do [obec] vyzvednout peníze od žalovaného. Navíc dle žalobce nedává žádný smysl, aby si sám jezdil vyzvednout peníze, které mu žalovaný dlužil, a to ještě třikrát v průběhu tří dnů. Všechny tři doklady byly pořízeny u žalobce doma dne [datum], což vyplývá z přiložených denních záznamů. Poukazoval dále na nelogický postup žalovaného v řízení, kdy na jednu stranu tvrdil, že s žalobcem žádnou smlouvu o dílo neuzavřel a na druhou stranu tvrdil, že cenu díla uhradil. Navíc na skutečnost, že mělo dojít k úhradě ceny díla před svědky, si žalovaný vzpomněl až v průběhu řízení, kdy si uvědomil, že jeho obrana nebude úspěšná. Navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

7. Žalovaný podal odvolání proti II. nákladovému výroku, který označil za nesprávný, nezákonný a nespravedlivý. Měl za to, že mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení ve větším rozsahu, neboť podání ze dne [datum], [datum] a [datum], jakož i nahlížení do spisu dne [datum] byly účelnými úkony právní služby. K podáním ze dne [datum] a [datum] uvedl, že se jednalo o podání vyžádaná soudem. Pokud jde o podání z [datum], žalovaný jeho prostřednictvím žádal o zaslání kopií listinných důkazů a současně sděloval soudu postoj k neúčelně nařízené mediaci. Ve vztahu k nahlížení do spisu uvedl, že neměl jinou možnost, jak získat kopie listinných důkazů navržených žalobcem. Argumentoval dále tím, že mu mohla být za každý z uvedených úkonů přiznána alespoň odměna v poloviční výši. Navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozmezí mezi částkou 110 739,20 Kč a částkou 166 108,80 Kč.

8. Žalovaný odvolání žalobce označil za zcela nedůvodné. Považoval za absurdní, že žalobce zpochybňuje originální pokladní doklady, které sám vystavil a podepsal. Za absurdní dále označil situaci, kdy žalobce po řadu let trvajícím soudním sporu měl po vydání rozsudku soudem prvního stupně objevit nové důkazy, které svědčí ve prospěch jeho verze. Takový důkaz považoval za nepřípustný v odvolacím řízení ovládaném zásadou neúplné apelace, neboť je spojen s uplatňováním nových tvrzení. I kdyby byl takový důkaz přípustný, jednalo by se pouze o jednostranné objektivně neověřené zápisy žalobce. Žalovaný měl dále za to, že žalobu bylo možné zamítnout z důvodu promlčení nároku. Vycházel z toho, že žalobce ve skutečnosti žádnou splatnost nároku neprokázal a ke splatnosti nároku muselo dojít nejpozději v říjnu roku 2015. Zpochybnil současně skutková zjištění soudu ohledně uzavření smlouvy o dílo, provedení díla a jeho předání. Navrhl odvoláním napadený rozsudek v I. a III. výroku potvrdit.

9. Žalobce se k odvolání žalovaného do nákladového výroku nevyjádřil.

10. Žalobce se k jednání odvolacího soudu nedostavil, a to bez jakékoli omluvy. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

11. Listiny předložené žalobcem (č. l. 197 a násl.) před konáním jednání dne [datum] nejsou významné, neboť z tvrzení žalobce nelze jakkoli dovodit, že by žalobce zanikl jako subjekt práva, ani že by byl vyňat z jurisdikce českých soudů.

12. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Odvolaní žalovaného do nákladového výroku je pak důvodné pouze částečně.

13. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná z listin a výpovědí svědků, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto rozhodnutí).

14. Soud prvního stupně hodnotil důkazy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž řádně a pečlivě zdůvodnil, kterým svědkům uvěřil, kterým nikoli a proč. Skutkové závěry soudu prvního stupně jsou tak podloženy precizně provedeným obsáhlým dokazováním a jsou založeny na úplném a logickém řetězci zjištěných právně významných skutečností. Soudu prvního stupně nelze, pokud jde o skutková zjištění, nic vytknout.

15. Odvolací soud neprovedl dokazování žalobcem v odvolání navrženým opětovným výslechem [jméno] [příjmení] ani výslechem [jméno] [příjmení] a záznamy žalobce za období od [datum] do [datum].

16. Žalobce v odvolání uvedl, že svědek [jméno] [příjmení] při svém výslechu před soudem prvního stupně vypovídal nevědomky o jiné události, kdy měl hovořit o jiné platbě v hotovosti, pocházející z údajné směny finančních prostředků z EUR na koruny. Takové skutkové tvrzení před soudem první stupně ovšem nezaznělo. U jednání dne [datum] měl žalobce nepochybně plný prostor dotazovat se uvedeného svědka na všechny okolnosti případu. Jak plyne z příslušného protokolu o jednání, žalobce ani jeho právní zástupce, svědka s uvedenou alternativou nekonfrontovali. Po výslechu žalobce ani jeho právní zástupce ničeho nenamítali. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené hodnotí toto skutkové tvrzení žalobce jako nepřípustnou novotou v odvolacím řízení ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř. V důsledku toho nebylo možné k důkazu připustit důkaz navržený k prokázání takového nového tvrzení.

17. Stejně tak navržený důkaz denními záznamy za období od [datum] do [datum] odvolací soud hodnotí jako nepřípustný v odvolacím řízení, neboť jej žalobce mohl nepochybně v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatnit, tj. mohl tento důkaz označit. Nelze v jakémkoli ohledu akceptovat procesní postup účastníka, který ač řádně poučen podle ustanovení § 118b o. s. ř. a 119a o. s. ř. důkaz v řízení před soudem prvního stupně neoznačí a po vydání rozsudku nachází a objevuje vlastní (vyhozené) zápisky a tyto uplatňuje jako důkaz, který„ vznikl“ po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Takový postup popírá veškeré zásady neúplné apelace. Připuštění takového důkazu by fakticky znamenalo, že účastník by mohl kdykoli v průběhu řízení uplatňovat jakékoli (jemu dříve známé) důkazy, a to s dovětkem, že tyto právě nalezl. Jinak řečeno, skutečnost, že žalobce nečekaně tyto své záznamy po vydání rozsudku objevil, nečiní z tohoto důkazu sama o sobě přípustný důkaz ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř.

18. S ohledem na právě uvedené, nelze připustit ani související důkaz opětovným výslechem [jméno] [příjmení] k prokázání tvrzení, že měl zápisky v mezidobí u sebe. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že žalobci ani jeho právnímu zástupci nic nebránilo, aby se navrhovaného svědka při jeho výslechu před soudem prvního stupně dotázali, zda nemá případně zápisky žalobce u sebe.

19. Právní závěry soudu prvního stupně jsou rovněž přiléhavé. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením smluvního vztahu jako smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 o. z. a znovu odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Namítal-li žalovaný, že žalobce dílo žalovanému nepředal, pomíjí významnou skutečnost, že v řízení byla prokázána jeho obrana, že cenu díla sám dobrovolně uhradil.

20. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že námitka promlčení není důvodná a v plném rozsahu pro stručnost odkazuje na správné a vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

21. Ve vztahu k argumentaci žalobce je třeba zdůraznit, že žalovaný uplatnil tvrzení o úhradě žalovaného nároku již v prvním vyjádření ve věci ze dne [datum] Odvolací soud shledává obranu žalovaného v tomto ohledu za zcela konzistentní po celou dobu řízení.

22. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Stejně tak odvolací soud potvrdil i III. nákladový výrok, kterým bylo v souladu s ustanovením § 148 o. s. ř. správně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení vzniklých státu v řízení před soudem prvního stupně (I. výrok tohoto rozsudku).

23. Pokud jde o odvolání žalovaného do II. výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, není sporu o tom, že žalovaný byl v řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, a proto má v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Spor je veden výlučně ohledně rozsahu právním zástupcem žalovaného provedených účelných úkonů právní služby v řízení.

24. Z úkonů právní služby, za které žalovaný postrádá přiznanou odměnu a náhradu hotových výdajů, považuje odvolací soud (po pečlivém uvážení) za účelně vynaložený pouze úkon spočívající v nahlížení do spisu dne [datum], který předcházel sepisu vyjádření žalovaného k doplnění žaloby ze dne [datum]. Doplnění žaloby učinil žalobce podáním ze dne [datum] a připojil k němu celou řadu listinných důkazů.

25. Vyjádření žalovaného k doplnění žaloby ze dne [datum] pak bylo soudem prvního stupně správně hodnoceno jako účelně vynaložený náklad a byla za něj přiznána odměna.

26. Odvolací soud dále zvažoval přiznání odměny v poloviční výši za sepis podání ze dne [datum], ovšem v kontextu sledu podání ze dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum] a vyjádření ze dne [datum], považuje podání ze dne [datum] za neúčelné.

27. Vyjádření žalovaného ze dne [datum] pak odvolací soud s ohledem na obsah podání, jakož i vzhledem k jeho časovému zařazení (bezprostředně po nařízení mediace) považuje za zcela bezúčelné.

28. Za neúčelné odvolací soud hodnotí i podání ze dne [datum], prostřednictvím kterého žalovaný na výzvu soudu doplňoval označení důkazů k provedeným platbám. Dle názoru odvolacího soudu žalovanému nebránilo nic tyto důkazy označit již u jednání dne [datum]. Pokud by byl žalovaný přítomen u tohoto jednání, nemusel by jeho právní zástupce žádat o poskytnutí lhůty. Konec konců označit důkazy k základní obraně proti nároku pak mohl jistě označit i sám právní zástupce žalovaného.

29. Odvolací soud nemohl dále při přezkumu nákladového výroku přehlédnout, že soud prvního stupně přiznal žalovanému odměnu a náhradu hotových výdajů za účast u jednání ze dne [datum], přesto, že toto jednání nebylo zahájeno a bylo odročeno za účelem pokusu o mimosoudní dohodu účastníků. V dané situace v souladu s ustanovením § 14 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) náleží žalovanému pouze náhrada za ztrátu času ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny.

30. S ohledem na obsah spisu a vše právě uvedené tedy náleží žalovanému náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně sestávající z: i) odměny advokáta za osm úkonů právní služby po 11 140 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 701 800 Kč; převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum], vyjádření k doplněné žalobě ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum] trvající od [anonymizováno] do [anonymizováno] – 2 úkony, účast u jednání dne [datum]) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, ii) osmi náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad i) dle § 13 advokátního tarifu, iii) náhradě za promeškaný čas ve výši 5 570 Kč v souvislosti s dostavením se na jednání soudu dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci (počítáno z tarifní hodnoty 701 800 Kč; ½ z částky 11 140 Kč) dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 20 388,90 Kč počítané z náhrad ad i) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 117 478,90 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva žalovaným, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný. Žalovanému proto náleží i plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v : i) odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 11 140 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 701 800 Kč; vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, ii) dvou náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad i) dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., iii) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 4 804,80 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 27 684,80 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšným žalovaným. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).