74 Co 87/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 50 411,52 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 2. 2025, č. j. 10 C 113/2024-81,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodleníve výši 15 % ročně z částky 34 365,52 Kč od 23. 2. 2024 do 15. 7. 2024,ve výši 15 % ročně z částky 32 692 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení,ve výši 14,75 % ročně z částky 4 145 Kč od 23. 2. 2024 do 15. 7. 2024,ve výši 14,75 % ročně z částky 2 391,52 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení,a ve III. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobci částku 35 083,52 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 13 127,30 Kč, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 46 266,52 Kč za dobu od 13. 2. 2024 do 13. 3. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 266,52 Kč za dobu od 23. 2. 2024 do 15. 7. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 46 266,52 Kč za dobu od 14. 3. 2024 do 15. 7. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 45 819,30 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 819,30 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 598,79 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 4 145 Kč za dobu od 13. 2. 2024 do 1. 5. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 145 Kč za dobu od 23. 2. 2024 do 15. 7. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 4 145 Kč za dobu od 5. 2. 2024 do 15. 7. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 2 391,52 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 391,52 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 164,57 Kč (II. výrok), žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 408,38 Kč (III. výrok) a rozhodl, že se žalobci nevrací zaplacený soudní poplatek (IV. výrok).

2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že:a) Žalobce uzavřel s žalovanou dne 7. 5. 2019 Rámcovou smlouvu č. , Anonymizováno, (dále jen „Rámcová smlouva“), na základě které žalované vedl běžný bankovní účet č. , č. účtu, (dále jen „účet“).b) Žalobce s žalovanou uzavřel dne 7. 5. 2019 Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě (dále jen „kontokorent“), ve kterém byla ujednána možnost přečerpání účtu až do výše 5 000 Kč.c) Dluh žalované na kontokorentu činí částku 2 391,52 Kč.d) Žalobce s žalovanou uzavřel dne 22. 4. 2022 Dodatek č. 5 k Rámcové smlouvě (dále jen „Smlouva“), dle kterého žalované poskytl úvěr ve výši 50 269 Kč s úrokovou sazbou 15,9 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 837 Kč. Žalobce vyplatil částku 50 269 Kč dne 27. 4. 2022 na účet žalované.e) Žalovaná na svůj dluh ze Smlouvy uhradila pouze 17 577 Kč.f) Před poskytnutím kontokorentu vycházel žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalované z tvrzené výše průměrného čistého měsíčního příjmu 15 000 Kč. Výdaje na bydlení, jídlo, dopravu či splátky dalších úvěrů žalobce nezjišťoval. Na podkladě expertní analýzy statistických modelů stanovil potřebnou výši měsíčních výdajů žalované částkou 3 410 Kč. V Bankovním registru klientských informací žalobce nenalezl žádný údaj o žalované.g) Žalovaná v žádosti před uzavřením Smlouvy uvedla, že bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč, náklady spojené s bydlením má ve výši 13 900 Kč, na léky, jídlo a dopravu vynakládá 10 000 Kč měsíčně. Je zaměstnána ve společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 11 757 Kč. Výdaje žalované žalobce neověřoval.h) Žalobce vyzval žalovanou k úhradě všech dluhů předžalobní výzvou ze dne 13. 2. 2024.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2395, § 588, § 2991, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům:a) Kontokorent i Smlouva jsou smlouvami o úvěru.b) Žalobce nesplnil v obou případech povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.c) Obě smlouvy jsou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.d) Žalobci nelze přiznat žádné smluvní plnění z titulu kontokorentu a Smlouvy.e) Žalovaná je povinna vydat žalobci pouze bezdůvodné obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru) v celkové výši 35 083,52 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutými částkami a úhradami žalované.f) Nárok žalobce na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť žalovaná se prozatím nedostala do prodlení. Ve věci nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, proto byl soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovenou platební povinnost soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.g) Úspěšnější žalobce má nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 365,52 Kč od 23. 2. 2024 do 15. 7. 2024, 15 % ročně z částky 32 692 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 4 145 Kč od 23. 2. 2024 do 15. 7. 2024 a 14,75 % ročně z částky 2 391,52 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, a proti III. výroku, podal žalobce odvolání. Vytkl soudu, že mu nepřiznal zákonný úrok z prodlení z přisouzeného bezdůvodného obohacení. Počátek prodlení žalobce odvíjel od lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne 13. 2. 2024. Dle žalobce bylo možné zamítnout nárok na zaplacení úroku z prodlení pouze v případě, že by nebylo v možnostech žalované uhradit dluh na výzvu žalobce. Z odvoláním napadeného rozsudku není zřejmé, na základě jakých skutečností soud dospěl k závěru, že úhrada nebyla v možnostech žalované, když sám soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že se účastníci nedohodli o době splatnosti a žalovaná byla v řízení nečinná a netvrdila, jaké jsou její aktuální poměry. Byl to spotřebitel, kdo byl v řízení nositelem břemene tvrzení a břemene důkazního k jeho možnostem splnit dluh. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3808/2023, dle kterého je soud povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Soud nezjistil žádné skutečnosti a neprovedl žádné důkazy, na základě kterých by dospěl k závěru, že nebylo v možnostech žalované splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele. Ochrana spotřebitele není bezmezná. Judikatura se ustálila na právním názoru, že některé skutečnosti jsou soudy povinny posuzovat ex offo, například zda byla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele. K prokázání jiných skutečností je však nutná procesní aktivita žalované. Tak je tomu například právě při posouzení možností žalované vydat bezdůvodné obohacení. Bez dalšího nelze presumovat, že úhrada v možnostech žalované není, aniž by k takovému závěru byla ve spise opora ve formě tvrzení a důkazů. Soud za takové procesní situace nemůže suplovat roli advokáta jedné ze stran. Povinnost účastníka tvrdit a dokazovat nelze přenášet na soud. V řízení nevyšlo najevo, že by měla být aplikována speciální úprava lhůty k plnění dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Je tedy namístě aplikace úpravy obecné dle § 1958 odst. 2 o. z. V obdobné věci Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, č. j. 72 Co 199/2024-92, uzavřel že „aplikace § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, představující speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, se použije pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil ve lhůtě uvedené ve výzvě k plnění. Za situace, kdy spotřebitel toto neprokáže, a není-li stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.)… Z obsahu spisu však vyplývá, že žalovaný v průběhu řízení zůstal v zásadě nečinný, k jednání soudu se nedostavil a k žalobě se srozumitelně nevyjádřil, ničeho o svých možnostech splatit jistinu úvěru neuvedl. Pokud ovšem jen na podkladě uvedeného soud I. stupně dovodil, že mezi účastníky je spor o stanovení doby splatnosti jistiny, je i podle odvolacího soudu taková presumpce nepřípustná, neboť pokud se žalovaný nevyjádřil, tak (logicky) ani nesporoval.“ Žalobce dále namítal, že rozsudek je v rozporu s principem hospodárnosti a efektivity soudního řízení a v rozporu s ochranou spotřebitele. Pokud žalovaná ve lhůtě do tří dnů od právní moci dlužnou částku neuhradí a žalobce se bude novou žalobou domáhat přiznání nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení, navýší se tím celkové náklady řízení, jak nalézacího, tak exekučního. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Žalobce se z účasti na jednání odvolacího soudu nařízeného na 20. 8. 2025 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. a IV. výroku a z pravomocné části II. výroku rozsudku.

9. Žalobce v odvolacím řízení sporoval závěr soudu, že se žalovaná nedostala před jeho rozhodnutím do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího řízení výlučně otázka, zda žalobci vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení od 23. 2. 2024 do zaplacení či nikoli.

10. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování přehledem čerpání a splácení kontokorentu, přehledem plateb, výzvou k zaplacení dluhu ze dne 13. 2. 2014, výpisy z účtu, přehledem žádostí o úvěr, zprávou společnosti , právnická osoba, ., zprávou společnosti , právnická osoba, , výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z ARES, evidencí práv pro osobu, výpisem z veřejného rejstříku, výpisy z ISAS, výpisem z Centrální evidence obyvatel (dále jen „CEO“) a výpisem z kalkulátoru splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře (www.insolvence.justice.cz).

11. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo prokázáno, že kontokorent byl zesplatněn dne 13. 2. 2024, přičemž kladný zůstatek na účtu nutný k jeho splácení byl vykazován pouze v prosinci roku 2013.

12. Z přehledu plateb bylo prokázáno, že žalovaná naposledy řádně uhradila z titulu Smlouvy splátku v listopadu 2023.

13. Výzvou k zaplacení dluhu ze dne 13. 2. 2024 žalobce zesplatnil oba spotřebitelské úvěry ke dni 13. 2. 2024 a poskytl žalované lhůtu k uhrazení dluhu do 22. 2. 2024.

14. Z přehledu žádostí o úvěr bylo prokázáno, že žalovaná je vyučena, bydlí v nájmu, příjem člena domácnosti (manžela) činil 35 000 Kč, jeho splátkové zatížení činilo 15 000 Kč měsíčně.

15. Z výpisu z účtu za období od 1. 2. 2022 do 27. 4. 2022 bylo prokázáno, že žalované byla na účet připsána od společnosti , právnická osoba, . dne 15. 2. 2022 částka 22 704 Kč, dne 11. 3. 2022 částka 25 015 Kč a 12. 4. 2022 částka 21 768 Kč. Od společnosti , právnická osoba, jí pak byla dne 15. 2. 2022 připsána částka 13 190 Kč, dne 15. 3. 2022 částka 8 397 Kč. Současně od České správy sociálního zabezpečení obdržela nemocenskou dne 10. 3. 2022 ve výši 296 Kč, dne 25. 3. 2022 ve výši 6 390 Kč a dne 13. 4. 2022 ve výši 3 250 Kč.

16. Z odvolacím soudem vyžádané zprávy společnosti , právnická osoba, . ze dne 2. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná ve společnosti pracuje od 17. 4. 2023 do současnosti jako dělnice v plastikářské výrobě. Žalovaná dosáhla v roce 2023 ročního příjmu 113 562 Kč, v roce 2024 příjmu 229 325 Kč a za prvních šest měsíců roku 2025 příjmu 126 413 Kč. V roce 2023 čerpala nemocenskou v celkové výši 16 256 Kč (žalovaná byla v pracovní neschopnosti v období od 23. 6. do 9. 7. 2023, od 11. 8. do 24. 9. 2023 a od 4. 12. do 24. 12. 2023). V roce 2024 čerpala nemocenskou v celkové výši 12 162 Kč (žalovaná byla v pracovní neschopnosti v období od 26. 3. do 3. 5. 2024 a od 27. 11. do 23. 12. 2024). V roce 2025 čerpala nemocenskou v celkové výši 10 613 Kč (žalovaná byla v pracovní neschopnosti v období od 8. 1. do 17. 1. 2025 a od 22. 5. do 31. 5. 2025). Žalovaná tak dosáhla v roce 2024 průměrného měsíčního příjmu 20 123 Kč a v roce 2025 příjmu 22 837 Kč.

17. Z odvolacím soudem vyžádané zprávy společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaná byla jejím zaměstnancem v období od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 na pozici manipulační dělník.

18. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaná není v insolvenci.

19. Z výpisu z ARES bylo zjištěno, že žalovaná není vedena jako podnikatel.

20. Z výpisu evidence práv pro osobu bylo zjištěno, že žalovaná není vlastníkem žádné nemovitosti na území České republiky.

21. Výpisem z veřejného rejstříku bylo zjištěno, že žalovaná není v angažmá žádné právnické osoby.

22. Z výpisu z ISAS soudu prvního stupně bylo zjištěno, že tento eviduje řízení, ve kterém se společnost , právnická osoba, . domáhá po žalované zaplacení pohledávky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím, věc je vedena pod sp. zn. 41 C 68/2025. Dále pod sp. zn. 41 C 137/2024 soud vedl řízení, ve kterém se společnost , právnická osoba, . domáhala po žalované zaplacení částky 14 060,94 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo skončeno dne 27. 11. 2024.

23. Z výpisu z účtu žalované č. za období od 13. 12. 2023 do 6. 5. 2024 bylo prokázáno, že 15. 1. 2024 byla z účtu odepsaná částka 10 957 Kč a dne 26. 2. 2024 částka 10 731 Kč k úhradě exekučního příkazu č. j. , Anonymizováno, .

24. Z výpisu z CEO bylo zjištěno, že žalovaná má trvalý pobyt na ohlašovně, je od 20. 8. 2022 vdaná, má dvě zletilé a jedno nezletilé dítě narozené v roce 2014.

25. Z výpisu z kalkulátoru splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře s hodnotami pro rok 2024 vyplynulo, že při příjmu 20 123 Kč by měsíční splátka pro oddlužení činila částku 2 828 Kč.

26. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí předmětné úvěrové smlouvy jako neplatné dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tento závěr o neplatnosti úvěrových smluv ani nenapadal.

27. Plnění z neplatných smluv jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelského úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

28. Z neplatných smluv o spotřebitelském úvěru nemohou žalobci náležet žádné smluvní nároky (úroky, poplatky či smluvní pokuty), když ke vzniku smluvních vztahů mezi účastníky nedošlo.

29. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovanou nabytými hodnotami a tím, co žalovaná věřiteli vrátila. V tomto rozsahu bylo žalobci bezdůvodné obohacení již pravomocně přiznáno.

30. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Prodlení spotřebitele se tedy v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele.

32. Lze přisvědčit žalobci, že cílem této právní úpravy jistě není uměle oddalovat splatnost závazku či nutit věřitele v budoucnu podstoupit další soudní řízení (a tím zvyšovat i náklady spotřebitele).

33. Zákonodárcem bylo proto racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit.

34. Byť byla žalovaná v řízení pasivní a neuvedla ke svým možnostem splatit přiznané bezdůvodné obohacení ničeho, nelze dle názoru odvolacího soudu pominout skutečnosti zjevně plynoucí z obsahu spisu či skutečnosti soudu běžně dostupné z veřejných rejstříků.

35. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná přestala úvěry hradit v listopadu 2023, resp. v prosinci 2023. Z provedeného dokazování plyne, že žalovaná je vyučená, není v angažmá žádné právnické osoby, není podnikatelem, není v insolvenci a není vlastníkem žádné nemovitosti. Dále bylo zjištěno, že má vyživovací povinnost k dceři ročník 2014. Žalovaná je od 20. 8. 2022 vdaná. Manžel měl dle podkladů předložených žalobcem v době uzavření Smlouvy příjem 35 000 Kč. Současně dle záznamů žalobce hradil úvěrové splátky ve výši 15 000 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná u společnosti , právnická osoba, pracovala pouze do 31. 8. 2022. U společnosti , právnická osoba, . pracuje od 17. 4. 2023 do současnosti. V roce 2024 dosáhla průměrného měsíčního příjmu 20 123 Kč měsíčně včetně nemocenských dávek. V roce 2025 dosáhla průměrného příjmu 22 837 Kč včetně nemocenských dávek. Žalovaná je u soudu prvního stupně účastníkem dalších soudních řízení, ve kterých věřitelé vymáhají úvěrové pohledávky. Z listin předložených samotným žalobcem plyne, že v roce 2024 žalovaná hradila významné částky v exekučním řízení.

36. Z provedeného dokazování ani z obsahu spisu tedy objektivně nevyplynula žádná skutečnost, ze které by bylo možné dovodit, že by bylo za okolností tohoto konkrétního případu (při pluralitě úvěrových závazků, nízké výši příjmů a vyživovací povinnosti) v možnostech žalované pravomocně přiznané bezdůvodné obohacení ve výši 35 083,52 Kč vrátit dříve, než stanovil soud prvního stupně.

37. Závěry soudu prvního stupně jsou proto ve vztahu k žalobcem požadovanému úroku z prodlení, správně.

38. S ohledem na výše uvedené odvolací soud dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části II. výroku a ve III. nákladovém výroku, kterým bylo správně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

39. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný. Žalované však v této fázi řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok tohoto rozsudku).