77 Co 87/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Konečného a soudkyň JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., a JUDr. Ivany Losové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vydání klíčů k nemovité věci, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2025, č. j. 37 C 100/2023–154,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna vydat žalobci klíče od vnitřních i vnějších vrat stavby č.p. 61, která je součástí pozemku parc. č. st. 57, a od zemědělské stavby bez č.p., která je součástí pozemku parc. č. st. 465, vše v obci adresa v k. ú. adresa, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 8 655 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 37 C 100/2023–154, bylo rozhodnuto takto: žalovaná je povinna vydat žalobci klíče od vnitřních i vnějších vrat stavby č.p. 61, která je součástí pozemku parc. č. st. 57, a od zemědělské stavby bez č.p., která je součástí pozemku parc. č. st. 465, vše v obci adresa v k. ú. adresa, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 464 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání s tím, že nesouhlasí, aby byla povinna předat vymezené klíče žalobci, žalobu považuje i za šikanózní, k čemuž rozebírala, že žalobce přístup do nemovitosti sjednán má, klíči od nemovitosti disponuje, v nemovitosti se pohybuje a zadní vchod do nemovitosti či vstup na zahradu opatřil visacími zámky, čímž paradoxně zamezil přístupu žalované. Navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Obdobně se vyjadřovala i v dodatečné replice k vyjádření žalobce.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání sdělil, že klíče, které požaduje vydat, stále nemá, žalovaná mu je nepředala, i když je má, a sama má přístup na dvůr i na zahradu. Dále se vyjadřoval k situaci na místě samém, k přístupu do domu, vztahům účastníků i osobě žalované a navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání je k datu rozhodování odvolacího soudu důvodné. Další návrhy na dokazování účastníci nevznášeli, s výjimkou poukazu žalobce na důkazy uvedené v bodu 6. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, které jsou i dle názoru odvolacího soudu zcela nadbytečné. V návaznosti na § 154 odst. 1 o. s. ř., dle něhož pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, je třeba náhled na věc rozdělit do dvou fází. V první fázi zahrnující řízení před soudem I. stupně byla žaloba i dle názoru odvolacího soudu důvodná a k posouzení věci samé plně platí to, co v odůvodnění rozsudku uvedl soud I. stupně, s čímž se k datu rozhodnutí soudu I. stupně datum odvolací soud ztotožňuje. I odvolací soud v předchozím usnesení o nepřerušení řízení ze dne datum, č. j. 19 Co 84/2024–84, uvedl, že dům i zemědělská stavba jsou v katastru nemovitostí pořád vedeny vlastnicky na otce účastníků Jméno žalobce, jenž zemřel datum, a i o nich je rozhodováno v řízení o pozůstalosti po něm u Okresního soudu v adresa sp. zn. 41 D 731/2019. V daném řízení bylo též o pozemku p. č. st. 57, jehož součástí je stavba č. p. 61 a pozemku p. č. st. 465, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. (zemědělská stavba) rozhodnuto usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. 41 D 731/2019–807, jímž bylo podle dědických podílů pozůstalému synovi, tj. žalobci, potvrzeno nabytí pozůstalosti 1/3 a žalované, coby pozůstalé dceři, 2/3. Ze spisu neplyne, že by byl povolán či ustanoven správce pozůstalosti, takže dle § 1677 o. z. § 1678 o. z. prostou správu vykonávají oba účastníci coby dědicové. K vykonávání prosté správy (údržba nemovitostí apod.) potřebuje každý z účastníků klíče od nemovitostí, žalovaná klíče má, což plyne z jejího vyjádření čl. 40 spisu a též z odvolání i z usnesení OS adresa č. j. 41 D 731/2019–807 (proti němu bylo podáno odvolání a věc je teprve na počátku odvolacího řízení), tvrdí, že i žalobce klíče má a že ona mu je chtěla předat „úřední cestou“. V daném usnesení odvolací soud sdělil, že, soud I. stupně může věc projednat a k datu rozhodnutí vezme v potaz (kromě toho, kdo z účastníků klíče má či nemá, resp. kdo z nich má do nemovitosti přístup), zda jsou nemovitosti stále v režimu prosté správy, nebo kdo z účastníků je vlastní, případně v jakých podílech je účastníci mají (podílové spoluvlastnictví by se řídilo ustanoveními o správě společné věci). K datu rozhodování soudu I. stupně sice již bylo odvolacím soudem ohledně usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. 41 D 731/2019–807, rozhodnuto (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 18 Co 119/2024–910, jímž bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno), ale toto rozhodnutí ještě nebylo v právní moci, tudíž ještě oba účastníci vykonávali prostou správu nemovitostí, ohledně níž platí to, co bylo řečeno v usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 84/2024-84 z datum, a co je uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně toho, že ze spisu plynulo, že žalobce od počátku tvrdil, že příslušné klíče nemá (a pro vykonávání prosté správy je potřebuje), a žalovaná uvedla, že klíče má, nejdříve byla i ochotna je žalobci předat, ale pak si to rozmyslela a začala uvádět, že mu klíče nepředá. Lze proto uzavřít, že k datu datum byla žaloba důvodná a soud I. stupně jí v dané době správně vyhověl tak, jak dovodil v odůvodnění napadeného rozsudku.

5. Po datu datum se ovšem situace radikálně změnila, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 18 Co 119/2024–910 (ve znění opravného usnesení), posléze nabylo právní moci a na správnosti tohoto usnesení nic nezměnilo ani podané dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. 24 Cdo 1288/2025–1010. Již od doby, kdy bylo v této věci podáno odvolání, což platí i nyní k datu rozhodování odvolacího soudu, je situace taková, že klíče od předmětného domu i všechny nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků v podílu 1/3, kterou vlastní žalobce, a 2/3, které vlastní žalovaná. K tomu lze poukázat na usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. 41 D 731/2019–807, v bodech I., IV. a V., jenž se týkají klíčů, a dále v části, v níž byl do pozůstalosti zahrnut pozemek p. č. st. 57, jehož součástí je stavba č. p. 61 (bydlení), pozemek p. č. st. 465, jehož součástí je stavba bez č. p./ č. e. (zem. stav), p. č. 78/2, p. č. 78/3 s příslušenstvím, v katastrálním území adresa, obec adresa, list vlastnictví 1266, v obvyklé hodnotě 3 730 000 Kč oceněné na základě znaleckého posudku č. 1686–27/2021 tituly před jménem jméno FO, soudním znalcem. K datu rozhodování odvolacího soudu je tudíž stav takový, že žalobce coby menšinový spoluvlastník spoluvlastní 1/3 klíčů a nemovitostí a žalovaná je většinovým spoluvlastníkem klíčů i předmětných nemovitostí v rozsahu 2/3.

6. Již v usnesení z datum odvolací soud uvedl, že bude třeba vzít v potaz (kromě toho, kdo z účastníků klíče má či nemá, respektive, kdo z nich má do nemovitosti přístup), zda jsou nemovitosti stále v režimu prosté správy nebo kdo z účastníků je vlastní, případně v jakých podílech je účastníci mají (podílové spoluvlastnictví by se řídilo ustanoveními o správě společné věci). Žalovaná i po většinu doby před soudem I. stupně odmítala klíče žalobci vydat a takto to uvádí i v odvolacím řízení, když jak z jejího sdělení v odvolání a doplnění odvolání, tak z toho, co uváděl její zástupce u odvolacího jednání, plyne, že klíče žalobci předat nechce, a proto se rozhodla, že mu je nepředá, zaujala takové stanovisko, dlouhodobě ho má neměnné a sdělila to žalovanému. Ohledně správy společné věci platí ustanovení § 1126–1133 o. z., přičemž vymezení, kdo bude mít klíče a kdo bude dům udržovat, opravovat a v běžném rozsahu se o něj starat, patří pod běžnou správu (neshoda ohledně klíčů nepředstavuje žádnou neodkladnou záležitost a ani to nikdo netvrdil, šlo o dlouhodobou neshodu účastníků), u níž platí, že dle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Že jde o běžnou správu, potvrzují i komentáře, dle nichž o běžnou správu jde i v případě opravy a údržby společné věci, rozhodování o způsobu užívání společné věci, volbu nebo odvolání správce, krátkodobý pronájem či rozhodování o příjmech a výdajích souvisejících s takovým pronájmem. Jelikož žalovaná má výrazně většinový podíl jak na vlastnictví klíčů, tak i na vlastnictví nemovitostí, a rozhodla, že klíče žalobci nepředá, což mu také v celém řízení opakovaně sděluje (ve vztahu k běžné správě společné věci je to ovšem relevantní až od právní moci rozhodnutí o dědictví), není k datu rozhodování odvolacího soudu žaloba důvodná. Standardní rozhodnutí o běžné správě nemá menšinový spoluvlastník (tedy žalobce) jak „přebít“ a rozhodnutí o tom, kdo má mít od nemovitosti klíče, jak a kdo se má starat o opravy a údržbu nemovitostí, a kdo a jakým způsobem je má užívat, je věcí rozhodnutí většinového spoluvlastníka, tedy žalované. Ve vztahu k těmto závěrům je také zřejmé, že naprostá většina tvrzení účastníků (především žalobce) o tom, kdo, kdy, kam dal či nedal do zámku sirku, či kdo, kdy, kudy případně do nemovitosti vstoupil apod., se úplně míjí s podstatou věci, kterou je výlučné právo žalované rozhodnout, kdo má klíče mít a jak mají být nemovitosti užívány, a žalovaná také žalobce průběžně vyrozumívala o tom, že si klíče ponechá ona (jakýkoliv jiný závěr ohledně vyrozumění o potřebě rozhodnout by byl ryze formální, protože dlouhodobé stanovisko žalovanou sdělované žalobci bylo a je, že mu klíče nepředá). Ani žádný rozpor rozhodnutí žalované coby většinového spoluvlastníka o tom, že si předmětné klíče ponechá ona, s dobrými mravy, odvolací soud neshledal a takový rozpor ani nevyplývá ze spisu, když jde o standardní rozhodnutí většinového spoluvlastníka týkající se běžné správy. S ohledem na uvedené byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna vydat žalobci specifikované klíče, byla zamítnuta.

7. Vzhledem ke změně výroku I. rozsudku týkajícího se věci samé bylo odvolacím soudem dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnuto i o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Náklady ve věci zcela úspěšné žalované sestávají z nákladů řízení před soudem I. stupně a nákladů řízení odvolacího. Náklady za řízení před soudem I. stupně nebyly žalované přiznány v souladu s § 150 o. s. ř., jelikož do data datum byla žaloba důvodná tak, jak je vysvětleno výše. Že odvolací soud aplikaci § 150 o. s. ř. v tomto smyslu zvažuje, bylo u odvolacího jednání zástupci žalované sděleno a žádné připomínky ani výhrady k takovému případnému postupu odvolacího soudu žalovaná neuvedla. Náklady odvolacího řízení již úspěšné žalované přiznány byly, u nich již pro aplikaci § 150 o. s. ř. nebyl důvod, vznikem podílového spoluvlastnictví nastoupila ohledně nemovitostí pravidla správy společné věci a bylo a je zřejmé, že u běžné záležitosti má žalovaná s dvoutřetinovou většinou jednoznačnou rozhodovací pozici, takže bylo i na žalobci, aby si rozmyslel, jestli za daného stavu má smysl na žalobě trvat. Náklady odvolacího řízení žalované sestávají z nákladů právního zastoupení za dva úkony právní pomoci (sepis odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2 300 Kč dle § 7 bod 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, ze dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu za tyto úkony a z náhrady 21 % DPH ze součtu odměn a paušálů, tedy z částky 5 500 Kč a DPH tak činí 1 155 Kč. V součtu činí náklady právního zastoupení 6 655 Kč a náleží k nim i žalovanou vynaložený soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč, takže celkové náklady žalované vycházejí na 8 655 Kč a tato částka také byla žalované přiznána. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Městského soudu v Brně.