10 A 1/2013
č. j. 10 A 1/2013-33
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 1/2013-33
- NSS 3 As 36/2013-11
- NSS 8 Ans 6/2013-12
Citované zákony (6)
Rubrum
10A 1/2013 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce F. H., zast. JUDr. Josefem Šťastným, advokátem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.10.2012 č.j. KUJCK 24285/2012/ODSH/Ol, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 3.1.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29.10.2012 č.j. KUJCK 24285/2012/ODSH/Ol, jímž bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu ve Strakonicích o přestupku. V žalobě se poukazuje na to, že nebylo respektováno ust. § 36 odst.3 správ. řádu, protože žalobci nebyla dána možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Absence výzvy je hodnocena jako vážné procesní pochybení. Tvrzení žalobce o tom, že během jízdy nedržel v ruce telefonní přístroj, nebylo ničím vyvráceno, skutkový stav byl zjišťován výlučně svědeckými výpověďmi a správní orgány se bez objektivních důvodů přiklonily k výpovědím policistů. Dále došlo k porušení zákazu reformatio in peius spočívající v tom, že v odvolacím řízení byl žalobce uznán vinným toliko z jediného přestupku, avšak výše sankce zůstala nezměněna. Pokračování - 2 - 10A 1/2013 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odvolací námitkou žalobce o nedodržení § 36 odst. 3 správ. řádu se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval a svůj názor přezkoumatelně vyložil. Žalobce se vyjádřil k provedeným důkazům a vyžádal si lhůtu, aby se zástupce žalobce mohl seznámit s obsahem protokolu. Po ústním jednání spisový materiál rozšiřován nebyl. Protože žalobce obsah spisu znal, nemohl být krácen na daném procesním právu. Skutkový stav byl prokázán svědeckými výpověďmi policistů a k dispozici byly fotografie pořízené žalobcem. Svědecké výpovědi jsou ve shodě, obsahově přesvědčivé, jejich hodnocení nevybočuje z mezí logiky. Pro vzájemnou podobnost výpovědí je nelze nahlížet jako nepravdivé. K porušení zákazu reformatio in peius nedošlo, protože sankce byla uložena v nejnižší možné zákonem předpokládané výši. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Obvodní oddělení Policie ČR ve Strakonicích podalo dne 18.3.2012 Městskému úřadu ve Strakonicích oznámení o přestupku žalobce, kterého se měl dopustit tím, že při jízdě držel v levé ruce telefonní přístroj, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst.1 písm. f) bod 1 zák. č. 361/2000 Sb.. Druhý přestupek byl spatřován v tom, že žalobce bezprostředně nereagoval na výzvu policie, aby zastavil. Z 2.3.2012 je oznámení přestupku, ve kterém jsou uvedeny dvě skutkové podstaty přestupku, jednak držení telefonního přístroje v ruce při jízdě, jednak nerespektování signálu k zastavení vozidla. Žalobce v tomto oznámení uvedl, že netelefonoval. Téhož dne byl pořízen úřední záznam, ve kterém se uvádí, že hlídka obvodního oddělení policie vykonávala dohled nad bezpečností silničního provozu v Ellerově ulici ve Strakonicích a v době kolem 15,55 hod. si povšimla vozidla žalobce, kdy řidič držel v levé ruce černý mobil, který měl přiložený k uchu. Jednalo se o mobilní telefon větších rozměrů. Na znamení zastavení vozidla žalobce nereagoval, pokračoval v jízdě a zastavil na výjezdu z Velkého Náměstí ve směru do Lidické ulice. Bylo mu sděleno, že se mimo jiné dopustil přestupku tím, že za jízdy manipuloval s mobilním telefonem či jiným hovorovým zařízením a bude mu uložena bloková pokuta. Na to žalobce reagoval sdělením, že netelefonoval a s uložením pokuty nesouhlasí. Mobilní telefon odmítl vydat. V době kontroly byl mobilní telefon uložen na středové konzole v místech řadící páky. Proti příkazu ze dne 16.4.2012, jímž byl žalobce uznán vinným pro přestupky spočívající v tom, že v době jízdy držel v levé ruce telefonní přístroj a nezastavil na pokyn policie k zastavení vozidla. Za tyto přestupky mu byla uložena pokuta 1.500,-Kč. Poté co žalobce proti příkazu podal odpor, bylo nařízeno ústní jednání na 29.5.2012. K tomuto jednání byl předvolán též žalobce. Při jednání bylo žalobci sděleno obvinění z přestupků uvedených v předchozí pasáži rozsudku. Svědek P.J., policista, který vykonával službu ve Strakonicích uvedl, že na křižovatce ulic Ellerova a Lidická ve Strakonicích zastavili na semaforu. Před policejním vozidlem nestálo žádné jiné auto. Během čekání projel křižovatkou žalobce a bylo zřetelně vidět, že drží v ruce telefonní přístroj. Proto se za žalobcem vydali a pomocí světelného a zvukového signálu ho chtěli zastavit. Řidič však pokračoval v jízdě a zastavil po dalších asi 100 m. Žalobce policistům sdělil, zda jej budou pokutoval za to, že nezastavil. Bylo mu sděleno, jakých přestupků se dopustil, avšak žalobce popíral, že by telefonoval nebo s telefonem manipuloval za jízdy. Na místě bylo sepsáno oznámení o přestupku, které žalobce podepsal a kontrola byla ukončena. Telefon žalobce Pokračování - 3 - 10A 1/2013 držel v levé ruce u ucha na té straně, kde stála policejní hlídka a projížděl ve vzdálenosti přibližně 15 m, takže bylo zcela viditelné, že v ruce drží telefon. Kontrola bezpečnosti silničního provozu byla zaměřena na kontrolu připoutání bezpečnostními pásy a telefonování. Vozidlo má tónovaná skla v přípustných mezích. Svědek přímo viděl, že žalobce drží telefon v ruce, hlavu si o okno neopíral. Jednalo se o černý mobilní telefon větších rozměrů. Ve stejném smyslu vypověděl svědek RB. i ten viděl, že žalobce držel v levé ruce mobilní telefon, přičemž jednalo se o větší černý telefon, možná dotykový. Žalobce měl levou ruku zdviženou k uchu a držel v ní mobilní telefon. Po zastavení vozidla si svědek telefonu všiml, když jej žalobce odkládal po ukončení hovorů. Vzdálenost mezi policejním vozidlem a vozidlem žalobce odhadl svědek na 10 m přes dva jízdní pruhy. Žalobce bylo v jeho autě vidět velmi zřetelně i přes to, že auto má tónovaná skla. Žalobce v závěru ústního jednání setrval na tom, že netelefonoval. Právnímu zástupci žalobce bylo umožněno seznámit se s spisovým materiálem. Byl mu vydán protokol o jednání a stanovena lhůta pro podání vyjádření a případné navržení doplnění důkazního řízení. Žalobci pak bylo uloženo, aby předložil správnímu orgánu fotografie tónování skel na vozidle. Požadované fotografie jsou ve spise založeny. Po uplynutí lhůty pro vyjádření bylo dne 25.7.2012 vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 a 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb., kterých se dopustil dne 2.3.2012 v době od 15,55 do 16,05 hod., kdy řídil konkrétní motorové vozidlo na pozemní komunikaci ve Strakonicích. Při jízdě držel v levé ruce telefonní přístroj a na výzvu hlídky k zastavení vozidla ihned nezastavil. Za tyto přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.500,-Kč a povinnost nahradit náklady řízení. V odůvodnění rozhodnutí jsou popsány provedené důkazy, na základě kterých se uzavírá, že bylo zjištěno a prokázáno, že žalobce se dopustil konkrétních přestupků. To je prokazováno výpověďmi policistů, kteří v základních rysech shodně popsali přestupkové jednání. Svědecké výpovědi jsou hodnoceny jako věrohodné. Dále se uvádí úvaha o ukládané sankci. O odvolání uplatněném pro porušení § 36 odst. 3 správ. řádu a nesprávné zjištění skutkového stavu, rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, kdy prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že žalobce se svým počínáním dopustil přestupku porušením § 7 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích tím, že při jízdě konkrétním vozidlem v daném prostoru držel v ruce telefonní přístroj. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta 1.500,-Kč a povinnost nahradit státu náklady řízení. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že bylo vycházeno z úředního záznamu policistů provádějících šetření přestupku, svědeckých výpovědí policistů a fotografií pořízených žalobcem. Z výpovědí svědků plyne, že do vozidla bylo dobře vidět. Z fotografií pořízených z bočního pohledu je patrné, že boční skla u řidiče nejsou na levé ani pravé straně výrazněji zatmavena, dovozuje se, že policisté mohli činnost řidiče uvnitř vozidla sledovat a tónování skel jim v tom nebránilo. Výpovědi policistů jsou hodnoceny jako konzistentní a přesvědčivé, účelově, naproti tomu působí argumentace žalobce. Uzavírá se, že skutkové zjištění o tom, že žalobce při řízení motorového vozidla držel v ruce tmavý, nejspíše dotykový telefon a telefonoval, je prokázané. V okolnosti, že žalobce bezprostředně na výzvu policie nezastavil není spatřována taková společenská nebezpečnost, která by svou intenzitou dosahovala nebezpečnosti jednání, které lze považovat za přestupek. To vedlo ke změně rozhodnutí vydaného v první instanci. K porušení § 36 odst. Pokračování - 4 - 10A 1/2013 3 správ. řádu nedošlo, protože žalobce byl s obsahem spisu seznámen, byla mu dána možnost se vyjádřit před rozhodnutím, přičemž této možnosti nevyužil. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č.361/2000 Sb.spočívajícího v tom, že řidič v provozu na pozemních komunikacích drží v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Žalobce rozhodnutí považuje za nezákonné pro vadu řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, spočívající v porušení § 36 odst. 3 správ. řádu. Tato norma stanoví správním orgánům povinnost umožnit účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí vyjádřit se k jeho podkladům. ¨ Podklady pro rozhodnutí tvoří listiny předložené Obvodním oddělením Policie ve Strakonicích, obsahující úkony související s oznámením přestupku a výpis z karty řidiče. S těmito písemnosti se žalobce seznámil při ústním jednání dne 29.5.2012. Dalším podkladem je právě protokol o tomto jednání, který byl žalobci ve stejnopise předán. Posledním podkladem je fotodokumentace předložená žalobcem zachycující žalobcovo vozidlo. Fotodokumentace dokládala stupeň zabarvení bočních skel ve vozidle.Výslechy svědků byly provedeny právě při ústním jednání ze dne 29.5.2012, kterého byl žalobce přítomen a při tomto jednání byl též vyslechnut. Jiné než prvé vyjmenované důkazní prostředky ve spise založeny nejsou a právě z těchto důkazních prostředků bylo při rozhodování vycházeno. V závěru protokolu o jednání se uvádí, že je požadováno stanovit lhůtu, aby se s obsahem protokolu mohl seznámit zástupce žalobce, přítomný právní zástupce žalobce zastupoval v substituci JUDr. Josefa Šťastného, právnímu zástupci byla stanovena lhůta k vyjádření a případnému navržení dalších důkazů do 22.6.2012. Vyjádření k podkladům rozhodnutí ani návrh na doplnění dokazování v této lhůtě podány nebyly. Žalobní tvrzení o tom, že žalobci nebyla dána možnost k podkladům se vyjádřit, proto nemá oporu ve spise a je vyvráceno právě protokolem o ústním jednaní z 29.5.2012. Proto není přiléhavá argumentace žalobce v žalobě označeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Žalobce byl seznámen s obsahem spisu, znal podklady, na základě kterých bylo rozhodováno a byla mu poskytnuta lhůta k těmto podkladům se vyjádřit. Lhůta pro vyjádření byla stanovena v závěru ústního jednání a o jeden týden přesahovala lhůtu stanovenou žalobci pro předložení fotodokumentace vozidla. Jestliže možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí byla žalobci dána při ústním jednání, přičemž stejnopis protokolu žalobce obdržel, pak nebylo zapotřebí vydávat další písemnou výzvu, která by obsahovala shodné sdělení. Žalobci lze přisvědčit, že poučení ve smyslu § 36 odst. 1 a 2 správ. řádu, tak jak je obsaženo v předvolání žalobce k jednání, nepostačuje pro realizaci práv účastníka řízení podle § 36 odst.3 správ. řádu. Pro souzenou věc je však podstatné, že takového práva se žalobci dostalo při ústním jednání, což je z protokolu z 29.5.2012 zcela jednoznačně seznatelné. Toto žalobcovo právo zůstalo nevyužito. Pro úsudek o tom, zda bylo do označeného procesního Pokračování - 5 - 10A 1/2013 práva žalobce zasaženo, má dále význam skutečnost, že pro rozhodování nebyly využity žádné důkazy, které by žalobce neznal, jestliže s podklady ve spise se při ústním jednání seznámil, byl přítomen výslechů svědků, fotodokumentace byla předložena žalobcem. Z toho plyne, že spis nebyl následně doplňován, skutkový stav nedoznal žádné změny, nejsou tu žádné důkazy, které žalobce neznal. Správní orgány v první ani v druhé instanci důkazní podklady nedoplňovaly. Bylo tudíž vycházeno z podkladů žalobci známých. Soud proto uzavřel, že žalobci bylo umožněno k podkladům pro rozhodování se vyjádřit, případně navrhnout doplnění důkazního řízení, přičemž toto své právo nevyužil a bylo vycházeno z důkazů, se kterými byl žalobce obeznámen. Proto nedošlo k porušení § 36 odst. 3 správ. řádu. Další žalobní bod se týká hodnocení důkazů. To je správním uvážením, kdy na soudu je zhodnotit, zda nebyly meze stanovené zákonem pro správní uvážení překročeny či nebylo správní uvážení zneužito. Podle § 50 odst. 4 správ. řádu správní orgán hodnotí všechny podklady podle své úvahy, přičemž přihlíží ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho co uvedli účastníci. Vedle tvrzení žalobce o tom, že má ve zvyku jezdit s hlavou podepřenou rukou, jsou tu výpovědi svědků, policistů provádějících silniční kontrolu, kteří shodně uvedli, že viděli, že žalobce drží v ruce telefonní přístroj. Právě tyto svědecké výpovědi vyvracejí tvrzení žalobce a způsob hodnocení těchto důkazů je v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřen. Nejde tu o upřednostnění tvrzení policistů, ale o hodnocení svědeckých výpovědí, přičemž současně byla hodnocena výpověď žalobce, které správní orgány neuvěřily a zhodnotily ji jako účelovou. Fotodokumentací je pak doloženo, že rozsah zabarvení bočních skel vozidla nebrání možnosti řidiče a jeho počínání ve vozidle vidět. Policisté při kontrole bezpečnosti silničního provozu, která byla vedle nedovoleného způsobu držení telefonních přístrojů zaměřena na užití bezpečnostních pásů, plnili své služební povinnosti. Vyjádřili se ke svým zjištěním o počínání žalobce při silniční kontrole, přičemž vyjádření odpovídají zcela obsahu úředního záznamu a oznámení o přestupku, tak jak byly pořízeny bezprostředně po kontrole a následně tentýž den. Počínání policistů nelze proto nahlížet jako počínání svědků se zájmem na výsledku řízení, jestliže ti plnili své služební povinnosti stanovené zákonem. Pro rozhodnutí jsou tu objektivní podklady a nevyvstala situace o stavu tvrzení proti tvrzení, jak je uvedeno v žalobě. Jak již bylo uvedeno, tónovací boční skla ve vozidle žalobce nezabraňují tomu řidiče a jeho chování ve vozidle vidět. Svědecké výpovědi odpovídají prvotním zjištěním uvedeným v listinných důkazech pořízených bezprostředně po zjištění přestupku. Podobnost výpovědí svědků neznamená jejich nevěrohodnost. Svědek J. si v době kontroly mobilního telefonu všiml mezi předními sedačkami v místě, kde nachází se řadící páka. Svědek B. v okamžiku, kdy jej žalobce odkládal po ukončení hovoru. Pro věc je rozhodné, že oba svědkové viděli žalobce, že pravou rukou řídil a levou měl zvednutou k uchu a v ní držel mobilní telefon. Hodnocení důkazů proto odpovídá požadavkům § 50 odst. 4 zákona a základním zásadám činnosti správních orgánů především pak v zásadě vyjádřené v § 3 zákona a je logické. Napadené rozhodnutí neodporuje ust. § 90 odst. 3 správ. řádu. Porušení principu zákazu reformatio in peius je spatřováno v tom, že žalobce byl prvoinstančním rozhodnutím postižen pro dva přestupky, za které mu byla uložena sankce ve výši 1.500,-Kč. V odvolacím Pokračování - 6 - 10A 1/2013 řízení došlo ke změně prvostupňového rozhodnutí tak, že žalobce byl uznán vinným pouze jedním přestupkem a to tím, že při provozu na pozemních komunikacích držel v ruce telefonní přístroj. Ke změně výše sankce nedošlo a ani dojít nemohlo. Přestupek spočívající v držení telefonního přístroje za jízdy odpovídá ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 a druhý přestupek je podřaditelný jednáním podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona. Výše pokuty za oba tyto přestupky jsou stanoveny v § 125c odst. 4 písm. f) a pokuty lze uložit od 1.500,- Kč do 2.500,-Kč. Pokuta uložená žalobci prvoinstančním správním orgánem činila 1.500,-Kč, což odpovídá nejnižší možné pokutě podle uvedené právní normy. Změnou rozhodnutí byl žalobce uznán vinným jedním z přestupků a sice tím, odpovídajícím ust. § 125c odst. 1 písm.f) bod 1, i za tento přestupek lze uložit pokutu minimálně ve výši 1.500,-Kč. Z toho je patrné, že odvolací instancí nebyla výše pokuty změněna v neprospěch žalobce, přestože ten byl uznán vinným pouze jedním z přestupků a i za této situace nebyl jiný postup možný, protože pokuta za přestupek, jímž byl žalobce uznán vinným, musí podle zákonné úpravy činit nejméně 1.500,-Kč. Je-li povinností správních orgánů respektovat požadavek § 2 odst. 1 správ. řádu, pak žalovaný i při změně rozhodnutí nemohl postupovat jinak než řídit se předpisem o výši sankce. Pod nejnižší mez stanovenou zákonem nesmí žalovaný pokutu za přestupek uložit. Jestliže tak žalovaný učinil, nepostupoval v rozporu se zásadou zákazu reformatio in peius. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým prosením postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 7 - 10A 1/2013 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 5. dubna 2013 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r. Za správnost vyhotovení: Jaroslava Prázdná
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.