10 A 1/2014

Rubrum

10A 1/2014 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada Ph.D., v právní věci žalobce V.V., bytem P. 1, okres P. zast. JUDr. Petrem Ulmannem, advokátem v Jestřábí 974, Liberec, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 11. 2013, čj. KUJCK/60551/2013/ODSH/ivmi, za účasti Obce Předotice, sídlem Předotice 3, okres Písek, takto:

Výrok

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 4. 11. 2013, čj. KUJCK/60551/2013/ODSH/ivmi a rozhodnutí Obecního úřadu Předotice ze dne 24. 5. 2013 čj. PRE/0175/2013 se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 5.614,-- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce. Osoba na řízení zúčastněná n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 6.1.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2013, č.j. KUJCK/60551/2013/ODSH/Ivmi, jímž bylo změněno rozhodnutí silničního správního úřadu prvního stupně v záležitosti určení, jsou-li konkrétní pozemky veřejně přístupnou účelovou komunikací. V žalobě se poukazuje na požadavky § 7 zákona o pozemních komunikacích předepsaných pro veřejně přístupnou účelovou komunikaci, přičemž v dané věci chybí Pokračování - 2 - 10A 1/2014 souhlas vlastníka s neomezeným veřejným bezplatným užíváním komunikace. Nebylo provedeno dokazování navrhované žalobcem porovnáním mapových podkladů okolo roku 1951 a současným stavem. Tím by mělo být prokázáno, že prostorem v minulosti snad nějaké cesty vedly, avšak v jiném průběhu, sloužící jinému účelu, dále těmito důkazy mělo být prokázáno, zda vlastník pozemku č. 230/3 byl účastníkem řízení a zda s komunikací z konce padesátých let souhlasil. Pozemkem č. 230/3 vedla dříve cesta do polí, západněji než současná komunikace. Cesta pozemkem č. 19/3 měla jiný průběh a vedla kolem domu č. 1, průběh cesty pozemkem č. 230/3 popsal svědek V. S jeho vyjádřením koresponduje prohlášení M.H. a kolaudační rozhodnutí z roku 1978 o kolaudaci kolny na stroje. Původní cesta pozemkem nebyla totožná s jejím dnešním průběhem, v minulosti dále nepokračovala a do současného tvaru byla upravena až v souvislosti s výstavbou obecního areálu. To by bylo možno prokázat stavební dokumentací výstavby tohoto obecního zařízení. O odlišném průběhu komunikace svědčí dále prohlášení R.D. Z těchto důkazů je zřejmé, že komunikace v tomto prostoru vznikla. V době kolaudace okolo roku 2000 byla parcela vedena s nevyřízeným dědictvím. Z toho lze dovodit, že vlastník pozemku účastníkem řízení nebyl a nemohl dát souhlas k veřejnému užívání pozemku. Zjištění správních orgánů je nahlíženo jako vybočení z mezí správního uvážení. Jednání obce Předotice o směně či výkupu pozemků svědčí soukromoprávnímu charakteru dočasného umožnění užívání pozemků do doby směny za pozemky jiné v majetku obce. Souhlas žalobce, či jeho právního předchůdce s veřejným omezením pozemku užívaného jako komunikace udělen nebyl. Výrok je nesprávně formulován a průběh komunikace není určen geometrickým plánem. Činnost prvostupňového úřadu je pak nahlížena jako činnost vyloučeného subjektu, který navíc ve svůj prospěch uvádí nepravdivé údaje. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. U pozemku č. 230/3 byla prokázána kromě naplnění zákonných znaků podle § 2 a 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích nutná komunikační potřeba, tedy jediný přístup pro omezující nemovitosti, souhlas vlastníka daný již tím, že nabyl do vlastnictví nemovitost takto sloužící a nenamítal ničeho proti opravě povrchu prováděnému obcí o 7 let později. Není podstatné, zda přístup v minulosti vedl přesně v současných hranicích komunikace. Snahy o výkup pozemků jsou datovány od roku 2008 a jsou záležitostí žalobce a obce. Tato jednání se mohou uskutečnit i po deklaraci předmětné komunikace. Průběh komunikací byl vymezen slovním vyjádřením při neexistenci geometrického plánu. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Městský úřad v Písku obdržel dne 11.4.2012 žádost o vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že na pozemcích č. 230/3 a 19/4 v kat. úz. Křešice u Čížové v obci Předotice se nachází veřejně přístupná komunikace. Tato žádost byla Městským úřadem v Písku dne 19.4.2012 postoupena Obecnímu úřadu v Předoticích jako věcně a místně příslušnému silničnímu správnímu úřadu. V zahájeném správním řízení podal L.V. čestné prohlášení, v němž uvedl, že na obou pozemkových parcelách se od nepaměti nacházejí cesty, které původně zpřístupňovaly pozemky, později i budovy postavené na navazujících pozemcích. Obecní úřad v Předoticích vydal dne 28.6.2012 rozhodnutí, jímž určil, že na obou konkrétních pozemcích se od nepaměti nachází veřejná přístupná účelová komunikace. Toto rozhodnutí bylo dne 10.1.2013 žalovaným zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Pokračování - 3 - 10A 1/2014 Kupní smlouvou uzavřenou dne 8.5.1980 mezi Čsl. státem, MNV v Podolí II a manžely K. došlo k převodu mimo jiné parcely č. 19/4 oddělené od pozemku č. 19/3 ve vlastnictví státu, na které se nasázely hospodářské budovy s garáží a chlívkem, přičemž místní družstvo užívalo tento majetek mimo garáže a chlívku. O parcele č. 19/3 se v kupní smlouvě ze dne 8.8.1994 uvádí, že byla mimo jiné předmětem restitučního řízení, přičemž na takto vydané parcele se nacházely stáje, stodoly, přístřešek u stáje, přípravna krmiv, sklad s kovárnou, přístřešek u skladu, sklad náhradních dílů, sklad olejů, oplocení, plotová vrata, zpevněná plocha, opěrná zeď, žumpa, vodovodní přípojka vedená z parcely č. 241/2. Parcela je používána jako vjezd k domu č. 1 v Předoticích. Kolaudační rozhodnutí ze dne 17.11.1978 prokazuje, že na pozemku 232/1 vznikla ocelokolna na stroje používaná jako víceúčelový manipulační sklad. L.V. se k existenci komunikace na obou pozemcích vyjádřil písemně dne 25.4.2013 a uvedl, že komunikace za kapličkou na parcele č. 19/3 původně sloužila jako přístup na pozemky patřící k statku č.

1. V roce 1957 vzniklo zemědělské družstvo, to statek využívalo i s komunikací. Na parcele č. 19/3 byla zřízena silážní jáma, která byla volně přístupná z jižní strany. Na parcele č. 230/3 byla v 60. létech postavena ocelová kolna, ve které se skladovaly stroje a obilí. Do této stavby byla vrata z návsi a ze západní strany asi v polovině objektu. Celé prostranství bylo volně přístupné a vedla přes ně jediná přístupová cesta na pozemky č. 225/1 a 229/1. R.D. dne 26.4.2013 písemně sdělila, že na parcele č. 19/3 existovala cesta, kterou používali jako přístup na pozemky nacházející se východně od statku. Severním směrem existovala cesta, kterou využívali jako jedinou přístupovou cestu na pozemky č. 232/1, 225/1 a 229/1. Vzhledem k časovému odstupu nemůže uvést, zda cesta se nacházela přesně v místě dnešní komunikace. Později obě komunikace využívalo zemědělské družstvo pro zajištění přístupu na pozemky a do objektu č.

1. Spis je doplněn výtisky katastrální mapy Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, ve kterém jsou vyznačena rozhraní mezi jednotlivými parcelami a uvedena čísla parcel. Zastupitelstvo obce Předotice dne 29.4.2013 ve svém vyjádření uvedlo, že parcela byla v době výstavby kořenové čističky odpadních vod, garáže, dílny a sběrného místa použitých elektrospotřebičů v 90. létech vedena jako s nevyřízeným dědictvím. Vlastník nebyl znám. Současný vlastník koupil pozemek po roce 2000 s existující cestou a nic proti ní nenamítal, přičemž v roce 2007 byla provedena poslední oprava povrchu. Na parcele č. 19/3 komunikaci vybudovali původní vlastníci, kteří ji využívali jako přístupovou cestu na své pozemky, později tak činilo družstvo a proti užívání nebylo nic namítáno. V 70. létech byla část pozemků východně od statku prodána pro výstavbu rodinných domů a proti užívání komunikace nebylo nic namítáno. V regulačním plánu je znázorněn začátek komunikace, tato situace odpovídá skutečnému stavu. Dne 24.5.2013 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo deklarováno, že na parcelách č. 230/3 a 19/3 v daném katastrálním území se nachází veřejně přístupná účelová komunikace a tento právní stav trvá od nepaměti. Účelová komunikace vede po západním okraji č. 230/3 a průjezdní profil je vymezen zpevněným povrchem. Účelová komunikace na parcele 19/3 vede východním okrajem po pravé straně parcely, je ohraničena oplocením, průjezdní profil účelové komunikace je vymezen zpevněným povrchem. Rozhodnutí je Pokračování - 4 - 10A 1/2014 odůvodněno tím, že účelová komunikace na parcele č. 230/3 napojuje areál obce, kde nacházejí se garáže, dílny, kořenová čistírna odpadních vod a místní komunikace 2b je jedinou přístupovou komunikací do tohoto areálu obce. Dále zpřístupňuje konkrétně specifikované parcely a plní funkci nutné komunikační potřeby. Jiná alternativa dopravního spojení neexistuje. Z mapových podkladů plyne, že komunikace existovaly od nepaměti, jsou zakresleny v regulačním plánu obce, začleněny do pasportu komunikací a splňují předpoklad podle § 7 odst. 1 zákona. K odvolání uplatněném z důvodů obdobných důvodům žalobním bylo připojeno sdělení žalobce v záležitosti výměny pozemků z 1.7.2008. Návrh dohody z 20.1.2012 o narovnání vzájemných vztahů týkající se též užívání pozemku č. 230/3 nebyl akceptován. Rovněž k uzavření smlouvy o pronájmu pozemku nedošlo. V odvolacím řízení byl k dispozici výtisk katastrální mapy znázorňující konkrétní parcely, výpis z katastru nemovitostí dokládající vlastnictví žalobce, informace o parcelách. Při ústním jednání dne 7.10.2013 žalobce uvedl, že trvá na vyřešení daného problému, přičemž k jednání došlo pro odmítání domluvy s obcí. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že účelová komunikace č. 230/3 ve vlastnictví odvolatele, č. 230/1 ve vlastnictví p. D. a K. a č. 225/4 ve vlastnictví obce se nachází na části těchto pozemků, je tvořena zpevněnou asfaltovou vrstvou, je znatelná v terénu a zajišťuje dopravní spojení. Slouží ke spojení nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí, ke spojení s ostatními pozemními komunikacemi a navazuje na místní komunikaci 2b. Komunikace slouží jako přístup na konkrétně vyjmenované pozemky a ke stavbě na parcele č. 76, dále jako přístup do areálu obce, ve kterém je umístěna kořenová čistírna odpadních vod, garáže, dílna, sběrné místo použitých elektrospotřebičů, 1x ročně je po komunikaci vyvážen septik, do kterého je zavedena kanalizace z obce. Areál byl vybudován v průběhu 90. let a tehdy došlo k zpevnění příjezdové komunikace. Pozemek neměl v té době známého vlastníka, jednalo se o parcelu s nevyřízeným dědictvím. V roce 2000 nabyl vlastnické právo odvolatel, proti existenci cesty nebrojil až do roku 2008. Alternativa dopravního spojení v daném místě neexistuje. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno deklaratorní rozhodnutí o tom, zda existuje veřejně přístupná účelová komunikace na konkrétních pozemcích. Nesprávnost napadeného rozhodnutí je spatřována v tom, bylo-li deklarováno, že taková komunikace existuje na pozemku č. 230/3. Žalobce především postrádá souhlas vlastníka s omezením vlastnického práva ve prospěch veřejného zájmu. O tom, jde-li v konkrétním případě o určitý druh pozemní komunikace se vydává deklaratorní rozhodnutí podle § 142 správ. řádu. Za předpokladu, že jsou splněny požadavky § 2 odst. 1 a § 7 odst. 1 silničního zákona, vzniká účelová pozemní komunikace ex lege. Účelovou komunikací se pak rozumí taková komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních Pokračování - 5 - 10A 1/2014 pozemků (§ 7 odst. 1 zákona). Dodržení těchto kritérií v podstatě namítáno není, zpochybňuje se skutečnost, zda vlastník pozemku se vznikem komunikace vyslovil souhlas. Z písemných prohlášení občanů žijících v obci je zjevné, že daný pozemek byl pro komunikační účely v rozsahu odpovídající cestě používán, přičemž jeden ze svědků uvádí, že tak bylo činěno již v 60. létech a že se tak dělo v druhé polovině let 70. dokládá kolaudační rozhodnutí ocelokolny. Ta byla užívána jako víceúčelový manipulační sklad, tudíž k ní musel být nezbytně vytvořen přístup po komunikaci. Existence komunikace je patrná ze snímku místa, ve kterém jsou jednotlivé parcely zakresleny. Ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 21.9.2011 sp. zn. II ÚS 3608/10 v záležitosti dlouhodobého bezplatného užívání pozemku jako účelové komunikace nebylo zapotřebí zjišťovat stav okolo roku 1951, protože právní stav, kdy pozemek byl bezplatně jako účelová komunikace užíván, trval desítky let a veřejné užívání daného pozemku je odůvodněno nutnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebou k zajištění přístupu ke konkretizovaným pozemkům, domu mysliveckého sdružení a takto byl dále zajišťován přístup k ocelokolně. K danému pozemku svědčilo v době stavby ocelokolny užívací právo zemědělského družstva, nerozhodno, zda jednalo se o právo družstevního užívání podle tehdy platného zák. č. 122/1975 Sb., či mělo oporu v jiném právním vztahu založeném tehdejší právní úpravou, přičemž toto právo družstvu umožňovalo mimo jiné měnit podstatu pozemku, a tudíž po pozemku zřídit přístupovou cestu ke stavbě. Nutno poznamenat, že ke zřízení účelové komunikace podle ustálené judikatury postačuje souhlas udělený konkludentní formou a nebylo-li proti vzniku komunikace brojeno do doby zřízení ocelokolny, je zapotřebí vycházet z toho, že tu souhlas k užívání pozemku pro komunikační potřeby až ke stavbě ocelokolny udělen byl. Takový souhlas se zřízením účelové komunikace pak přechází na vlastníka pozdějšího, a tudíž i na žalobce. V souzené věci však není najisto postaveno, jaký je rozsah komunikace v konkrétním pozemku, protože ta musela nezbytně vést ke stavbě ocelokolny. Žalobce zpochybňuje existenci takové komunikace v rozsahu, je-li jím zajišťován přístup k zařízením obce (například k čističce odpadních vod). Mezi účastníky není na sporu, že tyto stavby vznikly v 90. létech, tedy v době, kdy užívací práva zemědělského družstva zanikla a ke zpřístupnění těchto staveb daným pozemkem veřejnou účelovou komunikací byl souhlas vlastníka nezbytný. Ten však prokazatelně vyžadován nebyl, jestliže je zjištěno, že vlastník pozemku zemřel a dědictví po něm nebylo projednáno. To znamená, že právní nástupci zemřelého souhlas ke zřízení komunikace neudělili. O tom, že tu je nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba za účelem zpřístupnění pozemků a staveb obce sporu není, avšak vznikla-li v určité části pozemku komunikace do té doby neexistující, pak omezení vlastnického práva zřízením komunikace je zapotřebí nahlížet jako zřízení veřejně přístupné účelové pozemní komunikace bez souhlasu vlastníka ve prospěch veřejného zájmu. Za takový zásah do vlastnického práva náleží náhrada (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.5.2011 č.j. 2 As 44/2011-99). Z toho co bylo uvedeno, vyplývá, že nebylo zjištěno, v jakém rozsahu existovala veřejně přístupná účelová pozemní komunikace předtím, než v 90. létech obec stavěla budovy, k nimž je danou komunikací zajišťován v současné době přístup. Pro účely objasnění této skutečnosti se nabízí důkaz projektovou dokumentací staveb a lze tak činit výslechem svědků, kteří jsou se situací v daném místě obeznámeni. Nutno poznamenat, že v rozhodnutí správních orgánů obou stupňů není uvedeno, na kterých pozemkových a stavebních parcelách se objekty obce nacházejí a ve spise o těchto stavbách nejsou založeny žádné podklady. Proto Pokračování - 6 - 10A 1/2014 nelze spolehlivě přezkoumat, jakým způsobem je komunikační připojení daných staveb zajištěno. Soud proto z hlediska výhrad obsažených v žalobě uzavřel, že dosavadními výsledky dokazování je prokázána existence veřejně přístupné účelové komunikace existující po desítky let spočívající v daném pozemku až ke stavbě ocelokolny (přičemž je zajišťováno komunikační připojení pozemků a stavby uvedené v napadeném rozhodnutí a v tomto rozsahu je zapotřebí vycházet ze zjištění, že tu souhlas vlastníka se zřízením komunikace je. Naproti tomu není prokázáno, jakého rozsahu byla komunikace v době zániku užívacích práv zemědělského družstva, jestliže po daném pozemku je zajišťována komunikační potřeba pro areál zařízení obce, který vznikl v 90. létech. V tomto ohledu zůstalo dokazování neúplné. Úsudek žalobce, že dřívější cesta byla patrně umístěna na pozemku č. 230/1, nemá oporu ve spise, především je v rozporu s písemným vyjádřením L.V. i mapovými podklady. Pro věc není rozhodný přesný průběh komunikace spočívající v daném pozemku, ale okolnost, že takto byl pozemek využíván. Komunikací není pouze stavba, ale může se jednat o komunikaci bez upraveného povrchu. Existenci veřejně přístupné účelové komunikace dokládá kolaudační rozhodnutí ocelokolny nacházející se v sousedství konkrétní parcely, přičemž z mapových podkladů je zřejmé, že přístup ke stavbě byl zajištěn právě pozemkem č. 230/3. Právě i se zřetelem ke kolaudačnímu rozhodnutí lze mít za prokázané, že minimálně v tomto rozsahu tu veřejně přístupná účelová komunikace existuje. Písemné vyjádření M.H. pak zpochybňuje existenci komunikace ke stavbám zařízení obce. Právě v tomto ohledu je zapotřebí dokazování doplnit tak, aby pochybnosti o rozsahu komunikace byly odstraněny. Argumentace soukromoprávními ujednáními sousedů v zájmu zemědělského obhospodařování pozemků namístě není, protože do doby zrušení předpisů o družstevním užívání pozemků v roce 1990 nebylo žádných soukromoprávních ujednání zapotřebí, jestliže vlastníkům pozemků svědčilo tzv. holé vlastnictví a užívací právo rozsahu téměř odpovídající vlastnictví svědčilo zemědělskému družstvu. Nutno poznamenat, že ve smyslu § 7 odst. 1 zákona veřejně přístupné účelové komunikace vznikají i v zájmu obhospodařování zemědělských a lesních pozemků a již z toho důvodu nelze soukromoprávními vztahy argumentovat. Z toho co bylo uvedeno, vyplývá, že vedle zjištění jsou-li splněna kritéria předpokládaná pro veřejně přístupnou účelovou komunikaci, je nezbytné zjistit, byl-li tu souhlas vlastníka pozemku s omezením vlastnického práva zřízením komunikace, nerozhodno, jde-li o souhlas vyjádřený výslovně či konkludentně. Tento souhlas však udělen nebyl především k části komunikace zajišťující komunikační potřebu pro objekty obce. Písemnostmi založenými ve spisu jsou doložena soukromoprávní jednání o náhradě za část pozemku dotčenou veřejnou komunikací. Z těchto písemností však nelze dovodit, že souhlas žalobce či jeho právního předchůdce byl zapotřebí k dané komunikaci v celé její délce. V části pozemku č. 230/3 komunikace prokazatelně existovala desítky let, jak je zřejmé z písemného vyjádření dvou osob a jak je doloženo kolaudačním rozhodnutím ocelokolny. O komunikaci na parcele č. 19/3 bylo pak rozhodnuto tak, že se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci nejedná. Pokračování - 7 - 10A 1/2014 Ohledně části komunikace situované na pozemku č. 230/3, která existuje po dobu několika desítek let, je zapotřebí vycházet z toho, že předchozí vlastník pozemku proti zřízení účelové komunikace nebrojil a je tu jeho konkludentní souhlas. Ten pak přechází na právní nástupce. Náhrada za omezení vlastnického práva pak přichází v úvahu za omezení související se zřízením veřejně přístupné účelová komunikace napojující areál obce, bude-li prokázáno, že komunikační napojení bylo zřízeno současně s výstavbou těchto objektů. O těch je prokázáno, že byly vybudovány v 90. létech a souhlas vlastníka vyžadován nebyl pro neprojednání majetku zůstavitele v dědickém řízení. Žalobci je třeba přisvědčit, že rozhodnutí je vadné, protože nebyly opatřeny dostatečné podklady právě pro učinění úsudku o tom, je-li tu souhlas vlastníka s omezením vlastnického práva zřízením veřejně přístupné účelové komunikace. O komunikaci nacházející se na parcele st. p. č. 19/3 bylo určeno, že veřejně přístupnou účelovou komunikací není. Tento výrok je zcela jednoznačný. Ohledně veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku č. 230/3 bylo popsáno, v jaké části pozemku se nachází. Geometrický plán je pak podle předpisů katastrálního zákona technickou pomůckou realizovanou ve spojení s listinou. Pro účely vydání rozhodnutí o existenci komunikace geometrický plán zapotřebí není. Obecní úřad v Předoticích je silničním správním orgánem prvního stupně. Má-li žalobce za to, že tento úřad je podjatý, a tudíž z projednání věci vyloučený, pak bylo zapotřebí takovou námitku uplatnit ve správním řízení. Nelze tak činit dodatečně v řízení před soudem. Obec Předotice má v řízení postavení účastníka. Proto má procesní právo vyjádřit své stanovisko v průběhu řízení. Územní plán lze jako důkaz využít, z hlediska zjištění doby z řízení pozemní komunikace jsou tu však důkazy prokazující, že pozemkem č. 230/3 procházela veřejná účelová komunikace již od 60. let Nezbývá, než zopakovat, že jiná situace mohla vzniknout v 90. létech zajištěním komunikace do areálu obce. Napadeným rozhodnutím nebylo deklarováno, že veřejná účelová komunikace nachází se na pozemku st. p. č. 19/3. Pro důvody uvedené v předchozí pasáži rozsudku soud shrnuje, že v průběhu řízení nebyl opatřen dostatek podkladů o tom, v které době a v jakém rozsahu veřejně přístupná účelová komunikace na pozemku č. 230/3 vznikla, což má význam pro posouzení existence souhlasu s takovým omezením vlastnického práva. Rozhodnutí proto bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady procesní povahy a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Protože stejnými vadami trpí též rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud postupem podle § 78 odst. 3 s.ř.s. též rozhodnutí silničního správního úřadu prvního stupně. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení částečný úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 5 614 Kč představující polovinu nákladů žalobce spojených s projednáváním žaloby, které činí 11.228 Kč. Tato částka zahrnuje soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 3.100 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč a 1.428 Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem. Pokračování - 8 - 10A 1/2014 Soud žalobu projednal bez nařízení jednání postupem podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s., protože napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pro okolnost, že rozhodnutí nemá oporu ve spise a je zapotřebí doplnit dokazování.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. května 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová